25 C 319/2023

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupené Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno , Adresa zainteresované osoby 1/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 , Adresa zainteresované osoby 2/0 , o zaplacení částky 130 645,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 282 Kč v pravidelných splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 89 363,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 645,87 Kč, úrokem ve výši 6 562,63 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 38 207,05 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 20,82 % ročně jdoucím z částky 38 207,05 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 1 736,29 Kč, úrokem ve výši 4 054,09 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 14 279 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 24,57 % ročně jdoucím z částky 14 279 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 2 116,21 Kč, úrokem ve výši 5 171,48 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % jdoucím z částky 17 403,40 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 25,23 % ročně jdoucím z částky 17 403,40 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 130 645,88 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, ) a žalovanou byla ve dnech 20.5.2020, 24.1.2020 a 16.10.2019 uzavřena postupně Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , , tel. číslo, a , tel. číslo, Na základě těchto dílčích smluv byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky právního předchůdce žalobkyně, a to postupně ve výši 40 000 Kč, 18 000 Kč a 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 4 210 Kč, ve druhém případě v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 1 703 Kč a ve třetím případě v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 070 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaná na první výše označenou dílčí smlouvu již uhradila částku 9 420 Kč, na druhou dílčí smlouvu pak částku 11 218 Kč a na třetí dílčí smlouvu o spotřebitelském úvěru dosud zaplatila 21 080 Kč. Celkový nesplacený zůstatek všech tří dílčích poskytnutých úvěrů tak činí 41 282 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20.5.2020, ze dne 24.1.2020 a ze dne 16.10.2019 ve spojení se smluvními podmínkami a zákaznickou kartou vzal soud za prokázáné, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně ve výše uvedených dnech, tj. ve 3 případech smlouvu o spotřebitelském úvěru ( č. , tel. číslo, , , tel. číslo, a , tel. číslo, , a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. V průběhu trvání smluvního vztahu založeného každou jednotlivou citovanou smlouvou načerpala žalovaná postupně částku 40 000 Kč, 18 000 Kč a 25 000 Kč, jak vyplývá ze souhrnných informací o umoření dluhů. Žalovaná dosud na splátkách úvěru právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze 41 718 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 41 282 Kč žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, popř. žalobkyni dosud nevrátila.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované nahlížením do externích úvěrových rejstříků a na základě tvrzených příjmů a výdajů, jak vyplývá též z každé jednotlivé Zákaznické karty žalované. V první ze žádostí žalovaná uvádí příjem 11 783 Kč (invalidní důchod), další příjmy domácnosti 28 610 Kč, výdaje na externí splátky 834 Kč, interní splátky 3 773 Kč a odhadované výdaje 3 000 Kč. V části Ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty 2 výplatní pásky a poznámka Složenka IV. a V./2020, výměr důchodu a nájemní smlouva. Ve druhé ze žádostí žalovaná uvádí příjem 11 375 Kč (invalidní důchod), další příjmy domácnosti 15 385 Kč, výdaje na externí splátky 834 Kč, interní splátky 2 070 Kč a odhadované výdaje 3 000 Kč. V části Ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty 2 výplatní pásky a poznámka Složenka XII./2020 a I./21, výměr důchodu z 17.12.2019 a nájemní smlouva. Ve třetí ze žádostí žalovaná uvádí příjem 11 009 Kč (invalidní důchod), další příjmy domácnosti 15 385 Kč, výdaje na externí splátky 834 Kč, interní splátky 3 773 Kč a odhadované výdaje 3 000 Kč. V části Ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty 2 výplatní pásky a poznámka Složenka a výměr důchodu z 16.10.2019. Právní předchůdce žalobkyně prověřoval příjmy žalované pouze co do výše invalidního důchodu, avšak pro posouzení úvěruschopnosti počítá i s příjmy (tvrzenými v různé výši) členů domácnosti, které nijak neověřuje. Žalobkyně soudu nijak nedokládá, z čeho její právní předchůdce u ověřování příjmů vycházel. Výdaje pak původní věřitel neověřoval vůbec, zohledňuje jen interní splátky, další výdaje jsou oceněny odhadem na 3 000 Kč měsíčně, ač takové výdaje budí na první pohled pochybnosti (má-li jít o celkový výdaj na jídlo, ošacení, bydlení, dopravu…). Nadto nelze přehlédnout, že jednotlivé spotřebitelské úvěry jsou žalované poskytovány v rozmezí 3-4 měsíců po sobě, tedy v krátkém časovém intervalu, aniž by se původní věřitel blíže zabýval reálnými platebními možnostmi žalované.

15. Z těchto podkladů nemohl původní věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) 3 dílčí zápůjčky - spotřebitelské úvěry splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal každou dílčí předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutých úvěrů. Převzala-li žalovaná každý ze 3 úvěrů na základě neplatných smluv o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 41 282 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Žalobkyně se přes výzvu soudu udělenou jí při jednání ve věci ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř. nevyjádřila k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalované v době uzavírání předmětných smluv plynoucím z již citovaných dokladů o výši invalidního důchodu žalované, přičemž dospěl k závěru, že je v možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč. Namítá-li v této souvislosti žalobkyně zásadu spravedlivého uspořádání vztahů mezi stranami, soud připomíná, že povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu ve smyslu již citovaného ust. § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru je vázána na dobu odpovídající jeho možnostem právě na ochranu tohoto spotřebitele.

18. V částce 41 282 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal všechny 3 předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnými, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

19. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když však procesně úspěšnější žalované žádné prokazatelně vynaložené náklady spojené s řízením nevznikly.