25 C 390/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, se sídlem Anonymizováno proti žalovanému:Jméno žalovaného A, trvale bytem Adresa žalovaného A, o zaplacení částky 101 792,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 056 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 68 736,21 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 113,61 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 108,67 Kč, úrokem ve výši 7,9 % ročně jdoucím z částky 100 234,21 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 100 234,21 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 101 792,21 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi účastníky tohoto řízení byla dne 22.5.2018 uzavřena Smlouva o úvěru č. tel. číslo. Na základě této smlouvy byla žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to ve výši 190 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve výši 7,90 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 2 308 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil 68 pravidelných splátek, tj. celkovou částku 156 944 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 33 056 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o úvěru č. tel. číslo ve spojení se smluvními podmínkami, sazebníkem a Návrhem na rozhodnutí o poskytnutí Optimální půjčky včetně Žádosti o poskytnutí Optimální půjčky vzal soud za prokázáné, že žalovaný uzavřel se žalobkyní ve výše uvedený den smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla poskytnuta celková částka 190 000 Kč (z toho 85 000 Kč bylo poskytnuto za účelem konsolidace předchozích závazků), jak vyplývá z dokladu o čerpání úvěru a historického výpisu z úvěrového účtu. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně dne 22.5.2018 ve výši 103 039,46 Kč a ve výši 86 960,54 Kč. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil částku 156 944 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 33 056 Kč žalovaný žalobkyni dosud nevrátil.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. V žalobě bylo tvrzeno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z bankovních registrů, nebankovních registrů a dalších veřejných registrů a databází. Žalobkyně dle žaloby komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, konfrontovala žalovaného s doloženými dostupnými údaji a též zkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Poté byla schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnocena na základě čestného prohlášení o příjmu ze dne 21. 5. 2018, když výše sděleného příjmu žalobkyně ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného za předcházejících 7 měsíců. Výdaje byly posuzovány dle sdělení žalovaného a dle částek vycházejících ze statistických dat. Dle tvrzení žalobkyně tato rovněž posuzovala výdaje na bydlení, a to dle sdělení žalovaného a statistických údajů. Žalobkyně prověřovala příjmy a výdaje žalovaného, rovněž skóringovým modelem a provedla úvěruschopnost žalovaného z hlediska demografických dat. Žalobkyně doložila negativní zjištění záznamu v systémech BRKI, NRKI, SOLUS. Výše měsíčních příjmů je doložena pouze částečným výpisem z účtu, a to v dokumentu „Návrh na rozhodnutí o poskytnutí Optimální půjčka“. Naproti tomu žalobkyně nedoložila, že prověřovala další registry tvrzené v žalobě, kromě systému BRKI, NRKI a SOLUS. Rovněž nedoložila, jakým způsobem konfrontovala žalovaného s doloženými dostupnými údaji z citovaných registrů a dalšími tvrzenými zjištěními. Žalobkyně v plném rozsahu nedoložila tvrzené výpisy z běžného účtu žalovaného za posledních 7 měsíců, tyto předložila pouze částečně. Pokud jde o prověření výdajů žalovaného, bylo doloženo pouze čestné prohlášení a žádost o poskytnutí optimální půjčky, kde své výdaje sděluje sám žalovaný. Listinou z interní databáze žalobkyně (č. l. 28) tak bylo doloženo, že byl zjištěn spotřební úvěr poskytnutý žalovanému jiným subjektem ve výši 309 288 Kč, kdy měsíční splátka činí 3 682 Kč. Z výše uvedeného soud shrnuje, že výdaje žalovaného nebyly dostatečně prověřeny, nebyly doloženy dokumenty, ze kterých by vyplývalo, jakým způsobem byly výdaje prověřovány. Rovněž žalobkyně uvedla, že kalkulovala s průměrným příjmem žalovaného ve výši 37 379 Kč měsíčně, ačkoliv z částečného výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že měsíční mzda činila pravidelně pouze cca 16 000 Kč a k navýšení uvažované částky průměrného měsíčního příjmu za sledované období muselo dojít zahrnutím jednorázové úhrady ve výši 57 132 Kč (položka datovaná 24. 4. 2018 „FÚ pro Jihočeský kraj“), což mohlo zkreslit výši příjmu žalovaného pro posouzení jeho úvěruschopnosti.

15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) zápůjčku - spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 33 056 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 33 056 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalobkyni se při jednání dne 20.2.2025 dostalo poučení soudu, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z výpisů z účtu žalovaného o výši mzdy žalovaného – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Žalobkyně ani k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne 20.8.2024, č.j. spisová značka nerozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,, pod ztrátou výhody splátek“, neboť možnost takového postupu z ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru nevyplývá a navíc by fakticky popírala smysl daného ustanovení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když však procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné prokazatelně vynaložené náklady spojené s řízením nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.