37 C 136/2016

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: žalobce proti žalovanému: Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 100 406,38 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 100 406,38 Kč se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, k rukám advokátky , Jméno advokátky, , náhradu nákladů řízení ve výši 36 747,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 11.5.2016 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 100 406,38 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že nahradil škodu způsobenou nesprávným úředním postupem žalovaného a v souladu s ustanovením § 16 odst. 1 zákona č.82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, uplatňuje nárok na regresní úhradu od žalovaného, který škodu způsobil. Uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22.1.2015, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25.5.2015, č.j. , spisová značka, , byla uložena , Anonymizováno, , povinnost zaplatit paní , jméno FO, částku 77 612 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7.9.2014 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši 18 830 Kč. Tyto částky žalobce uhradil dne 12.5.2015, respektive dne 6.8.2015. Dopisem ze dne 30.9.2015 vyzval žalobce žalovaného k regresní úhradě podle § 16 zákona č.82/1998 Sb., žalovaný však ničeho neuhradil. Zavinění žalovaného vyplývá ze shora uvedeného rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, a Městského soudu v Praze, z kterých vyplývá, že paní , jméno FO, vznikla škoda nezákonným rozhodnutím , právnická osoba, , stavebního úřadu, č.j. , číslo, ze dne 14.6.2013, kterým jí bylo nařízeno bezodkladné provedení zabezpečovacích prací na opěrné zdi na pozemcích č.KN , číslo, a , číslo, v k.ú. , adresa, .

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Nepopřel, že rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 14. 6. 2013 bylo paní , jméno FO, nařízeno bezodkladné provedení zabezpečovacích prací na opěrné zdi. K vydání rozhodnutí došlo v době, kdy stav ohrožoval zdraví a životy lidí. Udržovací práce byly uloženy po provedení místního šetření, a to paní , jméno FO, , která je vlastníkem pozemků, nad kterými se sklepy a zeď nachází. Žalovaný neměl důvod pochybovat o tom, že vlastníkem je právě paní , jméno FO, . Vlastnictví opěrné zdi a sklepů bylo následně řešeno v jiném soudním řízení. Dle názoru žalovaného nejsou splněny podmínky pro vznik regresního nároku, případně je zde objektivně prostor pro snížení regresní úhrady.

3. Soud provedl následující důkazy:

4. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro , adresa, , sp.zn. , spisová značka, , konkrétně z meritorního rozhodnutí vyplývá, že spor byl veden mezi žalobkyní , jméno FO, , narozenou , datum, a žalovaným (, Anonymizováno, ), o zaplacení částky 93 612 Kč. Nárok byl požadován z titulu náhrady škody podle zákona č.82/1998 Sb., kdy škoda měla vzniknou nezákonným rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 14.6.2013, č.j. , číslo, , kterým byla žalobkyni uložena povinnost provést neodkladné zabezpečovací práce na opěrné zdi, která se zřítila. Vzhledem k tomu, že shora uvedené rozhodnutí stavebního úřadu bylo autoremedurou zrušeno a žalobkyně již v mezidobí provedla některé zabezpečovací práce, došlo tak k pochybení a vydání nezákonného rozhodnutí, kdy povinnost k provedení prací byla uložena jo žalobkyni, která byla nesprávně pokládána za vlastníka opěrné zdi, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22.1.2015, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25.5.2015, č.j. , spisová značka, , byla uložena , Anonymizováno, , povinnost zaplatit paní , jméno FO, částku 77 612 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7.9.2014 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši 18 830 Kč. Částka 77 612 Kč představuje vynaložené náklady na nákup materiálu ve výši 25 650 Kč, náklady spočívající v odměně za provedení stavebních prací ve výši 35 000 Kč, náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 200 Kč, náklady spočívající v odměně a úhradě nákladů souvisejících s organizací a zajištěním provádění prací ve výši 7 980 Kč, cestovní náklady spojené s jednáním s dodavateli a zajištěním materiálu ve výši 3 782 Kč. Z obsahu spisu dále vyplývá, že proti rozhodnutí prvoinstančního soudu nepodal žalovaný odvolání, ač tak učinit objektivně mohl. Dále z obsahu spisu vyplývá, že , anonymizováno, nebylo účastníkem, ani vedlejším účastníkem, soudního řízení.

5. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro , adresa, , sp.zn. , spisová značka, , konkrétně z meritorního rozhodnutí vyplývá, že spor byl veden mezi žalobkyní , jméno FO, , narozenou , datum, a žalovanými manželi , jméno FO, a , jméno FO, , o náhradu škody uvedením do předešlého stavu jo a uložením vhodného a přiměřeného opatření k odvracení škody. Obvodní soud dospěl ve svém rozhodnutí ze dne 27. 1. 2022, č.j. , spisová značka, k závěru, že opěrná zeď se nachází ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných, kdy takové uspořádání věcí jak se jeví jako řešení spravedlivé, zohledňující individuální okolnosti daného případu ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a , spisová značka, . Odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 24. 8. 2022, č.j. , spisová značka, uvedl, že prvoinstanční soud dospěl k nesprávnému závěru, že předmětná opěrná zeď tvořící původně čelní stranu pískovcových sklepů uzavřených touto zdí, je v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Dospěl k závěru, že předmětná opěrná zeď je součástí sklepů ve vlastnictví žalovaných.

6. Z potvrzení předloženého žalobcem vyplývá, že uhradil celkem částku 81 576,38 Kč, a to dne 12. 5. 2015 (na účet , jméno FO, ), a dne 6. 8. 2015 částku 18 830 Kč, na účet advokáta paní , jméno FO, .

7. Z výzvy žalobce ze dne 30. 9. 2015 vyplývá, že uplatnil u žalovaného nárok na regresní úhradu částky 100 406,38 Kč, před podáním žaloby.

8. Ze spisu , právnická osoba, sp.zn. , číslo, vyplývá, že dne 15.4.2013 byl podán podnět k místnímu šetření z důvodu zřícení opěrné zdi na p.č., číslo, , k.ú. , adresa, . Po provedení místního šetření dne 26.4.2013 bylo dne 14.6.2013 vydáno stavebním úřadem rozhodnutí č.j. , číslo, kterým bylo paní , jméno FO, , jako vlastníkovi p.č., číslo, a , číslo, , k.ú. , adresa, , uložena povinnost provést na stavbě opěrné zdi neodkladné zabezpečovací práce. V rozhodnutí byl vyloučen odkladný účinek odvolání. Ze záznamu z místního šetření ze dne 12. 7. 2013 vyplývá, že paní , jméno FO, byly některé práce již provedeny, a to konkrétně dřevěné vzpěry v délce 12,5m. Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 23.7.2013 vyplývá, že ruší své předchozí rozhodnutí ze dne 14.6.2013, čímž vyhovuje odvolání paní , jméno FO, . Důvodem zrušení rozhodnutí byla skutečnost, že účastníkovi nebyly přesně specifikované zabezpečovací práce. Dne 17.9.2013 bylo stavebním úřadem vydáno další rozhodnutí č.j. , číslo, , kterým bylo paní , jméno FO, , jako vlastníkovi p.č., číslo, a , číslo, , k.ú. , adresa, , uložena povinnost provést na stavbě opěrné zdi neodkladné zabezpečovací práce. V rozhodnutí byl opět vyloučen odkladný účinek odvolání. Z rozhodnutí Krajského úřadu , Anonymizováno, ze dne 22.11.2013, č.j. , číslo, . Vyplývá, že ruší rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 17.9.2013. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že v souladu s § 135 odst. 2 stavebního zákona, je možné nařídit zabezpečovací práce pouze vlastníkovi stavby. Stavební úřad však nařídil provedení těchto prací odvolatelce, která je vlastníkem pozemku přiléhajícího k opěrné zdi, bez toho, že by náležitě zkoumal, zda je skutečným vlastníkem stavby opěrné zdi a sklepů, kterých se zabezpečovací práce týkají. Nebyla teda splněna podmínka stavebního zákona pro nařízení zabezpečovacích prací, kdy vlastnictví opěrné zdi a sklepů je sporné a rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno v rozporu se zákonem.

9. Z faktury ze dne 6. 9. 2013 vyplývá že , jméno FO, dodal , jméno FO, řezivo jo za dohodnutou cenu 25 650 Kč. Z dokladu o zaplacení ze dne 6. 9. 2013 vyplývá, že faktura byla zaplacena v hotovosti.

10. Z faktury ze dne 11. 7. 2013 vyplývá že , jméno FO, provedl práce za celkovou částku 35 000 Kč. Faktura byla uhrazena v hotovosti.

11. Faktury znalce Ing. , jméno FO, ze dne 3. 6. 2013 vyplývá že fakturuje , jméno FO, náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku na posouzení opěrné zdi, a to ve výši 5 200 Kč. Z dokladu o zaplacení vyplývá, že faktura byla uhrazena dne 18. 6. 2013.

12. Z faktury za hotové vystavené dne 16. 7. 2013 Ing. , jméno FO, vyplývá, že fakturuje , jméno FO, organizační a fyzické zajištění prací spojených se zabezpečením spadlé zdi dle rozhodnutí stavebního úřadu , adresa, ze dne 14.6.2013, a to ve výši 7 980 Kč. Faktura byla zaplacena v hotovosti.

13. Z přehledu cestovních nákladů spojených se zajištěním zabezpečovacích prací vyplývá celkový náklad ve výši 3 782 Kč. Přílohou vyúčtování je technický průkaz od vozidla , jméno FO, .

14. Na daný spor je nutné aplikovat ustanovení zákona č.82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Podle § 16 odst.1 nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. Podle odst. 4, stát může požadovat regresní úhradu pouze ve výši odpovídající účasti územního celku v samostatné působnosti, územního celku v přenesené působnosti či úřední osoby na způsobení vzniklé škody.

15. Shora uvedená právní koncepce je postavena na tom, že stát odpovídá nejen za škodu, kterou způsobily jeho vlastní orgány, ale i za škodu, kterou, mimo jiné způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při přeneseném výkonu státní správy. Právní úprava zároveň umožňuje jejich regresní postih, aby náklady na úhradu újmy nezůstaly jen k tíži státu, pokud újmu reálně způsobily jiné osoby jako skuteční škůdci. Ve vztahu k poškozeným však garantuje a hradí náhradu újmy způsobené výkonem státní moci vždy stát, a to objektivně, bez zřetele na zavinění, resp. absolutně, bez možnosti zproštění se odpovědnosti (liberace).

16. Povinnost státu vymáhat regresní úhradu není paušální, ale musí vycházet z posouzení okolností konkrétního případu, naplnění cílů, ke kterým má regres směřovat, závažnosti pochybení (zejména ve smyslu toho, zda jde o zjevný exces při výkonu veřejné správy), jeho opakovanosti, zohlednění objektivních podmínek pro řádný výkon a plnění povinností (personální či technické zabezpečení), jakož i složitosti věci po právní i skutkové stránce. Dle názoru soudu by regresní úhrady měly být ze strany státu uplatňovány především v případech, kdy došlo k vydání nezákonného rozhodnutí či k nesprávnému úřednímu postupu v důsledku zásadního excesu dotyčné osoby ve vztahu k postupu a povinnostem jí zákonem uloženým či nerespektování závazných právních názorů a pokynů, obecně známé a ustálené judikatury a správněprávní praxe.

17. Nezbytnou a základní podmínkou nároku státu na regresní úhradu je rovněž existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti územním samosprávným celkem při výkonu státní správy v přenesené působnosti (například nesprávný úřední postup) a vznikem škody. Důkazní břemeno ohledně prokázání zavinění regresem odpovědné osoby má stát, který vůči ní regres uplatňuje. Regresní nárok státu se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody.

18. Z provedených důkazů vyplývá a současně bylo mezi stranami nesporné, že u , právnická osoba, bylo dne 15.4.2013 zahájeno řízení pod sp.zn. , číslo, . Podnětem k zahájení řízení bylo zřícení opěrné zdi na p.č., číslo, , k.ú. , adresa, . Dne 14.6.2013, po provedení místního šetření, vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým uložil paní , jméno FO, , jako vlastníkovi p.č., číslo, a , číslo, , povinnost provést na stavbě opěrné zdi neodkladné zabezpečovací práce. Proti rozhodnutí podala paní , jméno FO, odvolání a stavební úřad své předchozí rozhodnutí ze dne 14.6.2013, rozhodnutím ze dne 23.7.2013, autoremedurou zrušil. Jelikož v předchozím rozhodnutí ze dne 14.6.2013 byl vyloučen odkladný účinek odvolání, provedla paní , jméno FO, určité zabezpečovací práce, a to konkrétně nechala zbudovat dřevěné vzpěry v délce 12,5m. Dne 17.9.2013 vydal stavební úřad další rozhodnutí, kterým paní , jméno FO, , jako vlastníkovi p.č., číslo, a , číslo, , k.ú. , adresa, , uložil povinnost k provedení na stavbě opěrné zdi neodkladné zabezpečovací práce. Toto rozhodnutí bylo zrušeno, jako nezákonné, odvolacím Krajským úřadem , Anonymizováno, , rozhodnutím ze dne 22.11.2013. Z odůvodnění zrušovacího rozhodnutí vyplývá, že nařídit zabezpečovací práce je možné pouze vlastníkovi stavby. Stavební úřad však nařídil provedení těchto prací paní , jméno FO, , která je vlastníkem pozemku přiléhajícího k opěrné zdi, bez toho, že by náležitě zkoumal, zda je skutečným vlastníkem stavby opěrné zdi a sklepů, kterých se zabezpečovací práce týkají.

19. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 14.6.2013, jakož i ze dne 17.9.2013, byla zrušena, domáhala se paní , jméno FO, náhrady škody, a to v soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, , pod sp.zn. , spisová značka, . Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22.1.2015, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25.5.2015, č.j. , spisová značka, , vysoudila paní , jméno FO, na , Anonymizováno, , z titulu náhrady škody podle zákona č.82/1998 Sb., náhradu škody ve výši 77 612 Kč s příslušenstvím, jakož i náklady řízení ve výši 18 830 Kč. Tyto částky byly paní , jméno FO, uhrazeny, a to dne 12. 5. 2015, respektive dne 6. 8. 2015.

20. Sporná mezi stranami byla otázka, zda regresní nárok žalobce na zaplacení žalované částky je oprávněný.

21. Dle názoru soudu požadavek žalobce na zaplacení regresního nároku, dle § 16 odst. 1 zákona č.82/1998 Sb., není oprávněný, respektive soud tento nárok žalobce pokládá za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, dle § 2 odst. 3, zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, popřípadě zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, dle § 8, občanského zákoníku. Zároveň se soud domnívá, že v tomto konkrétním případě absentuje zákonný atribut regresní náhrady, a to zavinění žalovaného.

22. Podstatné v dané věci je posoudit konkrétní postup žalovaného při výkonu státní správy v přenesené působnosti, při vydání předmětného rozhodnutí, jehož nezákonnost má být v příčinné souvislosti se vznikem škody paní , jméno FO, a následného regresního nároku žalobce. Předně je třeba si uvědomit, že u územních samosprávných celků v přenesené působnosti je jimi prováděný výkon státní moci v přenesené působnosti nedobrovolný, respektive jde o zákonem uloženou povinnost, přičemž územní samosprávný celek jako samosprávná právnická osoba má poměrně omezené možnosti, jak výkon státní moci v přenesené působnosti ovlivňovat. Stát tedy sice garantuje a hradí újmu poškozeným, ale následně ji přenáší na územní samosprávné celky, jimž uložil povinnost vykonávat státní moc i bez jejich souhlasu a vůle, a ne vždy jim k tomu vytváří podmínky. Rozsah případné náhrady, na kterou má stát z titulu regrese nárok a kterou je oprávněn požadovat je omezena mírou účasti těchto subjektů na způsobení škody.

23. Je pravdou, že rozhodnutí stavebního úřadu , právnická osoba, ze dne 14.6.2013 i ze dne 17.9.2013 byla zrušena, a to první rozhodnutí formou autoremedury, v důsledku formálních nedostatků a druhé rozhodnutí odvolacím úřadem. Předmětným rozhodnutím předcházelo místní šetření konané dne 26.4.2013, na kterém nikdo nesporoval, že by zabezpečovací práce měla provést právě paní , jméno FO, , jako vlastník pozemku č.KN , číslo, . Sporná byla pouze skutečnost, kdo nese odpovědnost za zřízení opěrné zdi. V dopise ze dne 5.5.2013 paní , jméno FO, informuje stavební úřad, že akceptuje jejich požadavek a nechá zpracovat znalecký posudek. Opět nesporuje, že by nebyla vlastníkem opěrní zdi, pouze polemizuje s odpovědností za pád zdi. Až v odvolání paní , jméno FO, ze dne 24.6.2013, proti rozhodnutí ze dne 14.6.2013, lze zaznamenat první zmínku o tom, že je sporné vlastnictví k opěrné zdi. Dalšího místního šetření konaného dne 12.7.2013 se paní , jméno FO, , ani její zmocněnec, neúčastnili. Následovalo další rozhodnutí o uložení povinnosti k provedení zabezpečovacích prací paní , jméno FO, , jako vlastníku pozemku nad sklepy a opěrnou zdí, ze dne 17.9.2013, které bylo následně rozhodnutím nadřízeného orgánu ze dne 22.11.2013, jako nezákonné zrušeno, kdy byla vytknuta stavebnímu úřadu skutečnost, že zabezpečovací práce je možné nařídit pouze vlastníkovi stavby, práce byly nařízeny paní , jméno FO, , která je vlastníkem pozemku přiléhajícího k opěrné zdi, bez toho, že by bylo náležitě zkoumáno, zda je skutečným vlastníkem stavby opěrné zdi a sklepů, kterých se zabezpečovací práce týkají.

24. Je tedy vytýkáno stavebnímu úřadu žalovaného, že nedostatečně zkoumal vlastnické právo, zejména ke spadlé opěrní zdi, před vydáním rozhodnutí. Soud zejména upozorňuje na to, že v soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, , pod sp.zn. , spisová značka, , bylo mimo jiné, jako otázka předběžná, řešeno vlastnické právo k předmětné opěrní zdi, tj. stejná skutková otázka, kterou si musel posoudit stavební úřad žalovaného. V tomto řízení, které trvalo od roku 2015 do roku 2022, tj. 7 let, soudy nejprve dospěly k závěru, že opěrná zeď se nachází ve spoluvlastnictví žalobkyně, tj. paní , jméno FO, a žalovaných (manželů , jméno FO, ). Až následně z rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 8. 2022 lze dospět k jinému závěru, a to že předmětná opěrná zeď tvořící původně čelní stranu pískovcových sklepů uzavřených touto zdí je součástí sklepů ve vlastnictví žalovaných, tj. manželů , jméno FO, .

25. Za situace, kdy obdobnou skutkovou otázku, kterou si měl vyřešit a právně posoudit stavební úřad žalovaného v situaci, kdy bylo nutné věc řešit bez zbytečného odkladu s ohledem na hrozící škodu na majetku a zdraví lidí, řešil civilní soud cca. 7 let, má soud za to, že nelze sankcionovat žalovaného za vydání nezákonného rozhodnutí, respektive nesprávné skutkové a právní posouzení složitého problému. Je třeba si uvědomit, že pracovnice stavebního úřadu, která věc řešila, nemá a objektivně nemůže mít takovou odbornou způsobilost a rozhodovací praxi, jako nezávislý soud. Je pozoruhodné, že i civilní prvoinstanční soud dospěl k závěru, že opěrná zeď je v podílovém spoluvlastnictví paní , jméno FO, a manželů , jméno FO, . Za takového zjištění by rozhodnutí stavebního úřadu nemohlo být pokládáno za nezákonné, kdy zabezpečovací práce by objektivně mohly být uloženy paní , jméno FO, , jako spoluvlastníkovi opěrní zdi. Až následně bylo odvolacím soudem stanoveno, že opěrná zeď je součástí sklepů a právní názor prvoinstančního soudu není správný.

26. Je tedy evidentní, že v tomto konkrétním případě nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí či k nesprávnému úřednímu postupu v důsledku zásadního excesu pracovnice stavebního úřadu žalované. Nedošlo ze strany pracovnice ani k nerespektování závazných právních názorů a pokynů, obecně známé a ustálené judikatury a správněprávní praxe. Došlo pouze k odlišnému skutkovému a právnímu posouzení předmětné otázky vlastnického práva, kterou nejednotně řešil i civilní soud, jako otázku předběžnou v soudním řízení, po dobu cca. 7 let. Nelze tedy klást za vinu žalovanému, že pracovnice stavebního úřadu takto složitou věc posoudila po skutkové a právní stránce odlišně. Dle názoru soudu, jak již bylo shora uvedeno, povinnost státu vymáhat regresní úhradu není paušální, ale musí vycházet z posouzení okolností konkrétního případu, naplnění cílů, ke kterým má regres směřovat, závažnosti pochybení (zejména ve smyslu toho, zda jde o zjevný exces při výkonu veřejné správy), jeho opakovanosti, zohlednění objektivních podmínek pro řádný výkon a plnění povinností (personální či technické zabezpečení), jakož i složitosti věci po právní i skutkové stránce. V tomto konkrétním případě soud považuje požadavek na regresní úhradu za formalistický výkon práva v rozporu s dobrými mravy, který po zohlednění všech shora uvedených hledisek nemůže požívat právní ochrany.

27. Zároveň se soud domnívá, že v tomto konkrétním případě absentuje zákonný atribut regresní náhrady, a to zavinění žalovaného. Pracovnice stavebního úřadu, dle názoru soudu postupovala v dané věci s nejlepším vědomím a svědomím, musela věc vyřešit v poměrně krátké době, a to s ohledem na nutnost ochrany majetku a zdraví lidí, věc si skutkově a právně posoudila, takové posouzení nebylo zjevným excesem, kdy k podobnému závěru došel i Obvodní soud pro , adresa, . Pouze v odlišném skutkovém a právním posouzení věci pracovnicí stavebního úřadu nelze spatřovat zavinění žalovaného, který tuto pracovnici objektivně ani nemůže v jejich názorech korigovat, či usměrňovat. Není tedy splněna základní podmínka regresní náhrady, a to zavinění žalovaného z nedbalosti.

28. Zároveň se soud pozastavuje nad tím, že žalobce ve sporu s paní , jméno FO, , který byl veden u Obvodního soudu pro , adresa, , pod sp.zn. , spisová značka, , nenavrhl vstup žalovaného do řízení, jako vedlejšího účastníka, aby již v tomto řízení mohl hájit své zájmy a práva. V těchto konkrétních věcech je, právě s ohledem na možný vznik regresní povinnosti, žádoucí, aby se příslušná úřední osoba či samosprávný územní celek účastnily soudního řízení, v němž je proti státu nárok na náhradu újmy uplatněn. Takovým postupem by se objektivně snížilo riziko, že bude stát neúspěšný v řízení o náhradu újmy, neboť neuplatní veškeré námitky, jež by mohly být uplatněny, a následně bude neúspěšný i s regresním nárokem, kde proti němu úřední osoba či územní samosprávný celek dané námitky již uplatní. Dle názoru soudu žalovaný (, Anonymizováno, ) neuplatnil v soudním řízení všechny relevantní argumenty a obranu, proti nároku paní , jméno FO, . Zejména se soud pozastavuje nad tím, že nebyly sporovány jednotlivé nároky paní , jméno FO, , a to jejich výše a zejména příčinná souvislost jejich vzniku s tvrzeným nezákonným rozhodnutím stavebního úřadu. Po vynesení rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22.1.2015, nebylo ze strany státu ani podáno odvolání, kdy právě mohly a měly být nároky žalobkyně sporovány. Takový postup státu soud považuje za zvláštní, lehkomyslný a v rozporu se zásadou řádného hospodáře. Za předpokladu, že by stát navrhl vstup žalovaného (, adresa, ) do řízení, mohl by výsledek soudního řízení být případně zcela odlišný. Z částky 77 612 Kč vysouzené paní , jméno FO, , jsou některé položky, bez dalšího přinejmenším sporné. Zejména náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 200 Kč, kdy posudek byl zpracován ještě před vydáním tvrzeného nezákonného rozhodnutí stavebního úřadu. Dále náklady spočívající v odměně a úhradě nákladů souvisejících s organizací a zajištěním provádění prací ve výši 7 980 Kč a cestovní náklady spojené s jednáním s dodavateli a zajištěním materiálu ve výši 3 782 Kč, nejsou dle názoru soudu, bez dalších tvrzení a důkazů, oprávněné. Z obsahu spisu však vyplývá, že proti rozhodnutí prvoinstančního soudu nepodal žalovaný odvolání, ač tak učinit objektivně mohl a měl. I v tomto ohledu soud pokládá následný postup státu při uplatnění nároku na regresní úhradu za postup v rozporu s dobrými mravy, který nemůže požívat právní ochrany, kdy se odpovědnost snaží alibisticky přenést na žalovaného, aniž by se sám choval jako řádný hospodář.

29. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zcela zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve sporu úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v odměně a hotových výdajích advokátky, dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Náklady představují odměnu advokátky 5,5 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 100 406,38 Kč (5,5x 5 140 Kč), tj. 28 270 Kč (převzetí a příprava; sepis vyjádření k žalobě; účast na jednání dne 19.12.2016, 4.11.2024, 22.1.2025; účast na vyhlášení rozsudku dne 29.1.2025), dle § 7 a §9 odst.1, vyhlášky č.177/1996 Sb., 4x režijní paušál po 300 Kč a 2x režijní paušál po 450 Kč, tj. celkem 2 100 Kč, dle § 13 citované vyhlášky a DPH 21%, tj.6 377,70 Kč. Celkem tedy náklady činí částku 36 747,70 Kč.