14 C 105/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , právně zastoupený advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A , právně zastoupený Jméno žalovaného C , se sídlem Adresa žalovaného C o zaplacení částky 21 276 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 638 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z této částky od 7. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 169 362 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z této částky od 7. 3. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 45 734 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích náhradu nákladů řízení ve výši 2 789,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích náhradu nákladů řízení ve výši 178,05 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne , datum, ve znění jejího doplnění a rozšíření ze dne , datum, se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 180 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z této částky od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Podanou žalobu odůvodnil žalobce tím, že je vlastníkem přípojného vozidla značky , Anonymizováno, , typ , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , registrační značky , SPZ, , které zakoupil u společnosti , Anonymizováno, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, . Kupní cena byla uhrazena bankovním převodem z účtu žalobce dne , datum, . Od koupě přípojného vozidla jej užívá žalovaný s tím, že následně budou mezi ním a žalobcem dořešeny finanční nároky s užíváním přípojného vozidla související. Žalobce následně žalovaného vyzýval k finančnímu vyrovnání za užívání přípojného vozidla, žalovaný ovšem jakýkoliv finanční nárok žalobce odmítal a současně odmítal přípojné vozidlo žalobci vydat. Žalobce proto oslovil žalovaného prostřednictvím své právní zástupkyně dopisem ze dne , datum, , který žalovaný převzal dne , datum, , ve kterém žalobce vyzval žalovaného k vydání přípojného vozidla a také k vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájmu, které žalovanému vznikalo užíváním přípojného vozidla. K předání přípojného vozidla ze strany žalovaného došlo dne , datum, . V období od , datum, do , datum, užíval žalovaný přípojné vozidlo, jehož vlastníkem je žalobce, a proto vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení odpovídající výši běžného nájmu, který by žalovaný za užívání přípojného vozidla hradil za obvyklých podmínek. Výši bezdůvodného obohacení stanovil žalobce za období od , datum, do , datum, na částku 21 276 Kč. Před rozšířením žaloby se žalobce domáhal po žalovaném právě úhrady částky ve výši 21 276 Kč s příslušenstvím.

2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včasný odpor. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává, činí nesporným, že žalobce je vlastníkem přípojného vozidla a že jej žalovaný v minulosti užíval. Žalovaný dále uvedl, že od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, byl žalobce v partnerském vztahu s matkou žalovaného, v , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, žalobce zakoupil předmětné přípojné vozidlo, které kupoval proto, že uvažoval o koupi staršího rodinného domu, který by s pomocí žalovaného zrekonstruoval. Podle dohody účastníků bylo přípojné vozidlo od počátku parkováno v garáži v , adresa, , kterou má v nájmu žalovaný. Žalobce přispíval žalovanému na nájemné z jedné poloviny, neboť vyjma přípojného vozidla zde měl uskladněny i jiné věci. Mezi účastníky byla od počátku dohoda o tom, že žalovaný má právo užívat přípojné vozidlo bezplatně, bez ujednání doby, pro kterou jej bude užívat či za jakým účelem. Žalovaný tak činil až do doby, kdy se žalobce rozešel s matkou žalovaného. Žalobce nikdy nevyzval žalovaného k vydání přípojného vozidla, toto navrhl žalovaný žalobci poté, kdy jej kontaktovala právní zástupkyně žalobce.

3. V replice žalobce k vyjádření žalovaného žalobce dále uvedl, že tvrzení žalovaného o partnerském vztahu mezi žalobcem a matkou žalovaného nejsou pravdivá. Žalobce pobýval s matkou žalovaného ve společné domácnosti, popřel však, že by mezi účastníky byla dohoda o bezplatném užívání přípojného vozidla. Mezi účastníky nebyla ani žádná dohoda a o parkování přípojného vozidla v garáži žalovaného, bylo jen na žalovaném, kde v době, kdy přípojné vozidlo užíval, toto parkoval. Žalobce mohl přípojné vozidlo parkovat v areálu svého zaměstnavatele, neučinil tak však, neboť jej v té době užíval žalovaný. Žalobce dále potvrdil, že hradil žalovanému část nájemného za pronájem garáže, toto ovšem neučinil z důvodu parkování přípojného vozidla, ale protože zde měl uskladněny věci. Přípojné vozidlo žalovaný užíval pravidelně, ať už v rámci své podnikatelské činnosti či při brigádách ve stavebnictví. Bez vědomí žalobce žalovaný půjčoval přívěsné vozidlo také třetím osobám.

4. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobce uvedl, že přípojné vozidlo, které je předmětem sporu, zakoupil dne , datum, jako nové, téhož dne zaplatil bankovním převodem jeho kupní cenu a přípojné vozidlo si převzal. Ke koupi přípojného vozidla žalobce pobídl sám žalovaný v , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, , Anonymizováno, s tím, že by mohli koupit přípojné vozidlo společně, že jej budou oba potřebovat a že si jej žalovaný nechce pořád půjčovat. Následně spolu se žalovaným vybrali typ přípojného vozidla s tím, že jej koupí společně, tedy budou se podílet rovným dílem na úhradě kupní ceny. K tomu ovšem nedošlo, neboť v den koupě měl žalovaný problém s platební kartou. Kupní cenu přípojného vozidla uhradil sám žalobce s tím, že mu následně bude ze strany žalovaného uhrazena částka odpovídající polovině kupní ceny. Žalobce pracuje v zahraniční, proto se za účelem dodržení zákonem stanovené lhůty pro přihlášení přípojného vozidla v délce 10 dnů ode dne nabytí vlastnického práva, domluvil se žalovaným, že přípojné vozidlo prozatím žalovaný zaregistruje na své jméno. Žalovaný tak učinil a přípojné vozidlo v registru vozidel zaregistroval na svoji osobu. Žalobce několik měsíců vyčkával v domnění, že jeho dohoda se žalovaným platí a že mu ze strany žalovaného bude uhrazena částka odpovídající polovině kupní ceny přípojného vozidla, o čemž jej žalovaný ujišťoval. To se ovšem nestalo, a proto žalobce koncem roku , Anonymizováno, vyzýval žalovaného k finančnímu vyrovnání, k vydání přípojného vozidla a k poskytnutí součinnosti ke změně vlastníka přípojného vozidla v registru vozidel. V květnu roku , Anonymizováno, žalovaný žalobci přislíbil, že mu poskytne potřebnou součinnost k přepisu přípojného vozidla v registru vozidel, dne , datum, došlo ze strany žalobce i žalovaného k podpisu žádosti o zápis změny vlastníka, následně žalovaný od této dohody opětovně ustoupil a žalobci neposkytl součinnost potřebnou k přepisu přípojného vozidla na žalobce. Žalovaný žalobci sdělil, že vlastníkem vozidla je on, že jej bude užívat i nadále. Žalovaný učinil v řízení nesporným, že vlastníkem přívěsného vozidla je žalobce. Žalovaný se přesto žalobce vůbec nedotazoval, zda přípojné vozidlo užívat může, ani neoznamoval, že jej hodlá použít. Přípojné vozidlo užíval několikrát do týdne, a to přesto, že jej žalobce koncem roku , Anonymizováno, , kdy žalobce přestal důvěřovat příslibům žalovaného o tom, že k vzájemnému finančnímu vyrovnání skutečně dojde, vyzýval k tomu, aby mu přípojné vozidlo vydal a poskytl žalobci součinnost potřebnou k provedení zápisu změny vlastníka v registru vozidel. V , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, se žalobce pokusil o smírné vyřešení věci, když nabízel žalovanému odkup přípojného vozidla. Této nabídky však žalovaný nevyužil. V , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, se žalobce se žalovaným setkal přímo u garáže, kde žalovaný přípojné vozidlo parkoval a žalobce žalovaného opětovně vyzýval k jeho vydání. Žalovaný se však k žalobci choval velmi arogantně a sdělil mu, že nemá na nic nárok, že přípojné vozidlo je jeho. Žalovaný žalobci vydal přípojné vozidlo dne , datum, po výzvě právní zástupkyně žalobce a teprve poté žalovaný poskytl žalobci součinnost potřebnou k provedení zápisu změny vlastnictví v registru vozidel. K tvrzení žalovaného o tom, že mezi ním a žalobcem existovala dohoda o bezúplatném užívání přípojného vozidla bez ujednání doby, po kterou jej žalovaný bude užívat či za jakým účelem jej žalovaný bude užívat, žalobce uvedl, že existenci takové dohody je povinen prokázat žalovaný, nikoliv žalobce. Žalobce žalobou uplatněný nárok odůvodňuje nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, je tedy na žalovaném, aby případně prokázal existenci právního důvodu, na jehož základě žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení nemá. Žalobce ve svých vyjádřeních dále opakovaně uvedl, že mezi ním a žalovaným byla původně dohoda o tom, že žalovaný bude moci přípojné vozidlo užívat, ovšem s tím, že žalobci za užívání přípojného vozidla uhradí částku odpovídající polovině uhrazené kupní ceny a v návaznosti na tuto dohodu se přípojné vozidlo dostalo do dispozice žalovaného. Tuto dohodu ovšem žalovaný porušil, když žalobci za užívání přípojného vozidla ničeho neuhradil, a proto žalobce požaduje obvyklé nájemné už za dobu od , datum, , neboť žalovaný nesplnil podmínky dohody, tato tedy nebyla naplněna a vozidlo užíval bez právního důvodu.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalobce soud zjistil, že dne , datum, byla provedena platba kartou s poznámkou „, adresa, “, uhrazena byla částka ve výši 21 276 Kč.

7. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby prostřednictvím své právní zástupkyně vyzýval žalovaného k vydání přípojného vozidla a dále k vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 272 000 Kč za užívání přívěsného vozidla v období od , datum, do odeslání předžalobní výzvy. Z poštovního podacího lístku ve spojení s dodejkou soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovaným převzata do vlastních rukou dne , datum, .

8. Z předávacího protokolu přípojného vozidla ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný jako uživatel přípojného vozidla reagoval na výzvu právní zástupkyně žalobce jako vlastníka přípojného vozidla a dne , datum, toto přípojné vozidlo předal vlastníkovi. Stav přípojného vozidla nebyl uveden, stejně tak nebyly uvedeny oděrky, opravy, úpravy, problémy či přijaté závady. Předání přípojného vozidla stvrdili svým podpisem žalobce i žalovaný.

9. Z výpisu ze živnostenského rejstříku žalovaného pro IČ: , IČO, soud zjistil, že žalovaný je fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona se vznikem oprávnění dne , datum, , jedná se o osobu samostatně výdělečně činnou bez zaměstnanců.

10. Z evropského osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) soud zjistil, že přípojné vozidlo registrační značky , SPZ, bylo evidováno na žalovaného jako vlastníka.

11. Z komunikace účastníků na Messengeru v období od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalovaný se dotazoval žalobce, zda by nekoupili „káru“ za auto, neboť ji stejně budou potřebovat na barák, a i teď je občas potřeba. Žalobce následně zasílal žalovanému odkazy na jednotlivá přívěsná vozidla.

12. Z komunikace na Messengeru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný se dotazoval žalobce na cenu, kterou by si za připojené vozidlo představoval. Žalobce k tomuto sděloval, že by si představoval úhradu částky 17 000 Kč, s tím, že by si přípojné vozidlo půjčil pro odvoz svých věcí. Následně zprávou ze dne , datum, vyzýval žalovaný žalobce k odvozu věcí z garáže s připomínkou, že žalobce za předchozí měsíc neuhradil nájemné.

13. Ze žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla registrační značky , SPZ, ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci vyplnili žádost směřující ke změně vlastníka přípojného vozidla v registru silničních vozidel, a to ze žalovaného na žalobce.

14. Z emailové komunikace mezi žalovaným a právní zástupkyní žalobce v období od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalovaný reagoval na výzvu právní zástupkyně žalobce k předání přípojného vozidla v termínu , datum, .

15. Z emailové komunikace mezi právní zástupkyní žalobce a žalovaným v období od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalovaný reagoval na výzvu právní zástupkyně žalobce, kterou obdržel dne , datum, . Sdělil, že nemá problém s vydáním přípojného vozidla, avšak odmítá žalobcem uplatňované finanční nároky a náklady na právní zastoupení. Mezi právní zástupkyní žalobce a žalovaným bylo původně sjednáno protokolární předání přípojného vozidla dne , datum, , tento termín však byl přeložen z důvodů na straně žalobce.

16. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 21 276 Kč nejpozději do , datum, . Uvedený požadavek odůvodnil žalobce tím, že poskytl žalovanému finanční prostředky na úhradu kupní ceny za přípojné vozidlo a příslušenství k němu v celkové výši 21 276 Kč dne , datum, , tyto poskytnuté finanční prostředky žalovaný žalobci do dne sepsání předžalobní výzvy nevrátil.

17. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k vydání přípojného vozidla a dále k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 272 000 Kč.

18. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , matky žalovaného, soud zjistil, že žalobce je bývalým přítelem svědkyně, žalovaný je jejím synem. Ke koupi přívěsného vozidla došlo v , Anonymizováno, s tím, že toto vozidlo bude užívat jak žalobce, tak žalovaný. Žalovaný jezdil pro sekačku na pozemek žalobce, vozík se proto kupoval pro potřebu obou, žalobce neměl možnost vozík vozit za svým automobilem. Žalobce a žalovaný společně vybrali vozík, žalobce jej zaplatil a uváděl, že jej kupuje do rodiny. Svědkyně potvrdila, že vozidlo bylo zaparkováno v garáži, kterou měl žalovaný v pronájmu. Svědkyně nesdělila ničeho ohledně řešení otázky přívěsného vozidla po odchodu žalobce ze společné domácnosti se svědkyní. Svědkyně také potvrdila, že přívěsné vozidlo žalovaný užíval, je možné, že jej používal i pro podnikání, přestože jej výslovně a za tímto účelem nepotřeboval. Svědkyně dále potvrdila, že žalovaný dvakrát či třikrát sekal trávu na pozemku žalobce, zda tam však sekačku vezli na přípojném vozíku svědkyně nedokázala sdělit. K otázce úplaty za užívání vozíku svědkyně sdělila, že úplata za užívání vozíku řešena nebyla. Svědkyně současně neměla povědomí ani o řešení případného odkupu přívěsného vozidla žalovaným. Nájemné za garáž platil z poloviny žalobce, svědkyně však nedokázala specifikovat, zda tomu tak bylo od počátku či zda se takto účastníci dohodli až po koupi přívěsného vozíku, žalobce měl v garáži uskladněny také své osobní věci. Při koupi přívěsného vozíku byla přítomná slečna , jméno FO, , žalovaný, žalobce a svědkyně.

19. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , bývalé partnerky žalovaného, soud zjistil, že svědkyně je rovněž kamarádkou žalobce, v minulosti se setkávali ve stejném bytě, když byla ve vztahu se žalovaným. Svědkyně dále uvedla, že přívěsné vozidlo kupoval žalobce, platit jej měl žalovaný, popřípadě matka žalovaného. Svědkyně si vybavovala, že se pro přívěsné vozidlo někam jelo, kupní cena měla být hrazena napůl. Dále si svědkyně vybavila, že někomu z účastníků nefungovala karta, a proto celou kupní cenou hradil žalobce. Svědkyně osobně nebyla přítomna koupi přívěsného vozíku v , Anonymizováno, . O problému při placení se však v bytě často mluvilo, ona v bytě pobývala, a proto si situaci vybavuje, žalobce se tehdy zmiňoval o doplacení jedné poloviny. Svědkyně rovněž potvrdila, že se v bytě řešila otázka, že žalovaný byl zapsán v malém technickém průkazu. Vozík byl parkován v garáži žalovaného. K užívání vozíku svědkyně uvedla, že vozík téměř pořád užíval žalovaný, když jezdil „na melouchy“. Jednou či dvakrát dle svědkyně přívěsný vozík použil také žalobce. Svědkyně potvrdila, že žalobce si zakoupil pozemek, nemohla se však vyjádřit k tomu, jakým způsobem byl pozemek udržován. K rozchodu svědkyně a žalovaného došlo před , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, . Svědkyně dále uvedla, že v domácnosti žalovaného se řešilo, že žalobce vozík zaplatil, avšak v technickém průkazu je uveden žalovaný. Zda však nakonec došlo k přepisu svědkyně neví jistě, měla však za to, že nikoliv. Svědkyně nepotvrdila, že by byla přítomná situaci, kdy by žalobce sděloval žalovanému, že si nepřeje, aby přívěsný vozík používal. Svědkyně potvrdila, že dle dohody měla být úhrada kupní ceny provedena tak, že kupní cena bude hrazena napůl, ale když se pro přívěsný vozík jelo, tak někomu z účastníků nefungovala karta. Svědkyně si nevybavila, zda se jednalo o žalovaného či jeho matku, ale kupní cenu přívěsného vozíku z toho důvodu v plné výši platil žalobce.

20. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek je v kamarádském vztahu k oběma účastníkům, v minulosti byl ve vztahu se sestrou žalovaného. Užívání přívěsného vozíku se v rodině řešilo, řešila se úhrada kupní ceny tak, aby žalobce se žalovaným byli takzvaně 50 na 50. Zda k úhradě kupní ceny či její části došlo však svědek nevěděl. K tvrzenému nesouhlasu žalobce s užíváním přívěsného vozidla žalovaným svědek uvedl, že o tomto ničeho neví. Stejně tak svědek nebyl přítomen žádné dohodě o bezplatném užívání vozíku. Svědek neměl povědomí ani o tom, na koho bylo přívěsné vozidlo registrováno v registru silničních vozidel. Svědek rovněž neměl informace o tom, že by žalobce po ukončení vztahu s matkou žalovaného požadoval vydání přívěsného vozíku. V domácnosti matky žalovaného se svědek pohyboval na konci roku , Anonymizováno, a na začátku roku , Anonymizováno, , potvrdil však, že přívěsný vozík financoval žalobce a se žalovaným se pak domlouval, že mělo být placeno půl napůl. Přímo dohodě o úhradě kupní ceny svědek přítomen nebyl, avšak žalobce poté po žalovaném požadoval úhradu jedné poloviny kupní ceny. Žalovaný vždy na tyto výzvy reagoval tak, že částku uhradí.

21. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek je v kolegiálním a přátelském vztahu se žalobcem. Se žalobcem pracoval v letech , Anonymizováno, , žalovaného zná přes žalobce. Svědek potvrdil, že mezi účastníky měla být dohoda o tom, že přívěsné vozidlo zaplatí účastníci napůl, nakonec však celé přípojné vozidlo zaplatil žalobce. Svědek dále uvedl, že účastníci se pak dohadovali o nájmu, jednalo se o situaci v , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, , kdy na sebe účastníci křičeli za účasti svědka a žalobce se domáhal po žalovaném vrácení vozíku nebo úhrady nájemného. Svědek rovněž uvedl, že mu žalobce telefonicky sděloval, že se na úřad za účelem předpisu vlastníka přívěsného vozidla v registru silničních vozidel žalovaný nedostavil, tuto situaci však nedokázal časově zařadit. K užívání přívěsného vozidla žalovaným svědek uvedl, že v , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, přijel žalovaný na čerpací stanici s přívěsným vozíkem, o čem se tehdy bavil žalobce se žalovaným však svědek nevěděl. Svědek rovněž potvrdil, že žalovaný užíval vozidlo pro údržbu pozemku žalobce, když tam jedenkrát sekal trávu. K situaci po opuštění domácnosti matky žalovaného svědek uvedl, že žalobce mu tehdy volal, že je u garáže, chtěl přívěsné vozidlo vydat, avšak to v garáži nebylo. Žalovaný měl tehdy žalobci sdělovat, že v technickém průkazu je zapsán jako vlastník žalovaný. Svědek je v pravidelném každotýdenním kontaktu se žalobcem. Současně svědek nejprve uvedl, že si udělal obrázek o předmětu řízení podle předvolání, následně sdělil, že soudní řízení a jeho předmět řešil se žalobcem asi před měsícem, pravděpodobně předtím, než obdržel soudní předvolání. Svědek však k dotazu soudu nedokázal sdělit, zda bylo přívěsné vozidlo kupováno v , adresa, či zda pro něj účastníci někam jeli, věděl však, že navzdory původní dohodě o tom, že účastníci zaplatí přívěsné vozidlo společně, přívěsné vozidlo nakonec zaplatil v celé částce žalobce z důvodu nefunkční karty žalovaného.

22. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně je sestrou žalovaného. V době, kdy se v domácnosti matky žalovaného řešila otázka koupě a užívání přívěsného vozíku svědkyně v této domácnosti již nežila. Potvrdila však, že se přívěsný vozík připojoval za její vozidlo pro sekání trávy. Žádné informace o řešení úplaty spojené s užíváním přívěsného vozidla svědkyně neměla, nevěděla ani, zda byl řešen přepis vlastníka registrovaného v registru silničních vozidel. Svědkyně rovněž neměla žádné informace o tom, že by žalobce sděloval, že si nepřeje užívání přívěsného vozidla žalovaným.

23. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že na koupi vozíku se společně domlouval žalobce se žalovaným. Žalobce tehdy plánoval stavbu domu a žalovaný potřeboval přívěsný vozík na melouchy. Dohodli se tedy se žalovaným, že budou přívěsný vozík hradit napůl. Platební karta, kterou chtěl žalovaný hradit svoji část kupní ceny však tehdy nefungovala, a proto celou kupní cenu uhradil žalobce s tím, že následně chtěl doplatit polovinu kupní ceny po žalovaném. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě poloviny kupní ceny, avšak žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce je přesvědčen o tom, že od samého začátku jej žalovaný podvedl a že o tomto od počátku věděla i jeho matka. V , Anonymizováno, či , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, proběhla hádka na benzínové čerpací stanici, když na místo žalovaný přijel i s přívěsným vozíkem, žalobce mu tehdy sděloval, že mu přívěsný vozík vrátí. Žalobce také potvrdil, že se věc snažil vyřešit komunikací po Messengeru, kdy nabízel žalovanému přívěsné vozidlo k odkupu za sníženou cenu, žalovanému se to asi zdálo drahé. K tvrzení o sekání trávy žalobce uvedl, že toto sice potvrzuje, jednalo se o dva případy, avšak za sekání trávy žalobce hradil pohonné hmoty, které si žalovaný dotankoval. Žalobce rovněž zdůraznil, že za užívání bytu matky žalovaného hradil částku ve výši 1 500 Kč měsíčně, což byla téměř 1/3 celkového nájmu ve výši 5 000 Kč, přitom v bytě bydlely celkem čtyři osoby. Sám žalobce se v bytě vyskytoval velmi sporadicky, rovněž platil nájem za polovinu garáže žalovanému. Žalobce vyloučil, že by koupě přívěsného vozidla byla jednou z kompenzací bydlení žalobce u matky žalovaného. Nájemné v garáži žalovaného hradil nikoliv z důvodu uskladnění přívěsného vozidla, ale z důvodu, že v garáži měl uložené své věci. Žalobce potvrdil, že původní dohoda byla taková, že přívěsné vozidlo se uhradí napůl, ale žalovaný toto nesplnil a za užívání nic neplatil. Žalobce přesto věděl, že s přívěsným vozidlem jezdí žalovaný na melouchy a účtuje desetitisíce. Svůj požadavek na úhradu jedné poloviny kupní ceny žalobce sděloval žalovanému vždy ústně, neboť bydleli v jednom bytě, a proto nebylo nutné, aby si cokoliv psali. Žalobce dále potvrdil, že jediná písemná komunikace, která ohledně úhrady a užívání přívěsného vozidla mezi nimi proběhla, je založena ve spise, jedná se o komunikace z roku , Anonymizováno, a z roku , Anonymizováno, . Svůj nesouhlas s užíváním přívěsného vozidla žalovaným žalobce projevoval ústně jak vůči žalovanému, tak vůči jeho matce. Dle sdělení žalobce nebyla koupi a přívěsného vozidla přítomna svědkyně , jméno FO, . K parkování přívěsného vozidla v garáži žalovaného žalobce uvedl, že přívěsné vozidlo v garáži parkoval žalovaný, nikoliv žalobce. Žalobce neuvažoval o tom, že by přívěsné vozidlo přemístil, přívěsné vozidlo bylo žalobce, žalovaný však káru užíval, nájem za garáž hradili oba, a proto neviděl žalobce důvod, proč by měl přívěsný vozík parkovat někde jinde.

24. Návrh na provedení důkazů printscreenem webových stránek , právnická osoba, , účastnickým výslechem žalovaného a znaleckým posudkem soud zamítl, neboť se jednalo o důkazy, které byly nadbytečné a jejich provedení by nevedlo ke zjištění skutečností, které jsou zásadní pro rozhodnutí soudu v projednávané věci, když důkazní návrh printscreenem webových stránek , právnická osoba, a znaleckým posudkem se vztahoval k určení výše bezdůvodného obohacení žalovaného, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by k takovému obohacení došlo.

25. Provedené důkazy soud hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě i všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti ve smyslu § 132 o.s.ř.

26. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

27. Podle § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

28. Podle § 2202 odst. 1 občanského zákoníku pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.

29. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

30. Podle § 1746 občanského zákoníku zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odst. 1). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).

31. Podanou žalobou se žalobce domáhal úhrady částky 180 000 Kč s příslušenstvím představující nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného vzniklého v důsledku užívání přívěsného vozidla ve vlastnictví žalobce. Účastníci učinili v řízení nesporným, že vlastníkem přívěsného vozidla je žalobce. Dále bylo v řízení prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o společné koupi a užívání přívěsného vozidla s tím, že žalovaný měl uhradit jednu polovinu kupní ceny s tím, že přípojné vozidlo budou užívat společně se žalobcem. Při koupi přípojného vozidla uhradil kupní cenu v plné výši, tedy v částce 21 276 Kč, žalobce s tím, že žalovaný mu následně uhradí na něho připadající polovinu kupní ceny ve výši 10 638 Kč. Žalovaný však tuto částku žalobci neuhradil, a to ani k opakovaným výzvám žalobce, přestože přívěsné vozidlo užíval tak, jak bylo mezi účastníky sjednáno před jeho koupí.

32. Podmínkou vzniku nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení by za daného skutkového stavu bylo, aby žalobce v řízení prokázal, že právní důvod pro užívání přívěsného vozidla žalovaným, kterým byla dohoda účastníků o společné koupi, odpadl. Tedy, že dohoda účastníků zanikla, byla účastníky změněna nebo od ní bylo odstoupeno. To však žalobce ani k udělenému poučení soudu dle § 118a o.s.ř. v řízení nijak blíže netvrdil, ani tuto skutečnost neprokázal. K provedeným důkazům výslechy svědků soud dále konstatuje, že v rozhodované věci se jedná o otázku, která byla řešena mezi osobami sdílejícími toho času jednu domácnost, je proto zřejmé, že účastníci navrhovaní svědci jsou z povahy věci osobami se vztahem k účastníkům řízení. V případě svědecké výpovědi matky žalovaného, paní , jméno FO, , se jednalo o výpověď, která nekorespondovala se žádnou z dalších svědeckých výpovědí, přestože je soud přesvědčen, že matka žalovaného musela o věci nabýt povědomí z dění v domácnosti, když takové povědomí nabyli svědkyně , jméno FO, i svědek , jméno FO, , kteří domácnost matky žalovaného pouze navštěvovali. Svědkyně také k okolnostem koupi přípojného vozidla sdělovala, že svědkyně , jméno FO, byla této koupi osobně přítomna, toto sdělení však bylo v řízení vyvráceno jak tvrzením svědkyně , jméno FO, , tak žalobcem. Naopak v případě výpovědí svědkyně , jméno FO, a svědka , jméno FO, je zřejmé, že obě výpovědi vzájemně korespondují, současně společnou koupi naznačuje i komunikace účastníků na Messengeru v roce , Anonymizováno, , která koupi předcházela. Uváděl-li žalobce, že opakovaně vyzýval žalovaného k vrácení přípojného vozidla, nebyla tato skutečnost k důkazu navrženými svědeckými výpověďmi prokázána. Žalobce měl dle svých tvrzení vyzývat žalovaného k vrácení přípojného vozíku koncem roku , Anonymizováno, , tedy v období, kdy se v domácnosti matky žalovaného ještě zdržovali svědci , jméno FO, a , jméno FO, . Žádný ze svědků však svou výpovědí tvrzení o výzvě žalobce k vrácení přípojného vozidla nepotvrdil.

33. O výzvách k vrácení přípojného vozidla vypovídal také svědek , jméno FO, , který však také neuvedl žádnou konkrétní výzvu žalobce, naopak uváděl, že věc se žalobcem řešil pouze dvakrát či třikrát, přestože je se žalobcem v častém telefonickém kontaktu a řeší spolu osobní věci každý týden. Nelze přehlédnout ani fakt, že přestože svědek hovořil o společné koupi přívěsného vozíku, dohodě účastníků o jeho úhradě napůl a nefunkční platební kartě žalovaného, neměl svědek povědomí o dalších okolnostech koupi, jako například o místě. Z výpovědí ostatních svědků nebylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že žalovanému sděloval svůj nesouhlas s užíváním přívěsného vozíku, či tvrzení žalobce o výzvě k vrácení vozíku v roce , Anonymizováno, . Sám žalobce při svém účastnickém výslechu vypověděl, že komunikace mezi účastníky byla po dobu jejich pobytu v domácnosti matky žalovaného vedena ústně a že žalobce toto považoval za přirozené. Ani po opuštění domácnosti matky žalovaného však žalobce netvrdil žádnou další komunikaci ohledně přípojného vozíku kromě komunikace po Messengeru vedené v červenci a srpnu roku , Anonymizováno, , kde byla řešena možnost odkupu přípojného vozidla žalovaným a odvoz věcí žalobce z garáže v užívání žalovaného. Tvrzení o výzvách k vrácení vozíku je také v rozporu s vyjádřením žalobce v rámci jeho účastnického výslechu o tom, že žalovaný přípojné vozidlo užíval, a proto žalobce neuvažoval o jeho přemístění jinam, když přípojné vozidlo bylo ve vlastnictví žalobce a nájemné za garáž hradili jak žalobce, tak žalovaný. V otázce výzev žalobce k vrácení přívěsného vozidla žalovaným je namístě zdůraznit, že žalobcem byla předložena komunikace z července roku , Anonymizováno, , ve které však také není řešena otázka vydání vozíku, ale pouze jeho případný odkup žalovaným. Následně na tuto komunikaci navazuje svou zprávou o měsíc později žalovaný s dotazem na termín odvozu věcí z garáže žalovaného. Je tedy zřejmé, že mezi účastníky ani tehdy nebylo sporu o tom, že vlastníkem přívěsného vozíku byl žalobce. Argumentoval-li žalobce tím, že přípojné vozidlo užíval ve značně větší míře žalovaný a mělo se tak dít i v rámci jeho výdělečné činnosti, soud se těmito tvrzeními blíže nezabýval, neboť v řízení nebylo zjištěno, že by takové užívání bylo v rozporu s dohodou účastníků o společném užívání přípojného vozíku.

34. Odkazoval-li žalobce v závěrečném návrhu na případnou nájemní smlouvu, která měla být mezi účastníky uzavřena, ani v tomto ohledu žalobce v řízení ničeho netvrdil ani neprokázal, že by mezi účastníky došlo k uzavření jakékoli další smlouvy, která by zakládala nárok žalobce na úhradu nájemného za přívěsné vozidlo v obvyklé výši. Soud proto vzhledem k existující dohodě účastníků o koupi a užívání vozidla žalobou uplatněný nárok posuzoval jako nárok z titulu uzavřené dohody účastníků o společné koupi a užívání přípojného vozíku. V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný podmínky této dohody řádně nesplnil, když žalobci neuhradil polovinu kupní ceny přípojného vozidla, které užíval. Svědeckými výpověďmi , jméno FO, a , jméno FO, má soud za prokázané, že se otázka úhrady jedné poloviny kupní ceny v domácnosti, kterou žalobce v daném období sdílel s matkou žalovaného (ať už z důvodu partnerského vztahu či „spolubydlení“), řešila opakovaně, a to ať už v původní dohodě o koupi přívěsného vozidla žalovaným společně se žalobcem, takzvaně napůl, či následně, kdy žalobce vyzýval žalovaného k úhradě jedné poloviny kupní ceny jako „poplatku“ za užívání přívěsného vozidla. Rovněž v podáních učiněných v průběhu tohoto řízení žalobce poukazuje na částku ve výši jedné poloviny kupní ceny jako na úplatu za užívání přívěsného vozidla s odkazem na původní dohodu účastníků o koupi přípojného vozidla. Je tedy zřejmé, že ohledně výše úplaty za užívání předmětného přípojného vozíku je na místě vycházet z částky představující 1/2 jeho kupní ceny, nikoli z výše obvyklého nájemného, a proto soud v souladu s původní dohodou účastníků žalobě vyhověl co do částky 10 638 Kč představující právě 1/2 kupní ceny přípojného vozíku. Soud žalobě vyhověl rovněž ohledně příslušenství, které představuje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od marného uplynutí lhůty k plnění stanovené předžalobní výzvou. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. na základě poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. Procesně úspěšnější byl žalovaný, kterému náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši představující jeho úspěch snížený o úspěch žalobce. Žalovaný byl úspěšný z 94 %, když žaloba byla co do částky 169 362 Kč zamítnuta, žalobce byl naopak úspěšný ze 6 %, když žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 638 Kč, a proto má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrné výši 88 % (94 % - 6 %). Náklady řízení žalovaného představují náklady na zastoupení žalovaného advokátem za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne , datum, , porada s klientem dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, , písemné doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, – 2 úkony; písemné vyjádření k důkazům ze dne , datum, ) po 1 980 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu, dále za 3 úkony právní služby (účast na jednání dne , datum, – 2 úkony; písemný závěrečný návrh ze dne , datum, ) po 8 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, a 1 půl úkon právní služby (účast na vyhlášení rozsudku dne , datum, ) po 4 150 Kč dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, . Náklady řízení dále sestávají z náhrady hotových výdajů za celkem , hodnota, úkonů právní služby vykonaných do , datum, (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, porada s klientem dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, ) po 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, , a dále z náhrady hotových výdajů za celkem , hodnota, úkonů právní služby vykonaných po , datum, (písemné doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, – 2 úkony; písemné vyjádření k důkazům ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, – 2 úkony; písemný závěrečný návrh ze dne , datum, , účast na vyhlášení rozsudku dne , datum, ) po 450 Kč/1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, . Účelným nákladem řízení soud nehledal další poradu s klientem konanou dne , datum, , neboť se jedná o poradu, která předcházela podání vyjádření k žalobě ze dne , datum, a které nepředcházel žádný další úkon žalobce, který by vyvolal potřebu porady nad rámec obsahu úkonu spočívajícího v přípravě a převzetí věci. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku 51 970 Kč, z nichž byla žalobci k náhradě uložena poměrná výše v rozsahu 88 %, tedy částka 45 734 Kč.

36. Výrokem IV. a V. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, které platil stát. Soud zde rovněž vycházel z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků, když náklady zaplacené v tomto řízení státem činily celkem částku ve výši 2 967,43 Kč jako svědečné, které bylo soudem přiznáno svědku , jméno FO, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalovanému proto byla výrokem V. uložena povinnost zaplatit státu 6 % těchto nákladů, tedy částku 178,05 Kč, žalobci byla uložena povinnost zaplatit státu 94 % těchto nákladů, tedy částku ve výši 2 789,38 Kč.

37. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.