6 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Bouchema ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 26 817 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 817 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 817 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 070,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 26 817 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaná částka představuje škodu, kterou žalovaný způsobil žalobkyni při výkonu práce v rámci uzavřeného pracovního poměru mezi ním a žalobkyní. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný dne 7. 11. 2023 nepřizpůsobil svou rychlost jízdy stavu a povaze vozovky na dálnici D5 u , adresa, a najel autobusem žalobkyně na blatník ležící na silnici, čímž způsobil žalobkyni škodu na vozidle v celkové výši 36 071 Kč. Po výplatě pojistného plnění pojišťovnou žalobkyně zbývá z této částky k úhradě žalovanému částka 10 000 Kč. Dále dne 8. 9. 2023 v Praze žalovaný opět nepřizpůsobil jízdu stavu a povaze vozovky, když vyjížděl z , jméno FO, a způsobil dopravní nehodu, když autobusem žalobkyně, který řídil, zavadil o osobní automobil. Žalovaný způsobil tímto jednáním škodu žalobkyni, a to ve výši 168 175 Kč. Po výplatě pojistného plnění od pojišťovny žalobkyně, zbývá žalovanému k úhradě 10 % spoluúčast na pokrytí škody z jeho prostředků, a to ve výši 16 817 Kč. Celkem se tedy žalobkyně domáhá vůči žalovanému částky 26 817 Kč z titulu náhrady škody.

2. Usnesením ze dne 20. 1. 2025, č.j. , spisová značka, , soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.

3. Dne 30. 1. 2025 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou.

4. Přes uvedené poučení se žalovaný ve věci ve stanovené lhůtě, která uplynula dne 4. 3. 2025, nevyjádřil ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Soud proto podle § 153a odst. 3 o.s.ř. ve věci rozhodl dne 6. 3. 2025 rozsudkem pro uznání č.j. , spisová značka, .

5. Proti výše označenému rozsudku se odvolal žalovaný odvoláním ze dne 24. 3. 2025. Rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 3. 2025, č.j. , spisová značka, , byl následně usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 9. 5. 2025, č.j., spisová značka, zrušen, a to z důvodu, že dle názoru odvolacího soudu v této věci mělo být rozhodováno senátem nikoli samosoudkyní, tudíž soud prvního stupně byl při vydání rozsudku pro uznání nesprávně obsazen.

6. Soud však k tomuto důvodu uvádí, že žaloba v této věci byla ke zdejšímu soudu žalobkyní podána dne 5. 1. 2025. Zákonem č. 319/2024 Sb., kterým se změnil zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, došlo s účinností od 1. 1. 2025 ke změně zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když od 1. 1. 2025 stanovuje v §36a odst. 1 o.s.ř., že v řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje samosoudce, čímž došlo ke zrušení funkce přísedících, a to tedy mj. ve věcech pracovních. Důvodová zpráva k tomuto zákonu uvádí, že „u okresních soudů budou napříště vykonávat rozhodovací činnost výlučně soudci, a to jako samosoudci. Výkon rozhodovací činnosti okresních soudů prostřednictvím soudních senátů, které byly ve stanovených případech podle procesních předpisů dosud obsazeny profesionálním soudcem a dvěma laickými přísedícími, se do budoucna opouští.“ V přechodném ustanovení zavedeném zákonem č. 319/2024 Sb. Čl. VI je pak stanoveno, že „Na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se do jejich pravomocného skončení použijí ustanovení dosavadních právních předpisů o obsazení soudu.“7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu ke zdejšímu soudu dne 5. 1. 2025, tj. po nabytí účinnosti tohoto zákona, jímž došlo k novelizaci příslušných ustanovení občanského soudního řádu týkajících se jednání a rozhodování soudu v právních věcech, je příslušný k projednávání této věci a k jejímu rozhodnutí již pouze samosoudce.

8. Soud dále uvádí, že se v této věci pečlivě zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a o.s.ř. Rozhoduje-li soud při postupu podle § 114b o.s.ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání, činí závěr o skutkovém stavu věci pro potřeby jejího právního posouzení a rozhodnutí na základě fiktivně uznaných žalobních tvrzení, kdy fikce uznání v zásadě pouze nahrazuje nespornost skutkových tvrzení ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. Je proto zřejmé, že žalobě může být vyhověno a rozsudek pro uznání vydán pouze tehdy, pokud skutková tvrzení v žalobě obsažená umožňují závěr o existenci uplatněného nároku. Judikatura zejména Ústavního soudu (nálezy sp. zn. I. ÚS 1261/15, IV. ÚS 2503/13 či III. ÚS 3207/20) zdůrazňuje požadavek na spravedlivý proces, výjimečnost nástroje rozsudku pro uznání, který lze aplikovat pouze tehdy, kdy žaloba poskytuje dostatečný základ pro postup podle § 114b o.s.ř. Uvažuje-li soud o využití kvalifikované výzvy, je třeba klást zvýšené nároky na žalobu a požadovat, aby žaloba obsahovala všechny právně významné skutečnosti. V opačném případě by taková situace bránila aplikaci kvalifikované výzvy a nebyly by tak ani splněny podmínky pro případné vydání rozsudku pro uznání. Z výše uvedených důvodů soud vyzval přípisem ze dne 7. 1. 2025, , spisová značka, , žalobkyni k doplnění jejích tvrzení, na což žalobkyně reagovala podáním ze dne 19. 1. 2025 tak, že svá skutková tvrzení doplnila způsobem, který soudu umožnil učinit si závěr o existenci uplatněného nároku a jeho důvodnosti. Z toho důvodu soud přistoupil k postupu podle § 114b o.s.ř. a vyzval žalovaného ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tzv. kvalifikované výzvy k písemnému vyjádření ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ní. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Žalovaný se k žalobě vyjádřil až ve svém odvolání, a to po skončení lhůty k vyjádření, která žalovanému uplynula dne 3. 3. 2025, kdy ke zmeškání lhůty k vyjádření se pouze uvedl, že se s výzvou seznámil až dne 10. 3. 2025, neboť měl nefunkční datovou schránku. K tomuto svému tvrzení však nepředložil žádný důkaz ani k němu neuvádí žádné další informace.

9. Soud proto ze všech výše uvedených důvodů postupoval opět podle § 153a odst. 3 o.s.ř. a ve věci opět rozhodl rozsudkem pro uznání č.j. 6 C 20/2025-81, aniž nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.). Právně byla věc posouzena podle § 250 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Nárok žalobkyně na úhradu úroku z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 070,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 341 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 817 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 520 Kč ve výši 2 209,20 Kč.

11. Soud zpracoval pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozsudku v rozsahu § 157 odst. 3 o.s.ř.