25 C 172/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce bytem Adresa žalobce doručovací adresa: Anonymizováno zastoupeného Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupenému Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě nepominutelného dědice na poskytnutí povinného dílu, o zaplacení částky 281 033,10 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 281 033,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů tohoto řízení částku 95 000,60 Kč do 3 dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2024 ve znění její opravy a doplnění (podáním doručeným soudu dne 11. 11. 2024 a zejména podáním osobně učiněným právním zástupcem žalobce při jednání soudu dne 27. 3. 2025) se žalobce coby vyděděný nepominutelný dědic domáhal po žalovaném coby jediném dědici zůstavitele (otce žalobce) ze závěti, poskytnutí povinného dílu (původně zaplacení celkové částky 562 066,20 Kč) z důvodu svého neplatného vydědění, když vysvětlil, že v tomto řízení se vůči žalovanému ničeho dalšího nedomáhá. Pokud jde o první odstavec návrhu rozsudku v podání žalobce doručeném soudu dne 31. 5. 2024, bylo žalobcem upřesněno, že zde uvedené skutečnosti jsou předestřeny coby předběžné otázky, které je na místě v tomto řízení zkoumat, nicméně tyto nepředstavují samostatný dílčí žalobní návrh (petit). Následně (ještě před zahájením prvního jednání ve věci samé) vzal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalobu co do částky 281 033,10 Kč zpět s odůvodněním, že dle žalobce tomuto náleží coby zletilému potomkovi pouze čtvrtina zákonného dědického podílu. Usnesením ze dne 27. 3. 2025, č.j. 25 C 172/2024–79 soud ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení o části žaloby, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 281 033,10 Kč, zastavil. Předmětem řízení tak zůstal pouze žalobcem uplatněný nárok vyděděného nepominutelného dědice na poskytnutí povinného dílu – na zaplacení částky 281 033,10 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 10. 2. 2021 zemřel jeho otec , Jméno žalobce, , r.č. , RČ, . V dědickém řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu v Českých Budějovicích byla předložena závěť s prohlášením o vydědění ze dne 5. 1. 2021. Dle žalobce důvod vydědění uvedený v označené listině neobstojí. Žalovaný namítl neplatnost této listiny, neboť nebylo možné požadovat opravdový zájem ze strany žalobce, s nímž sám zůstavitel přerušil veškeré styky. Vzhledem k sexuální orientaci žalobce se zůstavitel kontaktům s ním vyhýbal. Žalobce poukázal též na závislost zůstavitele na alkoholu s tím, že v době sepisu výše citované listiny se již jednalo o zcela psychicky a morálně narušeného jedince, který byl zcela manipulovatelný.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, prohlášení zůstavitele o vydědění žalobce ze dne 5. 1. 2021 považoval za platné. Tvrzení žalobce, že zůstavitel nebyl způsobilý učinit předmětné právní jednání vzhledem ke svému zdravotnímu stavu měl žalovaný za nepravdivé a účelové. Dle žalovaného byl zůstavitel k pořízení závěti a vydědění žalobce způsobilý, po duševní stránce byl zcela v kondici, nebyl závislý na alkoholu ani osobou manipulovatelnou. Pokud by tomu tak nebylo, nezvládl by ani pečovat o svoji nemocnou manželku , jméno FO, v době, kdy tato s ním žila ve společné domácnosti. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že důvod vydědění žalobce uvedený v citované listině o vydědění je naplněn, neboť žalobce o zůstavitele skutečně dlouhodobě a setrvale neprojevoval zájem, a to až do smrti zůstavitele, když nebyl zůstaviteli ani na pohřbu. Na rozdíl od žalobce žalovaný se svými rodiči (a později zejména s matkou) zůstavitele velmi často navštěvoval, považoval ho za svého dědečka, stejně jako zůstavitel žalovaného od jeho útlého věku za svého vnuka. Žalovaný se v bydlišti zůstavitele ani jednou se žalobcem nesetkal. Naproti tomu si byl vědom toho, že zůstavitel měl zájem stýkat se se žalobcem, projevoval o to zájem, před lety se snažil žalobce osobně vyhledat. Zůstavitel o žalobci mnohdy mluvil často při rodinných oslavách, bylo mu líto, že o něj žalobce neprojevuje zájem. Žalobce znal bydliště zůstavitele a mohl jej kdykoliv navštívit. Žalovaný odmítl, že by důvodem sepisu závěti a prohlášení o vydědění měla být sexuální orientace žalobce. Zůstavitel o sexuální orientaci žalobce věděl dlouhodobě. Žalovaný doplnil, že je dán i důvod vydědění ve smyslu ustanovení § 1646 odst. 1 písm. d) o.z., tedy, že žalobce trvale vede nezřízený život. Dle žalovaného se tím rozumí mimo jiné i zadlužování bez zjevné možnosti dluhy splácet s odkazem na dvě vedená exekuční řízení proti žalovanému (s celkovou výší vymáhaných částek více než 7 500 000Kč).

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky tohoto řízení nebylo sporu o tom, že žalobce je synem zůstavitele pana , Jméno žalobce, , narozeného , datum, naposledy bytem , adresa, , č. ev. , adresa, . Z notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, sepsaného dne 5. 1. 2021 před , jméno FO, , notářem se sídlem v , adresa, , vzal soud za prokázané, že před tímto notářem učinil výše jmenovaný, který prohlásil, že je plně svéprávný a způsobilý samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je sepisován notářský zápis, jehož osobní totožnost byla prokázána z platného občanského průkazu, následující závěť a prohlášení o vydědění. Podepsaný , Jméno žalobce, prohlásil, že při plném duševním zdraví, s rozvahou a bez ukvapení, prost jakéhokoliv podstatného omylu nebo mylné pohnutky, bez přinucení hrozbou nebo lstí a dle své pravé a vážné vůle povolal za dědice celé své pozůstalosti, tj. veškerého svého majetku nemovitého i movitého a majetkových práv, kdekoliv se nacházejícího, který bude v jeho vlastnictví ke dni jeho úmrtí, přičemž zejména se bude jednat o zde specifikované nemovitosti, tj. pozemek stp. č. , hodnota, , jehož součástí je objekt rodinné rekreace č. ev. , Anonymizováno, , (část obce , adresa, ) stojící na pozemku stp. č. , hodnota, a pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , když tyto nemovitosti jsou zapsány u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokáta C, v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, , zařízení a vybavení nemovitostí, úsporné vklady u peněžních ústavů, popřípadě finanční hotovost, osobní automobil, jiný majetek a majetková práva atd., pravnuka své manželky , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, zůstavitel prohlásil, že po zralé úvaze a beze všeho nátlaku a při plném zdraví duševním vyděďuje svého syna , Jméno žalobce, , narozeného , Datum narození žalobce, , a to z důvodu dle ustanovení § 1646 odst. 1 písm. b) o.z. s tím, že jmenovaný syn o něj trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, nekontaktoval jej po dobu více než 10 let, nenavštěvují se, nejsou v telefonickém ani písemném kontaktu, nemají o sobě žádné zprávy, nevídají se ani o svátcích či významných rodinných událostech. Zůstavitel výslovně stanovil, nechť se důsledky vydědění žalobce vztahují i na veškeré jeho potomky. Ze závěru citovaného notářského zápisu se podává, že o výše uvedeném byl notářský zápis sepsán, pořizovateli přečten, za jeho pravou a platnou závěť prohlášen, jím schválen a vlastnoručně podepsán. Na to zápis podepsal i notář a opatřil jej svým kulatým úředním razítkem.

5. Z dopisu právního zástupce žalobce adresovaného žalovanému označeného jako Věc: Návrh dohody ze dne 24. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce tímto oslovil žalovaného a coby neopomenutelný dědic nabídl uzavření dohody na rozdělení pozůstalosti pro každého jednou polovinou s vysvětlením, že vydědění ze strany zůstavitele je nutno hodnotit s přihlédnutím k tehdejšímu zdravotnímu stavu a postojům zůstavitele.

6. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze 2. 2. 2021, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že tímto bylo soudem za posuzovanou , jméno FO, , narozenou dne , datum, schváleno zastoupení členem domácnosti, a to , jméno FO, , narozeným dne , datum, . Z odůvodnění citovaného usnesení se podává, že posuzovaná a její manžel , Jméno žalobce, (zůstavitel) se nařízeného jednání nezúčastnili ze zdravotních důvodů a byli omluveni s tím, že posuzovaná , jméno FO, trpí duševní chorobou - stařeckou demencí Alzheimerova typu III. stupně, která způsobuje ztrátu orientace časem a prostorem. Osobou se paní , jméno FO, orientuje minimálně, příbuzné již prakticky nepozná, není schopna jednat v právních věcech samostatně s tím, že přestala být soběstačná a již před delší dobou se její děti pokoušely situaci řešit. Manžel matky, pan , Jméno žalobce, (zůstavitel) však nesouhlasil s jejím umístěním mimo domácnost přesto, že již sám je téměř neschopen zajistit vlastní sebepéči, natož péči o posuzovanou, situace již byla neúnosná. Posuzovaná byla od ledna 2021 umístěna v zařízení sociální péče, coby zcela závislá na celodenní péči jejich personálu s tím, že pobyt doma i za přítomnosti podobně zdravotně indisponovaného manžela již nezvládala bez rizika újmy.

7. Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 27. 5. 2021, č.j. , spisová značka, sepsaného v notářské kanceláři , jméno FO, , notářky, která byla z pověření Okresního soudu v Českých Budějovicích soudním komisařem ve věci řízení o pozůstalosti po zůstaviteli , Jméno žalobce, , narozeném , datum, , zemřelém dne , datum, , soud zjistil, že účastníky tohoto jednání byla manželka zůstavitele , jméno FO, , t. č. v , právnická osoba, , adresa, zastoupená opatrovníkem , jméno FO, , syn zůstavitele , Jméno žalobce, (žalobce) a , Jméno žalovaného, (žalovaný). V průběhu jednání bylo nastíněno, že šetřením byla zjištěna existence listiny o právním jednání pro případ smrti – závěť ze dne 10. 6. 1991 sepsaná ve formě notářského zápisu , spisová značka, Státním notářstvím v Českých Budějovicích před notářkou , jméno FO, , ve které zůstavitel ustanovil za dědice zahradního altánu, včetně zahrady i veškerého vybavení v katastrálním území , adresa, svou manželku , jméno FO, , za dědice osobního automobilu , Anonymizováno, svého syna , Jméno žalobce, (žalobce) s tím, že ohledně ostatního majetku závětí nepořídil. Dále byla zjištěna Závěť a prohlášení o vydědění ze dne 5. 1. 2021 sepsaná ve formě notářského zápisu č.j. , Anonymizováno, , jméno FO, , notářem v Českých Budějovicích. Dle ustanovení § 1576 obč. zák. pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát. Po přečtení závěti bylo účastníkům dáno soudním komisařem poučení o možnosti uplatnit neplatnost závěti ze dne 5. 1. 2021 a o možnosti uplatnit nárok nepominutelného dědice podle § 1643, odst. 1. obč. zák. Účastníci byli následně vyzváni, aby se k závěti vyjádřili. Manželka , jméno FO, , zastoupená opatrovníkem prohlásila, že uznává závěť za pravou a platnou i důvod vydědění žalobce. Žalovaný, zastoupený , jméno FO, (matkou) prohlásil, že uznává závěť za pravou a platnou, i důvod vydědění , Jméno žalobce, (žalobce). Žalobce , Jméno žalobce, prohlásil, že neuznává závěť za pravou a platnou a neuznává platnost vydědění. Byl vyzván soudním komisařem, aby sdělil, v čem spatřuje neplatnost závěti a neplatnost vydědění. Žalobce uvedl, že důvod neplatnosti závěti sdělovat nebude. K neplatnosti vydědění uvedl, že ani zůstavitel o něj neprojevoval zájem více jak 10 let, i když on zájem projevoval. Když žalobce zůstavitele náhodně potkal, hlásil se k němu, on se od něj odtahoval, nechtěl s ním nic mít. Příčinou bylo dle žalobce to, že si našel partnera, s čímž se jeho otec nechtěl vyrovnat, chtěl diktovat celý jeho život. Naproti tomu žalobce nechtěl tolerovat závislost zůstavitele na alkoholu. Závěrem jednání , jméno FO, (matka žalovaného) uvedla, že se syn (žalobce) se zůstavitelem nenavštěvovali asi 16 let a že ani zůstavitel neprojevoval o syna zájem a ani se o to nesnažil. Účastníci byli vyzváni, aby spor závětního dědice a nepominutelného dědice o platnost závěti a vydědění odstranili vzájemnou dohodou. Na konané jednání navazuje již citovaný dopis právního zástupce žalobce ze dne 24. 6. 2021 adresovaný žalovanému.

8. Podáními žalobce (podání ze dne 3. 11. 2022 ve spojení s podací stvrzenkou ze dne 4. 11. 2022, blíže nedatované vyjádření žalobce, sdělení žalobce k vyjádření žalovaného ze dne 31. 1. 2020 a ručně psané nedatované prohlášení žalobce) ve sporu vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , spisová značka, mezi žalobcem a žalovaným (v témže procesním postavení jako v projednávané věci) o určení neplatnosti závěti a prohlášení o vydědění žalobce doložil, že, Anonymizováno, i v předcházejícím soudním řízení zastávaly procesní strany projednávaného sporu obdobná stanoviska jako v daném případě.

9. Žalovaný předložil 3 ks fotografii (č.l. 63-64 spisu, první zachycující členy rodiny zůstavitele včetně žalobce, druhá a třetí fotografie pak žalobce v bydlišti zůstavitele). K těmto fotografiím se též vyslovili slyšení svědci a účastníci řízení.

10. K rozporování věrohodnosti výpovědí žalovaným navržených svědků předložil žalobce soubor fotografií zachycujících členy rodiny zůstavitele, na některých fotografiích též včetně žalobce, když žalobce v rámci své účastnické výpovědi vysvětlil bližší okolnosti událostí, při nichž byly tyto fotografie pořízeny.

11. Z ambulantní zprávy vystavené Nemocnicí , Jméno advokáta C, dne 7. 3. 2025 soud zjistil, že žalobce trpí chronickými bolestmi dolních končetin při bércových vředech s tím, že vředy na levé dolní končetině měl již před 15 lety, poté se přechodně zhojily. Recidiva proběhla v roce 2020, na pravé dolní končetině těmito trpí od roku 2024. Z anamnézy žalobce zjištěno, že tento na bolesti užívá předepsanou medikaci, je abstinent.

12. Z listin tvořících obsah spisu vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil následující skutečnosti:

13. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2021, č.j. , spisová značka, byl jmenován dědici, a to manželce zůstavitele , jméno FO, opatrovník , jméno FO, k zastupování v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli , Jméno žalobce, . Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 10. 2021, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 10. 11. 2021, bylo uloženo žalobci, aby do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu v Českých Budějovicích žalobu proti závětnímu dědici-žalovanému na určení, že žalovaný není dědicem ze závěti po zůstaviteli, dle závěti a prohlášení o vydědění ze dne 5. 1. 2021.

14. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že řízení o žalobě žalobce proti žalovanému o určení neplatnosti závěti a prohlášení o vydědění bylo usnesením Okresního soudu Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2022, č.j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 2. 2. 2023, č.j. , spisová značka, zastaveno a to v návaznosti na zpětvzetí žaloby žalobcem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 2. 2023. Žalobce dále nebyl účastníkem pozůstalostního řízení.

15. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 2. 2024, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 23. 2. 2024, byla ve věci pozůstalosti po zůstaviteli , Jméno žalobce, narozeném 20. 9. 1941, zemřelém dne 10. 2. 2021 se zanecháním závěti a prohlášení o vydědění za účasti pouze , Jméno žalovaného, (žalovaného) určena obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 1 121 212,43 Kč, výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti 75 628 Kč, čistá hodnota pozůstalosti částkou 1 045 584,43 Kč a potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici ze závěti s uplatněním výhrady soupisu pozůstalosti, a to žalovanému s tím, že veškerý majetek do pozůstalosti náležející nabývá jediný dědic ze závěti - žalovaný.

16. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že vůči žalobci je vedeno exekuční řízení pod sp. zn. , spisová značka, , a to soudním exekutorem , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, a pod sp. zn. , spisová značka, , a to soudním exekutorem , adresa, , Exekutorský úřad , adresa, . Ze zprávy Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 5. 5. 2025 soud zjistil, že aktuální výše vymáhané pohledávky celkem činí 7 483 009,66 Kč, a to pohledávky oprávněného , adresa, proti povinnému (žalobci). Z rozhodnutí Městského úřadu , adresa, ze dne 22. 12. 2022, č.j. , č. účtu, které nabylo právní moci dne 18. 1. 2023, soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o nákladech za zvláštní opatření a žalobci nařízena náhrada nákladů spojených s umístěním (v rozhodnutí uvedených) týraných zvířat do předběžné náhradní péče dle § 28c odst.1 zákona na ochranu zvířat proti týrání v celkové výši 6 472 018,36 Kč z důvodu nevhodných podmínek chovu a bezprostředního ohrožení zdraví zvířat (koní, psů, holubů a koček) na adrese , adresa, . Z Upozornění na nedoplatek ze dne 10. 3. 2023 se podává, že žalobce byl , adresa, tímto vyzván k úhradě splatného nedoplatku v celkové výši 6 472 018,36 Kč z titulu náhrady nákladů spojených s umístěním týraných zvířat s tím, že s uvedenou platbou je žalobce v prodlení.

17. Z uvedeného je zřejmé, že exekuční řízení proti žalovanému byla zahájena až po úmrtí zůstavitele, taktéž do prodlení s úhradou nesplacených náhrad za péči o zajištěná zvířata se žalobce dostal až po úmrtí zůstavitele.

18. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (matky žalobce, bývalé manželky zůstavitele) soud zjistil, že zůstavitel byl na syna (žalobce) od dětství přísný, tvrdý až zlý. Žalobce s matkou se ho báli, když zůstavitel v opilosti i matku žalobce opakovaně fyzicky napadal. Žalobce se raději otci vyhýbal. Takto byl nastolen vztah mezi zůstavitelem a žalobcem ještě zhruba rok, rok a půl po rozvodu (v roce 1986) manželství rodičů žalobce, kdy spolu jmenovaní vůbec nemluvili. Poté došlo na krátký čas ke zlepšení vztahu mezi zůstavitelem a žalobcem, kdy zůstavitel navštěvoval žalobce v jeho bydlišti v , adresa, a žalobce za otcem jezdil do , Anonymizováno, na chatu, kde otec bydlel. Žalobce dobře vycházel i s druhou manželkou zůstavitele, dokonce měl u sebe doma vystavenou svatební fotografii zůstavitele a jeho nové ženy. K opětovnému zhoršení vztahů mezi zůstavitelem a žalobcem došlo cca 3–4 roky předtím než se žalobce z , právnická osoba, odstěhoval, svědkyně zařadila časově tento okamžik do doby zhruba 10–15 let nazpět od podání její svědecké výpovědi. Svědkyně uvedla, že žalobce za otcem jezdil z , právnická osoba, na koni, když však ze strany zůstavitele došlo k ráznému ukončení vztahů mezi nimi. Při jedné návštěvě žalobce u zůstavitele v , Anonymizováno, jej otec již nepřijal. Žalobci otevřela nová manželka zůstavitele, která pouze vyřizovala, že jej otec nechce vidět. Žalobce to přišel říct svědkyni. Brečel, že ho otec vyhnal, svěřil se i bratrovi své matky, tedy svědkovi , jméno FO, , který mu přislíbil, že s ním za otcem zajede. I přes tuto součinnost zůstavitel žalobce opět odmítl přijmout. Vzkázal mu, ať k němu již nechodí, že nepřekročí jeho práh. Žalobce se se svým strýcem pokoušeli v bydlišti zůstavitele o znovuobnovení kontaktů se zůstavitelem. Ten byl vždy opilý a choval se k žalobci, jak popsáno výše. Své chování vysvětloval poukazem na to, že v , adresa, má žalobce pomocníka na chov zvířat, o němž si otec myslel, že ,,spolu něco mají“. V této souvislosti sdělil zůstavitel žalobci, že tento ho již ve svém bydlišti neuvidí a začal se žalobci vyhýbat. Odmítnutí žalobce provázel zůstavitel prohlášením, že „s buzarantem nevypije ani kafe“. Následně už zůstavitel se žalobcem nepromluvil. Pouze posléze došlo k náhodnému setkání žalobce se zůstavitelem u obchodu Terno, kdy se žalobce se zůstavitelem a jeho ženou zastavil. Otec mu na pozdrav odvětil pouze: „No, ty vypadáš“ a odvrátil se od něj. Zůstavitel i před bratrem matky žalobce pronášel věty jako: „Já nemám syna“ apod. Žalobce uvedené těžce snášel. Svědkyně vypověděla, že již v době, kdy spolu se zůstavitelem vedli společnou domácnost, tento pracoval v hospodě, tedy denně pil, byl denně „nalitej, ožralej“. To, že byl zůstavitel opilý i tehdy, když se jej žalobce pokoušel se svým strýcem navštívit, se svědkyně dozvěděla od svého bratra s tím, že zůstavitel býval v tomto stavu zpravidla večer. Pokud jde o zdravotní stav zůstavitele v posledních letech, svědkyně uvedla, že o tento se nezajímala s tím, že žalobce zřejmě o zdraví zůstavitele také ničeho nevěděl. Svědkyně vysvětlila, že žalobci jeho zdraví neumožnilo blíže se zajímat o potřeby zůstavitele v závěru jeho života, popřípadě se účastnit jeho pohřbu, protože měl nemocné nohy, bolely ho tolik, že se nemohl obout, mohl se pohybovat pouze v pantoflích, proto jej na pohřbu zůstavitele zastoupila právě svědkyně – jeho matka. Žalobce trpí bércovými vředy. Těžko chodí. Svědkyně nikdy neviděla žalobce pít alkohol, když sám žalobce se jí svěřil, že mu byl otec se svou nadměrnou konzumací alkoholu odstrašujícím příkladem. Vztahy mezi zůstavitelem a bratrem svědkyně tato popsala jako přátelské. Bratr svědkyni poté sdělil, že každý večer, když na návštěvu k zůstaviteli přijel, tento „byl nalitej“. Svědkyni je známo, že žalobce má nějaké dluhy, jedná se o platby za krmení zvířat, která byla žalobci, popřípadě jeho spolupracovníkům odebrána úřady (jde o náhradu za krmení těchto zvířat).

19. Výpověď svědkyně koresponduje s obsahem písemného čestného prohlášení předloženého žalobcem ze dne 26. 4. 2022, které dle úvodu této listiny učinila právě , jméno FO, . V rámci své svědecké výpovědi však svědkyně připustila, že skutečnosti uvedené v tomto čestném prohlášení do citované listiny zanesla v návaznosti na probrání celé záležitosti se žalobcem s tím, že při koncipování listiny jí nikdo nepomáhal. Následně připustila (za situace, kdy prohlášení je sepsáno na počítači), že jí tuto listinu „psala kamarádka“ s tím, že ona sama měla body tohoto prohlášení sepsané „na šmíráku“ a kamarádka uvedené následně pouze opsala. Se sepisem onoho konceptu jí dle její výpovědi nikdo další nepomáhal, nebyla však schopna blíže vysvětlit užité formulace, jako například, že: „v případě zůstavitele se jedná o osobu psychopatickou, zcela závislou na alkoholu a která byla zcela manipulovatelná“, když vysvětlovala pouze tolik, že se zůstavitel zřejmě nechal ovládnout od nějakých kamarádů. Užité odkazy na zákonná ustanovení svědkyně vysvětlila tak, že zřejmě ona kamarádka sepisující předmětné čestné prohlášení „tomu rozuměla“.

20. Uvedené nejasnosti ve vyhotovování žalobcem k důkazu předložené listiny – čestného prohlášení, tak značně oslabují věrohodnost výpovědi jmenované svědkyně, proto z této soud rozhodné okolnosti daného případu nevyvozoval. Pro úplnost soud uvádí, že tato je v podstatných bodech v souladu se svědeckou výpovědí , jméno FO, .

21. Z výpovědi svědka , jméno FO, (strýce žalobce) soud zjistil, že zůstavitel vychovával žalobce velice přísně, žalobce jej musel bezpodmínečně poslouchat. Zůstavitel mu nic nedovolil. Svědek popsal přítomnost násilí v rodině ze strany zůstavitele v době dětství a dospívání žalobce. K ozdravení vztahu mezi zůstavitelem a žalobcem došlo dle svědka až po rozvodu rodičů žalobce, v době, kdy žalobce bydlel v domku v , adresa, . Zůstavitel v této době zapůjčil žalobci i peněžní prostředky na úhradu půjčky/úvěru, z níž byl dům zakoupen. Pravidelně se navštěvovali, zůstavitel se často zastavil u syna, žalobce jezdil k otci. Svědek se osobně několikrát zúčastnil těchto setkání shora jmenovaných. Tato setkání však dle svědka ustala poté, co se zůstavitel dozvěděl o jiné sexuální orientaci žalobce. Sám svědek se několikrát pokoušel o uvedení vztahu mezi zůstavitelem a žalobcem do pořádku, doprovodil žalobce, který se pokusil o návštěvu otce na chatě v , adresa, , avšak zůstavitel žalobce dovnitř objektu nepustil, odmítal se žalobcem komunikovat z toho důvodu, že je „jiný“. Sám svědek usiloval o to, aby zůstavitel měl pochopení pro žalobce, který jej jako otce stále ještě potřeboval. Žalobce měl zůstavitele rád do poslední chvíle. Svědek se dobře znal a vycházel i s novou manželkou zůstavitele , Anonymizováno, . Svědek zdůraznil, že žalobce opakovaně projevoval zájem oživit vztahy s otcem, znovu se s ním spřátelit, nicméně zde byla jediná překážka ze strany zůstavitele, který odmítal žalobce z důvodu jeho sexuální orientace. Zůstavitel dokonce prohlásil, že po žalobci nesáhne ani na prázdnou skleničku od kafe. Veškeré pokusy o kontakty žalobce se zůstavitelem (opakovaně za účasti svědka , jméno FO, ) dopadaly tak, že otec vůbec se žalobcem nekomunikoval, nepřipustil ani, aby žalobce vystoupil z auta. Přestože sám svědek zašel dovnitř domu – chaty zůstavitele a vstoupil do domácnosti zůstavitele a jeho nové manželky nejméně ve třech až pěti případech, byl zde vítán, vypil si kafe, zůstavitele o nutnosti obnovení vztahů se žalobcem nepřesvědčil. Dle svědka bylo hlavním důvodem přerušení kontaktů ze strany zůstavitele vůči žalobci nabytí vědomosti zůstavitelem o popsaném způsobu života žalobce. Svědek sice uvedené zařazuje do doby pěti let před úmrtím zůstavitele, z obsahu celé jeho výpovědi je však zřejmé, že v této souvislosti popisuje dobu, kdy žalobce bydlel v , adresa, . Svědek od žalobce zůstaviteli vyřizoval též například přání k narozeninám, přesto otec osobní kontakt se žalobcem odmítal. O tom, že zůstavitel nepustil žalobce na chatě v , Anonymizováno, dál, dle svědka matka žalobce věděla. Svědek doplnil, že na návštěvu k zůstaviteli jezdil pravidelně. Dle svědka byl ve střízlivém stavu zůstavitel „bezvadnej člověk“. Byli spolu v přátelském kontaktu, nicméně zůstavitel holdoval alkoholu čím dál tím více. Se závislostí na alkoholu se sice neléčil, nicméně svědek jej několikrát zažil ovlivněného alkoholem, kdy se s ním nedalo nic řešit. Když byl napitý, byl agresivní, nepříjemný na žalobce. Dle svědka zůstavitel pít nepřestal ani poté, co utrpěl infarkt a odešel do invalidního důchodu. Přestože jezdil autem, míval doma pod sedačkou stále flašku kořalky. Časově tyto návštěvy svědek zařadit nedokázal, nicméně uvedenou dobu vázal na období, kdy žalobce ještě bydlel v , adresa, . Svědek se snažil dát celou rodinu dohromady. Svědek shodně jako matka žalobce popsal náhodné setkání zůstavitele se žalobcem při nakupování, zůstavitel však od žalobce odešel („utekl“). Ohledně zdravotního stavu zůstavitele svědek vypověděl, že zůstavitel se dokázal o sebe postarat. Jezdil autem, pohyboval se, nohy mu sloužily. Do závěru svého života potřeboval pomoc pouze se zpracováním dříví, sekáním zahrady a podobně. Na uvedené pomoci se částečně podílel i svědek Vacek. Z výpovědi tohoto svědka soud dále zjistil, že zůstavitel se neobracel se žádostí o pomoc na žalobce, po žalobci ničeho nežádal, neboť dle svědka byl zůstavitel zatvrzelý, nechtěl se žalobcem mluvit. Dle svědka by žalobce býval byl ochoten pomoci, ale nejenže otec po něm ničeho nepožadoval, zůstavitel uvedené zcela vylučoval, protože se žalobcem nechtěl vůbec komunikovat, a to z důvodu jediného – odlišné sexuální orientace žalobce. Svědkovi bylo známo, že ještě za trvání manželství s jeho sestrou prodělal zůstavitel infarkt, trpěl vážným postižením srdce. Dle svědka o uvedeném zdravotním problému musel mít žalobce i jeho matka znalost. Ve vztahu k zůstaviteli hovořil sice svědek též o jakési částečné demenci, když však uvedené spojoval se změnami chování na straně zůstavitele v důsledku nadměrné konzumace alkoholu. Dle svědka, pokud byl zůstavitel střízlivý, byl to příjemný společník, pokud byl pod vlivem alkoholu, těžko se s ním dalo o něčem mluvit. Žalobce zmínil též, že se „zůstaviteli líbily ženský, když byl napitej a uviděl ženskou, tak byl problém“. Z tohoto pohledu svědek nechápal počínání zůstavitele, když tento odmítal žalobce pouze z důvodu jeho sexuální orientace. Ohledně zdravotního stavu žalobce svědek zdůraznil, že „možná 10 let“ má žalobce obrovské problémy, které jej omezovaly i v návštěvách otce, a to „otevřené nohy“, které nelze zhojit. Žalobce uvedené trápilo tak, že ani nemohl spát. Když mu bylo nejhůř a svědek za ním přijel na návštěvu, několik dní žalobce nebyl schopen „chodit ani po kuchyni“. Omezení je silné. Dle svědka možná i 20 let žalobce nohy bolí, tyto jej zlobily, už když se svědek pokoušel se žalobcem o obnovení kontaktu se zůstavitelem, jak již výše popsáno. I přes tyto obtíže se žalobce dle výpovědi svědka celoživotně věnoval zvířatům. Svědkovi je známo, že žalobce v současné době zatěžují nějaké dluhy, a to v souvislosti s problémem s chovanými zvířaty, která byla žalobci odebrána. Dle svědka žil žalobce celý život se zvířaty, udělal by pro ně maximum. Svědek žalobce nikdy neviděl konzumovat alkohol, nikdy k tomuto nenašel vztah a to i přes bolesti, kterými žalobce trpí.

22. Výpověď svědka , jméno FO, soud hodnotí jako pravdivou, svědek věrohodně vylíčil vývoj vztahů mezi žalobcem a zůstavitelem, aniž by bylo patrno, že by stranil některému z účastníků tohoto řízení, když svědek dobře vycházel jak se žalobcem, tak se zůstavitelem, přičemž se ještě za jeho života pokoušel o znovuobnovení vztahů mezi zůstavitelem a žalobcem.

23. S výpovědí svědka , jméno FO, koresponduje též výpověď svědka , Anonymizováno, . Z výpovědi svědka , Anonymizováno, (dlouholetého přítele žalobce) vyplynulo, že zůstavitel se k žalobci nikdy nehlásil. Tito se spolu vzájemně nesetkávali, a i když se potkali, zůstavitel v místě svého bydliště zašel do domu, při náhodném setkání pak do auta. Zůstavitel přitom na žalobce nemluvil, nebavil se s ním, okamžitě odešel. Svědek vnímal, že žalobce měl z uvedeného špatný pocit. Svědkovi se svěřoval. Svědek byl přítomen setkání, kdy ve svém bydlišti zůstavitel vycházel ven, žalobce se svědkem přicházeli a vzápětí na to zůstavitel okamžitě odešel. Zůstavitelova manželka se začala se žalobcem bavit. Svědek se pak ptal žalobce, o koho se jednalo a žalobce odvětil, že to byl jeho otec. Dle svědka se cestou k babičce do , Anonymizováno, takto občas se žalobcem u zůstavitele a jeho manželky zastavili, avšak situace se vždy opakovala, zůstavitel okamžitě odešel domů, jeho manželka se s nimi bavila, připouštěla, že by žalobce a jeho přítele pozvala dál, avšak s dovětkem: „Já bych s tátou nevydržela“. Svědek popsal i další obdobný případ kontaktu žalobce s otcem, a to na parkovišti před supermarketem Terno. Zůstavitel odešel ihned do auta a jeho paní se s žalobcem bavila „docela normálně“. Svědek nikdy nebyl přítomen tomu, že by zůstavitel žalobci něco vytýkal, neboť nikdy, jak již výše popsáno, k žádnému hovoru ze strany zůstavitele vůči žalobci nedošlo. Svědek vypověděl, že se od babičky žalovaného dozvěděl, že zůstavitel byl v posledních letech svého života závislý na alkoholu, jmenovaná sdělovala, „ že je to s tátou hrozný, že je furt ožralej“. K uvedenému setkání a sdělení informace došlo dle svědka asi před 20 lety. Svědkovi je známo, že žalobce trpí zdravotními potížemi, má bércové vředy. Zůstavitel se vůči žalobci nikdy nedožadoval žádné pomoci. Žalobce ani otci žádnou pomoc nenabízel, a to proto, že se s ním otec vůbec nebavil. Žalobce však nabízel pomoc manželce zůstavitele, té vždycky říkal, aby se v případě potřeby ozvala. K vývoji vztahů mezi žalobcem a zůstavitelem má svědek informace pouze od žalobce v tom směru, že vztah byl „normální a potom prostě táta přestal se s ním bavit“. Svědek připustil, že zřejmě zůstavitel věděl o partnerském vztahu mezi žalobcem a právě svědkem , Anonymizováno, .

24. Výpověď svědka , Anonymizováno, se v podstatných bodech neodchyluje od obsahu čestného prohlášení tohoto svědka ze dne 7. 9. 2022. Svědek však připustil, že text tohoto prohlášení „předepisoval“ právní zástupce žalobce. Přestože svědek uvedl, že před svým výslechem nebyl kontaktován žalobcem nebo jeho právním zástupcem ohledně toho, co bude obsahem jeho svědecké výpovědi, výše uvedené zjištění zcela oslabuje věrohodnost jím podané svědecké výpovědi. Soud proto z tohoto důkazu (obdobně jako z výpovědi svědkyně , jméno FO, ) při zjišťování skutkového stavu věci nevycházel.

25. Žalobce předložil souhrnnou lékařskou zprávu o zdravotním stavu svědka , Anonymizováno, v tom směru, že je výrazně omezen co do pohyblivosti a trpí též Parkinsonovou chorobou.

26. Svědkyně , jméno FO, (matka žalovaného) vypověděla, že zůstavitel od jejího útlého dětství žil s její babičkou, svědkyně jej vnímala jako svého dědu. Žalobce svědkyně naposledy viděla, když ještě „k dědovi jezdil“ (dle svědkyně cca před 27–30 lety u příležitosti narozenin babičky) a následně jej potkala ještě jednou na veterinární klinice (v době, kdy bylo žalovanému asi pět let, tj. cca v roce 2007). Při této příležitosti svědkyně žalobci řekla, že by jej zůstavitel rád viděl. Svědkyně měla vědomost o tom, že zůstavitel se žalobcem se nestýkali, přestože zůstavitel o kontakt se synem zájem měl. Hovořil o tom, že žalobce za ním nejezdí, hledal ho v místě posledního bydliště žalobce v , adresa, , dále už po něm nepátral, neboť na žalobce neměl žádný kontakt. Svědkyně získala informaci od souseda v místě bydliště zůstavitele, že žalobce za otcem nejezdí, neviděli jej tam. Naposledy (za účasti jednoho ze sousedů) žalobce za zůstavitelem přijel na koni (svědkyně uvedené časově zařadila do doby asi 30 let zpátky). Zůstavitel žalobce tehdy požádal, aby než půjde dovnitř, se alespoň trochu oklepal. Na to odpověděl žalobce: „Když se tady musím čistit, tak už sem v životě nepřijedu“ a odjel, přičemž od té doby už se tam neukázal. Dle svědkyně to, že se žalobce se zůstavitelem nestýkali, zůstavitele hodně mrzelo, neboť šlo o jediného syna. Svědkyně vypověděla, že v době, kdy se poslední návštěva žalobce u zůstavitele měla odehrát, byla ještě malá. Přesně si vše úplně nepamatuje. Vybavila si, že zůstavitel říkal, že dříve měli se synem vztahy vpořádku, najednou se žalobce přestal ozývat a zůstavitel ani nevěděl proč. Bližší vysvětlení důvodů zhoršení vztahu mezi shora jmenovanými však zůstavitel nesděloval. Pokud svědkyně posléze náhodně žalobce potkala na veterinární klinice, říkala mu, že by jej zůstavitel rád viděl. Žalobce toto nijak nekomentoval. Svědkyně připustila, že „děda vždycky chtěl, aby všechno bylo po jeho“. Svědkyně popsala povahu zůstavitele tak, že „vždycky chtěl mít všechno pod kontrolou, prostě vždycky všechno podle něj, prostě on řekl, takhle to bude a takto bylo“. K žalovaným předloženým fotografiím svědkyně uvedla, že tyto měl zůstavitel umístěny ve fotoalbu, které míval u sebe, u křesla, v němž sedával. Při rodinných návštěvách, docházelo k prohlížení fotografií z těchto alb, zůstavitel mluvil o svém synovi, bylo mu líto, že se na rodinných setkáních sešla celá rodina, ale žalobce chybí. Při tom se mu dle svědkyně „leskly oči“. Bližší vysvětlení toho, co se dříve mezi ním a žalobcem odehrálo, zůstavitel nepřipojoval, akorát vždy říkal, že mu syn chybí, že by byl rád, kdyby na rodinné sešlosti žalobce byl s nimi a že „vůbec neví, v čem se to mohlo všechno, takhle ten vztah mezi nima, pokazit“. Svědkyně si nevybavila, že by kdy měla informaci o tom, že by žalobce například přál zůstaviteli k Vánocům a podobně. Pokud svědkyně zmiňovala, že za zůstavitelem chodili sousedi, jmenovala pana , jméno FO, a pana , jméno FO, (souseda „ob dvě chaty“). Dle svědkyně pan , jméno FO, byl zůstavitelův nejlepší kamarád. Vídali se spolu a navštěvovali, druhý ze jmenovaných na své chatě také pravidelně pobývá. Žalobce se nezajímal o vyzvednutí urny a uložení do hrobu, nepodílel se na nákladech spojených s pohřbem. Pohřbu se neúčastnil. Tohoto se naproti tomu účastnila svědkyně, která náklady pohřbu hradila. Dle svědkyně zůstavitel nikdy před ní nehovořil o svém vztahu k osobám odlišně sexuálně orientovaným, takto se nezmiňoval ani ve vztahu ke svému synovi. Mezi manželkou zůstavitele a žalobcem byly dle svědkyně vztahy dobré, ze strany poslední manželky zůstavitele byl žalobce vždy vítán. Ohledně zdravotního stavu zůstavitele svědkyně uvedla, že zůstavitel měl špatné srdce, nohy, prodělal těžký infarkt. Vše kromě těžších prací si zůstavitel obstaral sám. S případnou žádostí o pomoc se zůstavitel obracel na svědkyni s manželem, popřípadě strýce, tetu (zajišťování nákupu, úklidu apod.), jinak se postaral sám. Hůře chodil. Pokud jde o vztah zůstavitele a žalovaného (syna svědkyně), tato uvedla, že žalovaný měl se zůstavitelem vždy dobrý vztah, zůstavitele bral jako svého dědu. Ohledně alkoholu svědkyně uvedla, že zůstavitel si dal pouze skleničku, když se něco slavilo, občas si večer dal jedno nebo dvě piva, ale nikoliv pravidelně. Po psychické stránce byl zůstavitel dle svědkyně v pořádku. Problémy měl pouze fyzického rázu, psychické však žádné. Svědkyně zdůraznila, že si nikdy zůstavitel nestěžoval na syna (žalobce) v daném směru, nikdy nebyla v rodině probírána otázka sexuálního zaměření žalobce.

27. Uvedená část výpovědi svědkyně je v rozporu s výpovědí otce žalovaného, svědka , jméno FO, . Přestože svědkyně vypověděla, že nikdy otázku sexuální orientace žalobce v rodině neřešili, svědek , jméno FO, vypověděl, že zůstavitel před členy rodiny řekl o tom, že „syn je na muže, že je gay“. Sám svědek uvedené věděl hned od začátku, kdy do rodiny své manželky přišel s tím, že sice se o tom zůstavitel „nějak extra nebavil“, ale „prostě už to věděla vlastně celá rodina, takže on neměl jako potřebu to někde hlásat“. Ohledně rozpadu svého předchozího manželství a dětství svého syna dle svědka , jméno FO, zůstavitel příliš nehovořil, pouze zmiňoval, že se v prvním manželství snažil, dělal všechno pro to, aby fungovalo. Konkrétní důvod rozpadu původního manželského svazku zůstavitel neuváděl. Z výpovědi svědka , jméno FO, dále vyplynulo, že tento se seznámil se zůstavitelem v době těhotenství své manželky, která očekávala narození žalovaného, tedy v roce 2001. Dle vyprávění zůstavitele tento už pár let předtím, než svědek přišel do rodiny své manželky, o žalobci nevěděl. Zůstavitel se pokoušel najít žalobce v jeho bydlišti v , adresa, , tam už ale žalobce nebydlel a zůstavitel na něj neměl kontakt. Dle svědka zůstavitel vyjadřoval lítost nad tím, že při setkáních celé rodiny postrádá žalobce. Informaci o tom, že zůstavitel měl zájem se se synem stýkat, měl svědek od zůstavitele, nicméně svědek neznal pravý důvod toho, proč se žalobce s otcem rozhádali. Svědek nikdy žalobce sám neviděl. Svědek se dále od zůstavitele dozvěděl, že tento zahlédl žalobce někde v supermarketu Terno. Žalobce se však k zůstaviteli otočil zády. Na rodinných setkáních zůstavitel ukazoval fotografie, které měl u sebe doma, na nichž byla zachycena rodina, včetně žalobce, tedy z doby, kdy žalobce ještě k zůstaviteli jezdil na Vánoce a jiná setkání. Fotografie měl zůstavitel umístěny v albu, nad těmito fotografiemi zůstavitel ničeho negativního nepronášel, hovořil pouze o tom, že je mu líto, že se syn od něj odvrátil. Domníval se, že žalobce žárlí na jeho novou rodinu. Dle svědka žalobce svému otci nevěnoval žádné přání k narozeninám, svátku, Vánocům a podobně. Že by v obdobném duchu kontaktoval zůstavitel žalobce, o tom svědek neměl ponětí, když však zdůraznil, že zůstavitel neměl na žalobce další kontakt. Ohledně zdravotního stavu zůstavitele zmínil svědek obtíže se srdcem, nohou, doplnil, že však jezdil autem, staral se v posledních letech o svou manželku. V závěru života pak zůstaviteli poskytoval pomoc svědek s manželkou s pracemi okolo domu, praním a podobně. Dle svědka zůstavitel vůbec neměl problém s orientací žalobce, neodsuzoval jej, bral to, jak to je. K osobě zůstavitele svědek doplnil, že tento byl zásadový, držel se pravidelného režimu. Vztah zůstavitele k žalovanému popsal svědek jako srdečný, odmala se zůstavitel žalovanému věnoval, bral ho jako své pravnouče. Po fyzické a zejména duševní stránce byl dle svědka zůstavitel v posledním období před úmrtím v pořádku.

28. Žalovaný ve své účastnické výpovědi obdobně jako svědci , jméno FO, a , jméno FO, (rodiče žalovaného) vypověděl, že informace o vývoji a obsahu vztahů mezi zůstavitelem a žalobcem získal pouze sdělením od své matky, popř. čerpal z informací, které se mu dostalo od zůstavitele, s nímž ho pojil velmi dobrý vztah, žalovaný jej bral jako svého dědu. Zůstavitel se žalovanému věnoval, bral ho na procházky. Při rodinných sešlostech na chatě v , adresa, (svědky označováno též jako ,,v , Anonymizováno, “), kde zůstavitel se svou druhou manželkou žil, se u příležitosti zejména narozenin scházela i širší rodina. Žalovaný se od své matky dozvěděl, že fotografie předložené žalobcem zachycují okamžiky starší i 30 let. Žalovaný sám si vybavil, že při návštěvách u zůstavitele tento s oblibou předkládal rodinným příslušníkům (včetně jeho osobně) k prohlédnutí fotografie ze svého alba, které měl umístěno poblíž svého oblíbeného křesla, kde sedával. Dle žalovaného se jednalo mj. o fotografie žalovaným v tomto řízení předkládané. Zůstavitel o žalovaném vždy hovořil pěkně, absence syna při rodinných sešlostech jej mrzela. Žalovaný se s žalobcem nikdy osobně na setkáních u žalovaného nesetkal, toho až do doby soudního řízení neviděl. Žalovanému nebylo ničeho známo o jiné sexuální orientaci žalobce, o ničem takovém se dle žalovaného v rodině nehovořilo, ničeho v daném směru nepronášel ani zůstavitel. Žalovaný si vybavil pouze z vyprávění své matky událost týkající se příjezdu žalobce na koni za zůstavitelem na chatu, kdy došlo k neshodě jmenovaných ohledně čistoty oblečení žalobce. Žalovanému nebylo více známo ničeho o původu toho, proč spolu zůstavitel a žalobce nekomunikovali. Žalovaný uvedl, že zůstavitel neměl novou adresu žalobce poté, co se tento odstěhoval z , právnická osoba, , neměl kde žalobce hledat. Žalovanému nebylo ničeho známo ohledně vzájemných gratulací mezi žalobcem a zůstavitelem k narozeninám či dalším významným výročím a svátkům. Žalovaný dále vypověděl, že zůstavitel měl nemocné nohy, žádnými duševními potížemi netrpěl, opilého jej žalovaný nikdy neviděl. Rodina žalovaného jezdila zůstaviteli pomáhat. Zůstavitel měl zájem na tom, aby co nejdéle mohli společně zůstat s manželkou, která onemocněla Alzheimerovou chorobou, v dosud jimi vedené domácnosti. Teprve ke konci života byla manželka zůstavitele převezena do Alzheimercentra.

29. Ze souladných částí výpovědí obou rodičů žalovaného (ve spojení s účastnickou výpovědí žalovaného) je zřejmé, že tito čerpali informace o průběhu a změnách vztahu mezi zůstavitelem a žalobcem převážně z informací jim zprostředkovaných zůstavitelem. Jedná se tak pouze o jednostranný pohled neumožňující dovodit z výpovědí těchto svědků úplný závěr o skutečném stavu dané věci. Z výpovědi jmenovaných lze toliko dovodit, že zůstavitel se žalobcem nebyli dlouhodobě ve styku, z čeho takový stav pramenil, však z těchto zjistit nelze. Nadto je výpověď svědkyně , jméno FO, v rozporu s obsahem již citovaného protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 27.5.2021, v jehož závěru , jméno FO, (matka žalovaného) prohlásila, že se syn (žalobce) se zůstavitelem se nenavštěvovali asi 16 let a že ani zůstavitel neprojevoval o syna zájem, ani se o to nesnažil.

30. Z výpovědi svědka , jméno FO, , dlouholetého souseda zůstavitele v , Anonymizováno, , soud zjistil, že jmenovaní se spolu od 70. let minulého století vídali téměř denně, když zůstavitel fakticky posléze bydlel na chatě v blízkosti parcely svědka. Svědek , Anonymizováno, , obdobně jako svědkyně , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi zmínil již popisovanou událost – příjezd žalobce na koni za otcem na chatu, do , Anonymizováno, . Soud při zjišťování popisu reálného průběhu tohoto setkání žalobce se zůstavitelem vyšel právě z výpovědi svědka , jméno FO, , když tento (na rozdíl od svědků výše jmenovaných) byl přímo osobně účasten zmíněné záležitosti a je tak schopen pravdivě vylíčit to, jak se situace skutečně odehrála. Soud nadto považuje výpověď svědka , jméno FO, v této části za věrohodnou, když tento coby dlouholetý známý zůstavitele zjevně ve své výpovědi zůstaviteli nestraní a snaží se o podání co nejvěrnějšího obrazu toho, co skutečně se zůstavitelem zažil a osobně vnímal. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že v době „asi před 40 lety“ zahlédl žalobce v jednom případě, kdy zašel k otci na chatu do , Anonymizováno, a v jednom případě, kdy posléze přijel za otcem na koni. Svědek si vybavil, že to bylo v době, kdy žalobce bydlel v , adresa, , dle svědka tam měl „množírnu“. Svědek tehdy se žalobcem sám hovořil, přesně si vzpomněl i na barvu koně, i na to, že se před žalobcem podivoval, že na koně, který sotva šel, žalobce vůbec „vleze“. Při této příležitosti zůstavitel vůči žalobci pronesl něco v tom smyslu, až se umyje a převleče, tak aby přišel (žalobce měl roztrhané tepláky, byl špinavý). Výpovědi svědka , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, se shodují co do samotného obsahu zůstavitelem při této příležitosti vůči žalobci proneseného prohlášení, nicméně z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynuly širší okolnosti, za kterých zůstavitel toto prohlášení učinil, včetně způsobu tohoto prohlášení. Svědek ve své výpovědi dodal, že žalobce posléze se svým koněm odešel a od té doby jej svědek již u zůstavitele neviděl. Svědek vyložil, že zůstavitel na syna (žalobce) neustále láteřil, že nechce chodit do práce, nadával na něj, že nedělá (svědkovi je známo, že žalobce měl tehdy chov zvířat v , adresa, ). Svědek shrnul, že vnímal vztah mezi zůstavitelem a žalobcem jako špatný. Zůstavitel na syna stále hrozně nadával, že nechce chodit do práce, že se sice vyučil, ale od té doby nebyl v zaměstnání. Svědek pochopil jím popisovanou situaci výše tak, že zůstavitel coby otec svého syna (žalobce) vyhnal, když od oné doby právě již nikdy žalobce nepřišel. Sám svědek žalobce spatřil pouze ve dvou, shora jím popisovaných případech. Svědek připustil, že on sám žalobce nikdy neviděl, že by otci nějak na chatě pomohl, například se dřívím, sekáním trávy či nákupem. Pomoci v uvedeném rozsahu se dle svědka zůstaviteli dostávalo ze strany vnučky, která za ním jezdila. Následně se již zůstavitel o žalobci vůbec nezmiňoval, vůbec o něm nehovořil. Svědek vyrozuměl, že zůstavitele „štvalo, že (žalobce) nežije normálně, že nechodí do práce“, párkrát si zůstavitel postěžoval „po kom ten kluk je“, že se takhle zvrhnul. O synovi se zůstavitel nadále vůbec nezmiňoval, jako by ho neměl. Ke zdravotnímu stavu zůstavitele svědek uvedl, že zůstavitel měl bypass, prodělal slabší infarkt, nicméně jinak byl po zdravotní stránce v pořádku, pouze poslední léta nemohl dobře chodit, proto poslední dny z chaty již příliš nevycházel. Dle svědka však zůstavitel působil coby orientovaný, byl plně při smyslech. Svědek zaznamenal, že zůstavitel jednou s manželkou přijeli z města a svědkovi sdělili, že byli u notáře přepsat pozemek a chatu na vnoučata. Dle svědka žalobce o zdravotním stavu zůstavitele nevěděl, pobýval někde na , Anonymizováno, s někým na statku, kde měl chovnou stanici. Statek mu byl sebrán v exekuci. O tom, že žalobce má množírnu psů, se svědek dozvěděl náhodou od své žákyně v učilišti, kde svědek pracoval. Zůstavitel se žalobcem nebyli nikterak v kontaktu. Žalobce se nezúčastnil ani žádných oslav či rodinných setkání u zůstavitele, zůstavitel vůbec nevěděl, kde syn je. Dle svědka se zůstavitel o synovi nezmiňoval ani ohledně toho, že by potřeboval nějakou pomoc, či by o tuto právě žalobce požádal, a to z toho důvodu, že spoléhal právě na svou vnučku (svědkyně , jméno FO, ) a manželčiny děti, když tito rodinní příslušníci se o zůstavitele starali a jemu i jeho manželce pomáhali. Svědek sice vypověděl, že zůstavitel do hospody nikdy nechodil, svědek ho tam nikdy neviděl, nicméně doma si pivo dal, koupil si vždycky bedničku a vypil tak 2–3 piva denně. Svědek uvedl, že on nikdy zůstavitele opilého neviděl. Z jeho výpovědi však vyplynulo, že vídal zůstavitele zejména přes den, když šel například se svou druhou manželkou na procházku, popřípadě když souběžně pracovali na svých sousedících parcelách. U svědka se sice pořádala cca 1 x týdně posezení, sousedská sešlost však trvala maximálně hodinku, nejednalo se o žádné velké oslavy. Svědek stručně charakterizoval zůstavitele tak, že byl jako vedoucí, generál, „on to řídil všechno, i tu ženu řídil“. O důvodu rozpadu prvního manželství zůstavitele svědek ničeho nevěděl, ani to, zda v rodině docházelo k fyzickému násilí, pouze popsal, že zůstavitel působil jako „vedoucí, ona (původní manželka) byla energická“. Dle svědka zůstavitel nikdy nehovořil o žalobci ohledně jeho sexuální orientace, nicméně z výpovědi svědka vyplynulo, že zůstavitel o synovi po rozkolu mezi nimi prakticky nemluvil. Svědek vypověděl, že se zůstavitel nikdy nezmínil ani o následném náhodném setkání se žalobcem, které popsaly jak svědkyně , jméno FO, , svědek , Anonymizováno, , tak svědek , jméno FO, . K osobě následně vyslechnutého svědka , jméno FO, , svědek , Anonymizováno, uvedl, že nedaleko chaty, ve které bydlel zůstavitel, měl v , Anonymizováno, svou chalupu též svědek , jméno FO, , který za zůstavitelem občas zašel, spolu se šli projít, pobavili se.

31. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že tento se zůstavitelem navázal hlubší přátelský vztah v době, kdy si zůstavitel postavil „tu chalupu“ v , Anonymizováno, . Svědek se se zůstavitelem cca jedenkrát týdně pravidelně stýkal, když sám přijížděl na chalupu. Za zůstavitelem si zašel popovídat, společně si vyšli na procházku. Bavili se však vždy jen o obecných věcech. Po úmrtí manželky zašel svědek za zůstavitelem častěji, a to i s dotazem, zdali nepotřebuje s něčím pomoci. Svědek občas zůstaviteli vypomohl, například s drobným nákupem, když popsal, že zůstavitel měl zejména pohybové problémy. Přesto zůstavitel svědka překvapoval tím, „že v podstatě nemá žádnej problém“. Zdravotní problémy, které by zůstavitele omezovaly v péči o domácnost, sebeobsluze, vnímal svědek až úplně v závěru života a zůstavitel, s nímž se svědek setkal i v poslední den, než byl zůstavitel odvezen do nemocnice, kde posléze zemřel. Pomoc zůstaviteli poskytovala dle svědka nějaká žena s další osobou z příbuzenstva, kteří za zůstavitelem pravidelně jezdili. Žalobce však svědek nikdy neviděl. Svědek se nesetkal s tím, že by kdy zůstavitel byl výrazně ovlivněn alkoholem. Pokud svědek vedl se zůstavitelem rozhovory, nikdy společně nehovořili o rodině (ani jednoho z nich), rodinné záležitosti neprobírali, o synovi zůstavitel nikdy nemluvil. Svědek měl pouze vědomost o tom, že zůstavitel má syna, když zaznamenal jedinou zmínku o synovi ze strany zůstavitele, a to v době, kdy zůstavitel stavěl zmiňovanou chatu. Při této příležitosti se svědek dotázal zůstavitele na to, kdo mu pomáhá, zda mu pomáhá při stavbě syn, na což zůstavitel odvětil pouze tolik, že syn mu nepomáhá. Dle svědka uvedené prohlášení zůstavitele bylo jediné, které od něho slyšel, týkající se jeho vztahu k synovi. Taktéž dle výpovědi svědka spolu se zůstavitelem nikdy nehovořili o sexuální orientaci syna zůstavitele, o tomto se nikdy zůstavitel nevyjadřoval. Svědek nikdy neviděl žádné fotografie rodinných příslušníků, se zůstavitelem nikdy neprobírali žádné album. Pokud byl někdy svědek přítomen v domácnosti zůstavitele, žádného fotoalba si tam nevšiml.

32. Z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že předmětem vzájemného hovoru mezi ním a zůstavitelem nebyly skutečnosti týkající se obsahu, průběhu a vývoje rodinných vztahů, a to ani na straně svědka. Z výpovědi svědka lze tak mít pouze za zjištěné, že zůstavitel se žalobcem se dlouhodobě nestýkali (zůstavitel se o synovi vůbec nezmiňoval, jak uvedl i svědek , Anonymizováno, ), nelze však vyvodit příčiny takto vzniklého stavu. Zůstavitel nebyl odkázán na pomoc žalobce.

33. Žalobce ve své účastnické výpovědi připustil, že za otcem na chatu do , Anonymizováno, občas přijel na koni. Pokud pak žalobce zmiňuje, že při příjezdu na koni za otcem mezi ním a zůstavitelem nedošlo k žádné výměně názorů ohledně znečištěného oblečení žalobce, lze uvedené přičítat na vrub doby, která již uplynula od uvedené události popisované mj. svědkem , jméno FO, či svědkyní , jméno FO, . Lze mít za to, že žalobci se silněji vryla do paměti vzpomínka (z doby, kdy došlo k přerušení styků mezi zůstavitelem a žalobcem), o níž hovoří taktéž svědek , Anonymizováno, , kdy zůstavitel na adresu žalobce pronesl, že by si v jeho bydlišti nesáhl ani na kliku, natož aby si zde vypil kafe, když se domníval, že žalobce je gay. Lze tak shrnout, že zůstavitel žalobci vyčítal jím vybraný styl života, který zůstavitel neschvaloval. Žalobce pak shodně jako svědek Vacek vypovídal o tvrdé výchově ze strany zůstavitele, o fyzickém násilí ze strany zůstavitele, zejména vůči matce žalobce, ale i jeho osobě a okolnostech předcházejících a provázejících rozvod rodičů žalobce. Žalobce shodně jako svědek Vacek uvedl, že sám se vyhýbá alkoholu. Naproti tomu popsal, že zůstavitel zejména v době jeho dětství a mládí nadměrně požíval alkohol tak, že se často vracel domů opilý a pak zbil matku žalobce, popř. též žalobce. Dle žalobce ve vztahu k požívání alkoholu se zůstavitel umírnil v době, kdy začal žít se svou druhou manželkou. Uvedené koresponduje též s tou částí výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, (ve spojení s účastnickou výpovědí žalovaného), kdy tito popisují život zůstavitele právě až za trvání jeho druhého manželství. Obdobně jako svědek , Anonymizováno, pak žalobce zmiňoval pozvolnou nápravu vztahů mezi ním a zůstavitelem, zejména v době, kdy žalobce žil v , adresa, a když se navzájem s otcem navštěvovali. Byť žalobce nebyl schopen jím líčené události blíže časově zařadit, shodně se svědkem , jméno FO, a svědkem , jméno FO, zakotvil okolnosti, za kterých ustaly kontakty mezi ním a zůstavitelem výhradně ze strany zůstavitele do doby, kdy žalobce bydlel v , adresa, . Žalobce potvrdil výpověď svědka , jméno FO, v tom směru, že se aktivně, opakovaně pokoušel znovuobnovit vztah s otcem, nechat si od něj vysvětlit patrnou změnu chování otce vůči žalobci, když se dozvěděl, jak již bylo výše uvedeno, jen strohé prohlášení plynoucí z vědomosti otce o přítomnosti u žalobce ubytovaného muže – dle výpovědi žalobce pomocníka s chovem zvířat, ohledně něhož se zůstavitel domníval, že se žalobcem navázal bližší vztah. Žalobce pak obdobně jako svědek Vacek popsal průběh a obsah několika náhodných setkání s otcem v souvislosti s pořizováním nákupu, jak o tom hovořila i svědkyně , jméno FO, či svědek , Anonymizováno, s výsledkem, že zůstavitel se od žalobce otočil zády a bez jakéhokoliv proslovu od žalobce odešel. Žalobce potvrdil i tu část výpovědi svědkyně , jméno FO, ohledně uskutečnění náhodného setkání této svědkyně a žalobce ve veterinární ordinaci. Pokud žalobce uvádí, že se i při této příležitosti ptal svědkyně na situaci ohledně zůstavitele, tato část výpovědi žalobce zůstala dalšími důkazy (v řízení provedenými) nepodložena. Žalobce shodně jako svědek , Anonymizováno, uvedl, že druhé manželce zůstavitel nabízel vždy pomoc, když se jí dotazoval, zdali s otcem něco nepotřebují, o žádné potřebě pomoci na straně otce se nedozvěděl. Dle účastnické výpovědi žalobce jím předložené fotografie z valné většiny obdržel od zůstavitele. Jednalo se třeba i o svatební foto zůstavitele s jeho druhou manželkou či různé fotografie z rodinných setkání, popř. návštěv zůstavitele a jeho manželky u žalobce či účast žalobce na rodinném setkání na chatě u otce. Žalobce nebyl schopen časově zařadit dobu pořízení těchto fotografií, posléze upřesnil, že nejpozději byly tyto pořízeny ještě v době, kdy pobýval v , adresa, . Žalobce vysvětlil, že tyto fotografie uchovával a uchovává coby vzpomínku. Potvrdil svou již výše zmiňovanou sexuální orientaci. Ke způsobu svého života doplnil obdobně jako svědek , Anonymizováno, , že se od dětství hodlal věnovat zvířatům, tomuto svému zájmu podřídil i následný život, kdy se věnoval chovu koní a dalších zvířat, posledních 10 let za spolužití se svědkem Kollingrem coby partnerem žalobce. Žalobci byl znám zdravotní stav zůstavitele, tedy že tento prodělal infarkt a následnou další epizodu spojenou se srdečním selháním a též že tento trpěl bércovými vředy, obdobně jako žalobce. Žalobce vysvětlil, že se nemohl zúčastnit pohřbu zůstavitele, když tento se odehrával v chladných měsících roku, žalobci právě otékaly nohy, trpěl velkými bolestmi, nemohl se obout do žádné obuvi, na pohřbu jej proto zastoupila jeho matka, svědkyně , jméno FO, , která se o tom i ve své výpovědi zmiňovala.

34. Podle ustanovení § 189 odst. 2 z.ř.s. tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

35. Podle ustanovení § 1475 odst. 1 o.z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

36. Podle ustanovení § 1642 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. Podle ustanovení § 1643 odst. 1, 2 o.z. nepominutelnými dědici jsou děti, zůstavitelé a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí 3/4 jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí 1/4 jeho zákonného dědického podílu. Podle ustanovení § 1654 odst. 1 o.z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Podle ustanovení § 1656 o.z. povinný díl se stanoví bez zřetele na odkazy a jiné závady vznikající z pořízení pro případ smrti.

37. Podle ustanovení § 1650 o.z. nepominutelný dědic vyděděný neplatně, má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

38. Podle ustanovení § 1646 odst. 1 o.z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který mimo jiné b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl či d) vede trvale nezřízený život. Jak vyplývá například z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. Cdo 1300/2025, ve smyslu ustanovení § 1654 odst. 1 o.z. se lze domáhat žalobou vůči dědicům zůstavitele (žalovaným) plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích (případně jiným dohodnutým způsobem). Soud ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou se pak bude jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byl potomek zůstavitele (žalobce) vyděděn po právu či nikoliv. Otázku postavení osoby s právem nepominutelného dědice při projednání pozůstalosti přitom již soudní praxe řešila a dovolací soud nemá důvod odchýlit se ani od dříve vyjádřených závěrů, podle nichž (mimo jiné) pokud nepominutelný dědic svůj nárok na povinný díl dovozuje z toho důvodu, že důvody, pro které byl zůstavitelem vyděděn, nejsou dány, má možnost se svého práva domáhat mimo řízení o pozůstalosti – žalobou ve sporném řízení, v němž se soud neobejde bez vyřešení otázky důvodnosti vydědění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2236/2020). Jinými slovy, okolnost, zda nepominutelný dědic byl neplatně vyděděn, se již v situaci, nesvědčí-li mu prokazatelně dědické právo ze zákona, netýká sporu o dědické právo, nýbrž je významná pouze pro závěr o tom, zda mu náleží povinný díl (srov. § 1650 o.z.). Za těchto okolností proto také na žalobu na určení práva nepominutelného dědice na povinný díl z pozůstalosti nelze pohlížet jako na žalobu podanou ve smyslu § 170 z.ř.s., ale jako na žalobu, jíž se žalobce domáhá určení svého postavení jako nepominutelného dědice, a tudíž je nezbytné, aby na požadovaném určení prokázal ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. naléhavý právní zájem.

39. Žalobce se v projednávané věci jako nepominutelný dědic zůstavitele domáhá svého povinného dílu tím, že zpochybňuje důvodnost svého vydědění listinou ze dne 5. 1. 2021 a současně platnost závěti a prohlášení o vydědění, které je obsahem této listiny. Lze tak mít za to, že žalobce má na požadovaném uspořádání vztahů mezi účastníky naléhavý právní zájem. Žalobce je jediným synem zůstavitele, má tak postavení nepominutelného dědice ve smyslu ustanovení § 1642 a násl. o.z. Náleží mu tak z pozůstalosti povinný díl. V řízení bylo prokázáno, že čistá hodnota pozůstalosti činí 1 045 584,43 Kč, když bylo potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici ze závěti – žalovanému. Žalobce požaduje úhradu svého povinného dílu ve výši dle ustanovení § 1643 odst. 2 o.z., a to 281 033,10 Kč (1/4 zákonného dědického podílu).

40. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2633/2024 nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že nepominutelný dědic byl zůstavitelem vyděděn právem, žalovaný zůstavitelův dědic, a to nejen ohledně důvodu uvedeného v prohlášení zůstavitele o vydědění, ale i o jiných důvodech způsobilých mít za následek vydědění nepominutelného dědice, které zůstavitel v prohlášení o vydědění neuvedl. Žalovaný zůstavitelův dědic se úspěšně ubrání žalobě vyděděného nepominutelného dědice o poskytnutí povinného dílu nejen tehdy, jestliže prokáže, že důvod vydědění uvedený v prohlášení o vydědění zůstavitel použil právem, ale i v případě, bude-li (zejména očekává-li, že důvod uvedený v prohlášení o vydědění nemusí obstát) tvrdit a také prokáže-li, že zůstavitel sice v prohlášení o vydědění nepoužil důvod vydědění právem, ale že vydědění žalujícího nepominutelného dědice způsobuje jiný důvod vydědění obsažený v § 1646 nebo § 1647 o.z.

41. V daném případě žalobce (nepominutelný dědic) prokázal, že jsou dány předpoklady pro vznik jeho nároku na povinný díl, tedy že je potomkem (synem) zůstavitele a že v důsledku pořízení pro případ smrti (závěti) nezdědil, kolik by připadalo na jeho povinný díl, současně pak že žalovaný je dědicem zůstavitele, proti němuž má nárok na povinný díl. Naproti tomu žalovaný (dědic ze závěti) ani přes výzvu soudu ve smyslu ustanovení § 118a odstavec 1, 3 o.s.ř. neprokázal skutečnosti zakládající vydědění, když žalovaný v řízení neprokázal existenci důvodu uplatněného zůstavitelem v prohlášení o vydědění, ani že by vydědění žalobce coby nepominutelného dědice způsoboval jiný důvod vydědění. Žalobce tvrdil důvody vydědění ve smyslu ustanovení § 1646 odst. 1 písm. b), d) o.z.

42. Obecně platí, že právo na povinný díl nemá nepominutelný dědic, který byl zůstavitelem vyděděn. Vyděděním se rozumí zbavení nepominutelného dědice jeho dědického práva (vydědění zcela), popřípadě zkrácení v jeho právu na povinný díl (vydědění zčásti).

43. Obsahem prohlášení o vydědění sepsaného formou notářského zápisu ze dne 5. 1. 2021 je úplné vydědění žalobce.

44. Není-li tvrzený důvod vydědění prokázán (nebyl jedním ze zákonem stanovených důvodů vydědění), potomek, který měl být vyděděn, dědí, jelikož dědické právo ze zákona mu nezaniklo. Je-li však prohlášení o vydědění v kombinaci se závětí a důvod vydědění není prokázán (nebyl jedním ze zákonem stanovených důvodů vydědění), potomek, který měl být vyděděn, má právo pouze na povinný díl, protože dědické právo ze zákona již nemá.

45. V daném případě soud činí dílčí závěr v tom smyslu, že žalovaným tvrzené důvody vydědění nebyly prokázány, žalobci tak vzniklo právo na povinný díl ve výši právě žalované částky.

46. Vyděděním zůstavitel sankcionuje svého potomka, jenž se dopustil jednání naplňujícího skutkovou podstatu alespoň jednoho ze zákonných důvodů vydědění. Platné vydědění (zcela a po právu) má za následek, že na potomka se hledí, jako by se smrti zůstavitele nedožil. Osobami, které lze vydědit, mohou být výlučně zůstavitelovi nepominutelný dědicové, kterými jsou ve smyslu ustanovení § 1643 odst. 1. děti zůstavitele. Právo na povinný díl není právem dědickým, nýbrž obligačním. Vydědit lze nepominutelného dědice jen (a výlučně) z důvodů uvedených v občanském zákoníku. Výčet těchto důvodů je taxativní. K platnému vydědění je nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění (až) ke dni smrti zůstavitele (nejpozději ke dni zůstavitelovy smrti).

47. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2009, sp.zn. 21 Cdo 3992/2008 je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění.

48. K naplnění důvodu vydědění – neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele – je vyžadováno kumulativní splnění následujících podmínek: a) nepominutelný dědic ví, že je potomkem zůstavitel, b) nepominutelný dědic neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, c) neprojevování opravdového zájmu je trvalého charakteru, d) zůstavitel zájem neodmítá, ani tento zájem sám nevyvolal.

49. První podmínka je v daném případě splněna, žalobce coby nepominutelný dědic měl od dětství vědomost o tom, že je zůstavitelův potomek (syn). Stěžejním aspektem neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele je, že nepominutelný dědic trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový (upřímný) zájem. Při hodnocení tohoto kritéria je přitom vhodné pracovat se dvěma rovinami. Objektivní rovina znamená posouzení, jaký zájem o rodiče (zůstavitele) obvykle projevuje potomek v daných společenských a rodinných podmínkách (z hlediska tzv. běžných zvyklostí a slušnosti). Subjektivní rovina pak představuje zohlednění konkrétních poměrů v dané rodině. Na základě provedeného dokazování, zejména z výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , vzal soud za prokázané, že osobní vztahy mezi zůstavitelem a žalobcem, coby nepominutelným dědicem, nebyly řadu let na dobré úrovni. Příčiny vzniklé situace nutno hledat již v době dětství a dospívání žalobce, kdy vůči němu zůstavitel uplatňoval příliš přísnou výchovu. Vůči žalobci byl nepřiměřeně tvrdý, neponechával mu příliš volnosti v rozhodování ohledně jeho osobních záležitostí. Namísto vytvoření zdravého rodinného prostředí a navázání přirozené citové vazby mezi zůstavitelem a žalobcem tak došlo k tomu, že se spíše žalobce zůstaviteli vyhýbal, aby tak předešel případným konfliktům. K ozdravení vzájemných vztahů mezi zůstavitelem a žalobcem došlo až po rozvodu rodičů žalobce. Žalobce se zůstavitelem se vzájemně navštěvovali v době, kdy žalobce bydlel v , adresa, a zůstavitel pobýval na chatě v , Anonymizováno, , jak oba účastníci řízení dokládají též předloženými fotografiemi. Zůstavitel v té době i zapůjčil žalobci finanční prostředky do výstavby objektu v , adresa, . Setkávání obou jmenovaných však bylo ze strany zůstavitele (stále ještě v době bydlení žalobce v , adresa, ) ukončeno, když se zůstavitel začal vůči žalobci chovat odměřeně, následně vyhýbavě, až od sebe žalobce fakticky odehnal. Žalobce však i ve svém věku ještě otce potřeboval, projevoval mu náklonnost. Přestože se žalobce opakovaně, zhruba v pěti případech za součinnosti svého strýce aktivně pokusil o znovuobnovení vztahů se zůstavitelem, tento nebyl přístupný jakémukoliv setkání se žalobcem a jejich vzájemné kontakty tak de facto na další řadu let zcela ustaly. Není pochyb o tom, že žalobce nejméně v posledních deseti letech života zůstavitele neprojevoval o zůstavitele coby otce takový zájem, jaký obvykle z hlediska běžných zvyklostí a pravidel slušnosti projevují potomci vůči svým rodičům. Svého otce dlouhodobě nenavštěvoval, nezjišťoval si informace o jeho zdravotním stavu a potřebách, nenabízel mu svou pomoc. Pouze prostřednictvím svého strýce adresoval zůstaviteli blahopřání k životním výročím, svátkům a podobně, tedy se snažil alespoň o určitý formální kontakt. Pokud žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že naposledy ještě cca 3 roky před úmrtím zůstavitele tohoto telefonicky kontaktoval, upřesnil, že pokud došlo k telefonickému spojení a uskutečnění hovoru, tak vždy pouze mezi žalobcem a paní , jméno FO, (druhou manželkou zůstavitele). Lze tak konstatovat, že zůstavitel a žalobce spolu dlouhodobě nekomunikovali, nebyli v žádném bližším kontaktu. Neprojevování opravdového zájmu ze strany žalobce lze označit jako trvalého charakteru. Žalobce se však nedopustil žádného neuctivého či dokonce hrubého chování vůči zůstaviteli.

50. Uvedené zjištění však lze ve stejném rozsahu vztáhnout i na chování zůstavitele vůči žalobci, když to byl právě zůstavitel, který zájem žalobce o jeho osobu zcela odmítal a sám žalobci v projevení jeho zájmu vůči své osobě (otci) bránil. K tíži nepominutelného dědice (žalobce) nemůže jít ani již výše nastíněná skutečnost, že mezi ním a zůstavitelem nebyly dobře nastaveny citové vazby již z doby dětství a dospívání žalobce. Z provedeného dokazování lze dovodit, že k opětovnému zhoršení vztahů (po jejich znovuobnovení po rozvodu rodičů žalobce, jak popsáno výše) došlo výhradně z důvodů na straně zůstavitele, který se odmítal smířit se způsobem života vedeným žalobcem, jehož přirozenou součástí byl i výběr životního partnera. Lze předpokládat, že zůstavitel nepřijal odlišnou sexuální orientaci žalobce, o níž se dozvěděl. Zůstavitel se kontaktu se žalobcem zcela vyhýbal, a to i při ojedinělém náhodném setkání, přestože jeho manželka styku se žalobcem nikterak nebránila a sama byla vůči žalobci přátelská. Tento k ní měl také dobrý vztah. Nelze tak za popsaného (samotným zůstavitelem nastoleného) stavu žalobci vytýkat, že setrvale neprojevuje o otce v závěru jeho života opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, když odmítání komunikace se žalobcem vzešlo primárně od zůstavitele. Zůstavitel, který byl schopen ještě před umístěním své druhé manželky do péče zdravotnického zařízení o tuto pečovat, nebyl v posledních letech před úmrtím v takovém stavu, že by sám vyžadoval zvýšenou pomoc při péči o svou osobu a domácnost či pomoc další osoby. I přes své zdravotní potíže, které ho omezovaly zejména v pohybu, byl sebeobsluhy a výše uvedeného schopen, pouze s těžšími pracemi okolo domu mu pomáhali rodinní příslušníci, zejména rodiče žalovaného. Zůstavitel se tedy ani neocitl ve stavu, kdy by byl zcela odkázán na pomoc žalobce a této by se mu nedostávalo.

51. Soud proto uzavírá, že nejsou kumulativně splněny podmínky k naplnění důvodů vydědění spočívajícího v neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele.

52. Pokud žalovaný namítá v daném případě další možný důvod vydědění v podobě trvalého vedení nezřízeného života žalobcem, pak k naplnění tohoto důvodu vydědění je vyžadováno kumulativní splnění následujících podmínek: a) nepominutelný dědic vede nezřízený život, b) vedení nezřízeného života je trvalé, c) vedení nezřízeného života je proti dobrým mravům a může vyvolat obecné pohoršení, d) zůstavitel sám nevedl obdobně nezřízený život, ani takto neformoval svého potomka.

53. Soud má za to, že nedošlo ke kumulativnímu splnění podmínek předpokládaných k naplnění ani dalšího uplatněného důvodu vydědění spočívajícího v trvalém vedení nezřízeného života.

54. Nezřízený život je možné charakterizovat jako závažné negativní odchylky od obvyklého způsobu života, kterými potomek zpravidla ohrožuje sebe i svoji rodinu. Jde například o nadměrné požívání alkoholu, užívání psychotropních látek, patologické hráčství (hazard) či nadměrné zadlužování se bez reálné možnosti splácet tyto dluhy či soustavné vyhýbání se práci. Přestože si dle svědka , jméno FO, zůstavitel na žalobce stěžoval, že od vyučení nepracuje, v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce soustavně „práci vyhýbal“. Pouhý fakt, že zůstavitel nesouhlasil se žalobcem svobodně vybraným způsobem života, při němž se věnoval chovu zvířat na statku, ještě neznamená prokázání výše uvedené dílčí podmínky žalovaným. Výpovědí svědka , jméno FO, (ve spojení s lékařskou zprávou o zdravotním stavu žalobce ze dne 7.3.2025, která je v souladu s výpovědí svědka , Anonymizováno, , popřípadě svědkyně , jméno FO, ), bylo též vyloučeno, že by žalobce nadměrně holdoval alkoholu či užíval psychotropní látky či jinak vedl trvale nezřízený život. Sám žalobce se alkoholu vyhýbal. V daném případě nebyla naplněna ani podmínka dlouhodobého charakteru takového stavu, kdy by se žalobce zcela odvrátil od řádného způsobu života a nebylo by již možno očekávat jeho návrat ,,k normálu“. Z provedeného dokazování nebyly zjištěny takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že žalobcův způsob života je veden proti dobrým mravům a může vyvolat obecné pohoršení, když se žalobce nedopustil žádného jednání, které by evidentně vybočovalo z obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. Nelze zpochybnit, že žalobce se svým počínáním v rámci chovu zvířat dostal do situace, kdy mu musela být zvířata chovaná v nevhodných podmínkách odebrána a žalobci byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů spojených s umístěním těchto zvířat do předběžné náhradní péče v celkové výši přes 6 000 000 Kč. Rozhodnutí o těchto nákladech nabylo právní moci dne 18. 1. 2023, exekuční řízení s vymáháním těchto pohledávek spojená byla taktéž zahájena až v roce 2023, tj. dva roky po úmrtí zůstavitele. Nelze tak mít za splněnou podmínku, že k naplnění důvodů vydědění došlo nejpozději do dne úmrtí zůstavitele. Naproti tomu soud přihlížel i ke způsobu života zůstavitele, který, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi , jméno FO, (v této části souladné s výpovědí svědkyně , jméno FO, a účastnickou výpovědí žalobce), býval zejména v mládí žalobce opakovaně opilý, nadměrně holdoval alkoholu. Žalobce ve svém dětství a dospívání zažil v rodině ze strany zůstavitele fyzické násilí, ať již vůči své osobě, či vůči své matce. Nelze tak vyloučit, že zůstavitel svou výchovou žalobce mohl přispět k následnému stylu života žalobce. Zůstavitel tedy nemohl ani z uvedeného důvodu žalobce vydědit.

55. Vydědění z důvodu vedení trvale nezřízeného života představuje výjimečný institut, kterým zůstavitel postihuje dlouhodobě špatný životní styl potomka v rozporu s dobrými mravy, avšak jen tehdy, pokud si jej potomek zapříčinil převážně sám a není možné spravedlivě očekávat jeho nápravu. V daném případě tak nelze žalobcem vytýčený směr života hodnotit jako v rozporu s dobrými mravy a nelze uvažovat o tom, že by si případně špatný životní styl žalobce zapříčinil převážně sám. Žalovaný ani přes výzvu soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. udělenou mu při jednání soudu dne 27. 3. 2025 a dne 20. 5. 2025 neprokázal naplnění výše uvedených důvodů vydědění.

56. Žalobci tak z důvodu neplatnosti právního jednání pojatého do posuzované listiny - závěť a prohlášení o vydědění za dne 5. 1. 2021 - náleží právo na povinný díl ve výši právě žalované částky.

57. Přestože z odůvodnění již citovaného usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 2. 2021, č.j. , spisová značka, se podává, že zůstavitel nesouhlasil s umístěním své manželky , jméno FO, trpící stařeckou demencí Alzheimerova typu mimo domácnost i když již sám je téměř neschopen zajistit vlastní sebepéči (natož péči o posuzovanou), je zřejmé, že je zde popisován zdravotní stav zůstavitele až v samotném závěru jeho života. Žalobce ani přes výzvu soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. neprokázal, že by zůstavitel trpěl v okamžiku pořízení předmětné závěti, prohlášení o vydědění, duševní poruchou takové závažnosti či jinými zdravotními obtížemi, které by jej činily neschopným, nezpůsobilým učinit závěť, popřípadě listinu o vydědění právě v okamžiku jejich pořízení, když žalobce v dostatečném rozsahu nesplnil ani svou povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b), o.s.ř.) co do rozsahu a charakteru omezení pořizovací způsobilosti zůstavitele, rozsahu a charakteru omezení zůstavitele projevit skutečnou a vážnou vůli v tomto směru. V řízení sice bylo prokázáno, že zůstavitel zejména v dětství a mládí žalobce požíval alkohol v takové míře, že býval opilý, přesto i z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že jej konzumace alkoholu neovlivnila natolik, aby byl zůstavitel dezorientován, aby tím byly narušeny jeho duševní či fyzické schopnosti, tedy že by v okamžiku pořizování posuzované listiny byla skutečná vůle zůstavitele omezena či zcela vyloučena právě v důsledku tvrzeného nadměrného užívání alkoholu zůstavitelem. Žalobce v daném směru navrhl pouze podání zprávy od ošetřujícího lékaře zůstavitele, když však ze strany žalobce nedošlo k upřesnění označení takto navrženého důkazu, zejména skutečným faktickým sídlem žalobcem uvedeného ošetřujícího lékaře, když i o tom, kdo je touto konkrétní osobou (lékařem), měl žalobce v průběhu řízení sám pochybnosti, tyto se soudu nepodařilo odstranit ani provedeným dokazováním. Žalobce nadto vzal následně při jednání soudu dne 27. 11. 2025 uvedený důkazní návrh zpět. Uvedené soud uvádí pouze pro úplnost, když závěr o neplatnosti právního jednání pojatého do posuzované listiny soud vyvozuje z nenaplnění tvrzených důvodů vydědění.

58. Z důvodů již výše uvedených soud žalobě jako důvodné vyhověl.

59. Žalobce sice ve smyslu § 146 odst.2, věta první o.s.ř. procesně ,,zavinil“, že řízení o části žaloby muselo být v důsledku zpětvzetí (této části žaloby) zastaveno, s ohledem na již zmiňovanou povahu žaloby, jíž se žalobce domáhá určení svého postavení jako nepominutelného dědice, však vyplývá výrok o náhradě nákladů tohoto řízení z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého soud převážně (oproti původně žalobou uplatňovanému nároku) úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobce advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 9 460 Kč/úkon (z tarifní hodnoty 281 033,10 Kč), za 9 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. podání ve věci samé ze dne 31.1.2025 – stanovisko k vyjádření žalovaného, 4. účast na jednání soudu dne 27.3.2025, 5. doplňující podání ze dne 24.4.2025 k výzvě soudu, 6. účast na jednání soudu dne 20.5.2025, 7. účast na jednání soudu dne 4.9.2025, 8. účast na jednání soudu dne 21.10.2025, 9. účast na jednání soudu dne 27.11.2025), náhradu za 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024, náhradu za 7 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025, náhradu cestovních výdajů dle § 13 odst.5 AT za 5 cest právního zástupce k jednání soudu výše v celkové výši 1 110,60 Kč (, adresa, – , Jméno advokáta C, a zpět, 1 cesta 2x 47 km, průměrná spotřeba 6,6 l/100 km) a náhradu za ztrátu času dle § 14 odst.3 AT za 20 půlhodin po 150 Kč.