9 C 382/2023

Plný text

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 36 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení,b) částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení,c) částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 6. 2024 do zaplacení ad) částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení,to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 49 740,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podáním došlým soudu 19. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně má ve svém užívání na základě smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne 2. 3. 2022 pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 204 m², jehož součástí je budova s č. p. , Anonymizováno, (objekt k bydlení), zapsaný v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen "Nemovitost"). Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 1. 4. 2023 smlouvu o ubytování (o přechodném nájmu), ve smyslu § 2326 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), označenou jako smlouvu o poskytování ubytovacích služeb na základě, které žalobkyně žalované zřídila úplatně užívací právo k Nemovitosti, společně s vybavením této Nemovitosti (dále jen "Smlouva"). Ve čl. IV., odst. 4.1 Smlouvy se žalovaná zavázala platit za užívání Nemovitosti žalobkyni cenu ve výši 6 500 Kč za kalendářní měsíc, přičemž podle odstavce 4.3 téhož článku Smlouvy je cena splatná vždy do prvního dne měsíce, za nějž se platí. V příloze k této Smlouvě se žalovaná dále zavázala hradit zálohy a další platby za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu ve výši 2 500 Kč za kalendářní měsíc, a to ve stejných lhůtách, jako podnájemné. Dne 9. 6. 2023 byla žalobkyni doručena ústní výpověď Smlouvy od žalované a žalovaná se z Nemovitosti odstěhovala. Ve čl. VIII. odst. 8.3. se žalobkyně se žalovanou dohodla na výpovědní době o délce dvou kalendářních měsíců, kdy výpovědní doba počíná běžet od 1. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena druhé smluvní straně a končí posledním dnem příslušného kalendářního měsíce. Za výše uvedenou výpovědní dobu (1. 7. 2023 až 31. 8. 2023) však žalovaná žalobkyni dosud neuhradila dohodnuté podnájemné a zálohy. Účastníci tedy uzavřeli dne 1. 4. 2023 smlouvu o ubytování (o přechodném nájmu) podle § 2326 o. z., na jejímž základě žalobkyně žalované zřídila užívací právo k Nemovitosti za úplatu v podobě podnájemného a záloh. Podle § 2217 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, kterou zde byla podle čl. IV. odst. 4.

1. Smlouvy částka 6 500 Kč měsíčně, společně se zálohami ve výši 2 500 Kč měsíčně podle přílohy ke Smlouvě. Splatnost těchto pohledávek byla mezi účastníky ujednána vždy do prvního dne měsíce, za nějž se podnájemné platí, a to ve čl. IV. odst. 4.3 Smlouvy. Žalobkyně je s ohledem na výše uvedené skutečnosti toho názoru, že jí za žalovanou svědčí dvojice pohledávek, každá ve výši 9 000 Kč, přičemž splatnost první z těchto pohledávek nastala dle článku IV. odst. 4.3 Smlouvy dne 1. 7. 2023 a splatnost druhé pohledávky nastala podle téhož článku Smlouvy dne 1. 8. 2023. Jak již bylo výše popsáno, jedná se o podnájemné a zálohy za měsíc srpen 2023 podle Smlouvy, kdy žalovaná žalobkyni poté, co smlouvu dne 9. 6. 2023 vypověděla, sjednané podnájemné a zálohy nezaplatila. Žalobkyně žalované dne 31. 8. 2023 odeslala prostřednictvím svého právního zástupce ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění na poslední známou adresu, tedy na adresu Nemovitosti. Předžalobní výzvu pak žalobkyně doplnila v návaznosti na administrativní chybu odesláním doplnění dne 4. 9. 2023. Žalovaná však dosud dlužnou částku neuhradila a žalobkyně je proto nucena se svého nároku domoci soudní cestou.

2. Žalobkyně se ohradila proti tvrzení žalované ohledně toho, že na ni měl být vyvinut psychologický tlak k podpisu smlouvy. Na žalovanou nebyl v žádném případě vyvinut žalobkyní ani jejím zplnomocněným zástupcem , jméno FO, , či kýmkoliv jiným, jakýkoliv nátlak k podpisu smlouvy ani jakékoliv výhružky o vystěhování. , jméno FO, , který žalobkyni zastupuje na základě generální plné moci již do spisu doložené žalovanou, byl osobně přítomen při nastěhování nájemníků, když byli seznamováni se zněním smlouvy – všem z nich bylo přitom sděleno, že si mohou smlouvu v klidu přečíst a případně proti jejímu znění vznést námitky. Žalobkyně uvádí, že při tomto jednání nikdo z nájemníků žádné zásadní námitky nevznesl. Toto jednání proběhlo přímo v předmětné nemovitosti na adrese , adresa, , kdy tomuto jednání dále byla vedle nájemníků přítomna kolegyně pana , jméno FO, , paní , jméno FO, a dále tlumočník pan , Anonymizováno, .

3. K tvrzení žalované, že k podpisu smlouvy žalovanou mělo dojít až dne 20. 4. 2023, žalovaná uvedla, že se nejedná o pravdivé tvrzení. Žalovaná smlouvu o poskytování ubytovacích služeb podepsala dne 1. 4. 2023 a tímto datem ji také označila. Žalobkyně k tomu dále uvedla, že i kdyby smlouva byla uzavřena dne 20. 4. 2023, což žalobkyně popírá, pak to nemá žádný vliv na nárok, který žalobkyně uplatňuje v tomto řízení.

4. Žalobkyně popřela tvrzení žalované o tom, že došlo mezi manželem žalované , jméno FO, jako jejím zplnomocněným zástupcem a panem , jméno FO, , který zastupuje žalobkyni na základě generální plné moci, dne 20. 5. 2023 (nebo jakéhokoliv jiného dne) k ústní dohodě na ukončení smlouvy o ubytování ke dni 31. 5. 2023. Ke schůzi mezi těmito osobami došlo dne 15. 5. 2023 v 9:30 hod. v sídle žalobkyně. Na schůzi nebyla uzavřená žádná dohoda mezi žalobkyní a žalovanou, ať už ve formě ústní, písemné, či jiné. , jméno FO, měl s panem , jméno FO, osobní setkání dne 15. 5. 2023 v 9:30 hod. v sídle žalobkyně, a to za přítomnosti paní , jméno FO, . Na tomto setkání se pan , jméno FO, pana , jméno FO, dotázal, zda by bylo možné ukončit smlouvu o poskytování ubytovacích služeb, kterou se žalobkyní uzavřel dne 1. 4. 2023 a o které je u Okresního soudu v Českém Krumlově vedeno obdobné řízení pod sp. zn. EPR , RČ, . Na tento dotaz mu bylo sděleno, že samozřejmě takovou možnost má, když může smlouvu vypovědět, jak bylo ve smlouvě sjednáno, avšak je přitom nutné dodržet sjednanou dvouměsíční výpovědní dobu. Žalobkyně změnila své žalobní tvrzení o tom, že dne 9. 6. 2023 byla žalobkyni doručena ústní výpověď smlouvy o poskytování v tom směru, že se nejednalo o výpověď smlouvy ústní formou, ale o výpověď konkludentní.

5. Žalobkyně není oprávněna ani schopna prověřovat, zda žalovaná a pan , jméno FO, jsou či nejsou manželé. Proto každý (pod)nájemce žalobkyně bez ohledu na jeho příbuzenské poměry uzavírá se žalobkyní (pod)nájemní smlouvu. , jméno FO, žalobkyni ani jejímu zástupci , jméno FO, nikdy nepředložil plnou moc od žalované. Žalobkyně se domnívá, že „plná moc k zastupování manželem“, kterou žalovaná předložila jako důkaz, byla žalovanou účelově udělena až ex post a antedatována tak, aby to vyhovovalo tvrzením žalované v jejím vyjádření k žalobě, resp. k odporu proti platebnímu rozkazu. Pokud pan , jméno FO, skutečně jednal se žalobkyní z pozice zástupce žalované, tak přesto nedošlo k žalovanou tvrzené dohodě o ukončení smlouvy o poskytování ubytovacích služeb ze dne 1. 4. 2023.

6. Pokud žalovaná žalobkyni vytýká, že smlouva o poskytování ubytovacích služeb ze dne 1. 4. 2023 je v rozporu s ustanovením § 2327 o. z., poukázala žalobkyně na to, že citované ustanovení neobsahuje povinnost zcela přesného vymezení prostor určených k ubytování a společných prostor pod sankcí neplatnosti smlouvy, jak žalovaná implikuje ve svém vyjádření. Není pravdou, že by stejný prostor žalobkyně pronajala dvakrát, pouze se jedná o druhové určení ubytovacího prostoru ve smlouvě, kdy fakticky se u žalované a u pana , jméno FO, jednalo o dva odlišné prostory. Ostatně pokud by žalobkyně skutečně pronajala žalované a panu , jméno FO, jedno stejné lůžko, postrádalo by smyslu, že v bytě bez námitek žili od dubna 2023 až do 9. 6. 2023.

7. Žalobkyně podáním došlým soudu dne 20. 1. 2025 doplnila rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání, a to i přes nastalou koncentraci řízení, jelikož se ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. jedná o skutečnosti a důkazy, které žalobkyně bez své viny nemohla uvést včas. V řízení vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , spisová značka, o zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím mezi žalobkyní a panem , jméno FO, , Anonymizováno, , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , který je manželem žalované , Jméno žalované, , uvedl A. , jméno FO, , který se žalovanou bydlel ve stejné nemovitosti v , Anonymizováno, , že veškeré platby, které A. , jméno FO, zasílal žalobkyni ze svého účtu č. , č. účtu, , platil žalobkyni k úhradě pohledávek, které má žalobkyně za A. , jméno FO, z titulu smlouvy o poskytování ubytovacích služeb ze dne 1. 4. 2024. Jelikož ve skutečnosti žalobkyně v dobré víře započítávala platby od A. , jméno FO, jak na pohledávky ze smlouvy o poskytování ubytovacích služeb mezi žalobkyní a A. , jméno FO, , tak na pohledávky ze smlouvy o poskytování ubytovacích služeb mezi žalobkyní a žalovanou , Jméno žalované, , tzn. žalobkyně měla celou dobu za to, že A. , jméno FO, jí platil ze svého účtu jak za sebe, tak současně za manželku (žalovanou), tak tato nová skutečnost má zásadní vliv na projednávanou věc. Ve věci pod sp. zn. , spisová značka, byla žaloba zamítnuta právě z toho důvodu, že soud uzavřel, že žalobkyní nárokovaná pohledávka na platby za výpovědní dobu byla žalovaným A. , jméno FO, zcela uhrazena. Žalobkyně tuto skutečnost nemohla bez své viny uvést, neboť ji A. , jméno FO, uvedl až v řízení před soudem u jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek – do té doby žalobkyně měla za to, že A. , jméno FO, platil též za manželku , Jméno žalované, . Z výše uvedené nové skutečnosti plyne, že žalovaná nejen, že žalobkyni neuhradila nárokovanou částku 18 000 Kč s příslušenstvím za dva měsíce výpovědní doby, ale v důsledku skutečnosti, že platby A. , jméno FO, žalobkyně chybně započítávala (byla v dobré víře, že mezi žalobkyní a A. , jméno FO, existovala dohoda, že bude A. , jméno FO, platit současně za sebe i za manželku, avšak v řízení pod sp. zn. , spisová značka, vyplynul jiný závěr) z poloviny na pohledávky za žalovanou , Jméno žalované, , tak žalovaná , Jméno žalované, dluží žalobkyni nadto ještě částku 18 000 Kč s příslušenstvím, tj. nájemné za měsíce dva měsíce předcházející výpovědní době. Soudu byly doloženy následující platby A. , jméno FO, žalobkyni z jeho účtu č. , č. účtu, : platba z 27. 4. 2023 ve výši 18 000 Kč se specifikací, že se jedná o platbu za byt , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, a platba z 11. 5. 2023 ve výši 18 000 Kč bez bližší specifikace. V řízení sp. zn. , spisová značka, soud vyšel ze závěru, že výše uvedenými platbami si A. , jméno FO, „předplatil“ dva měsíce výpovědní doby v souladu s jeho tvrzením, že nikdy neplatil i za manželku, údajně z důvodu, že „předpokládal, že budou dovolené a nechtěl mít problémy s platbami“ a žaloba proto byla zamítnuta. Tento závěr má zásadní vliv na toto řízení, jelikož v jeho důsledku žalovaná , Jméno žalované, nemá ve skutečnosti zaplaceno ani nájemné 9 000 Kč měsíčně za měsíce duben a květen 2023, k jehož placení se zavázala ve článku IV. smlouvy o poskytování ubytovacích služeb ze dne 1. 4. 2023 ve spojení s přílohou k této smlouvě. Tuto skutečnost žalobkyně bez své viny nemohla uplatnit před koncentrací řízení, neboť až do doby meritorního rozhodnutí ve věci sp. zn. , spisová značka, vycházela v dobré víře z předpokladu, že A. , jméno FO, vždy platil zároveň i za žalovanou, svou manželku. O skutečnosti, že žalovaná nemá zaplaceno ani za dva měsíce předcházející výpovědní době, se žalobkyně dozvěděla až po koncentraci tohoto řízení z výpovědi A. , jméno FO, při soudním jednání. Ze strany A. , jméno FO, tato skutečnost žalobkyni před tímto okamžikem nebyla nikdy sdělena. Jedná se proto o skutečnost, kterou žalobkyně bez své viny nemohla uplatnit před koncentrací řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně neměla do této doby žádný důvod pochybovat o tom, že A. , jméno FO, jí platí i za žalovanou, protože šlo o manžele a od žalované jí žádné platby nechodily. V důsledku nesoučinnosti A. , jméno FO, i žalované v období po podání žaloby se jedná o skutečnosti, o jejichž existenci žalobkyně nemohla vědět, i kdyby vynaložila veškeré rozumné úsilí k jejich zjištění.1 Ve světle výše uvedených skutečností proto žalovaná žalobkyni dluží: a) částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení (nájemné a zálohy za duben 2024), b) částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení (nájemné a zálohy za květen 2024), c) částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 6. 2024 do zaplacení (nájemné a zálohy za první měsíc výpovědní doby), a d) částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení (nájemné a zálohy za druhý měsíc výpovědní doby).

8. Soud usnesením č.j. 9 C 382/2023-136 ze dne 21. ledna 2025 podle § 95 odst. 1 o.s.ř. změnu žaloby připustil ve znění výroku tohoto rozsudku.

9. K námitce započtení, kterou učinila žalovaná, žalobkyně uvedla, že žalovaná netvrdí žádné skutečnosti podstatné pro posouzení, na jakém základě pohledávka vůbec vznikla. Ani vznik pohledávky neprokazuje. Jestliže manžel žalované zaplatil od vzniku smlouvy o ubytování (1. 4. 2023) celkem 36 000 Kč, tak to přesně odpovídalo smlouvě o ubytování. Tím pádem nemohl dát vzniknout bezdůvodnému obohacení. Duben a květen bylo hrazeno na pobyt manžela v bytě a červen a červenec na výpovědní dobu. Ať už tedy soud posoudí námitku započtení jako vzájemný návrh nebo jako prostou námitku započtení (procesní obranu), nemůže mít tato námitka započtení jakýkoliv dopad do nároku žalobkyně. Pokud soud posoudí námitku započtení jako procesní obranu, tak žalobkyně nad rámec uvedeného namítá, že pohledávka je značně nejistá a neurčitá a není způsobilá k jednostrannému započtení. Diskuse o tom, kdo vedl úklid v domě, správu apod., jsou zcela irelevantní pro toto řízení.

10. Vypovědět smlouvu o ubytování s dvouměsíční výpovědní dobou mohly dle čl. 8.3. této smlouvy obě strany, a to i bez jakéhokoliv důvodu. Jde o zcela vyvážené možnosti ukončit smlouvu pro obě strany bez uvedení důvodu, které nemohou založit jakoukoliv nerovnováhu mezi právy a povinnostmi obou stran. Pokud jde o možnosti vypovědět smlouvu bez výpovědní doby dle čl. 8.4. smlouvy, tak je toto právo žalobkyně sjednáno ryze v případech podstatného porušení smlouvy žalovanou, při kterém by nebylo spravedlivé požadovat po žalobkyni setrvávat ve smluvním vztahu. I kdyby bylo ujednání podle čl. 8.4. nepřiměřené a nepřihlíželo se k němu, tak to nemá žádný dopad do tohoto řízení. Je bezpředmětné, zda je čl. 8.4. smlouvy platný či neplatný. Hypotetická neplatnost či neúčinnost tohoto ujednání nemůže mít žádný vliv na platnost ostatních ujednání smlouvy o ubytování. To je zásadní rozdíl proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které odkazuje žalovaná. Je třeba vycházet z toho, že smlouva byla ukončena na základě naprosto vyváženého a přiměřeného ujednání dle čl. 8.3. smlouvy, a to ze strany žalované jejím odchodem z bytu bez dohody.

11. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Prvotní spornou skutečností je uzavření smlouvy o ubytování ke dni 1. 4. 2023. Žalovaná uvádí, že k podpisu smlouvy její osobou došlo až dne 20. 4. 2023, kdy byly smlouvy na ubytovnu přivezeny zástupcem žalobkyně s tím, že bylo sděleno, že dohody budou platné od 1. 4. 2023 a kdo nesouhlasí s textem dohody, musí se i s dětmi odstěhovat. Byl zde tudíž vyvinut psychologický tlak k podpisu smlouvy bez uvedení řádného data podpisu. Obavu měla žalovaná zejména s úhradou jistoty a nájemného, ale bylo jí, resp. jí a jejímu manželovi panu , jméno FO, , Anonymizováno, , jméno FO, sděleno, že jistotu mohou zaplatit do dvou měsíců, tedy do 20. 6. 2023. Znění smlouvy o ubytování rozporoval již dne 9. 4. 2023 vůči zástupci pronajímatele manžel žalované, kdy na jeho výtky však nebylo reagováno. Předtím, až do března 2023 žila žalovaná na ubytovně v rámci ubytování uprchlíků z Ukrajiny, kdy Česká republika poskytovala za ubytování kompenzace.

12. Žalovaná vytýká žalobkyni, že jí zejména v rozporu s § 2327 občanského zákoníku nebyly vymezeny prostory určené k ubytování a společné prostory. Na týž prostor byla žalobcem uzavřena i smlouva o ubytování s jejím manželem, panem , jméno FO, , Anonymizováno, , jméno FO, . V důsledku rodinné situace kontaktoval v květnu 2023 manžel žalované v zastoupení žalované zástupce pronajímatele, že s ním musí mluvit, kdy schůzka mu byla umožněna dne 16. 5. 2023 a následně dne 20. 5. 2023 došlo mezi manželem žalované, který žalovanou zastupoval, a zástupcem pronajímatele, panem , jméno FO, k ústní dohodě na ukončení smlouvy o ubytování ke dni 31. 5. 2023. Žalovaná sehnala jiný nájem v Českém Krumlově od 1. 6. 2023. Předání klíčů se pokusil manžel žalované domluvit na 4. 6. 2023, nicméně k faktickému předání klíčů došlo již dne 30. 5. 2023. Tím měla žalovaná celou věc za vyřízenou.

13. Žalovaná rozporuje, že by došlo k ústní výpovědi z nájmu dne 9. 6. 2023. Žalované je známo, že prostor, v němž byli s manželem a synem ubytováni byl po jejich odstěhování obsazen jinými nájemníky. Žalovaná uvádí a plnou mocí dokládá, že od počátku svého pobytu udělila svému manželovi, který žil v České republice generální plnou moc k jejímu zastupování ve všech věcech. Sama po příjezdu do České republiky jako uprchlík neuměla jazyk a neznala poměry, a tak záležitosti za ní vyřizoval její manžel a dosud některé vyřizuje. Otázku ukončení nájmu vyřizoval v jejím zastoupení právě její manžel. Žalovaná tedy tvrdí, že k ukončení ubytování došlo dohodou se zástupcem pronajímatele dne 20. 5. 2023 s účinností ukončení smlouvy ubytování ke dni 31. 5. 2023 s tím, že smlouva byla ukončena dohodou dle článku 8.

2. Smlouvy a nikoli výpovědí, jak tvrdí žalobce. V zastoupení žalované jednal její manžel.

14. Žalovaná tvrdí vadnosti smlouvy o ubytování, když týž prostor byl pronajat dvakrát, a to jednou jí a jednou jejímu manželovi.

15. Žalovaná tvrdí, že vztah mezi ní a žalobkyní je vztah spotřebitelský, v němž má žalovaná požívat ochrany slabší strany. K tomu žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2666/2017, ze dne 25. 7. 2018, když žalovaná je přesvědčena, že smlouva obsahuje nepřiměřená ujednání, k nimž se dle § 1815 o. z. nepřihlíží, resp. jedná se o specifický druh neplatnosti (viz. komentář Beck, druhé vydání k § 1815 o. z.). Žalovaná rovněž namítá, že nebyly splněny podmínky § 1811 odst. 1 o. z. a že smlouva o ubytování obsahuje v souladu s § 1812 o. z. ustanovení, která se odchylují ustanovením na ochranu spotřebitele a dále dle § 1813 o. z. zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

16. K porušení práv žalované v pozici spotřebitele žalovaná uvedla, že ochrana žalované v pozici spotřebitele nebyla zajištěna od samotného počátku uzavírání smlouvy. Za účasti tlumočníka proběhla pouze prvotní schůzka, kdy následně Smlouvy byly vyhotoveny jako smlouvy formulářové, přičemž prvotní návrhy smluv byly doručeny až po datu 1. 4. 2023, který je uveden jako datum vyhotovení smlouvy. K námitkám žalované jako i ostatních ubytovaných nebylo přihlédnuto, kdy ubytovaní včetně žalované zejména vznášeli výhrady k neurčitosti vymezení prostoru k ubytování, ve smlouvách nebyly zaneseny děti, nebyly zachyceny stavy dodávek vody a energií apod. Nebylo přihlédnuto k výhradám ubytovaných včetně žalované, že je smlouva podepisována zpětně, že nemohou tedy včas uhradit nájemné ani jistotu dle uzavřené formulářové smlouvy o ubytování. Dle ve spise doložených plateb je zřejmé, že první platba proběhla až po dni 20. 4. 2023.

17. Žalovaná dále namítá nepřiměřenost a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech žalobkyně a žalované v otázce ukončení smlouvy. Nejvyšší soud například v rozhodnutí R 102/2013, formuloval a odůvodnil závěr, že pro posouzení, zda smlouva obsahuje ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je významné, zda se strany v konkrétním ujednání odchýlily od dispozitivního ustanovení zákona, kterým by se jejich smluvní vztah jinak řídil, a to výrazně v neprospěch spotřebitele, a zda poskytovatel služby mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy.

18. Žalovaná namítá, že v předmětné věci se strany odchýlily od dispozitivní úpravy tím, že možnost žalované (ubytované) smlouvu vypovědět spojily s dvouměsíční výpovědní dobou, tedy stanovily pro ni podmínky přísnější; zatímco pro žalobkyni (ubytovatele) stanovily podmínky mírnější - mohla smlouvu ukončit při hrubém porušení povinností i bez předchozí výstrahy (čl. VIII. bod 8.4. smlouvy), a navíc oproti úpravě v § 2331 o. z. – nejen za hrubé porušení, ale i za porušení dalších uvedených povinností. S ohledem na datum uvedené při uzavření smlouvy, které neodpovídalo skutečnému uzavření ani vyhotovení návrhu smlouvy, bylo zřejmé, že již pro prodlení s úhradou ceny nebo plateb za služby a úhradou jistoty mohlo dojít prakticky kdykoli ze strany žalobkyně k okamžitému ukončení smlouvy bez výpovědní doby. Rovněž bylo žalobkyni zřejmé, že prostory kromě osob, s nimiž byly uzavřeny smlouvy, užívají i jejich nezlé děti, tedy byl předmět ubytování bez písemně uvedeného souhlasu pronajímatele dáván k užívání třetí osobě. Je zjevné, že se strany od dispozitivních ustanovení o. z. ve smlouvě odchýlily v neprospěch žalované – spotřebitelky. Z obsahu Smlouvy nevyplývá, že by tato nerovnováha byla vyvážena jiným, pro ni výhodnějším ujednáním. Jak vyplývá z úpravy § 2330 a 2331 o. z., byla žalovaná omezena oproti zákonné úpravě výpovědní dobou, zatímco žalobkyně může v případě uvedených porušení povinností žalovanou vypovědět Smlouvu rychleji (nemusí posílat výstrahu) a nadto má k dispozici další výpovědní důvody (navíc formulované velmi obecně). Lze tak uzavřít, že ujednání o možnosti žalované vypovědět Smlouvu jen s dvouměsíční výpovědní dobou je ujednáním nepřiměřeným, a to i s přihlédnutím k době, na kterou byla Smlouva uzavřena. Jako příklad nerovnováhy práv a povinností žalovaná uvedla skutečnost, kdy žalobkyně v rozporu se smlouvou nezajišťovala úklid pokojů, ač tato služba byla zahrnuta v ceně ubytování (článek IV., bod 4.2 smlouvy), a to po celou dobu ubytování, tedy po dobu delší jednoho měsíce a k porušení této povinnosti došlo více než třikrát. Pokud by měla žalovaná shodná práva jako žalobkyně, dle článku VIII., bodu 8.4, písm. d) by mohla smlouvu vypovědět bez výpovědní doby.

19. Dalším nepřiměřeným ustanovením je i ustanovení článku VIII., odst. 8. 6. smlouvy, když toto ustanovení je opět mířeno pouze proti spotřebiteli. Žalovaná tedy z důvodů výše uvedených tvrdí a namítá v souladu s § 1815 o. z. neplatnost ustanovení článku VIII, bodu 8. 4. a 8. 6. smlouvy o ubytování.

20. Z důvodu opatrnosti žalovaná namítla neplatnost smlouvy jako celku, když tato se dle § 580 o. z. příčí dobrým mravům a odporuje zákonu, i když to smysl a účel zákona vyžaduje a odkazuje se na v tomto přípisu uvedené důkazy a tvrzení, přičemž k této neplatnosti by měl soud přihlédnout v souladu s § 588 o.z. i bez návrhu. Smlouva byla uzavřena za nepříznivých okolností pro žalovanou a tato byla s ohledem na možnost náhlého vystěhování v tísni. Pokud by tato tíseň nebyla, žalovaná by nikdy nepřistoupila k uzavření smlouvy za podmínek v ní uvedených a pro ni zjevně nevýhodných.

21. Žalovaná k otázce neplatnosti smlouvy dále uvedla, že smluvní vztah měl spíše naplňovat vztah podnájemní, ovšem z žalované neznámých důvodů bylo všem ubytovaným umožněno v pozici slabší strany, a to spotřebitele, uzavřít pouze smlouvu o ubytování.

22. Podáním došlým soudu dne 31. 3. 2025 vznesla žalovaná námitku započtení pohledávky žalované na pohledávku žalobkyně za žalovanou uplatněnou v rámci změny žaloby, a to ve výši 18 000 Kč. Tato pohledávka byla na žalovanou postoupena jejím manželem a spočívá ve vydání bezdůvodného obohacení za žalobkyní z titulu přeplatku nájemného a záloh na služby jejím manželem, panem , jméno FO, . Manžel žalované totiž uhradil na nájemném částku v celkové výši 36 000 Kč, přičemž dne 30. 5. 2023 došlo k odstěhování manžela z předmětného bytu. Zároveň s projednávanou věcí u tohoto soudu probíhalo řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaným v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, je manžel žalované. Žalobkyně (včetně právního zastoupení žalobkyně) je totožná jako v tomto případě. Nárokována byla pohledávka z formulářové smlouvy o ubytování, a to smlouvy shodné jako v případě žalované, smlouva se lišila pouze v osobě, která jako ubytovaný smlouvu uzavírala, když jde o manžela žalované. Žalovaná i manžel žalované užívali shodné prostory k ubytování/shodný byt a rovněž se společně odstěhovali, přičemž skutečnost, že se mohou odstěhovat bez dalšího sdělil žalované její manžel. Jestliže žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení i za ubytování v měsících dubnu a v květnu 2023, pak žalovaná odkázala na řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, , kde žaloba byla proti žalovanému A. , jméno FO, zamítnuta a žalovaná akceptuje rozhodnutí soudu, přičemž soud v projednávané věci není vázán odůvodněním rozsudku, ale pouze jeho výrokem. Jestliže žalovaný neuznával nárok žalobkyně na zaplacení dvou měsíců výpovědní doby a žaloba proti němu byla zamítnuta, pak jeho pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena na žalovanou a žalobkyně tedy nemá proti žalované žádný nárok, protože žaloba o zaplacení původních dvakrát 9 000 Kč je nedůvodná z důvodů, které byly uváděny původně a část žaloby na zaplacení dlužného nájmu za duben a květen je nedůvodná s ohledem na námitku započtení. Žalovaný A. , jméno FO, byl podle žalované povinen zaplatit pouze za ubytování za dobu dubna a května 2023 celkem 18 000 Kč a pokud zaplatil 18 000 Kč i za výpovědní dobu června a července, nebyl k tomu povinen a ze strany žalobkyně jde o bezdůvodné obohacení ve výši 18 000 Kč. Právě tento nárok byl postoupen za žalovanou a tato namítla započtení této částky proti nároku žalobkyně uplatněnému v projednávané věci.

23. Potvrzením , jméno FO, z 11. 5. 2023 je prokázáno, že , jméno FO, jako budoucí pronajímatel a vlastník nemovitosti, bytové jednotky na adresu , adresa, v Českém Krumlově, přijal rezervační zálohu 15 000 Kč od , jméno FO, , Anonymizováno, a paní , jméno FO, s tím, že bude mezi nimi uzavřena nájemní smlouva od 1. 6. 2023. Doklady “Potvrzení o zajištění ubytování“ prokazuje, že , jméno FO, dne 6. 6. 2023 vydal dva takové doklady, jednak pro žalovanou a jednak pro , jméno FO, a v dokladu , jméno FO, potvrzuje pro uvedené osoby, že poskytne ubytování na území České republiky od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2024“. Toto potvrzení bylo vydáno rovněž pro , jméno FO, , tedy syna žalované. Smlouva o pronájmu bytu uzavřená mezi , jméno FO, a , jméno FO, a , Jméno žalované, prokazuje, že byla uzavřena 31. 5. 2023 a předmětem nájmu je bytová jednotka číslo , Anonymizováno, , vymezená podle zákona o vlastnictví bytů na adrese , adresa, .

24. Generální plná moc datovaná 10. 8. 2020 prokazuje, že jednatel žalobkyně zmocnil pana , jméno FO, k tomu, aby v plném rozsahu zastupoval žalobkyni při jednání s právnickými či fyzickými osobami z ČR i ze zahraničí, mimo jiné ve všech obchodních věcech v rozsahu předmětu podnikání společnosti – žalobkyně v rámci obchodního styku.

25. Plnou mocí datovanou 4. 3. 2022 je prokázáno, že žalovaná udělila svému manželovi , jméno FO, plnou moc k tomu, aby ji zastupoval v plném rozsahu a ve všech věcech na dobu neurčitou.

26. Whatsappovou komunikací mezi manželem žalované A. , jméno FO, a osobou označenou v ukrajinštině jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ s telefonním číslem , tel. číslo, je prokázáno, že 23. května 2023 sděluje manžel žalované, že se hodlají odstěhovat do jiného bytu, aby si v neděli 6. 4. 2023 přišli vzít klíče od bytu. Účastníci učinili nesporným, že „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ je pan , adresa, . Manžel žalované komunikoval prostřednictvím aplikace Whatsapp také s , jméno FO, , kterému sděluje 9. dubna 2023 mimo jiné to, že ve smlouvě jsou podstatné chyby a budou se muset sejít. Na to , jméno FO, odpovídá, že žádné chyby ve smlouvě nejsou. 11. 5. 2023 žádá manžel žalované o osobní schůzku, kterou , jméno FO, potvrzuje na pondělí v 9:30 hodin.

27. Výpisem z internetového bankovnictví je prokázáno, že 27. dubna 2023 poukázal manžel žalované na účet žalobkyně částku 18 000 Kč. Platba je označena jako „platba za byt , Anonymizováno, , , adresa, . Výpisem z internetového bankovnictví je prokázáno 11. května 2023 poukázal manžel žalované na účet žalobkyně částku 18 000 Kč bez označení platby.

28. Smlouva o nájmu nemovitosti prokazuje, že je uzavřená mezi , jméno FO, , právnická osoba, . jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem s tím, že předmětem nájmu je pozemek parc. č. stav. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , objekt bydlení.

29. Smlouvou o poskytování ubytovacích služeb uzavřenou mezi žalobkyní a , jméno FO, , Anonymizováno, je prokázáno, že tato je datována 1. 4. 2023. Žalobkyně je označena jako nájemce a , jméno FO, jako podnájemce. Smlouva je uzavírána s odkazem na § 2326 a následujících občanského zákoníku s tím, že nájemce má ve svém užívání ubytovací zařízení na pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , zapsaná na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, . Strany ve smlouvě prohlašují, že mají zájem o zajištění ubytování – přechodného podnájmu a souvisejících služeb pro podnájemce. Předmětem smlouvy je žalobkyně poskytnout podnájemci ubytovací služby v předmětu podnájmu podnájemce. Podnájemce prohlašuje, že je s předmětem podnájmu a jeho stavem detailně seznámen a v tomto stavu jej přijímá. Předmět podnájmu je přenechán do užívání s vybavením, které bude zpravidla vyjmenováno v předávacím protokolu. V článku IV. je sjednána cena 6 500 Kč včetně DPH, která má být placena na účet č. , č. účtu, . Doba je v článku V. sjednána od 1. 4. 2023 do 31. 3. 2024. V článku VIII. v odst. 8.3 je sjednáno, že „smluvní strany jsou oprávněny tuto smlouvu vypovědět, a to i bez udání důvodů. Výpovědní doba činí dva kalendářní měsíce. Výpovědní doba počíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena druhé straně a končí druhé smluvní straně a končí posledním dnem příslušného kalendářního měsíce“. V odst. 8.4 je sjednáno oprávnění nájemce, tedy žalobkyně, vypovědět smlouvu bez výpovědní doby v případě, které jsou uvedeny pod písmenem a) až h). V odst. 8.6 je sjednáno, že podnájemce není oprávněn mimo jiné jednostranně započítávat proti ceně a jakýmkoliv jiným platbám podle této smlouvy své případné pohledávky, zadržovat z jakýchkoliv důvodů platby ceny anebo jakékoliv jiné platby podle této smlouvy a provádět jednostranně jakékoliv srážky z ceny nebo jakékoliv jiné platby podle této smlouvy. V článku IX. nazvaném Společná a závěrečná ustanovení je ujednáno v bodu 9 v odst. 9.2, že smlouvu lze měnit jen dodatky v písemné formě podepsanými oběma smluvními stranami a v odst. 9.3 je sjednáno, že je-li nebo stane-li se některé ustanovení této smlouvy zdánlivým či neplatným, nedotýká se to ostatních ustanovení této smlouvy, která zůstávají platná a účinná. Smlouvu se stejným obsahem uzavřela i žalovaná s datem rovněž 1. 4. 2023. Přílohou ke smlouvě je dohoda o službách spojených s užíváním předmětu podnájmu a sjednána záloha 2 500 Kč na elektřinu, vodu, plyn. Dodatek je rovněž datován 1. 4. 2003.

30. Předžalobní výzva k úhradě žalované částky 18 000 Kč prokazuje, že je datována 4. 8. 2023 a doplněna předžalobní výzvou ze 4. 9. 2023, kde se opravuje chyba a že na místo nesprávně uvedené částky 1 000 Kč má být zaplacena částka 18 000 Kč. K výzvám jsou předloženy podací lístky poště.

31. Smlouva o poskytování ubytovacích služeb datovaná 1. 7. 2023 prokazuje, že byla uzavřena mezi žalobkyní a , jméno FO, . Obsahově je shodná se smlouvou o poskytování služeb uzavřenou s žalovanou, změna však je v ceně podnájmu, která je stanovena na 5 000 Kč, zůstává stejný účet, na něž má být tato částka hrazena. Doba poskytování ubytovacích služeb je sjednána na dobu od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2024. Stejné je i u jednání článku VIII. ohledně výpovědi.

32. Komunikací prostřednictvím mobilního telefonu je prokázáno, že manžel žalované 10. dubna mu píše kontaktu označenému jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , že by měl být vyřešen problém se smlouvou o nájmu bytu, neboť ve smlouvách jsou problematické věci.

33. Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi , jméno FO, a žalovanou, datovaná dne 20. 1. 2025 prokazuje, že , jméno FO, postoupil na žalovanou pohledávku, svoji pohledávku, za žalobkyní ve výši 18 000 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení, které vzniklo z důvodu přeplatku na nájemném a zálohách na služby podle smlouvy o ubytování ubytovacích služeb uzavřené mezi žalobkyní a postupitelem s datem uzavření smlouvy 1. 4. 2022. K této smlouvě byl uzavřen dodatek, v němž se opravuje údaj o smlouvě nesprávně uvedený 1. 4. 2022 na správný údaj 1. 4. 2023. Dodatek je datován 29. 4. 2025.

34. Spisem Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. , spisová značka, je prokázáno, že žalobkyně podala žalobu proti , jméno FO, po zaplacení 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 2. 7. 2023 do zaplacení a částky 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 2. 8. 2023 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna shodně jako v projednávané věci, tedy, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přechodném nájmu, tedy o ubytování, smlouva měla být uzavřena 1. 4. 2023 a předmětem řízení je nárok na cenu za ubytování za výpovědní dobu, tedy od 1. 7. do 31. 8. 2023. Rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 12. prosince 2024 je prokázáno, že žaloba byla zamítnuta a soud dospěl ke skutkovému závěru o tom, že žalovaný svoji povinnost za svoji osobu zaplatil dvakrát 18 000 Kč, má zaplaceno za dva měsíce nájmu i za dva měsíce výpovědní doby po 9 000 Kč měsíčně. Žádný dluh tak vůči žalobci žalovaný nemá, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítnul. V řízení sp. zn. , spisová značka, byly provedeny důkazy výslechy svědků a tyto v projednávané věci čteny z protokolu ze dne 23. května 2024, kdy vypovídal , jméno FO, , , jméno FO, a čtena dále výpověď svědka , jméno FO, .

35. Skutečnost, že Smlouva o ubytování nebyla podepsána 1. 4. 2023, jak je datována má soud za prokázané výpovědí svědka , jméno FO, , manžela žalované, který vypověděl že už v polovině března 2023 přijel pan , jméno FO, do , Anonymizováno, a oznámil spolu s tlumočníkem všem, kdo v domě bydleli, že od 1. 4. budou uzavřeny smlouvy a budete zařizovat paní , jméno FO, . První smlouvy přivezli až 4. 4. ale někteří v domě je odmítli podepsat. 20. 4. přivezli smlouvy pro půlku rodin v domě. Na podpis bylo spěcháno, přitom podepisována byla smlouva za situace, kdy byl svědek po noční a nebyl schopen si ji podrobně přečíst. Svědek měl obavu, že se s rodinou ocitne na ulici. Výhrady byly k tomu, že není ve smlouvě uveden přesný prostor, který je pro ubytování vymezen, ale pouze velikost pozemku. Smlouvu samotnou si 20. 4. svědek mohl přečíst, ale bylo to ve spěchu. Skutečnost, že smlouva nebyla podepsána 1. 4. je prokazována také výpovědí svědka , jméno FO, , když jeho smlouvu on podepisoval asi 15.

4. Předtím byla předložená po 10. 4. první varianta, ke které byly výhrady, smlouva nakonec byla podepsána ve spěchu jím i jeho manželkou. Svědek se obával toho, že když smlouvu nepodepíšou, může mít nějaké problémy zůstat na ulici s dítětem. Zároveň však svědek vypověděl, že byt v , Anonymizováno, opustil během tří dnů, když si zajistil ubytování jinde. Tento svědek bydlel v , Anonymizováno, od 24. 4. 2022. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že jí Smlouvu o ubytování předložil pan , jméno FO, , ten je rozdal a řekl, že musí být hned podepsány, protože zítra přijede paní , jméno FO, a vezme si je. Také tato svědkyně se obávala, co by s dítětem dělala v případě, že by smlouvu nepodepsala. Následně byla ještě v červenci s paní Untilovovou podepsána nová smlouva se zvýšenou cenou za ubytování. K okolnostem podpisu smlouvy vypovídal rovněž , jméno FO, v řízení sp. zn. , spisová značka, a uvedl, že na adrese , adresa, bydlel od dubna, když začala válka. Konkrétně k datu podpisu smlouvy nic neuvedl, pouze to, že smlouvy byly předloženy asi třikrát, v prvních dvou verzích byly nějaké vady či chyby. Smlouvu nepodepsali ani napotřetí, protože žili jako uprchlíci a nemohli tu smlouvu podepsat, protože nájemné za ně hradil stát. U toho, když bylo ubytovaným oznámeno, že budou muset podepsat smlouvy o ubytování a proč byl přítomen tlumočník , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Tuto skutečnost učinila žalovaná nespornou. Když byly ubytovaným předkládány smlouvy samotné, nebyl již tlumočník přítomen. Tuto skutečnost nepovažuje soud za podstatnou, proto nebyl žalobkyní navrhovaný tlumočník vyslýchám jako svědek.

36. Pokud svědci hovořili o paní , jméno FO, , měli na mysli paní , právnická osoba, , která pracuje pro žalující společnost externě. Ta jako svědkyně vypověděla, že do , Anonymizováno, , kde žalovaná bydlela, postupně přijížděly rodiny a , jméno FO, se tam nastěhovali někde na podzim roku 2022. Ubytování hradila společnost Engel, ale tou bylo sděleno, že od 1. 4. 2023 by si měli jednotliví ubytovaní hradit za ubytování sami. Informovali proto jednotlivé rodiny, které v domě bydlely a svědkyně zařizovala komunikace mezi žalobkyní a jednotlivými ubytovanými osobami. Sama smlouvy nepřipravovala, pouze je předávala k podpisu. Uvedla, že si nepamatuje přesně, který den to bylo, kdy byly smlouvy podepsány, a jestliže je datum na smlouvě 1. 4. pak to muselo být buď tento den nebo nějaký den předchozí.

37. Ze shora uvedených svědeckých výpovědí A. , jméno FO, , manželů , Anonymizováno, , O. , jméno FO, a H. , jméno FO, má soud za prokázané, že smlouva, na níž je uveden datum 1. 4. 2023 tohoto dne podepsána nebyla, protože převážná většina svědků vypověděla, že to bylo později, někteří uvedli datum 15. někteří 20. dubna. Pro projednávanou věc však ve svém důsledku nemá tento údaj podstatný význam. I když byla smlouva podepsána jiný den v dubnu 2023 a ne 1. 4. 2023, žalovaná i další vypovídající svědci smlouvu nakonec podepsali, a především v prostoru pro ubytování bydleli již před 1. 4. 2023. Tato skutečnost je prokázána výpovědí svědkyně , jméno FO, a žalované, která uvedla, že v prostorách, jež užívali po 1. 4. 2023, bydleli již od roku 2022. Z této skutečnosti soud dovozuje, že nemůže být neplatná smlouva o ubytování z toho důvodu, že není přesně vymezen předmět ubytování, neboť žalovaná i její manžel věděli, v jakých prostorách ubytováni jsou a budou.

38. Původně soud prováděl dokazování ke zjištění, kdy vlastně žalovaná s manželem a synem předmět ubytování opustili a kdy předali klíče od ubytovacích prostor. Žalovaná a její manžel uváděli, že to bylo ke konci května 2023 a tuto skutečnost potvrdil i svědek , jméno FO, , který pomáhal se stěhováním. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že nájemní smlouva s , jméno FO, byla uzavřena od 1. 6. 2023 a lze tedy předpokládat, že od tohoto dne byla žalovaná s manželem a jejich synem ubytována v novém bydlišti. Z tohoto důvodu již nebylo třeba prokazovat přesný datum odstěhování. Pokud navíc žalobkyně ve změněném návrhu uplatnila nárok na zaplacení úplaty za ubytování za duben a květen 2023 a nárok na úplatu za ubytování za výpovědní dobu června července, ztratilo takové dokazování na významu, a proto vzala žalobkyně zpět návrh na doplnění dokazování o výslech svědka , jméno FO, . Tento svědek měl pro soud význam také pro posouzení toho, kdy měla běžet lhůta pro vyklizení a lhůta, na níž se vázal původně uplatněný nárok žalobkyně, tedy výpovědní lhůta. Se změnou žaloby pozbylo významu i dokazování výslechem svědka , jméno FO, na důležitosti.

39. Soud prováděl rovněž dokazování k prokázání tvrzení žalované o tom, že mezi ní a žalobkyní došlo k dohodě o skončení smlouvy o ubytování, když žalovaná odkazovala na článek VIII. odst. 8.2 smlouvy o ubytování, podle níž smlouva zaniká primárně dohodou smluvních stran. V tomto směru byl vyslýchán jednak manžel žalované a jednak pan , jméno FO, . Oba tito svědci se shodli na tom, že manžel žalované , jméno FO, požádal , jméno FO, o schůzku, což je prokázáno i whatsappovou komunikací a tato byla dohodnuta na 11. 5. 2023. Schůzka se uskutečnila v dohodnutý den v sídle žalobkyně, účastnil se jí , jméno FO, a , jméno FO, . Výsledek této schůzky je oběma svědky popisován shodně v tom, že se , jméno FO, tázal na to, zda je možné byt opustit a tomu bylo , jméno FO, přisvědčeno. Výpověďmi svědků však není prokázáno, že by , jméno FO, za žalovanou dohodnul skončení ubytování bez toho, aniž by bylo nutno platit dva měsíce výpovědní doby. Oba svědci hovořili o tom, že pro případ, že by se do bytu nastěhoval někdo další, ihned po žalované, povinnost platit po dobu dvouměsíční výpovědní doby by žalovaná neměla, ale k jednoznačné dohodě o tom, že žalovaná a její manžel po dobu výpovědní doby nebudou muset platit, prokázána není. Došlo tak patrně k určitému nedorozumění mezi , jméno FO, a , jméno FO, , když výsledek tohoto jednání hodnotil následně každý z nich rozdílně. , jméno FO, tak, že pokud se do bytu někdo nastěhuje, což se nestalo, tak nebude muset žalovaná a , jméno FO, platit za dvouměsíční výpovědní dobu cenu za ubytování. , jméno FO, to pochopil tak, že se mohou odstěhovat do konce května bez toho, aniž by dvouměsíční výpovědní lhůtu platit musel. To však řízení prokázáno jednoznačně nebylo. Dohodu o tom, že by žalovaná a její manžel nemuseli platit za výpovědní dobu, neprokázala ani výpověď svědkyně , jméno FO, , která byla přítomna schůzky mezi panem , jméno FO, a , jméno FO, , ani výpověď svědkyně , jméno FO, , která se jí přímo neúčastnila, věděla pouze o tom, že se koná.

40. Podle § 2326 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), který upravuje ubytování smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu), „se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na sjednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. § 2327 o.z. stanoví v odst. 1., že „ubytovaný má právo užívat prostor vyhrazený mu k ubytování, jakož i společné prostory ubytovacího zařízení (ubytovací prostor) a využívat služby s ubytováním spojené“. Podle § 2330 odst. 1 o.z. „ubytovaný může smlouvu vypovědět před uplynutím ujednané doby“.

41. Pokud žalovaná tvrdí vadnosti smlouvy o ubytování spočívající v tom, že týž prostor byl pronajat dvakrát, a to jednou jí a jednou jejímu manželovi, pak v této skutečnosti soud žádnou vadnost či důvod k neplatnosti neshledává. Jde o projev smluvní volnosti, že jsou uzavřeny dvě smlouvy, když jak žalovaná, tak její manžel i jejich syn měli možnost předmět ubytování užívat v souladu se smlouvami a jako rodina tvořená žalovanou jako účastnicí jedné smlouvy, ani její manžel jako účastník druhé smlouvy si ve svých právech užívat předmět ubytování nebyli nijak nekonkurovali. Žalovaná je v podstatě ve stejné situaci, jaká by nastala při uzavření jedné smlouvy, v níž by na jedné straně stála žalobkyně a na druhé manželé , jméno FO, .

42. Lze přisvědčit tvrzení žalované, že vztah mezi ní a žalobkyní je vztah spotřebitelský s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2666/2017 ze dne 25. 7. 2018. Žalovaná odkazuje na § 1815 o. z., podle kterého „ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá". Nárok uplatněný žalobkyní plyne z ustanovení části IV. o ceně ubytovacích služeb a části VIII. odstavce 8.3 týkající se výpovědi smlouvy a výpovědní doby. Tyto části smlouvy však neobsahují žádná nepřiměřená ujednání, k nimž by se nemělo přihlížet. Žalovaná sice požívat ochrany slabší strany, ale její práva jako slabší strany nebyla nijak porušena.

43. Žalovaná rovněž namítá, že nebyly splněny podmínky § 1811 odst. 1 o. z. a že smlouva o ubytování obsahuje v souladu s § 1812 o. z. ustanovení, která se odchylují ustanovením na ochranu spotřebitele a dále dle § 1813 o. z. zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To má spočívat v tom, že ochrana žalované v pozici spotřebitele nebyla zajištěna od samotného počátku uzavírání smlouvy. Za účasti tlumočníka proběhla pouze prvotní schůzka, kdy následně Smlouvy byly vyhotoveny jako smlouvy formulářové, přičemž prvotní návrhy smluv byly doručeny až po datu 1. 4. 2023, který je uveden jako datum vyhotovení smlouvy. K námitkám žalované jako i ostatních ubytovaných nebylo přihlédnuto, kdy ubytovaní včetně žalované zejména vznášeli výhrady k neurčitosti vymezení prostoru k ubytování, ve smlouvách nebyly zaneseny děti, nebyly zachyceny stavy dodávek vody a energií apod. Nebylo přihlédnuto k výhradám ubytovaných včetně žalované, že je smlouva podepisována zpětně, že nemohou tedy včas uhradit nájemné ani jistotu dle uzavřené formulářové smlouvy o ubytování. Dle ve spise doložených plateb je zřejmé, že první platba proběhla až po dni 20. 4. 2023. Tato tvrzení však nejsou důvodem pro použití § 1812 o.z. podle něhož „lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější“ (odst. 1), neboť v projednávané věci je obsah smlouvy jednoznačný a nelze jej vyložit různým způsobem a „k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje“ (odst. 2), neboť smlouva neobsahuje v článku IV. ani v odstavci 8.3 žádná ujednání v neprospěch žalované jako spotřebitele.

44. Na věc nelze z důvodů uvedených žalovanou v odstavci 46. odůvodnění tohoto rozsudku použít ani § 1813 o.z., který v odstavci 1 stanoví „zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem“ a v odstavci 2 „zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí“. Žalovaná i její manžel měli možnost se s obsahem smlouvy seznámit, a i když při tom nebyl vždy přítomen tlumočník, byly jazykové možnosti manžela žalované dostatečné k tomu, aby obsah posoudil, o čemž svědčí skutečnost, že s , jméno FO, jednal bez tlumočníka a jeho přítomnost nepožadoval. Pokud měla žalovaná a její manžel ke smlouvě výhrady, svědčí to o tom, že se s jejím obsahem seznámili natolik dostatečně, aby jimi tvrzené vady ve smlouvě našli a dožalovali se změny smlouvy. To bez ohledu na hodnocení, zda smlouva vady ve skutečnosti měla či nikoliv.

45. Pokud žalovaná namítá, že „v předmětné věci se strany odchýlily od dispozitivní úpravy tím, že možnost žalované (ubytované) smlouvu vypovědět spojily s dvouměsíční výpovědní dobou, tedy stanovily pro ni podmínky přísnější; zatímco pro žalobkyni (ubytovatele) stanovily podmínky mírnější – mohla smlouvu ukončit při hrubém porušení povinností i bez předchozí výstrahy (čl. VIII. bod 8.4. smlouvy)“, pak je třeba zdůraznit, že smlouva o ubytování byla mezi účastníky ukončena podle bodu 8.3 smlouvy podle kterého dvouměsíční výpovědní lhůta platí pro obě její strany stejně a v tomto je postavení stran rovnocenné. Nárok v projednávané věci není uplatněn podle čl. VIII bodu 8.

4. Jestliže si účastníci ve smlouvě v článku VIII. bod 8.3 sjednali, že „smluvní strany jsou oprávněny tuto smlouvu vypovědět, a to i bez udání důvodů. Výpovědní doba činí dva kalendářní měsíce. Výpovědní doba počíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena druhé straně a končí posledním dnem příslušného kalendářního měsíce“ je toto ujednání v souladu se shora citovaným § 2330.

46. Podle § 576 o.z. „týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas“. Jestliže žalovaná namítala neplatnost ujednání článku VIII. odstavce 8.4 a 8.6, pak předmětem žaloby není nárok založený na těchto ustanoveních a k jejich případné částečné neplatnosti je nadbytečné se vyjadřovat ze shora uvedených důvodů. Navíc je třeba připomenout článek IX. nazvaný Společná a závěrečná ustanovení kde si účastníci sjednali v odstavci 9.3, že je-li nebo stane-li se některé ustanovení této smlouvy zdánlivým či neplatným, nedotýká se to ostatních ustanovení této smlouvy, která zůstávají platná a účinná. Případná neplatnost odstavců 8.4 a 8.6 tak nemá vliv na rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku.

47. Z důvodu opatrnosti žalovaná namítla neplatnost smlouvy jako celku, s odkazem na § 580 odst. 1 o. z. podle kterého „neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům a odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje“. Pro použití tohoto ustanovení žalovaná argumentovala tím, že „smlouva byla uzavřena za nepříznivých okolností pro žalovanou a tato byla s ohledem na možnost náhlého vystěhování v tísni. Pokud by tato tíseň nebyla, žalovaná by nikdy nepřistoupila k uzavření smlouvy za podmínek v ní uvedených a pro ni zjevně nevýhodných“. Takto formulované důvody však nejsou důvodem neplatnosti podle § 580 odst. 1 o.z., neboť nejde o jednání příčí se dobrým mravům. Dobré mravy jsou souhrnem (základních) etických zásad, obecně zachovávaných a uznávaných v demokratické společnosti, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami. Přitom se obsah pojmu „dobré mravy“ vyvíjí spolu s vývojem společnosti (srov. např. II. ÚS 249/97). Nelze považovat za rozpor s dobrými mravy, pokud žalobkyně po období, kdy za ubytování žalované platil částečně stát a částečně její zaměstnavatel , právnická osoba, . chtěla vztahy s ubytovanými založit na smlouvách o ubytování, v nichž by do budoucna byly upraveny především podmínky placení za ubytování.

48. Smlouva není v rozporu s dobrými mravy ani z toho důvodu, že ve smlouvě není přesně specifikován prostor, v němž měla být žalovaná a její manžel ubytování. V projednávané věci je prokázáno, že žalovaná s manželem a synem v prostorách určených k ubytování bydleli již rok před uzavřením smlouvy a nebylo tedy pochyb o tom, jaké prostory jsou pro žalovanou a jejího manžela k ubytování určeny. Skutečnost, že ve Smlouvách o ubytování není uveden syn účastníků nemá na projednávanou věc vliv, neboť žalobkyně byla s jeho přítomností srozuměna, nic proti ní nenamítala a při uplatnění nároku v projednávané věci s jeho přítomností v ubytovacích prostorách nijak nepolemizuje ani ji nepoužívá k prokázání oprávněnosti svého nároku nepoužívá.

49. Jestliže žalovaná argumentovala tím, že „smlouva byla uzavřena za nepříznivých okolností pro žalovanou a tato byla s ohledem na možnost náhlého vystěhování v tísni. Pokud by tato tíseň nebyla, žalovaná by nikdy nepřistoupila k uzavření smlouvy za podmínek v ní uvedených a pro ni zjevně nevýhodných“, pak lze uvažovat o neplatnosti smlouvy podle § 1796 občanského zákoníku, který stanoví, že „neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru“. Je-li žalovanou namítáno kromě shora uvedeného i to, že smlouva byla podepsána narychlo a tím v tísni s obavou, že se budou muset (s manželem a synem) vystěhovat, pak nebylo prokázáno výpovědí žádného ze svědků, že by žalobkyně nebo osoby zmocněné k jednání s žalovanou podmiňovali podpis smlouvy tím, že nebude-li podepsána, budou ubytovaní vystěhováni. Tato obava vyplývala pouze ze subjektivního dojmu žalované. Výslovně žalované (ani jejímu manželovi) tímto nikdo nehrozil. K tomu je třeba dodat, že žalovanou ani jejího manžela nikdo k opuštění bytu nevybízel, bydleli tam až do konce května 2023, aniž by se na ně kdokoliv obrátil s výzvou k vyklizení. To, že jim reálná hrozba toho, že se ocitnou takzvaně na ulici, nehrozila, je prokázána i skutečností, že byli schopni si zajistit ubytování v podstatě v rozmezí zhruba 10 dnů od jednání manžela žalované s , jméno FO, , které proběhlo 11. května 2023. Po tomto datu našli nového pronajímatele a uzavřeli nájemné smlouvu, na jejímž základě bydleli v novém bydlišti od 1. 6. 2023. Smlouva tedy není neplatná pro to, že by byla uzavřena v tísni. Pokud by měla být smlouva neplatná pro tíseň, musela by být splněna i podmínka shora citovaného § 1796 a v tísni by muselo být žalobkyní slíbeno či poskytnuto plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Smlouva však jako celek je vůči oběma stranám v poměru rovnocenném, když umožňuje žalované být ubytována a za to je povinna platit úplatu.

50. Namítala-li žalovaná, že smluvní vztah měl spíše naplňovat vztah podnájemní, pak je projevem smluvní volnosti, který není důvodem neplatnosti to, že účastníci uzavřeli smlouvu o ubytování upravenou občanským zákoníkem. Postavení podnájemce není podstatně jiné, oproti ubytovanému.

51. Pro projednávanou věc nemá žádný význam námitka žalobkyně, že v rozporu se smlouvou nezajišťovala žalobkyně úklid pokojů, ač tato služba byla zahrnuta v ceně ubytování (článek IV., bod 4.2 smlouvy), a to po celou dobu ubytování, tedy po dobu delší jednoho měsíce a k porušení této povinnosti došlo více než třikrát. Jak je uvedeno výše, nárok uplatněný žalobou vyplývá z odstavce 8.3 smlouvy, kde jsou práva obou stran vypovědět smlouvu stejná. Lze sice přisvědčit názoru žalované, že pokud by měla žalovaná shodná práva jako žalobkyně, dle článku VIII., bodu 8.4, písm. d) by mohla smlouvu vypovědět bez výpovědní doby, ale tato skutečnost nemá na žalobou uplatněný nárok vliv z důvodů shora uvedených zvláště v odstavcích 48. a 49 odůvodnění tohoto rozsudku.

52. Skutkovým závěrem tedy je, že smlouva o ubytování byla uzavřena platně. Žalované vznikla povinnost platit za ubytování úplatu ve výši 9 000 Kč za měsíc duben a 9 000 Kč květen, byť byla smlouva podepsána nikoliv 1. 4. 2023. Tuto úplatu žalovaná nezaplatila s povinnost ze smlouvy o ubytování tak nesplnila. Protože nebyla uzavřena dohoda o skončení nájmu, běžela výpovědní doba dvou měsíců od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci květnu, kdy došlo k oznámení o odstěhování, které považuje soud za výpověď podle odstavce 8.3 smlouvy o ubytování, kterou dala žalovaná prostřednictvím svého manžela A. , jméno FO, , kterému udělila plnou moc. Za výpovědní dobu, které běžela v červnu a červenci 2023 je tedy rovněž žalovaná povinna zaplatit po 9 000 Kč, celkem je žalovaná povinna zaplatit 18 000 Kč.

53. Podle § 1982 odst. 1 o. z. „dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odstavce 2 § 1982 „Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení“.

54. Námitka započtení, kterou žalovaná vznesla, není důvodná. Skutkové závěry a právní hodnocení, které soud učinil vůči žalované, platí i pro jejího manžela. Také jemu vznikla povinnost zaplatit za ubytování v dubnu a v květnu tedy 18 000 Kč a za výpovědní dobu června a července, tedy 18 000 Kč. Výpovědní doba běžela A. , jméno FO, stejně jako žalované, neboť i od vypověděl smlouvu o ubytování podle odstavce 8.3 smlouvy o ubytování. Jestliže manžel žalované , jméno FO, žalobkyni dvakrát po 18 000 Kč, splnil tak pouze řádně vůči žalobkyni svůj dluh a nevzniknul mu žádný nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 18 000 Kč za údajně bezdůvodně zaplacenou úplatu za ubytování během výpovědní doby, tj. za červen a červenec 2023. Žalovaná je proto povinna zaplatit celou žalovanou částku, a to i s úroky z prodlení stanovenými podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené podle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

55. Závěr o námitce započtení soud činí s ohledem na dokazování provedené v projednávané věci i ve věci sp. zn. , spisová značka, , které umožňuje učinit závěr o nedůvodnosti této námitky, byť žalobkyně tvrdila, že nárok uplatněný žalovanou jako vzájemný nárok je nejasnou a nejistou pohledávkou. Soudem provedené dokazování, skutkové závěry a právní hodnocení však vedou soud k závěru, že není na místě použít § 1987 občanského zákoníku, podle něhož „k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem“ (odst. , právnická osoba, nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není“ (odst. 2).

56. Protože je žalobkyně ve věci plně úspěšná, náleží jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 18 000 Kč ve výši 20 020 Kč za 11 úkonů právní služby po 1 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění ze dne 31. 8. a 4. 9. 2023; písemné podání ve věci ze dne 6. 2. 2024; účast na ústních jednáních dne 20. 5. 2024 /jednání přesahující 4 hodiny, tedy tři úkony právní služby/, dne 24. 6. 2024 /jednání přesahující 2 hodiny, tedy dva úkony/ a dne 22. 8. 2024; písemné podání ze dne 6. 8. 2024; písemné podání ze dne 20. 1. 2025 – změna žaloby, přičemž do doby rozhodnutí o změně žaloby náleží zástupci žalobkyně odměna z tarifní hodnoty 18 000 Kč. Ke změně žaloby došlo až rozhodnutím o jejím připuštěním a tehdy se tarifní hodnota zvyšuje na 36 000 Kč a odměna za jeden úkon právní služby na 2 540 Kč. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení 10 160 Kč za čtyři úkony právní služby po 2 540 Kč, a to za účast při jednání soudu dne 31. 3. 2025, písemné podání ze dne 17. 4. 2025 a 24. 4. 2025 a účast při jednání dne 29. 4. 2025. Náklady řízení dále tvoří náhrada hotových výdajů 3 300 Kč za shora uvedených 11 úkonů právní služby podle § 13 advokátního tarifu platného do 31. 12. 2024, náhrada hotových výdajů 1 800 Kč za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle advokátního tarifu platného od 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas v délce 12 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a) a odst. 3 advokátního tarifu platného do 31. 12. 2024 ve výši celkem 1 200 Kč, náhrada za promeškaný čas v délce 8 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 a) a odst. 3 advokátního tarifu platného od 1. 1. 2025 ve výši celkem 1 200 Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu ke třem jednáním v roce 2024 celkem ve výši 1 140 Kč (k jednomu jednání z Českých Budějovic do Českého Krumlova vozidlem RZ , SPZ, se spotřebou 4,5 litru/100 Kč motorové nafty, která je uvedena ve velkém technickém průkazu /ve vyúčtování právního zástupce je nesprávně uveden benzín 95 oktanů/, při ceně motorové nafty 38,70 Kč a náhradě za jeden ujetý kilometr 5,60 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. na vzdálenost celkem 51,8 km, tj. náhrada za jednu cestu 380 Kč x 3 = 1 140 Kč), náhrada cestovních výdajů za cestu k dvěma jednáním v roce 2025 ve výši 381 Kč (k jednání dne 31.3. 2025 z Českých Budějovic do Českého Krumlova vozidlem RZ , SPZ, se spotřebou 4,5 litru/100 Kč motorové nafty, která je uvedena ve velkém technickém průkazu /ve vyúčtování právního zástupce je nesprávně uveden benzín 95 oktanů/, při ceně motorové nafty 34,70 Kč a náhradě za jeden ujetý kilometr 5,80 Kč podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. na vzdálenost celkem 51,8 km), náhrada cestovních výdajů 419 Kč za cestu k jednání dne 29. 4. 2025 vozidlem RZ , SPZ, se spotřebou 6,4 litru/100 Kč benzínu BA 95, při ceně 35,80 Kč a náhradě za jeden ujetý kilometr 5,80 Kč podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. na vzdálenost celkem 51,8 km, tj. celkem 39 620 Kč (za odměnu 30 180, náhradu hotových výdajů 5 100, ztrátu času na cestě 2 400 Kč a jízdné 1 940 Kč), to navýšeno o DPH 21%, jehož je zástupce žalovaného plátcem ve výši 8 320,20 Kč a soudní poplatek 1 800 Kč (800 Kč za návrh na elektronický platební rozkaz a 1 000 Kč za rozšíření žaloby) Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 49 740,20 Kč.

57. Pokud žalobkyně uplatnila nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání ve věci ze dne 22. 11. 2024 a 28. 3. 2025, pak taková podání nejsou součástí spisu a tyto náklady nelze přiznat, stejně jako nárok na odměnu za písemné podání ve věci ze dne 8. 2., 18. 6. a 18. 7. 2024, neboť nejde o úkony podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

58. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.