8 C 218/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 272.093,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 205.764,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 197.764,90 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 66.328,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51.946,90 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.854,48 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 9.854,48 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 3,04 % ročně z částky 249.711,80 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.105,14 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 9.105,14 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5.224,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 21. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 272.093,69 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru dne datum k účtu žalovaného č. bankovní účet (dále jen jako smlouva o kontokorentním úvěru). Tvrdila, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr ve výši 8.000 Kč. Z důvodu porušení smluvních podmínek a nezaplacení dlužné částky žalobkyně dne 19. 5. 2021 zesplatnila úvěr k datu 1. 10. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru žalobkyně nárokuje nezaplacenou jistinu ve výši 9.854,48 Kč a dále sjednaný obchodní úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 9.854,48 Kč od 12. 9. 2020 do 2. 10. 2020 v kapitalizované výši 153,30 Kč. Dále požadovala žalobkyně nároky ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne datum za účelem financování nemovitosti (dále jen jako hypoteční úvěr). Tvrdila, že žalovaný z hypotečního úvěru čerpal dne 13. 2. 2015 částku ve výši 352.000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně sjednané splátky, žalobkyně hypoteční úvěr k datu 11. 9. 2020 zesplatnila. Z hypotečního úvěru žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 249.711,80 Kč se sjednaným obchodním úrokem ve výši 3,04 % ročně a s kapitalizovanými úroky ve výši 2.770,53 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o kreditní kartě ke kartovému účtu s limitem do výše 20.000 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku 27.790,69 Kč. Ze smlouvy o kreditní kartě požaduje žalobkyně uhradit nezaplacenou jistinu ve výši 9.105,14 Kč a nezaplacené obchodní úroky ve výši 23,88 % ročně, kapitalizované ve výši 498,44 Kč. Dále požaduje žalobkyně obchodní úrok ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení. Na smlouvu o kontokorentním úvěru žalovaný neprovedl žádnou úhradu. Na hypoteční úvěr provedl žalovaný úhradu ve výši 154.235,10 Kč. Na kreditní kartu žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 43.665,49 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti uplatněnému nároku nevznesl právní ani skutkové námitky.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 3. 3. 2022 a na toto jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne datum smlouva o kontokorentním úvěru. Byla sjednána výše úvěru 8.000 Kč a jeho splatnost nejpozději do 1 roku ode dne, kdy bude započato s čerpáním úvěru. Úroková sazba ve výši 18,90 % ročně, RPSN ve výši 45,02 % ročně. Součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně (smlouva o kontokorentním úvěru, všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně). Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr celkem ve výši 8.000 Kč (tvrzení žalobkyně, výpisy z účtu žalovaného). Na čerpaný kontokorentní úvěr pak žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho (tvrzení žalobkyně). Žalobkyně pak kontokorentní úvěr zesplatnila písemným dopisem ze dne 19. 5. 2021 k datu 1. 10. 2020 z důvodu porušení podmínek na straně žalovaného a nehrazení dlužné částky (výzva žalobkyně). Dále byla mezi účastníky uzavřena smlouva o hypotečním úvěru číslo dne datum. Bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 352.000 Kč, na dobu 5 let, úroková sazba 2,49 % ročně (smlouva o hypotečním úvěru). Žalovaný čerpal hypoteční úvěr dne 27. 2. 2015 částkou 350.000 Kč a částkou 2.000 Kč, celkem vyčerpal 352.000 Kč (výpis z účtu – doklad o čerpání úvěru). Žalovaný zaplatil žalobkyni na hypoteční úvěr celkem 154.235,10 Kč (tvrzení žalobkyně, přehled úhrad). Dále byl žalovaný přípisem z 21. 4. 2021 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 6. 5. 2021 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný k datu 11. 9. 2020. K datu 11. 9. 2020 žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila (přípis s poštovní dodejkou). Dále byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) dne datum. Celkový úvěrový limit 20.000 Kč, úrok z úvěru 23,88 % ročně (smlouva o kreditní kartě). Žalovaný vyčerpal celkem částku 27.790,69 Kč (přehled čerpání a výpis z účtu žalovaného). Na tento úvěr uhradil žalovaný celkem částku ve výši 43.665,49 Kč (přehled úhrad a výpis z účtu žalovaného). Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 12. 9. 2020 a dále ze dne 21. 4. 2021 k úhradě závazku vzniklého z nepovoleného debetního zůstatku v termínu do 6. 5. 2021 s tím, že zesplatnila zůstatek úvěru k 11. 9. 2020 (upomínka).

5. V žalobě žalobkyně tvrdila, že v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Usnesením soudu ze dne 12. 11. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a uvede, zda a jakým způsobem s odbornou péčí posoudila před uzavřením smluv o úvěru schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, tedy tzv. úvěruschopnost žalovaného (spotřebitele), a to v souladu s ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 a aby doplnila tvrzení, na základě jakých skutečností dovodila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně reagovala na výzvu soudu a v podání ze dne 14. 12. 2021 uvedla, že hodnocení úvěruschopnosti žalovaného je založeno na porovnání jeho příjmů, výdajů a existujících úvěrových splátek a na základě ekonomického modelu vycházejícího z historických dat ČSÚ a zohledňuje celkové úvěrové zatížení žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr vycházela z informací poskytnutých žalovaným při sjednávání úvěrové smlouvy. Dále uvedla, že zákon o spotřebitelském úvěru neukládal žalobci povinnost k uchovávání dokumentů týkajících se posuzování úvěruschopnosti. Jako důkazy k prokázání svých tvrzení předložila výpis z kontokorentního účtu žalovaného, výpis z úvěrového účtu ke kreditní kartě, smlouvu o hypotečním úvěru a upomínky.

6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli shora uvedené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku Smlouvy měly povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by je žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou umožnil věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) žalovanému čerpat peněžní prostředky do shora uvedených částek, jak je rozepsáno shora ke každé smlouvě jednotlivě a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok a poplatky. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce.

10. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Soudu nebyly předloženy žádné důkazy prokazující tvrzení žalobkyně, že by úvěruschopnost žalovaného byla ověřována. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by údaje uváděné žalovaným byly jakkoliv prověřovány. Tato ničím nepodložená a neověřená prohlášení dlužníka nemohou být považována za dostatečný podklad k posouzení jeho úvěruschopnosti, pokud je věřitel povinen při jejím posouzení postupovat s odbornou péčí. Nebylo zjišťováno ani prověřováno, jaké jsou konkrétní výdělkové, sociální a majetkové poměry žalovaného (např. jaké jsou jeho pravidelné výdaje apod.), nebylo ověřeno, zda je zaměstnán a dosahuje příjmu a nebyly zjišťovány a prověřovány výdaje žalovaného před poskytnutím úvěrů. Ve světle shora uvedeného se jeví postup žalobkyně při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jako nedostatečný. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, nezjišťovala, zda žalovaný bude skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť vycházela především z neověřených tvrzení a z analýz, jejichž podkladem nebyla konkrétní data. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že všechny tři shora uvedené smlouvy o úvěrech jsou absolutně neplatné.

11. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Pokud jsou smlouvy o úvěrech absolutně neplatné, nevznikl žalobkyni nárok na požadované sjednané úroky, smluvní pokuty a poplatky. Na základě neplatného právního jednání však bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto v rámci kontokorentního úvěru plnění ve výši 8.000 Kč, na které žalovaný neprovedl žádnou úhradu. Proto má v tomto případě žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8.000 Kč. Dále na základě neplatného právního jednání žalobkyně poskytla žalovanému v rámci smlouvy o hypotečním úvěru částku ve výši 352.000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 154.235,10 Kč. V tomto případě má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 352.000 Kč – 154.235,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dále žalobkyně poskytla na základě neplatné smlouvy o kreditní kartě žalovanému částku, kterou vyčerpal ve výši 27.790,69 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil částku ve výši 43.665,49 Kč. Z této neplatné smlouvy tedy žalobkyně nemá nárok na vrácení žádné částky, když žalovaný poskytnutou částku žalobkyni přeplatil. Stejně tak v tomto případě nevzniklo žalobkyni právo požadovat zákonné úroky z prodlení. Proto přiznal soud z první úvěrové smlouvě o kontokorentním úvěru částku ve výši 8.000 Kč pouze se zákonným úrokem z prodlení, z hypotečního úvěru částku ve výši 197.764,90 Kč pouze se zákonným úrokem z prodlení. Ze smlouvy o kreditní kartě pak žalobkyni s ohledem na výše uvedené žádný nárok nevznikl. Nárok žalobkyně byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. obč. zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Na zákonné úroky z prodlení pak má žalobkyně právo v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.

14. Náklady řízení vypočet soud a přiznal dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vycházel z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci. Úspěch žalobkyně byl vyčíslen na celkový úspěch 45,06 % (úspěch žalobkyně 72,53 % - úspěch žalovaného 27,47 %). Při výpočtu úspěchu soud kapitalizoval zákonné úroky z prodlení a obchodní úrok jak v případě úspěchu žalobkyně, tak v případě úspěchu žalovaného vždy od data splatnosti do data vyhlášení rozsudku a u žalobkyně činil 24.937,09 Kč a 21.049,40 Kč u žalovaného. Příslušenství bylo kapitalizováno v této výši pouze pro výpočet náhrady nákladů řízení. Procesně úspěšnější žalobkyni pak byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 45,06 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10.884 Kč a 2 x RP po 300 Kč jako náhrada sepisu žaloby a učiněné předžalobní výzvy. Z celkových 11.610 Kč byla žalobkyni přiznána poměrná část ve výši 5.224,50 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).