15 C 161/2018

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A , IČO IČO advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta B , IČO IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání společného jmění manželů

I. Soud vypořádává společné jmění manželů účastníků tak, žea) přikazuje do vlastnictví žalobkyně- pozemky v obci , obec, , části , název, , které jsou v katastru nemovitostí evidovány jako stavební parcela č. , číslo, a pozemková parcela č. , číslo, , to vše v katastrálním území , název, , spolu se stavbou domu čp. , číslo, na pozemku st. , číslo- dluh ve výši 641 689 Kč z hypotečního úvěru sjednaného ve smlouvě č. , číslo, se společností , právnická osoba, .b) přikazuje do vlastnictví žalovaného motorové vozidlo zn. , značka, , obchodní označení , typ, , RZ , SPZc) Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku na vypořádání podílu ze společného jmění manželů částku 4 965 398,49 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Účastníci jsou povinni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chebu č. 19-325331/0710, pod variabilním symbolem 1511016118 náklady řízení tak, že každý z nich zaplatí částku 9 466 Kč.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. května 2018, ve znění jejích pozdějších písemných doplnění a upřesnění, činěných ve lhůtě stanovené § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) a § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“) se žalobkyně domáhala po žalovaném vypořádání společného jmění manželů (dále také jako „SJM“) účastníků, které zaniklo rozvodem jejich manželství podle pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, . Žalobkyně navrhovala, aby do jejího vlastnictví byly přikázány pozemky st. , číslo, a , číslo, v , obec, - , název, , dále vybavení společné domácnosti v domě čp. , číslo, v , obec, - , název, a hypoteční úvěr u , právnická osoba, . v zůstatkové výši 641 689 Kč. K přikázání do výlučného vlastnictví žalovaného pak byla žalobkyní navrhován obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, . a motorové osobní vozidlo , značka, . K odůvodnění žaloby žalobkyně uváděla, že vypořádávaný majetek nabyli účastnící v době trvání manželství. Hodnotu nemovitostí odhadovala na 4,5 mil. Kč a hodnotu vozidla na 200 tis. Kč. Ohledně ostatního majetku (s výjimkou hypotečního úvěru) nebyla jeho hodnota žalobkyni známa a proto v tomto směru navrhovala, aby byla zjištěna soudem.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil jak ohledně rozsahu SJM, jež by mělo být vypořádáno, tak ohledně navrhovaného způsobu vypořádání. Hodnotil, že do SJM nenáleží uváděná společnost (firma), že navrhuje vypořádání vnosu žalovaného do SJM v částce 1 mil. Kč a že vybavení domácnosti nebylo žalobkyní specifikováno. Dále zpochybnil hodnotu nemovitostí, která by podle jeho názoru měla být vyšší a naopak hodnota vozidla by měla být 80 tis. Kč s ohledem na jeho stáří a opotřebení. Žalovaný namítal, že uváděný obchodní podíl pořídil ze svých výlučných prostředků, když vklad do společnosti ve výši 100 tis. Kč, který zaplatil, získal darem od svých rodičů. V této souvislosti dále uváděl, že žalobkyně se na chodu této společnosti ani nijak nepodílela. Ohledně svého vnosu do SJM ve výši 1 mil. Kč uváděl, že se jednalo o jeho investice do stavby rodinného domu čp. , číslo, v , obec, - , název, , činěné z peněz, jež mu byly darovány jeho rodiči. Souladně s žalobkyní pak žalovaný navrhoval, aby do vlastnictví žalobkyně byly přikázány uváděné nemovitosti, zůstatek dluhu z uváděného hypotečního úvěru a do vlastnictví žalovaného uváděné vozidlo. Ohledně vybavení společné domácnosti žalovaný navrhoval rozdělení, kdy každý z účastníků se stane vlastníkem jeho poloviny poté, co bude vyjasněn jeho rozsah. Nakonec navrhoval, aby žalobkyni bylo uloženo zaplatit mu polovinu hodnoty nemovitostí se započtením jeho nároku ohledně vnosu ve výši 1 mil. Kč.

3. Účastníci prohlásili za nesporné skutečnosti o rozvodu jejich manželství a nabytí nemovitostí, vozidla, vybavení společné domácnosti do jejich vlastnictví a vzniku dluhu z hypotečního úvěru v době trvání manželství a uváděnou cenou vozidla ve výši 80 tis. Kč. Sporné zůstávalo tvrzení žalovaného o investici 1 mil. Kč do stavby domu a darování těchto peněz a částky 100 tis. Kč žalovanému. Žalobkyně totiž uváděla, že do stavby domu bylo investováno jen 100 tis. Kč, a to oběma účastníky, když tyto peníze byly darovány rodiči žalovaného oběma účastníkům. Sporná byla také cena nemovitostí a obchodního podílu.

4. Ve lhůtě pro doplnění tvrzení žalovaný rozšířil předmět vypořádání SJM o náhradu poloviny výše splátek hypotečního úvěru poskytnutého žalobkyni společností , právnická osoba, ., jenž byl veden na účtu č. , č. účtu, , sjednaného pro financování koupě bytu žalobkyně č. , označení, . Dále navrhoval vypořádání pohledávek na odkupné 9 230 Kč z rizikového životního pojištění z pojistné smlouvy č. , číslo, u , právnická osoba, .; odkupné 35 415 Kč z investičního životního pojištění z pojistné smlouvy č. , číslo, u , právnická osoba, .; zůstatek 342 035,60 Kč z penzijního připojištění žalobkyně ze smlouvy č. , číslo, u , právnická osoba, .; zůstatek 811,63 Kč na účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalobkyně u , právnická osoba, . a zůstatek 1 843 Kč na účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalobkyně u , právnická osoba, . tak, že žádal zaplacení poloviny výše těchto pohledávek, to vše ke dni zániku manželství účastníků.

5. Žalobkyně potvrdila žalovaným uváděné splácení hypotečního úvěru na pořízení jejího bytu. V této souvislosti však namítala, že úvěr byl splácen z výnosu nájmu tohoto bytu a proto nejde o splátky ze společných prostředků. Nakonec žalobkyně potvrdila i žalovaným uváděná pojištění, připojištění a stavební spoření, u nichž ohledně výše odkazovala na sdělení příslušných peněžních ústavů. K právnímu hodnocení vlastnického režimu obchodní společnosti žalobkyně doplnila, že předmětná společnost byla založena dne , datum, , avšak vklad byl složen teprve , datum, . I kdyby tedy žalovaný prokázal, že na splacení vkladu použil dar od svých rodičů, nemá to na vznik vlastnického práva žádný vliv. Hodnota společnosti byla tvořena vkladem podniku žalovaného jako samostatně podnikající osoby, movitými věcmi, know-how, závazky atd., které vznikly za trvání manželství. Proto je nutné ji vypořádat.

6. Na jednání konaném dne 17. dubna tr. účastníci shodně uvedli, že již netrvají na vypořádání vybavení jejich společné domácnosti, kterou vedli v době trvání manželství.

7. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně o splácení hypotečního úvěru z výnosu nájmu bytu žalobkyně žalovaný namítal, že v žalobkyních předložených nájemních smlouvách ze dne , datum, a , datum, byl sjednán nájem, jenž se vzájemně překrývá a že naopak není doložen nájem v období od , datum, do , datum, . Hypoteční úvěr, poskytnutý žalobkyni společností , právnická osoba, ., jenž byl veden na účtu č. , č. účtu, , na pořízení bytu žalobkyně, byl podle žalovaného dočerpán dne , datum, . Přesto žalobkyně dokládala nájem předmětného bytu teprve od , datum, . Samotné nájemní smlouvy přitom neprokazovaly podle žalovaného placení nájemného a to, že žalobkyně právě toto nájemné použila na splácení uváděného hypotečního úvěru. V této souvislosti žalovaný hodnotil, že i pokud by tomu tak bylo, pak podle § 709 odst. 2 OZ bylo nájemné součástí SJM a proto by bylo nutné je vypořádat jako peněžní prostředky, použité žalobkyní ze SJM na její výlučný majetek.

8. Žalobkyně podle výzvy soudu v reakci na to uvedla, že na hypoteční úvěr pořízený na koupi bytu před uzavřením manželství zaplatila ze společných peněz v době trvání manželství částku 1 659 150,75 Kč.

9. O vypořádání SJM soud rozhodl původně rozsudkem ze dne , datum, čj. , číslo jednací, , ve znění doplňujícího usnesení ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, , který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni, jakožto soudu odvolacího ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, . Oba tyto rozsudky však byly zrušeny k dovolání žalovaného rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Důvodem kasace bylo nerespektování zásad pro posouzení rozsahu, stravu a hodnoty vypořádávaného majetku podle zákona a obecného výkladu, obsaženého v rozhodnutích Nejvyššího soudu. Konkrétně se výtky týkaly vypořádání uváděného obchodního podílu, přestože ten byl ještě před vypořádáním SJM převeden na jinou osobu a není tedy jeho součástí. Při absenci námitky relativní neplatnosti takového převodu tedy může být předmětem vypořádání jen hodnota nabytá za prodej obchodního podílu. U dosud nevyrovnaných dluhů a pohledávek je namístě, aby soud ve výroku o jejich vypořádání promítnul jejich výši v době, kdy k vypořádání dochází, při současném zohlednění toho, co který z účastníků na sporný dluh zaplatil, eventuálně co na společné pohledávce získal. Takový přístup odpovídá pravidlu, podle něhož se věci vypořádávají podle jejich hodnoty ke dni vypořádání. Obdobně při zjištění ceny věci tvořící vypořádávané SJM je třeba zásadně vycházet z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav této věci k okamžiku vypořádání SJM (tedy ke stejnému okamžiku). Pouze ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku SJM. Tak tomu bude např. v situaci, kdy dojde ke zhoršení stavu věci, který je přičitatelný tomu z manželů, kterému bude věc přikázána. Další výtka se týkala aktuálnosti znaleckého ocenění vypořádávaného majetku. Judikatura Nejvyššího soudu požaduje, aby po více jak dvou letech od pořízení byl posudek aktualizován. Kratší časový rozdíl, tedy dobu, která uplynula mezi pořízením znaleckého posudku ohledně ceny vypořádávaných věcí, především nemovitostí a podniku, a vyhlášením rozsudku provádějícího vypořádání, je nutné řešit individuálně s přihlédnutím ke specifickým okolnostem případu.

10. V dalším řízení nalézací soud vázán pokyny Nejvyššího soudu vyzval účastníky k doplnění tvrzení o majetkové hodnotě pohledávek ze smluv, uvedených ve 4. odstavci odvodnění a žalovaného k doplnění tvrzení o jeho splátkách na společném úvěru účastníků v době po zániku jejich manželství tak, aby bylo možné tyto majetkové hodnoty vypořádat podle výše uvedených zásad. Současně soud uložil znalci nové ocenění společných nemovitostí účastníků podle jejich současného stavu (v době zpracování doplnění posudku).

11. Ani v dalším řízení nedošlo mezi účastníky k dohodě o vypořádání SJM, byť takovou možnost účastnící soudu opakovaně avizovali. Účastníci se shodli jen na tom, že společné nemovitosti by měly být přikázány žalobkyni. Svá tvrzení o aktuální výši majetkových hodnot podle výzvy výše účastníci nedoplnili, přestože výzva v tomto směru byla opakovaná.

12. Ohledně nesporného skutkového stavu je možné uzavřít, že manželství účastníků zaniklo dne , datum, podle rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, , jak je soudu známo z jeho vlastní činnosti (§ 121 OSŘ), že v době trvání manželství účastníků byly za společné peníze zakoupeny do vlastnictví účastníků uváděné pozemky v , obec, – , název, , že byl postaven dům čp. , číslo, tamtéž, že obchodní společnost , právnická osoba, ., byla v době po zániku manželství převedena na jinou osobu za 350 tis. Kč, že do vlastnictví účastníků bylo za jejich společné peníze zakoupeno motorové vozidlo , název, , jehož cena činí 80 tis. Kč, že nedoplatek na hypotečním úvěru účastníků činil v době trvání manželství 641 689 Kč, přičemž tento úvěr po zániku manželství splácela již jen žalobkyně, jak účastníci shodně tvrdili (§ 120 odst. 3 OSŘ).

13. Po dokazování soud zjistil, že rodiče žalovaného darovali žalovanému v průběhu trvání manželství částku 100 tis. Kč, kterou žalovaný použil na splacení vkladu ve společnosti , právnická osoba, . po jejím založení a dále celkem částku 1 mil. Kč, kterou žalovaný použil na výstavbu domu účastníků čp. , číslo, v , obec, – , název, , že hodnota pozemků v , obec, – , název, ve stavu ke dni 9. září tr. činila 7,854 mil. Kč, že ke dni zániku manželství dosahovaly pohledávky žalobkyně na odkupné částky 9 230 Kč z rizikového životního pojištění z pojistné smlouvy č. , číslo, se společností , právnická osoba, .; částky 35 415 Kč z investičního životního pojištění z pojistné smlouvy č. , číslo, se společností , právnická osoba, ., a pohledávky žalobkyně odpovídající zůstatkům na účtech v částce 342 035,60 Kč z účtu penzijního připojištění ze smlouvy č. , číslo, společností , právnická osoba, .; v částce 811,63 Kč z účtu č. , číslo, , vedeného společností , právnická osoba, . a v částce 1 843 Kč z účtu č. , číslo, , vedeného společností , právnická osoba, ., a že v průběhu trvání manželství účastníků bylo ze společných peněz účastníků zaplaceno na splátkách hypotečního úvěru žalobkyně celkem 1 659 150,75 Kč.

14. Darování peněz v částce 100 tis. Kč žalovanému bylo zjištěno ze svědeckých výpovědí rodičů žalovaného a z písemné darovací smlouvy ze dne , datum, . Použité této částky na splacení vkladu do společnosti bylo zjištěno z potvrzení společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, . Darování peněz v částce 1 mil. Kč bylo zjištěno ze svědeckých výpovědí rodičů žalovaného. Otec žalovaného , jméno FO, popsal účel darování a způsob, jakým byl proveden. Matka žalovaného sice darování potvrzovala jen obecně, avšak její výpověď nijak věrohodnost výslechu , jméno FO, nezpochybňovala, naopak jej podporovala, stejně jako účastnická výpověď žalovaného a údaje o finančních transakcích podle výpisů z účtu vedeného společností , právnická osoba, . pro , jméno FO, . Byť tedy samotné výpisy z účtu nemohly přímo prokázat tvrzené darování peněz, všechny uváděné důkazy ve vzájemné souvislosti tvrzený skutkový děj potvrzovaly. Soud proto neměl žádné pochybnosti o výši daru a osobě obdarovaného, ale ani o účelu daru, jímž bylo použití na výstavbu domu účastníků. Žalobkyně totiž neuvedla nic, co by jinak vysvětlilo investice do výstavby domu.

15. Hodnota nemovitostí byla zjištěna písemným znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování nemovitostí, ze dne , datum, . Soud se nakonec přiklonil k této odhadnuté ceně (reálná cena je výsledkem přijetí nabídky konkrétního kupce), přestože soudem ustanovený znalec stejné specializace , tituly před jménem, , jméno FO, svůj znalecký posudek z předchozího řízení doplnil dne , datum, se zjištěním ceny jen 5,95 mil. Kč a k výzvě soudu ji podle obecných kritérií aktualizoval na 6,2 mil. Kč. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, totiž podrobně porovnávala cenu obdobných nemovitostí na trhu, zatímco posudek , tituly před jménem, , jméno FO, byl v době vyhlášení tohoto rozsudku již více než rok starý a aktualizace ceny tímto znalcem vycházela jen z obecných zkušeností o poměrném růstu cen, když i cena stanovená podle cenového předpisu se měla zvýšit o 510 tis. Kč, tedy více, než znalce naposledy odhadl. Toto skutkové zjištění není ovlivněno tím, že soud při dokazování prezentoval posudek , tituly před jménem, , jméno a příjmení, jen jako odborné vyjádření, neboť přehlédl doložku podle § 127a OSŘ na jeho straně 22, na jejíž existenci později (po jednání) žalovaný upozornil. I aktualizace ceny , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, . je totiž obsahově jen odborné vyjádření a nejde tu tedy o střet důkazních prostředků různé důkazní síly. Žalobkyně na jednání konaném dne 6. listopadu tr. sice se závěry , tituly před jménem, , jméno FO, nesouhlasila, avšak k vyvrácení věrohodnosti tohoto důkazu nic nenavrhla.

16. Zůstatky na účtech a výše pohledávek uvedené v 13. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku dokládala sdělení společností, které účty vedly a příslušné smlouvy s žalobkyní sjednaly. Ohledně jejich výše ke dni vypořádání sice účastníci svá tvrzení nedoplnili, lze však předpokládat, že pokud se změnila, stalo se tak jen díky účastníku řízení, jemuž byly zůstatky přikázány. I kdyby tedy v době vypořádání již zůstatek neexistoval, byl použit ve prospěch tohoto účastníka. Byť je tento postup formálně stejný jako způsob vypořádání, jenž byl vytknut Nejvyšším soudem, jde zjevně o jediné spravedlivé řešení umožňující vypořádání SJM v celém souhrnu, jak ostatně zákon předpokládá. Ani ohledně zůstatku společného hypotečního úvěru 641 689 Kč totiž účastníci nedoplnili, jaká je jeho výše v době vypořádání a kolik na jeho umořování bylo po zániku manželství zaplaceno. Jde tedy o ten speciální případ, který umožňuje část SJM posoudit formálně jinak, byť nakonec zjevně se stejným výsledkem. Rozdíl by se totiž projevil jen v tom, že příslušné peníze by byly zařazeny do vypořádacího podílu, namísto přikazované hodnoty.

17. Z výpisů z účtu č. , číslo, vedených na jméno žalobkyně soud zjistil, že na splátky hypotečního úvěru žalobkyně vedeného společností , právnická osoba, . na tomto účtu bylo v době trvání manželství zaplaceno ze společných peněz celkem 1 659 150,75 Kč.

18. Ohledně právního hodnocení se soud stejně jako v původním řízení neztotožnil s názorem žalovaného o vlastnickém režimu obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, . V daném případě se totiž nejednalo o nabytí obchodního podílu za peníze žalovaného (získané darem od jeho rodičů). Tyto peníze sloužily jen k zaplacení podílu ve společnosti při jejím založení. Hradily tedy jen pohledávku společnosti vůči společníku. Společník nekupoval podíl ve společnosti. Ten získal přímo založením společnosti, tj. sjednáním společenské smlouvy. Tato situace je tedy rozdílná od té, kdy je obchodní podíl nabyt převodem tak, jak je například řešeno v žalovaným odkazované judikatuře Nejvyššího soudu (v podání ze dne 24. srpna 2018). Žalovanému proto v této souvislosti svědčí jen právo na vypořádání jeho vnosu do SJM, spočívajícího v zaplacení vkladu v částce 100 tis. Kč. Naopak cena obchodního podílu ve společnosti je součástí společného jmění manželů, neboť žalovaný se stal společníkem v době trvání manželství ve smyslu § 709 odst. 3 OZ.

19. Oproti předchozímu rozhodnutí však nebyla předmětem vypořádání reálná hodnota obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, ., nýbrž cena, která byla získána jeho prodejem. Obchodní podíl byl totiž žalovaným před vypořádáním SJM převeden na jinou osobu. Byť se poté měl stát znovu jeho vlastníkem, stalo se tak na základě právního titulu, který neumožňuje zahrnutí tohoto majetku do vypořádávaného SJM. Při neuplatnění námitky neplatnosti převodu obchodního podílu na jinou osobu, zůstala předmětem vypořádání cena, za níž k převodu došlo, tedy částka 350 tis. Kč.

20. Stejně jako v předchozím řízení se soud i nyní neztotožnil s námitkou žalovaného, týkající se posouzení nájemného ve smyslu § 709 odst. 2 OZ, pobíraného žalobkyní za užívání jejího bytu. Nájemné je nutné posoudit jako výnos z výlučného majetku žalobkyně. Součástí SJM by bylo jen tehdy, pokud by nesloužilo k úhradě nákladů, jež jsou k dosažení výnosu potřebné. Podle § 709 odst. 2 OZ je totiž součástí SJM nikoli výnos, ale zisk. Jestliže nájemné bylo zcela konzumováno splátkami hypotečního úvěru, pak k žádnému zisku nedošlo. Splátky úvěru jsou totiž nezbytné k pořízení a udržení předmětu nájmu. Tímto pohledem by ovšem tak jako tak došlo k úhradám splátek hypotečního úvěru ze SJM. Buď totiž byly spláceny z nájemného, anebo z jiných společných zdrojů. Tato úvaha může byla modifikována skutkovým tvrzením žalobkyně o tom, že z jejích výlučných prostředků, resp. z jiných, než společných zdrojů bylo na splátky hrazeno 65 804,80 Kč. Podstatné je ovšem to, že v každém případě je nutné vypořádat celkový výdaj SJM na splátky hypotečního úvěru bez ohledu na přijaté nájemné, neboť samotné nájemné předmětem vypořádání žádným z účastníků učiněno nebylo. Soud se proto nezabýval tím, kolik bylo na nájemném přijato, byť v tomto směru bylo také prováděno dokazování v důsledku jiného právního názoru, s nímž byli účastníci předběžně seznámeni.

21. Lze tedy uzavřít, že ve smyslu § 709 odst. 1 a 2 OZ byly součástí SJM tyto majetkové hodnoty, které účastníci učinily předmětem vypořádání: vlastnické právo k nemovitostem v , obec, – , název, v hodnotě 7,854 mil. Kč, kupní cena 350 tis. Kč za prodej obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, . namísto tohoto obchodního podílu, 80 tis. Kč jako cena společného automobilu a nedoplatek ve výši 641 689 Kč z hypotečního úvěru sjednaného ve smlouvě č. , číslo, se společností , právnická osoba, . Dále měly být vypořádány majetkové hodnoty, které sice do SJM nepatřily, ale byly pořízeny za prostředky ze SJM (výdaje SJM), nebo se jednalo o vnosy z výlučného majetku žalovaného do SJM. Ze SJM tedy měly být pořízeny pohledávky žalobkyně na odkupné či na vyplacení zůstatků na účtech v celkové výši 389 335,23 Kč (9 230 + 35 415 + 342 035,60 + 811,63 + 1 843) a zaplaceny dluhy žalobkyně v částce 1 659 150,75 Kč. Celkem se tedy jednalo o výdaje SJM ve prospěch žalované v částce 2 048 485,98 Kč. Naopak ve prospěch SJM bylo vneseno žalovaným celkem 1,1 mil. Kč (100 000 + 1 mil.).

22. Protože mezi účastníky nedošlo k dohodě u vypořádání SJM po zániku manželství, provedl toto vypořádání soud podle § 740 OZ podle zásad stanovených v § 742 odst. 1 OZ. Soud vycházel ze stejných podílů na vypořádávaném majetku, neboť žádný z účastníků netvrdil nic, co by mohlo vést k jiné úvaze. Způsob vypořádání, tj. přikázání majetkových hodnot byl proveden podle návrhu účastníků, tedy společné nemovitosti byly přikázány žalobkyni a společný automobil žalovanému, který jej nakonec výlučně od zániku SJM užívá. Takto bylo žalovanému přikázáno vlastnictví v hodnotě 80 000 Kč a žalované v hodnotě 7,854 mil. Kč. Žalovaná ovšem byla povinna nahradit do SJM částku 2 048 485,98 Kč, z níž příslušela žalovanému k vyplacení ze SJM hodnota 1 024 242,99 Kč a žalovaný částku 350 tis. Kč utrženou za prodej obchodního podílu, z níž žalobkyni příslušela k vyplacení hodnota 175 tis. Kč. Žalovanému ze SJM také měla být vyplacena hodnota 1,1 mil. Kč. Protože výše vypořádacího podílu byla takto v neprospěch žalované, byl jí k vyrovnání přikázán dluh z hypotečního úvěru v částce 641 689 Kč.

23. Shrneme-li uvedené, činila hodnota vypořádávaného majetku 7 292 311 Kč (7 854 000 + 80 000 – 641 689). Každý z účastníků by tedy měl obdržet majetek v hodnotě 3 646 155,50 Kč. Žalovaná je pak povinna nahradit žalovanému polovinu výdajů ze SJM na svůj výlučný majetek, tedy částku 1 024 242,99 Kč a polovinu vnosů žalovaného do SJM, tedy částku 550 tis. Kč a žalovaný je povinen nahradit žalobkyni polovinu jím užité kupní ceny za společný majetek, tedy 175 tis. Kč. Po zápočtu těchto pohledávek by se tedy žalobkyni mělo dostat majetku v celkové hodnotě 2 246 912,55 Kč (3 646 155,50 – 1 024 242,99 – 550 000 + 175 000) a žalovanému v celkové hodnotě 5 045 398,49 Kč (3 646 155,50 + 1 024 242,99 + 550 000 – 175 000). Žalobkyni se ovšem dostalo majetku v celkové hodnotě 7 212 311 Kč (7 854 000 – 641 689) a žalovanému jen v hodnotě 80 000 Kč. Žalovaná je proto povinna na vyrovnání podílů zaplatit žalovanému částku 4 965 398,49 Kč.

24. Výrokem I. tedy soud vypořádal SJM podle výše uvedeného zjištění a hodnocení. Lhůta pro vyplacení vypořádacího podílu byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ podle žádosti žalobkyně s ohledem na její poměry a výši vyplácené částky.

25. Výrokem II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 OSŘ. Oproti hodnocení poměru procesního úspěchu v odůvodnění doplňujícího usnesení ze dne , datum, se změnila hodnota vypořádávaného majetku v neprospěch žalované. Lze tak hodnotit, že s přihlédnutím k navrhovanému rozsahu majetku každým z účastníků a možnostech jeho ocenění před zahájením řízení je poměr procesního úspěchu účastníků přibližně stejný. Vzhledem k tomu si každý z účastníků nese své náklady řízení sám bez jejich náhrady protistranou.

26. V průběhu řízení bylo podle návrhů procesních stran prováděno dokazování, jež bylo jen z části kryto složenými zálohami účastníků. Takto stát vynaložil na podání znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, podle usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, , částku 1 259 Kč (když z celkového znalečného bylo 6 tis. Kč placeno ze zálohy žalovaného) a na jeho doplnění podle usnesení zdejšího soudu , datum, ., čj. , číslo jednací, , částku 11 528 Kč a na podání znaleckého posudku společností , právnická osoba, podle usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, , a ze dne , datum, ., čj. , číslo jednací, , celkem částku 15 077,25 Kč (když z celkového znalečného 25 077,25 Kč bylo 10 tis. Kč placeno ze zálohy žalobkyně).

27. Podle § 148 odst. 1 OSŘ platí, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil. Poměr procesního úspěchu byl mezi účastníky stejný, a proto je každý z nich povinen nahradit státu polovinu jím vynaložených nákladů na dokazování. Žalobkyní již zaplacenou částku 3 708,25 Kč (podle zrušeného původního rozsudku) lze použít na úhradu takto nové uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení zápočtem. Stejně tak může použít žalovaný jím zaplacenou a nevyužitou zálohu 500 Kč na náklady dokazování. Výrokem III. proto soud uložil každému z účastníků nahradit státu náklady řízení v částce 9 466 Kč ((1 259 + 11 528 + 25 077,25)/2).