36 C 14/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, právně zastoupena Jméno Zástupce Anonymizováno.Anonymizováno., advokátem, se sídlem Jméno advokáta/Anonymizováno proti žalované:Jméno žalované Anonymizováno., narozená dne Datum narození žalované, trvale bytem Adresa žalované, o zaplacení částky 329 401,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 160 109,66 Kč do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 169 292,2 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 814,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 598,23 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 149 461,63 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 19,92 % ročně jdoucím z částky 146 908,63 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 179 940,23 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 19,92 % ročně jdoucím z částky 176 759,23 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 329 401,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smluv o úvěru, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. (dále jen „banka“), dne datum a datum. Na základě uvedených smluv banka žalované vydala kreditní karty právnická osoba č. hodnota a č. hodnota s úvěrovými limity 150 000 Kč. U druhé z těchto karet následně došlo ještě k navýšení limitu až na částku 180 000 Kč. Žalovaná se zavázala karty používat v souladu všeobecnými obchodními podmínkami banky a podmínkami pro kreditní karty, čerpané úvěry měla splácet v pravidelných měsíčních splátkách stanovených ve smlouvě a zaplatit sjednané poplatky a úrok. Žalovaná však v obou případech úvěrový limit překročila (u první uvedené karty dne datum, u druhé datum) a banka proto v obou případech ke dni datum dluhy zesplatnila. Na jistinách dluh vyčíslila na částky 146 908,63 Kč a 176 759,23 Kč. K výzvě soudu pak doplnila, že z první úvěrové karty žalovaná postupně vyčerpala finanční prostředky ve výši 3 350 647,13 Kč a uhradila 3 311 598,47 Kč, z druhé kreditní karty postupně vyčerpala částku 5 227 904,59 kč a uhradila 5 106 843,59 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na své dluhy již dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy. právnická osoba výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované bankou před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si zjištovala interní a externí dluhy žalované, negativní záznamy na black listech, lustrovala v evidenci neplatných dokladů, v rejstřících BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku a žalované poskytla nabídku dle průměrných příjmů na běžném účtu 1 470 832,72 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které se konalo dne datum a dne datum se ani bez omluvy nedostavila. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně, soud na něm provedl následující důkazy, ze kterých zjistil tento skutkový stav:

4. Banka uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o vydání kreditní karty č. hodnota, na základě které žalované vydala kreditní kartu „právnická osoba“ s úvěrovým limitem 150 000 Kč, dne datum navýšeným na částku 180 000 Kč. Banka uzavřela se žalovanou dne datum další smlouvu o vydání kreditní karty č. hodnota, na základě které žalované vydala další kreditní kartu „právnická osoba“ s úvěrovým limitem 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala dodržovat podmínky používání kreditních karet, zejména nepřekročit sjednaný limit a splácet úvěr čerpaný z karet a zaplatit sjednaný úrok z čerpaných peněžních prostředků. Žalovaná své povinnosti neplnila, banka oba dluhy z kreditních karet zesplatnila ke dni datum. Žalovaná z první úvěrové karty vyčerpala částku 3 350 647,13 Kč, uhradila na ni celkem 3 311 598,47 Kč; z druhé úvěrové karty čerpala peněžní prostředky v objemu 5 227 904,59 Kč a uhradila 5 106 843,59 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka při schválení poskytnutí úvěru toliko z lustrací žalované ve veřejných registrech. Obě pohledávky z úvěrových smluv byly smlouvou ze dne datum postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne datum; žalobkyně pak žalovanou ještě k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby.

5. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od datum smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a banka uzavřely platné smlouvy o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu, a to hned 2x. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě banka zjevně neučinila; žalobkyně ani přes poučení soudu konkrétně neuvedla, jaká zjištění banka učinila ve vztahu k příjmové stránce žalované (z čeho plynou její příjmy, jaká je jejich měsíční výše) ani ve vztahu k výdajové stránce žalované (jaké náklady má na bydlení, jaké jsou její osobní výdaje), což je pro posouzení celkové majetkové situace žalované zapotřebí. Postupovat při prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr s odbornou péčí zahrnuje právě i nutnost zjišťovat konkrétní situace žadatele o úvěr a nespokojit se pouze se statistickými údaji, nadto jako v dané věci toliko s lustrací žadatele ve veřejně dostupných rejstřících. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože banka v dané věci s ohledem na uvedené neprověřila (ani nezjišťovala) konkrétní příjmy a výdaje žalované, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani její schopnost poskytnuté úvěry splácet. Soud proto dospěl k závěru, že jsou obě smlouvy o úvěru absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..

12. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná z první úvěrové karty vyčerpala částku 3 350 647,13 Kč, uhradila na ni celkem 3 311 598,47 Kč a z druhé úvěrové karty čerpala peněžní prostředky v objemu 5 227 904,59 Kč a uhradila 5 106 843,59 Kč. bezdůvodné obohacení tak představuje částku 39 048,66 Kč + 121 061 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 160 109,66 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

13. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost jistin úvěrů ve lhůtě 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jež se mu jevila jako lhůta přiměřená k vrácení vyšší finanční částky, když s ohledem na to, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, k věci se nijak nevyjádřil a soud z povedených důkazů nezjistil žádné bližší skutečnosti ohledně její majetkové situace, z nichž by mohl vycházet.

14. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy oba účastníci byli ve věci úspěšní toliko částečně a poměr jejich úspěchu a neúspěchu byl téměř vyrovnaný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.