14 C 343/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , právně zastoupený advokátem Jméno advokáta A , se sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno jednající Jméno žalované . se sídlem Adresa žalované o náhradu nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 60 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 60 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Podanou žalobu odůvodnil žalobce tím, že dne , datum, podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , o zaplacení částky 181 500 Kč a dále částky 60 000 Kč představující provize z uzavřených smluv o zprostředkování spolu s příslušným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor a proběhlo soudní řízení, ve kterém nadepsaný soud rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Proti vydanému rozsudku se žalovaná odvolala a rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byl rozsudek soudu prvního stupně v části potvrzen a ve zbytku zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně následně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a žalobě opět v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů soudního řízení. Žalovaná se opět odvolala a Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. Soudní řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, . Žalobce má za to, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu náleží přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, neboť řízení o nároku žalobce trvalo celkem 33 měsíců. Délku řízení v rozsahu 33 měsíců žalobce nepovažuje za délku přiměřenou, má za to, že tato doba výrazně přesahuje únosné hranice pro jednoduchý spor. Řízení bylo od počátku případem zcela jednoduchým, žaloba byla založena na jasně doložené smluvní povinnosti žalované uhradit žalobci provize, bez komplikovaných právních otázek či potřeby složitých důkazů. V projednávané věci nebyl žádný z faktorů složitosti požadovaný Nejvyšším soudem přítomen. Nárok žalobce byl od počátku prokazatelný a protistrana jeho nárok nijak nezpochybnila, naopak částečně jej i výslovně uznala. K významu řízení žalobce uvedl, že byl vlivem zbytečně dlouhého řízení dotčen na svém ústavním právu vlastnit majetek, po celých 33 měsíců byl vystaven stresující situaci, kdy nevěděl, zda se domůže vysoké částky, která mu náležela, zatímco sám vynakládal finanční prostředky na právní pomoc. Je třeba přihlédnout také k věku žalobce, když osoby v pokročilejším věku vnímají negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení zpravidla intenzivněji. Z pohledu žalobce se jednalo o řízení mimořádného významu, nejenže se řízení týkalo částky, která měla zásadní vliv na jeho finanční stabilitu (de facto se jednalo o prodej jeho podniku, který mu měl zabezpečit vstup do důchodu), ale celá věc pro něj měla i zásadní morální rozměr, když podnik prodával svému dlouholetému konkurentovi. Žalobce po ukončení své podnikatelské činnosti přešel do důchodu a žalovaná částka představovala finanční prostředky, se kterými legitimně počítal jako s příjmem, který mu právem náležel. Žalovaná spor účelově protahovala, a to mimo jiné i návrhy na osvobození od soudních poplatků, které byly zjevně nedůvodné. S ohledem na svůj věk, absenci jiných příjmů a důvěru, že jeho nároky budou uznány, byl žalobce v situaci, kdy se musel obracet i na své blízké s žádostí o finanční výpomoc, což vnímal jako ztrátu důstojnosti. Tato situace měla bezesporu negativní dopad na jeho psychický stav. Ke svému chování po celou dobu řízení žalobce uvedl, že takové chování bylo maximálně korektní a konstruktivní. Nečinil žádné obstrukční návrhy a reagoval včas na veškeré výzvy soudu. Opakovaně soud upozorňoval na obstrukční jednání žalované, jeho upozornění však nebyla ze strany soudu vyslyšena. Žalovaná účelově protahovala řízení, když reagovala opožděně nebo vůbec, činila procesní úkony na poslední chvíli, a to i tam, kde bylo zřejmé, že tyto úkony nemají žádný skutečný význam pro rozhodnutí ve věci. Žalobce byl nucen opakovaně vyvracet tvrzení žalované, která nebyla nikdy podložena důkazy, čímž docházelo ke zbytečnému zatěžování žalobce i celého řízení. Pro zamezení obstrukčních taktik žalované žalobce musel navrhnout provedení důkazů, které by měla jinak navrhovat žalovaná.

2. K postupu orgánů veřejné moci žalobce uvedl, že soudy v řízení nepostupovaly řádně, neboť řízení nevedly hospodárně a nesnažily se ve věci rozhodnout v co nejkratším možném čase. Zcela jistě tedy nelze hovořit o vyřízení věci bez zbytečných průtahů. Jednalo se o věc skutkově jednoduchou, soudní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, nikoliv pro její složitost, ale pro nečinnost soudu v reakci na obstrukční přístup žalované. O nesprávnosti postupu soudu prvního stupně svědčí i názor odvolacího soudu, který shledal v postupu soudu prvního stupně chyby, což vedlo k tomu, že o věci muselo být před oběma soudními instancemi rozhodováno dvakrát. K vyčíslení vzniklé nemajetkové újmy žalovaný uvedl, že při tomto vyčíslení vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu, které stanoví částku za rok průtahů v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Žalobce proto požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za první dva roky řízení a následně 20 000 Kč za každý rok. Žalobce je přesvědčen, že jsou dány podmínky pro zvýšení požadované částky o 20 % z důvodu banálnosti rozhodované věci, rovněž jsou dány podmínky pro zvýšení o dalších 20 %, když žalobci nelze v jeho postupu nic vytknout, naopak postupu soudu ano. Dále jsou dle žalobce dány podmínky pro zvýšení o dalších 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce, když v důsledku nesprávného úředního postupu byl žalobci, jakožto důchodci, způsoben nadměrný psychický stres a nemalé ekonomické výdaje za účelem jeho právního zastoupení, neboť tím, že soudy nevedly řízení hospodárně, bylo výrazným způsobem zasaženo do základního lidského práva žalobce, do práva vlastnit majetek, proti čemuž se musel žalobce bránit. Vzhledem k výše uvedenému, kdy průběh řízení před soudy je jen obtížně vysvětlitelný, jsou dány podmínky pro zvýšení požadované částky celkem o 50 %, to je na 30 000 Kč. Žalobce dne , datum, ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě u žalované. Stanoviskem ze dne , datum, žalovaná žalobci nepřiznala žádné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Učinila nespornou skutečnost, že žalobce dne , datum, uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OŠZVVM“). K průběhu odškodňovaného řízení žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno v srpnu 2022, v září 2022 byl podán žalovanou odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu. Ve věci proběhla jednání a v květnu 2023 rozhodl okresní soud rozsudkem, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit 181 500 Kč a 60 500 Kč. Proti rozsudku bylo v červenci 2023 podáno žalovanou odvolání. V listopadu 2023 byl spis předložen odvolacímu soudu, který v dubnu 2024 rozsudek částečně potvrdil co do částky 60 500 Kč a 1 200 Kč a částečně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Ve věci proběhla další jednání před soudem prvního stupně a v říjnu 2024 okresní soud rozhodl rozsudkem, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 181 500 Kč a 1 200 Kč. Proti rozsudku podala žalovaná v listopadu 2024 odvolání. V prosinci 2024 byla věc předložena odvolacímu soudu. V dubnu 2025 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . V předmětném řízení dle žalované nelze konstatovat žádné průtahy, neboť žádný z výše uvedených soudů nebyl procesně nečinný. Naopak lze říci, že jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně. Pro tento závěr hovoří také skutečnost, že žadatelem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako přiměřenou a žalobci nevznikla žádná nemajetková újma. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která mimo jiné zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená. Žalovaná dále zdůraznila, že délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale také složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů řízení a významu řízení pro poškozeného. Jedná-li se o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách, jedná se o skutečnost, která objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu nutnou k vydání rozhodnutí soudem vyšší instance, k jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům. Účastníku řízení nemůže být vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které mu k ochraně jeho práv poskytuje právní řád, stejně tak ale stát nemůže být činěn odpovědným za průtahy, které v důsledku nutnosti vypořádat se s těmito návrhy vznikly. V odškodňovaném řízení nebyly shledány žádné průtahy. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudu v celkové délce dva roky a devět měsíců. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně dvakrát a soud druhého stupně rovněž dvakrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité, ve věci byly provedeny listinné důkazy a byli vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žadatele byl shledán jako běžný. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem žalovaná shledala celkovou délku řízení jako přiměřenou a navrhla soudu, aby žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu včetně záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, podal žalobce u Okresního soudu v , adresa, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalované, kterým se domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 181 500 Kč a částku ve výši 60 500 Kč, dále dvě náhrady paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky, každou ve výši 1 200 Kč, a náhradu nákladů řízení. V odůvodnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce uvedl, že se žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o zprostředkování uzavření smlouvy o úplatném užívání nebytových prostor, popřípadě smlouvu o zprostředkování smlouvy o poskytování služeb v oblasti závodního stravování mezi žalovanou a potenciálními smluvními partnery, na jejichž základě vznikla žalované povinnost uhradit žalobci provize, které žalobce žalované vyúčtoval třemi fakturami znějícími na částku 60 500 Kč, 121 000 Kč a 60 500 Kč. Žalovaná na vystavené faktury žalobce ničeho neuhradila.

6. Z elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v , adresa, , č.j. , č. účtu, soud zjistil, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne , datum, , proti kterému žalovaná podala u nadepsaného soudu odpor, který dne , datum, odůvodnila.

7. Protokoly o jednání ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, má soud za zjištěné, že soud prvního stupně ve věci vedl tři jednání, když jednání dne , datum, bylo nařízeno pouze za účelem vyhlášení rozsudku.

8. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že soud prvního stupně vydal ve věci dne , datum, rozsudek, jehož výrokem I. žalobě v celém rozsahu vyhověl a výrokem II. uložil žalované povinnost k náhradě nákladů soudního řízení žalobci.

9. Ze žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků ze dne , datum, má soud za prokázané, že v návaznosti na podané odvolání požádala žalovaná o osvobození od soudních poplatků.

10. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, rozhodl soud prvního stupně o tom, že se návrh žalované na osvobození od placení soudního poplatku z odvolání zamítá.

11. Z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že k odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na osvobození od soudního poplatku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodl Krajský soud v , adresa, , tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

12. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, rozhodl Krajský soud v , adresa, o odvolání žalované ve věci samé tak, že rozsudek soudu prvního stupně v části výroku v odstavci I., o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 60 500 Kč se specifikovaným příslušenstvím a částku 1 200 Kč, potvrdil, ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem částečného zrušení a vrácení věci bylo provedení dalšího dokazování k procesní obraně žalované.

13. Z protokolů o jednání ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že po vrácení věci odvolacím soudem soud prvního stupně ve věci nařídil dvě jednání s tím, že při jednání dne , datum, nebylo možné vyslechnout z důvodu dočasné pracovní neschopnosti předsedu představenstva žalované, pana , jméno FO, , který byl navržen k důkazu. Za účelem provedení účastnického výslechu pana , jméno FO, bylo jednání soudu odročeno na den , datum, , kdy soud prvního stupně ve věci vyhlásil také rozsudek.

14. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 181 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 60 500 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 121 000 Kč od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 208 688,70 Kč (výrok II.).

15. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve věci rozhodoval odvolací soud, a to tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

16. Podle § 1 odst. 1 OŠZVVM stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 1 odst. 3 OŠZVVM stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle § 2 OŠZVVM odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

19. Podle § 5 OŠZVVM Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 6 odst. 1 OŠZVVM ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“).

21. Podle § 6 odst. 2 OŠZVVM Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

22. Podle § 7 odst. 1 OŠZVVM právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

23. Podle § 13 odst. 1 OŠZVVM stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle § 31a OŠZVVM bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

25. V souladu s výše uvedenými ustanoveními zákona OŠZVVM, je podmínkou vzniku odpovědnosti státu nesprávný úřední postup, vznik nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem této nemajetkové újmy. Právo účastníka na přiměřeně dlouhé soudní řízení je součástí práva na spravedlivý proces. V rozhodované věci se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem byla žaloba o zaplacení částky 242 000 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce vyúčtoval žalované jako provize za zprostředkování uzavření smlouvy o úplatném užívání nebytových prostor, popřípadě za zprostředkování smlouvy o poskytování služeb v oblasti závodního stravování mezi žalovanou a potenciálními smluvními partnery. Řízení bylo u Okresního soudu v Českých Budějovicích zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, a pravomocně skončeno dne , datum, . Soudní řízení tak trvalo 33 měsíců. Žalovaná v průběhu odškodňovaného řízení uplatňovala procesní obranu, ke které bylo nezbytné provádět dokazování, soud také rozhodoval v průběhu řízení o osvobození žalované od soudního poplatku z odvolání. K návrhu žalobce vydal soud v řízení ve věci sp. zn. , spisová značka, elektronický platební rozkaz, proti kterému však žalovaná podala odpor. Ve věci následně rozhodoval dvakrát soud prvního stupně a dvakrát odvolací soud. V posuzované věci je proto namístě konstatovat, že každé soudní řízení trvá po určitou dobu. Tato skutečnost se promítá také do stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, když za první a druhý rok vedeného soudního řízení je i u nepřiměřeně dlouhého řízení poskytováno odškodnění ve výši jedné poloviny částky, která náleží za třetí a každý další rok odškodňovaného řízení. V posouvané věci je zásadní otázkou, zda řízení skutečně trvalo nepřiměřeně dlouho, či zda byla soudem zachována rovnost účastníků řízení pro uplatnění jejich práv. Je nepochybné, že v případě uplatněné procesní obrany se soud takovou procesní obranou musí zabývat minimálně do té míry, aby mohl konstatovat, zda se jedná o obranu uplatnitelnou v řízení za podmínek § 98 o.s.ř. Je zřejmé, že v posuzované věci byla jistá složitost dána právě s ohledem na uplatněnou procesní obranu žalované, která ostatně byla i důvodem pro zrušení a vrácení věci v její části Krajským soudem v Českých Budějovicích k odvolání žalované. Délka řízení v trvání 33 měsíců se soudu nejeví jako délkou nepřiměřenou předmětu řízení, mimo jiné právě s ohledem na uplatněnou procesní obranu žalované. Přitom soud zdůrazňuje, že uváděl-li žalobce, že ze strany soudu nebylo reagováno na tvrzené obstrukční jednání žalované, nezbývá soudu než konstatovat, že je právem účastníka řízení, aby v řízení uplatnil jak procesní obranu, tak například, aby požádal o osvobození od soudního poplatku. Přestože žalobce hodnotí jednání žalované jako obstrukční, nelze pomíjet povinnost soudu zabývat se návrhy účastníků a o těchto návrzích řádně rozhodnout. Trvalo-li řízení po dobu 33 měsíců za situace, kdy bylo dvakrát rozhodováno soudem prvního stupně, dvakrát rozhodováno soudem druhého stupně, když před rozhodnutím o odvolání bylo v rámci rozhodování soudu prvního stupně i soudu odvolacího rovněž rozhodováno o žádosti žalované o osvobození soudního poplatku, nejeví se soudu celková doba řízení jako doba nepřiměřená. Odkazoval-li žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21 a argumentoval-li ve svém závěrečném návrhu tzv. justičním ping-pongem nezbývá soudu než konstatovat, že o takovou situaci se v odškodňovaném řízení nejednalo. Naopak je zřejmé, že účastníci využili svého práva na projednání a rozhodnutí věci soudy dvou instancí, soud prvního stupně v dalším řízení postupoval dle závěrů vyslovených v rozhodnutí odvolacího soudu, kterými se řídil, a následně vydané rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem potvrzeno. K argumentaci žalované ve vztahu k chování žalobce, který nepodával stížnosti na průtahy, popřípadě návrh na určení lhůty, soud uvádí, že není povinnosti účastníka takové návrhy činit a nelze tuto skutečnost přičítat k jeho tíži, a to ani v případě, kdy by soud k závěru o nepřiměřené délce řízení skutečně dospěl (Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 30 Cdo 1328/2009). Stejně tak nelze klást k tíži soudu, pakliže účastníci využívají opravných prostředků, a to zejména v případě, kdy jsou takové opravné prostředky důvodné. Nepochybně tak tomu bylo v případě prvního odvolání žalované, kdy bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v části zrušeno a vráceno soudu k dalšímu řízení. Je však nepochybné, že využívání opravných prostředků má dopad na celkovou délku řízení, které se v důsledku dalších vydávaných rozhodnutí prodlužuje. Přestože tedy fakticky dochází k prodloužení celého řízení, nezakládá takové prodloužení pro rozhodování dovolacím soudem bez dalšího jeho nepřiměřenou délku. Při jednání soudu dne , datum, právní zástupce žalobce upřesnil, že žalobou uplatněný nárok na odškodnění nesměřuje proti průtahům v řízení, ale žalobce žádá odškodnění pouze za nepřiměřenou délku řízení. Negativní dopad do délky řízení nelze v posuzovaném případě shledat ani u postupu soudů, neboť soud prvního stupně respektoval pokyn nadřízené instance ve svém navazujícím rozhodnutí, jak ostatně vyplývá také z potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . K otázce významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že řízení bylo vedeno o zaplacení částky ve výši 242 000 Kč s příslušenstvím, která představovala neuhrazené provize ze zprostředkovatelských smluv uzavřených mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou společností , právnická osoba, . Je tedy zřejmé, že žalobce si při uzavírání smluv o zprostředkování musel být vědom podnikatelského rizika, když se jednalo o závazek vyplývající ze smluvního vztahu mezi podnikateli. Přestože soud nijak nepomíjí tvrzení žalobce o mimořádném významu řízení s ohledem na jeho finanční zajištění pro odchod do důchodu a důchodový věk, když řízení mělo mít mimořádný vliv na finanční stabilitu žalobce, ale také zásadní morální rozměr, nezbývá soudu, než uzavřít, že žalobou uplatněný nárok v rozhodované věci není dán, neboť soud neshledal délku řízení nepřiměřenou. Závěrem soud konstatuje, že i v případě, že by v řízení došlo k jednotlivému průtahu, nemusí takový průtah bez dalšího zakládat nepřiměřenou délku řízení. Soud s přihlédnutím k počtu rozhodnutí, která byla ve věci vydána, k průběhu celého řízení, ze kterého je zřejmé, že soudy ve věci postupovaly průběžně a s přihlédnutím k předmětu řízení, neshledal dobu řízení nijak nepřiměřenou, a proto dospěl k závěru, že k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení nedošlo. Nárok na odškodnění nemajetkové újmy žalobci tedy nenáleží, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. dle zásady procesního úspěchu účastníků. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, a proto jí náleží právo na náhradu nákladů řízení jako nezastoupenému účastníku dle vyhlášky č. 254/2015, Sb., a to za tři úkony ve věci učiněné dle § 1 odst. 3 této vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne , datum, ) po 300 Kč/jeden úkon dle § 2 odst. 3 této vyhlášky, celkem tedy soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.