38 C 183/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 746,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 30 511,73 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 235 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 235 Kč od 3. 2. 2015 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení pohledávky č. 1 - částky 19 204,27 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným po přezkoumání jeho schopnosti splácet uzavřela dne 9. 12. 2013 smlouvu o zápůjčce [číslo] v částce 15 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen„ poplatek“) ve výši 12 541 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 916 Kč (dále jen„ kapitalizovaný úrok“) s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 850 Kč (dále jen„ odměna za zpracování“) a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč (dále jen„ inkasní úhrada“) v 60 týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2015, nehradil však sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 11. 3. 2014. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky složené z částky 13 180,89 Kč na jistině s úrokem ve výši 19,98 % ročně od 2. 2. 2015 a částky 11 020,10 Kč na poplatku, následně došlo k částečné úhradě do výše 4 996,72 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení pohledávky č. 2 – částky 11 542,72 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným po přezkoumání jeho schopnosti splácet uzavřela dne 19. 12. 2012 smlouvu o půjčce [číslo] v částce 20 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit poplatek ve výši 16 721 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 554 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za zpracování ve výši 3 801 Kč a inkasní úhrady ve výši 10 366 Kč v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 2. 2014, nehradil však sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 1. 4. 2014. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky složené z částky 7 922,44 Kč na jistině s úrokem ve výši 19,98 % ročně od 30. 7. 2014, tj. uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky a částky 6 623,56 Kč na poplatku, následně došlo k částečné úhradě do výše 3 003,28 Kč Smlouvou ze dne 22. 9. 2016 došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni a za období od tohoto data do sepisu žaloby nebylo žalovaným na pohledávky ničeho uhrazeno.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o půjčce [číslo] (č.l. 14) uzavřené dne 19. 12. 2012 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 16 721 Kč vypočteného jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 2 554 Kč, odměny za zpracování ve výši 3 801 Kč a inkasní úhrady ve výši 10 366 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 36 721 Kč v 60 týdenních splátkách po 613 Kč s poslední splátkou ve výši 554 Kč. V případě úhrady v 60 splátkách je v článku 2 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce (č.l. 15, dále jen„ podmínky smlouvy o půjčce“) přiložených k předmětné smlouvě uvedena roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) na spotřebitelský úvěr 63,93 % ročně a výpůjční úroková sazba v souladu s článkem 3 činí 19,98 % ročně. V souladu s článkem 11 podmínek smlouvy o půjčce měla právní předchůdkyně žalobkyně v případě neuhrazení splátky včas právo na vyrovnání celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Obdobné podmínky smlouvy o půjčce (č.l. 17) byly rovněž přiloženy ke smlouvě o půjčce [číslo] uzavřené dne 9. 12. 2013 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 116), z níž soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 12 541 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 1 916 Kč, odměny za zpracování ve výši 2 850 Kč a inkasní úhrady ve výši 7 775 Kč, tedy celkovou dlužnou částku 27 541 Kč v 60 týdenních splátkách po 460 Kč s poslední splátkou ve výši 401 Kč V tomto případě byla pro režim splácení v 60 splátkách v článku 2 podmínek smlouvy o půjčce uvedena totožná RPSN jako u smlouvy [číslo] v článku 3 rovněž totožná výpůjční úroková sazba. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 (č.l. 18 – 32)) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). Jméno a adresa žalovaného spolu s výší pohledávek k datu postoupení 11 543 Kč a 19 204 Kč jsou uvedeny v seznamu postoupených pohledávek (č. l. 36) a právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávek na základě smlouvy ze dne 22. 9. 2016 s uvedením jejich celkové výše 30 747 Kč v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2016 (č.l. 35). Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 68 811,28 Kč ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 28. 1. 2021 (č.l. 33 – 34, podací lístek na č.l. 37).

4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

7. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o půjčce [číslo] v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s touto částkou vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 12 541 Kč, tedy celkovou částku 27 541 Kč v 60 týdenních splátkách, svůj závazek nedodržel a dostal se do prodlení se splácením zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně dále žalovanému poskytla na základě smlouvy o půjčce [číslo] v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s touto částkou vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 16 721 Kč, tedy celkovou částku 36 721 Kč v 60 týdenních splátkách, svůj závazek nedodržel a dostal se do prodlení se splácením půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

8. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěryschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěryschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku zaměřenou na odkup pohledávek za spotřebitelskými úvěry žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci nebylo nijak doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěryschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěryschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.

9. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadovaný poplatek, který je fakticky úrokem, byť částečně skrytým pod odměnou za zpracování a inkasní úhradou a soud by se i v případě platné smlouvy zabýval rozporem poplatku s dobrými mravy. Soud v obdobných případech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle nějž je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrok sjednaný ve smlouvě při zohlednění odměny za zpracování několikanásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2012, resp. 2013 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyně jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 11 Soud se dále ztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích z rozsudku ze dne 11. 12. 2015 č.j. 60 ICm 3236/2015-25, potvrzeném rozsudkem Vrchního soudu ze dne 3. 5. 2018, č. j. 102 VSPH 90/2016-45, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč je neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o.z. a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z. Tato částka představuje 60 % ze skutečně poskytnuté jistiny a při zohlednění již sjednaných úroků by pak zisk žalobce měl činit cca 80 % poskytnuté částky ročně. Krajský soud takto sjednaný zisk na straně zapůjčitele ve spotřebitelských smlouvách považuje za nepřiměřený. V daném případě formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze strany žalobce navyšování ceny poskytnuté zápůjčky. Je nutné zohlednit rovněž to, že dlužníkům je v podstatě dáno na výběr buď poskytnutí peněz na účet do 14 dnů od podpisu smlouvy, nebo okamžité poskytnutí peněz v hotovosti, avšak při strpění dalších plateb za hotovostní inkaso. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí zápůjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce. O tomto pak svědčí mimo jiné to, že u všech dlužníků, k nimž si žalobce své pohledávky přihlásil v soudem zjištěných 32 insolvenčních řízeních, byla sjednána odměna za hotovostní inkaso a byla v přihlášce rovněž požadována. V tomto konkrétním případě pak z týdenní splátky 300 Kč celých 100 Kč (jedna třetina) mělo být použito na odměnu za hotovostní inkaso. Argumentoval-li žalobce, že s hotovostním inkasem měl spojené náklady, pak je nutno zdůraznit, že je to právě žalobce, kdo ve formulářích tuto možnost nabízel a je to rovněž žalobce, kdo stanovuje, že musejí být hrazeny splátky týdenní a spotřebiteli nedává jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. Nutností týdenního dojíždění do domácnosti dlužník pak sám žalobce zbytečně navyšoval cenu zápůjčky a nepočínal si s péčí řádného hospodáře. Z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobkyně u pohledávek z úvěrových smluv uzavřených právní předchůdkyní žalobkyně uplatňuje nárok na nedoplatek inkasní úhrady. Jen za období od 1. 2. 2019 byl senátem 38 projednáván celkem v 46 řízeních žalobkyní uplatněný nárok na nedoplatek inkasní úhrady, která je tedy vůči dlužníkům v zásadě vždy (s jedinou výjimkou v podobě nároku uplatněného v řízení vedeném pod sp. zn. 38 C 70/2019) uplatňována. Výše této odměny není jednotná a často se pohybuje okolo 50 % poskytnuté částky. Jedná se o řízení vedená pod spisovou značkou 38 C 3/2018, 38 C 360/2018, 38 C 366/2018, 38 C 367/2018, 38 C 371/2018, 38 C 375/2018, 38 C 378/2018, 38 C 387/2018, 38 C 399/2018, 38 C 400/2018, 38 C 405/2018, 38 C 419/2018, 38 C 426/2018, 38 C 427/2018, 38 C 442/2018, 38 C 443/2018, 38 C 454/2018, 38 C 34/2019, 38 C 41/2019, 38 C 67/2019, 38 C 71/2019, 38 C 101/2019, 38 C 105/2019, 38 C 113/2019, 38 C 119/2019, 38 C 120/2019, 38 C 121/2019, 38 C 122/2019, 38 C 123/2019, 38 C 126/2019, 38 C 135/2019, 38 C 142/2019, 38 C 149/2019, 38 C 150/2019, 38 C 153/2019, 38 C 159/2019, 38 C 182/2019, 38 C 221/2019, 38 C 224/2019, 38 C 234/2019, 38 C 258/2019, 38 C 271/2019, 38 C 272/2019, 38 C 295/2019, 38 C 133/2021 a 38 C 161/2021. Obdobně jako ve výše uvedeném případě i právní předchůdkyně žalobkyně stanovila, že splátky musejí být hrazeny týdenně a spotřebiteli (žalované) nedala jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. Právě kombinace těchto faktorů by činila i v případě platnosti smlouvy jako takové ujednání o odměně za zpracování a inkasní úhradě (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a tedy v souladu s § 39 obč. zák. (jehož pojetí neplatnosti bylo podstatně širší, než v úpravě současné) neplatné.

10. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 15 000 Kč poskytnutém žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy o půjčce [číslo] jako půjčka. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Po odečtení požadované částky 19 204,27 Kč od celkové splatné částky 27 541 Kč soud dovodil, že žalovaný uhradil částku 8 336,73 Kč, kterou žalobkyně v žalobě zaokrouhlila na 8 337 Kč, a následným odečtením této částky od jistiny zápůjčky ve výši 15 000 Kč získal částku 6 663 Kč jako její nesplacenou část. Obdobně v případě neplatné smlouvy o půjčce [číslo] soud po odečtení požadované částky 11 542,72 Kč od celkové splatné částky 36 721 Kč dovodil, že žalovaný uhradil částku 25 178,28 Kč, kterou žalobkyně v žalobě zaokrouhlila na 25 178 Kč, a následným odečtením jistiny půjčky ve výši 20 000 Kč od této částky získal částku 5 178 Kč, kterou započetl na jistinu půjčky ze smlouvy o půjčce [číslo]. Žalovaný se dostal se splácením do prodlení, uhradil na jistinách půjček celkovou částku 33 515 Kč, proto soud žalobkyni přiznal částku 1 485 Kč a žalobu co do částky 29 261,99 Kč zamítl.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl pouze částečný, konkrétně byla čistě aritmeticky z 95,2 % neúspěšná a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly.