28 C 5/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Eduardem Levým v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce A hodnota Adresa žalobce A , právně zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem, se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A , právně zastoupenému Jméno žalovaného B , advokátem, se sídlem adresa Jméno advokáta , o žalobě na soudní přezkum oprávněnosti výpovědi,

I. Žaloba na určení, že výpověď z nájmu pozemku parcelní číslo , hodnota, o výměře 136 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , , Anonymizováno, , hodnota, , rodinný dům, pozemku parcelní číslo , hodnota, o výměře 411 m², ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokáta, , na LV č. , hodnota, , ze dne 14. 11. 2024, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů tohoto řízení částku 11 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 1. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z nájmu pozemku parc. č. , hodnota, , o výměře 136 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , hodnota, , rodinný dům, pozemku parc. č. , hodnota, , o výměře 411 m², ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokáta, , v katastrálním území , adresa, , na LV č. , hodnota, , ze dne 14. 11. 2024 (správně 2023), je neplatná a kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právního zástupce žalobce, přičemž návrh žalobce odůvodnil tím, že na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 11. 2013 má ve svém výlučném užívání na dobu neurčitou shora uvedené nemovité věci. Žalobci byla ze strany žalovaného doručena výpověď nájemní smlouvy ze dne 14. 11. 2023 s výpovědní dobou jednoho roku, podle které má nájemní vztah žalobce s žalovaným zaniknout ke dni 30. 11. 2024, přičemž žalovaný výpověď odůvodnil odkazem na ust. § 2288 odst. 2 písm. a) o.z., přičemž žalovaný ve výpovědi uvedl, že předmět nájmu chce užívat pro účely bydlení členů své rodiny. Žalobce má za to, že výpověď je neplatná, neboť výpovědní důvod označený ve výpovědi se vztahuje na situaci, kdy pronajímatel potřebuje nemovitost pro naplnění bytových potřeb svých nebo svého manžela v případě rozvodu a uvedený výpovědní důvod je uplatnitelný pouze za situace, kdy byl podán návrh na rozvod manželství nebo manželství již bylo rozvedeno, přičemž taková situace u žalovaného nejspíše nenastala a žalovaný ve výpovědi neuvádí, že by v jeho případě probíhalo rozvodové řízení. Za situace, kdy žalovaný ve výpovědi uvedl, že chce předmět nájmu užívat pro potřeby bydlení členů své rodiny, nemůže být naplněn žádný z výpovědních důvodů předvídaných pro danou situaci občanským zákoníkem. Jestliže žalovaný měl ve výpovědi na mysli výpovědní důvod podle ust. § 2288 odst. 2 písm. b) o.z., tak žalobce má za to, že tento výpovědní důvod nemůže být naplněn, a to jednak pro účelovost jednání žalovaného a jednak proto, že žalovaný ve výpovědi neoznačuje konkrétního člena rodiny, pro kterého předmět nájmu potřebuje. Žalobce má zároveň za to, že ust. § 2288 odst. 2 písm. b) o.z. slouží pro situace, kdy se blízký příbuzný pronajímatele ocitne v bytové nouzi, nebo pro situace, kdy jeho potomek dospěje a potřebuje vlastní bydlení, přičemž žádná z uvedených situací v daném případě nenastala. Uvedené ustanovení však nelze vykládat jako bianco šek pronajímatele, kterým by pronajímatel mohl v zásadě kdykoliv vypovědět nájemní vztah. Žalobce dále upozorňuje, že žalovaný nemovitou věc nabyl od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , kterou v rámci e-mailové komunikace zastupoval , tituly před jménem, , Jméno žalovaného A, , který je zároveň vlastníkem nemovitosti, kde má žalovaný trvalé bydliště, a jedná se pravděpodobně o otce žalovaného. Žalovaný si tedy při koupi předmětu nájmu musel být vědom, že žalobce má k předmětu užívací právo. Zároveň je z výše uvedeného zřejmé, že žalovaný má blízké napojení na předchozího vlastníka, což blíže nasvědčuje účelovosti celé transakce. Žalobce má za to, že celá transakce, na základě které žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětu nájmu, je ryzím příkladem obcházení práva a jejím cílem je pouze vypovědět nájemní smlouvu žalobce. Z pohledu žalobce představuje výpověď ze strany žalovaného naprosto zjevné zneužití práva, které dle ust. § 8 o.z. nepožívá právní ochrany. Vzhledem k tomu, že výpověď je ze dne 14. 11. 2023, tak je zřejmé, že tato žaloba byla podána včas ve smyslu ust. § 2290 o.z.

2. Na výzvu soudu zaplatil žalobce soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

3. Žalovaný na výzvu soudu k žalobě podáním ze dne 21. 3. 2024 uvedl, že žaloba je žalobcem podána neoprávněně. Žalovaný nabyl nemovité věci, které na základě nájemní smlouvy užívá žalobce, a to kupní smlouvou, přičemž žalovaný není vlastníkem žádné nemovité věci, kterou by mohl užívat pro své bydlení, ačkoliv je ženatý a má 2 malé děti. Po nabytí vlastnictví nemovitých věcí žalovaným doručil žalovaný žalobci výpověď nájemní smlouvy s výpovědní lhůtou jednoho roku v souladu s ujednáním v samotné nájemní smlouvě. Výpověď žalovaný nájemci dal s odvoláním na ust. § 2288 odst. 2 písm. a) o.z., neboť chce nemovitosti užívat pro své bydlení spolu se svou rodinou. Žalobce si nesprávně vyložil výklad tohoto ustanovení o.z., které jasně říká, že pronajímatel (nyní žalovaný) může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době (v samotné nájemní smlouvě je sjednána roční výpovědní doba) i v případě, že a) má být užíván pronajímatelem. Další alternativy citovaného ustanovení uvádí spojku nebo, tedy sémantickým výkladem spojka „nebo“ umožňuje další alternativy různých případů a okolností uplatnění této právní úpravy. Podmínky mezi spojkami nebo uvozovky dole nebo uvozovky nahoře nejsou zákonodárcem určeny pro plnění kumulativně, ale alternativně. Na případnou nejasnost výkladu předmětu právního ustanovení již byla historicky vytvořena judikatura. Žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016 ze dne 22. 11. 2016, podle kterého ust. § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. je třeba vykládat tak, že má-li být byt (dům), jehož nájem je vypovídán, užíván pronajímatelem, je výpovědní důvod podle citovaného ustanovení naplněn bez dalšího; jen v případě, má-li být byt užíván pronajímatelovým manželem, který hodlá opustit rodinu, domácnost, musí pronajímatel doložit, že byl podán návrh na rozvod manželství nebo manželství bylo již rozvedeno. V meritu žalované věci se o rozvodu nejedná a o výpovědi z důvodu rozvodu vlastníka se také nejedná. Ve výpovědi dané nájemci z důvodu ust. § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. stačí uvést, že byt, jehož nájem je vypovídán, chce využít k bydlení pro sebe pronajímatel. S ohledem na to, že proklamovaný záměr pronajímatele představuje ryze subjektivní skutečnost, jejíž existenci lze vyvrátit jen obtížně, poskytuje nájemci dodatečnou ochranu před zneužitím a výpovědi dané (nejen) z tohoto důvodu právní úprava obsažená v ust. § 2289 o.z. Dále žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 3670/2020 ze dne 16. 3. 2021, podle kterého již v rozsudku ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016, uveřejněném pod č. 61/2018 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 45/2018 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil právní závěr, že má-li byt, jehož nájem je vypovídán, užívat pronajímatel, je výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. naplněn bez dalšího. Pro účely posouzení, zda byl naplněn citovaný výpovědní důvod, tedy skutečně není významné, jaká je intenzita pronajímatelovy potřeby bydlení. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že záměrem zákonodárce promítnutým do citovaného ustanovení bylo stvrdit stávající extenzivní výklad ust. § 711a odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, jenž vycházel z názoru, že výpovědní důvod opírající se o potřebu bytu pro pronajímatele je dán nejen v případech, kdy pronajímatel nemá vlastní byt, ale tehdy, má-li vlastní byt, avšak chce realizovat své vlastnické právo a bydlet v bytě nacházejícím se v domě, jehož je (spolu) vlastníkem. Rovněž výpovědní důvod podle ust. § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. může tedy pronajímatel použít i tehdy, je-li jeho potřeba bydlení již plně saturována jinak, tj. i tehdy, jestliže disponuje takovým právním titulem, který mu umožňuje bydlení trvalé povahy i v jiném bytě. Z pohledu citovaného ustanovení je totiž k výpovědi z nájmu bytu dostačující i prostá vůle pronajímatele bydlet v bytě nacházejícím se v domě, jehož je (spolu) vlastníkem. Dovolací soud zastává názor, že aby bylo možné pokládat jeho výpověď za oprávněnou, má být jeho zamýšlené užívání vypovídaného bytu zpravidla relativně trvalého rázu, neboť výpověď z důvodů § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. směřuje ke zrušení užívacího titulu také relativně trvalé povahy. Na druhé straně však podle přesvědčení odvolacího soudu nelze aplikaci citovaného ustanovení výlučně omezit, a to i vzhledem k úpravě obsažené v ust. § 2289 o.z., jen na případy, kdy pronajímatel hodlá vypovídaný byt užívat pouze trvale. Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že ust. § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. nemusí výlučně dopadat jen na případy, kdy pronajímatel hodlá vypovídaný byt užívat trvale, uzavřely soudy obou stupňů. Z uvedené judikatury a výkladu ust. § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. a z obsahu samotné výpovědi vyplývá, že výpověď daná žalobci je oprávněná. V ostatním se žalovaný k obsahu žaloby nebude vyjadřovat, neboť domněnky žalobce považuje za tendenční a mající pouze ovlivnit soud v jeho rozhodování. V žádném případě se nejedná o zneužití práva, jak se mylně domnívá žalobce. Na zváženou je naopak možné zneužití práva ze strany žalobce, který si v minulosti vytvořil nájemní smlouvu s nájmem ve výši 1500 Kč měsíčně za dům se zahradou. Závěrem navrhuje žalovaný, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl pro nedůvodnost.

4. Žalobce v replice ze dne 9. 4. 2024 uvedl, že pokud žalovaný ve vyjádření specifikoval, že nájemní poměr vypovídá z důvodu, že má zájem nemovitost sám užívat, pak v samotné výpovědi neuvedl, že chce nemovitost užívat sám jako pronajímatel, ale uvedl: „Dům budeme užívat pro bydlení členů naší rodiny.“ Žalobce má tedy za to, že výpovědní důvod nebyl ve výpovědi dostatečně určitě vymezen. Žalovaný ve svém vyjádření mimo jiné uvedl, že je na zvážení možné zneužití práva na straně žalobce, neboť tento platí nájemné ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalobce k tomu uvádí, že žalovaný již při koupi nemovitosti musel vědět, že nemovitost je obývána nájemníkem a jaká je výše měsíčního nájemného, a to s ohledem na jeho osobní provázanost s , tituly před jménem, , jméno FO, , který jednal a vystupoval za předchozího vlastníka nemovité věci. Žalobce dále uvádí, že k převodu nemovitosti na žalovaného došlo krátce poté, co byl žalobce úspěšný v soudním řízení, které proti němu vedl původní vlastník u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a kdy se původní vlastník domáhal, aby soud určil nájemné za užívání nemovitosti ve výši 25 800 Kč měsíčně. Pokud původní vlastník převedl danou nemovitost na současného vlastníka, který je s ním personálně spřízněn, pak nelze přehlédnout zjevnou účelovost daného převodu, který je zjevně motivován pouze snahou ukončit žalobcův nájemní vztah. Žalobce trvá na závěru, že ust. § 2288 odst. 2 o.z. se uplatní v případech, kdy bytová potřeba pronajímatele nově vyvstane v průběhu nájemního vztahu, a nikoli v situaci, kdy pronajímatel cíleně koupí nemovitou věc zatíženou nájemním právem s cílem tento nájemní vztah okamžitě ukončit. S ohledem na výše uvedené žalobce trvá na podané žalobě.

5. Soud ve věci nařídil jednání na 6. 6. 2024, ke kterému předvolal právního zástupce žalobce a žalovaného. Při jednání soud provedl listinné důkazy, a to výpovědí smlouvy o nájmu ze dne 14. 11. 2023, e-mailovou korespondencí, informací o pozemku, smlouvou o nájmu bytu, kupní smlouvou a smlouvou o nájmu bytu s poučením spotřebitele. Soud jednání odročil na 22. 7. 2024, a to za účelem provedení dalších důkazů, přednesu závěrečných návrhů a rozhodnutí ve věci.

6. Ve vyjádření ze dne 21. 6. 2024 žalovaný uvedl, že ačkoliv byl při jednání konaném dne 6. 6. 2024 vyzván k předložení dodatku ke kupní smlouvě uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., tak fakticky dosud k podpisu takového dodatku nedošlo, a to z toho důvodu, že v okamžiku nabytí vlastnického práva žalovaným si byl tento vědom, že na převáděné nemovitosti vázne právní vada v podobě nájemního práva ve prospěch žalobce, která brání řádnému užívání a která podstatně snižuje tržní cenu nemovitosti. S ohledem na minulost žalobce a jeho momentálně vysoce výhodné bydlení (nájem ve výši 1 500 Kč měsíčně) smluvní strany předpokládaly, že žalobce bude činit veškeré kroky k tomu, aby si své výhodné bydlení zachoval, případně, aby jej co nejvíce prodloužil, k čemuž momentálně dochází. Smluvní strany tedy nebyly v okamžiku uzavření kupní smlouvy schopny předpovědět, jak dlouho nebude moci nový vlastník (žalovaný) užívat předmět koupě, a proto mezi nimi došlo k ústní dohodě, na základě které dojde k uzavření dodatku, jehož předmětem bude dodatečná sleva z kupní ceny, jejíž výše se bude odvíjet od toho, po jak dlouhou dobu nebude moci žalovaný fakticky užívat předmětnou nemovitost za účelem bydlení, případně odstoupení od smlouvy, pokud by se nepodařilo dosáhnout ukončení nájemního práva žalobce. Případná sleva bude reflektovat nejen nemožnost řádného užívání, ale rovněž bude zohledňovat i náklady, které žalovaný vynaloží v souvislosti s jeho momentálním nájemním vztahem. Informace o dodatku byla do kupní smlouvy zanesena zejména z opatrnosti vycházející z obavy, že bez deklarování způsobu úhrady kupní ceny nedojde ke vkladu vlastnického práva ve prospěch žalovaného.

7. Žalobce v replice ze dne 18. 7. 2024 uvedl, že žalobce od počátku trvá na tom, že celá transakce, na jejímž je základě měl žalovaný nabýt vlastnické právo k nemovitosti, představuje naprosto zjevné zneužití práva, jehož jediným účelem je formálně naplnit výpovědní důvod k ukončení nájemní smlouvy žalobce. V článku III. odst. 2 kupní smlouvy bylo sjednáno, že způsob úhrady kupní smlouvy bude upraven v dodatku, který není součástí kupní smlouvy. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žádný dodatek ke smlouvě dosud nebyl vytvořen, z čehož zároveň vyplývá, že do dnešního dne nedošlo ze strany žalovaného k úhradě kupní ceny. Žalobce považuje za krajně nestandardní, že předchozí vlastník, společnost , právnická osoba, ., převedla nemovitost na žalovaného, ačkoliv dosud, po dobu téměř jednoho roku, nemá uhrazenu kupní cenu. Žalovaný tvrdí, že mezi ním a společností , právnická osoba, . byla uzavřena ústní dohoda, že v dodatku bude sjednána sleva z ceny v závislosti na ukončení nájemního vztahu se žalobcem. Žalobce má za to, že nic nebránilo tomu, aby případná sleva byla sjednána přímo v kupní smlouvě. Pokud by se mělo jednat o standardní realitní transakci, jak tvrdí žalovaný, pak je s podivem, že si společnost , právnická osoba, . nezajistila úhradu kupní ceny alespoň zřízením zástavního práva k převáděné nemovitosti, což se jeví jako porušení povinnosti jednatele společnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Žalobce trvá na tom, že celý převod nemovitosti je zjevným zneužitím práva, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný je synem , tituly před jménem, , jméno FO, , který vystupoval jako právní zástupce předchozího vlastníka, společnosti , právnická osoba, ., žalovaný si nikdy nebyl nemovitost prohlédnout, což je značně nestandardní za situace, kdy žalovaný chce údajně užívat nemovitost pro účely sebe a své rodiny, a žalovaný dosud, po dobu téměř jednoho roku, nezaplatil prodávajícímu kupní cenu. Závěrem žalobce podotýká, že skutečnost, že mu ze strany pronajímatele dosud nebylo zvýšeno nájemné, nelze klást k jeho tíži. Žalovaný se nikdy nebránil jednání o zvýšení nájemného, nicméně ze strany žalovaného ani předchozího vlastníka, společnosti , právnická osoba, ., nikdy nepřišla žádná výzva k jednání, ale pouze ultimáta.

8. Při jednání dne 22. 7. 2024 soud vyslechl závěrečné návrhy účastníků a ve věci rozhodl.

9. Soud ve věci provedl listinné důkazy předložené účastníky řízení, a to výpovědí smlouvy o nájmu ze dne 1. 11. 2013 ze dne 14. 11. 2023, e-mailovou korespondencí, informací o pozemku, smlouvou o nájmu bytu, kupní smlouvou a smlouvou o nájmu bytu s poučením pro spotřebitele, na základě kterých zjistil tento skutkový stav:

10. Žalobce užívá z titulu nájemní smlouvy ze dne 1. 11. 2013 jako výlučný nájemce na dobu neurčitou nemovité věci, a to pozemek parcelní číslo , hodnota, o výměře 136 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , hodnota, , rodinný dům, a pozemek parcelní číslo , hodnota, o výměře 411 m², ostatní plocha, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokáta, , na LV č. , hodnota, . Žalovaný výpovědí z nájmu ze dne 14. 11. 2023 tento nájemní vztah jednostranně ukončil s tím, že chce předmět nájmu užívat pro potřeby bydlení členů své rodiny. Vlastníkem těchto nemovitých věcí zapsaným v katastru nemovitostí je žalovaný. Ten tyto nemovité věci nabyl od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a to na základě kupní smlouvy ze dne 27. 9. 2023 za kupní cenu , částka, , kterou však uvedené společnosti dosud neuhradil, přičemž účastníci smlouvy se v ní dohodli, že kupující kupní cenu zaplatí v souladu s dodatkem k této kupní smlouvě. Tento dodatek účastníci kupní smlouvy do současné doby neuzavřeli. Otec žalovaného je zaměstnancem advokátní kanceláře, která v minulosti zastupovala při jednání se žalobcem uvedenou společnost , právnická osoba, . Žalovaný v současné době společně se svojí rodinou užívá bytovou jednotku o výměře 98 m2 v části obce , adresa, , a to na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 30. 1. 2023. Tato nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 2. 2023 do 31. 1. 2024 s možností automatické prolongace vždy o další jeden rok.

11. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2288 odst. 2 písm. a) o.z., podle kterého pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, neboť manželství bylo již rozvedeno.

12. Podle ust. § 2289 o.z. dá-li pronajímatel nájemci výpověď z některého z důvodů uvedených v § 2288 odst. 2, je povinen nájemci byt znovu pronajmout nebo mu nahradit škodu, nevyužil-li byt do jednoho měsíce od jeho vyklizení nájemcem k účelu uvedenému jako výpovědní důvod. Tato lhůta neběží po dobu potřebnou k úpravě bytu, bylo-li s úpravou započato nejdéle do dvou týdnů po vyklizení bytu a je-li v ní řádně pokračováno.

13. Podle ust. § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá ochrany.

14. Soud se ztotožňuje s argumentací žalobce, že žaloba byla podána včas, nicméně současně má shodně se žalovaným za to, že nebyla podána důvodně, neboť výpověď byla žalovaným dána platně v souladu s ust. § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. Právo žalovaného užívat předmětný rodinný dům je jedním ze zákonných důvodů pro ukončení nájemního vztahu výpovědí ze strany pronajímatele. Z formulace výpovědi zvolené žalovaným podle názoru soudu tento zákonný důvod bez jakýchkoliv pochybností vyplývá a argumentaci žalobce zpochybňující jasné vymezení zákonného důvodu výpovědi z nájmu považuje soud za účelovou a nedůvodnou. Žalobce netvrdil a ani neprokazoval, že by žalovaný vlastnil jiný byt, který by mohl užívat společně se svojí rodinou. Naopak žalovaný tvrdil a prokázal, že v současné době svoji bytovou potřebu zajišťuje formou nájemního bydlení. Za situace, kdy žalovaný je vlastníkem rodinného domu, který z titulu nájemní smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalovaného užívá žalobce, nelze za zneužití práva ze strany žalovaného považovat jeho snahu zajistit bytovou potřebu svoji a své rodiny právě v tomto rodinném domě, jehož je vlastníkem. Z podmínek, za nichž byla kupní smlouva mezi žalovaným a předchozím vlastníkem uzavřena, resp. z okolnosti, že dosud nebyla uhrazena kupní cena, podle názoru soudu zneužití práva ze strany žalovaného a pouhou účelovost uzavření kupní smlouvy dovozovat nelze a nelze tak dovodit ani z toho, že otec žalovaného jako zaměstnanec jednal za advokátní kancelář, která zastupovala předchozího vlastníka dotčené nemovitosti. Podmínky, které účastníci kupní smlouvy sjednali ohledně zaplacení kupní ceny, jsou projevem smluvní volnosti a autonomie účastníků kupní smlouvy. Žalobci jako nájemci poskytuje pro případ zneužití práva ze strany žalovaného jako pronajímatele ochranu právě ust. § 2289 o.z., podle kterého má právo se posléze bránit tím, že se bude domáhat buď opětovného pronájmu předmětné nemovité věci, anebo náhrady škody vůči žalovanému. Pokud však žalovaný vysvětlil důvody, kvůli kterým dosud nebyla prodávajícímu uhrazena kupní cena, lze s ohledem na to, že žalovaný dosud neměl možnost posoudit stav předmětných nemovitých věcí a že mu není známo, kdy bude moct tyto nemovité věci začít užívat, relevantnost těchto okolností pro takové ujednání účastníků kupní smlouvy pochopit, zvlášť pak se zřetelem k tomu, panuje-li mezi účastníky kupní smlouvy vztah důvěry, a to i s přihlédnutím k zastupující advokátní kanceláři, jejímž zaměstnancem má být otec žalovaného. Pokud se žalobce dovolává ochrany s odkazem na ust. § 8 o.z., jedná se až o krajní prostředek, pokud by v dané situaci nepřicházel v úvahu jiný způsob právní ochrany, o takový případ se zde však nejedná, jak bylo již výše vysvětleno.

15. Vzhledem k tomu, že na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný platným způsobem výpovědí ze dne 14. 11. 2023 vypověděl nájem na dobu neurčitou svědčící žalobci, žalobě vyhověl.

16. Až po vyhlášení rozsudku soud zjistil, že žalobce v petitu žaloby zřejmě v důsledku chyby v psaní nesprávně uvedl datum výpovědi z nájmu, neboť namísto nesprávně uvedeného 14. 11. 2024 mělo být správně uvedeno 14. 11. 2024, přičemž soud nedopatřením tuto zjevnou chybu při vyhlášení rozsudku převzal, nicméně s ohledem na to, že žádná jiná výpověď žalobci ze strany žalovaného z nájemního vztahu zřejmě dána nebyla, není o předmětu tohoto řízení pochyb.

17. Vzhledem k tomu, že provedené důkazy skýtaly dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, byl důkazní návrh žalobce pro nadbytečnost zamítnut, ostatně z vyjádření právního zástupce žalovaného při jednání dne 22. 7. 2024 vyplynulo, že navrhovaný důkaz ani opatřit nelze, neboť neexistuje.

18. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně úspěšnému žalovanému přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle ust. § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, po 2 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem ve výši 10 000 Kč za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast při jednání soudu dne 6. 6. 2024, sepis vyjádření ze dne 21. 6. 2024 a účast při jednání soudu dne 22. 7. 2024), paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby, celkem ve výši 11 200 Kč.

19. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

20. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobci uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného.