5 C 391/2024

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Paloučkové a přísedících Mgr. Marie Novákové a Svatavy Klimešové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované, narozená Datum narození žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 36 523 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná jako insolvenční správce je povinna zaplatit žalobci z majetkové podstaty dlužníka právnická osoba., IČ IČO, se sídlem adresa, částku 36 523 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 110 Kč od 1. 7. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 785 Kč od 1. 8. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 581 Kč od 1. 9. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 047 Kč od 1. 10. 2013 do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na náklady řízení k rukám advokáta Jméno advokáta částku 21 192 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 5. 6. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobci 36 523 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 110 Kč od 1. 7. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 785 Kč od 1. 8. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 581 Kč od 1. 9. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 047 Kč od 1. 10. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a zaplatit náklady řízení. Uvedl, že žalovaná mu dluží výplatu mzdy za odvedenou práci za čtyři měsíce, a to červen 2013 až září 2013 v celkové výši 36 523 Kč, když pohledávka žalobce vyplývá z účetnictví dlužníka. Žalobce byl opakovaně informován, že ve věci úhrady mzdy není třeba činit žádné právní kroky a že pohledávka bude uspokojena v insolvenčním řízení. Opakovaně se přitom na úhradu mzdy dotazoval. Předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě pohledávky, ta však sdělila, že ji neuhradí, protože ji považuje za promlčenou. K námitce žalované žalobce uvedl, že žalovaná ho ujišťovala, že pohledávka bude zaplacena, toto do jisté míry považuje za uznání dluhu. Pokud by bylo právní jednání žalované možno vyložit různým způsobem, použije se výklad po zaměstnance příznivější, když odkázal na § 18 zákoníku práce. Žalobce podotkl, že promlčení práva nezavinil, neboť byl ze strany žalované dlouhodobě ujišťován o úhradě mzdy. Zůstal zaměstnancem právnická osoba., byl ke svému zaměstnavateli loajální a doufal v přislibovanou úhradu mzdy. Je přesvědčen, že je možné použít § 8 občanského zákoníku upravující, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

2. Žalovaná uvedla: Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že veškeré nároky žalobce považuje za promlčené v září 2016.

3. Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žaloba podaná původně u Okresního soudu v Olomouci byla rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR 20 Nd 428/2024–42 přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Českém Krumlově, kterému došla 28. 11. 2024.

5. Předžalobní výzva: Žalobce vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2024, žalovaná na ni reagovala tak, že považuje pohledávku za promlčenou. Předžalobní výzvu ze dne 20. 2. 2024 i odpověď na předžalobní výzvu ze dne 7. 3. 2024 žalobce soudu předložil.

6. Pracovní poměr žalobce: Žalobce soudu sdělil, že od roku 2015 do současné doby je zaměstnán u společnosti právnická osoba., IČ IČO, se sídlem adresa, když na majetek zaměstnavatele byl rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích KSCB spisová značka prohlášen konkurs. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné.

7. Nárok na výplatu mzdy za odvedenou práci: Žalobce soudu sdělil, že za červen 2013 mu žalovaná neuhradila částku 9 110 Kč, za červenec 2013, že mu dluží částku 8 785 Kč, za srpen k výplatě 8 581 Kč a za září 2013 částku 10 047 Kč, o čemž soudu předložil výplatnice. Žalovaný i žalobce učinili nesporným, že za období červen 2013 měla být vyplacena částka 9 110 Kč, za červenec 2013 mělo být vyplaceno 8 785 Kč, za srpen 8 581 Kč, za září 2013 částka 10 047 Kč. Když obě zúčastněné strany činí nesporným, že šlo skutečně o tyto částky a zároveň činí nesporným, že tyto částky vyplaceny nebyly.

8. Řešení mzdových nároků žalobcem: Žalobce uvedl, že řádně vyplacenou mzdu v roce 2013 dostal pouze za leden a únor. Za měsíce březen až květen 2013, kdy zaměstnavatel vstoupil do insolvence, mu následně Úřad práce uhradil mzdu. Poté po určitou dobu roku 2013 měl nárok pouze na 80 % mzdy, kdy mu zaměstnavatel nepřiděloval práci, nebyla mu tak uhrazena mzda za čtyři měsíce, a to červen až září roku 2013. Od října 2013 mu zaměstnavatel začal mzdu opět vyplácet. Žalobce doplnil, že již v roce 2014 se osobně dotazoval finančního ředitele pana jméno FO, kdy budou dlužné mzdy vyplaceny. Ten mu sdělil, že se nemá obávat, že mzdy vyplaceny budou, když nejdříve se bude řešit závod v Anonymizováno. Následně se ptal i vedoucího sekce papíren pana jméno FO. Znovu se ptal v letech 2015–2016 rovněž pana jméno FO, který ho znovu ujišťoval, že peníze dostane. K tomu žalobce předložil emailové dotazy a odpovědi na ně, když dotaz činil 16. 9. 2014, když dotaz byl činěn na jméno FO, tituly před jménem, který téhož dne odpověděl, že právnická osoba již více než rok nezastupuje a že se má obrátit na insolvenčního správce tituly před jménem jméno FO. Insolvenční správce žalobci emailem ze dne 23. 11. 2014 odpověděl, že aktuální stav majetkové podstaty společnosti neumožňuje okamžitou úhradu pracovněprávních závazků společnosti, když leze stěží odhadnout, zda a v jakém horizontu bude výplata možná. V roce 2017 se opět dotazoval na účetní a rozhodl se napsat insolvenčnímu správci Anonymizováno, ten mu však neodpověděl. Následně kontaktoval současnou správkyni a předložil komunikaci s ní. Opakovaně však byl ujišťován, že mzda mu bude vyplacena, když mzda byla uvedena v účetnictví dlužníka. Nenapadlo ho, že by mohlo dojít ke zpochybnění pohledávky. Ujišťování ze strany žalovaného, respektive jeho insolvenčních správců, považuje do jisté míry za uznání dluhu. Žalobce dále uvedl, že nepřijal nevýhodné plnění nabídnuté třetí stranou, a to společností Anonymizováno Anonymizováno, která mu nabízela asi čtyřicetiprocentní uspokojení jeho pohledávky.

9. Insolvenční řízení a sdělení insolvenčního správce: Společnost právnická osoba., zaměstnavatel žalobce je v úpadku. V insolvenčním řízení KSCB spisová značka proti dlužníku právnická osoba. nastaly účinky prohlášeného konkursu nastaly 18. 10. 2013. Současnou insolvenční správkyní byla ustanovena Jméno žalované. Podáním ze dne 29. 1. 2018 insolvenční správce sdělil, že problematika dlužných mezd zaměstnanců společnosti právnická osoba., bude projednána věřitelským výborem a následně budou moci sdělit podrobnější informace. Žalobce se dopisem ze dne 10. 4. 2018 dotazoval na projednání a proplacení nevyplacených výplat zaměstnanců právnická osoba a opět dopisem ze dne 29. 1. 2021 na adresu insolvenční správkyně. Podáním ze dne 25. 2. 2021 insolvenční správkyně uvedla, že obdržela žádost na vyplacení částky 36 523 Kč z majetkové podstaty, pohledávku považuje za zaniklou a promlčenou. Žalovaný se obrátil na insolvenční správkyni ohledně výplaty mezd 5. 1. 2018, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, která podle jejího názoru uplynula v červnu roku 2016.

10. Svědkyně jméno FO byla a je účetní společnosti právnická osoba. Uvedla, že si na okolnosti uplatňování nároku ze strany žalobce nepamatuje. Uvedla, že byla ve stejném postavení jako žalobce, tedy že ani jí, stejně jako mnoha dalším, nebyla vyplacena mzda. Uvedla: „V tom roce 2013 jsme věřili všichni, že nám to zaplatí a doufali jsme, že nám to zaplatí. Několik let poté, když se nic nedělo, tak jsme dospěli k závěru, že nic uhrazeno nebude“. Žalobu však nepodávala, když dospěla k závěru, že by její nárok uspokojen nebyl. Podle názoru soudu, ačkoliv i v jejím případě se muselo jednat o poměrně vysokou částku, která je zdrojem její obživy, lze důvodně předpokládat, že žalobu nepodávala právě proto, že je v pozici zaměstnance a nechce podávat žalobu proti svému zaměstnavateli, což svou výpovědí svědkyně nepřímo vyjádřila.

11. Promlčení: Žalobce nárokuje pohledávku za období červen 2013 až září 2013, tedy za účinnosti občanského zákoníku 40/1964 Sb. S ohledem na § 3036 o. z. se tedy promlčení uplatněné žalovanou posuzuje podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., dle něhož pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. I pokud by bylo promlčení posuzováno podle § 629 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., dle odstavce 1, promlčecí lhůta trvá rovněž tři roky. Žalobce tak uplatnil nárok po uplynutí promlčecí lhůty, když žalovaný námitku promlčení v řízení uplatnil.

12. Posouzení uplatněné námitky promlčení za uplatnění v rozporu s dobrými mravy: Soud se následně k návrhu žalobce zabýval otázkou, zda posoudit uplatnění námitky promlčení za uplatnění v rozporu s dobrými mravy či nikoliv. Ačkoliv nelze uplatnění námitky promlčení považovat automaticky za porušení dobrých mravů, zabýval se soud okolnostmi, které vedly žalobce k tomu, že svou pohledávku neuplatnil včas. Žalobce je evidentně v postavení slabší strany, když je byl a je zaměstnancem Anonymizováno Anonymizováno adresa, za něž v řízení vystupuje jeho insolvenční správce. Jak vyplývá z ustálené judikatury, uplatnění námitky promlčení vůči slabší straně lze považovat za protiústavní, pokud by vedlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo zásadu rovnosti. Také v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu výkon práva věřitele, tedy uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť je projevem silnější strany vůči slabší, a to svému zaměstnanci. Také zánik nároku žalobce v důsledku uplynutí promlčecí doby by byl nepřiměřeně tvrdým postihem vůči žalobci, když poskytnutí mzdových prostředků či náhrad mzdy je pro většinu zaměstnanců podstatným nebo jediným příjmem pro zajištění své obživy. I z toho důvodu soud shledal vznesenou námitku promlčení za námitku vznesenou v rozporu s dobrými mravy. Navíc žalobce se aktivně staral a snažil získat informace o tom, kdy mu bude mzda vyplacena. Věřil informacím od svých nadřízených a insolvenčních správců. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že námitka promlčení ze strany žalovaného byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy.

13. Závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalobcem a žalovaným bylo nesporné, že žalobce pracoval u Anonymizováno Anonymizováno adresa v období, za něž žaluje náhradu mzdy za odvedenou práci (80%), a to za období červen 2013 až září 2013. Žalobce pracuje u Anonymizováno Anonymizováno adresa do současné doby, i když na jiné pozici. Mezi účastníky bylo nesporným, že nevyplacená mzda za červen 2013 činila 9 110 Kč, za červenec 2013 částku 8 785 Kč, za srpen 2013 částku 8 581 Kč a za září 2013 částku 10 047 Kč, když mezi účastníky bylo i nesporné, že tyto částky zaplaceny nebyly. Žalobce v řízení prokázal, že v době následující po nevyplacení mezd se pokoušel jednat se zaměstnavatelem a následně i s insolvenčními správci právnická osoba, když žalobce tvrdil, že byl ujišťován o tom, že mu nevyplacená mzda bude zaplacena. I svědkyně jméno FO, účetní společnosti, uvedla, že několik let věřila, stejně jako ostatní zaměstnanci, ve výplatu mzdových nároků. Za situace, kdy výplata mzdy byla pro žalobce hlavním zdrojem obživy, lze považovat za hospodárné, pokud nevýhodnou nabídku nabídnutou třetí stranou, a to společností Anonymizováno Anonymizováno, ve výši uspokojení 40% jeho nároku, žalobce nepřijal. Žalobce měl důvodné očekávání, že mu výplata mzdy bude vyplacena, a to s ohledem na ujišťování ze strany jeho zaměstnavatele a následně i zpráv insolvenčního správce, kterém mohl žalobce vyložit jako příslib platby v budoucnosti. Žalobce je v postavení zaměstnance, tedy v podřízeném postavení vůči žalovanému, který je insolvenčním správcem zaměstnavatele, je tedy slabší stranou. Poté, co se dozvěděl od insolvenčního správce, že považuje pohledávku žalobce za promlčenou, zůstal přesto loajální vůči svému zaměstnavateli a věřil, že k výplatě mzdy nakonec dojde. Protože ani v následujícím období nedošlo k žádné výplatě, podal tuto žalobu. Žalovaný vznesl námitku promlčení žalované částky, když pohledávka (za červen až září 2013) byla skutečně uplatněna žalobou ze dne 5. 6. 2024, tedy po uplynutí 3-leté promlčecí lhůty. Námitka promlčení ze strany žalovaného byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Zjevné zneužití práva přitom nepožívá právní ochrany. Za této situace soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

14. Právní posouzení věci:

15. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Dle odstavce 2, závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

16. Podle § 3036 o. z., podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují i všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

18. Dle § 18 zákoníku práce, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, považuje se výklad pro zaměstnance příznivější.

19. Dle § 8 zákona č. 89/2012 Sb., o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

20. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 3377/2018 z 31. 10. 2018 uvádí: „Ve vztahu k otázce rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, publikovaný pod č. 59/2004 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, či rozsudek téhož soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4221/2009, publikované pod C 2955 a C 10750 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck)“.

21. Také Nejvyšší soud ČR v rozsudku 28 Cdo 1729/2014 ze dne 7. 10. 2014 uvádí: „Problematikou uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy v nalézacím řízení se Nejvyšší soud opakovaně zabýval v řadě svých předchozích rozhodnutí. V nich dochází k závěru, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 5406/2007, rozsudek téhož soudu ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, nebo rozsudek ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupný na www.nsoud.cz).

22. Ústavní soud v nálezu III. ÚS 450/20 ze dne 28. 4. 2020 uvádí: „U otázky rozporu námitky promlčení s dobrými mravy platí, že uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva, a zejména s ohledem na důvody, pro které své právo neuplatnil včas.“ 23. Dle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2062/14 ze dne 14. 10. 2014: „1. Zásada výkonu práv v souladu s dobrými mravy v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor k uplatnění spravedlnosti a také slušnosti. Pojem „dobré mravy“ totiž nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňujících obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená nastoupení a prosazení cesty nalézání skutečné spravedlnosti. Ústavněprávně je tedy ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 509/1991 Sb., jakousi otevřenou „branou“, kterou mohou být do podústavního práva „vpuštěny“ ústavní hodnoty a principy v situacích, kdy výklad zákona vede k nespravedlivým či z ústavního hlediska jinak problematickým a nepřiměřeným důsledkům. Dobré mravy tak mohou a mají napomáhat obecným soudům při hledání ústavně konformního řešení konkrétní projednávané věci.

2. Vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy její uplatnění je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.“ 24. Soudy mohou nepřihlédnout k námitce promlčení, pokud by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se typicky jedná o případy, kdy dlužník svým jednáním způsobil prodlení věřitele, uplatnění námitky promlčení by bylo výrazem nepoctivého či šikanózního jednání, zánik nároku by byl nepřiměřeně tvrdým postihem pro věřitele, který promlčení nezavinil. V těchto výjimečných případech je soud povinen zkoumat, zda námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy.

25. V tomto případě se nejedná o zákaz uplatnění námitky promlčení u některých typů práv, nejedná se o řízení ve věci výživného o nezaopatřené dítě, vlastnické právo, které se nepromlčuje (§ 1040 o. z.), veřejnoprávní nároky v určitých řízení.

26. Dle § 203 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., zákona o úplatku a způsobech jeho řešení, neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odst. 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. Dle § 203 odst. 1, není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň, se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Dle odst. 2, neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dle odst. 3, osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky dle odst. 1 z majetkové podstaty.

27. Náklady řízení: Žalobce byl v řízení plně úspěšný, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., mu přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zastoupen advokátem, tomu ve smyslu vyhlášky 177/1996 Sb. náleží odměna, když hodnota jednoho úkonu ve smyslu § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 2 580 Kč za jeden úkon. Advokát účtuje za přípravu + převzetí obhajoby, předžalobní výzvu, žalobu, vyjádření ve věci samé, účast u dvou jednání u soudu, dále půl úkonu za přenesení místní příslušnosti, celkem 16 770 Kč. Za čtyři úkony vykonané v roce 2024 náleží advokátu ve smyslu vyhlášky 177/1996 Sb., a to § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 300 Kč za jeden úkon, za čtyři úkony celkem 1 200 Kč. Za tři úkony vykonané v roce 2025 ve smyslu novelizace vyhlášky č. 177/1996 Sb. vyhláškou č. 258/2024 Sb. náleží advokátu za jeden úkon 450 Kč režijního paušálu, za tři úkony celkem 1 350 Kč. Na režijním paušálu tedy advokátu celkem náleží 2 550 Kč. Z celkové částky (16 770 + 2 550), celkem 19 300 Kč, advokát neúčtoval DPH, neboť není plátcem této daně. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 1 827 Kč činí celkové náklady řízení 21 147 Kč, které soud žalobci jako účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem přiznal. Žalobce také účtoval 3x jízdné autobusem z adresa do adresa dne 4. 3. 2025, z adresa do adresa dne 17. 4. 2025 a z adresa dne 17. 4. 2025, celkem 45 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 21 192 Kč, které soud žalobci jako účelně vynaložené náklady přiznal.

28. Povinnost k plnění: Soud uložil žalovanému s ohledem na finanční problémy Anonymizováno Anonymizováno adresa zaplatit žalobci žalovanou částku a náklady řízení ve lhůtě 30 dnů, když tato lhůta byla stanovena delší, než stanoví § 160 o. s. ř., a to ve lhůtě tří dnů s ohledem na vedené insolvenční řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově. Pokud by povinnosti rozsudku stanovené nebyly včas, řádně splněny, čárka, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.