7 C 5/2019

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Januškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státnímu příslušníku anonymizováno i země trvale bytem adresa žalovaného 46, PSČ obec , země o zvýšení výživného,

I. Výživné na žalobkyni [celé jméno žalobkyně], narozenou 15. 11. 1996, se zvyšuje z částky 5 000 Kč měsíčně na 10 000 Kč měsíčně beze změn podmínek splatnosti, k rukám žalobkyně, počínaje dnem 1. 1. 2018.

II. Nedoplatek na výživném za období od 1. 2. 2020 do 30. 11. 2020 ve výši 100 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobkyně do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

III. Tím se v příslušných částech mění rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 2. 2007 č.j. 0P 139/98-31.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 47 238,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [jméno], právního zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], s právní mocí dne [datum] došlo k určení otcovství žalovaného k tehdy nezletilé žalobkyni, současně byla žalobkyně svěřena do péče své matky a žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 2 000 Kč. Následně rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], s právní mocí dne [datum] Okresní soud v České Lípě zvýšil výživné žalovaného na tehdy ještě nezletilou žalobkyni z částky 2 000 Kč měsíčně na 5 000 Kč měsíčně. Rozhodnutí o zvýšení výživného se odvíjelo od zjištění, že žalovaný v době poslední soudní úpravy výše výživného pracoval jako OSVČ a dosahoval příjmu 40 000 Sk měsíčně a dále příjmu z pronájmu poloviny domu ve výši 35 000 Sk měsíčně a že matka v téže době dosahovala čistého měsíčního příjmu 23 707 Kč a dále příjmu z pronájmu bytu ve výši 3 000 Kč. Dále soud vycházel ze zjištění, že žalovaný byl jediným společníkem a jednatelem společnosti firmy [právnická osoba] [obec], kde základní jmění firmy od 2. 7. 2002 činilo částku 2 000 000 Sk a že vedle tehdy nezletilé žalobkyně měl otec jednu a matka žádnou vyživovací povinnost, že nezletilá žalobkyně chodila na první stupeň základní školy a že byly u ní zvýšené výdaje za léky v souvislosti s alergií.

2. Žalobkyně se svým návrhem na zahájení řízení, došlým zdejšímu soudu dne 10. 1. 2019 domáhala rozhodnutí soudu, na základě kterého by soud navýšil žalovanému na ni jako na dceru výživné z dosavadních 5 000 Kč měsíčně na 10 000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 6. 2018. Podání návrhu odůvodnila tím, že od poslední soudní úpravy výše výživného uplynulo několik let a za tuto dobu stouply náklady na uspokojení jejích potřeb, když výrazně povyrostla, stala se dospělou ženou, začala studovat soukromou vysokou školu mimo místo svého bydliště a náklady na uspokojení jejích potřeb jsou tak značně vyšší. Dále tvrdila, že žalovaný s její matkou uzavřeli mimosoudní dohodu, na základě které se žalovaný zavázal k úhradě výživného v částce 10 000 Kč, přičemž toto výživné k rukám matky žalovaný hradí, avšak nepravidelně.

3. Žalovaný se k návrhu žalobkyně nevyjádřil.

4. Soud v projednávané věci provedl důkazní řízení a dospěl k těmto skutkovým zjištěním a závěrům:

5. Ke státnímu občanství žalovaného z výpisu z centrální evidence obyvatel ze dne 14. 1. 2019 a ke státnímu občanství žalobkyně z výpisu z centrální evidence obyvatel ze dne 16. 1.2019 soud zjistil, že žalovaný je státním občanem [obec] i [země] a že žalobkyně je státní občankou České republiky, nepůjde tedy v dané věci o řízení s cizím prvkem, kde je třeba řešit otázku mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a použitelnosti právního řádu.

6. K dosavadnímu plnění rodičovské odpovědnosti ze strany žalovaného k žalobkyni z výpovědi žalobkyně, z potvrzení o provedení platby s datem zúčtování 19. 12. 2018 a z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že žalovaný se se žalobkyní nestýká, když se naposledy viděli ve věku osmi nebo devíti let žalobkyně a že nad rámec výživného žalovaný žalobkyni ničím a nijak nepřispěl a ani nepřispívá. V souvislosti s nástupem žalobkyně na střední školu uzavřela svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] se žalovaným mimosoudní dohodu, na základě které se žalovaný zavázal hradit na žalobkyni výživné v částce 10 000 Kč měsíčně, přičemž toto výživné, i když nepravidelně a se zpožděním od nabytí zletilosti žalobkyně žalovaný do prosince 2017 hradil, na konci roku 2018 žalovaný na žalobkyni uhradil 2 000 euro, tedy v přepočtu na české koruny cca 50 000 Kč, což na mimosoudních úhradách výživného odpovídá období do května 2018 a následně po podání žaloby uhradil výživné po 10 000 Kč měsíčně do ledna 2020.

7. K osobním poměrům žalobkyně z její výpovědi soud zjistil, že žalobkyně žije sama a že bydlí u svědkyně, tedy své matky [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum].

8. K nároku na výživné po nabytí zletilosti žalobkyně z potvrzení o studiu ze dne 1. 10. 2018, ze dne 4. 9. 2019 a ze dne 24. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně je od školního roku 2016 2017 nejméně do školního roku 2020 [číslo] studentkou soukromé [obec] [anonymizována tři slova] [obec] a že uvedená vysoká škola nabízí jak bakalářské, tak i magisterské studium, přičemž žalobkyně již nastoupila na magisterské studium.

9. K majetkovým poměrům žalobkyně z její výpovědi a z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že žalobkyně jakožto studentka nemá zajištěný žádný zdroj příjmu, není příjemkyní přídavku na dítě, nemá žádné úspory, ani žádnou vyživovací povinnost, nevlastní majetek větší hodnoty a její zdravotní stav ji nijak finančně nezatěžuje.

10. K nákladům spojeným se studiem žalobkyně ze Smlouvy o podnájmu bytu ze dne 24. 9. 2019, z výpovědi žalobkyně, z listiny označené jako Lítačka s datem 29. 8. 2020, z listiny označené jako Financování studia [anonymizována dvě slova] prez sem 5. ročník 3. a z přehledu plateb za bakalářské a navazující magisterské studium na [obec] škole odchodní v [obec], o.p.s., [ulice a číslo], [obec a číslo] soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti se studiem pravidelně hradila za jeden semestr školné od června 2018 do srpna 2019 v částce 22 500 Kč a od září 2019 pak za jeden semestr hradí školné v částce 25 000 Kč, poplatek za ubytování v [obec] na koleji od června 2018 do ledna 2019 hradila ve výši 3 000 Kč měsíčně, od února 2019 do srpna 2019 ve výši 3 500 Kč měsíčně a od září 2019 hradí poplatek ve výši 7 500 Kč měsíčně, poplatek za kupon na studentskou průkazu na dopravu po [obec] od června 2018 do ledna 2019 hradila ve výši 240 Kč měsíčně a od února 2019 hradí ve výši 1 280 Kč za jedno pololetí, jízdné za cesty z [obec] do [obec] a zpět od června 2018 do ledna 2019 hradila ve výši 700 Kč měsíčně a od února 2019 hradí ve výši 116 Kč měsíčně, když z [obec] domů dojíždí jednou za 14 dnů v měsíci a poplatek za stravu od června 2018 do ledna 2019 hradila ve výši 4 000 Kč měsíčně, kde je zahrnuto stravné za oběd ve vysokoškolské menze a výdaje za nákup snídaní a večeří a od února 2019 hradí poplatek v částce 7 500 Kč měsíčně. Dále na počátku každého semestru vynaloží cca 300 Kč za učebnice a další učební pomůcky, průměrně takto za dva školní roky vynaložila cca 4 000 Kč.

11. K osobnímu vztahu mezi svědkyní [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalobkyní ze shodných výpovědí svědkyně a žalobkyně soud zjistil, že svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] je matkou žalobkyně, u které žalobkyně mimo pobytu v [obec] na koleji bydlí.

12. K majetkovým a výdělkovým poměrům svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], z její výpovědi, ze zprávy Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Liberci, s kontaktním pracovištěm [obec] ze dne 22. 1. 2019, z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21. 1. 2019, ze zprávy o výdělku svědkyně soud zjistil, že svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] žije sama. Nejméně od června 2018 pracuje u firmy [příjmení] [jméno], kde za období od června 2018 do července 2018 dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 37 336,50 Kč, za období od srpna 2018 do ledna 2019 průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 36 806 Kč, za období od února 2019 do května 2019 průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 35 756 Kč, za období od června 2019 do listopadu 2019 průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 37 143 Kč, za období od prosince 2019 do května 2020 průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 38 348 Kč a za období od června 2020 do srpna 2020 průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 39 904 Kč, tedy za celé období od června 2018 do srpna 2020 dosahovala svědkyně průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 37 548, 916 Kč. Dále pronajímá družstevní byt na adrese [adresa], je tedy vlastníkem družstevního podílu na tomto bytě. Jiný zdroj příjmu, včetně sociálních dávek, již nemá. Hradí si životní pojištění po 600 Kč měsíčně a dále vynakládá za cesty do zaměstnání osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět 3 000 Kč měsíčně Z majetku větší hodnoty vlastní garáž, kterou užívá pro své účely. Vedle zletilé žalobkyně již nemá další vyživovací povinnost, ani dluhy a její zdravotní stav ji nijak finančně nezatěžuje. Náklady na bydlení dosahují u svědkyně měsíčně částky 6 000 Kč, z toho 3 000 Kč jako poplatek za služby a 3 000 Kč jako poplatek za bydlení rodičům, v jejichž bytě bydlí.

13. K majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného ze zprávy Finančního úřadu v [obec] ze dne 22. 1. 2019, ze zprávy Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Liberci, s kontaktním pracovištěm [obec] ze dne 22. 1. 2019, ze zprávy [stát. instituce] ze dne 22. 1. 2019, z listiny o přehledu vlastnictví ze dne 21. 1. 2019, z daňových přiznání fyzických osob otce za rok 2017, 2018 a za rok 2019, ze zprávy Krajského ředitelství Policejního sboru v [obec] ze dne 17. 6. 2020, ze zprávy Sociální pojišťovny s [pobočka] ze dne 12. 6. 2020, ze zprávy Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v [obec] ze dne 9. 6. 2020 a z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] a ze zprávy zaměstnavatele o jeho příjmu soud zjistil, že žalovaný na území České republiky nepodniká, když zde nepodává daňové přiznání u příslušného finančního úřadu, že na území České republiky nepracuje, není jako uchazeč o zaměstnání registrován na příslušném úřadu práce, není poživatelem žádného důchodu ani příjemcem sociálních dávek a že zde nevlastní žádnou nemovitost. Je držitelem nebo vlastníkem motocyklu tovární značky Honda. Podniká na území [země] prostřednictvím neziskové organizace [anonymizováno] a základ daně z příjmu z podnikatelské činnosti této společnosti dosáhl za rok 2019 částky 3 937,35 Sk, tedy 93 938 Kč (přepočteno kurzem 26 Kč za jedno euro), tedy 7 828 Kč měsíčně, za rok 2018 dosáhl základ daně z příjmu uvedené společnosti částky 2 860,15 Sk, tedy 74 363 Kč (přepočteno kurzem 26 Kč za jedno euro), tedy 6 196 Kč měsíčně a za rok 2017 pak dosáhl základ daně z příjmu uvedené společnosti částky 988,25 Sk, tedy 1 948 Kč (přepočteno kurzem 26 Kč za jedno euro), tedy 162,33 Kč měsíčně. Nejméně od ledna 2018 pracuje ve firmě [právnická osoba] [obec], kde za období od června 2018 do prosince 2018 dosáhl průměrného čistého měsíčního příjmu 534,95 Sk za období od ledna 2018 do prosince 2018 průměrného čistého měsíčního příjmu 572,30 Sk a za období ledna 2020 do září 2020 průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 669,36 Sk. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [příjmení], narozené 25. 10. 2004, na kterou pobírá přídavek na dítě v částce 24,95 euro, jiné sociální dávky na území Slovenské republiky nepobírá.

14. Podle ust. § 911 zák.č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále již jen obč. zák.) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit, přičemž životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (§ 915 obč. zák.). Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ust. § 913 odst. 1 obč. zák. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti, majetkové poměry povinného. Podle ust. § 922 obč. zák. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle ust. § 923 odst. 2 obč. zák. dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací.

15. V souladu s příslušnou právní aplikací oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Změní-li se poměry, může soud změnit soudní rozhodnutí o výživném pro děti. Tím se rozumí změna týkající se těch skutečností, které podle ust. § 913 obč. zák. jsou rozhodné pro určení rozsahu vyživovací povinnosti. Jedná se tedy o míru potřeb osoby oprávněné a schopnosti a možnosti osoby povinné výživným.

16. S ohledem na shora prezentovaná skutková zjištění soud považuje za prokázané, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni od poslední soudní úpravy výše výživného stále trvá, proto nepůjde o první úpravu výživného, ale o zvýšení výživného již dříve stanoveného, je tedy nutné důvodnost uplatňovaného návrhu posuzovat podle ust. § 923 obč. zák., to znamená se zřetelem ke změnám poměrů, ke kterým došlo v době od poslední úpravy výše výživného. Soud proto zkoumal, do jaké míry došlo od poslední úpravy výživného, to jest od 31. 3. 2007 k podstatným změnám na straně žalobkyně a její matky a jak tyto změny poměrů odůvodňují zvýšení výživného k návrhu žalobkyně. Naposledy bylo o výživném pro tehdy nezletilou žalobkyni rozhodováno před třinácti a půl lety. Na základě shora provedeného důkazního řízení lze uzavřít, že od poslední soudní úpravy výše výživného došlo na straně žalobkyně ke změnám v jejích poměrech, když značně povyrostla, stala se dospělou ženou, nastoupila na soukromá vysokoškolská studia a náklady na uspokojení jejich běžných potřeb jsou tak mnohem vyšší. Na straně svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] od poslední soudní úpravy výše výživného došlo také ke změně, když se její příjem zvýšil cca o 13 841,90 Kč čistého měsíčně (40 548,90 – 26 707 Kč po započtení příjmu z pronájmu bytu 3 000 Kč měsíčně, který je stále stejný). Pokud se týká příjmu žalovaného, pak soud vychází z toho, že firma [právnická osoba] [obec] stále existuje, že žalovaný je i nadále jejím jednatelem a společníkem a že tato firma vedle shora uvedeného příjmu žalovaného sama o sobě dosahuje určitého příjmu z podnikání a vlastní majetek určité, nezanedbatelné hodnoty. Toto zjištění vede soud k závěru, že se od poslední soudní úpravy výše výživného pokud se týká příjmů z podnikatelské činnosti žalovaného, které nebylo možné stejným způsobem jako při posledním rozhodování (byly zjištěny výslechem žalovaného) pro nesoučinnost ze strany žalovaného zjistit, dosahují zajisté částky srovnatelné s příjmem z podnikání v době poslední soudní úpravy výše výživného. [příjmení] změnu v poměrech žalobkyně a ani žalovaného již soud neshledal.

17. Lze tedy uzavřít, že v současné době na rozdíl od doby poslední soudní úpravy výše výživného náklady na uspokojení potřeb žalobkyně výrazně stouply, a to v souvislosti s narůstajícím věkem a v souvislosti s nástupem na soukromá vysokoškolská studia na místě vzdáleném od domova žalobkyně a že u svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] došlo ke zvýšení příjmu, u žalovaného zřejmě zůstal příjem z podnikání zachován. Potřeby žalobkyně lze hodnotit jako nadprůměrné, přesahující hranici běžných potřeb jiných zdravých zletilých dětí v jejím věku. Nadprůměrnost potřeb žalobkyně lze spatřovat v tom, že studuje soukromou vysokou školu vzdálenou od místa svého bydliště.

18. Soud má za to, že shora vyhodnocené změny poměrů na straně žalobkyně, jakož i změny poměrů na straně žalovaného a matky žalobkyně lze hodnotit jako změny poměrů ve smyslu shora citovaného ust. § 923 obč. zák, a že na základě těchto změn lze zvýšit výživné u žalobkyně z původně stanovené částky 5 000 Kč měsíčně na 10 000 Kč měsíčně a to již jen s ohledem na mimosoudní dohodu, kterou svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] se žalovaným uzavřela a kterou žalovaný, byť nepravidelně plní, neboť takto zvýšené výživné zajisté odpovídá jak věku a odůvodněným potřebám žalobkyně na straně jedné, tak i aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům, byť pro nesoučinnost žalovaného zjištěným v omezeném rozsahu, jakož i počtu vyživovacích povinností žalovaného a svědkyně na straně druhé (§ 913 odst. 1 obč. zák.) a je současně v souladu i s ustanoveními § 915 až § 918 obč. zák. Současně zvýšená částka výživného dostatečně zohledňuje poměr změn ve výdělkových schopnostech a možnostech žalovaného a nárůstu nákladů na uspokojení potřeb žalobkyně. K tíži žalovaného lze pak vyhodnotit, že nad rámec soudem stanovené výše výživného žalobkyni ničím nepřispíval a že se se žalobkyní od dětství nikterak nestýkal, aby tak alespoň částečně kompenzoval vyživovací povinnost ve formě peněžního plnění osobní péčí. Pokud dobrovolně na základě mimosoudní dohody začal na její výživu přispívat zvýšenou částkou výživného 10 000 Kč, začal tak přispívat po právu a v souladu s nastalou změnou poměrů.

19. Pokud se týká počátku zvýšení výživného, pak podle ust. § 922 obč. zák., výživné pro zletilé děti lze přiznat a tedy i zvýšit za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení. Žalobkyně požadovala stanovit počátek zvýšené vyživovací povinnosti od 1. 1. 2018. Takto navržený počátek zvýšené vyživovací povinnosti není rozhodně s ohledem na datum zahájení soudního řízení v této věci a s ohledem na zjištění, že ke dni podání žaloby žalovaný měl uhrazené mimosoudně dohodnuté výživné 10 000 Kč měsíčně pouze do prosince 2017 v rozporu s výše citovaným zákonným ustanovením, proto jej soud učinil součástí vyhlášeného petitu.

20. V důsledku zpětného navýšení výživného vznikne žalovanému na žalobkyni za období od 1. 2. 2020 do 30. 11. 2020 nedoplatek na výživném v částce 50 000 Kč (10 jako počet měsíců uvedeného nárokového období x 5 000 Kč jako částka, o kterou bylo výživné navýšeno). O způsobu úhrady takto vyčísleného nedoplatku rozhodl soud po přihlédnutí k majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného. Soud má za to, že v petitu specifikovaný způsob úhrady nedoplatku na výživném ve formě delší lhůty není v rozporu se zájmy žádného z účastníků, ani v rozporu s dobrými mravy a zaručí, nedoplatek na výživném bude uhrazen v rozumné době. Počátek období, za které byl vyčíslen nedoplatek na výživném, pak odpovídá stavu úhrad mimosoudně dohodnutého výživného ze strany žalovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy konkrétně tomu, že ke dni vyhlášení rozsudku bylo ze strany žalovaného na smluvně dohodnutém výživném uhrazeno do ledna 2020 po 10 000 Kč měsíčně.

21. Tímto rozsudkem se v příslušných částech mění rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], kterým bylo naposledy rozhodováno o výživném pro nezletilou žalobkyni.

22. Výrok o nákladech řízení je výrazem aplikace ust. § 142 odst. l o.s.ř. Podle tohoto zákonného ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladu potřebných k účelnému uplatňování nebo bráněni práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla plný úspěch žalobkyně, proto má nárok na náhradu nákladů řízení sestávajících se z nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem. Právní zástupce žalobkyně učinil čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby a účast při jednání dne 10. 12. 2020 a dne 19. 2. 2019), okresní soud proto stanovil výši odměny za čtyři úkony právní služby po 9 460 Kč, (vycházeje z ust. § 8 odst. 2 citované vyhlášky z částky 290 000 Kč za požadované období v trvání 58 měsíců do 30. 6. 2022, tedy 58 měsíců x 5 000 Kč), celkem tedy 37 840 Kč (§ 7 bod 6 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a dále čtyři režijní paušály po 300 Kč k těmto úkonům činí 1 200 Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhl.), celkové náklady tak představují částku 39 040 Kč. Současně má žalobkyně nárok na zaplacení částky 8 198,40 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21% se shora uvedené odměny a paušální náhrady, jíž je advokát povinen ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Konečné náklady žalobce tak činí částku 47 238,40 Kč. Takto celkově vyčíslenou částku nákladů řízení bylo uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když v projednávané věci na straně žalovaného nebyly shledány okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro stanovení lhůty delší. P oučeni: