12 C 334/2019

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů tak, že ze společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují movité věci nacházející se v bytě na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], a to konkrétně televizor zn. LG, kuchyňský set sestávající se ze 4 židlí a kuchyňského stolu, šatní skříň v ložnici a pohovka v obývacím pokoji, peněžní prostředky na účtu č. [bankovní účet], do výlučného vlastnictví žalovaného úvěr [číslo] s měsíční splátkou ve výši 3 098 Kč, peněžní prostředky na účtu č. [bankovní účet] s tím, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na vypořádání podílů částku 223 776 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 43 173 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů ve vztahu k předmětu specifikovanému ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že účastníci uzavřeli sňatek dne [datum], manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 3. 2017, č.j. 8 C 79/2017-8, který nabyl právní moci téhož dne, manželství bylo rozvedeno dle ust. § 757 občanského zákoníku, když manželé uzavřeli dne 14. 12. 2016 dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a vypořádání práv společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství (dále jen„ dohoda o vypořádání o SJM“). Žalobkyně má za to, že dohoda o vypořádání o SJM je absolutně neplatná a společné jmění manželů není dosud vypořádáno. Poměry nezletilých dětí narozených z manželství byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 11. 2016, č.j. 0 Nc 43110/2016-22, kterým byla schválena dohoda rodičů, na základě které byli oba nezletilí svěřeni od [datum] do výchovy matky a otci bylo uloženo platit výživné k rukám matky měsíčně ve výši 4 000 Kč na nezletilého [jméno] a 3 000 Kč na nezletilého [jméno], a to pro dobu do rozvodu i po rozvodu, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Po rozvodu bylo k návrhu matky rozsudkem Okresního soudu v Chebu č.j. 0 P 137/2018-120 ze dne 30. 1. 2019, rozhodnuto o zvýšení výživného na nezletilého [jméno] od [datum] na částku 5 500 Kč a na nezletilého [jméno] od [datum] na částku 4 500 Kč, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 3. 2019. K uzavření dohody o výši výživného dne 15. 11. 2016 došlo poté, kdy žalovaný vyjádřil připravenost předat postupně žalobkyni tzv. Kindergeld, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Žalobkyně však následně zjistila, že žalovaný ji neinformoval o tom, že Kindergeld mu byl vyplacen, přičemž prostřednictvím orgánů Policie ČR získala žalobkyně rozhodnutí [anonymizována dvě slova] zn. [číslo] ze dne 6. 12. 2016 o tom, že byl žalovanému vyplacen Kindergeld za období od března 2014 do prosince 2016 ve výši 184 EUR na každé z dětí. Žalovanému tak musela být vyplacena celkem částka 12 752 EUR, což při tehdejším kurzu na úrovni 27 Kč/EUR činí 344 304 Kč. Kindergeld byl pak žalovanému vyplácen i v dalším období, minimálně do září 2017, když od října 2017 již Familienkasse poukazuje Kindergeld k rukám žalobkyně. Žalovaný při jednání vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 0 P 137/2018 dne 24. 1. 2019 uvedl, že žalobkyni o vyplacení Kindergeldu neinformoval. Žalobkyně nemá přesné informace o tom, kdy přesně byl Kindergeld žalovanému za období od března 2014 do prosince 2016 vyplacen, vychází z toho, že se tomu stalo před podpisem dohody o vypořádání SJM, tedy mezi dny 6. 12. 2016 a 14. 12. 2016. Příjemcem Kindergeldu je podle německé právní úpravy rodič nezletilého dítěte, konkrétně pečující rodič, kterým byl žalovaný do srpna 2016, a to za podmínky, že alespoň jeden z rodičů je v SRN tzv. daňovým rezidentem. Příjem z vyplaceného Kindergeldu do 9. 3. 2017 je tak příjmem společného jmění manželů, přestože je určen pro potřeby nezletilých dětí. Žalobkyně měla za to, že dohoda o vypořádání SJM je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy vzhledem k tomu, že žalovaný do podpisu této dohody obdržel částku 344 304 Kč pro účely výživy nezletilých dětí, avšak tuto částku využil pro vlastní potřebu, žalobkyni o vyplacení této částky neinformoval. Žalovaný záměrně zatajil skutečnost, že mu již bylo vyplaceno Kindergeld za předmětné období, přičemž pokud by žalobkyně tuto informaci měla, se zněním dohody o vypořádání SJM by nesouhlasila. Žalobkyně spoléhala na to, že s ohledem na příslib žalovaného bude žalovaný informovat žalobkyni o vyplacení Kindergeldu. Dohodu o vypořádání SJM tedy žalobkyně podepisovala v omylu dle § 583 odst. 1 občanského zákoníku, když tento omyl byl vyvolán vyjádřením žalovaného ze dne 15. 11. 2016 v kombinaci s tím, že žalobkyni poté neinformoval o tom, že Kindergeld již obdržel. Jednání žalovaného lze hodnotit i jako uvedení jiného k právnímu jednání lstí, když žalovaný zřejmě již dne 15. 11. 2016 jednal v úmyslu Kindergeld žalobkyni nevyplatit. Tento omyl způsobuje relativní neplatnost dohody o vypořádání SJM, přičemž žalobkyně se této neplatnosti dovolala dopisem ze dne 25. 11. 2019, který byl doručen žalovanému dne 28. 11. 2019. Tedy žalobkyně má za to, že dohoda o vypořádání SJM je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, případně neplatná z důvodu omylu, kterého se žalobkyně dovolala. Společné jmění účastníků tak není vypořádáno. Součástí společného jmění manželů je jednak Kindergeld za období od března 2014 do srpna 2016, kdy účastníci pečovali o nezletilé děti společně, přičemž za toto období měla být vyplacena částka 11 232 EUR, což při kurzu 27 Kč/EUR činí 303 264 Kč, z této částky má žalobkyně nárok na polovinu ve výši 151 632 Kč. Kindergeld za období od září 2016 do března 2017 činí 2 672 EUR, tedy při kurzu 27 Kč/EUR se jedná o částku 72 144 Kč. Tuto částku žalovaný obdržel zčásti jednorázově mezi dny 6. 12. 2016 a 14. 12. 2016, za měsíce leden až březen 2017 bylo Kindergeld vypláceno žalovanému v pravidelných měsíčních platbách, přičemž v období od září 2016 do března 2017 dle rozhodnutí opatrovnického soudu matka o děti již výlučně pečovala, tedy za toto období žalobkyně uplatňuje nárok v plné výši 72 144 Kč. Při součtu částky 151 632 Kč a 72 144 Kč by měl žalovaný vyplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 223 776 Kč. V ostatních bodech vychází žalobkyně z dohody o vypořádání SJM, kterou považuje za věčně spravedlivou, až na to, že úvěry uvedené v článku IV. pod body 1 a 2 ve společném jmění ve skutečnosti nebyly, neboť byly uzavřeny žalovaným před uzavřením manželství, žalovaný za tyto finanční prostředky získané prostřednictvím úvěrů nakoupil movité věci, které jsou rovněž v jeho vlastnictví a zůstaly mu v užívání i po rozvodu manželství. Žalobkyně tedy navrhla, aby do jejího výlučného vlastnictví byly přikázány movité věci v jí užívaném bytě, do vlastnictví žalovaného úvěr [číslo] s měsíční splátkou 3 098 Kč, žalobkyni přikázat do vlastnictví peněžní prostředky na jejím účtu č. [bankovní účet] a žalovanému přikázat do vlastnictví peněžní prostředky na jeho účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně uvedla, že dne 3. 7. 2019 podala k Okresnímu soudu v Chebu jednak žalobu na zaplacení bezdůvodného obohacení, kdy žalobci jsou nezletilí synové a žalovaný je žalovaný v tomto řízení, přičemž nezletilí se v tomto řízení domáhají uhrazení bezdůvodného obohacení žalovaného spočívajícího v tom, že žalovaný nepoužil v jejich prospěch Kindergeld jemu vyplacený za období od března 2014 do září 2017 celkem ve výši 281 376 Kč, když toto řízení je vedeno u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 14 C 132/2019, dosud v tomto řízení nebylo konáno, neboť zatím nedošlo ke schválení tohoto úkonu za nezletilé, přičemž druhým návrhem je právě návrh na schválení tohoto úkonu za nezletilé, jedná se o řízení vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 0 P 137/2018, 25 P a Nc 239/2019.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že se soud má zabývat otázkou existence překážky litispendence, když totožný nárok je předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 14 C 132/2019. K věci samé uvedl, že k dohodě o úpravě poměrů nezletilých dětí dne [datum] došlo za situace, kdy společné soužití účastníků bylo ukončeno na počátku měsíce září 2016, žalobkyně v té době již žila ve společné domácnosti s jiným partnerem. Dne 14. 12. 2016 uzavřeli účastníci dohodu o vypořádání SJM, přičemž tato dohoda není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, ani neplatná z důvodu omylu na straně žalobkyně. Věta v tom smyslu, že žalovaný je připraven v případě vyplacení Kindergeldu tento přenechat matce, neobsahuje žádný závazek informovat žalobkyni o případné výplatě a nijak nepoukazuje na případnou dohodu o vypořádání SJM, když tato otázka neměla vliv na uzavření dohody o vypořádání SJM. Dohoda o vypořádání SJM je tedy platná a žalobkyně se nyní nemůže domáhat opětovného vypořádání společného jmění manželů.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 3. 2017 č.j. 8 C 79/2017-8, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2017, bylo rozvedeno manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne [datum], a to dle ust § 757 občanského zákoníku poté, co byly splněny veškeré zákonem stanovené předpoklady tohoto ustanovení. Z dohody o vypořádání SJM má soud za prokázané, že v souladu s článkem II. 2.5. bylo předmětem této dohody vypořádání všech movitých věcí i nemovitých, práv i závazků, včetně dluhů účastníků, které účastníci nabyly do společného jmění, tedy všeho, čeho nabyl jeden z účastníků či oba účastníci společně v době od uzavření jejich manželství do dne uzavření této dohody, dle odstavce V. 5. se účastníci dohodli, že pokud by se po uzavření této dohody zjistila existence takového, touto dohodou nevypořádaného závazku, či takové touto dohodou nevypořádané pohledávky, pak z takového závazku, včetně jeho příslušenství, je povinen ten z účastníků, který se ke splnění takového závazku smluvně zavázal, a z takové pohledávky, včetně příslušenství, je oprávněn ten z účastníků, v jehož prospěch pohledávka svědčí. Dle odstavce V. 5. bylo sjednáno, že nabytím účinnosti této dohody je zcela vypořádán veškerý majetek, pohledávky a závazky, tvořící předmět společného jmění účastníků, což účastníci stvrzují svými podpisy na této dohodě s tím, že pokud účastníci některou z věcí, tvořící předmět jejich společného jmění pominuli, a touto dohodou nevypořádali, stává se tato věc předmětem výlučného vlastnictví toho z účastníků, který má tuto věc ke dni zániku společného jmění ve své oprávněné držbě. V článku III. 3.1., 3.2. se účastníci dohodli na tom, že movité věci představující vybavení domácnosti, které je součástí nemovitosti na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně]. V bodu IV. se účastníci dohodli na tom, že společné závazky, a to úvěr [číslo] s měsíční splátkou ve výši 3 098 Kč, úvěr [číslo] s měsíční splátkou ve výši 3 647 Kč, úvěr [číslo] s měsíční splátkou ve výši 3 383 Kč bude nadále výlučně hradit manžel ze svých výlučných prostředků s tím, že manželé nemají vůči sobě z právního důvodu vypořádání vzájemných majetkových poměrů pro dobu po rozvodu manželství účastníků z titulu této dohody žádné jiné závazky (dluhy) a pohledávky, s výjimkou ujednání pod bodem IV. Zároveň prohlásili, že vůči sobě nemají žádné jiné závazky (dluhy) a pohledávky, z jiného právního důvodu či jiného právního titulu. V článku V. prohlásili, že si nejsou vědomi žádných jiných movitých věcí, nemovitých věcí a majetkových práv, podléhajících režimu společného jmění, v článku VII. 7.2. se účastníci dohodli na vypořádání pohledávek k účtům u peněžních ústavů tak, že práva k uloženým finančním prostředkům, tedy pohledávka k účtům u peněžního ústavu náleží vždy tomu z účastníků, v jehož prospěch a na jehož jméno je veden předmětný účet u peněžního ústavu, dle bodu 7.3. sjednali, že ujednání účastníků pod bodem 7.2. platí pro všechny pohledávky účastníků k účtům u peněžních ústavů, tedy ke všem běžným účtům, ke všem spořícím účtům, k pojistným účtům, jakož i ke všem obdobným účtům účastníků u peněžních ústavů. V článku VIII. bod 8.

4. účastníci uvedli, že svými vlastnoručními podpisy stvrzují, že dohoda je projevem jejich vážné, svobodné a omyluprosté vůle, dle bodu 8.

5. účastníci prohlásili a stvrdili, že dohoda nebyla uzavřena v tísni, ani za nápadně nevýhodných podmínek pro některou ze smluvních stran. Dohoda byla opatřena podpisy účastníků s prohlášením o pravosti podpisu na listině sepsané advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení].

4. Z protokolu o jednání ze dne [datum] ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 0 P 43110/2016, má soud za prokázané, že zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedla, že žalovaný požádal o tzv. Kindergeld, dosud nebylo o tomto nároku rozhodnuto, když v případě jeho vyplacení je připraven tento přenechat žalobkyni jakožto matce nezletilých, následně byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 11. 2016 schválena dohoda rodičů, podle níž byli oba nezletilí za dobu trvání manželství i pro dobu po rozvodu svěřeni do péče a výživy matky, otec se zavázal hradit na výživu nezletilého [jméno] částku 4 000 Kč měsíčně, na výživu nezletilého [jméno] částku 3 000 Kč měsíčně, když tento rozsudek nabyl právní moci dne 24. 12. 2016. K návrhu žalobkyně jakožto matky nezletilých podanému dne [datum] bylo rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 1. 2019, č.j. 0 P 137/2018-120, rozhodnuto o zvýšení výživného na nezletilého [jméno] od [datum] na částku 5 500 Kč měsíčně, na nezletilého [jméno] od [datum] na částku 4 500 Kč měsíčně, když otci byla taktéž uložena povinnost uhradit nedoplatky na výživném ve výši 7 500 Kč a 25 500 Kč, a to ve splátkách, přičemž návrh na zvýšení výživného byl odůvodněn jednak zvýšením potřeb nezletilých v souvislosti s nárůstem věku a dále vyplacením Kindergeldu otci, který jej nepředal matce nezletilých. Při jednání soudu dne 24. 1. 2019 v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 0 P 137/2018, žalovaný uvedl, že na Kindergeldu mu byla vyplacena částka ve výši cca 320 000 Kč, nepamatuje si přesně, kdy mu byla vyplacena, přičemž žalobkyni o vyplacení Kindergeldu neinformoval.

5. Výzvou ze dne 4. 4. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení jednak částky 151 632 Kč, jednak k doložení nákladů vynaložených žalovaným ve prospěch dětí za období od října 2016 do března 2017 nebo úhradu částky 72 144 Kč či v poměrné části, a to do 30. 4. 2019. Dopisem ze dne 25. 11. 2019, doručeným žalovanému dne 28. 11. 2019, se žalobkyně dovolávala neplatnosti dohody o vypořádání SJM z důvodu omylu na její straně způsobeného jednáním žalovaného.

6. Z rozhodnutí ve věci přídavku na dítě podle zákona o dani z příjmu (EStG) ve spojení s nařízeními EU č. 883/2004 a 987/2009, [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žádosti o přídavek na dítě ze dne 12. 5. 2016 bylo vyhověno, když tento byl schválen na nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného] od března 2014, na nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného] od března 2014, a to ve výši 184 EUR měsíčně na každého z nezletilých od března 2014, v roce 2015 ve výši 188 EUR měsíčně na každého z nezletilých, v roce 2016 ve výši 190 EUR měsíčně na každého z nezletilých s tím, že doplatek za období od března 2014 až do prosince 2016 včetně bude vyplacen v nejbližší době v plné výši.

7. Při jednání soudu dne 12. 2. 2020 žalovaný uvedl, že po rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 6. 12. 2016 byl doplatek Kindergeldu vyplacen v měsíci prosinci 2016, přesný den vyplacení mu není znám a nepodařilo se mu jej zjistit ani prostřednictvím banky. Žalobkyně při své účastnické výpovědi uvedla, že vztah účastníků se rozpadl dne 31. 7. 2016, žalovaný se odstěhoval 8. 8. 2016 O vyplacení doplatku Kindergeldu se dozvěděla od kolegy žalovaného dne 20. 12. 2016. V době podpisu dohody o vypořádání SJM dne 14. 12. 2016 nevěděla o vyplacení doplatku, v opačném případě by na dohodu o vypořádání SJM nepřistoupila. V době podpisu dohody o vypořádání SJM měla za to, že dosud doplatek nebyl vyplacen, přičemž měla za to, že po jeho vyplacení se s žalovaným o částku rozdělí. O podané žádosti o Kindergeld věděla, neboť tuto žádost podepisovala. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že doplatek Kindegeldu mu byl vyplacen někdy v prosinci 2016, o přesném datu neví, doplatek byl připsán na účet vedený na jméno žalovaného u [anonymizována tři slova] v [země], přesnou výši částky si nevybavil, po vyplacení doplatku mu byl na tento účet vyplácen Kindergeld měsíčně ve výši okolo 300 EUR. Na základě rozhodnutí [anonymizováno] vrátil přeplatek na Kindergeldu za období od dubna 2017 do září 2017 ve výši okolo 2 000 EUR, a to někdy v lednu 2019 cca týden poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí o povinnosti vrátit tento přeplatek. Pokud se jedná o doplatek Kindergeld vyplacený na základě rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 6. 12. 2016, z obdržené částky uhradil dluhy, které měli manželé v souvislosti s bydlením ve výši okolo 80 000 Kč, uhradil dluh ve výši 100 000 Kč v souvislosti s jeho novým bydlením poté, co se odstěhoval ze společné domácnosti vedené s žalobkyní, zbývající částku použil na výlety s dětmi či náklady související s nezletilými. Uvedl, že o vyplacení doplatku Kindergeld žalobkyni neinformoval, popřel, že by žalobkyni přislíbil vyplacení doplatku. Na dohodu o narovnání předloženou jeho předchozí právní zástupkyní při opatrovnickém řízení nepřistoupil z důvodu, že veškeré dluhy vzniklé za dobu trvání manželství hradí on, tedy dohodu nepovažoval za spravedlivou.

8. Ze sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, mezinárodního odboru civilního, ze dne 25. 8. 2016, ve vztahu k německé právní úpravě přídavků na dítě (tzv. Kindergeld), má soud za prokázané, že Kindergeld je upraven jednak v zákonu o dani z příjmů (Einkommensteuergesetz, dále jen„ EStG“) a dále ve Spolkovém zákon o přídavku na děti (Bundeskindergeldgesetz, dále jen„ BKGG“), přičemž dle § 25 Zákona o sociálním zabezpečení (Sozialgesetzbuch), má při čerpání přídavku na dítě přednost úpravu obsažené v Zákoně o dani z příjmů, teprve, když nejsou splněny podmínky stanovené v EStG, lze čerpat příspěvek dle BKGG. Svou povahou je přídavek na dítě určitým typem daňového zvýhodnění, jedná se o veřejnoprávní sociální dávku, která má ulehčit rodičům zátěž vyplývající z jejich vyživovací povinnosti vůči dětem (§ 31 věta 1. EStG), když takto zvýhodněni mohou být pouze osoby dokud a pokud je na ně dítě odkázáno výživnou, příspěvek by však měl být určen výhradně dítěti (§ 1 BKGG:„ Přídavek na dítě obdrží pro dítě ten, kdo….“). Podmínky vzniku nároku na přídavek na dítě stanoví § 62 EStG, § 64 odst. 1 EStG, dle nichž na jedno dítě může přídavek pobírat jen jedna osoba, § 64 odst. 2 doplňuje, že v případě, kdy je více osob oprávněných a mohlo by dojít k souběhu nároků, je příspěvek na dítě vyplacen tomu, kdo má dítě ve své domácnosti. Ustanovení § 1612b německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch, dále jen„ BGB“) upravuje vztah mezi vyživovací povinností rodičů k dětem a přídavkem na dítě tak, že dle odst. 1 tohoto ustanovení přídavek na dítě přiznaný vůči dítěti se použije k pokrytí jeho finanční potřeby: 1. z poloviny, jestliže jeden z rodičů plní svoji vyživovací povinnost osobní péčí o dítě, 2. v plné výši ve všech ostatních případech. V tomto rozsahu snižuje finanční potřebu dítěte. V případě, že nesezdaní nebo rozvedení žijí odděleně a dávku státní sociální podpory na dítě pobírá pouze ten, který o dítě osobně pečuje, má být polovina přiznané dávky odečtena od stanovené výše výživného, které je povinen platit nepečující rodič.

9. Soud zamítl pro nadbytečnost návrhy na provedení důkazu výpisem z účtu za účelem zjištění, jaký den měsíce prosince 2016 byla připsána na účet platba Kindergeld, stejně jako vyžádáním výpisů z účtů žalovaného vedených u [anonymizována tři slova] a [jméno] [příjmení], když s ohledem na níže uvedené právní hodnocení se nejednalo o relevantní skutečnost pro rozhodnutí ve věci. To samé pak platilo o důkazu kurzovním lístkem pro období, kdy byla platba přijata, stejně jako o žádosti [anonymizováno] o sdělení výše vyplaceného Kindergeld žalovanému v letech 2016 až 2017, shodně pak o důkaz smlouvami o úvěrech dle článku IV. dohody o vypořádání SJM.

10. Pokud soud v rozhodnutí nezmínil některé z provedených listinných důkazů, nezjistil z těchto žádné rozhodné skutečnosti pro účely posouzení věci.

11. Podle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

12. Podle § 711 odst. 2 OZ, částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat.

13. Podle § 739 odst. 1 OZ, dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva.

14. Podle § 583 OZ, jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

15. Podle § 574 OZ, na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

16. Podle § 4 odst. 1 OZ, má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

17. Podle § 4 odst. 2 OZ, činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

18. Ze shora uvedených dílčích skutkových zjištění soud učinit následující závěr o skutkovém stavu: Dne 12. 5. 2016 požádal žalovaný za součinnosti žalobkyně, která žádost podepsala, o přiznání Kindergeld z důvodu, že žalovaný v rozhodném období vykonával výdělečnou činnost v SRN, přičemž předmětem žádosti bylo období od března 2014 dále na nezletilého [jméno] a [jméno] [příjmení]. Na základě návrhu žalobkyně byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum] schválena dohoda rodičů o péči a výživě nezletilých pro dobu před i po rozvodu manželství účastníků, nezletilí byli svěřeni do péče žalobkyně a žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 4 000 Kč měsíčně, nezletilého [jméno] 3 000 Kč měsíčně, přičemž dohoda účastníků byla uzavřena poté, co tehdejší právní zástupkyně žalovaného uvedla, že žádost o přiznání Kindergeldu byla podána, dosud nebyl vyplacen, přičemž po jeho vyplacení, je žalovaný připraven jej přenechat žalobkyni. Dne 14. 12. 2016 uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o vypořádání SJM ve smyslu ust. § 757 odst. 1 písm. c) OZ, když touto dohodou byly vypořádány movité věci (čl. III.) včetně vybavení domácnosti na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], společné dluhy včetně úvěru [číslo] s měsíční splátkou 3 098 Kč (čl. IV.), pohledávek k účtům u peněžních ústavů (čl. VII.), včetně pohledávek či závazků v dohodě opomenutých či vzniklých po uzavření této dohody (čl. V. 5.2., 5.3.), s tím, že nabytím účinnosti této dohody je zcela vypořádán veškerý majetek, pohledávky a závazky tvořící předmět společného jmění manželů (čl. V. 5.3.), když účastníci prohlásili, že dohoda je projevem jejich vážné, svobodné vůle, která je prosta omylu (čl. VIII. 8.4.). Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 3. 2017 bylo rozvedeno manželství účastníků dle ust. § 757 OZ, když tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 3. 2017. Rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 6. 12. 2016 byla rozhodnuto o přiznání Kindergeldu na oba nezletilé za období od března 2014 do prosince 2016 včetně, a to ve výši 184 EUR měsíčně na každého z nezletilých v roce 2014, ve výši 188 EUR měsíčně na každého z nezletilých v roce 2015, ve výši 190 EUR měsíčně na každého z nezletilých v roce 2016. Doplatek za toto období byl vyplacen v měsíci prosinci 2016 na účet vedený na jméno žalovaného u [anonymizována čtyři slova], následně bylo žalovanému vypláceno Kindergeld na každého z nezletilých měsíčně až do září 2017, přičemž za období od dubna 2017 do září 2017 žalovaný na základě rozhodnutí [anonymizováno] přeplatek ve výši okolo 2 000 Eur vrátil. Doplatek Kindergeld vyplacený v prosinci 2016 žalovaný použil zčásti na zaplacení závazku z půjčky ve výši 80 000 Kč a ve výši 100 000 Kč O vyplacení doplatku žalobkyni neinformoval.

19. Soud se nejprve zabýval námitkou litispendence, kterou vznesl žalovaný, přičemž dospěl k závěru, že tato není důvodná. Pokud se jedná o řízení, které mělo být zahájeno žalobou podanou žalobkyní za nezletilé děti vůči žalovanému, jehož předmětem je vydání bezdůvodného obohacení žalovaným spočívajícím v Kindergeldu, který mu byl vyplacen, a který nebyl následně použit pro potřeby nezletilých, je třeba předně uvést, že dle ust. § 898 odst. 3 OZ, k právnímu jednání rodiče, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se nepřihlíží. Pokud tedy žalobkyně podala dne 3. 7. 2019 za nezletilé žalobu, aniž by byl schválen soudem tento úkon, pak se k podání této žaloby vůbec nepřihlíží, což má za následek, že uvedená žaloba nebyla podána. Je přitom nerozhodné, že současně s touto žalobou byl podán návrh na schválení úkonu (podání předmětné žaloby za nezletilé), neboť účelem ust. § 898 odst. 3 OZ je ochrana práv nezletilých v tom smyslu, že již samotným podáním žaloby, resp. následnými úkony ostatních účastníků, mohou vzniknout náklady řízení, které by byli nuceni v případě neúspěchu v řízení nést právě nezletilí. Jen pro úplnost soud uvádí, že řízení ve věci návrhu na schválení úkonu za nezletilé (podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném), vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 0 P 137/2018, 25 P a Nc 239/2019 dosud nebylo skončeno. Vyjma toho žaloba o vydání bezdůvodného obohacení je podána nezletilými jakožto žalobci, nikoliv žalobkyní (byť ta jedná jako zástupkyně nezletilých), tedy týká se odlišných účastníků řízení.

20. Z hlediska právního posouzení věci je třeba uvést, že oba účastníci jsou státními příslušníky České republiky, tedy vypořádání společného jmění manželů, resp. manželské majetkové právo se řídí ust. § 708 a násl. OZ, § 736 a násl. OZ, ve věci tedy nebyl dán mezinárodní prvek. Vzhledem k tomu, že společné jmění účastníků jakožto bývalých manželů podléhalo zákonnému režimu (nikoliv smluvenému či režimu založenému rozhodnutím soudu), součástí jejich společného jmění za dobu trvání manželství od 15. 8. 2015 do 9. 3. 2017, byly majetkové hodnoty specifikované v ust. § 709 OZ, dluhy převzaté za trvání manželství dle § 710 OZ. V řízení bylo nesporné, že žalovaný obdržel v prosinci 2016, tedy v době trvání manželství účastníků, doplatek Kindergeldu za období od března 2014 do prosince 2016 včetně, když následně mu byl vyplácen Kindergeld do doby zániku manželství dne [datum] měsíčně na oba nezletilé. Okamžikem připsání Kindergeld na účet vedený na jméno žalovaného v období od prosince 2016 do 9. 3. 2017 se tyto finanční prostředky staly součástí společného jmění manželů dle ust. § 711 odst. 2 OZ, neboť se nejednalo o majetkové hodnoty vyloučené ze zákonného režimu dle ust. § 709 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) OZ. Pokud se jedná o povahu Kindergeld dle právní úpravy SRN, bylo prokázáno, že se jedná o daňové zvýhodnění rodičů, případně pečujícího rodiče, které má kompenzovat zátěž v souvislosti s jejich vyživovací povinností vůči dětem, přičemž Kindergeld by měl být určen pro dítě, ke krytí jeho finančních potřeb ve smyslu ust. § 1612b BGB a měl by být zohledněn ve smyslu tohoto ustanovení při rozhodování o výši výživného v SRN. I ze znění § 1 BKGG:„ Přídavek na dítě obdrží pro dítě ten, kdo….“ (tedy nikoliv znění, že přídavek na dítě obdrží dítě k rukám rodiče..) včetně skutečnosti, že Kindergeld je koncipováno jako daňové zvýhodnění dle § 31 a násl. a § 62 a násl. EStG., což ostatně koresponduje se vznikem nároku osobě, která je v rozhodném období daňovým rezidentem SRN, tedy vykonává v SRN výdělečnou činnost, má soud za to, že se jedná i z perspektivy právní úpravy SRN o přídavek, který je určen pečujícímu rodiči, který jej má následně využít pro dítě. Příjemcem tohoto příspěvku je tak rodič, který jej má následně využít pro pokrytí finančních potřeb dítěte. Zároveň není stanoveno, jakým konkrétním způsobem, v jakém časovém období, ani zda krytí finančních potřeb dítěte je míněno pouze restriktivně ve smyslu nákupu věcí, které budou výhradně sloužit potřebám dítěte, či zda je možno tento příspěvek využít např. i pro vybavení domácnosti, které bude následně využívat i dítě, vůči kterému je přídavek čerpán.

21. Soud má za to, že koncepce Kindergeld je v poměrech české právní úpravy obdobná koncepci daňového zvýhodnění pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob dle § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

22. Z hlediska právního posouzení nyní projednávané věci má soud za to, že žalovaným obdržené Kindergeld za období od uzavření manželství dne 15. 8. 2015 do 9. 3. 2017 (zániku manželství), je příjmem náležejícím do společného jmění manželů, neboť se nejedná o některou ze zákonných výjimek dle ust. § 709 odst. 1 písm. a) -e) OZ, přičemž součástí společného jmění se stal okamžikem připsání finančních prostředků na účet vedený na jméno žalovaného ve smyslu ust. § 711 odst. 2 OZ. Z právní úpravy SRN ve vztahu ke Kindergeld má soud za to, že příjemcem tohoto příspěvku je o dítě pečující rodič, který jej má následně využít pro pokrytí finančních potřeb dítěte. Skutečnost, zda a jakým způsobem rodič Kindergeld pro dítě využil, přitom není věcí orgánů České republiky, nýbrž případnou záležitostí státních orgánů SRN, které rozhodli o přiznání Kindergeld. Je přitom otázkou, zda vůbec a případně jakým způsobem je toto využití přezkoumáváno, když ani v poměrech české právní úpravy není ani v případě výživného, jehož příjemcem je nepochybně nezletilé dítě, přezkoumáváno, jak konkrétně toto bylo pečujícím rodičem spotřebováno, v případě daňového zvýhodnění dle § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pak tato otázka vůbec nevyvstává, neboť se jedná o daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem dle ust. § 2 tohoto zákona ve společně hospodařící domácnosti.

23. Soud se následně zabýval tím, zda dohoda o vypořádání SJM je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ, či neplatná z důvodu, že žalobkyně se oprávněně dovolala omylu ve smyslu ust. § 583 OZ. Soud neshledal, že by dohoda o vypořádání SJM byla v rozporu s dobrými mravy, neboť obsah dohody byl zcela vyvážený, žalobkyně se stala výlučnou vlastnicí vybavení domácnosti, které bylo součástí nemovitosti na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], naopak žalovaný se zavázal výlučně sám hradit tři úvěry s celkovými splátkami okolo 10 000 Kč měsíčně, když manželé prohlásili, že tyto dluhy byly převzaty za trvání manželství a jedná se o společné závazky, účastníci se dohodli na tom, že v případě pohledávek k účtům u peněžních ústavů náleží taková pohledávka vždy tomu z účastníků, v jehož prospěch a na jehož jméno je veden předmětný účet u peněžního ústavu, v případě opomenutí některého závazku či pohledávky náležející do společného jmění si sjednali, že ze závazku je povinen ten z účastníků, který se ke splnění takového závazku smluvně zavázal, a z pohledávky včetně příslušenství je oprávněn ten z účastníků, v jehož prospěch pohledávka svědčí, v případě opomenutí vypořádání některé věci náležející do společného jmění manželů si sjednali, že tato se stává předmětem výlučného vlastnictví toho z účastníků, který má tuto věc ke dni zániku společného jmění ve své oprávněné držbě. Pokud tedy manželé sjednali, že jediné v dohodě o vypořádání SJM specifikované movité věci se stanou vlastnictvím žalobkyně, závazky náležející do společného jmění manželů převezme výlučně žalovaný, pohledávky k účtům u peněžních ústavů budou náležet vždy tomu, na jehož jméno je veden účet, a v případě, že se objeví další v dohodě nespecifikované pohledávky, bude z nich oprávněn ten, komu svědčí, u závazků, že z těchto bude zavázán ten, kdo jej smluvně uzavřel, nebyla dohoda o vypořádání SJM pro žalobkyni nikterak nevýhodná, s ohledem na převzetí všech závazků žalovaným (byť jejich výší se soud nezabýval, neboť pro rozhodnutí věci nebylo toto zjištění významné), byla naopak výhodnější pro žalobkyni. Pro rozpor s dobrými mravy tak dohoda o vypořádání SJM neplatná není. Dále se soud zabýval tím, zda dohoda o vypořádání SJM je neplatná z důvodu omylu ve smyslu ust. § 583 OZ, kterého se žalobkyně dovolala, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Právními předpoklady omylu, který nebyl vyvolán lstí ve smyslu ust. § 584 odst. 2 OZ, je jednak skutečnost, že jde o omyl týkající se skutečnosti rozhodné pro provedení daného právního jednání, když o tuto situaci jde tehdy, pokud by znalost skutečného stavu věci vedla účastníka k tomu, že by dané právní jednání neprovedl vůbec, anebo by jej provedl za podstatně odlišných podmínek, přičemž podstatný omyl se bude často týkat podstatných náležitostí právního jednání, dalším předpokladem je uvedení v omyl druhou stranou, tedy omyl spočívá v činnosti druhé strany, např. podáním nesprávné informace či naopak zamlčením určité informace, dalším předpokladem je vědomost druhé strany o omylu jednajícího, tedy skutečnost, že druhá strana o tomto omylu věděla či vědět musela, posledním předpokladem je pak omluvitelnost omylu, přičemž omyl je neomluvitelný, pokud jej způsobil převážně samotný jednající, ať již tím, že se svým jednáním na vzniku omylu podílel, nebo tím, že při získávání rozhodných skutečností nepostupoval s obvyklou mírou péče a opatrnosti, kterou lze po něm s ohledem na okolnosti případu požadovat. Závěry judikatury Nejvyššího soudu ČR spočívající v tom, že účinné dovolání se neplatnosti omylu dle § 49a věty první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, předpokládá omluvitelnost omylu spočívající v tom, že k omylu došlo přesto, že jednající osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti, že vyvinula obvyklou péči, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnut (viz. R 55/2010, NS 30 Cdo 1251/2002), lze dle názoru soud aplikovat i v poměrech OZ (§ 583 OZ). V případě omylu vyvolaného lstí ve smyslu ust. § 584 odst. 2 OZ, je jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti, přičemž lest je kvalifikovaným jednáním spočívajícím ve vědomém předstírání či naopak zamlčení určitých skutečností, které je vedeno motivem vyvolat u druhé strany omyl a přimět ji k učinění právního jednání.

24. Při aplikaci shora uvedených závěrů vztažených na předmětnou věc soud posuzoval, zda v důsledku toho, že žalovaný prokazatelně zamlčel při uzavření dohody o vypořádání SJM dne 14. 12. 2019 před žalobkyní skutečnost, že mu bylo doručeno rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 6. 12. 2019 o přiznání doplatku Kindergeld za období od března 2014 do prosince 2016, uvedl žalobkyni v omyl, zda se tento omyl týkal podstatné skutečnosti z hlediska uzavření dohody o vypořádání SJM, zda o tomto omylu žalovaný věděl, a zda se z pohledu žalobkyně jednalo o omyl omluvitelný. Vzhledem k rozsahu předmětu vypořádání specifikovaném v dohodě o vypořádání SJM, kdy předmětem bylo vybavení domácnosti (čl. III. dohody o vypořádání SJM) a dluhy ze tří úvěrů, jejichž výši ke dni uzavření dohody dne [datum] soud nezjišťoval (čl. IV. dohody o vypořádání SJM) lze mít za to, že doplatek Kindergeld za období od března 2014 do prosince 2016 ve výši zřejmě 12 752 EUR byl majetkem významným (z hlediska podmínek uzavření dohody o vypořádání SJM podstatnou skutečností), stejně tak soud dospěl k závěru, že omyl byl vyvolán žalovaným, který skutečnost, že mu bylo doručeno rozhodnutí o doplatku před žalobkyní zamlčel. Soud však dospěl k závěru, že se nejednalo o omyl omluvitelný, neboť žalobkyně prokazatelně věděla o podání žádosti o vyplacení Kindergeld adresované [anonymizováno] (ve své účastnické výpovědi uvedla, že žádost podepisovala), vzhledem k tomu, že podmínkou vzniku nároku byla péče o nezletilé dítě a skutečnost, že jeden z rodičů (v tomto případě žalovaný) je daňovým rezidentem SRN (vykonává výdělečnou činnost v SRN), mohla žalobkyně důvodně předpokládat, že Kindergeld bude přiznán. Ostatně o případném vyplacení Kindergeld na základě podané žádosti bylo hovořeno i při jednání opatrovnického soudu dne 15. 11. 2016. Pokud v této situaci uzavřela žalobkyně dohodu o vypořádání SJM ve znění shora uvedeném, přestože věděla o této potenciální pohledávce a mohla ji zohlednit v dohodě o vypořádání SJM, resp. minimálně nezahrnout do dohody čl. V. 5.2., 5.3., když v souladu s těmito ustanoveními dohody o vypořádání SJM je z pohledávky oprávněn žalovaný, nejednala s běžnou péčí a opatrností ve smyslu ust. § 4 odst. 1 OZ, přičemž při svém jednání nevyužila vědomosti o podané žádosti o Kindergeld a o pohledávce z tohoto titulu ve smyslu ust. § 4 odst. 2 OZ. Pokud žalovaný přislíbil vyplacení Kindegeldu žalobkyni při jednání opatrovnického soudu dne 15. 11. 2016, nemá tento slib za situace, kdy následně účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání SJM v písemné formě, v níž byly sjednány odlišné podmínky, resp. v důsledku čl. V. 5.2., 5.3., bylo sjednáno, že v případě pohledávky nespecifikované v dohodě z ní bude oprávněna osoba, které svědčí, s tím, že účinností dohody je zcela vypořádán majetek, pohledávky a dluhy náležející do SJM, dle čl. VII. 7.2. pak bylo sjednáno, že pohledávky z účtu u peněžních ústavů náleží vždy tomu, v jehož prospěch, a na jehož jméno je veden předmětný účet, žádnou právní relevanci. Stejně tak žalobkyně nyní nemůže úspěšně namítat, že dva ze tří dluhů vyplývající z úvěrových smluv specifikovaných v čl. IV. dohody o vypořádání SJM nejsou součástí SJM, pokud dohoda odporuje tomuto tvrzení a jednoznačně v ní účastníci prohlašují, že dluhy z těchto úvěrových smluv spadají do SJM. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně prokazatelně věděla o podané žádosti o Kindergeld, nelze dle názoru soudu shledat v jednání žalovaného spočívajícím v zamlčení informace, že mu bylo doručeno rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 6. 12. 2016 o přiznání doplatku, shledat kvalifikované jednání spočívající ve lsti dle ust. § 584 odst. 2 OZ. Soud dále poukazuje na to, že v souladu s ust. § 3 odst. 2 písm. d) OZ vychází občanský zákoník ze základní premisy v tom směru, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, stejně jako z premisy, že v souladu s ust. § 574 je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

25. Soud tedy dospěl k závěru, že přídavek na dítě – Kindergeld vyplacený za dobu trvání manželství od 15. 8. 2015 do 9. 3. 2017 se stal součástí společného jmění manželů, dohodou o vypořádání SJM byl vypořádán veškerý majetek, pohledávky a závazky tvořící předmět společného jmění manželů, včetně pohledávek, které nebyly výslovně specifikovány v této dohodě, přičemž tato dohoda není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, ani neplatná z důvodu omylu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že dohodou o vypořádání SJM byl vypořádán veškerý majetek, pohledávky a dluhy včetně těch, jejichž vypořádání se žalobkyně v nyní projednávané věci domáhala, a to vybavení domácnosti na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně] (čl. III. dohody o vypořádání SJM), peněžních prostředků na účtech (čl. VII. dohody o vypořádání SJM), zůstatku úvěru [číslo] (čl. IV. dohody o vypořádání SJM), v případě pohledávky žalovaného k účtu u peněžního ústavu, na něž byly připsány finanční prostředky – Kindergeld pak čl. V. 5.2., 5.3., čl. VII. 7.

2. V řízení bylo přitom nerozhodné, zda doplatek Kindergeld za období od března 2014 do prosince 2016 byl vyplacen na účet vedený na jméno žalovaného před podpisem dohody o vypořádání SJM dne 14. 12. 2016, či v prosinci 2016 po tomto datu, neboť v čl. V. 5.2., 5.3., čl. VII. 7.2. si účastníci vypořádali veškerý majetek, dluhy i pohledávky náležející do jejich společného jmění manželů.

26. Skutečnost, že žalovaný obdržel Kindergeld pak byla i jedním z důvodů zvýšení výživného na nezletilé rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 1. 2019, a to na částku 5 500 Kč od 1. 9. 2018 na nezletilého [jméno], na částku 4 500 Kč od 1. 9. 2017 na nezletilého [jméno].

27. Soud tedy žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem I. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) dle zásady úspěchu ve věci. Žalovaný byl v řízení v plném rozsahu úspěšný, neboť soud žalobu zcela zamítl. Soud tak žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně zástupkyně žalovaného dle § 8 odst. 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), vypočtené z poloviny hodnoty částky, která měla být dle tvrzení žalobkyně vyplacena na Kindergeld od března 2014 do března 2017, tedy poloviny ze součtu částky 303 264 Kč a 72 144 Kč, tedy z tarifní hodnoty v výši 187 704 Kč, dle § 7 bod 5 AT ve výši 8 620 Kč za jeden úkon poskytnuté právní služby, a to za úkony spočívající v přípravě a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, vyjádření ve věci samé ze dne 17. 12. 2019, doplněného podáním ze dne 9. 1. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT počítáno jako jeden úkon, účasti na jednání soudu dne 12. 2. 2020 v době od 10:00 hod. do 12:53 hod. počítáno za dva úkony dle § 11 odst. 1 písm. g) AT v celkové výši 34 480 Kč, náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč za čtyři poskytnuté úkony právní služby ve výši 1 200 Kč. Advokátka žalovaného je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalovanému ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů v částce 7 493 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 43 173 Kč má žalobkyně dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokátky žalovaného.