15 C 189/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta , IČO IČO advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 121 630 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 121 630 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % z této částky od 3. března 2023 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované k rukám zástupce žalované na náhradě nákladů řízení částku 58 099 Kč.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání platebního rozkazu dne 6. července 2024, se žalobce domáhal po žalované zaplacení ceny 121 630 Kč za znalecké posudky č. , číslo, a č. , číslo, s příslušenstvím a úrokem z prodlení ode dne splatnosti níže uvedených faktur. K odůvodnění žaloby uvedl, že podle objednávky žalované učiněné prostřednictvím zmocněnkyně , jméno FO, zpracoval pro žalovanou dva znalecké posudky ke stanovení obvyklé ceny vozidla , název, , RZ , SPZ, , a to jednak ke dni , datum, a jednak ke dni , datum, , za účelem stanovení rozsahu vzniklé újmy na vozidle v souvislosti s provedenou opravou vozidla a jeho výrazným pozměněním a vrácením po opravě v technicky nezpůsobilém stavu k provozu na pozemních komunikacích. Uvedené plné moci odeslala žalovaná emailem žalobci až dne , datum, po několika urgencích, když žalobce požadoval po žalované, jakožto majitelce posuzovaného vozidla, aby byl způsob objednání znaleckých posudků řádně doložen. Žalovaná pak ke dni , datum, všechny plné moci vypověděla, když posuzované vozidlo dne , datum, převedla do vlastnictví své dcery (zmocněnkyně) , jméno FO, . Podle žalobce je nepochybné, že znalecké posudky byly objednány na základě plných mocí vystavených žalovanou její dceři , jméno FO, , která zpracování znaleckých posudků objednala včetně otázek položených znalci. Za zpracování znaleckých posudků byly vystaveny dvě faktury, z nichž první faktura č. , číslo, na částku 4 800 Kč se týká stanovení obvyklé ceny vozidla před jeho znehodnocením a pozměněním opravou vozidla a odpovídá svým obsahem i rozsahem obvyklým cenám za zpracování znaleckých posudků tohoto typu. Dále byla vystavena faktura č. , číslo, na částku 116 830 Kč. Splatnost faktur byla stanovena na , datum, . Protože ale zákon stanovuje splatnost faktur na 30 dnů, hodnotil žalobce faktury po splatnosti až dnem , datum, . Žalovaná cenu posudků žalobci zaplatit odmítla.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Ve včasném odporu proti platebnímu rozkazu zdejšího soudu ze dne 1. srpna 2024, čj. 15 C 189/2024-90, namítala, že žádné objednávky posudků u žalobce neučinila. V této souvislosti poukazovala na to, že posudky jsou datovány , datum, ve vztahu k plné moci ze dne , datum, , resp. , datum, ve vztahu k plné moci ze dne , datum, , avšak žalovaná v tyto dny žádné plné moci nepodepsala. S žalobcem se žalovaná také nikdy nedomluvila na smluvní odměně, kterou zmiňuje v obou posudcích.

3. Na jednání před soudem dne 12. května tr. žalobce vysvětlil, že žalovaným příslušenství je míněn jen úrok z prodlení 14,75 % od 3. března 2023 do zaplacení.

4. Ohledně procesních souvislostí je nutné vysvětlit, že předmětné vozidlo, jež mělo být předmětem znaleckého zkoumání, měla podle žalobce využívat žalovaná pro své podnikání. V souvislosti s tím tedy žalovaná měla také objednat předmětné znalecké posudky. Zjevně proto označil žalobce žalovanou v návrhu na zahájení řízení žalobě také identifikačním číslem osoby, které je ve veřejných rejstřících vedeno v souvislosti s podnikáním žalované. Proto byli oba účastníci označeni v záhlaví rozsudku identifikačním číslem osoby a sídlem místa podnikání.

5. Přestože žalovaná (zejména později) uplatnila věcné námitky také ohledně kvality posudků a způsobu určení jejich ceny bylo nejprve nutné zjistit, zda došlo k objednání posudků žalovanou, jak tvrdil žalobce, či nikoli, jak tvrdila žalovaná. Právní režim, jímž se vztah účastníků tvrzený žalobcem řídí, je obsažen v § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) upravující dílo. Zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, (dále jen „ZZ“) totiž ohledně „objednání“ posudku upravuje jen ustanovení znalce příslušným orgánem veřejné moci. Lze jej tak použít pouze ohledně rozsahu a kvality posudku, respektive znalecké odpovědi na položené otázky, neboť i posudek zadaný (sjednaný jako dílo) mimo procesní režim, lze za určitých okolností využit jako důkaz v řízení před orgánem veřejné moci. Pokud tedy účastníci hovoří o objednávce, pak se tím myslí závazek objednatele dílo převzít a zaplatit cenu tak, jak stanoví § 2586 odst. 1 OZ. Soud proto nejprve zaměřil dokazování na prokázání tvrzení žalobce o objednávkách posudků v tomto smyslu.

6. Žalobce v rámci polemik se žalovanou na jednání 12. května tr. před soudem vysvětlil, že předmětné vozidlo využívala dcera žalované , jméno FO, (dále také jako „uživatelka“). Při provozu vozidla uživatelkou došlo k jeho poškození, které neumožnilo další provoz. Uživatelka proto vozidlo předala k opravě do servisu , název, na , adresa, . Po opravě uživatelka zjistila skutečnosti nasvědčující tomu, že vozidlo bylo vyměněno za jiné. Proto bylo nutné provést znalecké zkoumání. Žalobce uvedl, že dcera žalované mu oznámila jaký je stav vozidla s tím, že bude nutné podat trestní oznámení a v této souvislosti objednat tři posudky: na zjištění ceny vozidla před opravou, na zjištění ceny vozidla po opravě a na vyčíslení újmy. O těchto skutečnostech žalovaná věděla. Protože uživatelka vozidla nebyla schopná předat žalobci písemné plné moci ke zpracování posudků, vyzval k tomu žalobce žalovanou přímo emailem. Teprve poté mu žalovaná plné moci poslala, také emailem. Ohledně ceny posudků bylo domluveno, že pokud bude podáno trestní oznámení a bude určen pachatel, dojde k proplacení posudků a žalovaná tak nebude nic platit. Vypovězením plných mocí žalovanou koncem ledna 2024, včetně plné moci pro žalobce ohledně podání trestního oznámení, zabránila žalovaná tomu, aby znalečné platil škůdce. Proto požadoval žalobce náhradu znalečného po žalované. Žalobce zaslal žalované faktury s podrobným vyúčtováním. Ty však žalovanou nebyly akceptovány.

7. Žalovaná namítala, že žalobce nedoložil písemné objednávky, o nichž se posudky zmiňují a nevysvětlil, jaké bylo ujednání o obsahu posudků, jaký termín byl dohodnut pro jejich zpracování a zejména, jak byla stanovena odměna, která měla být podle posudků smluvní. K okolnostem podpisu plných mocí uvedla, že ty jí byly v písemné formě emailem doručeny žalobcem dne , datum, . Žalobce měl v této souvislosti žalované vysvětlit, že plné moci potřeboval pro vyřešení situace za dceru žalované, která byla v partnerském vztahu se žalobcem s tím, že to bude provádět zdarma. Žalovaná proto plné moci doručené žalobcem podepsala a ve stejný den, tj. , datum, je stejnou cestou odeslala žalobci zpět. To znamená že plné moci nebyly podepsány , datum, , jak je na nich uvedeno. Znalecký posudek je z doby, kdy vlastníkem vozidla byla žalovaná. Jeho provozovatelkou ale byla dcera žalované. Žalovaná tedy neobjednala znalecké posudky, které byly vyhotoveny již dříve.

8. Žalobce v reakci na to uvedl, že plné moci předal dceři žalované, kterou dlouho upomínal o jejich vrácení s podpisy žalované. Žalobce neví, kdy byly plné moci podepsány. Pokud ale žalovaná plné moci odesílala až v srpnu, pak se toho měla všimnout a datum opravit. Ohledně objednávky a zadání posudku žalobce uvedl, že byla ústní, s ohledem na důvěru, když byl v kontaktu s dcerou žalované. Žalovaná o všem věděla od počátku, protože v přítomnosti žalobce telefonovala do servisu a ptala se, kde je její vozidlo.

9. Ohledně skutkového stavu významného pro rozhodnutí soudu se tedy nakonec účastníci shodli jen v tom, že písemné plné moci k objednání posudků měl žalobce k dispozici nejdříve , datum, . Tuto skutečnost vzal soud za své skutkové zjištění v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).

10. Z písemných plných mocí je zřejmé, že zmocnění je specifikováno již ke konkrétní objednávce (zadání) posudků. Posudek ze dne , datum, ovšem měl být zpracován dříve, než byla žalobci doručena jím prezentovaná objednávka žalované, tedy závazek převzít posudky a zaplatit jejich cenu. Posudek z , datum, byl pak zpracován naopak poté, co žalovaná , datum, plnou moc k jeho objednání odvolala a výslovně žádný posudek nežádala. Již z těchto skutečností je zřejmé, že jako pravděpodobnější se jeví skutková verze, předestřená žalovanou. Totiž to, že písemná zmocnění byla žalovanou vystavena na naléhání žalobce z mylného přesvědčení, že je žalobce a dcera žalované potřebují k vyřízení škodné události, kterou žalovaná nezpůsobila. Svou další, byť jen formální účast v této iniciativě pak žalovaná ukončila po převedení vlastnického práva k vozidlu na svou dceru.

11. Jiný pohled na věc nepřinesl ani žalobcem navrhovaný výslech svědkyně , jméno FO, , která měla být zmocněnkyní žalobkyně. Ta totiž uvedla, že zásadní iniciativa k vypracování posudků vzešla od žalobce. Ten měl přesvědčit svědkyni o jejich potřebě k získání náhrady škody, způsobené neodbornou opravou vozidla, jež svědkyně užívala. To vše poté, co právě žalobce zajistil předání předmětného vozidla k této opravě do jím vybrané opravny po dopravní nehodě, kterou svědkyně s vozidlem měla. Byl to také žalobce, kdo určil rozsah znaleckého zkoumání. Tyto skutečnosti svědkyně uvedla při svém výslechu teprve v odpovědích na podrobné otázky zástupce žalované, když předtím v zásadě spontánně se pouze obecně zmínila o zmocnění žalované k objednání posudků u žalobce. Sama přitom nebyla schopna uvést, jaké konkrétní zadání posudků jménem žalované měla činit a nebyla ani schopna vysvětlit poněkud nelogické odmítnutí požadavku žalobce na podpis písemných objednávek posudků. V této souvislosti je nutné doplnit, že žalobce označil údaj o existenci písemných objednávek v posudcích za nepřesnost, neboť objednávky měly být pouze ústní. Z těchto skutečností a z neverbálních projevů svědkyně (ohlížení se na žalobce během výslechu a plačtivost po výslechu, kdy svědkyně zůstala v jednací síni v prostoru pro veřejnost) byla zřejmá snaha svědkyně neublížit žalobci, jemuž byla zavázána buď pro poskytnutí přístřeší (jak tvrdil žalobce), nebo pro předchozí společné soužití (jak tvrdila žalovaná). Zřejmě jen proto svědkyně také uváděla, že písemné plné moci podepsala žalované před svědkyní současně a svědkyně je poté předala žalobci, ačkoli tuto verzi obě procesní strany vyloučily.

12. Lze tedy uzavřít, že žalovaná, výslovně zpracování posudků u žalobce neobjednala. I pokud by soud přisvědčil tvrzení žalobce, že žalovaná o zahájení prací na odborném zkoumání vozidla věděla, jak se zmínila také svědkyně , jméno FO, , nelze to považovat za vyjádření vůle žalované posudky převzít a žalobci za ně zaplatit. Pouhá povědomost o zpracovávání díla totiž závazek ze smlouvy o dílo nezakládá. Nelze vyloučit, že vypracování znaleckého posudku (jistě postačovala jen jedno shrnutí všech odborných závěrů) mohlo přispět k náhradě škody. Ovšem zjevně ve prospěch uvedené svědkyně, která předmětné vozidlo provozovala a později i vlastnila. Nelze také vyloučit, že právě provozovatelku vozidla – poškozenou je možné považovat za objednatelku posudků. Takové případné závěry však přesahují rámec, potřebný pro rozhodnutí o žalobě proti žalované.

13. Protože soud nezjistil ani žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by žalovaná měla ze zpracování posudků jakýkoli majetkový prospěch, jež snad by mohly odůvodnit vznik nároku žalobce ve smyslu § 2991 OZ, výrokem I. zamítl žalobu na placení jistiny pro neunesení důkazního břemene o objednání posudků žalovanou, jež žalobce tížilo podle § 120 odst. 1 OSŘ. A protože nebylo zjištěno prodlení žalované s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.

14. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalované právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému bránění svého práva před soudem.

15. Žalovaná takto vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) podle § 137 OSŘ náklady na: Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za pět úkonů právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis odůvodněného odporu proti platebnímu rozkazu, 3. a 4. účast na jednáních před soudem 12. května a 21. července 2025 a 5. vyjádření z 27. června 2025 k doplnění žaloby) po 5 980 Kč a za jeden úkon právní služby (6. účast na vyhlášení rozsudku 28. července tr.) v částce 2 990 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu, tj. v součtu 32 890 Kč; Provozní výdaje tohoto zástupce v paušální výši za dva úkony právní služby (učiněné do konce roku 2024) po 300 Kč a za zbylé uvedené úkony právní služby po 450 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), tj. v součtu 2 400 Kč; Náhradu za promeškaný čas strávený zástupcem žalované cestami k jednání před soudem ve výši 3 000 Kč podle § 14 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29Cdo 196/2001; Náhradu cestovních výdajů jako hotového výdaje podle § 137 odst. 1 OSŘ ve výši 2 533 Kč, 2 846 Kč a 2 846 Kč za cesty zástupce žalované k jednáním před soudem osobním motorovým vozidlem v souladu s § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5 l NM (první jednání), resp. 7,7 l NM (druhé jednání a vyhlášení rozsudku) na 100 km vždy na trase 168 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb.; Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a náhrady výdajů zástupce žalované ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

16. Celkem se jedná o náklady 58 099 Kč, které je žalobce povinen žalované nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.