15 C 251/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Aleny Divíškové a přísedících 1) Pavla Kučery a 2) Jindřišky Sládkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení (částečné) neplatnosti smlouvy

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že smlouva datovaná 6. 11. 1984 uzavřená mezi , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , která upravuje délku pracovní doby je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku, 29 836,76 Kč k rukám právního zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, , a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že smlouva datovaná dne 6. 11 1984, uzavřená mezi , Jméno žalobce, a , Jméno žalované, , ve znění pozdějších dodatků a změn, je neplatná. Uvedl, že na základě uvedené pracovní smlouvy je zaměstnán u žalovaného jako báňský úpravář. Práci vykonává v nepřetržitém dvanáctihodinovém pracovním režimu. Žalovaný v rámci své pravomoci zaměstnavatele umožnil svým rozhodnutím jednostranně zkrátit pracovní dobu pouze denním zaměstnancům ze 40 hodin, stanovených v § 79 odst. 1, prostřednictvím kolektivní smlouvy vyššího stupně na 37,5 hodiny týdně. Rozhodnutí žalovaného se ovšem ostatních zaměstnanců žalovaného, kteří pracují v jiných pracovních režimech podle ust. § 79 zákoníku práce, netýká rozsah jejich pracovní doby změněn nebyl. dále v žalobě odkázal na ustanovení § 16 zákoníku práce, upravující diskriminaci, spočívající v rozdílném zacházení. Žalovaný rozvrhoval pracovní dobu tak, zaměstnanci s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu tak, že přesahovala průměrnou pracovní dobu 37,5 hodiny nad stanovený rozsahu týdenní pracovní doby. Žalovaný nehodnotí dobu odpracovanou nad stanovený týdenní rozsah jako práci přesčas a dotčeným zaměstnancům vyplácí pouze standardní mzdový tarif. Protože majoritní část zaměstnanců žalovaného, má ze zákona stanovenou délku týdenní pracovní doby právě uvedených 37,5 hodiny týdně, nejedná se v jejich případě o žádné zkrácení stanovené týdenní pracovní doby. Toto zvýhodnění je benefitem zaměstnanců a tím se se části zaměstnanců nedotýká, dochází tak k nerovnému zacházení a jejich diskriminaci.

2. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Především postrádá naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti (byť i jen částečné pracovní smlouvy). Pracovní smlouva je po dobu více než 40 let oběma smluvními stranami reálně naplňována a pracovní poměr nadále trvá. Žalovaný odmítá argumentaci žalobce, že by vůči němu postupoval jakkoliv v rozporu se zásadou rovnoměrného zacházení se zaměstnanci ve smyslu § 16 zákoníku práce či dokonce v rozporu se zákazem diskriminace dle antidiskriminačního zákona nebo, že by žalobci jako zaměstnanci neposkytoval mzdu, na kterou mu vzniklo právo. Dále zmínil, že žalobce se na žalovaného opakovaně obrací s obdobnými podměty a žalovaný vždy se jimi pečlivě zabýval a poskytl žalobci úplné vyjádření s cílem vše vysvětlit. Dále zmínil, že všichni zaměstnanci žalovaného pracují režimu pracovní dobu 37,5 hodin týdně včetně žalobce.

3. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako zaměstnancem a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, dne 25. 9. 1984, že zaměstnanec byl přijat od 6. 11. 1984 na dobu 18 měsíců s místem výkonu práce , adresa, . V pracovní smlouvě byly uvedeny informace k náborovému příspěvku, zaškolení a odměnění zaměstnance a další nároky vyplývající ze zákoníku práce.

4. Z dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené mezi , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , adresa, a , Jméno žalobce, bylo zjištěno, že s účinností od 1. 10. 1992 je sjednán druh práce báňský úpravář, místo výkonu práce všechny provozy zaměstnavatele a mzdové podmínky s informací o směnovém nepřetržitém režimu.

5. Z dohody o změně pracovní smlouvy bylo zjištěno, že zaměstnavatel , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Jméno žalobce, uzavřeli dohodu 31. 10. 1997, kde je uveden druh práce báňský úpravář, tarifní stupeň 5, místo výkonu práce všechna pracoviště , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , odkaz na katalog prací, technologické postupy a pracovní řády k okruhu pracovních činností a ujednání týkajících se střetů zájmů. Dohoda byla podepsána 31. 10. 1997. Žalobce dále předložil kolektivní smlouvu uzavřenou mezi , Anonymizováno, svazem pracovníků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, svazem , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, ČR pro období 2007-2012, která neobsahuje ujednání o zkrácení pracovní doby. Dále byla předložena kolektivní smlouva vyššího stupně uzavřená mezi , Anonymizováno, svazem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, svazem , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 22. 3. 2023 účinnou od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2032, ze které se zjišťuje, že v článku 7 je uvedena délka týdenní pracovní doby po zkrácení bez snížení mzdy 37,5 hodin týdně. Dále byla předložena podniková kolektivní smlouva na roky 2018 – 2022, která tedy neobsahuje ujednání ke zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy. Z rozhodnutí o stanovení o změně pracovní doby bylo zjištěno, že , Jméno žalobce, má stanoven začátek pracovní doby v 6:00 (ranní směna), 18:00 (noční směna) a konec pracovní doby 18:00 (ranní směna), 6:00 (noční směna).

6. Z kolektivní smlouvy vyššího stupně na rok 2022 – 2025 mezi , Anonymizováno, svazem , Anonymizováno, a , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že pod bodem 4, odst. 1 se uvádí: „V průběhu účinnosti smlouvy zaměstnavatelé zachovají pracovní dobu v délce nejvýše 37,5 hodiny týdně.“. Z kolektivní smlouvy vyššího stupně pro rok 2025 uzavřené , Anonymizováno, svazem pracovníků , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, v ČR a , adresa, zaměstnavatelů , jméno FO, ČR bylo zjištěno, že pod bodem 5.1 je upravena délka týdenní pracovní doby 37,5 hodiny.

7. Žalobce ještě soudu předložil svou korespondenci s , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze které bylo zjištěno, že k námitkám žalobce týkajících se případného snížení rozsahu pracovní doby uvedli, že názory rozporované panem , jméno FO, nejsou v rozporu se zákoníkem práce, s rozsudkem NS ČR 21 Cdo 68/2020 – 200 a ani se stanoviskem ombudsmanky , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne 4. 9. 2018. K tomu je připojeno stanovisko ombudsmanky, které se týká zejména rovného zacházení na pracovištích. K tomu bylo připojeno nějaké stanovisko , právnická osoba, . Dále , Anonymizováno, dne 29. 7. 2023 se vyjadřovalo k podnětu , Jméno žalobce, v délce stanovené pracovní doby s tím, že ke zkrácení pracovní doby zákonný rozsah může dojít pouze vnitřním předpisem zaměstnavatele nebo kolektivní smlouvy při zásadě rovného zacházení.

8. Žalovaný soudu předložil protokol o kontrole provedené , Anonymizováno, inspektorátem práce pro , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, s tím, že kontrolovanou osobou je , Jméno žalované, . Kontrolující orgán dle zápisu neshledal nerovné zacházení, co se týká podmínek pro poskytnutí mimořádné jednorázové odměny. Nerovné zacházení nespatřuje ani v případě zkrácení stanovené týdenní pracovní doby kontrolované osoby v rozsahu 37,5 hodiny bez snížení mzdy vztahující se na všechny zaměstnance. Zdůraznil, že zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy není porušením pracovních předpisů. Kontrolní orgán zjistil ve vztahu k , Jméno žalobce, a několika dalším zaměstnancům, že kontrolovaná osoba porušila stanovené povinnosti na úseku pracovní doby, když těmto osobám v kontrolovaném období roku 2022 rozvrhla pracovní dobu tak, že rozvržená průměrná týdenní pracovní doba přesáhla stanovenou týdenní pracovní dobu, tak že u , Jméno žalobce, týdenní pracovní doba činila 38,71 hodiny, stejně jako u dalších několika zaměstnanců.

9. Podle § 80 občanského soudního řádu dle zákona 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle § 79 odst. 1 zákoníku práce dle zákona 262/2006 Sb. (dále jen ZP) délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně. Dle odst. 2 písm. b) délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně. Dle odst. 3 zkrácení týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod rozsah stanovený v odstavcích 1 a 2 může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby podle věty první nesmí však provést zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3 .

11. Žalobce především neprokázal naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. Pokud žalobce tvrdí, že vykonává práci nad rámec pracovní doby, která by měla být zkrácena a z tohoto důvodu by měl dostávat mzdu za přesčasovou práci, nepochybně by měl podat žalobu na plnění.

12. Nicméně soud zamítl žalobu z dalších důvodů. Především v průběhu řízení nebylo prokázáno, že pracovní smlouva sjednaná v roce 1985, je neplatná z důvodu nepřiměřeného pracovního úvazku, protože žalobce je přesvědčen, že by u něj mělo dojít k dalšímu zkrácení pracovní doby. V uvedené pracovní smlouvě a ani jejích dalších dodatcích není žádné ujednání o délce pracovní doby, a proto je vyloučené aby soud svým rozsudkem určil neplatnost neexistujícího ujednání. Pracovní smlouva v den svého uzavření, tj. 25. 9. 1984 neobsahoval žádné smluvní ujednání týkající se délky pracovní doby, toto ujednání ani nebylo podstatnou náležitosti pro uzavření pracovní smlouvy dle § 29 odst. 1 zákoníku práce dle zákona 65/1965 Sb. ve znění účinném k tomuto datu. Délka pracovní doby byla v té době byla taxativně upravena v § 83 tohoto zákona.. Stejně tak nebyla délka pracovní doby sjednána ani v jednom ze shora citovaných dodatků pracovní smlouvy.

13. V průběhu řízení bylo nesporně prokázáno, že pracovní doba žalobce činí 37,5 hodiny shodně s ustanovením § 79 odst. odst. 2 písm. b) ZP, je tedy upravena zákonným předpisem, aniž by její délka musela být obsažena v pracovní smlouvě, či v jiném předpisu, či kolektivní smlouvy.. Soud dále považuje za vyloučené, aby žalobce jakkoli upravoval pracovní dobu v souladu s s § 79 odst. 3 pouze nějakým smluvním ujednáním s konkrétním zaměstnancem. Zkrácení pracovní doby bez zkrácení mzdy je taxativně upraveno v § 79 odst. 3 ZP tak, že je upravena v kolektivní smlouvě vyššího stupně a je tedy výsledkem kolektivního vyjednávání. To znamená, že pokud by měl žalobce uspět s nárokem na „odstranění diskriminace“ a další úpravou pracovní doby, musel by dát podnět své odborové organizaci, která by tento požadavek přednesla v rámci kolektivního vyjednávání mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem v souladu se zákonem o kolektivním vyjednávání č. 2/1991 Sb. Zde jsou smluvními stranami odborová organizace a zaměstnavatel, nikoli pouze zaměstnanec. Případně by zkrácení pracovní doby mohlo být upraveno vnitřním předpisem, ovšem nikoli v jednotlivých pracovních smlouvách zaměstnanců.

14. Pokud žalobce soudu předložil řadu písemných vyjádření různých institucí, včetně vyjádření ministra , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , tak se jedná pouze o právně nezávazná stanoviska, která ani názory žalovaného výslovně nepotvrdily. Pokud jde o výsledky šetření inspektorátu práce, předloženého žalovaným, tak bylo pouze zjištěno, že sice k nějakým pochybením ve vztahu k žalobci došlo, ale netýkala se údajného nároku na zkrácení týdenní pracovní doby.

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, soud považuje žalobu na určení neplatnosti pracovní smlouvy v části upravující pracovní dobu za nedůvodnou. Pracovní smlouva údaj o délce pracovní doby neobsahuje. Z předložených důkazů je zřejmé, že žalobce po celou dobu pracuje u žalovaného ve sjednaném pracovním poměru a režimu v souladu se zákoníkem práce, a to jak zákonem 65/1965 Sb. tak i zákonem 262/2006 Sb. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, tedy dle úspěchu ve věci a procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v plné výši. Především byla přiznána odměna za 5 úkonů právní služby dle § 9 odst. 3 vyhl. 177/1996 ve znění účinném ke dni 1. 1. 2025, (dále jen a.t.) tj. po 3 700 Kč, a to za úkony spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu vyjádření k žalobě ze dne 7. 1. 2025 (k výzvě soudu), vyjádření ze dne 3. 3. 2025 (k výzvě soudu), účasti právního zástupce na ústních jednání dne 6. 2. 2025 a 26. 3. 2025. Za uvedené úkony byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t., tj. 5 x 450 Kč. Za cestu právního zástupce k uvedeným jednáním z , adresa, a zpět (184 km) byla přiznána náhrada cestovních výdajů za cestu osobním automobilem reg. zn. 7 AC 8993, tov. zn. Škoda Superb při průměrné spotřebě motorové nafty 4,5 l/100 km, ceně 34,70 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/1 km v souladu s vyhl. 319/2024 Sb. Cestovní náhrady činí 1 354.24 Kč a za cesty ke dvěma ústním jednáním 2 708,48 Kč. Za uvedené cesty byla přiznána náhrada za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč v souladu s § 14 odst. 3 a.t. , tj. za 2 cesty 1 200 Kč. Nakonec byla přiznána DPH 21 % z částky 24 658,48 Kč, tj. částka 5 178,28 Kč. Celkem činí náklady řízení částku 29 836,76 Kč. Vzhledem k výši nákladů řízení soud odložil jejich splatnosti do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, aby si žalovaný mohl opatřit finanční prostředky.