15 C 165/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem jméno zástupce žalobkyně., IČO IČO zástupce žalobkyně sídlem sídlo zástupce proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bydliště nezjištěno hlášena k trvalému pobytu na adrese ohlašovny MěÚ města město, okres název o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 12 000 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % z této částky od 22. dubna 2022 do zaplacení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. února tr. na vrácení úvěru 12 000 Kč s úrokem z prodlení podle výroku

I. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo, na jejímž základě měla poskytnout žalované 12 000 Kč zasláním na bankovní účet. Žalovaná se pak měla zavázat vrátit tuto částku do 30 dnů. Žalovaná podle žalobkyně svoji povinnost nesplnila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila k jednání před soudem, nařízenému na den 25. listopadu tr., když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Soud ani po dokazování nezjistil, že by došlo k tvrzenému ujednání mezi žalobkyní a žalovanou, ale ani to, že by žalobkyně předala žalované peníze, označené jako úvěr. Žalobkyní k důkazu označená a předložená písemná smlouva o spotřebitelském úvěru, obsažená v datovém souboru s názvem název obsahovala jen strojem vypsané údaje o účastnicích a údaje o úvěru. Smlouva nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou. To ostatně žalobkyně ani netvrdila, když uváděla, že smlouva byla uzavřena pomocí prostředků dálkové komunikace. Ve vztahu k tomuto konkrétnímu tvrzení o způsobu kontraktace ovšem žalobkyně žádný významný důkaz neoznačila. Pokud nebyla uvedená písemnost žalovanou vlastnoručně podepsána a žalovaná v řízení ani jinak neosvědčovala správnost jejího obsahu, nemohl soud z obsahu této soukromé písemnosti při zjišťování skutkového stavu vycházet ve smyslu § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá OSŘ. Z žádného žalobkyní označeného důkazu se tedy nepodávalo, nebo podávat nemohlo, že by žalovaná potvrzovala vůli, být vázána právě zmíněným závazkem. Soud proto nedospěl k závěru, že by žalovaná takové jednání ve vztahu k žalobkyni učinila. Z písemnosti označené k důkazu jako potvrzení o provedené platbě na účet žalované, předložené zřejmě v datovém souboru s názvem název, nebylo možné zjistit příjemce platby, tedy ani to, že by byly peníze poskytnuty právě žalované. Povinnost žalované k žalovanému placení tedy nebylo možné dovodit ani podle 2395 a násl. OZ, ani podle § 2991 a násl. OZ, když jiný důvod pro vyhovění žalobě nebyl z žalobních tvrzení seznatelný. Soud proto výrokem I. žalobu na zaplacení jistiny zamítl pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 OSŘ. Jestliže ovšem nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ), nebylo možné vyhovět ani žalobě na placení úroku z prodlení. Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu. Soud byl tedy připraven na jednání žalobkyni poučit o tom, že nemá za prokázaná žalobní tvrzení, o která svůj nárok opírá a vyzvat ji k označení dalších důkazů ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, a vyzvat ji k doplnění tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 a 2 OSŘ. Výsady těchto výzev se však žalobkyně vzdala tím, že se jednání neúčastnila, jak uzavřel také např. Ústavní soud v obdobné procesní situaci v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn.

IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (zveřejněno na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx). Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím zdejšího soudu do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ).