58 C 81/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 60 244,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalované domáhala zaplacení částky 60 244,16 Kč spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 12. 5. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, a sice se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Tyto prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 39 378 Kč (sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 28 923 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč, dále příp. i z pojistného) v celkem 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, kdy informace získané od žalované o jejích rodinných, majetkových nebo pracovních poměrech ověřila pracovní smlouvou a výplatními páskami za březen a duben 2022. Současně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, do dne 30. 1. 2023 na svůj dluh uhradila pouze 7 000 Kč. Pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla s účinností ke dni 27. 1. 2025 postoupena žalobkyni. Žalovaná částka pak představovala dlužnou jistinu ve výši 27 000 Kč a dlužný poplatek ve výši 33 244,16 Kč, dále žalobkyně požadovala po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 642,05 Kč, (za období od 13. 2. 2024 do 27. 1. 2025), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 871,88 Kč (za téže období), úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 16. 12. 2025. Žalovaná se k tomuto jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 12. 5. 2022 uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná obdržela – s ohledem na sjednání doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení – v hotovosti. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala zaplatit částku celkem 69 378 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek po 3 304 Kč s tím, že poslední splátka činí 3 298 Kč. Částka 69 378 Kč sestávala z poplatku ve výši 36 669 Kč a pojistného za sjednané doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč (k tomu viz úvěrová smlouva a zařazení zákazníka do pojistného programu v elektronickém spisu CEPR).

6. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že bydlí v rodinném domě, jehož je spoluvlastníkem, je svobodná, nikoho nevyživuje, pracuje na plný úvazek jako dělník u společnosti , právnická osoba, s tím, že její čistý příjem činí 24 830 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 21 580 Kč. Má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, externí splátky dosahují výše 3 000 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou pak ve výši 5 000 Kč. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu do května 2023 a výplatní pásky za březen a duben 2022 (k tomu viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr v elektronickém spisu CEPR).

7. Žalovaná na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradila za období od 12. 5. 2022 do 30. 1. 2023 celkem 7 000 Kč (k tomu viz tabulka umoření na č. l. 11 spisu).

8. Pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla s účinností ke dni 27. 1. 2025 postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky na č. l. 12).

9. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

10. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. K posledně citovanému zákonnému ustanovení nutno doplnit, že konstantní judikatura obecných soudů dovodila, že aplikace ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ i ve znění účinném do 28. 5. 2022 působí absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

17. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).

18. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ; v rámci této smlouvy Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

19. Soud provedeným dokazováním zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z lustrace žalované v insolvenčním rejstříku a z údajů od žalované, které ověřila pouze pracovní smlouvou a výplatními páskami za březen a duben 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně však nikterak neověřovala výdajovou stránku žalované, zejména pak její výdaje na splátky úvěrů nebo zápůjček a její pravidelné a nezbytné výdaje (zejména pak její výdaje na bydlení). Odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 5 000 Kč se přitom jeví excesivně nízkými, protože i bydlení tzv. ve vlastním je spojeno s náklady na vodné, stočné, sdružené služby dodávky elektřiny nebo plynu aj., nehledě na nezbytné výdaje žalované na stravu. To mělo vést právní předchůdkyni žalobkyně k tomu, aby se úvěruschopností žalované detailněji zabývala. Má-li být totiž zachována alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen pravidelných příjmů spotřebitele, ale i dosavadního dluhového zatížení spotřebitele a jeho podstatných, zcela základních, výdajů, které lze u každého člověka rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou bezesporu zmíněné náklady na bydlení. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila, neboť nikterak neověřovala výdajovou stránku žalované, ačkoliv měla, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

20. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalované jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Soud tak poté, co zohlednil úhrady žalované ve výši celkem 7 000 Kč, vyhověl žalobě pouze co do částky 23 000 Kč.

21. Ve zbylé části soud žalobu posoudil jako nedůvodnou, protože pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemá žalobkyně právo na zaplacení smluvních poplatků včetně smluvního úroku, pojistného ani na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistiny, v důsledku čehož se žalovaná dosud nemohla ocitnout v prodlení. Soud v této souvislosti dále dodává, že při vyhlášení rozsudku na jednání konaném dne 16. 12. 2025 opomněl rozhodnout o té části předmětu řízení, kterou neshledal důvodnou, což bude napraveno při splnění procesních podmínek doplňujícím rozsudkem podle § 166 o. s. ř. (k tomu viz přípis doručovaný s tímto rozsudkem).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

23. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť vzhledem k pasivitě žalované v řízení nemohl soud splatnost zůstatku jistiny úvěru stanovit dle kritérií v § 87 odst. 1 věty třetí a odst. 2 ZoSÚ.