13 C 8/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Homolkou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 1 233 120,50 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 81 148 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 81 148 Kč od 31. 3. 2016 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbývající části, tj. ohledně částky 1 151 972,50 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 129 044,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných , Jméno advokáta, .

1. Žalobci se původní žalobou, která byla soudu doručena již dne 31. 3. 2016, domáhali, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovité věci par. č. st. , číslo, o výměře , výměra, m², jejíž součástí je objekt bydlení č. p. , číslo, , zapsané v katastru nemovitostí u , katastrální úřad, , , katastrální pracoviště, na listu vlastnictví č. , číslo, pro obec a katastrální území , obec, . Požadovali vypořádání v tzv. širším rozsahu, kdy navrhovali zohlednit také další finanční vztahy mezi nimi vyplývající ze spoluvlastnického podílu k předmětné nemovité věci. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 10. 2022, č. j. 13 C 16/2016-493, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 3. 2023, č. j. 13 C 26/2016-522 a rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2023, č. j. 14 Co 126/2023-618, soud vyloučil k samostatnému projednávání návrhy žalobců o zaplacení částek 442 735,50 Kč, 17 385 Kč a 773 000 Kč k samostatnému projednávání.

2. Předmětem tohoto řízení na základě původně podané žaloby žalobců tak byl nárok žalobců na zaplacení částky 1 233 120,50 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o součet nároků žalobců na zaplacení částek 442 735,50 Kč z titulu odměny žalobce za správu nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví, 17 385 Kč z titulu úhrady podílu nákladů – investic do společného majetku a 773 000 Kč jako náhradu škody za úmyslné jednání žalovaných, kterou způsobili mařením uzavírání a prodlužování nájemních smluv k bytovým jednotkám v předmětném domě.

3. Žalovaní s uplatněnými nároky nesouhlasili, namítli promlčení nároků žalobců a navrhli zamítnutí žaloby.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci byli podílovými spoluvlastníky nemovité věci par. č. st. , číslo, o výměře , výměra, m², jejíž součástí je objekt bydlení č. p. , číslo, , zapsané v katastru nemovitostí u , katastrální úřad, , , katastrální pracoviště, na listu vlastnictví č. , číslo, pro obec a katastrální území , obec, . Původně měli žalobci ve společném jmění manželů podíl ve výši jedné poloviny a žalovaný , Jméno žalované B, byl vlastníkem druhé poloviny. Později tuto polovinu vlastnila žalovaná , Jméno žalované A, . O vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 10. 2022, č. j. 13 C 16/2016-522, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2023, č. j. 14 Co 126/2023-618. Poté došlo k uzavření dohody mezi podílovými spoluvlastníky s tím, že celou nemovitost nabyla , Jméno žalované A, . Konečně aktuálně jsou podílovými spoluvlastníky pouze žalovaní, a to žalovaná , Jméno žalované A, s podílem , velikost, a žalovaný , Jméno žalované B, s podílem , velikost, . Dále má soud za prokázané, že mezi původními podílovými spoluvlastníky manžely , Příjmení žalobců, a , Jméno žalované B, byla uzavřena dohoda, podle které správu nemovité věci měl zajišťovat žalobce a za to mu měla náležet odměna ve výši 150 Kč za hodinu a maximálně 5 Kč za 1 km při využívání osobního automobilu. Současně má soud za prokázané, že vztahy mezi žalobci a žalovanými jsou velmi špatné a vedly ve své podstatě k ochromení společné správy nemovité věci.

5. Skutečnosti ohledně podílového spoluvlastnictví účastníků a výše jejich podílů byly mezi účastníky nesporné, navíc jsou prokazovány informací o pozemku a výpisy z katastru nemovitostí. Ze stejných listin, pouze z jiného období, pak vyplývají další převody spoluvlastnických podílů mezi účastníky. Zrušení a vypořádání podílového spolu-vlastnictví původních spoluvlastníků (žalobců a žalovaných) vyplývá z příslušných rozhodnutí zdejšího a odvolacího soudu. Uzavření dohody o správě nemovité věci mezi manžely , Příjmení žalobců, a , Jméno žalované B, je prokazováno zejména e-mailovou komunikací mezi účastníky. V podstatě ovšem tato skutečnost byla mezi nimi nesporná, kdy žalovaní ji žádným způsobem nezpochybňovali. Ze stejných důkazů pak vyplývá také obsah takové dohody, tj. výše odměny za práci žalobce a náhrada za ujetý kilometr. Velmi špatná úroveň vztahů mezi účastníky vyplývá z rozsáhlé písemné i e-mailové korespondence mezi nimi. Tyto důkazy na sebe navazují, doplňují se, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení.

6. Podle § 609 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

7. Podle § 629 odst. 1 ObčZ promlčecí lhůta trvá 3 roky.

8. Jak vyplývá zvýše uvedeného, předmětem tohoto řízení byly celkem tři nároky uplatněné žalobci vůči žalovaným. V prvé řadě je to nárok ve výši 442 735,50 Kč z titulu odměny žalobce , Jméno žalobce A, za správu nemovité věci. Za druhé je to nárok ve výši 17 385 Kč z důvodu úhrady výdajů, které za žalované hradili žalobci na nákladech za předmětnou nemovitost (výdaje za vodné a stočné a pojištění nemovitosti). A konečně třetím nárokem ve výši 773 000 Kč byl nárok žalobců na náhradu škody, která jim měla vzniknout úmyslným jednáním žalovaného , Jméno žalované B, při maření uzavírání nových a prodlužování stávajících nájemních smluv s nájemci (potenciálními) jednotlivých bytových jednotek v předmětném domě.

9. Prvním nárokem uplatněným v žalobě byl tedy nárok titulu odměny žalobce , Jméno žalobce A, za správu nemovité věci v celkové výši 442 735,50 Kč. V rámci tohoto nároku žalobci uplatňovali nárok na odměnu ve výši 150 Kč za 1 hodinu práce. Svůj nárok v této části žalobci specifikovali následovně:ObdobíHodinySazba v Kč/hod.Částka v KčKmČástka za km v Kč2006455,015068 250,-4 035,020 570,-20071 664,0150249 600,-12 762,564 277,-2008458,015068 700,-5 818,031 841,-2009158,515023 775,-2 795,014 405,-2010338,015050 700,-4 173,021 269,-2011142,515021 375,-2 830,014 306,-2012157,515023 625,-4 070,021 273,-2013139,015020 850,-4 800,024 989,-2014101,815015 262,502 000,010 568,-2015152,015022 800,-456,02 412,-2016158,015023 700,-800,04 078,-201717,51502 625,-400,02 063,-Celkem3 941,8591 262,5044 939,5232 051,-Celkem si tedy žalobce za období od roku 2006 do roku 2017 vyúčtoval odměnu za svoji práci spojenou se správou a údržbou nemovité věci ve výši 591 262,50 Kč. Dále požadoval náklady na cestovné za toto období v celkové výši 232 051 Kč a také náhradu za ztrátu na cestě v celkové výši 62 151 Kč. Celkem tedy takto žalobci za období od roku 2006 do roku 2017 vyúčtovali částku 885 464,50 Kč. Po žalovaných požadovali ½ těchto nákladů, což činí částku 442 732,25 Kč.

10. V této části lze nárok žalobců hodnotit jako plnění z nepojmenované smlouvy podle § 1 724 a následujících ObčZ, kdy smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

11. Po provedené dokazování má soud jednoznačně za prokázané, zejména e-mailovou komunikací mezi účastníky (ve spise založené především na č. l. 50 a 56), že mezi nimi byla uzavřena dohoda o tom, že žalobce bude zajišťovat správu nemovité věci a za to mu bude náležet odměna ve výši 150 Kč za hodinu práce. Je ovšem zřejmé, že obsah takové dohody nebyl žalovanými nijak zpochybňován. Spor mezi účastníky byl pouze ohledně výše nárokované odměny, tj. zejména ohledně rozsahu práce žalobce a jeho vyúčtování.

12. I na takovou dohodu ovšem dopadají ustanovení ObčZ o promlčení, jak jsou citována výše. Žalovaní ve svém vyjádření soudu uplatnili námitku promlčení, proto se soud nejprve zabýval tím, zda nárok žalobců není promlčen. Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že žalobci požadovali odměnu za správu nemovité věci a s tím spojené další náklady za období od roku 2006 do roku 2017. Žaloba v této věci byla soudu doručena dne 31. 3. 2016. Jednotlivé nároky mohli žalobci uplatnit vždy bezprostředně poté, co jim takový nárok vznikl. Promlčecí doba činí tři roky (§ 629 odst. 1 ObčZ). Z toho vyplývá, že žalobci mohli žalobou úspěšně uplatnit pouze své nároky za dobu od 31. 3. 2013. Nároky do tohoto data jsou promlčené, když marně uplynula tříletá promlčení lhůta pro jejich uplatnění. Promlčeny jsou tedy nároky za období let 2006 až 2012.

13. V části týkající se vlastní odměny za správu nemovité věci žalobci uplatnili celkem částku 591 262,50 Kč, z toho jedna polovina požadovaná po žalovaných činí 295 631,25 Kč. Z toho za období let 2006 – 2012 činí tento nárok částku 506 025 Kč. Žalobci požadovali po žalovaných ½, což činí 253 012,50. Z uplatněného nároku 295 631,25 Kč je tedy promlčen nárok ve výši 253 012,50 Kč. Soud se tak mohl zabývat pouze nároky za období od roku 2013 do roku 2017. Podle vyúčtování žalobců zachyceného ve výše uvedené tabulce činila odměna za práci za tuto dobu částku 85 245 Kč. Z toho mají žalobci po žalovaných nárok na ½, tj. na částku 42 622,50 Kč.

14. Obdobně se týká také nároku na náhradu cestovních výdajů. I zde je prokázáno, že mezi účastníky byla dohoda o tom, že si žalobce bude účtovat cestovní náhrady, a to do výše 5 Kč za 1 km. Ani toto nebylo žalovanými zpochybňováno, když tuto skutečnost potvrdili samotní žalovaní naposledy ve svém závěrečném návrhu. V této části žalobci vyúčtovali za roky 2006 – 2017 celkem částku 232 051,- Kč, když po žalovaných požadovali opět 1/2 připadající na jejich podíl, tj. částku 116 025,50 Kč. V této části tohoto uplatněného nároku se období let 2006 – 2012 týká částka 187 941 Kč, z čehož jedna polovina činí 93 970,50 Kč. I v tomto rozsahu je nárok žalobců promlčen z důvodů uvedených výše. To znamená, že v části náhrady nákladů na cestovné se soud mohl zabývat pouze nárokem za období let 2013 – 2017, za které žalobci vyúčtovali celkem částku 42 280 Kč, kdy ½ z toho činí 21 140 Kč.

15. V rámci této první části uplatněného nároku v celkové výši 442 735,50 Kč dále žalobci uplatňovali ještě náhradu za ztrátu času na cestě v celkové výši 62 151 Kč. V této části není vůbec zřejmé, jak žalobci k dané částce dospěli. Soud se ovšem dále nezabýval konkretizací tohoto nároku, neboť z provedeného dokazování má za prokázané, že dohoda stran ohledně účtování odměny za práci se týkala pouze odměny za skutečně odvedenou práci ve výši 150 Kč za hodinu a náhrady cestovních výdajů ve výši do 5 Kč za 1 km, jak již bylo uvedeno výše. Ze žádné komunikace ovšem nevyplývá, že by dohoda účastníků snad byla i ohledně náhrady za ztrátu času na cestě. Žádná taková dohoda tedy mezi účastníky uzavřena nebyla (ohledně náhrady za ztrátu času na cestě).

16. S ohledem na výše uvedené závěry soudu lze ohledně prvního uplatněného nároku žalobců ve výši 442 735,50 Kč z titulu odměny za práci žalobce a nákladů na cestovné uzavřít, že žalobci mají nárok pouze na částku 42 622,50 Kč, jako ½ podílu žalovaných na této odměně za období od roku 2013 do roku 2017. Obdobně pak mají nárok na ½ vyčíslených nákladů na cestovné za uvedené období ve výši 21 140 Kč. Celkem tedy v této části mají žalobci nárok na částku 63 762,50 Kč. Ve zbývající části je nárok žalobců promlčen. V části 62 151 Kč na náhradě ztráty času na cestě pak nárok žalobců vůči žalovaným vůbec nevznikl .

17. Je skutečností, že veškeré uplatněné nároky žalobců v této části nebyly zcela jednoznačně specifikovány ve smyslu, že by bylo zřejmé, co kterou konkrétní hodinu své práce žalobce vykonával, ale z obsahu veškeré e-mailové komunikace mezi účastníky je zřejmé, že celou správu nemovitosti v předmětném období zajištoval právě pouze žalobce , Jméno žalobce A, . Je také zřejmé, že v období let 2013 až 2017 žalobce vyúčtoval práci v rozsahu 100 - 150 hodin ročně (s výjimkou roku 2017, kdy účtoval pouze 17,5 hodiny), což je podle soudu zcela přiměřené, neboť se v podstatě v průměru jedná o 2 - 3 hodiny práce týdně, což je podle soudu zcela adekvátní velikosti předmětného bytového domu, počtu jednotek v domě a stavu objektu. Zcela shodné závěry pak soud učinil i ohledně účtovaných nákladů na náhradu cestovních výdajů za dané období.

18. Dalším uplatněným nárok byl požadavek na zaplacení částky 17 385 Kč z titulu podílu žalovaných na nákladech spojených s provozem nemovité věci hrazených výlučně žalobci. Konkrétně se jedná o náklady za vodně a stočné ve výši 12 594 Kč podle faktury společnosti , právnická osoba, č. , číslo, , za vodné a stočné ve výši 12 113 Kč podle faktury stejné společnosti č. , číslo, a náklady na pojištění domu ve výši 10 064 Kč.

19. V této části uplatněného nároku musí soud v prvé řadě uvést, že předmětem řízení byla pouze uvedená částka 17 385 Kč. Žalobci sice v průběhu řízení hovořili o tom, že se tato částka v postupem doby neustále zvyšuje, když takto nad rámec svého podílu musí hradit i další náklady za žalované (v podstatě stále za vodné a stočné a pojištění nemovité věci za další období), ovšem žádný řádný procesní návrh žalobců na změnu žaloby v tomto směru nebyl učiněn. Předmětem řízení tak v této části stále zůstala částka 17 385 Kč jako ½ nákladů hrazených žalobci za žalované na vodné s stočné a pojištění nemovité věci.

20. Podle § 2991 odst. 1 ObčZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. V této části předmětu řízení má soud za prokázané fakturami společnosti , právnická osoba, č, , číslo, a č. , číslo, a výzvou , právnická osoba, , že tyto subjekty vyúčtovaly za vodné s stočné a za pojištění celkem částku 34 771 Kč (součet částek 12 594 Kč, 12 113 Kč a 10 064 Kč). E-mailovými výzvami, které adresoval žalobce , Jméno žalobce A, žalovanému , Jméno žalované B, , má soud dále za prokázané, že žalobci vždy vyzvali žalované k úhradě ½ těchto nákladů. Z výpisů z účtu pak vyplývá, že žalobci tyto částky skutečně uhradili. Z toho jedna polovina připadající na žalované z těchto částek činí právě 17 385,50 Kč. V této části se žalovaní na úkor žalobců obohatili, když žalobci za ně hradili část nákladů spojených s provozem nemovité věci, které jinak měli hradit žalovaní sami. Z těchto důvodů je nárok žalobců ve výši 17 385 Kč důvodný.

22. Konečně třetím uplatněným nárokem žalobců v tomto řízení byl nárok na zaplacení částky 773 000 Kč z titulu náhrady škody, a to za ušlý zisk, který měl vzniknout zaviněným jednáním žalovaného, a to jeho obstrukčním přístupem a mařením uzavírání nových nájemních smluv, případně dodatků ke stávajícím nájemcům (jak tvrdili žalobci).

23. Podle § 1139 ObčZ navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, a nebo zda se uskuteční vůbec nemá (odst. 1). Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny (odst. 2).

24. Svůj nárok v této části žalobci odůvodnili tím, že u bytové jednotky označené jako , název, poslední nájemné činilo částku 6 500 Kč, k ukončení smlouvy došlo k 31. 8. 2010 a do konce roku 2017 tak z důvodu neobsazení této bytové jednotky ušel zisk ve výši 572 000 Kč. Obdobně u bytové jednotky číslo , název, , byt o velikosti , velikost, , činilo poslední nájemné 5 500 Kč, nájemní smlouva skončila k 30. 6. 2014 a ušlé nájemné do konce roku 2017 činilo 231 000 Kč. U bytové jednotky , název, , , velikost, , bylo poslední nájemné ve výši 3 500 Kč, nájemní smlouva skončila k 31. 5. 2013 a do konce roku 2017 ušlo na nájemném 192 500 Kč. Dále u bytové jednotky , název, , byt o velikosti , velikost, , činilo nájemné 5 000 Kč, nájem byl ukončen k 30. 6. 2014 a do konce roku 2017 tak činil ušlý zisk částku 210 000 Kč. U bytové jednotky , název, , byt , velikost, , činilo poslední nájemné částku 5 000 Kč, nájem skončil k 28. 2. 2015 a do konce roku 2017 tak ušlo na nájemném 170 000 Kč. Konečně u bytové jednotky č. , název, , byt o velikosti , velikost, , činilo nájemné 5 500 Kč, nájem byl ukončen k 31. 5. 2015 a do konce roku tak ušlo na nájemném 170 500 Kč. Celkem pak žalobci po žalovaných požadovali 1/2 z těchto částek tedy částku 773 000 Kč.

25. V této části nároku považuje soud nárok žalobců za zcela hypotetický. Z provedeného dokazování, zejména e-mailové komunikace mezi účastníky, je zřejmé, že nešlo obývat veškeré bytové jednotky po celou dobu (tomu např. e-mail na č. listu 42 spisu). Pokud mezi účastníky byl spor o využívání jednotlivých bytů, včetně sporu o to s kým, zda a za jakých podmínek uzavřít nájemní smlouvu s jednotlivými nájemci, mělo toto být řešeno některým ze spoluvlastníků postupem podle § 1139 odst. 2 ObčZ, jako neshody spoluvlastníků při správě společné věci. V souladu s tímto ustanovením, pokud žalobci chtěli uzavřít nájemní smlouvu a žalovaný s tímto nesouhlasil, respektive nájemní smlouvu neuzavřel, měli žalobci postupovat tak, že by se domáhali svého práva postupem podle uvedeného ustanovení, tj. žalobou soudu.

26. Z provedeného dokazování má ovšem soud také za prokázané, že v období od roku 2010 do roku 2015, kdy měly skončit nájmy u výše uvedených bytových a nebytových jednotek v domě a , Jméno žalované B, měl činit obstrukce při uzavírání nových nájemních (nebo prodlužování stávajících) smluv, je zřejmé, že byly uzavřeny jiné nájemní smlouvy, které podepsal i žalovaný , Jméno žalované B, . Tyto smlouvy jsou obsahem spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 13 C 26/2016, kde jsou na č. l. 79, 85, 91 a 97 založeny nájemní smlouvy, které podepsal i žalovaný , Jméno žalované B, . Konkrétně se jednalo o nájemní smlouvy z , měsíc, , rok, s nájemcem p. , jméno FO, , z , měsíc, , rok, s nájemcem , jméno FO, , z , měsíc, , rok, s nájemkyní , jméno FO, a konečně z , měsíc, , rok, s nájemkyní , jméno FO, . Z některých e-mailových dopisů žalobce , Jméno žalobce A, vyplývá, že opakovaně vyzýval žalovaného k řešení situace ohledně volných bytových jednotek v domě, respektive uzavření nových nájemních smluv, a že žalovaný podmiňoval uzavření takovýchto smluv jinými jednáními týkající se zejména další společné nemovité věci účastníků, a to domu v , město, , ovšem takové jednání žalovaného nelze považovat za jednání, které by nutně vedlo ke vzniku škody v takovém rozsahu, jak požadují žalobci. Chybí zde totiž jedna z podmínek pro odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Je také zřejmé, že minimálně v části je tento nárok žalobců promlčen, když se domáhají například u bytové jednotky , název, , ušlého zisku od září 2010, ale žaloba byla podána až 31. 3. 2016. Podle názoru soudu nelze uzavřít, že by nájemné skutečně za celé období z uvedených jednotek v domě dosahovalo takových částek, že by skutečně po celou dobu byly jednotlivé jednotky obsazeny nájemci a že by toto nájemné ze strany nájemců bylo řádně hrazeno. Z těchto důvodů soud žalobci uplatněný nárok na náhradu škody z titulu ušlého nájemného považuje pouze za hypotetický a náhrady škody z tohoto titulu se vůči žalovaným nelze domáhat. Jak již bylo uvedeno výše, pokud chtěli v rámci správy nemovité věci učinit právní jednání, ke kterému byla potřeba většina hlasů všech spoluvlastníků a žalovaný činil obstrukce s uzavíráním takových smluv, měli žalobci postupovat podle § 1139 odst. 2 ObčZ. Z výše uvedených důvodů soud nepovažuje nárok žalobců na zaplacení částky 773 000 Kč z titulu náhrady škody za ušlý zisk na nájemném za důvodný.

27. Jak je uvedeno rozhodnutí výše, soud shledal za opodstatněné pouze nároky žalobců v celkové výši 81 148 Kč, kdy se jedná o částku 42 622,50 Kč za odměnu za práci prováděnou žalobcem při správě společné nemovité věci, ve výši 21 140 Kč za náhradu nákladů spojených s cestovným a ve výši 17 385,50 Kč jako podíl žalovaných na náhradě nákladů spojených s provozem společné nemovité věci. Ohledně těchto částek tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení ode dne podání žaloby.

28. Naproti tomu za nedůvodné soud považuje uplatněné nároky ve zbývající části, konkrétně ve zbytku nároku na odměnu za práci a nákladů spojených s provozem motorového vozidla, když ve zbývajících částech jsou tyto nároky promlčeny. Dále podle soudu nebyla uzavřena dohoda mezi účastníky o náhradě za ztrátu času na cestě, proto nárok ve výši 62 151 Kč soud považoval za nedůvodný. Stejně tak soud považoval za nedůvodnou část žaloby týkající se náhrady škody v celkové výši 773 000 Kč. Ohledně těchto částek v celkové výši 1 151 972,50 Kč pak soud žalobu zamítl.

29. Jiné, než soudem výše zmíněné, důkazy byly pro posouzení uplatněných nároků nadbytečné nebo se uplatněných nároků vůbec netýkaly, proto se jimi jsou v tomto rozhodnutí dále nezabýval. Jednalo se především o listiny týkající se hypotéčních úvěrů a finančních transakcí s tím spojených, když tyto nároky již nebyly předmětem tohoto řízení. Stejně tak se to týká veškerých listin vztahujících se k v provozu a správě další nemovitosti spoluvlastníků v , město, .

30. Soud závěrem také musí konstatovat, že situace mezi účastníky je velmi nepřehledná, když z průběhu celého řízení bylo zřejmé, že mezi nimi bylo uzavřeno mnoho dohod ohledně nemovitostí v , město, , které v současné době každá ze stran prezentuje rozdílně a mnohdy až protichůdně. Je také zřejmé, že většina finančních transakcí je různě směšována a „započítávána“ na jiné nároky či platby, které měly mezi účastníky proběhnout. Situace byla dále komplikována také tím, že docházelo ke směšování jednání stran i jednotlivých finančních transakcí týkajících se nemovitostí v , město, a mnohdy bylo obtížné odlišit, která z finančních transakcí se týká jaké nemovité věci. Navíc od počátku spoluvlastnického vztahu (od pořízení nemovitostí) až do současné doby probíhala celá řada finančních transakcí, které si účastníci hradili, měli hradit, odčerpávali, vyúčtovávali apod., přitom nároky uplatněné žalobci a projednávané v tomto řízení byly pouze úzkým výsekem těchto jednání a transakcí mezi nimi.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), kdy soud může přiznat plnou náhradu nákladů řízení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobci žalobu uplatnili nárok v celkové výši 1 233 117,70 Kč. Z toho měli úspěch pouze v části 81 148 Kč, tedy zhruba ve výši 6,5 % uplatněného nároku. Naproti tomu žalovaní měli úspěch ve výši 1 151 972,50 Kč, což představuje zhruba 93,5 %. Je tedy zřejmé, že poměr úspěchu a neúspěchu je ve prospěch žalobců, kteří měli úspěch v podstatné části (93,5 %). Jejich neúspěch spočívá v částce, která jim byla uložena k zaplacení. Tento neúspěch je nepatrný v kontextu celého předmětu řízení, proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalovaným vůči žalobcům, a to v celém rozsahu. Náklady žalovaných spočívaly v nákladech na jejich zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta za pět úkony právní pomoci. Z toho první dva úkony (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření na výzvu soudu) se týkaly pouze první žalované, proto odměna za tyto úkony činila 13 260 Kč za jeden úkon. Zbývající tři úkony (účast u soudních jednání ve dnech 2. 6. a 28. 8. 2025 a závěrečný návrh) se již týkaly obou žalovaných, proto advokátu náleží odměna za oba žalované, kdy u druhého žalovaného je tato odměna snížena o 20 %, tedy odměna za jeden úkon v tomto případě činí dohromady 23 868 Kč. Advokát má též právo na paušální náhradu za hotové výdaje za tyto úkony, a to po 300 Kč za první dva úkony a po 450 Kč za bývající tři úkony. Advokát má také právo na náhradu cestovného ze sídla kanceláře v , město, k jednání soudu v Chebu a zpět ve dnech 2. 6. 2025 a 28. 8. 2025, při využití osobního automobilu , tovární značka, a celkové vzdálenosti 668 Kč v celkové výši 5 050,76 Kč. Součástí nákladů advokáta je též náhrada DPH. Celkem tedy náklady žalovaných činily 129 044,30 Kč.