15 C 43/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci žalobce: název obce , Anonymizováno název obce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o určení vlastnického práva

I. Žaloba se v plném rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku, 57 974,48 Kč k rukám právního zástupce žalovaného , Jméno advokáta C, , a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Návrh žalovaného na úhradu separovaných nákladů řízení, se zamítá.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem staveb, které nejsou součástí pozemků, a to p.č. , Anonymizováno, , tj. přístavby kočárkárny, přístřešku nad bočním vchodem, chodníku se zábradlím, p.č. , Anonymizováno, tj. přístavby – zřejmě zadní vchod do budovy ve vlastnictví žalobce. V žalobě dále uvedl, že je vlastníkem pozemků p.č. , Anonymizováno, v k.ú. , název obce, , obec , název obce, na , jméno FO, 1. Žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. , Anonymizováno, , na kterém se nachází stavba, která je součástí pozemku č.p. , Anonymizováno, - objekt občanské vybavenosti (, Anonymizováno, ). Všechny označené stavby se nacházejí tedy na pozemcích žalobce. Žalobce se pokoušel o mimosoudní řešení sporu, ovšem ani společné jednání nevedlo ke vzájemné shodě na vyřešení problému vlastnictví. Žalovaný má za to, že vlastníkem je žalobce, protože věci jsou příslušenstvím nebo samostatnými nemovitostmi. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalovaného žalobce spatřuje v tom, že je třeba, aby byl určen vlastník dotčených nemovitostí. Po poučení soudu dle § 118 a o.s.ř. doplnil skutková tvrzení a uvedl, že chodník a zábradlí nepodléhají evidenci v katastru nemovitostí, ale jejich existenci je možné promítnou jako změnu oddělení dle geometrického plánu. Vlastnické právo žalovaného k předmětným stavbách dovozuje i z dalších okolností. Fasáda kočárkárny má shodnou barvu jako budova žalované č.p. , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) a je funkčně i stavebně spojena s touto budovou. Byla využívána pro odkládání kočárků, a to zejména pro pediatrii. Chodník vedou podél polikliniky do kočárkárny četně zábradlí sloužil k lepší obslužnosti bočních vchodů (dříve přímý vstup z kočárkárny do ordinací pediatrie, nyní pouze bezbariérové vstup do budovy). Přístřešek nad částí chodníku a bočním vchodem tvoří součást stavby č.p. , Anonymizováno, a slouží taktéž k lepší obslužnosti, kdy se jedná o jediný bezbariérový vchod do budovy. , adresa, vchod do budovy je také nepochybně funkčně spojen s budovou polikliniky a má rovněž stejnou barvu omítky, kdy není uveden ani ve stavebním projektu, ani v technické zprávě. Jeho existence a stav je zachycen v soudním protokole o místním ohledání. Dále zmínil ještě existenci tzv. „anglických dvorků“, které slouží k odvětrávání polikliniky. Následně žalobce nechal zaměřit oddělovací geometrický plán pozemků pod předmětnými stavbami a změnil text žaloby tak aby označení pozemků odpovídalo nově vzniklým parcelním číslům. Poté změnil žalobu a soud na jeho návrh změnu žaloby připustil usnesením ze dne 22. 2. 2024. Nadále je předmětem řízení žaloby o určení, že žalovaný je vlastníkem staveb, které nejsou součástí pozemků p.č. , Anonymizováno, – ostatní plocha v k.ú. , název obce, , tj. přístřešku nad bočním chodem, chodníku se zábradlím, přístavby na pozemku p.č. , Anonymizováno, – ostatní plocha, tj. kočárkárny, přístavby p.č. , Anonymizováno, – ostatní plocha (zřejmě zadní vchod do budovy.

2. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil a navrhl jeho úplné zamítnutí. Především namítá, že není zjevné, z jakých skutečností žalobce dovozuje, že popsané stavby jsou vlastnictvím žalovaného. Právní předchůdce žalovaného nabyl vlastnické právo k budově polikliniky na základ privatizačního projektu nestátního zdravotnického zařízení z roku 1992. Přílohou č. , hodnota, privatizačního projektu byl také výpis z evidence nemovitostí ze dne 10. 12. 1992, ze kterého je patrno že chodník a přístřešek pro kočárky byl od budovy polikliniky odděleny tlustou čarou a byly tak považovány za samostatnou stavbu v právním smyslu. K tomuto závěru dospěl na základě prezentaci metodičky katastru nemovitostí. Zároveň odkázala i na historické záznamy katastru nemovitostí (státní mapa z roku 1988). Upozorňuje, že přístřešek pro kočárky není na mapě zakreslen ani jako součást budovy polikliniky. K obsahu kupní smlouvy o prodeji privatizovaného majetku upozornil, že podle judikatury Nejvyššího soudu k zákonu 40/1964 Sb. musí být příslušenství věci k věci hlavní písemně a konkrétně specifikováno. Předmětná kupní smlouva žádnou z věcí, které jsou předmětem tohoto řízení, nespecifikuje jako příslušenství věci hlavní (budovy polikliniky). Dále má žalovaný za to, že žalobce doposud neprokázal naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva. Pokud soud dospěl k závěru, že žalobce prokázal naléhavý právní zájem ve vztahu k přístřešku pro kočárky a stavbě v zdaním traktu, rozhodně neprokázal naléhavý právní zájem ve vztahu k chodníku, přístřešku nad vchodem, anglickým dvorkům a bráně.

3. Žalovaný dále poukázal na svou snahu mimosoudně se dohodnout s žalobce o vlastnictví pozemků pod spornými stavbami. Předložil žalobci několik variant na odkup pozemků okolo budovy poliklinik. Nicméně žalobce návrhy neakceptoval a několikrát jednání o možném odkupu zmařil.

4. Žalovaný k žalobě předložil korespondenci mezi účastníky. Z dopisu ze dne 11. 10. 2021 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalobce jej vyzývá, aby uvedl do souladu skutečný stav se stavem právním ohledně staveb na pozemku , Anonymizováno, v k.ú. , název obce, , tedy přístřešku pro kočárky, zpevnění plochy se zábradlím a přístavby zadní části budovy. Navrhl, aby žalovaný požádal o odkoupení pozemků. Výzvou z téhož dne vyzval žalovaného k odstranění brány na pč. , Anonymizováno, . Z dopisu ze dne 17. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobce poukazuje na jednání ohledně shora uvedených staveb a zároveň vyzývá žalovaného, zda tyto stavby potřebuje ke své činnosti. Dále upozorňuje, že pokud se účastníci nedohodnou, podá žalobu na určení vlastnického práva. Z vyjádření žalovaného ze dne 26. 11. 2021 adresovaných právnímu zástupci žalobce bylo zjištěno, že žalovaný popírá své vlastnické právo k uvedeným stavbám, odkazuje na katastrální mapy a v té souvislosti na privatizační projekt, kde tyto stavby nebyly výslovně uvedeny jako příslušenství stavby hlavní a žalovaný dovozuje, že nebyly převedeny na jeho právního předchůdce. Z vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 11. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný nadále trvá na stanovisku, že stavby na pozemku pč. , Anonymizováno, v k.ú. , název obce, jsou vlastnictvím města , název obce, . Dále poukazuje na skutečnost, že žalovaný projevil zájem o koupi pozemku, a ačkoliv město , název obce, zveřejnilo svůj záměr prodat pozemky na úřední desce, tak nakonec dne 16. 3. 2022 žalovanému bylo sděleno, že zastupitelstvo města prodej pozemku neschválilo z důvodu nevypořádaných majetkových vztahů v této lokalitě. Pokud má nyní město , název obce, zájem prodat část pozemku , Anonymizováno, v k.ú. , název obce, dle oddělovacího geometrického plánu, tak žalovaný tuto zprávu vítá a očekává tedy stanovení obecné ceny těchto pozemků. Ze záznamu z jednání ze dne 19. 1. 2022 bylo zjištěno, že se týkalo pozemků kolem polikliniky v , adresa, v , název obce, . Za město , název obce, byl přítomen starosta, tajemnice a vedoucí dotčených odborů městského úřadu a velitel Městské policie , název obce, . Za ostatní účastníky byl přítomen , tituly před jménem, , jméno FO, za , právnická osoba, , dále , jméno FO, a , Jméno advokáta C, . Byla provedena rekapitulace stavu na těchto pozemcích. Z vyjádření účastníků bylo zjištěno, že stávající jednání nevedou k řešení, společnost , právnická osoba, příslušné stavby nepotřebuje, a nakonec bylo konstatováno, že bude muset dojít k soudnímu rozhodnutí. Z rozhodnutí odboru výstavbu MěNV v , název obce, č. j. Výst., Anonymizováno, ze dne 16. 10. 1972 bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o přípustnosti , právnická osoba, domu čp. , Anonymizováno, , , adresa, pro účely polikliniky vč. všech nutných a souvisejících prací dle předložené projektové dokumentace. Z technické zprávy k projektu rekonstrukce objektu čp. , Anonymizováno, ulici na území polikliniky v , název obce, bylo zjištěno, že krom jiného byl řešen vstup a vjezd u dětského oddělení a v technickém popisu na straně 9 pod bodem 6) je údaj o vnějších omítkách také v kočárkárně a na téže straně pod bodem 7) – 1 je zmínka o střešní krytině nad kočárkárnou. Z rozhodnutí téhož úřadu č. j. Výst. , Anonymizováno, ze dne 20. 12. 1977 bylo zjištěno, že bylo vydáno kolaudační rozhodnutí a splatností od prosince 1977 se povoluje užívání stavby: , právnická osoba, v rekonstruovaném objektu čp. , Anonymizováno, ulice v , Jméno advokáta B, dle schválené projektové dokumentace a stavebního povolení. Dále byly předloženy nákresy, na kterých je zakreslen prostor pro kočárky stavebně spojený s hlavní budovou. Z výpisu z katastru nemovitosti , jméno FO, 1 pro obec a k.ú. , název obce, bylo zjištěno, že pozemky pč. , Anonymizováno, – ostatní plocha, ostatní komunikace a , Anonymizováno, – ostatní plocha, jiná plocha jsou zapsány ve vlastnictví města , název obce, . Z výpisu z KN pro město a obec , název obce, , číslo, bylo zjištěno, že ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, je zapsán pozemek 264/1 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , název obce, obč. vyb.. Z výpisu z KN pro obec a k.ú. , název obce, , číslo, bylo zjištěno, že ke dni 8. 2. 2024 jsou zapsány následující pozemky ve vlastnictví města , název obce, , a to pč. , Anonymizováno, o výměře 61 m2 – ostatní plocha, ostatní komunikace, , Anonymizováno, o výměře 65 m2 – ostatní plocha, ostatní komunikace, , Anonymizováno, o výměře 29 m2 – ostatní plocha, jiná plocha, , Anonymizováno, o výměře 4 m2 – ostatní plocha, jiná plocha, , Anonymizováno, o výměře 4 m2 – ostatní plocha, jiná plocha.

5. Z kupní smlouvy o prodeji privatizovaného majetku uzavřenou mezi , právnická osoba, jako převádějícího a společností , Anonymizováno, . , právnická osoba, . jako přejímajícího bylo zjištěno, že na přejímající společnost dle schváleného konkurenčního privatizačního projektu přešel majetek privatizovaného subjektu Městská poliklinika, , adresa, , , název obce, . Prodávající tedy prodává majetkovou podstatu včetně pohledávek a závazků. Z žádosti o určení veřejně přístupné komunikace bylo zjištěno, že jí dne 26. 6. 2021 podal žadatel , právnická osoba, u , právnická osoba, , název obce, s odkazem na ustanovení zákona o pozemních komunikacích. Žádost byla odůvodněna tím, že žadateli je bráněno průchodu do zadní části polikliniky, tedy stavby v jeho vlastnictví.

6. Ze zápisu o místním ohledání dne 21. 7. 2023 a pořízené fotodokumentace bylo zjištěno, že soud provedl ohledání budovy polikliniky na adrese , adresa, v , název obce, , a to zejména staveb souvisejících s budovou, které jsou předmětem tohoto řízení. Bylo zjištěno, že z levé strany budovy ve směru od Dvořákovy ulice vede chodník z betonových částečně rozbitých dlaždic, po celé délce je umístěno zábradlí a podezdívka, vede k přístavku opatřenému mříží, prostor je otevřený a z pravé strany stavebně souvisí s budovou kliniky, kde jsou troje dveře a jedno okno. Nad chodníkem je vybudován přístřešek, z levé strany podepřen kovovými sloupy a ukotven ke zdi polikliniky a nachází se nad vstupními dveřmi. Ze zadní strany se nachází zděný přístavek velikosti cca , právnická osoba, ,5 m, cca 2,5 m vysoký, opatřený uzamčený mi plechovými dveřmi. Nikdo z přítomných účastníků ohledání nevěděl, k čemu přístavek slouží, co je v něm uloženo, a kdo má od něj klíče.

7. Soud v tomto případě se zabýval nejprve naléhavým právním zájmem na určení vlastnického práva k věcem, které jsou předmětem tohoto řízení, tedy ke kočárkárně, přístavku v zadní části budovy, chodníku k bočnímu vchodu a kočárkárně a přístřešku nad kočárkárnou. S ohledem na shora uvedené listinné důkazy a vyjádření účastníků soud dospěl k závěru, že je dán naléhavý právní zájem na určení, že věci jsou ve vlastnictví žalovaného ať již jako samostatné stavby, příslušenství hlavní stavby, popřípadě součást hlavní stavby. Žalovaný své vlastnické právo popírá a s ohledem na možné komplikace vzhledem k užívání věcí, jejich možného poškození atp. je třeba postavit najisto, kdo je vlastníkem věci a je tedy oprávněn s věci držet, disponovat s nimi, čerpat případné užitky a na druhou stranu kdo má k věci povinnosti vlastníka a je zodpovědný za jejich stav.

8. Podle § 120 občanského zákoníku 40/1964 Sb. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

9. Podle § 121 téhož obč. z. příslušenstvím jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou určeny k tomu, aby byly s hlavní věci trvale užívány.

10. Pokud jde o kočárkárnu jedná se o „přístavek“, který nepochybně byl součástí polikliniky jako věci hlavní již v době rekonstrukce budovy původní nemocnice na budovu polikliniky. Tato skutečnost nepochybně vyplývá z projektové dokumentace, kde je kočárkárna zakreslena a z technické zprávy k projektu rekonstrukce objektu č.p. , Anonymizováno, z prosince 1970, kde pod bodem 7-1 na straně 9 je kočárkárna se vstupní deskou zmíněna a je uvedena i informace o provedení plechové krytiny. Při místním ohledání soud zjistil, že tzv. kočárkárna je přistavena k hlavní budově a má s ní společnou boční zeď, po odstranění kočárkárny včetně zdi by nepochybně došlo k poškození věci hlavní. S ohledem na toto stanovisko soud nepřihlédl k námitkám žalovaného, že v projektové dokumentaci k privatizačnímu projektu, je přístavba oddělena tlustou čarou a tedy není součástí hlavní budovy.

11. Pokud jde o přístavek na zadní straně budovy tak v průběhu řízení nebyl soudu předložen žádný důkaz o tom, kdy a jak byl přístavek postaven a za jakým účelem a který subjekt tuto přístavbu zajišťoval. Nicméně při místním ohledání bylo zjištěno, že přístavek má společnou zeď s budovou polikliniky a mohlo by se tedy jednat o její součást, kterou by bylo možno zapsat do katastru nemovitostí ale pouze v rozsahu, ve kterém stojí na odděleném pozemku p.č. , Anonymizováno, . Pokud by byl přístavek posouzen jako samostatná stavba, nebylo by jej možno vůbec do katastru nemovitostí zapsat bez úplného zaměření pod celou plochou. Soud si je vědom toho, že tento přístavek stojí částečně na pozemku p.č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalovaného a v této části by nemohl být zapsán do katastru nemovitostí bez oddělovacího geometrického plánu, a to ani jako součást hlavní budovy.

12. Jelikož soud posoudil kočárkárnu a přístavek na zadní straně budovy polikliniky jako součást věci hlavní, nelze v tomto řízení určit vlastnické právo žalovaného k těmto věcem jako samostatným stavbám, popř. příslušenství. Soud se v tomto směru ztotožnil s právním názorem žalobce, odkazujícím na judikaturu Nejvyššího soudu 22 Cdo 2221/2016, kde je možno výjimečně určit vlastnické právo k součásti věci hlavní, ale je třeba takto formulovat žalobní petit. Pokud v tomto řízení žalobce výslovně navrhuje, aby soud určil vlastnické právo k těmto věcem jako samostatným stavbám, nelze bez jeho výslovného návrhu určit, že věci jsou ve vlastnictví žalovaného jako součást věci hlavní, tedy budovy polikliniky v jeho vlastnictví. V tomto směru soud ani nemohl dát žalobci procesní poučení, protože nelze žalobce poučit o tom, jak má formulovat žalobní návrh, aby mu bylo možno vyhovět. Takovým poučením by soud porušil zásadu rovnosti procesních stran. To znamená, že soud sice dovozuje, že shora uvedené přístavby jsou součástí hlavní budovy ve vlastnictví žalovaného, ovšem žalobce žaluje určení vlastnického práva k samostatným stavbám a takto formulované žalobě nelze vyhovět. Stejná situace je v případě přístřešku nad hlavním vchodem, který evidentně není samostatnou stavbou, jedná se o stavební prvek, který slouží k zastřešení prostoru před zadním vchodem do budovy a je ukotven na zdi budovy. Pokud by byl odstraněn došlo by k funkčnímu znehodnocení věci (upraveno napři v rozhodnutí Nejvyššího soudu 3 Cz 3/90), kdy přístřešek má nepochybně funkci ochrany vstupního prostoru před nepříznivými meteorologickým jevy. Rozhodně tedy nelze rozhodnout o jeho vlastnictví jako samostatné stavby či příslušenství, žalobce by se musel domáhat rozhodnutí, že i přístřešek je součástí věci hlavní, tj. budovy polikliniky.

13. Pokud jde o navržené určení vlastnického práva k chodníku na pozemku p.č. , Anonymizováno, tak soud považuje tento nárok za bezdůvodný. Chodník se nachází na pozemku ve vlastnictví žalobce. Jedná se o veřejnou komunikaci. Jak vyplývá z rozhodnutí , právnická osoba, v , název obce, , odboru dopravy, správní úřad deklaruje, že na pozemcích p.č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace dle § 7 odst. 1 zákon a pozemních komunikacích, přičemž tento právní vztah trvá od nepaměti. Z rozhodnutí je patrné, že pozemek na pozemku p. č. , Anonymizováno, a který byl oddělen pro účely tohoto řízení oddělen z pozemku p.č , Anonymizováno, je součástí této komunikace. To vyplývá i z katastrální mapy. Otázku, zda lze komunikaci považovat za stavbu, či pouze za zpracování povrchu pozemku řeší rozhodnutí Správního soudu , spisová značka, . Otázku, zda je účelová komunikace samostatnou věci je třeba vždy posuzovat individuálně. Toto rozhodnutí charakterizuje podmínku spojení věci se zemí pevným základem tak, že věci nesmí být oddělitelná od země, aniž by došlo k porušení věci. Pevný základ by měl být geometricky a fyzikálně jednoznačně vymezený. Pokud by komunikace byla posouzena jako věc movitá, mělo by se jednat o stavbu, kterou lze oddělit od pozemku, aniž by došlo k jeho znehodnocení. Nicméně soud se již podrobněji nezabýval hodnocením, zda chodník je jako věci nemovitá, či movitá samostatnou stavbou s ohledem na níže uvedený závěr.

14. V tomto řízení totiž nebylo ani prokázáno, že by právní předchůdce žalovaného nabyl chodník jako samostatnou stavbu. Je nesporné, že pozemek , Anonymizováno, který slouží částečně jako chodník (geometrickým plánem vymezeno jako p.č. , Anonymizováno, ), zůstal ve vlastnictví právního předchůdce žalobce, tedy nebyl v rámci privatizace převeden na právního předchůdce žalovaného společně s budovou polikliniky. Soudu nebyl předložen žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, chodník byl převeden jako samostatná stavba, když vlastníkem pozemku zůstal právní předchůdce žalobce. Z toho vyplývá, že buď je chodník nedílnou součástí pozemku p.č. , Anonymizováno, (po oddělení od p.č. , Anonymizováno, ) a poté je jeho vlastníkem vlastník věci hlavní, tj. pozemku, což je žalobce. Z dokumentace ani z místního ohledání nevyplývá, že by chodník byl nedílnou součástí budovy polikliniky jako věci hlavní. Nebo pokud by byl chodník samostatně oddělenou stavbou, která stavebně nesouvisí s hlavní budovou tak, by musela být tato samostatná stavba na cizím pozemku vymezena v privatizačním projektu a následně v kupní smlouvě, kterou uzavřeli právní předchůdci účastníků, což nebylo prokázáno. Za této situace nemůže být úspěšná žaloba o určení vlastnictví žalovaného k chodníku, ať již samostatné stavby nebo součásti pozemku.

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Pokud jde o kočárkárnu, přístavek na zadní straně polikliniky a přístřešek nad bočním vchodem, tak žalobce vymezil předmět řízení nesprávně voleným petitem žaloby a soud z tohoto důvodu žalobu v této části zamítl. V této souvislosti soud odkazuje i na nález Ústavního soudu IV. ÚS 37/2000, který dospěl k závěru, že zamítnutí žaloby z důvodu nesprávně voleného petitu žaloby není porušení chráněných práv dle čl. 36 odst. 1 Listiny základní práv a svobod.

16. Pokud jde o chodník tak soud odkazuje na odůvodnění pod bodem 13. 14., kdy nebylo prokázáno vlastnické právo žalované, a v tomto rozsahu rovněž žalobu zamítl.

17. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, a proto mu soud přiznal zcela nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. Na náhradu nákladů řízení byla přiznána odměna za právní zastoupení za 8 úkonů právní služby po 2 500 Kč,, tj. 20 000 Kč a to za úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) písemné vyjádření k žalobě ze dne 11. 4. 2023, 3) vyjádření ze dne 7. 11. 2023, 4) vyjádření ze dne 12. 2. 2024, 5) účast na místním ohledání 21. 7. 2023, 6) účast na ústním jednání dne 27. 7. 2023, 7) účast na ústním jednání dne 29. 2. 2024, )8) účast na ústním jednání dne 25. 4. 2024. Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů za uvedených 8 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2 400 Kč. Cestovní náhrady byly přiznány ze cesty uskutečněné v roce 2023 dle vyhl. 467/2022, která uvádí sazbu základní náhrady 5,20 Kč/1 km a cena benzinu 41,20 Kč/1 l. Za cesty uskutečněné v roce 2024 soud postupoval dle vyhl. 398/2023 Sb., která upravuje sazbu základní náhrady 5,60 Kč/1 km a cenu benzinu 38,20 Kč/1 l. Většinu cest realizoval právní zástupce ze sídla advokátní kanceláře, tj. z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět, tj. 570 km, a to vozidlem tov. zn. JAGUAR XE. reg. zn. , SPZ, , při průměrné spotřebě benzinu 7 l/100km a v časovém úseku celkem cca 8 hodin. Za cesty k ústnímu jednání 27. 7. 2023 z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět v roce 2023 soud vypočetl v souladu s vyúčtováním právního zástupce náhradu ve výši 4 607,88 Kč. Náhrada za promeškaný čas byla přiznána za 18 započatých půlhodin po 100 Kč, tedy 1 800 Kč. Za cestu k místnímu ohledání dne 21. 2023 z , Anonymizováno, do , název obce, (578 km) a byla přiznána náhrada dle vyhl. 467/2022 Sb. s ohledem na shora uvedené údaje ve výši 4 672,55 Kč. Právní zástupce žalobce v opraveném podání, kde provedl výpočet s ohledem na cestu do , název obce, a nikoli , adresa, sice opravil počet ujetých kilometrů, ale ponechal původní výslednou částku 4 607,88 Kč. Proto se výpočet liší oproti návrhu. Náhradu za promeškaný čas soud přiznal za 16 započatých půlhodin, tj. 1 600 Kč. Za cesty k ústním jednáním dne 29. 2. 2024 a 25. 4. 2024 byla přiznána náhrada s ohledem na shora citovanou vyhl. 398/2023. Vzhledem k tomu, že právní zástupce uvádí ve výpočtu nesprávnou sazbu základní náhrady 5,20 Kč/1 km, soud náhradu přepočetl za použití správné sazby náhrady 5,60 Kč/1 km a dospěl k výpočtu částky 4 716,18 Kč za každé ústní jednání, tedy dvakrát, tj. 9 432,36 Kč. Náhradu za promeškaný čas soud přiznal v souladu s vyúčtováním za den 29. 2. 2024 za 18 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1 800 Kč a za den 25. 4. 2024 za 16 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1 600 Kč. Soud dále přiznal náhradu za 21 % DPH vypočtené z částky 47 912,79 kč, tj. částku 10 061,69 Kč. Celkem činí náklady řízení částku 57 974,48 Kč. S ohledem na výši nákladů řízení soud jejich splatnost odložil do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

18. Soud nepřiznal právnímu zástupci odměnu za úkony spočívající v sepisu dále uvedených písemných vyjádření. V podání ze dne 28. 3. 2023 právní zástupce pouze žádal o odročení termínu místního ohledání, tedy podání neobsahuje žádné návrhy ve věci samé. V podání ze dne 15. 3. 2024, obsahující návrh na separaci nákladů řízení (ve vyúčtování zřejmě omylem označeno jako podání ze dne 26. 4. 2024) žalovaný odůvodňuje návrh na přiznání separovaných nákladů řízení a neobsahují návrhy ve věci samé a navíc soud návrhu žalobce na přiznání separovaných nákladů řízení nevyhověl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Podání ze dne 26. 4. 2024 obsahuje doplnění závěrečného návrhu, který právní zástupce učinil dne 25. 4. 2024 při ústním jednání a vyčíslení nákladů řízení. Soud nepovažuje tento úkon za účelně vynaložený, protože právní zástupce měl možnost všechny skutečnosti uvést již při závěrečném ústním jednání dne 25. 4. 2024.

19. Žalobce v průběhu řízení uplatnil nárok na separaci nákladů řízení. V návrhu uvedl, že , žalobce v projednávané věci dvakrát požádal o prodloužení lhůty k předložení geometrického plánu, který měl být přílohou žaloby a dvakrát došlo k odročení jednání. Žalovaný byl nucen z procesní opatrnosti vyjádřit se k podané žalobě v důsledku jednání žalobce a to 11. 4. 2023 a 12. 2. 2024, kdy se vyjádřil k navrhované změně žaloby, aniž věděl, zda bude soudem připuštěna. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl sto předložit geometrický plán, či doplnit svá skutková tvrzení a důkazní prostředky, byť jediným podání a opakovaně zužoval a rozšiřoval předmět řízení, k čemuž byla žalovaná opakované povinna se vyjadřovat. Z tohoto důvodu žalovaná navrhla, aby jí byla přiznána separovaná náhrada náklady řízení za písemná podání ze dne 11. 4. 2023, za podání ze dne 7. 11. 2023 a za podání ze dne 12. 2. 2024.

20. Podle § 147 odst. 1 o.s.ř účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobily svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

21. Soud v tomto případě neshledal důvody pro přiznání tzv. separovaných nákladů řízení. Pokud jde o písemné vyjádření ze dne 11. 4. 2023 tak žalovaný se vyjádřil k podané žalobě na základě usnesení soudu k výzvě k vyjádření ze dne 24. 3. 2023 a tedy není dána jakákoli příčinná souvislost s tvrzenými nedostatky žaloby a sepisem vyjádření. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že činil písemná vyjádření z opatrnosti dne 7. 11. 2023 a 12. 2. 2024, protože žalobce opakovaně žádal o prodlouženi lhůty k doplnění důkazů, tak soud neshledal návrh důvodným. V této souvislosti soud uvádí, že skutečně dvakrát žalobci prodloužil lhůtu k doplnění důkazů, protože se jednalo o předložení geometrických plánů k přesnému zaměření nemovitostí, které žalobce neměl k dispozici včas, ač je nechal vyhotovit. Soud skutečně ústní jednání odročoval, a to s dostatečným časovým předstihem a žalovaný byl výslovně vyrozuměn o tom, že mu soud poskytuje prodloužení lhůt, které byly stanoveny při ústním jednání dne 27. 7. 2023. Soud tedy návrh na přiznání separovaných nákladů řízení zamítl. Pouze pro úplnost soud připomíná, že náhradu nákladů řízení za podání uvedená v návrhu na přiznání separovaných nákladů řízení, tj. ze dne 11. 4. 2023, ze dne 7. 11. 2023 a ze dne 12. 2. 2024 soud přiznal tímto rozsudkem ve výroku II. z důvodu plného procesního úspěchu žalovaného.