38 C 217/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 58 963,39 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 39 818 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 19 145,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 038,73 Kč od 30. 3. 2018 do zaplacení, ve výši 8,5% ročně z částky 8 928,16 Kč od 4.5.2018 do zaplacení, ve výši 9% ročně z částky 4 178,50 Kč od 10.9.2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení pohledávky [číslo] částky 18 321,73 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně [anonymizována dvě slova] x [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela po přezkoumání jeho úvěruschopnosti dne 17. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] v částce 20 000 Kč, kterou mu předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu se zápůjčkou uhradit částku (dále jen„ poplatek“) ve výši 12 283 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč (dále jen„ kapitalizovaný úrok“) s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 3 608 Kč (dále jen„ odměna za zpracování“) a částky za administrativní činnost ve výši 6 671 Kč (komfortní splácení v hotovosti, dále jen„ inkasní úhrada“) v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 4. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 29. 3. 2018 a celkově bylo uhrazeno 7 898 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky složené z částky 10 263,63 Kč na jistině s úrokem ve výši 29 % ročně od 14. 4. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru) a částky 8 058,10 Kč na poplatku. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení pohledávky č. 2 – částky 24 438,16 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 3. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] v částce 22 000 Kč, kterou mu předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit poplatek ve výši 15 510 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 145 Kč s úrokovou sazbou ve výši 17,35 % ročně, odměny za zpracování ve výši 2 150 Kč a inkasní úhrady ve výši 10 215 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 084 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 5. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 21. 6. 2017 a celkově bylo uhrazeno 12 504 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky složené z částky 15 274,28 Kč na jistině s úrokem ve výši 17,35 % ročně od 4. 5. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru) a částky 9 163,88 Kč na poplatku. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení pohledávky č. 3 – částky 16 203,50 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 8. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] v částce 15 000 Kč, kterou mu předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit poplatek ve výši 12 025 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 182 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,20 % ročně, odměny za zpracování ve výši 1 625 Kč a inkasní úhrady ve výši 7 218 Kč v 24 měsíčních splátkách po 1 127 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 9. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 21. 6. 2017 a celkově bylo uhrazeno 9 017 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky složené z částky 10 603,24 Kč na jistině s úrokem ve výši 19,20 % ročně od 9. 9. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru) a částky 5 600,26 Kč na poplatku. Smlouvou ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení všech uvedených pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (č.l. 17 - 18) uzavřené dne 8. 9. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 12 025 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 3 182 Kč, odměny za zpracování ve výši 1 625 Kč a inkasní úhrady (částka za komfortní a flexibilní splácení) ve výši 7 218 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 27 025 Kč v 24 měsíčních splátkách po 1 127 Kč s poslední splátkou ve výši 1 104 Kč, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) na spotřebitelský úvěr činila 87,33 % ročně a výpůjční úroková sazba při 24 splátkách 19,20 % ročně. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] (č.l. 19-20) uzavřené dne 3. 11. 2016 mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným byla žalovanému dle zjištění soudu dále poskytnuta částka 22 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 15 510 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 3 145 Kč, odměny za zpracování ve výši 2 150 Kč a inkasní úhrady ve výši 10 215 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 37 510 Kč v 18 měsíčních splátkách (RPSN 109,09 %, výpůjční úroková sazba při 18 splátkách 17,35 % ročně) po 2 084 Kč s poslední splátkou ve výši 2 082 Kč. Částka 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 2 504 Kč, odměny za zpracování ve výši 3 608 Kč a inkasní úhrady ve výši 6 671 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách (RPSN 236,25 %, výpůjční úroková sazba při 60 splátkách 29 % ročně) po 439 Kč s poslední splátkou ve výši 382 Kč, mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] (č. l. 21-22) uzavřené mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným dne 17. 2. 2017. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 (z informačního systému ISAS) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“) a o této skutečnosti spolu s celkovou výší pohledávek k datu postoupení 88 663,39 Kč informovala žalovaného v rámci zaslaného oznámení o postoupení ze dne 20. 1. 2020 (č.l. 23, podací lístek na č.l. 29). Pro jednotlivé smlouvy vyhotovila žalobkyně dle zjištění soudu dne 27. 1. 2020 tabulky umoření (č.l. 24 – 26), z nichž vyplývají (kromě zaplacení kupní ceny ze smlouvy o postoupení pohledávek) úhrady ve výši 7x 1 127 Kč a 1 128 Kč pro smlouvu [číslo] ve výši 6x 2 084 Kč pro smlouvu [číslo] ve výši 1 320 Kč, 3x 1 000 Kč, 2x 439 Kč, 2x 200 Kč, 1 850 a 450 Kč pro smlouvu [číslo]. Součástí výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 30. 11. 2017 (č. l. 27-28, podací lístek na č.l. 30) je základní skutkový a právní rozbor, v němž je dle zjištění soudu uveden právní důvod vzniku pohledávek, tedy zesplatnění dosud neuhrazených částek v celkové výši 81 362,47 Kč (pohledávka ze smlouvy o zápůjčce [číslo] složená z 10 263,63 Kč na jistině a 8 058,10 Kč na poplatku, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] složená z 15 274,28 Kč na jistině a 9 163,88 Kč na poplatku a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] složená z 10 603,24 Kč na jistině a 5 600,26 Kč na poplatku) v důsledku prodlení, neboť žalovaný nehradil řádné a včas.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2016“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – OPR- [právnická osoba] GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s touto částkou vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 12 025 Kč, tedy celkovou částku 27 025 Kč v 24 měsíčních splátkách, svůj závazek nedodržel a dostal se do prodlení se splácením zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně dále žalovanému poskytla na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] v hotovosti částku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s touto částkou vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 15 510 Kč, tedy celkovou částku 37 510 Kč v 18 měsíčních splátkách, svůj závazek nedodržel a dostal se do prodlení se splácením zápůjčky. Dále právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] v hotovosti částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s touto částkou vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 12 283 Kč, tedy celkovou částku 26 283 Kč ve 24 měsíčních splátkách, svůj závazek ani v tomto případě nedodržel a dostal se do prodlení se splácením zápůjčky. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni.

11. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku zaměřenou na odkup pohledávek za spotřebitelskými úvěry žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci nebylo nijak doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, resp. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 jsou tak smlouvy jako celek neplatné.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadovaný poplatek, který je fakticky úrokem, byť částečně skrytým pod odměnou za zpracování a inkasní úhradou a soud by se i v případě platné smlouvy zabýval rozporem poplatku s dobrými mravy. Soud v obdobných případech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle nějž je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrok sjednaný ve smlouvě při zohlednění odměny za zpracování několikanásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2016, resp. 2017 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyně jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 11 %) Soud se dále ztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích z rozsudku ze dne 11. 12. 2015 č.j. 60 ICm 3236/2015-25, potvrzeném rozsudkem Vrchního soudu ze dne 3. 5. 2018, č. j. 102 VSPH 90/2016-45, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč je neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o.z. a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z. Tato částka představuje 60 % ze skutečně poskytnuté jistiny a při zohlednění již sjednaných úroků by pak zisk žalobce měl činit cca 80 % poskytnuté částky ročně. Krajský soud takto sjednaný zisk na straně zapůjčitele ve spotřebitelských smlouvách považuje za nepřiměřený. V daném případě formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze strany žalobce navyšování ceny poskytnuté zápůjčky. Je nutné zohlednit rovněž to, že dlužníkům je v podstatě dáno na výběr buď poskytnutí peněz na účet do 14 dnů od podpisu smlouvy, nebo okamžité poskytnutí peněz v hotovosti, avšak při strpění dalších plateb za hotovostní inkaso. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí zápůjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce. O tomto pak svědčí mimo jiné to, že u všech dlužníků, k nimž si žalobce své pohledávky přihlásil v soudem zjištěných 32 insolvenčních řízeních, byla sjednána odměna za hotovostní inkaso a byla v přihlášce rovněž požadována. V tomto konkrétním případě pak z týdenní splátky 300 Kč celých 100 Kč (jedna třetina) mělo být použito na odměnu za hotovostní inkaso. Argumentoval-li žalobce, že s hotovostním inkasem měl spojené náklady, pak je nutno zdůraznit, že je to právě žalobce, kdo ve formulářích tuto možnost nabízel a je to rovněž žalobce, kdo stanovuje, že musejí být hrazeny splátky týdenní a spotřebiteli nedává jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. Nutností týdenního dojíždění do domácnosti dlužník pak sám žalobce zbytečně navyšoval cenu zápůjčky a nepočínal si s péčí řádného hospodáře. Z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobkyně u pohledávek z úvěrových smluv uzavřených právní předchůdkyní žalobkyně uplatňuje nárok na nedoplatek inkasní úhrady. Jen za období od 1. 2. 2019 byl senátem 38 projednáván celkem v 47 řízeních žalobkyní uplatněný nárok na nedoplatek inkasní úhrady, která je tedy vůči dlužníkům v zásadě vždy (s jedinou výjimkou v podobě nároku uplatněného v řízení vedeném pod sp. zn. 38 C 70/2019) uplatňována. Výše této odměny není jednotná a často se pohybuje okolo 50 % poskytnuté částky. Jedná se o řízení vedená pod spisovou značkou 38 C 3/2018, 38 C 360/2018, 38 C 366/2018, 38 C 367/2018, 38 C 371/2018, 38 C 375/2018, 38 C 378/2018, 38 C 387/2018, 38 C 399/2018, 38 C 400/2018, 38 C 405/2018, 38 C 419/2018, 38 C 426/2018, 38 C 427/2018, 38 C 442/2018, 38 C 443/2018, 38 C 454/2018, 38 C 34/2019, 38 C 41/2019, 38 C 67/2019, 38 C 71/2019, 38 C 101/2019, 38 C 105/2019, 38 C 113/2019, 38 C 119/2019, 38 C 120/2019, 38 C 121/2019, 38 C 122/2019, 38 C 123/2019, 38 C 126/2019, 38 C 135/2019, 38 C 142/2019, 38 C 149/2019, 38 C 150/2019, 38 C 153/2019, 38 C 159/2019, 38 C 182/2019, 38 C 221/2019, 38 C 224/2019, 38 C 234/2019, 38 C 258/2019, 38 C 271/2019, 38 C 272/2019, 38 C 295/2019, 38 C 133/2021 a 38 C 161/2021 a 38 C 183/2021. Obdobně jako ve výše uvedeném případě i právní předchůdkyně žalobkyně stanovila, že splátky musejí být hrazeny týdenně a spotřebiteli (žalované) nedala jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. Právě kombinace těchto faktorů by činila i v případě platnosti smlouvy jako takové ujednání o odměně za zpracování a inkasní úhradě (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a tedy v souladu s § 580 o.z. neplatné.

13. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění poskytnutém žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně jako zápůjčky na základě neplatných smluv o zápůjčce [číslo] (15 000 Kč), [číslo] (22 000 Kč) a [číslo] (14 000 Kč). Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V případě smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že částka (úhrada žalovaného) 10 821,50 Kč vzniklá jako rozdíl mezi celkovou splatnou (27 025 Kč) a požadovanou částkou (16 203,50 Kč) nekoresponduje s údaji z tabulky umoření (součet jednotlivých plateb), podle níž žalovaný v souladu s žalobou uhradil částku 9 017 Kč. Soud proto použil ve prospěch spotřebitele jako úhradu částku 10 821,50 Kč a následným odečtením této částky od jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč soud získal její nesplacenou část ve výši 4 178,50 Kč. Obdobně v případě smlouvy o zápůjčce [číslo] úhrada žalovaného na pohledávku (13 071,84 Kč) vzniklá jako rozdíl mezi celkovou splatnou (37 510 Kč) a požadovanou částkou (24 438,16 Kč) dle zjištění soudu nekoresponduje se součtem jednotlivých plateb, podle něhož žalovaný v souladu s žalobou uhradil částku 12 504 Kč. Taktéž v tomto případě soud použil ve prospěch spotřebitele jako úhradu částku 13 071,84 Kč a následným odečtením této částky od jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč soud získal její nesplacenou část ve výši 8 928,16 Kč. Rovněž úhrada žalovaného na pohledávku ze smlouvy [číslo] (7 961,27 Kč) představující rozdíl mezi celkovou splatnou (26 283 Kč) a požadovanou částkou (18 321,73 Kč) nekoresponduje se součtem jednotlivých plateb, podle něhož žalovaný v souladu s žalobou uhradil částku 7 898 Kč. I zde proto soud použil ve prospěch spotřebitele jako úhradu částku 7 961,27 Kč a následným odečtením této částky od jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč soud získal její nesplacenou část ve výši 6 038,73 Kč. Žalovaný se dostal se splácením do prodlení, uhradil na jistinách zápůjček celkovou částku 31 854,61 Kč, proto soud žalobkyni přiznal částku 19 145,39 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydala bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl pouze částečný, konkrétně byla čistě aritmeticky z 67,5 % neúspěšná a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly.