16 C 597/2022

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Traxlerovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta A , se sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupený advokátem Jméno advokáta B , se sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným datované dnem 28. 10. 2022 je neplatné a určení, že pracovní poměr mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, založený pracovní smlouvou ze dne 21. 7. 2021, skončil dohodou ke dni 31. 10. 2022.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 47 432 do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou ze dne 23. 12. 2022 se žalobce domáhá určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným datované dnem 28. 10. 2022 je neplatné. Platí tak, že pracovní poměr mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem založený pracovní smlouvou ze dne 21. 7. 2021 skončil dohodou ke dni 31. 10. 2022. V žalobě dále uvádí, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 7. 2021 jako řidič vozidla nad 3,5 tuny. V pondělí 31. 10. 2022 byl žalobci doručen dokument označený jako Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance a datovaný dnem 28. 10. 2022. V tomto dokumentu žalovaný oznámil žalobci, že okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu údajného nevyplacení mzdy nebo její části, avšak žalovaný neoznačuje žádnou konkrétní část mzdy, která mu nebyla vyplacena, pouze paušálně uvádí všechny myslitelné součásti mzdy po celou dobu trvání pracovního poměru. Tvrdí, že mu nebyly vyplaceny součásti mzdy od července 2021, kdy pracovní poměr vznikl, až do srpna 2022, kdy přestal práci vykonávat z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. Protože žalovaný neoznačil žádné konkrétní skutečnosti, jsou tvrzení o nevyplacení části mzdy zcela neurčitá a nepřezkoumatelná. Žalobce oznámil žalovanému v dopise ze dne 10. 11. 2022, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a že podá u příslušného soudu žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení. Dále sdělil žalovanému, že netrvá na dalším výkonu práce, a proto ve smyslu zákoníku práce platí, že pracovní poměr skončil dohodou ke dni 31. 10. 2022.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Má za to, že v okamžitém zrušení pracovního poměru dostatečně určitě vymezil, jaké konkrétní mzdové nároky nebyly ze strany žalobce uspokojeny, když výslovně označil, že důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru bylo nevyplacení odpovídající výše mzdy za měsíce červenec 2021 až srpen 2022. Dále veškeré příplatky za práci přesčas a veškeré příplatky za práci v sobotu a v neděli za konkrétně vymezené měsíce. Žalovaný rovněž poukázal na porušování předpisů Evropské unie, zejména nerespektování směrnice Evropského parlamentu a rady EU 2020/1057, včetně nehrazení kabotážních přeprav. Zvlášť žalovaný poukázal především na měsíc červenec roku 2022, kdy dle údajů na kartě řidiče odpracoval v tomto měsíci celkem 249 hodin a 41 minut, avšak dle výplatní pásky mu byla vyplacena mzda pouze za 210,5 hodiny práce. Dále v tomto měsíci dle údajů obsažených ve výkazu práce řidiče odpracoval v sobotu a v neděli celkem 30 hodin a 20 minut, dle výplatní pásky mu bylo proplaceno pouze 22 hodin. Za tento měsíc mu tak nebyla uhrazena mzda za celkem 39 hodin a 11 minut práce, což se pochopitelně promítlo i do nesprávnosti výpočtu příplatku za práci přesčas, za práci v sobotu a v neděli. Měsíc červenec roku 2022 však není zdaleka jediným měsícem, kdy žalovanému nebyla vyplacena mzda za skutečně odpracované hodiny. V neposlední řadě pak žalovaný poukázal na to, že od 2. 2. 2022 jsou účinná nová pravidla pro řidiče v mezinárodní dopravě s ohledem na implementaci směrnice 2020/1057, která stanovuje zvláštní pravidla o vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy. Vyslaní zaměstnanci mají nárok na podmínky zaměstnávání za minimální mzdové sazby platné v členském státě EU, do něhož byli vysláni. Žalovaný připojil doklad s názvem „Zadané státy, kde začíná a končí pracovní doba“, který je dle jeho tvrzení rovněž výtažkem z karty řidiče. Dle žalovaného z tohoto dokladu lze mít jednoznačně za to, že výkon jeho práce spočíval výlučně v kabotážních či mezizemních přepravách, za celou dobu trvání pracovního poměru nerealizoval jedinou bilaterální či vnitrozemskou přepravu, a proto by měl být odměňován dle minimální mzdové sazby platné v členském státě EU, do něhož byl vyslán. V červenci roku 2022 pracoval pouze v zemích, jako jsou Nizozemsko, Německo, Rakousko, Lucembursko, Francie, Belgie, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, přičemž ani jedna z kabotážních či mezizemních přeprav nebyla zohledněna na výplatní pásce za tento měsíc, a proto i v tomto ohledu lze jednoznačně spatřovat důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru.

3. Svým podáním ze dne 16. března 2023 pak žalobce doplnil skutková tvrzení, když uvedl, že žalovaný se dlouhodobě snažil zkreslovat podklady pro zpracování mezd tím, že vykazoval výrazně nadhodnocené odpracované hodiny. Za červenec 2022 odevzdal zaměstnavateli záznam o době řízení, kde bylo uvedeno 293 hodin, přestože tomuto číslu vůbec neodpovídaly záznamy v tachografu. Žalovaný přitom i na tachografu opakovaně vykazoval práci, ačkoliv v danou dobu prokazatelně nepracoval. Řídící pracovníci žalobce o těchto praktikách žalovaného věděli, a proto veškeré hodiny vykázané žalobcem byly interně kontrolovány. Pro žalobce je nově uváděné tvrzení žalovaného, že odpracoval 249 hodin a 41 minut překvapením, neboť toto neodpovídá ani záznamu o době řízení, který žalovaný dříve žalobci odevzdal, ale dokonce ani údajům z tachografu. Žalobce však trvá na tom, že žalovaný vždy dostal zaplaceny veškeré hodiny, které skutečně odpracoval. Žalovaný si na nesrovnalosti na výplatní pásce nikdy nestěžoval, a to až do doby, než se rozhodl, že chce pracovní poměr rozvázat. Po celou dobu trvání pracovního poměru přetrvávaly problémy s pracovní kázní žalovaného, zaspával a jezdil pozdě na nakládky a vykládky, bez ohlášení z ní odešel, nebyl k dosažení, chodil do zaměstnání ozbrojen. Pokud jde o pravidla pro řidiče v mezinárodní dopravě, pak žalobce poukázal na to, že směrnice Evropské unie nejsou obecně přímo aplikovatelné. Směrnice Evropského parlamentu a rady EU 2020/1057 byla implementována do českého právního řádu až novelou zákona o silniční dopravě provedenou zákonem č. 217/2022 Sb., a to s účinností od 1. srpna 2022. Nové znění zákona o silniční dopravě se odměny při kabotáži dotýká jen ve vztahu k zahraničním dopravcům, kteří kabotáž provádí na území ČR, nikoliv naopak. Proto nelze okamžité zrušení pracovního poměru dle českého zákoníku práce opírat o tvrzené nedostatky v odměňování kabotážních přeprav dle zahraničních předpisů.

4. Ve svém podání ze dne 6. 1. 2024 pak žalobce v rámci svých skutkových tvrzeních poukázal příkladmo na dny, jejichž vykázání žalovaným rozporoval. Konkrétně se jednalo o datum 7. 7. 2022, kdy poukazoval na jinak nespecifikovanou položku v rozsahu 48 minut 54 sekund s tím, že v tento den jízda žalovaného trvala 5 hodin 35 minut, práce 4 hodiny 14 minut. Další den 8. 7. 2022 celkem odpracováno 8 hodin 41 minut, z toho 5 hodin 30 minut jízda, 3 hodiny 11 minut práce s tím, že toto považuje žalobce za neúměrně dlouhou vykládku. Stejně tak dne 11. 7. 2022. Celkem odpracováno 11 hodin 32 minut, z toho jízda 4 hodiny 55 minut, práce 6 hodin 37 minut. Pokud jde o 14. 7. 2022, tak je poukazováno na jízdu 4 hodiny 30 minut, práci 3 hodiny 26 minut, celkem tedy 7 hodin 56 minut, kdy je zcela nespecifikována položka „work“. Dne 15. 7. 2022 je vytýkána neúměrně dlouhá nakládka a čištění, kdy z 10 hodin 51 minut jízda trvá 6 hodin 36 minut a práce 4 hodiny 15 minut. Pokud jde o den 19. 7. 2022, pak bylo odpracováno 12 hodin 48 minut, z toho jízda 2 hodiny 59 minut, práce 9 hodin 49 minut. S tím, že opět zcela nespecifikovaná položka „work“ s tím, že žalovaný si zadal začátek práce v 6:

40. Byl na vykládce, dle přiložené komunikace s dispečerem v 9 hodin 11 minut byl kontaktován, ale neodpovídal a nekomunikoval. Žalobce byl na zákaznickém centru klienta informován, že žalovaný nevykládá. Žalovaný se ozval až v 16:49 s tím, že je vyloženo. Dle žalobce tedy žalovaný práci až do začátku vykládky nevykonával a nebyl ani k zastižení. Dále rozporoval žalobce den 20. 7. 2022, kdy z celkové práce 12 hodin 11 minut jízda činila 8 hodin 6 minut, práce 4 hodiny 5 minut, i zde považoval žalobce vykládku, nakládka a čištění za neúměrně dlouhé. Totéž platí o dni 22. 7. 2022, kdy z 11 hodin 16 minut činí jízda 2 hodiny 5 minut a práce 9 hodin 11 minut. Celkový součet této rozporované práce za dané dny činí 44 hodin 48 minut.

5. Dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 7. 2021 jako řidič vozidla nad 3,5 tuny. Dle článku 4 pracovní smlouvy zaměstnanci náleží za vykonanou práci mzda, jejíž jednotlivé složky a jejich výši stanoví zaměstnavatel ve vnitřním mzdovém předpisu s tím, že mzda je splatná do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikl nárok na mzdu nebo na některou její složku. Dle tohoto článku měl zaměstnanec obdržet písemný doklad o měsíčním vyúčtování mzdy a dále bylo sjednáno, že má nárok na poskytnutí cestovních náhrad v souladu s ustanovením § 156 a následujících zákoníku práce. V článku 5 pak byla mimo jiné definována pracovní doba, kterou je doba řízení vozidla, nakládka a vykládka, čištění a prohlídka vozidla, sledování nakládky a vykládky, práce, kterou se zajišťuje bezpečnost vozidla nebo nákladů, technická údržba vozidla, administrativní práce spojené s řízením vozidla a nezbytná jednání před správními orgány související s plněním pracovních úkolů. Dále doba, kdy je zaměstnanec připraven na pracovišti k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, zejména čekání na nakládku a vykládku. Zaměstnanec je povinen být nejpozději ve stanovený počátek pracovní doby na svém pracovním místě a být připraven na výkon své činnosti, nedodržení této povinnosti, jakož i nedodržení stanovené pracovní doby, včetně doby přestávek a odpočinku, je považováno za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem (zjištěno z pracovní smlouvy). Listinou ze dne 28. 10. 2022 žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr u žalobce dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Jako důvod žalovaný uvedl nevyplacení mzdy nebo její části, zejména odpovídající výše mzdy podle skutečně odpracované doby za měsíce od července 2021 do srpna 2022, příplatku za práci přesčas za měsíce od září 2021 do srpna 2022 dle skutečně odpracované doby, příplatků za práci o sobotách a nedělích za měsíce červen, červenec 2022 a další předchozí odpracované měsíce dle skutečně odpracované doby, příplatku za práci ve svátek, například za měsíc duben a červenec 2022 dle vykázané skutečně odpracované doby, části stravného za měsíce od července 2021 do srpna 2022 dle směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, neproplácení kabotážních přeprav dle zákona například mimo jiné v měsících červen, červenec a srpen 2022, jakož i v předchozích měsících, nevyplácení mzdy dle směrnice Evropského parlamentu a rady EU 2020/1057 a dále vzhledem k porušování dalších zákonných ustanovení a předpisů (například výše mzdy na , Anonymizováno, neodpovídá skutečně vyplacené a vykazované mzdě). Dopisem ze dne 10. 11. 2022 oznámil žalobce žalovanému, že mu byl dne 31. 10. 2022 doručen dokument označený jako okamžité zrušení pracovního poměru datovaný 28. 10. 2022. V návaznosti na to žalobce oznámil žalovanému, že uvedené zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a podá u příslušného soudu žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení. Současně sdělil, že jako zaměstnavatel netrvá na tom, aby u něj žalovaný dále pracoval a proto dle § 70 odst. 2 zákoníku práce platí, že pracovní poměr žalovaného skončil dohodou ke dni 31. 10. 2022. Žalobce v oznámení poukázal zejména na to, že v okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaný neuvádí, jaké konkrétní částky mu nebyly vyplaceny, když ve zcela obecné rovině zmiňuje prakticky všechny myslitelné části mzdy za celou dobu trvání pracovního poměru, čímž je znemožněna efektivní kontrola. Žalobce má za to, že výpočet mzdy probíhal zcela standardně a nemá důvod o jeho správnosti pochybovat.

6. Z výplatnice žalovaného soud zjistil vyúčtování mzdy žalobcem. Pro posouzení dané věci považuje soud za významné, jak uvedeno níže, výplatnice vztahující se k měsíci červenci a srpnu 2022. Z výplatnice za měsíc červenec 2022 soud zjistil, že žalovanému bylo za tento měsíc proplaceno celkem 210,5 hodiny, z toho 42,5 hodiny bylo vykázáno jako práce přes čas, za něž žalobce obdržel příplatek ve výši 25 %, dále mu byl vyplacen příplatek za práci v sobotu a v neděli za 22,5 hodiny a za noční práci 22 hodin. Rovněž obdržel žalobce stravné za 31 směn a dále cestovné a kapesné. Z výkazu práce řidiče společnosti Česmad Bohemia vyplývá, že žalovaný v měsíci červenci odpracoval celkem 249 hodin 41 minut, z toho v noční době 19 hodin 13 minut. Tato pracovní doba byla rozdělena na dobu řízení 130, 5 hodin 8 minut, jiná práce 87 hodin 33 minut a bezpečnostní přestávky 27 hodin, celkem tedy 249,41 hodin. Z toho o víkendech bylo odpracováno 30 hodin 20 minut a o svátcích 18 hodin 51 minut.

7. Z listiny s názvem Zadané státy, kde začíná a končí denní pracovní doba za období od 1. 1. 2022 do 4. 11. 2022 (Česmad Bohemia) se zjišťuje, že žalovaný se svým vozem registrační značka , SPZ, měsíci červenci začínal a končil práci v Německu, Nizozemsku, Rakousku, Lichtenštejnsku, Švýcarsku, Francii, Belgii, Lucembursku. V měsíci srpnu pak začínal a končil pracovní dobu od 1. 8. 2022 až do 16. 8. 2022 ve Francii, Německu, Nizozemsku, Belgii a Rakousku s tím, že 16. 8. 2022 pak začínal a končil pracovní dobu v České republice. Ze záznamu Podrobnosti o řidiči za den (Optac 3) za období července 2022 se zjišťuje, že se jedná o soupis práce žalovaného v daném období vytvořený žalobcem, když záznamy dle jednotlivých dní odpovídají výkazu práce řidiče od Česmad Bohemia, tedy doba řízení v rozsahu 135,08 hodin, práce 87,33 hodin a práce celkem 222,41 hodin s tím, že zde nejsou zaznamenány oproti výkazu Česmad bezpečnostní přestávky v rozsahu 27 hodin. Ze záznamu o době řízení za měsíc červenec 2022, který vytvořil žalovaný vyplývá, že tento si vykázal celkem 293 odpracovaných hodin, z toho práce v noci 22 hodin. Záznam o době řízení navíc obsahuje rozpis celkové pracovní doby v čase, tedy od kolika hodin byla práce zahájena do doby, kdy byla ukončena (například 11:00 hodin až 24:00 hodin).

8. Z výplatnice za měsíc srpen 2022 je dále zjištěno, že žalovanému byla proplacena mzda za 94 hodin v částce 12 077 Kč, dále měsíční mzda za přesčas 61 hodin v částce 7 837 Kč, k tomu příplatek za práci přesčas za 61 hodin, celkem v částce 2 235 Kč a příplatek za práci v sobotu a v neděli za 20 hodin v částce 293 Kč a příplatek za 3 hodiny noční práce v částce 44 Kč. Rovněž byla žalovanému za 80 hodin v daném měsíci vyúčtována náhrada nemocenské. Ze záznamu o době řízení za měsíc srpen 2022, který vyhotovil žalovaný vyplývá, že žalovaný v tomto měsíci pracoval od 1. do 16. 8. a od 17. 8. až do konce měsíce byl pracovní neschopnosti. Žalovaný si za tento měsíc vykázal odpracované hodiny v rozsahu 157 hodin a práci v noci 3 hodiny. Ze záznamu z tachografu v systému , jméno FO, vyplývá, že v měsíci srpnu byla zaznamenána práce žalovaného ve dnech 1. až 12. 8. 2022 celkem v rozsahu 116 hodin 41 minut, z toho 61 hodin 21 minut byla doba řízení a 55 hodin 20 minut jiná práce. Dále ze záznamu vyplývá celková doba přestávek v délce 34 hodin 15 minut.

9. Z ostatních výplatnic a záznamů za jiné měsíce soud nezjistil žádné významné skutečnosti s ohledem na níže uvedené.

10. Rozsudkem ze dne 10. 11. 2022 zamítl Okresní soud v , adresa, č. j. , spisová značka, žalobu, kterou se žalobce domáhá určení, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným , jméno FO, je neplatné a že pracovní poměr mezi těmito osobami skončil dohodou ke dni 31. 5. 2022. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že jde o pracovněprávní spor obdobný projednávané věci, kdy se jedná o jiného řidiče vozidla nad 3,5 tuny zaměstnaného u žalobce, který rovněž okamžitě zrušil svůj pracovní poměr z důvodu nevyplacené části mzdy. Výpovědní důvod vymezil řidič tak, že dne 11. 3. 2022 provedl tzv. kabotážní přepravu ve Spolkové republice Německo, když naložil zboží v Německu, které následně vyložil v jiném německém městě. Bylo odkazováno na směrnici Evropského parlamentu a rady EU 2020/1057 ze dne 15. 7. 2020, dle které je dopravce povinen vyplácet řidiči, který provádí kabotáž, tedy naloží zboží v cizím státě a vyloží v témže cizím státě alespoň minimální mzdu tohoto cizího státu, v němž kabotážní přeprava proběhla. Důvodem je, aby členské státy EU zaručily v rámci vysílání zaměstnanců rovné pracovní podmínky. Protože se žalovaný domníval, že mu žalobce nevyplatil rozdíl mezi jeho standardní českou mzdou a minimální mzdou v Německu, okamžitě zrušil svůj pracovní poměr. Žalobce však poukázal na to, že v měsíci březen 2022 vyplatil tomuto zaměstnanci částku 1 338 Kč, která byla na výplatní pásce označena jako prémie za práci v cizině, která znamenala právě dorovnání požadovaného rozdílu. Z tohoto důvodu považoval žalobce okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné. V tomto řízení soud dospěl k závěru, že částka 1 338 Kč jako prémie za práci 4,96 hodin v cizině, která měla být vyplacena za kabotážní přepravu, nebyla řádná, neboť z karty řidiče vyplynulo, že doba řízení trvala 9 hodin 50 minut a 3 hodiny 50 minut trvala jiná práce a v tomto rozsahu mzda žalovanému vyplacena nebyla. V tomto řízení, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, obě strany tvrdily, že za kabotážní přepravu, to je za přepravu uskutečněnou mezi dvěma městy ve Spolkové republice Německo, náleží zaměstnanci Německa mzda, a to 9,82 EUR za hodinu. Současně soud dovodil, že k takto chybné výplatě nedošlo v důsledku selhání techniky, případně omylu nebo jiné nesprávnosti, a proto žalobu zamítnul.

11. Prohlášením ze dne 7. 8. 2023 prohlašuje předseda správní rady společnosti Korytenski a.s, že žalovaný byl v této společnosti zaměstnán od května 2020 do července 2021 jako řidič mezinárodní kamionové dopravy s tím, že od 30. září 2020 do 5. dubna 2021 byl v pracovní neschopnosti, v pracovní neschopnosti byl dále od 19. 6. 2021 do 20. 7. 2021 a poté došlo k ukončení pracovněprávního vztahu okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance. Zaměstnanec však fakticky nevykonával práci od 11. 6. 2021, kdy se svévolně vzdálil z předem určené trasy a nedorazil na místo vykládky nákladního vozidla a neplnil své pracovněprávní povinnosti s vysvětlením, že od 11. června 2021 je práce neschopný. Současně však nedoložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Taktéž společnost prohlašuje, že zaměstnanec si od ní půjčil peníze ve výši 4 000 EUR, které dosud nevrátil. Do dnešního dne nedošlo k vyúčtování záloh na všechny zahraniční cesty ze strany zaměstnance nebo případnému vrácení přeplatku na zálohách na cestovní náhrady, čímž se zaměstnanec na úkor společnosti bezdůvodně obohatil.

12. Z formuláře Spolkového ministerstva financí adresovanému Finanční policii ve Vídni v německém jazyce se zjišťuje, že žalobce prostřednictvím svého jednatele hlásí vyslání žalovaného jako svého zaměstnance, řidiče nákladního automobilu, do Rakouska s počátkem vyslání dne 3. 9. 2021 a s platností do 3. 3. 2022. V odstavci 6 prohlášení je uvedeno, že mu přísluší plat podle rakouských právních předpisů ve výši 2 200 EUR hrubého. Hlášení o vyslání je zasíláno zástupcem žalobce na email , e-mail, , kdy je sdělováno. Čau, , Anonymizováno, , tady ti posílám tvůj milok, kdyby ho náhodou po tobě chtěla policie. Email je datován dnem 3. 9. 2021.

13. Z dopisu insolvenčního správce dlužníka - žalovaného sp. zn. , spisová značka, se zjišťuje, že insolvenční správce žádá dne 18. 5. 2020 o odročení jednání, neboť dlužník předložil novou pracovní smlouvu ze dne 28. 4. 2020 a pravděpodobně bude schopen uhradit 30 % pohledávek.

14. Přihláškou pohledávky přihlásil žalovaný jako věřitel do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka , právnická osoba, sp. zn. , spisová značka, své pohledávky v celkové výši 93 309,16 Kč představující neuhrazené mzdové nároky.

15. Z listin s názvem Balíček mobility se zjišťuje, že Ministerstvo dopravy informovalo na svých webových stránkách o reformě podmínek pro silniční dopravu v EU s tím, že tento balíček tvoří nařízení Evropského parlamentu a rady EU 2020/1054 ze dne 15. 7. 2020. Dále nařízení Evropského parlamentu a rady EU 2020/1055 ze dne 15. 7. 2020 a směrnice Evropského parlamentu a rady EU 2020/1057 ze dne 15. 7. 2020, kterou se stanoví zvláštní pravidla o vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy. Mimo jiné se zde vysvětluje, co je vyslání, tedy dopravce vyplácí alespoň minimální mzdu státu, kam byl řidič vyslán a řidič se považuje za vyslaného v případě provozování kabotáže (vnitrostátní přeprava mezi dvěma místy ležícími na území jiného členského státu) a tzv. Cross Trade (vyslání končí po opuštění hostitelského členského státu a předchozí doby vyslání se nesčítají).

16. Z prohlášení rotterdamského soudu ze dne 26. 8. 2021 se zjišťuje, že v Nizozemsku byl projednáván před rotterdamským soudem a soudem v Dortdrechtu případ Federace nizozemských odborových svazů proti společnosti , Anonymizováno, Mimo jiné bylo projednáváno tvrzení žalobců, že , Anonymizováno, je společnost usazená v Nizozemsku. Bylo zjištěno, že , Anonymizováno, neměla skutečně pobočku v České republice a pracovalo zde relativně malé množství lidí s tím, že bylo vycházeno z prohlášení, že nebyly přítomny žádné záznamy nebo dokumenty o společnosti , Anonymizováno, . Současně bylo zjištěno, že část administrace probíhala v pobočce , Anonymizováno, a že plánování cest probíhalo ve spolupráci , Anonymizováno, s Českou republikou. Současně však nebylo prokázáno, že by se zaměstnanci , Anonymizováno, podíleli na rozhodování, který řidič měl řídit jakou jízdu nebo který řidič měl kdy pracovat a čerpat dovolenou. Proto soud vyšel ze zjištění, že veškeré personální plánování si , Anonymizováno, dělal sám. Taktéž bylo zjištěno, že v řadě případů řidiči dostávali pokyny od , Anonymizováno, , současně však bylo zjištěno, že velká část pokynů byla ale dána zaměstnanci společnosti , Anonymizováno, z České republiky. Rovněž považoval soud za věrohodné, že řada řidičů zahájila a skončila svou pracovní dobu v Nizozemsku, že velká část cest se týkala dopravy z Nizozemska nebo dokonce v rámci Nizozemska, taktéž bylo zjištěno, že řidiči používali nákladní vozidla , Anonymizováno, s nizozemskou poznávací značkou více než ve zcela výjimečných případech a že údržba nákladních vozidel probíhala z velké části v Nizozemsku. Rovněž vyšel soud ze zjištění, že se téměř vůbec nestalo, že by , Anonymizováno, odmítl objednávku společnosti , Anonymizováno, , takže mezi společnostmi , Anonymizováno, neexistovala skutečná nabídka a poptávka. Rovněž vyšel soud z toho, že řidiči jezdili pouze pro , Anonymizováno, , nikoliv již pro další klienty. Soud tedy dospěl k závěru, že pokud jde o zaměstnance zúčastněné na daném případě, byla práce obvykle vykonávána z Nizozemska a s odkazem na článek 8 nařízení, to znamená, že na právní vztah mezi řidiči a , Anonymizováno, se vztahovalo nizozemské právo. Soud rovněž vyšel z toho, že , Anonymizováno, má sídlo v Nizozemsku, jak je uvedeno v kolektivní pracovní smlouvě. Soud učinil závěr, že se předpokládalo, že všech devět zaměstnanců vykonávalo svou práci převážně z Nizozemska v období 2011–2015, jak je uvedeno v nařízení. Soud současně poukázal na to, že strany se samostatně nedovolávaly posouzení, zda zde není užší spojení s jinou zemí, než je Nizozemsko. Soud rovněž došel k závěru, že Unitrans má sídlo v Nizozemsku, neboť ředitel , Anonymizováno, žije a pracuje v Nizozemsku, část administrativní práce byla provedena v Nizozemsku a řidiči mohli volně využívat lokalitu , Anonymizováno, a nebyl v tomto žádný rozdíl oproti vlastním zaměstnancům , Anonymizováno, . Ze závěru rozsudku vyplývá, že žalobci nebyli úspěšní ve vztahu ke společnosti , Anonymizováno, , avšak byli úspěšní ve vztahu k , Anonymizováno, , neboť bylo prokázáno, že řidiči obvykle vykonávali svou práci z Nizozemska, jak je uvedeno v nařízení, a společnost Unitrans je třeba považovat za zaměstnavatele usazeného v Nizozemsku, proto Unitrans musí dodržovat kolektivní pracovní smlouvu vůči řidičům. Současně byla zamítnuta alternativní žaloba, aby bylo uloženo , Anonymizováno, zaplatit svým řidičům v souladu s kolektivní pracovní smlouvou, neboť nebylo posouzeno, zda kolektivní smlouva bude platit pro všechny zaměstnance , Anonymizováno, a bude platit i po roce 2015. Současně uplatněný nárok je tak příliš neurčitý a nedostatečně podrobný na to, aby mohl být přiznán.

17. Z informace o průběhu kontroly ze dne 8. 1. 2024 a ze dne 5. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný podal dne 13. 2. 2023 podnět na Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, v němž upozorňoval na porušování právních předpisů u žalobce jako zaměstnavatele, a to v oblasti odměňování v souvislosti s vysíláním zaměstnanců při provádění mezizemních přeprav bez souvislosti se zemí usazení dopravce, to znamená provádění tzv. kabotážních přeprav. Oblastní inspektorát práce sděluje, že je odpovědný za vymáhání pravidel vysílaných pracovníků podle směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a podle směrnice 2014/67/EU o prosazování směrnice k vysílání pracovníků. Smyslem kontroly dodržování pravidel je dosáhnout na úrovni EU lepší rovnováhy mezi podporou pohybu služeb a potřebu ochrany pracovníků, kteří jsou v rámci přeshraničního poskytování takových služeb vysíláni k výkonu práce do jiných členských států. Dne 8. 1. 2024 sděluje oblastní inspektorát práce žalovanému, že jeho podnět byl postoupen v rámci spolupráce o vysílání zaměstnanců kompetentním přeshraničním orgánům k vyřízení, a to do Rakouska a Německa. Současně inspektorát zaslal žalovanému vyplněný formulář Sdělení skutečností naznačujících možné nesrovnalosti ze dne 2. 2. 2024. Sdělení se týká žalobce a čtyř vyslaných pracovníků, mezi nimi též žalovaného. Inspektorát práce shledává možné nesrovnalosti zejména v nedodržení podmínek zaměstnání v hostitelské zemi a vady v prohlášení o vyslaných pracovnících nebo jeho absence, případně podvody.

18. Z protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu sp. zn. , Anonymizováno, vyplývá, že oblastní inspektorát od 21. 6. 2023 konal kontrolu u žalobce s tím, že kontrolovaným obdobím bylo období od 1. ledna 2021 do 21. 6. 2023. Předmětem kontroly bylo dodržování pracovněprávních předpisů, mimo jiné též se zaměřením na povinnosti na úseku dovolené, náhrad a odměňování zaměstnanců. V rámci kontroly byly do kontrolního vzorku vybrány fyzické osoby, mezi nimi rovněž žalovaný. Inspekce mimo jiné kontrolou ověřovala plnění povinností při poskytování mezd, odměn a příplatků vyplývajících z pracovněprávních předpisů v kontrolovaném období u kontrolovaných zaměstnanců. Inspekce v tomto směru došla k závěru, že v celém kontrolovaném období je evidence odpracované doby vedena stejným způsobem, to znamená předložená evidence odpracované doby neobsahuje všechny položky požadované platnou právní úpravou, proto kontrolou nebylo možné ověřit, zda je mzda jednotlivých zaměstnanců zúčtována za všechny odpracované hodiny, případně zda byly kontrolovanou osobou vyúčtovány příplatky za výkon práce v sobotu a neděli, za výkon práce přesčas a v noci. Dále inspektorát prováděl vyhodnocení karty řidiče. Inspektorát práce zjistil, že ve dnech od 16. 6. do 18. 7. 2022 žalovaný prováděl přepravy v rámci státu EU s tahačem registrační značka , SPZ, s tímto vozidlem po celou uvedenou dobu nebyl na území ČR. V uvedené době prováděl tedy přepravy v rámci státu EU mimo ČR. Jednalo se výhradně o přepravu Cross Trade (dopravu mezi členskými státy EU, přičemž žádný není domovským státem dopravce provádějícím danou přepravu) nebo o kabotáž (vnitrostátní přeprava na území státu EU dopravcem se sídlem v jiném členském státě), a tudíž se jednalo o vyslaného řidiče ve smyslu směrnice EU číslo 2020/1057. Dále inspektorát došel k závěru, že žalobce nezdokumentoval a neprokázal splnění povinnosti stanovené v článku 8, bod 8 a nařízení Evropského parlamentu a rady ES číslo 561/2006, též mimo jiné u žalovaného v měsíci červnu až srpnu 2022, a to organizovat práci řidiče takovým způsobem, aby se řidič mohl v průběhu každých čtyř po sobě následujících týdnů vrátit do provozovny zaměstnavatele, kde má obvyklou základnu, kde jeho týdenní doba odpočinku začíná, čímž současně bylo porušeno nařízení vlády 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby v době odpočinku zaměstnanců v dopravě. Dále inspektorát práce kontroloval splnění povinnosti žalobce jako zaměstnavatele vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované směny, práce přesčas, noční práce, doby v době pracovní pohotovosti. Zjistil, že kontrolovaní zaměstnanci, mezi nimi i žalovaný, zaznamenávají odpracovanou a jinou práci do formuláře s názvem záznam o době řízení s tím, že tento záznam o době řízení předložil žalobce inspektorátu jako evidenci odpracované doby. Inspektorát dospěl k závěru, že kontrolovaná osoba vede u kontrolovaných zaměstnanců evidenci odpracované doby s vyznačením začátku a konce odpracované směny. Údaj o začátku a konci odpracované práce přesčas a noční práce evidence neobsahuje, čímž kontrolovaná osoba porušila § 96 zákoníku práce. Ohledně měsíců červen 2022 a listopad 2022 inspekce zjistila, že žalobce v kontrolovaném období příplatek za výkon práce v noci neposkytl v plném rozsahu kontrolovaným zaměstnancům. Opětovně platí závěr, že předložená evidence odpracované doby neobsahuje všechny položky požadované platnou právní normou. Nebylo možné ověřit, zda je mzda jednotlivým kontrolovaným zaměstnancům zúčtována za všechny odpracované hodiny, případně zda byly kontrolovanou osobou poskytovány příplatky ke mzdě za výkon práce v noci. Ke stejnému závěru došel inspektorát práce také, pokud jde o práce v sobotu a v neděli za stejné období, tedy červen 2022 a listopad 2022.

19. Z námitek proti kontrolnímu zjištění vyplývá, že žalobce nesouhlasil se závěry inspektorátu práce a podal námitky ze dne 10. dubna 2024. Pokud jde o evidenci pracovní doby, pak dle jeho názoru, ačkoliv tyto údaje explicitně v evidenci pracovní doby obsažené nejsou, lze je bez problémů dovodit, neboť z velké části jsou závislé právě na začátku a konci směny, respektive na zákonné úpravě. Ze záznamu o době řízení je tak podán nepochybný údaj o začátku a konci odpracované práce přesčas i práce v noci.

20. Z listiny vyřízení námitek nadřízeným se zjišťuje, že námitky žalobce jako kontrolované osoby byly zamítnuty. Pokud jde o evidenci pracovní doby, inspektorát k tomu doplnil, že evidenci, kterou kontrolovaná osoba předložila, nelze považovat za evidenci pracovní doby, neboť neobsahuje povinné rozlišení pracovní doby ve smyslu zákonného ustanovení § 96 odst. 1 zákoníku práce, byť nepochybně může sloužit jako podklad pro další zpracování. Zákoník práce sice neurčuje, jakým způsobem má být pracovní doba evidována, záleží pouze na zaměstnavateli s tím, že je nezbytné rozlišovat mezi podklady pro zpracování evidence pracovní doby a samotnou touto evidencí, kdy tato evidence musí s přihlédnutím k jejímu významu a účelu obsahovat přesné, průkazné a přehledné údaje o začátku a konci odpracované směny, o začátku a konci odpracované práce přesčas a o začátku a konci odpracované noční práce a doby v době pracovní pohotovosti. Ohledně ostatních námitek se následně inspektorát práce vyjádřil tak, že kontrolovaná osoba nijak nedokládá nové skutečnosti a setrvává na svých závěrech ohledně dalších námitek týkajících se příplatků za práci v noci a práce o víkendech.

21. Dopisem ze dne 20. 5. 2024 informoval inspektorát práce žalovaného o závěrech kontroly, když zejména poukázal na to, že kontrolou bylo prokázáno, že žalobce vedl evidenci odpracované doby pouze s vyznačením začátku a konce odpracované směny. Údaje o začátku a konci odpracované práce přesčas a noční práce, výkonu práce v sobotu a v neděli evidence neobsahuje. Kontrolou proto nebylo možné detailně ověřit, zda byla mzda zúčtována za všechny odpracované hodiny, případně zda byly poskytovány příplatky ke mzdě za výkon práce v noci nebo v sobotu a v neděli. Dále inspektorát práce sděluje, že cestovní náhrady za dopravu z místa bydliště na místo převzetí kamionů byly zaměstnavatelem poskytovány v dohodnuté výši paušální částkou s tím, že dohoda nebyla stvrzena písemně a pokud nebyla cestovní náhrada vyplacena, měla být doprava zaměstnavatelem zajištěna. Pokud jde o vyhodnocení dat z karty řidiče, program Tagra, pak bylo zjištěno, že žalovaný v kontrolovaném období prováděl přepravy v rámci států EU, přičemž s kamionem nebyl na území ČR. Z toho plyne, že v uvedené době zřejmě prováděl četné přepravy v rámci států EU mimo ČR, a tedy se jednalo o přepravu Cross Trade nebo o kabotáž, a tudíž se jednalo o práci vykonávanou vyslaným řidičem ve smyslu směrnice EU číslo 2020/1057. Současně byl žalovaný informován, že ze strany Státního úřadu bezpečnosti práce bylo prostřednictvím informačního systému učiněno podání - Sdělení skutečností naznačujících možné nesrovnalosti. Proto považoval inspektorát podnět žalovaného za oprávněný.

22. Z časové osy Google map vyplývá záznam jízdy z dne 18. 7. 2022 s tím, že v čase 17 hodin 17 minut končí vozidlo jízdu ve společnosti , Anonymizováno, s tím, že následující den 19. 7. 2022 z této společnosti vozidlo odjíždí v čase 16 hodin 47 minut. Rovněž je předložena fotografie, ze které vyplývá naplněnost kakaovým máslem dne 18. 7. 2022 v 16 hodin 24 minut s tím, že tři z těchto tanků jsou naplněny z více než 90 %, dva pak v rozsahu 44–47 %.

23. Z printscreenu záznamu komunikace ze dne 19. 7. 2022 se zjišťuje, že tento den komunikoval žalovaný se svým dispečerem, který dopoledne zjišťoval, zda žalovaný vykládá, před 17. hodinou mu žalovaný odpovídá, že má složeno a vyráží, následuje komunikace ohledně mytí a dalších produktů.

24. Z mezinárodního přepravního listu CMR vyplývá, že dne 28. 7. 2022 prováděl žalovaný přepravu zboží z Hamburku do Frankfurtu.

25. Svědek , jméno FO, vypověděl, že je dispečerem žalobce s tím, že má pod sebou určitý počet řidičů, o ty se stará, dává jim práci. U žalobce pracuje od července 2021. Žalobce má centrálu v Holandsku, která komunikuje se zákazníky a žalobci shání objednávky. S řidiči pak komunikují čeští dispečeři. Pokud jde o vykazování odvedené práce, pak svědek vypověděl, že každý řidič si vede výkaz práce. Píše si hodiny za měsíc (od kdy do kdy), na konci měsíce to potom kontroluje pan , jméno FO, předtím, než se dělají výplaty a pokud tam něco nesedí, tak to kontroluje se svědkem, protože on je ten, kdo dokáže nahlédnout do řidičova záznamu z tachografu. Pokud jde o tachograf, vypověděl, že se tam může zadávat mnoho informací, například že je řidič na myčce, že je na nějakém místě, kde se nakládá, vykládá, dále je tam kolonka pro začátek práce a zmáčknutím tlačítka se tachograf rozběhne, ale dispečer v tu dobu neví, co ve skutečnosti řidič dělá. Může se tedy stát, že si řidič na tachografu nezmáčkl práci, dispečer vidí, že činnost tam běží už čtyři hodiny, ale neví skutečnou činnost řidiče. Dále svědek vypověděl, že jeho pracovní doba je od 8.00 do 17.00 hod. Než odejde domů, kontroluje řidiče, jestli se něco nezpozdilo, např. na nakládce/vykládce, pak to případně řeší s centrálou, která pak komunikuje se zákazníky. Co se děje mezi pátou večer a osmou ráno, svědek neví, zjistí to až ráno. Současně v této souvislosti poukázal na to, že někdy řidiči nedodrží instrukce, které jim dá, např. přetáhnou pauzu, to způsobí zpoždění nakládky, může to vést až ke ztrátě zákazníka. Jak se vykazují odpracované hodiny svědek nevěděl, řešil to jednatel žalobce. Pokud objevil nějakou nejasnost, přišel za svědkem a provedli kontrolu dle tachografu, dle skutečných hodin viditelných v systému, ve kterém pracují. Svědek poukázal na to, že na kontrolu řidičů není během měsíce čas, mají jich kolem dvou set, zabralo by to hodně času a oni mají opravdu hodně práce. K osobě žalovaného vypověděl, že neměl dokonalý přehled o tom, co dělá. Ráno si zapnul tachograf, nastavil start práce, který ale běžel např. tři hodiny, ale úplně zbytečně. Žalovaný to zdůvodňoval tak, že dělal údržbu kamionu a kontroloval papíry. To se ale svědkovi nezdálo. Žalovaný byl schopný zaspat o 4 – 5 hodin, tím se zpozdila nakládka. Svědkovi však nezavolal, svědek se mu dovolal na desátý pokus. Žalovaný neměl svůj osobní vůz, vozili ho z , adresa, do Rakouska ke kamionu. Měli na to svou dodávku, ale žalovaný se často zpozdil třeba o tři hodiny, důvody nedokázal vysvětlit, způsobilo to problémy v dopravě. S žalovaným to nijak neřešili, neměli na to čas vzhledem k množství řidičů. Řidič si může nastavit jednotlivé úkony, tedy start, mytí, vážení, nakládka, vykládka, noční pauza. Řidiči to zadávání často nedodržují. Nového zaměstnance by měl vždy zaškolit zkušenější řidič, který je mu přidělen jako školitel, minimálně tři týdny s ním jezdí. Svědek osobně má za úkol dávat řidičům práci, do kamionu se nepodívá, neví na co jsou některá tlačítka. U žalovaného se stávalo, že si zapnul ráno tachograf a čtyři hodiny trvalo, než se rozjel. To způsobilo, že přijel pozdě na vykládku, zbývaly mu třeba čtyři hodiny. Pak ale nastal nějaký problém a řidič nebyl vyložen a jen proto, že si ráno zapnul zbytečně brzy tachograf. Pokud byl vyzván, aby popsal, co se v takovém případě dělo ohledně žalobce, už si s poukazem na uběhlou dobu nevzpomněl. Byl to ale problém, protože museli pak zákazníkovi zaplatit za pozdní doručení produktu. S žalovaným to osobně neřešil, pouze nahlásil na centrálu, že žalovaný zaspal, aby s tím počítali. Vyplněné výkazy práce dávali řidiči rovnou panu , Anonymizováno, , někteří je ofotili a poslali je online. Práce žalovaného z hlediska zadávaných úkolů se nijak nelišila od ostatních řidičů. Svědek vyloučil, že by mohl řidič v průběhu měsíce vykazovat 3, 4, 5, 8 hod. jiné práce než jízdy. V průměru vykazovali ostatní řidiči hodinu ostatní práce. Svědek zaslechl od ostatních řidičů, že žalovaný si zapnul tachograf a pak se vzdálil od kamionu. Svědek si stěžoval i na komunikaci s žalovaným, kterému nemělo smysl telefonovat, a když mu svědek poslal zprávu, dostal odpověď po dvou, třech hodinách, ačkoliv jí potřeboval hned. Následně pak svědek připustil, že ostatní práce mohla být v jednom dni ve větším rozsahu než jízda. Nevěděl, jak funguje tachograf, měl za to, že pokud není auto nastartované, tachograf neběží. Svědek potvrdil, že kamion nikdy neřídil. To že žalovaný v danou chvíli nepracoval, dovozoval svědek z toho, že se mu nemohl dovolat. Následně doplnil, že je podezřelé, pokud má řidič nastavenou ostatní práci, stojí na místě čtyři hodiny, kde není nakládka, vykládka nebo myčka.

26. Jednatel žalobce při svém účastnickém výslechu vypověděl, že předmětem sporu je manipulace s pracovní dobou žalovaného. Ten si zadával pracovní čas, ačkoliv nepracoval. Většinou byl všude zpožděný, nestíhal nakládky, vykládky, zaspával, nekomunikoval. Od jiných řidičů ví, že žalovaný ještě v době zapracování, kdy jezdili dva řidiči, najednou zmizel z nakládky, vykládky, druhý řidič vyjel z firmy, snažil se ho najít, pak se žalovaný najednou po třech čtyřech hodinách objevil na koloběžce, že byl něco hledat nebo nakupoval. , adresa, věcí bylo hodně, bylo známo, že dělal geocaching, hledal nějaké úkryty pokladů. Pokud tvrdil, že kontroluje cisternu, pneumatiky, papíry, to jsou věci, které trvají 10, 15 minut, vykládka netrvá 3 hodiny, schopný řidič ji zvládne za půl hodiny, někdy dvě hodiny. Často u nakládky nebo mytí nemusí řidič ani být. Nechá tam auto a je tam obsluha myčky nebo u nakládky loadři. Z výkazů žalovaného vyplývalo, že pracoval 300 hod., denně 15, 16 hodin, což není možné. Snažil se obohacovat na úkor firmy, žalobce měl později i informace od jiných zaměstnavatelů, že tam žalovaný dělal totéž. Vyslýchaný připustil, že je dnes nedostatek řidičů, ale s žalovaným pracovat nešlo. Proto si sedl s dispečerem, probírali jednotlivé dni práce žalovaného a vůbec to neodpovídalo. U srpnové výplaty si už řekli, že mu zaplatí všechno, co si vykázal, hlavně ať už u nich nepracuje. Žalovaný u nich pracoval předtím už dvakrát, tehdejší jednatel ho vždy propustil ve zkušení době. Pokud jde o řidiče v cisternové přepravě, ti se dle jednatele nepředřou, najezdí osm, devět tisíc kilometrů. Ta doba řízení není taková a je to zdlouhavá příprava. Řídíte, pak se auto musí umýt, pak je pomalejší nakládka, ale je tam hodně volných časů, takže když dá jednateli někdo výkaz práce, že s cisternou pracoval 15 hodin, tak je to úplný nesmysl. Proto se žalobce rozhodl bránit a zažaloval žalovaného v tomto sporu. Problém u žalovaného byl právě v té manipulaci, že si zadával, že vykládá čtyři hodiny, ačkoliv vykládka trvá hodinu, dvě. Dá se to ověřit tak, že se zavolá na firmu s dotazem, proč tam řidič stojí 4 hodiny. A oni to sdělí. Řidič si ty věci zadává sám, je tam obrovská benevolence ze strany zaměstnavatele, zaměstnavatel si může těžko kontrolovat, zda řidič fixluje či nikoliv. Ale je jasné, když máte 200 řidičů a ti mají jinou práci dvě, tři hodiny a žalovaný si tam píše 9 hodin, tak je to do očí bijící nesmysl. Jednatel žalovaného vyzval, aby přišel do firmy, že to proberou, že to takhle nejde a žalovaný nastoupil na pracovní neschopnost, kde byl až do ukončení pracovního poměru. Žalovaný pak vyzýval jednatele ke schůzce o samotě, aby neměl nějaké problémy, to jednatel odmítl. Ohledně kabotážní přepravy jednatel připustil, že žalovaný asi nějakou dělal, dalo by se to dohledat podle listů o přepravě CMR. Ohledně přesčasů vypověděl jednatel, že platí svým zaměstnancům veškeré přesčasy, na zpracování mezd najímají externí účetní firmu. Dále vypověděl, že pracují pro dvě spedice, rakouskou spedici , Anonymizováno, a holandskou , Anonymizováno, . Veškeré zakázky dostávají pouze od těchto spedic, dispečer ji převezme, zadá ji řidiči a kontroluje splnění. Ohledně porovnávání výkazů řidičů jednatel vypověděl, že z vlastní zkušenosti už pozná, že je tam vykázaný nějaký nesmysl. V případě nějakého extrému pak jdou do detailu a porovnají výkaz řidiče se záznamem v tachografu. Není čeho jiného se chytit, musí akceptovat, že si to tam řidiči zadávají sami. Pokud si řidič do tachografu něco nezadá, je to jeho hloupost. Na druhou stranu jejich společnost těch hodin zase tolik nemá. Obvykle řidič jede čtyři, pět hodin, dvě, tři hodiny něco dělá, odpracuje osm hodin, žalovaný tam vykázal patnáct hodin. K osobním záznamům žalovaného jednatel vypověděl, že žalovaný si tam může napsat, co chce, jednatele zajímají data, ne nějaké zápisky zaměstnance, tím spíš pokud ví, jak žalovaný fungoval u jiných zaměstnavatelů. Ohledně vykázaných a proplacených hodin v měsíci červenci jednatel vypověděl, že mu proplatili na základě záznamu z tachografu, kde bylo 222 hodin, jen hodin 210, protože mu s dispečerem seškrtali 12 hodin, které byly falešné, protože si žalovaný ráno zadal práci a nepracoval (např. šel na toaletu, dělal si snídani, svačinu). Když mu v 9 hodin volali, že nepracuje, řekl, že dofukuje gumy. K výkazu „podrobnosti o řidiči“ který zaznamenal v červenci 249 hodin vypověděl, že ten nezná. Také poukázal na to, že žalovaný nikdy neprotestoval ohledně výše vyplacené mzdy. Na začátku to s ním šlo, pak si začal vykazovat, že pracuje 300 hod., dle názoru vyslýchaného se dostal do finančních problémů, neustále požadoval buď extra zálohy nebo potvrzení pro banky, rychlé půjčky. Ohledně předložené listiny deklarující mzdu žalovaného 2 200 EUR brutto se jednatel odmítl blíže vyjádřit, pouze uvedl, že listinu zná a deklaruje se v ní, že řidiči mají minimální mzdu daného státu, když jsou zastavení. Ohledně vykazování kabotáží jednatel vypověděl, že tyto pro mzdovou účetní nevykazují zvlášť, diety zaměstnancům vyslaným do zahraničí neproplácí dopředu.

27. Žalovaný při svém účastnickém výslechu vypověděl, že mu zaměstnavatel neproplácel řádně mzdu. S odkazem na výkazy práce řidiče uvedl, že všechna práce, kterou odvedl se nemohla objevit na tachografu. Nesouhlasil s tím, že ostatní řidiči měli krátké vykládky, vysvětlil důvody delší vykládky hustých tekutých produktů z cisterny a následné vymývání cisterny. Vyloučil, že je možné odjet, popř. odejít z nakládky, pokud už vjede do areálu. V případě, že obsluha sdělí, že tanky jsou plné a není známo, kdy bude možné vykládat, musí řidič čekat, aniž by tu dobu mohl ovlivnit. Pokud jde o vykazování hodin, připustil, že výkaz zaokrouhluje na celé hodiny nahoru, neuvádí minuty. Vysvětlil, že do výkazu zapíše, kdy zahájil výkon, popsal, že než se auto rozjede, může vyřizovat administrativu na celnici, kdy není neobvyklé dlouhé čekání, kontrolovat stav vozidla, dofukovat gumy apod. Také popsal, jak probíhá mytí, kdy nejprve musí zvolit v počítači typ mytí podle toho, jaký produkt vezl a jaký poveze následně, pak najíždí do boxu samotného mytí, nějakou dobu to trvá, uvedl příklad s kakaovým máslem, kdy samotné mytí trvalo dvě hodiny. Konkrétně k datu 19. 7. uvedl, že v záznamu té komunikace, kterou předložil žalobce, nejsou uvedeny hovory telefonické, vypověděl, že když dostal první SMS zprávu, tak volal dispečerovi a domluvili se, že se žalovaný ozve, až bude vyjíždět, což učinil. Vyjížděl však až později odpoledne. Žalovaný při výslechu předložil sešit, do kterého si zapisoval veškeré činnosti, které jako zaměstnanec – řidič vykonával. Uvedl, že poznámky zapisuje průběžně, ihned poté, co daný úkon vykoná, aby to nezapomněl. Zápisky si vede už 12 let, od té doby, co jezdí. Rovněž se vyjádřil, také za pomoci svých poznámek v sešitě, ke konkrétním dnům v měsíci červenci, na které poukázal jeho zaměstnavatel. Uvedl jednotlivé úkony, které v daný den provedl, kdy úkony započal, jak dlouho trvaly, odkud kam jel, co vezl, kolik ujel kilometrů. V neposlední řadě se žalovaný vyjádřil k provozu žalobce, když uvedl, že jeho práci řídí holandský dispečer přes českého překladatele. Ve výpovědi se nevyhnul slovním atakům na žalobce, odkazoval se na závěry Inspektorátu práce.

28. Podle ustanovení § 72 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen ZP) ve znění účinném ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

29. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) ZP, zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

30. Podle ustanovení § 141 odst. 1 ZP, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

31. Podle ustanovení § 59 ZP zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

32. Podle ustanovení § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

33. V daném případě se žalobce jako zaměstnavatel domáhá určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, které učinil žalovaný jako jeho zaměstnanec listinou datovanou dnem 28. 10. 2022 a doručenou žalobci dne 31. 10. 2022, je neplatné a že pracovní poměr účastníků skončil dohodou ke dni 31. 10. 2022. Neplatnost okamžitého zrušení shledává žalobce jednak v tom, že žalovaný ve zmíněné listině nedostatečně vymezil důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť neuvedl, jaké konkrétní mzdové nároky mu nebyly uhrazeny a vyjmenoval obecně všechny v úvahu přicházející mzdové nároky za celou dobu trvání pracovního poměru. Současně žalobce tvrdí, že všechny mzdové nároky, na které vznikl žalovanému nárok, mu byly uhrazeny. Rovněž poukázal na to, že žalovaný si vykazoval navíc hodiny, které neodpracoval. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, má za to, že výpovědní důvod vymezil dostatečně určitě, neboť mu žalobce nehradil v plné výši mzdové nároky vymezené v okamžitém zrušení, a to po celou dobu trvání pracovního poměru.

34. Soud se nejprve s ohledem na shora uvedené ust. § 72 ZP zabýval včasností podané žaloby. Okamžité zrušení je datováno dnem 28. 10. 2022. Právní účinky rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nastávají až od okamžiku, kdy bylo okamžité zrušení doručeno druhé straně pracovního poměru. V daném případě soud vychází z tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, že mu bylo okamžité zrušení doručeno dne 31. 10. 2022. Tento den je pak považován za den, kdy měl pracovní poměr skončit. Žaloba o určení neplatnosti byla k zdejšímu soudu podána dne 23. 12. 2022 a je tedy včasná. Ostatně byla by včasná i v případě, pokud by okamžité zrušení bylo žalobci doručeno již dnem, kdy je datováno, tedy 28. 10. 2022.

35. Pokud jde o podmínku dostatečného vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru po skutkové stránce, jak požaduje ust. § 60 ZP, pak soud vyšel ze samotné listiny ze dne 28. 10. 2022. V ní žalovaný s poukazem na ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZP jako důvod uvedl nevyplacení mzdy nebo její části, zejména odpovídající výše mzdy podle skutečně odpracované doby za měsíce od července 2021 do srpna 2022, příplatku za práci přesčas, o sobotách a nedělích, ve svátek za vymezená období a dále stravné pro vyslané pracovníky, neproplácení kabotážních přeprav a nevyplácení mzdy dle Směrnice EU 2020/1057. Soud je toho názoru, že takovéto vymezení výpovědního důvodu je dostatečné, je nepochybné, jaký je skutečný důvod, který žalovaného k okamžitému zrušení pracovního poměru vedl a tento důvod nebude možné zaměnit s jiným důvodem. V posuzovaném případě nebylo potřeba, aby žalovaný uváděl konkrétní částky, které mu nebyly vyplaceny, neboť je věcí dokazování v tomto řízení, zda byl výpovědní důvod naplněn či nikoliv, a to v rozsahu nevzbuzujícím důvodné pochybnosti. Předmětem tohoto řízení není stanovení přesné výše neuspokojených mzdových nároků žalovaného, neboť takový eventuální nárok by musel být uplatněn v samostatném soudním řízení. Stejně tak vymezení období, kdy nebyly mzdové nároky žalovaného řádně uspokojeny, celým obdobím, kdy žalovaný práci fakticky vykonával (od srpna 2022 byl v pracovní neschopnosti), nezpůsobuje neurčitost či nepřezkoumatelnost naplnění důvodu zrušení pracovního poměru, tím spíš za situace, kdy pracovní poměr trval pouze jeden a čtvrt roku. Soud tak vychází z toho, že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru vyjádřeným v listině ze dne 28. 10. 2022 je neuspokojení mzdových nároků tam vymezených, a to v plné výši (řádně), a za celou dobu faktického výkonu práce žalovaným.

36. Neuspokojení mzdových nároků zaměstnance nebo jejich části je dle § 56 odst. 1 písm. b) ZP zákonným důvodem, pro který může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr. Soud se tedy dále zabýval tím, zda byl tento důvod u žalovaného skutečně naplněn. S ohledem na omezení vyplývající z ust. § 59 ZP, dle kterého může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl, považuje soud za rozhodné mzdové nároky žalovaného za měsíce červenec a srpen 2022. Z pracovní smlouvy vyplývá, že mzda žalovaného byla splatná do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikl nárok na mzdu nebo na některou její složku. Žalovaný se tak nejpozději 15. dne následujícího měsíce dozvěděl, zda jeho mzdové nároky za předchozí měsíc byly řádně uhrazeny. Jejich neuhrazení však mohlo být důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru až poté, co žalobci jako zaměstnavateli marně uplynula dodatečná lhůta dle § 56 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 141 odst. 1 ZP. Mzda je podle § 141 odst. 1 ZP splatná po vykonání práce, nejpozději v následujícím kalendářním měsíci, tedy do jeho skončení. Teprve poté začíná běžet lhůta 15 dnů, ve které může zaměstnavatel mzdové nároky ještě uhradit, a teprve jejím marným uplynutím může zaměstnanec z tohoto důvodu okamžitě zrušit pracovní poměr. Z uvedeného vyplývá, že pokud žalovaný ukončil pracovní poměr k 31. 10. 2022, mohl tak učinit z důvodu nevyplacení mzdy právě za měsíce červenec a srpen (15 denní lhůta uplynula 15.9., resp. 15. 10.), k okamžitému zrušení došlo 31. 10. 2022, tedy v rámci dvouměsíční lhůty dle § 59 ZP. V případě mzdy za měsíc červen uplynula dvouměsíční lhůta pro okamžité zrušení 15. 10. a v případě nevyplacení mzdy za měsíc září mohl žalovaný okamžitě zrušit pracovní poměr až 15. 11.

37. K uspokojování mzdových nároků u žalobce v obecné rovině soud zjistil, že žalobce u řidičů zajišťujících kamionovou dopravu (což byl případ i žalovaného), vycházel při vyúčtování mzdy jednak z výkazu práce řidiče, který si každý řidič vyplňoval sám a každý měsíc jej odevzdával žalobci. Současně vycházel ze záznamů z tachografu. Jaká mzda byla konkrétnímu zaměstnanci vyplacena, vyplývalo z výplatnic za jednotlivé měsíce. U žalobce byli zaměstnáni dispečeři, každý z nich měl na starosti určitou skupinu řidičů, kterým přiděloval práci. Zakázky žalobce získával pouze od dvou spedičních společností, rakouské a holandské. Pro žalobce bylo velmi složité kontrolovat práci řidičů, komunikoval s nimi mobilním telefonem. Z interního elektronického systému mohl zjistit, kde se v dané chvíli jednotlivý kamion nachází a že má spuštěný tachograf (začátek práce). Jakou konkrétní činnost řidič v dané chvíli dělal, bylo možné zjistit jen podle toho, co řidič zadal do systému, kde bylo možné rozlišovat vedle jízdy nakládku/vykládku, mytí a pauzu. Co v danou dobu řidič skutečně dělal, nebylo možné zjistit. Jednatel žalobce kontroloval výkazy řidičů, na základě své zkušenosti už poznal, pokud řidič vykazoval nějaký nesmysl. U řidičů přepravujících zboží v cisternách to bylo obvykle tak, že pracovali v průměru osm hodin denně, pět hodin jízda, tři hodiny jiná práce. Současně jednatel vypověděl, že jízda není taková, je tam zdlouhavá příprava, cisterna se musí umýt, je tam pomalejší nakládka. Je tam mnoho volného času (zjištěno z výslechu jednatele a svědka , jméno FO, ). Z protokolu Oblastního inspektorátu práce o kontrole provedené u žalobce k podnětu žalovaného bylo zjištěno, že žalobce jako evidenci pracovní doby předložil „Záznam o době řízení“, do kterého si zaměstnanci zaznamenávají odpracovanou a jinou práci. Protože evidence neobsahuje údaj o začátku a konci práce přesčas, v noci, o sobotách a nedělích a o svátcích, nebylo možné, aby inspektorát práce ověřil, zda je mzda zaměstnancům vyplácena řádně za všechny odpracované hodiny.

38. Pokud jde konkrétně o žalovaného a úhradu jeho mzdy v měsíci červenci a srpnu 2022, soud zjistil, že v měsíci červenci si žalovaný vykázal v „Záznamu o době řízení“ 293 hodin, z toho práce v noci 22 hodin. Ze záznamu z tachografu (Optac 3) vyplývá, že žalobce eviduje u žalovaného v tomto měsíci celkem 222,41 hodin. Ze záznamu z tachografu předloženého žalovaným (Česmad Bohemia) se zjišťuje počet hodin pro žalobce v rozsahu 249 hodin, rozdíl oproti záznamům žalobce představuje 27 hod. bezpečnostních přestávek (zjištěno z jednotlivých evidencí). Dále bylo zjištěno, že jednatel žalobce dospěl k závěru na základě konzultace s dispečerem, že si žalovaný vykázal v měsíci červenci o 12 hodin více než odpracoval, které mu nebyly proplaceny (zjištěno z výslechu jednatele). Z výplatnice pak bylo zjištěno, že v červenci bylo žalovanému proplaceno 210,5 hod., z toho za 168 hod. časová měsíční mzda a 42,5 hod. měsíční mzda za přesčas. Dále žalobce obdržel příplatek za práci přesčas za 42,5 hod., příplatek za práci v sobotu a v neděli za 22,5 hod. a za noční práci za 22 hod. Žalovaný obdržel stravné za 31 směn., cestovné a kapesné. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce v měsíci červenci neuhradil žalovanému ani všechny hodiny, které odpracoval dle záznamu z tachografu. Protože bylo žalovanému uhrazeno 168 hod. představující plný počet hodin pro daný měsíc, je nepochybné, že 12 hodin, o které žalobce zkrátil hodiny vykázané dle tachografu, byly hodinami odpracovanými v rámci přesčasu, za které mu rovněž vznikl nárok na příplatek za přesčasovou práci, který rovněž neobdržel. Dle záznamů z tachografu žalobce pracoval také ve dnech 5. a 6. 7., kdy byl státní svátek, avšak výplata příplatku za práci v takový den se z výplatnice rovněž nepodává. Pokud žalobce poukazoval na to, že i tyto hodiny si žalovaný vykázal navíc tím, že zapnul tachograf a ve skutečnosti nepracoval, pak tento závěr soud na základě provedených důkazů nedovodil. Žalobce ke krácení hodin přistoupil na základě zkušeností jednatele a porovnáním výkazů ostatních řidičů, jak jednatel sám vypověděl. V souvislosti s tím, jak popsáno shora, poukázal na konkrétní dny v měsíci červenci, kdy dle jeho názoru byla evidentní neadekvátnost vykázaných hodin, zejména poměru jízdy a ostatní práce, nepřiměřená délka nakládky/vykládky nebo mytí. To však nejsou relevantní důkazy, které by prokázaly, že žalovaný nadhodnocoval vykázanou práci, jde spíše o subjektivní pohled žalobce. Tím spíš za situace, kdy naopak žalovaný si vedl své vcelku podrobné poznámky o tom, jaké úkony v dané dny vykonal. Současně při svém výslechu přesvědčivě vysvětlil, jak jednotlivé úkony probíhají, jak dlouho trvají a vyjádřil se i k důvodům dlouhého mytí, čekání na vykládku apod. a to i ve vztahu k vybraným dnům, které žalobce rozporoval. Konkrétně ke dni 19. 7. ještě žalovaný předložil záznam z geogle map o příjezdu a odjezdu na vykládku a fotografii o naplněnosti cisteren na kakaové máslo. Za této situace nelze akceptovat krácení vykázaných hodin, jak učinil žalobce. Bylo nepochybně na něm jako žalobci, aby prokázal, že žalovanému uhradil všechny mzdové nároky, neboť zaměstnavatel je ten, kdo je povinen vést evidenci pracovní doby jednotlivých zaměstnanců a kdo by měl vědět, kolik hodin každý zaměstnanec odpracoval. Pokud takové údaje k dispozici nemá, ač je to jeho zákonná povinnost, představuje případné krácení odpracovaných hodin nepřípustnou svévoli. Ostatně i skutková tvrzení žalobce, která poukazují na nepřiměřenou délku nakládky, mytí v poměru k délce jízdy, jsou v rozporu s výpovědí jednatele, který vypověděl, že „u cisternové přepravy doba řízení není taková a je to zdlouhavá příprava. Řídíte, pak se auto musí umýt, pak je pomalejší nakládka“. Pokud žalobce nebyl spokojen s prací žalovaného (poukazoval na špatnou komunikaci, pozdní nástup práce způsobující zpoždění přepravy, geocaching apod.), bylo na místě využít jiné zákonné instituty dle zákoníku práce, nikoliv dle svého uvážení krátit zaměstnancovu mzdu.

39. Soud tedy uzavírá, že žalobce minimálně v měsíci červenci 2022 neuhradil žalovanému 12 hodin přesčasové práce, příplatek za práci přesčas v témže rozsahu a dále příplatek za práci ve svátek za den 5. a 6. 7., když soud vyšel ze záznamů z tachografu, které považuje za vypovídající za situace, kdy žalobce neprokázal jejich nadhodnocení žalovaným. Současně soud považoval za nadbytečné zabývat se tím, zda rozsah dalších vykázaných hodin žalovaným v Záznamu o době řízení odpovídá skutečnosti, neboť dosud zjištěné neuspokojení mzdových nároků, jak popsáno shora, postačuje pro závěr o faktickém naplnění důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným.

40. Mzda však nebyla dle názoru soudu žalovanému hrazena i s ohled na její výkon v zahraničí. Lze souhlasil s žalobcem, že Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1057 byla do českého právního řádu implementována zákonem č. 217/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a to s účinností od 1. 8. 2022. Rovněž lze souhlasit s tím, že zmiňovaná novela se týká zahraničních dopravců, kteří kabotáž provádějí na území ČR. To však podle názoru zdejšího soudu neznamená, že pokud zdejší dopravce vysílá svého zaměstnance do zahraničí, není povinen vyplácen zaměstnancům mzdu dle právních předpisů státu, do něhož je vyslán. V tomto případě se uplatní čl. 8 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ( Řím I.), dle kterého se individuální pracovní smlouva řídí právem země, v níž, příp. z níž zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svou práci. V posuzovaném případě z pracovní smlouvy nevyplývá, že si účastníci zvolili rozhodné právo, kterým se bude jejich pracovní smlouva řídit. Současně bylo v řízení zjištěno, že zaměstnanci žalobce zajišťovali přepravu, kterou jim zajistila buď spedice rakouská nebo holandská, jak vypověděl jednatel žalobce. Současně jednatel uvedl, že žalovaný neměl svůj vlastní automobil a žalobce jej vozil do Rakouska, kde parkoval svůj kamion. K tomu měl žalobce zajištěnou dodávku. Rovněž z listiny Zadané státy, kde začíná a končí denní pracovní doba vyplývá, že žalovaný pracoval se svým vozem RZ , SPZ, celý červenec až do poloviny srpna v zahraničí, do ČR přijel až dne 16. 8. 2022, tedy v den, kdy fakticky přestal u žalobce konat práci z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. Je tak zřejmé, že práci žalovaný obvykle vykonával mimo ČR a pracovní smlouva, včetně odměňování se řídí zahraničním právem. Ostatně žalobce vybavil žalovaného prohlášením pro rakouské orgány, že mu takovou mzdu (nepochybně vyšší než uvedenou na výplatnici) vyplácí.

41. Soud tedy s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr v souladu se zákonem z důvodu, že mu žalobce neuhradil částečně jeho mzdové nároky. Pracovní poměr tak skončil okamžitým zrušením, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

42. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když soud přiznal plně procesně úspěšnému žalovanému jejich náhradu. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalobce za 14 úkonů právní služby po 2 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ve věci ze dne 9. 1. 2024 a účast při jednání dne 11. 8. 2023 - 2 úkony, dne 27. 10. 2023 - 2 úkony, 10. 1. 2024 - 3 úkony, dne 1. 3. 2024 - 2 úkony a dne 24. 5. 2024 - 2 úkony) a náhrada hotových výdajů ve výši 14 paušálních náhrad po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem této daně. Celkové náklady řízení žalovaného jsou tak vyčísleny částkou 47 432 Kč.