15 C 161/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce, IČO IČO Zástupce advokátem sídlem adresa zástupce žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení 24 508 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 24 508 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky za období od 7. listopadu 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 433 Kč. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 28. února tr. na zaplacení 24 508 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že dne datum v cca ČAS hodin došlo k požáru kuchyňky pro personál v lázeňském domě název, sídlem adresa. Požárem byla zasažena (poškozena) stavební konstrukce a vybavení kuchyňky pro personál ve MÍSTO, které byly pojištěny smlouvou žalobkyně (jako pojistitelky) a jméno FO, insolvenční správce společnosti název., (jako pojistníka) č. číslo o pojištění majetku a odpovědnosti podnikatele a právnických osob název. Příčinou vzniku požáru bylo nedbalostní jednání uživatele kuchyňky pro personál - žalovaného, který používal elektrický spotřebič (kombinovaný gril) k tepelné úpravě potravin a tyto ponechal bez dozoru. Následkem nadměrného a dlouhodobého působení vysokých teplot při této tepelné úpravě potravin došlo k dosažení teploty vznícení těchto tepelně upravovaných potravin, k jejich iniciaci a vzniku požáru. Tímto jednáním došlo k porušení povinností na úseku požární ochrany a případ byl vyřešen v příkazním řízení příslušným správním orgánem. Výše škody byla určena rozpočtem na 34 508 Kč. Po odečtení spoluúčasti poškozeného - pojištěného ve výši 10 000 Kč vyplatila žalobkyně na pojistném plnění pojištěnému 24 508 Kč. Tím došlo podle § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) přešlo na žalobkyni právo na náhradu škody v této výši. Přestože byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení žalované částky dne datum, dosud žalobkyni nic neuhradil. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok blíže odvodnila. Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru tvrzení a prokazování opaku mu ukládá § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Popisované jednání žalovaného dokládá zpráva Hasičského záchranného sboru Karlovarského kraje č. j. číslo jednací ze dne datum a vyplacení pojistného je zřejmé z výpisu z účtu žalobkyně. Dopis žalobkyně ze dne datum vyzýval žalovaného k zaplacení do datum. Právo žalobkyně na zaplacení žalované jistiny vyplývá z § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dál jen „OZ“). Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ) podle výzvy věřitelky (§1958 odst. 2 OZ), má žalobkyně právo také na úhradu úroku z prodlení za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 981 Kč; na odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítané v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, (dostupné na www.nsoud.cz); na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se tedy jedná o náklady 2 433 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. S ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení je nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 části občanskoprávní a obchodní) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.