17 C 165/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Koutným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o 124.175,92 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne 19. 7. 2024, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 124.175,92 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 9.045,24 Kč, úroku ve výši 12,90 % p. a. z částky 81.616,71 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15,00 % p. a. z částky 100.588,69 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 124.175,92 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , když žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 107.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr minimálními splátkami ve výši 2.432 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . V rámci úvěrové smlouvy byl sjednán úrok ve výši 12,90 % p. a. Dne 10. 12. 2022 nastala splatnost úvěru, když právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru a odstoupila od úvěrové smlouvy s ohledem na prodlení žalovaného s řádným a včasným splácením úvěru. Dluh žalovaného činil na spotřebitelském úvěru ke dni podání žaloby částku 81.616,71 Kč na jistině, částku 4.138 Kč na poplatcích, částku 14.833,98 Kč na úrocích ke dni 1. 8. 2023, částku 9.045,24 Kč na úrocích z prodlení ke dni 1. 8. 2023 a částku 23.587,23 Kč na smluvní pokutě.

2. Opatrovník žalovaného se ve věci vyjádřil tak, že navrhl žalobu zamítnout, když právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou zákonnou povinnost dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a řádným způsobem neposuzoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy dne , datum, , čímž založil absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy. Dále opatrovník žalovaného poukázal na skutečnost, že žalovanému byl ukončen pobyt v České republice ke dni , datum, .

3. Pokud se týká aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, soud dospěl ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, k závěru, že v souladu s § 1879 a následujících občanského zákoníku věřitel, tedy , právnická osoba, ., postoupila svou pohledávku písemnou smlouvou společnosti , právnická osoba, ., přičemž tento úkon není vázán na souhlas žalovaného. S postoupením pohledávky přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. V souladu s § 1882 odst. 1 občanského zákoníku byl žalovaný o postoupení pohledávky uvědoměn, a to písemnými podáními postupitele i postupníka. Dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, dospěl soud k závěru, že v souladu s § 1879 a následujících občanského zákoníku , právnická osoba, ., postoupil svou pohledávku písemnou smlouvou společnosti , Jméno žalobkyně, ., přičemž tento úkon není vázán na souhlas žalovaného. S postoupením pohledávky přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. V souladu s § 1882 odst. 1 občanského zákoníku byl žalovaný o postoupení pohledávky uvědoměn, a to písemnými podáními postupitele i postupníka.

4. Z této skutečnosti tedy vyplývá, že společnost , Jméno žalobkyně, . je aktivně legitimována k podání této žaloby.

5. Z návrhu smlouvy ze dne , datum, , informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek, sazebníku poplatků, akceptace návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , prohlášení nesplacené části úvěru ze dne , datum, , úvěrových podmínek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacího lístku ze dne , datum, , výzvy k plnění ze dne , datum, , podacího lístku ze dne , datum, , výpisu z úvěrového účtu žalovaného, přiznání k dani z příjmu fyzických osob soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, vyplývají údaje o žalovaném, že je svobodný, má byt v osobním vlastnictví, je podnikatelem s ročním příjmem z podnikání ve výši 211.200 Kč pro poskytnutí spotřebitelského úvěru – , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 107.000 Kč při úrokové sazbě 12,90 % p. a. a 60měsíčních splátkách ve výši 2.618 Kč. Z předsmluvních informací podepsaných je zjevné, že měl být sjednán spotřebitelský bezúčelový úvěr. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 107.000 Kč, trvání spotřebitelského úvěru bylo sjednáno na 60 měsíců, úvěr měl být splácen v 60měsíčních splátkách po 2.618 Kč vždy k 15. dni v měsíci a bylo tak nutné celkem zaplatit 146.053 Kč. Akceptační doložka návrhu byla právním předchůdcem žalobkyně podepsána dne , datum, . Pro případ prodlení se splátkou či její části delšího byla sjednána smluvní pokuta, a to tak, že v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části, vzniká dlužníku povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru dlužníka s její úhradou za každý den prodlení.

6. Žalovaný neplnil řádně a včas sjednané splátky. Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému sděleno, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy a byl vyzván k okamžité úhradě nesplacené části úroků, jistiny, smluvních pokut a náhrad, kdy byl současně upozorněn, že částka bude úročena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně při prodlení a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení pohledávky žalobkyně, a to dne , datum, a dne , datum, .

7. Žalovaný dne , datum, opustil Českou republiku letem z Letiště Praha a dne , datum, byl žalovanému ukončen přechodný dlouhodobý pobyt v České republice (důkaz: zpráva Ředitelství služby cizinecké policie ze dne , datum, ).

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

13. Podle ustanovení § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a dále ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. „Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti).” [Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.] Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatek stanovený smlouvou. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 107.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 60měsíčních splátkách po 2.614 Kč (důkaz: akceptace návrhu smlouvy ze dne , datum, ) při úrokové sazbě 12,90 % ročně, v celkové výši 156.840 Kč. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce v podobě smluvních pokut.

16. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C-449/13)): „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“17. Žalobkyně byla poučena výzvou ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. u jednání soudu ze dne , datum, , aby doložila důkazy, kterými prověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost klienta s tím, že žalobkyně byla poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně doložila pouze výpis z úvěrového účtu žalovaného a přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok , Anonymizováno, . Z doložených listin jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla ohledně výdajů žalovaného pouze z prohlášení žalovaného, čemuž odpovídá i skutečnost, že nebyly doloženy údaje a potvrzení o výdajích žalovaného. Opřít se v tomto směru lze o výše uvedené rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C:2014:2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.

18. V tomto směru rozhodl také Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve věci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2018, č. j. 8 Co 437/2017-55 a rovněž dospěl k závěru, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnu takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkového spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nebytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Dále je nutné konstatovat, že o obsahu smluvních podmínek žalovaný nemohl jakkoliv vyjednávat. Zde je třeba odkázat rovněž na čl. 3 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, týkající se nedovolených (zneužívajících) podmínek, kterými jsou v prvé řadě taková smluvní ujednání, která byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na jejich obsah, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou; tedy ustanovení individuálně neprojednaná. V rozporu s požadavkem dobré víry znamenají takto koncipované smluvní podmínky k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, odporují principu důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a jsou v rozporu se zákonnou úpravou na ochranu spotřebitele.

20. Podle § 588 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se přít o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kolektiv, Občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář, 1. vydání Praha: C.H.Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní osud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Proto soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání.

21. S ohledem na všechny shora uvedené argumenty soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru – otázka posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání předmětné smlouvy) a s dobrými mravy (nemožnost žalovaného se podílet na tvorbě obsahu předmětné smlouvy) dle ustanovení § 580 občanského zákoníku.

22. Podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 107.000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Při stanovení jeho výše je nutné vycházet z ustanovení § 2993 občanského zákoníku, výše bezdůvodného obohacení činí 107.000 Kč.

25. Soud dále zohlednil skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne , datum, doručovanou na adresu , adresa, a žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky dne , datum, s tím, že výzva byla doručována na adresu , adresa, . Žalovaný prokazatelně dne , datum, opustil území České republiky a již se nevrátil.

26. Podle ustanovení § 1958 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Vzhledem k tomu, že soud vyhodnotil vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako vztah z neplatného právního titulu, je třeba aplikovat právní normy upravující jiný než smluvní závazek i ve vztahu k určení splatnosti nároku, tedy aby mohla nastat splatnost nároku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, je nutno aby věřitel učinil jednostranné adresované právní jednání vůči dlužníku, kterým věřitel projevuje svůj zájem obdržet plnění od dlužníka (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 4179/2007: „Pro určení splatnosti povinnosti vydat bezdůvodné obohacení je rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“ ode dne, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán.“).

28. Dle Občanského zákoník – komentáře V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), Praha, C. H. Beck, 1. vydání, 2014, s. 998–1015: „Výzva může být provedena i soudní žalobou na plnění předmětné pohledávky. I ta, přestože jde primárně o procesněprávní úkon, může nést hmotněprávní obsah a mít hmotněprávní účinky. Ty jsou ale vždy – právě proto, že jsou svou povahou hmotněprávní – závislé na splnění příslušných požadavků. Např. účinky výzvy k plnění provedené v žalobě nastanou až hmotněprávním doručením žaloby dlužníkovi. Žaloba je v tomto ohledu jen jakýmsi „nosičem“ výzvy. Rozhodně nepostačí její podání k soudu nebo doručení jen procesnímu zástupci. K aktivaci splatnosti žalované pohledávky by to nepostačovalo (a soud by musel žalobu zamítnout). Doručení do sféry dlužníka je nezbytným předpokladem nastoupení účinků adresovaného právního jednání.“29. Soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl, když dovodil, že ani právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nedoručila žalovanému výzvu k plnění, tedy dluh žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení se nestal ještě splatným a žalobu je nutno posoudit jako předčasnou.

30. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnému žalovanému v řízení náklady prokazatelně nevznikly.