58 C 12/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 162 831 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 162 831 Kč spolu s úrokem ve výši 20,48 % ročně z částky 147 119 Kč od 5. 1. 2024 do 4. 4. 2024, dále se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 19. 1. 2024 do 24. 4. 2025 částkou 30 103,47 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 161 241 Kč od 25. 4. 2025, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení smluvního úroku nad rámec shora přiznaného, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce , Jméno advokáta, , náklady řízení ve výši 46 085,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 162 831 Kč spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 16. 2. 2022 úvěrovou smlouvu č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně a na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na nákup zboží u prodejce úvěr ve výši 172 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 20,476876 % ročně vrátit žalobkyni v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 864 Kč splatných vždy do 16. dne v kalendářním měsíci; celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 324 576 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy jím sdělené údaje o jeho poměrech ověřila výpisy z bankovního účtu a lustrací žalovaného v registru NRKI. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně v souladu s bodem odd. 8 úvěrových podmínek úvěr ke dni 4. 1. 2024 zesplatnila a výzvou z téhož dne, zaslanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru. K tomu žalobkyně doplnila, že do dne zesplatnění jí žalovaný uhradil částku 73 416 Kč, poté již nezaplatil, a to ani navzdory předžalobní výzvě, ničeho. Žalobkyně v řízení požadovala po žalovaném zaplacení- nesplacené jistiny ve výši 147 119 Kč;- dlužných splátek do dne zesplatnění ve výši 11 592 Kč;- smluvního úroku od 16. 12. 2023 (datum splatnosti poslední splátky před zesplatněním) do 4. 1. 2024 (datum zesplatnění) ve výši 1 590 Kč;- poplatků ve výši 1 500 Kč za celkem tři upomínky odeslané žalovanému v souvislosti s jeho prodlením se splácením (s odkazem na bod 5. úvěrové smlouvy a bod odd. 7 úvěrových podmínek, který stanoví za upomínku částku 500 Kč);- nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč (odůvodněné částkou 300 Kč za měsíc vymáhání a částkou 130 Kč za výzvu k úhradě formou doporučeného psaní s tím, že se jedná o vypočtenou poměrnou část nákladů žalobkyně na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provoz a na systém správy pohledávek);- smluvního úroku (z nesplacené jistiny a dlužných splátek) ve výši 33 104 Kč kapitalizovaného za období od 5. 1. 2024 do 24. 4. 2025;- úroku ve výši 15 % ročně z částky 158 711 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení;- zákonného úroku z prodlení ve výši 30 103,47 Kč kapitalizovaného za období od 19. 1. 2024 do 24. 4. 2025 (tedy ode dne následujícího po dni splatnosti stanovené ve výzvě k zaplacení celého úvěru do dne sepisu žaloby) a konečně- zákonného úroku z prodlení z částky 161 241 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 9. 12. 2025. Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů, Anonymizováno4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 16. 2. 2022 uzavřeli žalobkyně a žalovaný úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 172 000 Kč za účelem koupě zboží „, Anonymizováno, “ prodávaného společností , právnická osoba, ., která byla zároveň zprostředkovatelem úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 20,476876 % ročně v celkem 84 měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 864 Kč splatných vždy do 16. dne v kalendářním měsíci s tím, že první splátka je splatná do 16. 3. 2022, poslední do 16. 2. 2029 a RPSN činí 22,50 %. Žalobkyně v úvěrové smlouvě upozornila žalovaného, že v případě prodlení se zaplacením splátky mu naúčtuje – mimo jiné – účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky, splátkový kalendář a matriční list, přičemž žalobkyně seznámila žalovaného, což žalovaný stvrdil svým podpisem, že je oprávněna v případě porušení úvěrové smlouvy úvěr dle podkapitoly 8.2 úvěrových podmínek zesplatnit (k tomu viz úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkový kalendář v elektronickém spisu CEPR).

6. Dle kapitoly 7 úvěrových podmínek žalobkyně, platných od 10. 2. 2021, může žalobkyně v případě prodlení se splátkou naúčtovat klientovi smluvní pokuty a sankce uvedené ve smlouvě. Dle podkapitoly 8.2. písm. a) úvěrových podmínek může žalobkyně úvěr zesplatnit, jeli klient v prodlení se zaplacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, s tím, povinnost klienta platit sjednaný úrok trvá až do úplného zaplacení poskytnutého úvěru (k tomu úvěrové podmínky v elektronickém spisu CEPR).

7. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný žalobkyni sdělil, že vyživuje jedno dítě, bydlí v podnájmu, je zaměstnán u , právnická osoba, na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 651 Kč, měsíční výdaje jeho domácnosti činí 5 000 Kč, nic nesplácí. V registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací) byla evidována toliko žádost žalovaného ze dne 27. 10. 2021 o úvěr ze stavebního spoření, v registru SOLUS (ani v centrální evidenci exekucí nebo insolvenčním rejstříku) žalovaný nalezen nebyl. Dle výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 11. 11. 2021 do 10. 2. 2022 se příjem žalovaného od shora uvedeného zaměstnavatele pohybuje v rozmezí od 24 029 Kč do 31 084 Kč, žalovaný hradí výživné 3 700 Kč měsíčně a nájem ve výši 9 900 Kč měsíčně s tím, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni 10. 12. 2021 částku 15 241,85 Kč, ke dni 10. 1. 2022 částku 1 111,35 Kč a ke dni 10. 2. 2022 částku 25 808,21 Kč (k tomu viz matriční list žalovaného na č. l. 12 spisu, výpisy z účtu žalovaného na č. l. 13-21, potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného na č. l. 22, úvěrová zpráva na č. l. 24).

8. Žalovaný neuhradil splátku splatnou do 16. 10. 2023, do 16. 11. 2023 a do 16. 12. 2023 a žalobkyně mu naúčtovala dne 23.10. 2023 účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a sankci ve výši 500 Kč, totéž mu naúčtovala i dne 20. 11. 2023 a dne 18. 12. 2023. Nato dopisem ze dne 4. 1. 2024, odeslaným poštou na adresu žalovaného uvedenou v úvěrové smlouvě dne 5. 1. 2024, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru ve výši 162 701 Kč, a to do 18. 1. 2024. Splátkami splatnými do 16. 12. 2023 měl přitom žalovaný na jistinu poskytnutého úvěru uhradit celkem 24 880,68 Kč (k tomu viz saldokonto úvěrové smlouvy na č. l. 23 a dopis o zesplatnění včetně poštovního podacího archu a splátkový kalendář v elektronickém spisu CEPR).

9. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad (k tomu viz tento dokument v elektronickém spisu CEPR) dluh na smluvním úroku za období od 5. 1. 2024 do 24. 4. 2025 činí dle žalobkyně částku 33 104 Kč, přičemž žalobkyně tento úrok vypočetla jak z nesplacené jistiny (147 119 Kč), tak z dlužných splátek (11 592 Kč) při použití úrokové sazby 20,48 % ročně, následně pak sazby 15 % ročně.

10. Dne 13. 9. 2024 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (k tomu viz předžalobní upomínka včetně poštovního podacího archu v elektronickém spisu CEPR).

11. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).

12. Podle § 2 odst. 3 ZoSÚ vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem (písm. a), poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (písm. b), nebo konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (písm. c).

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu (písm. a), úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení (písm. b), nebo smluvní pokutu (písm. c). Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odst. 4 téhož ustanovení pak platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

15. Podle § 124 ZoSÚ stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

18. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2048 odst. 1 věty prvé o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

22. Soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně coby podnikatel a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o vázaném spotřebitelském úvěru [§ 2 odst. 3 písm. b) a c) ZoSÚ]. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel vázaného spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

23. Soud provedeným dokazováním zjistil, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti vycházela nejen z údajů jí sdělených žalovaným a z provedené lustrace žalovaného v NRKI, ale i z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období tří měsíců předcházejících uzavření úvěrové smlouvy, který zachycuje jak měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání, tak jeho podstatné měsíční výdaje. Jejich porovnáním má soud za to, že u žalovaného nebyly před uzavřením úvěrové smlouvy dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti měsíční splátku ve výši 3 864 Kč splácet, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalovaný žádné jiné úvěry nebo zápůjčky nesplácel (opak v řízení prokázán nebyl). Podle soudu žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a jejímu závěru, že u žalovaného nebyly před uzavřením úvěrové smlouvy dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet, nelze nic vytknout.

24. Dále soud zjistil, že žalovaný neuhradil tři po sobě jdoucí měsíční splátky, přičemž žalobkyně pokaždé upomenula žalovaného k jejich zaplacení (v tomto ohledu soud přihlédl i k žalobním tvrzením, která ve spojení se zjištěními učiněnými z úvěrové smlouvy a saldokonta úvěrové smlouvy vzal za pravdivá). Nato žalobkyně úvěr dne 4. 1. 2024 zesplatnila. Po právní stránce soud hodnotí postup žalobkyně jako oprávněný (včetně dodržení postupu dle § 124 věty druhé ZoSÚ), protože právo zesplatnit úvěr, ocitneli se žalovaný v prodlení se zaplacením dvou splátek, vyplývalo z úvěrových podmínek, které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Žalovanému tím vznikla povinnost zaplatit žalobkyni celou dosud nesplacenou jistinu úvěru (ke dni 4. 1. 2024 ve výši 147 119 Kč, tedy ve výši, kterou by žalovaný jinak splácel formou splátek od 16. 1. 2024 do 16. 2. 2029). Vedle nároku na zaplacení částky 147 119 Kč pak soud posoudil jako důvodný i nárok žalobkyně na úhradu tří dlužných splátek z října, listopadu a prosince 2023 ve výši celkem 11 592 Kč (3 864 × 3), které žalovaný navzdory své smluvní povinnosti neuhradil, jakož i nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku za dobu od 16. 12. 2023 do data zesplatnění ve výši 1 590 Kč. V tomto ohledu nutno dodat, že smluvní úrok ve výši 20,48 % neshledal soud nemravným. Podle statistiky úrokových sazeb dle databáze ARAD vedené ČNB činila v únoru 2022 průměrná úroková sazba u nových spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem 7,96 % ročně, u nových kontokorentních úvěrů 16,12 % ročně a u nových pohledávek z karet pak 17,46 % ročně. Smluvní úrok tak podstatně nepřesahoval míru úrokové sazby obvyklou v době jeho sjednání, a to zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, které banky v době uzavření úvěrové smlouvy uplatňovaly při poskytování úvěrů.

25. Jako důvodný shledal soud dále nárok žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 030 Kč (jak soud provedeným dokazováním zjistil, jedná se o 300 Kč za každou ze tří upomínek k úhradě dlužné splátky a 130 Kč za upomínku k úhradě celého úvěru po zesplatnění) a nárok žalobkyně na zaplacení tří smluvních pokut ve výši celkem 1 500 Kč. Tyto nároky se opírají jak o konkrétní smluvní ujednání, tak o § 122 odst. 1 písm. a) a b) ZoSÚ. Náklady na upomínání v žalobkyní stanovené paušalizované výši 300 Kč, resp. 130 Kč považuje soud za přiměřené, nikterak neadekvátní. Žalobkyní požadovaná smluvní pokuta, jejíž primární funkcí, jak plyne z obsahu úvěrové smlouvy, byla funkce sankční, pak svou výší nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 2 ZoSÚ, souhrn uplatněných smluvních pokut pak nepřesahuje ani limit v § 122 odst. 3 ZoSÚ.

26. V souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznal soud žalobkyni i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 161 241 Kč (sestávající z nesplacené jistiny, dlužných splátek, účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut) za období od 19. 1. 2024 do zaplacení, protože žalovaný od 19. 1. 2024 – s ohledem na lhůtu splatnosti stanovenou žalobkyní v její výzvě k zaplacení celého úvěru (včetně příslušenství) – byl již v prodlení s úhradou této částky. Soud přitom, vycházeje ze žalobního petitu, část tohoto nároku za období od 19. 1. 2024 do 24. 4. 2025 přiznal v kapitalizované výši 30 103,47 Kč.

27. Jde-li o nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z částky 158 711 Kč (tedy z nesplacené jistiny úvěru a dlužných anuitních splátek) za období od 5. 1. 2024 do zaplacení (v období od 5. 1. 2024 do 24. 4. 2025 žalobkyní kapitalizovaného ve výši 33 104 Kč a v období od 25. 4. 2025 požadovaného již jen ve výši 15 % ročně), soud tento nárok posoudil jako důvodný pouze částečně. Žalobkyně má nárok na smluvní úrok (pouze) z nesplacené jistiny úvěru, a to v dohodnuté výši 20,48 % ročně za období od 5. 1. 2024 do 4. 4. 2024 a ve výši 14,75 % ročně za období od 5. 4. 2024 do zaplacení (a to dle § 122 odst. 4 ZoSÚ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbylém rozsahu soud požadavek žalobkyně na smluvní úrok zamítl, a to z následujících důvodů. Anuitní splátky, které byl žalovaný povinen hradit, se skládaly jak ze splátky jistiny úvěru, tak ze smluvního úroku. Žalobkyně v řízení přitom neprokázala, že by se žalovaným ujednala úroky z úroků ve smyslu § 1806 o. z., proto nelze akceptovat, aby smluvní úrok v rámci anuitní splátky byl dále úročen smluvním úrokem. Nadto soud žalobkyni již přiznal smluvní úrok z jistiny úvěru jak za období předcházející zesplatnění, tak za období po něm následující, proto kdy by soud žalobkyni přiznal smluvní úrok ze splátky jistiny úvěru v rámci anuitní splátky, přiznal by tak v této části smluvní úrok žalobkyni již podruhé. Částečně zamítavý výrok je pak konečně odůvodněn i tím, že žalobkyně smluvní úrok ve výši 20,48 % ročně, resp. následně ve výši 15 % ročně vyžadovala za období delší, než dovoluje ustanovení § 122 odst. 4 ZoSÚ.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 46 085,50 Kč. Tyto náklady sestávajía. ze zaplaceného soudního poplatku 6 514 Kč;b. z mimosmluvní odměny zástupce žalobkyně za čtyři úkony právní služby po 7 540 Kč za úkon, celkem tedy 30 160 Kč (dle tarifní hodnoty 160 211 Kč), a sice za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu včetně jejího doplnění (to je nutno považovat za jediný úkon) a účast na jednání před soudem, to vše dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“);c. za shora uvedené úkony právní služby čtyři paušální náhrady výdajů ve výši celkem 1 800 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.;d. z cestovného zástupce žalobkyně v poloviční výši 443,50 Kč (zástupce žalobce se dne 9. 12. 2025 účastnil u soudu rovněž jednání ve věci pod sp. zn. , spisová značka, ), a to za cestu k jednání soudu dne 9. 12. 2025 z , adresa, a zpět (celkem 112 km) osobním vozidlem s průměrnou spotřebou 6,1 l benzinu/100 km, přičemž dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí sazba základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel 5,80 Kč a průměrná cena za 1 litr motorové nafty 34,70 Kč;e. z náhrady za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin v poloviční výši celkem 300 Kč dle § 14 odst. 3 a. t.;f. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 6 868 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o plnění k rukám advokáta žalobkyně pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.