2 C 22/2024

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem JUDr. Hubertem Maxou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného naposledy bytem Adresa žalovaného t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice bytem Adresa opatrovnice o zaplacení 488 520,37 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 165 597,02 Kč spolu - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 385,11 Kč, - s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 048,24 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 385 630,95 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení, - s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 373 582,71 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení, - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení, - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 096 Kč, - s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 336,20 Kč, - s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 100 000 Kč od 15. 2. 2023 do 16. 5. 2023, - s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 889,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 889,42 Kč od 11. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 307 985,69 Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení částky ve výši 488 520,37 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky jednak ze smlouvy o vedení běžného účtu uzavřené dne 11. 3. 2010 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. a žalovaným, jednak ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu uzavřené dne 15. 11. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. a žalovaným a konečně ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 1. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. a žalovaným. Na žalobcově běžném účtu vznikl záporný zůstatek ve výši 2889,42 Kč, který nebyl vyrovnán, což vedlo právní předchůdkyni žalobkyně k odstoupení od smlouvy o vedení běžného účtu. Povinnosti plynoucí ze smlouvy o povoleném debetu žalovaný porušil, neb nezajistil na svém běžném účtu sjednaný objem příchozích transakcí, pročež právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila již vyčerpané částky úvěru včetně úroků a ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 14. 2. 2023, stejně jako tak učinila stran závazků ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 1. 2019.

2. V průběhu řízení se soud pokusil žalovaného bezúspěšně kontaktovat, aby návazně učinil závěr, že jeho současný pobyt není znám. Proto mu usnesením ze dne 10. 7. 2024, č. j. 2 C 22/2024-97, ustanovil procesní opatrovnicí jeho matku Jméno opatrovnice. Ta se k podané žalobě nevyjádřila, dostavila se ovšem k jednání konanému dne 14. 10. 2024, leč ani onehdy k žalobě ničeho neuvedla.

3. Usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. 2 C 22/2024-185, soud v reakci na částečné zpětvzetí žaloby řízení zastavil co do úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení.

4. K výzvě soudu žalobkyně v podáních ze dne 27. 3. 2024 a ze dne 12. 11. 2024 popsala proces, jakým její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Vyšla zejména z informací získaných od žalovaného, z údajů ve veřejných registrech a z transakcí na běžném účtu, které následně zhodnotila dle striktně nastavených postupů. Provedené důkazy a skutková zjištění 5. Sdělen byl podstatný obsah: - úvěrové smlouvy na č. l. 19-25, - akceptace úvěrové smlouvy na č. l. 26, - prohlášení o zesplatnění úvěru na č. l. 27, - dokladu o odeslání na č. l. 28, - smlouvy o povoleném debetu na č. l. 29-34, - zesplatňujícího dopisu na č. l. 35, - dokladu o odeslání na č. l. 36, - smlouvy o poskytování bankovních služeb na č. l. 37-43, - produktových podmínek na č. l. 45-47, - odstoupení od smlouvy na č. l. 48, - přehledu podacích čísel na č. l. 49, - ceníku na č. l. 50-51, - smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 52-53, - vyrozumění o postoupení pohledávek na č. l. 54-56, - předžalobní upomínky na č. l. 57-58, - podacího lístku na č. l. 59, - protokolu o ověření úvěruschopnosti na č. l. 67, - záznamu o interních lustracích na č. l. 68 a 69, - protokolu o ověření úvěruschopnosti na č. l. 70, - výpisu z účtu na č. l. 101-114, - mimořádného výpisu z účtu na č. l. 125-130, - mimořádného výpisu z účtu na č. l. 131-167.

6. Na podkladě provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. uzavřela se žalovaným v souhrnu tři smlouvy. Předně se jednalo o smlouvu o vedení běžného účtu uzavřenou dne 11. 3. 2010, závazky z níž zanikly odstoupením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 23. 2. 2023 pro vznik nepovoleného záporného zůstatku, který nebyl vyrovnán. Vedle toho právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující dne 15. 11. 2017 uzavřela se žalovaným jakožto úvěrovaným smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu s limitem 100 000 Kč při úroku ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný jakožto úvěrovaný se zavázal, že nepřekročí sjednaný limit čerpání a že bude na běžném účtu udržovat objem příchozích měsíčních transakcí ve výši, která v měsíčním průměru dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s plněním svých závazků, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně přípisem ze dne 14. 2. 2023 vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroků a dalších závazků v souladu s Čl. XII. smlouvy o povoleném debetu za okamžitě splatnou. Konečně právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující dne 7. 1. 2019 uzavřela se žalovaným jakožto úvěrovaným smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalovanému částku ve výši 500 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 579,88 Kč při úroku ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný zaplatil na uvedený dluh v souhrnu 292 014,31 Kč, následně se ovšem dostal do prodlení, které vedlo právní předchůdkyni žalobkyně k okamžitému zesplatnění zbývající části úvěru včetně příslušenství přípisem ze dne 14. 2. 2023, a to s odkazem na Čl. XIII. úvěrové smlouvy.

7. Pohledávky z právě popsaných smluv právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni na podkladě smlouvy o cesi ze dne 28. 3. 2023, o kteréžto skutečnosti byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn přípisy ze dne 13. 4. 2023.

8. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumá úvěruschopnost v celkem 9 krocích, které zahrnují tvrdá KO kritéria, informace z externích registrů, příjmy a výdaje žadatele, vyhodnocení rizikových a antifraud kontrol, celkový skóring klienta, kontrolu insolvenčního rejstříku, kontrolu databáze neplatných dokladů, kontrolu interního blacklistu a vyhodnocení externích úvěrových registrů BRKI/NRKI a SOLUS. Výsledek prověřování úvěruschopnosti zachycuje záznam o vyhodnocení kontrol, z něhož soud objasnil, že dotaz stran žalovaného byl vznesen dne 15. 11. 2017 ve 13:35 hodin a dne 7. 1. 2019 ve 12:05 hodin. V obou případech je uvedeno, že „subjekt byl hodnocen“ a že „subjekt je v pořádku“. U záložky „Interní blacklist“ je vždy uvedeno, že „subjekt nebyl nalezen v interním blacklistu“, u záložek „Zdrojová data – SOLUS“ a „Zdrojová data – BRKI“ není uvedeno ničeho.

9. V období od 15. 8. 2017 do 15. 11. 2017 obdržel žalovaný na účet č. č. účtu finanční prostředky ve výši 220 319 Kč při výdajích ve výši 192 639,44 Kč.

10. V období od 5. 10. 2018 do 7. 1. 2019 obdržel žalovaný na účet č. č. účtu finanční prostředky ve výši 114 458,08 Kč při výdajích ve výši 245 341,90 Kč.

11. Vždy nejpozději do 7. dne v příslušném měsíci obdržel žalovaný na bankovní účet č. č. účtu od společnosti právnická osoba. částku v rozmezí od cca 15 000 Kč do cca 17 000 Kč.

12. Dne 3. 8. 2017 byla ve prospěch účtu žalovaného č. č. účtu připsána částka ve výši 50 000 Kč na vrub účtu žalovaného č. č. účtu.

13. Dne 18. 9. 2017 byla ve prospěch účtu žalovaného č. č. účtu připsána ve dvou tranších částka ve výši 170 000 Kč na vrub účtu žalovaného č. č. účtu.

14. Dne 20. 9. 2017 byla z účtu žalovaného č. č. účtu vybrána v hotovosti ve dvou tranších částka ve výši 65 000 Kč.

15. Dne 13. 11. 2018 byla na účet žalovaného č. č. účtu vložena v hotovosti částka 20 905 Kč, aby hned tentýž den žalovaný z daného účtu poukázal částky ve výši 27 500 Kč a 83 087 Kč ve prospěch dalších blíže nespecifikovaných účtů.

16. Dne 12. 12. 2018 byla na účet žalovaného č. č. účtu vložena v hotovosti částka 26 000 Kč. Skutkové a právní hodnocení 17. S ohledem na dikci § 3077 o. z. postupoval soud při posouzení závazků ze smlouvy o vedení běžného účtu uzavřené dne 11. 3. 2010 dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.

18. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. aplikoval soud ve znění účinném do 28. 5. 2022, neb obě zde řešené úvěrové smlouvy byly uzavřeny před posledně uvedeným datem.

19. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Soud se ponejprv zabýval pohledávkou plynoucí ze smlouvy o vedení běžného účtu ve výši 2889,42 Kč, aby shledal, že žaloba je v této části důvodná. Budiž prokázáno, že k uzavření smlouvy o účtu vskutku došlo, přičemž žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním nepovolený debet nevyrovnal, což otevřelo právní předchůdkyni žalobkyně cestu k odstoupení od smlouvy v souladu s příslušnou smluvní klauzulí.

26. V souvislosti se vztahy ze smluv úvěrových potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele.

27. Pakliže úvěrující podnikatel shora sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž v souladu s recentní judikaturou se jedná o neplatnost absolutní. Jedná se o konstantní judikaturní závěry přijaté na unijní úrovni (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18) a reflektované právní úpravou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinnou od 29. 5. 2022 (zákon č. 96/2022 Sb.).

28. Žalobkyně se v souvislosti s posouzením úvěruschopnosti odkázala na standardizované postupy její právní předchůdkyně, jejichž výstup představuje záznam o vyhodnocení kontrol. Jakkoliv se měl daný proces odehrávat dle protokolu o ověření úvěruschopnosti v devíti na sebe navazujících krocích zahrnujících mj. lustrace v dlužnických registrech (BRKKI, NRKI a SOLUS), respektive v insolvenčním rejstříku a vyhodnocení příjmů a výdajů žadatele, žalobkyně realizaci právě popsaných kroků ani na výzvu nedoložila. Záznam o vyhodnocení kontrol pak prokazuje jen tolik, že žalovaný jakožto žadatel nebyl nalezen v interním blacklistu. Nutno v této souvislosti upozornit, že prověření úvěruschopnosti musí být nejen tvrzeno, ale také prokázáno předložením příslušných listin či jejich kopií (záznam o lustraci v BRKI, NRKI či SOLUS, předložení vyplněné žádosti o úvěr, záznam o lustraci v insolvenčním rejstříku apod.).

29. Z transakcí na běžném účtu žalovaného č. č. účtu soud objasnil, že žalovaný byl s velkou pravděpodobností zaměstnancem společnosti právnická osoba., která mu v pravidelných měsíčních intervalech vyplácela mzdu ve výši cca 15 000 – 17 000 Kč. Žádný jiný pravidelný zdroj příjmu nelze na běžném účtu za poslední tři měsíce před poskytnutím obou úvěrových produktů identifikovat. V inkriminovaných obdobích sice byly ve prospěch účtu žalovaného připsány sumy v řádech desítek tisíců, jednalo se ovšem o příjmy jednorázové, v případě částek ve výši 70 000 Kč a 100 000 Kč šlo navíc o plnění na vrub jiného bankovního účtu žalovaného. Právě popsané skutečnosti svědčí o nemalé rizikovosti žalovaného jakožto žadatele o úvěr, což mělo právní předchůdkyni žalobkyně vést k mnohem důslednějšímu prověření úvěruschopnost. Nelze navíc přehlédnout, že příjmy žalovaného na běžném účtu v období od 15. 8. 2017 do 15. 11. 2017 dosahovaly sumy 220 319 Kč oproti výdajům ve výši 192 639,44 Kč, to však pouze díky převodu částek 70 000 Kč a 100 000 Kč z jeho jiného bankovního účtu. V období před poskytnutím druhého z úvěrů od 5. 10. 2018 do 7. 1. 2019 převyšovaly již výdaje na účtu sumu příjmů o cca 130 000 Kč. Ani tento fakt nezvrátil rozhodnutí žalobkyně, aby poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč. Jakkoliv by bylo lze namítnout, že na posledně uvedený úvěr žalovaný zaplatil více jak 290 000 Kč, což by mohlo implikovat řádnost prověření úvěruschopnosti, opak je dle soudu pravdou. Transakce na účtu v letech 2021 a 2022 totiž dávají znát, že žalovaného vydatně podporovala jeho matka Jméno opatrovnice, která mu opakovaně poukazovala finanční prostředky (k tomu viz výpisy z účtu na č. l. 109-114).

30. S ohledem na shora uvedené stíhá obě úvěrové smlouvy sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 a žalovaný jakožto úvěrovaný spotřebitel má povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 100 000 Kč prokazatelně načerpanou dle smlouvy o povoleném debetu, respektive prokazatelně načerpanou jistinu ve výši 500 000 Kč poníženou o již zaplacené splátky v celkové výši 292 014,321 Kč. Ve zbývající části požadovaných nároků z obou úvěrových smluv sluší se žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

31. Za přiměřenou dobu pro vrácení jistiny v celkové výši 307 985,69 Kč považuje soud lhůtu 60 dnů počítanou od právní moci rozsudku. Dle názoru soudu nelze ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. interpretovat jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ten jest dostatečně a efektivně ochráněn již tím, že při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti musí vrátit výhradně jistinu úvěru, respektive její zbývající část, to navíc v nově stanovené lhůtě splatnosti, čímž jest současně citelně sankcionován poskytovatel úvěru. Další zostřování takovéto sankce cestou stanovení neúměrně dlouhé lhůty splatnosti či snad rozložením dlužné jistiny do splátek nahlíží soud, a to i při vědomí specifik spotřebitelského práva, jako nepřípustné a jsoucí v kolizi se základními zásadami práva soukromého. Pro úplnost lze doplnit, že důkazní břemeno v souvislosti se zjišťováním doby přiměřené možnostem spotřebitele tíží v souladu s recentní judikaturou nikoliv poskytovatele úvěru, leč spotřebitele (k tomu podrobněji viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025).

32. Pokud se týče práva na náhradu nákladů řízení, bylo namístě pro objektivní určení míry úspěchu ve věci postupovat v intencích usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017. Ke dni rozhodování soudu (22. 9. 2025) se žalobkyně domáhala celkové částky (jistina, smluvní pokuty a poplatky včetně veškerého příslušenství) ve výši 834 000,83 Kč, úspěšná byla co do částky 311 973,49 Kč, tj. v rozsahu 37,40 %, neúspěšná pak v rozsahu 62,60 %. Zaznamenala tak procesní neúspěch, čemuž koreluje procesní úspěch žalovaného, který ovšem náhradu nákladů nepožadoval. Soud proto postupoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

33. Lhůta k plnění povinnosti ze smlouvy o vedení běžného účtu byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích u Okresního soudu v Českém Krumlově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.