15 C 251/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Aleny Divíškové a přísedících 1) Pavla Kučery a 2) Jindřišky Sládkové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení (částečné) neplatnosti smlouvy

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že smlouva datovaná 6. 11. 1984 uzavřená mezi Jméno žalobce, nar. Datum narození žalobce, která upravuje délku pracovní doby je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku, 29 836,76 Kč k rukám právního zástupce žalovaného Jméno advokáta B, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že smlouva datovaná dne 6. 11 1984, uzavřená mezi Jméno žalobce a Jméno žalované, ve znění pozdějších dodatků a změn, je neplatná. Uvedl, že na základě uvedené pracovní smlouvy je zaměstnán u žalovaného jako báňský úpravář. Práci vykonává v nepřetržitém dvanáctihodinovém pracovním režimu. Žalovaný v rámci své pravomoci zaměstnavatele umožnil svým rozhodnutím jednostranně zkrátit pracovní dobu pouze denním zaměstnancům ze 40 hodin, stanovených v § 79 odst. 1, prostřednictvím kolektivní smlouvy vyššího stupně na 37,5 hodiny týdně. Rozhodnutí žalovaného se ovšem ostatních zaměstnanců žalovaného, kteří pracují v jiných pracovních režimech podle ust. § 79 zákoníku práce, netýká rozsah jejich pracovní doby změněn nebyl. dále v žalobě odkázal na ustanovení § 16 zákoníku práce, upravující diskriminaci, spočívající v rozdílném zacházení. Žalovaný rozvrhoval pracovní dobu tak, zaměstnanci s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu tak, že přesahovala průměrnou pracovní dobu 37,5 hodiny nad stanovený rozsahu týdenní pracovní doby. Žalovaný nehodnotí dobu odpracovanou nad stanovený týdenní rozsah jako práci přesčas a dotčeným zaměstnancům vyplácí pouze standardní mzdový tarif. Protože majoritní část zaměstnanců žalovaného, má ze zákona stanovenou délku týdenní pracovní doby právě uvedených 37,5 hodiny týdně, nejedná se v jejich případě o žádné zkrácení stanovené týdenní pracovní doby. Toto zvýhodnění je benefitem zaměstnanců a tím se se části zaměstnanců nedotýká, dochází tak k nerovnému zacházení a jejich diskriminaci.

2. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Především postrádá naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti (byť i jen částečné pracovní smlouvy). Pracovní smlouva je po dobu více než 40 let oběma smluvními stranami reálně naplňována a pracovní poměr nadále trvá. Žalovaný odmítá argumentaci žalobce, že by vůči němu postupoval jakkoliv v rozporu se zásadou rovnoměrného zacházení se zaměstnanci ve smyslu § 16 zákoníku práce či dokonce v rozporu se zákazem diskriminace dle antidiskriminačního zákona nebo, že by žalobci jako zaměstnanci neposkytoval mzdu, na kterou mu vzniklo právo. Dále zmínil, že žalobce se na žalovaného opakovaně obrací s obdobnými podměty a žalovaný vždy se jimi pečlivě zabýval a poskytl žalobci úplné vyjádření s cílem vše vysvětlit. Dále zmínil, že všichni zaměstnanci žalovaného pracují režimu pracovní dobu 37,5 hodin týdně včetně žalobce.

3. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako zaměstnancem a Anonymizováno Anonymizováno adresa dne 25. 9. 1984, že zaměstnanec byl přijat od 6. 11. 1984 na dobu 18 měsíců s místem výkonu práce adresa. V pracovní smlouvě byly uvedeny informace k náborovému příspěvku, zaškolení a odměnění zaměstnance a další nároky vyplývající ze zákoníku práce.

4. Z dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené mezi Anonymizováno – Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno. adresa a Jméno žalobce bylo zjištěno, že s účinností od 1. 10. 1992 je sjednán druh práce báňský úpravář, místo výkonu práce všechny provozy zaměstnavatele a mzdové podmínky s informací o směnovém nepřetržitém režimu.

5. Z dohody o změně pracovní smlouvy bylo zjištěno, že zaměstnavatel právnická osoba., Anonymizováno Anonymizováno a Jméno žalobce uzavřeli dohodu 31. 10. 1997, kde je uveden druh práce báňský úpravář, tarifní stupeň 5, místo výkonu práce všechna pracoviště Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, odkaz na katalog prací, technologické postupy a pracovní řády k okruhu pracovních činností a ujednání týkajících se střetů zájmů. Dohoda byla podepsána 31. 10. 1997. Žalobce dále předložil kolektivní smlouvu uzavřenou mezi Anonymizováno svazem pracovníků Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno svazem Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno ČR pro období 2007-2012, která neobsahuje ujednání o zkrácení pracovní doby. Dále byla předložena kolektivní smlouva vyššího stupně uzavřená mezi Anonymizováno svazem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno svazem Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno ze dne 22. 3. 2023 účinnou od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2032, ze které se zjišťuje, že v článku 7 je uvedena délka týdenní pracovní doby po zkrácení bez snížení mzdy 37,5 hodin týdně. Dále byla předložena podniková kolektivní smlouva na roky 2018 – 2022, která tedy neobsahuje ujednání ke zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy. Z rozhodnutí o stanovení o změně pracovní doby bylo zjištěno, že Jméno žalobce má stanoven začátek pracovní doby v 6:00 (ranní směna), 18:00 (noční směna) a konec pracovní doby 18:00 (ranní směna), 6:00 (noční směna).

6. Z kolektivní smlouvy vyššího stupně na rok 2022 – 2025 mezi Anonymizováno svazem Anonymizováno a adresa Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bylo zjištěno, že pod bodem 4, odst. 1 se uvádí: „V průběhu účinnosti smlouvy zaměstnavatelé zachovají pracovní dobu v délce nejvýše 37,5 hodiny týdně.“. Z kolektivní smlouvy vyššího stupně pro rok 2025 uzavřené Anonymizováno svazem pracovníků Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno v ČR a adresa zaměstnavatelů jméno FO ČR bylo zjištěno, že pod bodem 5.1 je upravena délka týdenní pracovní doby 37,5 hodiny.

7. Žalobce ještě soudu předložil svou korespondenci s Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno, ze které bylo zjištěno, že k námitkám žalobce týkajících se případného snížení rozsahu pracovní doby uvedli, že názory rozporované panem jméno FO nejsou v rozporu se zákoníkem práce, s rozsudkem NS ČR 21 Cdo 68/2020 – 200 a ani se stanoviskem ombudsmanky tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem ze dne 4. 9. 2018. K tomu je připojeno stanovisko ombudsmanky, které se týká zejména rovného zacházení na pracovištích. K tomu bylo připojeno nějaké stanovisko právnická osoba. Dále Anonymizováno dne 29. 7. 2023 se vyjadřovalo k podnětu Jméno žalobce v délce stanovené pracovní doby s tím, že ke zkrácení pracovní doby zákonný rozsah může dojít pouze vnitřním předpisem zaměstnavatele nebo kolektivní smlouvy při zásadě rovného zacházení.

8. Žalovaný soudu předložil protokol o kontrole provedené Anonymizováno inspektorátem práce pro Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno s tím, že kontrolovanou osobou je Jméno žalované. Kontrolující orgán dle zápisu neshledal nerovné zacházení, co se týká podmínek pro poskytnutí mimořádné jednorázové odměny. Nerovné zacházení nespatřuje ani v případě zkrácení stanovené týdenní pracovní doby kontrolované osoby v rozsahu 37,5 hodiny bez snížení mzdy vztahující se na všechny zaměstnance. Zdůraznil, že zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy není porušením pracovních předpisů. Kontrolní orgán zjistil ve vztahu k Jméno žalobce a několika dalším zaměstnancům, že kontrolovaná osoba porušila stanovené povinnosti na úseku pracovní doby, když těmto osobám v kontrolovaném období roku 2022 rozvrhla pracovní dobu tak, že rozvržená průměrná týdenní pracovní doba přesáhla stanovenou týdenní pracovní dobu, tak že u Jméno žalobce týdenní pracovní doba činila 38,71 hodiny, stejně jako u dalších několika zaměstnanců.

9. Podle § 80 občanského soudního řádu dle zákona 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle § 79 odst. 1 zákoníku práce dle zákona 262/2006 Sb. (dále jen ZP) délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně. Dle odst. 2 písm. b) délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně. Dle odst. 3 zkrácení týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod rozsah stanovený v odstavcích 1 a 2 může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby podle věty první nesmí však provést zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3 .

11. Žalobce především neprokázal naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. Pokud žalobce tvrdí, že vykonává práci nad rámec pracovní doby, která by měla být zkrácena a z tohoto důvodu by měl dostávat mzdu za přesčasovou práci, nepochybně by měl podat žalobu na plnění.

12. Nicméně soud zamítl žalobu z dalších důvodů. Především v průběhu řízení nebylo prokázáno, že pracovní smlouva sjednaná v roce 1985, je neplatná z důvodu nepřiměřeného pracovního úvazku, protože žalobce je přesvědčen, že by u něj mělo dojít k dalšímu zkrácení pracovní doby. V uvedené pracovní smlouvě a ani jejích dalších dodatcích není žádné ujednání o délce pracovní doby, a proto je vyloučené aby soud svým rozsudkem určil neplatnost neexistujícího ujednání. Pracovní smlouva v den svého uzavření, tj. 25. 9. 1984 neobsahoval žádné smluvní ujednání týkající se délky pracovní doby, toto ujednání ani nebylo podstatnou náležitosti pro uzavření pracovní smlouvy dle § 29 odst. 1 zákoníku práce dle zákona 65/1965 Sb. ve znění účinném k tomuto datu. Délka pracovní doby byla v té době byla taxativně upravena v § 83 tohoto zákona.. Stejně tak nebyla délka pracovní doby sjednána ani v jednom ze shora citovaných dodatků pracovní smlouvy.

13. V průběhu řízení bylo nesporně prokázáno, že pracovní doba žalobce činí 37,5 hodiny shodně s ustanovením § 79 odst. odst. 2 písm. b) ZP, je tedy upravena zákonným předpisem, aniž by její délka musela být obsažena v pracovní smlouvě, či v jiném předpisu, či kolektivní smlouvy.. Soud dále považuje za vyloučené, aby žalobce jakkoli upravoval pracovní dobu v souladu s s § 79 odst. 3 pouze nějakým smluvním ujednáním s konkrétním zaměstnancem. Zkrácení pracovní doby bez zkrácení mzdy je taxativně upraveno v § 79 odst. 3 ZP tak, že je upravena v kolektivní smlouvě vyššího stupně a je tedy výsledkem kolektivního vyjednávání. To znamená, že pokud by měl žalobce uspět s nárokem na „odstranění diskriminace“ a další úpravou pracovní doby, musel by dát podnět své odborové organizaci, která by tento požadavek přednesla v rámci kolektivního vyjednávání mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem v souladu se zákonem o kolektivním vyjednávání č. 2/1991 Sb. Zde jsou smluvními stranami odborová organizace a zaměstnavatel, nikoli pouze zaměstnanec. Případně by zkrácení pracovní doby mohlo být upraveno vnitřním předpisem, ovšem nikoli v jednotlivých pracovních smlouvách zaměstnanců.

14. Pokud žalobce soudu předložil řadu písemných vyjádření různých institucí, včetně vyjádření ministra Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno jméno FO, tak se jedná pouze o právně nezávazná stanoviska, která ani názory žalovaného výslovně nepotvrdily. Pokud jde o výsledky šetření inspektorátu práce, předloženého žalovaným, tak bylo pouze zjištěno, že sice k nějakým pochybením ve vztahu k žalobci došlo, ale netýkala se údajného nároku na zkrácení týdenní pracovní doby.

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, soud považuje žalobu na určení neplatnosti pracovní smlouvy v části upravující pracovní dobu za nedůvodnou. Pracovní smlouva údaj o délce pracovní doby neobsahuje. Z předložených důkazů je zřejmé, že žalobce po celou dobu pracuje u žalovaného ve sjednaném pracovním poměru a režimu v souladu se zákoníkem práce, a to jak zákonem 65/1965 Sb. tak i zákonem 262/2006 Sb. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, tedy dle úspěchu ve věci a procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v plné výši. Především byla přiznána odměna za 5 úkonů právní služby dle § 9 odst. 3 vyhl. 177/1996 ve znění účinném ke dni 1. 1. 2025, (dále jen a.t.) tj. po 3 700 Kč, a to za úkony spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu vyjádření k žalobě ze dne 7. 1. 2025 (k výzvě soudu), vyjádření ze dne 3. 3. 2025 (k výzvě soudu), účasti právního zástupce na ústních jednání dne 6. 2. 2025 a 26. 3. 2025. Za uvedené úkony byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t., tj. 5 x 450 Kč. Za cestu právního zástupce k uvedeným jednáním z adresa a zpět (184 km) byla přiznána náhrada cestovních výdajů za cestu osobním automobilem reg. zn. 7 AC 8993, tov. zn. Škoda Superb při průměrné spotřebě motorové nafty 4,5 l/100 km, ceně 34,70 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/1 km v souladu s vyhl. 319/2024 Sb. Cestovní náhrady činí 1 354.24 Kč a za cesty ke dvěma ústním jednáním 2 708,48 Kč. Za uvedené cesty byla přiznána náhrada za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč v souladu s § 14 odst. 3 a.t. , tj. za 2 cesty 1 200 Kč. Nakonec byla přiznána DPH 21 % z částky 24 658,48 Kč, tj. částka 5 178,28 Kč. Celkem činí náklady řízení částku 29 836,76 Kč. Vzhledem k výši nákladů řízení soud odložil jejich splatnosti do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, aby si žalovaný mohl opatřit finanční prostředky. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.