17 C 70/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , právně zastoupena Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátkou Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení částky 203 151,78 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 172 872,75 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 279,03 Kč s úrokem ve výši 7 269,99 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 201 051,78 Kč jdoucím od 19. 9. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 16 753,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 201 051,78 Kč jdoucím od 19. 9. 2023, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 40 046 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 203 151,78 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty dne 18. 9. 2023 mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, a.s. (dále jen „, jméno FO, “) a mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023. , jméno FO, uzavřela se žalovaným dne 9. 3. 2021 Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „Smlouva o úvěru“), v níž se , jméno FO, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 228 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 027,69 Kč počínaje dnem 10. 4. 2021. Úvěr byl úročen sazbou 8,5 % ročně. Dne 9. 3. 2021 , jméno FO, úvěr žalovanému poskytla. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, , jméno FO, využila svého oprávnění a prohlásila úvěr ke dni 13. 2. 2023 za okamžitě splatný. Původní věřitel při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých , jméno FO, klientem. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta , jméno FO, porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši 201 051,78 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 100 Kč, dále z kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny a kapitalizovaného úroku z prodlení.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.

3. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila svá skutková tvrzení k tomu, jakým způsobem zkoumal právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného.

4. Podáním ze dne 3. 5. 2024 žalobkyně sdělila, že , jméno FO, vycházela z informací sdělených samotným žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 9. 3. 2021. Žalovaný v žádosti uvedl zejména informace o svém rodinném stavu, způsobu bydlení a o svém pracovním poměru, včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti, kdy uvedl, že má družku a žije ve vlastním bytě/domě. , jméno FO, ověřila příjem žalovaného na základě doloženého dokladu k jiné žádosti o úvěr, kdy žalovaný garantoval příjem ve výši 27 000 Kč a dále uvedl čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč. , jméno FO, dále posuzovala schopnost dlužníka splácet na základě disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela s částkou životního minima žalovaného podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení. Na základě uvedených údajů , jméno FO, dospěla k částce 6 828,85 Kč. Výpočet disponibilní částky byl vypočten tak, že od příjmu byly odečteny veškeré výdaje dlužníka, čímž dospěla k maximální měsíční splátce. Žalovaný celkem na předmětný úvěr uhradil částku 55 127,25 Kč.

5. Soud ve věci nařídil jednání na 9. 7. 2024, k tomuto jednání se dostavila žalobkyně, oproti žalovanému, který se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k jednání spolu se žalobou byly doručeny náhradním způsobem uložením na poště. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.

6. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2021 (č.l. 19 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 228 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 108 měsíčních splátkách s výší měsíční splátky 3 142,62 Kč.

7. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 15. 2. 2023 (č.l. 28 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný ke dni 13. 2. 2023.

8. Ze smluv o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2023 (č.l. listu 29 spisu) a ze dne 13. 9. 2023 (č.l. 43 spisu) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve ze společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, a.s. na společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a.s. a následně pak na žalobkyni.

9. Z výpisů z úvěrového účtu (č.l. 80 spisu a následujících) vyplývá, jaké částky a kdy byly žalovaným na úvěr spláceny, a korespondují s platební historií (č.l. 69 spisu). Z těchto dokladů vyplývá, že žalovaný začal splácet dluh 12. 4. 2021, přičemž již od počátku splácení lze vysledovat, že nebylo zcela bezproblémové. Některé splátky žalovaný hradil po částech, v červenci roku 2022 byl žalovanému naúčtován první poplatek za upomínku, další upomínky pak následovaly ve dnech 26. 10. 2022, 29. 11. 2022 a 9. 1. 2023. Upomínky jsou k důkazu založeny ve spisu na č.l. 73–76.

10. Soud k důkazu blíže nehodnotí listiny označené jako parametry , jméno FO, , výběr způsobu podepisování, neboť z těchto nevyplývají pro zjištění skutkového stavu žádná významná skutková zjištění.

11. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají souhrnné informace k úvěru, který byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným posléze uzavřen.

12. Z vyjádření společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, a.s. ze dne 26. 4. 2004 vyplývá, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovali, zda se klient nenachází v době podání žádosti o úvěr v úpadku nebo zda mu nebylo skončeno insolvenční řízení v nedávné době, zda klient má úvěrové závazky u jiných bankovních či nebankovních subjektů, dále kontrolovali databázi MVČR ohledně platnosti průkazu totožnosti. Věřitel ověřil příjem z doložených dokumentů klienta a dále případně subsidiárně z běžného účtu klienta, který by byl veden klientem u banky za období delší než tři měsíce předcházejících měsíci, kdy klient žádostí požádal o poskytnutí úvěru.

13. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že žalovaný nesplácel úvěr ve výši 80 000 Kč, který poskytla , jméno FO, žalovanému na základě Smlouvy o úvěru ze dne 24. 11. 2021. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že žalovaný nesplácel úvěr ve výši 120 000 Kč, který mu byl poskytnut společností , jméno FO, , jméno FO, a.s. na základě Smlouvy o úvěru ze dne 13. 9. 2021.

14. Ze zjištění skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný podepsal s právním předchůdcem žalobkyně úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 228 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokovým navýšením a poplatky ve 108 měsíčních splátkách po 3 027,69 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto zaslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru. Právní předchůdce žalobkyně vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z informací poskytnutých žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně neověřoval, zda a jaký příjem má druh – družka žalovaného a nezkoumal výši měsíčních výdajů žalovaného.

15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.

20. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

21. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18. V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.

22. Soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, jakožto žadatele o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně nezkoumal, zda prohlášení žalovaného o celkovém čistém měsíčnímu příjmu domácnosti se zakládá na pravdě, žádným způsobem nezkoumal, zda a v jaké výši je příjem družky žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezkoumal výši měsíčních výdajů, zejména pak výdajů na bydlení.

23. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy k prokázání tvrzení, že příjem žalovaného činil 27 000 Kč.

24. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy se žalovaným nedostatečným způsobem zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně pravděpodobně zkoumal výši příjmu žalovaného, byť toto žalobkyně soudu nedoložila, neověřoval však, jaké měl žalovaný měsíční výdaje, a tedy zda mu zbýval dostatek finančních prostředků k úhradě splátek. Neověřoval ani tvrzený příjem domácnosti. Žalovaný se evidentně potýkal s finančními problémy, o čemž svědčí v témže roce následně převzaté další úvěrové závazky v celkové výši 200 000 Kč. Právní předchůdce žalobce tak neměl podle názoru dostatek validních informací k tomu, aby mohl zodpovědně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Povinností právního předchůdce žalobkyně, jakožto odpovědného věřitele, mělo být zkoumat nejen příjmy žalovaného, ale rovněž příjmy družky žalovaného a rovněž výdaje celé domácnosti. Teprve tehdy mohl mít právní předchůdce žalobkyně dostatečné podklady k tomu, aby učinil kvalifikovaný závěr o tom, zda bude žalovaný schopen řádně úvěr splácet či nikoliv. Není totiž ničím neobvyklým, že žadatel o úvěr, ač podle registrů je tzv. čistý, nedisponuje dostatečnou rezervou mezi příjmy a skutečnými výdaji, a hradí-li následně splátky, pak tak může činit takzvaně „na doraz“. Pak stačí jen nepatrná výchylka z běžného chodu věcí a dlužník začne mít problém splátky hradit. To, že žalovaný hradil po nějakou dobu řádně splátky, vypovídá o jeho dobré platební morálce, avšak o jeho skutečné úvěruschopnosti v době uzavření Smlouvy nevypovídá v podstatě vůbec nic. A soud zde znovu připomíná, že zjištění, že v témže roce si žalovaný sjednal další úvěrové závazky v celkové výši 200 000 Kč, svědčí o tom, že měl se svojí finanční situací v tu dobu potíže.

25. Vzhledem k tomu, že podle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem kladeným na něj zákonem při posuzování úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru, posoudil soud úvěrovou smlouvu jako neplatnou. Žalobkyně tudíž má nárok pouze na vrácení rozdílu mezi výší peněžních prostředků, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně vyčerpal, a výší peněžních prostředků, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně již uhradil. Žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel částku 228 000 Kč a uhradil částku celkem ve výši 55 127,25 Kč. Rozdíl představuje částku 172 872,75 Kč a co do této částky je žaloba důvodná. Soud proto žalobě v této části vyhověl.

26. Nedůvodná pak je žaloba části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující částku jistiny, kterou žalovaný dosud nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud není v prodlení s vrácením nesplacené částky, byla žaloba zamítnuta též v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroků a úroku z prodlení.

27. Ze strany žalobkyně soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možností spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit. Soud proto uvážil, že je v možnostech žalovaného poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, když vychází z toho, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinností věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k ochraně spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou částku najednou ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř..

28. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla žalobkyně úspěšná co do částky 172 872,75 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 85 % a neúspěšná byla co do částky 30 279,03 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 15 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně tak činí 70 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení ve výši 57 209,44 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 8 127 Kč, odměna advokáta ve výši 36 560 Kč podle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za čtyři úkony právní služby po 9 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu), čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné z , Anonymizováno, do , právnická osoba, a zpět při vzdálenosti 342 km osobním automobilem tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , průměrná spotřeba dle TP 6,8 l/100 km, sazba základní náhrady 5,60 Kč/ 1 km dle vyhl. č. 398/2023 Sb., cena benzinu 38,20 Kč na 1 l, celkem na cestovném 2 804 Kč, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH. Na nákladech řízení tak s ohledem na vypočtený koeficient byla přiznána částka 40 046 Kč. Soud nepřiznal účtovaný úkon za vyjádření ze dne 3. 5. 2024, neboť doplňované skutečnosti měly být v plném rozsahu uvedeny již v žalobě.