13 C 65/2018

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Homolkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa svědka a žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa původní účastnice, svědka a žalované zastoupená advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 224 890 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 224 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 38 026,30 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 279 197,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala zaplacení částky 774 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem pozemku par. č. st. [číslo] v katastrálním území Cheb, jehož součástí je budova, ve které se nachází prostory sloužící k podnikání. Žalovaná uzavřela dne 1. 9. 2015 s odvolaným jednatelem žalobkyně nájemní smlouvu, jejímž předmětem měl být nájem prostor v prvním a druhém nadzemním podlaží předmětné budovy. Žalovaná prostory užívala. Žalobkyně považovala předmětnou nájemní smlouvu za neplatnou, proto se domáhala vyklizení nemovité věci. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 10. 2017, č. j. 13 C 13/2017-63, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2018, č. j. 25 Co 29/2018-94, bylo rozhodnuto o vyklizení předmětných prostor. Platnost smlouvy byla řešena jako otázka předběžná s tím, že bylo konstatováno, že předmětná nájemní smlouva je neplatná. V období od 1. 9. 2015 do 30. 4. 2018 žalovaná nemovitou věc užívala bez právního důvodu. Za přiměřenou částku za užívání nemovité věci žalobkyně považuje částku stanovenou ve smlouvě, tj. částku 24 200 Kč měsíčně (včetně DPH). Z toho důvodu požaduje bezdůvodné obohacení ve výši 774 400 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Své stanovisko odůvodnila tím, že se žalobkyní uzavřela smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání na adrese [adresa původní účastnice, svědka a žalované]. Žalovaná není osobou právně vzdělanou, byla však v situaci, kdy oba jednatelé sdělovali, že ten druhý z nich není jednatelem. Žalované tak nezbývalo, než jednat v důvěru v zápis v obchodním rejstříku, kde byl jako jednatel uveden ing. [celé jméno svědka]. Následně se žalovaná z důvodu opatrnosti obrátila na advokáty, kteří žalovanou poučili ve smyslu ustanovení § 121 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Žalovaná nesouhlasila s tvrzením, že je nájemní smlouva absolutně neplatná. V průběhu řízení žalovaná uplatnila námitku započtení, když proti pohledávce žalobkyně započetla svoji pohledávku ve výši 224 890 Kč z titulu úhrady za poskytované bezpečnostní služby.

3. Okresní soud v Chebu již jednou ve věci rozhodl, když rozsudkem ze dne 14. 11. 2019, č. j. 13 C 65/2018-195 žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 774 400 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení.

4. K odvolání žalované se věcí zabýval Krajský soud v Plzni, který rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č. j. 64 Co 83/2020-236, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do částky 549 510 Kč (výrok I.), ve zbývající části ohledně částky 224 890 Kč a úroku z prodlení ve výši 81 984,61 Kč rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). Ohledně části, v níž zrušil odvolací soud rozhodnutí zdejšího soudu, uložil, aby se zabýval pohledávkou žalované namítnutou k započtení a aby v novém řízení účastníky poučil v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), o jejich břemenu tvrzení a důkaznímu. Soud prvního stupně také zaměří pozornost na posouzení platnosti smlouvy, pokud bude smlouva neplatná, nárok žalované posoudí z titulu bezdůvodného obohacení. V takovém případě nelze vycházet ze smluvené paušální částky 100 000 Kč měsíčně, ale je třeba žalovanou vést k tvrzení, jaké konkrétní bezpečnostní služby pro žalobkyni vykonala a zabývat se jejich obvyklou cenou. Za bezpečnostní službu, za kterou by žalované náležela přiměřená odměna, nelze považovat její činnost bránící jednateli žalobkyně [příjmení] [příjmení] a jemu loajálních zaměstnanců v přístupu do areálu v době, kdy mezi ním a Ing. [celé jméno svědka] probíhal boj o ovládnutí firmy. Po provedení účastníky k tomu označených důkazů pak soud prvního stupně znovu posoudí oprávněnost zbývající částky pohledávky žalobkyně a pohledávky žalované namítnuté k započtení.

5. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně úroku z prodlení ve výši 43 958,31 Kč. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 6. 2021, č. j. 13 C 65/2018-278, pak bylo řízení v této části zastaveno.

6. Předmětem řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 224 890 Kč a úroku z prodlení ve výši 38 026,30 Kč. Naproti tomu žalovaná již dříve uplatnila námitku započtení své pohledávky vůči žalobkyni z titulu plnění ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem nemovité věci, a to pozemku par. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v katastrálním území a obci [obec]. Dále má soud za prokázané, že dne 1. 9. 2015„ byla uzavřena“ smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání mezi žalobkyní, za kterou jednal [celé jméno svědka], a žalovanou ohledně nájmu prostor v prvním a druhém nadzemním podlaží domu [adresa] nacházejícího se na pozemku par. č. st. [číslo] v obci [obec]. Soud má také za prokázané, že [celé jméno svědka] byl odvolán z funkce jednatele žalobkyně na valné hromadě konané dne 22. 8. 2013. Následně žalovaná provedla započtení své pohledávky z titulu poskytovaných bezpečnostních služeb na pohledávku žalobkyně uplatněnou v tomto řízení.

8. Vlastnické právo žalobkyně k nemovité věci je prokazováno informací o pozemku. Uzavření smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání je prokazováno předmětnou nájemní smlouvou ze dne 1. 9. 2015. Z této listiny též vyplývá skutečnost, že jménem žalobkyně tuto smlouvu sjednal a podepsal [celé jméno svědka], vystupující jako jednatel žalobkyně. Odvolání [celé jméno svědka] z funkce jednatele žalobkyně je soudu známo ze spisu sp. zn. 13 C 13/2017. Jednání směřující k započtení pohledávky žalované na část pohledávky žalobkyně je prokazováno dopisy o započtení vzájemných pohledávek a fakturami žalované. Tyto důkazy na sebe logicky navazují, nejsou mezi nimi žádné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O jejich hodnověrnosti neměl soud žádné pochybnosti.

9. Soud po zhodnocení provedených důkazů ve smyslu § 132 OSŘ dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Podle § [číslo] odst. 1 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Z provedeného dokazování vyplývá, že [celé jméno svědka] uzavřel jménem žalobkyně se žalovanou dne 1. 9. 2015 smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání. V té době ovšem Ing. [celé jméno svědka] nebyl jednatelem žalobkyně, neboť byl z této funkce odvolán na valné hromadě žalobkyně konané dne 22. 8. 2013. Od tohoto dne [celé jméno svědka] není jednatelem žalobkyně a nebyl jím tedy ani v den uzavření předmětné nájemní smlouvy dne 1. 9. 2015. Za této situace [celé jméno svědka] nemohl za žalobkyni uzavřít předmětnou nájemní smlouvu.

12. Žalovaná se sice bránila tím, že jednala v důvěru v zápis ve veřejném rejstříku, ale žalovaná nemohla být v dobré víře v tento zápis v obchodním rejstříku (ohledně skutečnosti, že Ing. [celé jméno svědka] je jednatelem žalobkyně) a musela ji být známa faktická situace ohledně původních statutárních orgánů žalobkyně a sporu mezi nimi, tj. sporu mezi původními jednateli žalobkyně [celé jméno svědka] a Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. Žalované musela být známa i skutečnost, že Ing. [celé jméno svědka] byl odvolán z funkce jednatele žalobkyně. Soudu je totiž z úřední činnosti (ze spisů sp. zn. 23 E 134/2013, 23 E 28/2014 a 23 E 45/2014) známo, že u podepsaného soudu probíhala tři řízení o výkonu rozhodnutí, kdy žalovaná bránila vstupu zaměstnanců žalobkyně a jejího druhého jednatele [příjmení] [příjmení] do objektu žalobkyně. Současně bylo u zdejšího soudu vedeno jiné řízení (sp. zn. 20 C 96/2014) přímo mezi účastníky tohoto řízení. Ve všech řízeních vždy přišla na řadu otázka, kdo je jednatelem žalobkyně. O skutečnosti, že Ing. [celé jméno svědka] není jednatelem žalobkyně byla žalovaná informována i v rámci dopisu Ing. Hrdého ze dne 23. 9. 2013. Ze všech uvedených skutečností je zřejmé, že žalovaná se delší dobu před podpisem předmětné nájemní smlouvy aktivně účastnila různých jednání (úkonů) ve vyhroceném vztahu mezi původními společníky a jednateli žalobkyně. Z uvedených důvodů má soud za to, že žalovaná nemohla být v dobré víře v zápis v obchodním rejstříku ohledně jednatele [celé jméno svědka] v době podpisu smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání. Uvedené závěry soudu odpovídají též závěrům soudu ohledně této otázky v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 13/2017.

13. Z výše uvedeného vyplývá, že smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 1. 9. 2015 nebyla platně uzavřena, neboť na straně žalobkyně jednala osoba, která nebyla oprávněná za žalobkyni právně jednat. Předmětná nájemní smlouva tak není platným právním jednáním a z toho důvodu žalovaná užívala prostory v budově [adresa] bez právního důvodu.

14. Nájemné za období od 1. 9. 2015 do 30. 4. 2018 ani jiná úhrada za užívání předmětných prostor nebyly ze strany žalované uhrazeny. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat podle § [číslo] odst. 1 ObčZ. Žalobkyně vyčíslila toto obohacení ve výši stanoveného nájemného za užívání předmětných prostor. Soudu je z úřední činnosti známo, že výše nájemného sjednaného ve smlouvě (byť neplatné) odpovídá běžnému nájemnému ve městě [obec] v té době. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný, když se jedná část nároku za užívání prostor sloužících k podnikání za období od 1. 9. 2015 do 30. 4. 2018, jak bylo učiněno žalobou předmětem řízení, ve výši 24 200 Kč měsíčně.

15. Proti této pohledávce ve zbývající výši 224 890 Kč žalovaná provedla započtení na svoji pohledávku z titulu smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb.

16. Smlouva o poskytování bezpečnostních služeb ze dne 9. 9. 2013 společně s jejími doplňky ze dne 30. 9. 2013 a 1. 8. 2015 je ovšem neplatným právním jednáním, a to ze zcela shodných důvodů, jako byla dovozována neplatnost smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání. Také smlouvu o poskytování bezpečnostních služeb uzavřel za právní předchůdkyni žalobkyně [celé jméno svědka], který v té době nebyl jednatelem společnosti. Pro stručnost si soud dovoluje odkázat na argumentaci uvedenou výše v odstavcích [číslo] – 13. Nárok žalované by tak bylo možné posuzovat dle zásad bezdůvodného obohacení.

17. V souladu s pokynem odvolacího soudu podepsaný soud při jednání dne 10. 6. 2021 poučil mimo jiné žalovanou podle § 118a odst. 1, 3 OSŘ o tom, aby doplnila svá tvrzení ohledně toho, jaké konkrétní bezpečnostní služby žalovaná pro žalobkyni vykonávala, tedy jaké úkony, v jakém rozsahu, v jakém období a v jakém počtu osob. Současně žalovanou vyzval, aby k takto doplněným tvrzením označila důkazy. K tomu ji soud poskytl lhůtu 1 měsíce. Tato lhůta tak uplynula dne 10. 7. 2021. Během této lhůty žalovaná ve dnech 8. 7. a 9. 7. 2021 označila důkazy, a to výslechy svědků [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. Současně předložila nabídku bezpečnostních služeb [právnická osoba], a.s. a knihu služeb [právnická osoba], s.r.o. Z uvedeného je zřejmé, že ve stanovené lhůtě žalovaná žádným způsobem svá tvrzení ohledně své pohledávky vyplývající ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb nedoplnila. Pouhý odkaz na předložené důkazy není takovým doplněním tvrzení, ze kterých by se dalo vůbec dovozovat, na základě jakých skutečností žalovaná uplatňuje svoji pohledávku vůči žalobkyni.

18. Žalovaná neunesla své břemeno tvrzení a neprokázala existenci své pohledávky z titulu poskytnutých bezpečnostních služeb žalobkyni. Soud se tak pohledávkou namítanou k započtení nemohl zabývat. Z těchto důvodů pak soud žalobě vyhověl i ve zbývající části 224 890 Kč, včetně úroku z prodlení, jehož výše odpovídá zákonným kritériím (§ 1970 ObčZ a vyhláška č. 351/2013 Sb.).

19. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nedoplnila svá tvrzení ohledně existence pohledávky vůči žalobkyni z důvodu poskytnutých bezpečnostních služeb, soud zamítl návrh na provedení dokazování výslechy svědků [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] a dále nabídkou bezpečnostních služeb a knihami služeb, když tyto důkazy byly nadbytečné, neboť soudu nebyla předložena žádná tvrzení, která měla být těmito důkazy prokazována.

20. Ostatní důkazy, které byly v řízení provedeny, nebyly pro posouzení věci podstatné a soud se jimi dále nezabýval.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, když soud její žalobě zcela vyhověl. Z těchto důvodů má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Náklady žalobkyně spočívaly jednak v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 30 976 Kč a jednak v nákladech na její zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za řízení před soudem prvního stupně do vydání původního rozsudku ve věci na odměnu advokáta za deset úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, porada s klientem dne 13. 8. 2018, vyjádření k odporu žalované, další porada s klientem dne 29. 4. 2019 a účast na čtyřech jednáních soudu ve dnech 28. 2. 2019, 2. 5. 2019, 20. 6. 2019 a 14. 11. 2019) po 11 420 Kč, na náhradu za hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu cestovních výdajů ze sídla kanceláře v [obec] k jednání soudu v [obec] a zpět ve dnech 28. 2., 2. 5., 20. 6. a 14. 11. 2019 při použití osobního automobilu zn. Hyundai, [registrační značka] ve výši 2 890,84 Kč za jednu cestu, tj. celkem 11 563,36 Kč. Součástí nákladů advokáta je též náhrada za ztrátu času na cestě za čtyřikrát deset půlhodin po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily za původní řízení před soudem prvního stupně 191 619,66 Kč.

22. Za návrh na vydání předběžného opatření má advokát právo na odměnu v poloviční výši, tj. v částce 5 710 Kč, a paušální náhradu za hotové výdaje advokáta ve výši 300 Kč. I v tomto případě je součástí náhrady nákladů řízení 21 % DPH, která činí 1 262,10 Kč. Za řízení o vydání předběžného opatření tak žalobkyni náleží náhrada nákladů ve výši 7 272,10 Kč.

23. Za odvolací řízení náleží žalobkyni náhrada ve výši 31 014 Kč, a to za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 9. 6. 2020) po 11 420 Kč, paušální náhrada na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu cestovních výdajů ze sídla kanceláře v [obec] k jednání soudu v [obec] a zpět dne 10. 6. 2020 při použití osobního automobilu zn. Hyundai ve výši 2 770,58 Kč. Součástí nákladů advokáta je též náhrada za ztrátu času na cestě za šest půlhodin po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně činily 31 014 Kč. Žalobkyně měla ovšem úspěch pouze ve 42 % (odvolací soud potvrdil rozsudek co do 71 % /do částky 549 510 Kč; neúspěch ve věci tak činil 29 %, proto má žalobkyně právo na 42 % nákladů řízení). 42 % z částky 31 014 Kč činí 13 025,88 Kč.

24. Konečně v řízení po zrušení části původního rozsudku spočívaly náklady žalobkyně v nákladech na její zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za pět úkonů právní pomoci (doplnění tvrzení ze dne 12. 2. 2021, návrh na neprovedení důkazu ze dne 7. 9. 2021, porada s klientem dne 21. 3. 2022 a účast na dvou jednáních soudu ve dnech 10. 6. 2021 a 21. 4. 2022) po 9 220 Kč, na náhradu za hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu cestovních výdajů ze sídla kanceláře v [obec] k jednání soudu v [obec] a zpět ve dnech 10. 6. 2021 a 21. 4. 2022 při použití osobního automobilu zn. Hyundai ve výši 2 770,58 a 3 232,91 Kč. Součástí nákladů advokáta je též náhrada za ztrátu času na cestě za dvakrát deset půlhodin po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily za následující řízení před soudem prvního stupně 67 280,22 Kč.

25. Celkem tedy náklady žalobkyně v tomto řízení činily 279 197,86 Kč.