15 C 303/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupena advokátkou Jméno advokátky A , IČO IČO advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátkou Jméno advokátky B , IČO IČO advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 33 162,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 162,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za období od 4. srpna 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 73 460 Kč.

1. Rozkazní žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. srpna 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 78 080 Kč, jakožto jeho podílu na ceně spotřeby vody/odvádění odpadních a srážkových vod do/z domu čp. , číslo, v , město, . Podle žaloby byli účastníci vlastníky nebytových prostor v domě (dále také jako „jednotky“). Žalobkyně vlastnila jednotku č. , číslo, s příslušným podílem na společných částech domu a pozemku pod ním. Žalovaný vlastnil jednotky č. , číslo, s příslušnými podíly na společných částech domu a pozemku pod ním. Žalobkyně sjednala dne , datum, se společností , právnická osoba, . (dále jen „dodavatel“) smlouvu o dodávce vody a odvádění a čistění odpadní vody, neboť dodávku vody potřebovala k užívání své jednotky. Služby dodavatele ovšem využívali také vlastníci ostatních jednotek v domě. Protože žalobkyně zaplatila dodavateli cenu poskytnutých služeb podle smlouvy s ním sama, vyzvala dne 27. července 2021 žalovaného k úhradě jeho podílu ceny spotřebovaných služeb ve výši žalované jistiny podle vyúčtování provedeného účetní společností. Ohledně jednotky č. , číslo, se jednalo o částku 41 049 Kč za období od 30. května 2018 do 8. ledna 2021, ohledně jednotky č. , číslo, o částku 10 016 Kč za dobu od 6. září 2018 do 8. ledna 2021, ohledně jednotky č. , číslo, o částku 7 949,50 Kč za dobu od 31. října 2018 do 8. ledna 2021, ohledně jednotky č. , číslo, o částku 9 645 Kč za dobu od 11. října 2018 do 8. ledna 2021 a ohledně jednotky č. , číslo, o částku 9 421 Kč za dobu od 9. října 2018 do 8. ledna 2021. Žalovaný jí však nic nezaplatil. Proto se žalobkyně domáhala po žalovaném také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Potvrdil, že je vlastníkem uváděných jednotek v domě, vodovodní přípojka a kanalizace v domě je však podle žalovaného ve spoluvlastnictví všech vlastníků. Částka, o kterou by se měl na úkor žalobkyně obohatit, má odpovídat hodnotě plnění, obvyklému v daném místě a čase, nikoli podílu na úhradě dodavateli. K případnému obohacení žalovaného navíc došlo bez jeho úmyslu a záměru, a tedy nikoli bez spravedlivého důvodu. Žalovaný přesto připustil existenci platební povinnosti k žalobkyni, avšak bez seznámení se s obsahem smlouvy s dodavatelem, především s cenovými podmínkami dodávek, bez seznámení s průběhem plateb záloh a vyúčtováním a bez přístupu žalovaného k měřicímu zařízení, nemohla žalobkyně nárok uplatnit. Žalovaný současně namítal, že vyúčtování jeho podílu na platbách je neodborné, rozporné s právní úpravou a opožděné. Vyúčtování žalobkyně totiž bylo provedeno za dobu delší 12 měsíců, spoluvlastníky neodsouhlaseným způsobem a byla v něm použita kombinace několika metod výpočtu.

3. Žalobkyně poté doplnila, že od , datum, již není vlastnicí jednotky v domě. Žalovaný se stal vlastníkem výše uvedených jednotek až po sjednání smlouvy s dodavatelem. Podle sdělení dodavatele nebylo možné sjednat smlouvu s měřením jen pro jednotku žalobkyně. Proto byla žalobkyně nucena tak učinit ve vztahu k celému domu, aby mohla užívat svou jednotku. Pak platila zálohy a spotřebu za celý dům, ačkoli je v něm osm jednotek. S vlastníky ostatních jednotek se žalobkyně na úhradách dohodla. Podle zákona č. 274/20001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu …, (dále jen „ZVK“) jsou majitelé nemovitostí, v nichž je prováděna podnikatelská činnost, povinni platit za odvod srážkových vod. Veškeré jednotky v domě byly v předmětné době využívány k podnikání. Podíl žalovaného na cenách byl vypočten podle velikosti jeho spoluvlastnického podílu, v souladu s příslušnou právní úpravou. Spotřeba vody není u všech jednotek měřena a ani ta nainstalovaná měřicí zařízení nejsou odzkoušená. Byla proto použita vyhláška č. 120/2011 Sb. Žalobkyně seznámila žalovaného s fakturami a vyúčtováním dodavatele. Místnost, v níž je umístěno měřící zařízení, byla žalobkyní uzamčena, aby se do ní nedostaly neoprávněné osoby. Žalobkyně není dodavatelkou, ani správcem domu. K vyúčtovanému množství srážkových vod žalobkyně doplnila, že podle smlouvy s dodavatelem jsou počítány z plochy stavby domu s cenou odpadní vody.

4. Účastníci dále polemizovali s tím, kdo je či není vlastníkem vodovodní přípojky do domu. Za tu se považovala žalobkyně s ohledem na smlouvou s dodavatelem. Žalovaný to však zpochybňoval s argumentem, že k deklaraci vlastnictví došlo jednostranně pouze žalobkyní.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný byl vlastníkem jednotky č. , číslo, od 7. května 2018, jednotky č. , číslo, od 2. května 2018 a jednotek č. , číslo, . až 8. od 10. května 2018. Soud vzal proto tyto skutečnosti za své skutkové zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).

6. Ze smlouvy žalobkyně s dodavatelem a z faktur dodavatele má soud za prokázané, že žalobkyně platila cenu spotřeby vody a odvádění splaškových a srážkových vod do/z domu, v němž jsou umístěny jednotky žalovaného. Za tyto služby bylo žalovanou zaplaceno v roce 2018 celkem 65 675 Kč, v roce 2019 celkem 101 734,18 Kč a v roce 2020 celkem 92 746,31 Kč. Náklady za rok 2021 nebyly žalobkyní doloženy.

7. Z dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je zřejmé, že v této dohodě byla mj. stanovena pravidla pro hospodaření domu (část VI.).

8. Na základě tohoto skutkového stavu soud o žalobě rozhodl rozsudkem 25. října 2023, čj. 15 C 303/2021-164, ve znění opravných usnesení ze dne 6. listopadu 2023, čj. 15 C 303/2021-171, a ze dne 15. listopadu 2023, čj. 15 C 303/2021-180, tak, že žalobě vyhověl.

9. Soud při posouzení věci vycházel ze zásady vzájemného poměru podílů vlastníků jednotky na spotřebě, který odpovídal velikosti jejich podílů na společných částech domu ve smyslu § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Tato zásada byla přímo uplatněna ohledně ceny odvádění srážkových vod, neboť na jejich množství nemá vliv způsob užívání jednotek, nýbrž stavební dispozice celého domu. Odvozeně pak byla použita i pro ostatní položky, tedy dodávku vody a odvod odpadní vody, s ohledem na absenci jiné využitelné metody při nemožnosti určit spotřebu v jednotlivých jednotkách.

10. Tento rozsudek byl k odvolání žalovaného zrušen v části, která se týkala náhrady za platby dodané vody a odvodu splašků a věc byla v tomto rozsahu vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Ohledně části, která se týkala žalované povinnosti zaplatit podíl 44 917,90 Kč z ceny odvádění srážkových vod s příslušným úrokem z prodlení byl rozsudek nalézacího soudu (nyní již pravomocně) potvrzen.

11. Odvolací soud právně hodnotil, že další náklady, jejichž náhradu žalobkyně požaduje, se netýkají správy domu. Tato náhrada se proto určuje podle skutečné spotřeby, nikoli podle poměru velikosti podílů na společných částech domu a na pozemku. Je tedy třeba mít představu o tom, co se v jednotlivých prostorech, po kterou dobu dělo, jakým způsobem byly užívány, kolik tam bylo zaměstnanců apod. tak, aby bylo možné vycházet z výpočtu stanoveného zákonem (míněn je ZVK) a vyhláškou č. 484/2001 Sb., jež tento zákon provádí (jednalo se o zjevnou chybu v psaní, když v této souvislosti byla opakovaně zmiňována vyhláška č. 428/2001 Sb.). S ohledem na to, že tvrzení účastníků ohledně doby, způsobu užívání jednotlivých jednotek ve vlastnictví žalovaného byla značně odlišná, doplnění dokazování podle návrhů účastníků by přesahovalo rámec odvolacího řízení. Protože se zřejmě zcela přesně nepodaří spotřebu vody v jednotlivých jednotkách zjistit, bude nutné provést odhad nákladů ve smyslu § 136 OSŘ. Úvaha soudu musí být přitom založená na určité představě, jak byly jednotky užívány. Bude tedy nezbytné doplnit dokazování a pokusit se zjistit, jak jednotlivé jednotky byly užívány. Jde zejména o jednotky žalovaného, avšak pro srovnání může sloužit i zjištění o užívání jednotky žalobkyně či dalších dvou jednotek ve vlastnictví dalších osob. Podpůrně lze pak použít § 27 odst. 1 vyhlášky č. 428/2001 Sb., podle které se množství odebrané vody v případě, že není osazen vodoměr, stanoví podle směrných čísel roční potřeby vody uvedených v její příloze č.

12. Ostatní námitky žalovaného nebyly vyslyšeny.

12. Ještě v průběhu odvolacího řízení žalobkyně k výzvě odvolacího soudu doplnila, že jednotka č. , číslo, byla po rekonstrukci užívána od srpna 2019 jako bar s názvem , název, s víkendovými diskotékami, přičemž od 22. února 2020 se zde také vařilo. Pracovali zde nejméně dva lidé, otevírací doba byla od 18:00 hodin, ale s ohledem na provoz terasy v letních měsících i dříve, až do nočních hodin.

13. Žalovaný v téže fázi řízení podáním ze dne 10. dubna 2024 doplnil, že jednotka , číslo, byla od počátku vybavena pánským a dámským sociálním zařízením a umyvadlem s tekoucí vodou. V únoru 2020 byla pronajata a provoz v ní byl zahájen cca v červnu či červenci 2020. V té době byla jednotka vybavena výčepem. Provozní doba byla od 19 do 2 hodin pouze v pátek a v sobotu. Provoz byl zajištěn dvěma zaměstnanci nájemce a počet osob je nutné upravit o zákazníky provozovny. Byly podávány studené a teplé nápoje, jídla nikoli. Jednotka 6 byla vybavena sociálním zařízením. Byla původně bez zaměstnanců žalovaného. Od listopadu 2018 do ledna 2019 byla pronajatá jako sklad. Prostor byl pak užíván jednou osobou, nepravidelně. Jednotky , číslo, byly v celém předmětném období bez zaměstnanců a nebyly užívány. Jednotka číslo , číslo, byla užívána jako obchod s potravinami a později jako školící středisko s neznámým počtem zaměstnanců a vybavením. Jednotka , číslo, byla užívána jako restaurace – pizzerie s celodenním provozem po celý týden k podávání studených a teplých nápojů, včetně studených a teplých jídel, s počtem 4 až 6 zaměstnanců. Jednotka , číslo, byla provozována žalobkyní jako restaurace s celodenním provozem po celý týden, s podáváním studených a teplých nápojů, studených a teplých jídel, se 4 až 6 zaměstnanci na provoz. Žalovaný dále naříkal nad tím že vyúčtování nebylo ani po reklamačním řízení opraveno a jako správné žalovanému doručeno. Žalobkyně se měla podle žalovaného domáhat úhrady dlužné částky z vyúčtování, nikoli vydání bezdůvodného obohacení v pochybné a nesprávné výši, kterou za ní bude počítat soud. Žaloba by proto měla být bez dalšího zamítnuta. Žalovaný od počátku souhlasil s tím, že má na vodné a stočné žalobkyni něco zaplatit. Zpochybňuje však správnost provedeného vyúčtování a výši nároku žalobkyně, nikoli samotný nárok. Protože vyúčtování nebylo provedeno správně, může být nyní žalovanému způsobena škoda tím, že bude muset nahradit žalobkyni náklady řízení, přestože s jejím nárokem nesouhlasí. Ve sporu totiž bude zcela jistě neúspěšnou stranou. Ačkoli žalobkyně svůj nárok zažalovala nesprávně a v nesprávné výši a soud její nárok hodlá vypočítat a suplovat tím její povinnost nést důkazní břemeno. Takto způsobená škoda může být předmětem dalšího soudního řízení.

14. Tvrzení žalovaného o způsobu užívání jednotek zpochybnila žalobkyně podáním ze dne 25. dubna 2024. Uvedla, že jednotka , číslo, byla vybavena myčkou sklenic, tzv. spulboy, přinejmenším již v srpnu 2019. V tomto nebytovém prostoru probíhala v roce 2019 rekonstrukce a od srpna téhož roku zde byl provozován bar s tanečními party, jak je patrné z fotografií, které žalobkyně soudu předložila. Otvírací doba baru byla od úterý do čtvrtka od 18 hodin. Zavírací doba nebyla pevně stanovena. To je zřejmé ze zveřejněných fotografií provozovatele klubu. Ze stejného zdroje lze zjistit, že byla podávána teplá a studená jídla od 22. února 2020. Ani ohledně jednotek , číslo, nejsou tvrzení žalovaného pravdivá. Minimálně od 15. října 2018 zde byly prováděny takzvané domácí práce, a to od pondělí do pátku v době od 10 do 18 hodin. Z fotografií předložených žalobkyní vyplývá, že ještě 26. října 2020 zde byly umístěny krabice se zbožím. Na směny přijíždělo minimálně 2 až 6 lidí. Domácí práce organizovala , jméno FO, a ty byly prováděny nejen v jednotce , číslo, , ale také v jednotce , číslo, . Podle žalobkyní předložených fotografií byla totiž mezi oběma prostory vybourána dělící příčka. Jednotka číslo , číslo, byla původně provozována jako večerka s jedním zaměstnancem. V předmětném období tomu tak však již nebylo, neboť vlastník ji zakoupil jen za účelem následného výhodného prodeje. Spotřeba vody zde tedy byla nulová. Následně zde mělo být školící středisko pro postižené a za tímto účelem probíhaly rekonstrukční práce. Provoz střediska ovšem nebyl zahájen. Jednotka , číslo, , provozovaná jako pizzerie, měla v předmětné době otevřeno v dopoledních hodinách a zavírala ve 22 hodin. V této jednotce se fakticky nevařilo. Obsluhu tvořil jeden plus brigádník. Jednotka , číslo, se otevírala k provozu nejdříve ve 14 hodin. Na směně byla žalobkyně nebo její manžel, plus brigádnice. Výjimečně bylo pracovníků více, pokud se zde konala například oslava narozenin. V provozu se nevařilo, nepodávala se teplá kuchyně. V roce 2020 byla pořízena pec na pizzu. Fakticky se peklo jednou za 14 dnů. Provozovna byla využívána jako pivnice.

15. V dalším podání ze dne 8. listopadu 2024 (tedy již v dalším řízení po vrácení věci odvolacím soudem) žalovaný uvedl, že jednotka , číslo, byla od listopadu 2018 do července 2019 pronajata , jméno FO, . Spotřeba vody v tomto prostoru však byla nulová, neboť žalobkyně přívod vody uzavřela už v roce 2018 a nájemkyni ani žalovanému neumožnila odběr vody po celou dobu trvání nájemního vztahu. Nájemkyně proto odmítala žalovanému hradit nájemné a nájem byl i z tohoto důvodu ukončen. V jednotkách , číslo, byla spotřeba vody nulová, neboť žalobkyně přívod vody uzavřela. Jednotka , číslo, byla využívána nepravidelně nájemcem , jméno FO, , který ji upravoval bez vlivu na spotřebu vody. Je tedy na místě řešit spotřebu vody pouze v jednotce , číslo, . Žalovaná podle žalovaného protiprávně neumožnila žalovanému odebírat vodu po celou dobu tedy od roku 2018 minimálně do 31. prosince 2021. Odběr vody byl žalobkyní umožněn pouze panu , jméno FO, , a to na základě jejich dohody, kdy ani tento postup žalobkyně není podle žalovaného v souladu se zákonem. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že pokud žalovaná svévolně uzavřela přívod vody v centrálním bodu hlavních rozvodů a uzávěrů vody a tím znemožnila žalovanému (nebo nájemcům v jeho nebytových prostorech) přístup k vodě, pravděpodobně tím porušila práva žalovaného. Podle občanského zákoníku mají spoluvlastníci, resp. má vlastník nebytových prostor právo společně a nerušeně užívat společné části věci, což se vztahuje i na přístup k základním službám, jako je dodávka vody, anebo přístup k centrálnímu prostoru, kde jsou tyto služby měřeny a poskytovány. Pokud žalovaná (pozn. soudu: myšlena zřejmě žalobkyně) bez souhlasu žalobce (jako většinového vlastníka), a možná i bez souhlasu ostatních vlastníků nebytových prostor, nebo bez oprávněného důvodu, přerušila dodávku vody, zasáhla tím do práv žalovaného (jako vlastníka nemovitosti). Pokud vznikla v důsledku uzavření vody finanční škoda (např. ztráta příjmů z pronájmu nebytových prostor), může být možné se domáhat náhrady této způsobené škody. Žalobkyně také dlouhodobě odmítala uzavřít jakoukoli dohodu ohledně správy nemovitosti, aktivně bránila i založení SVJ, a do dnešní doby neuhradila vyúčtovanou částku za opravy a údržbu nemovitosti ve výši 77 199,21 Kč. Ohledně jednotky , číslo, žalovaný doplnil, že v tomto prostoru byla minimálně v období od listopadu 2020 podávána pizza, což má nepochybně vliv na spotřebu vody (mylo se nádobí – talíře, hrnce, pánve, gastro nádoby, příbory). Otevírací doba podniku nebyla vždy striktně od 14 hodin, jak žalobkyně uvádí. V některých dnech byl podnik otevřen již od 10 hodin. Stejně tak počet zaměstnanců byl minimálně dva, eventuelně plus brigádník. K postupu žalobkyně namítal žalovaný, že pokud kdokoli vrátí vyúčtování nebo fakturu, což žalovaný učinil, musí se reklamované vyúčtování nebo faktura v rámci reklamačního řízení opravit. Pokud nedojde k opravě chybných údajů nelze bez dalšího požadovat uhrazení nesprávných částek, a to i z důvodů, že by v tomto případě prokazatelně došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalobkyně. Dle názoru žalovaného v rámci reklamačního řízení mělo být vyúčtování opraveno, a právě takto opravené vyúčtování mělo být žalovanému doručeno, včetně stanovení doby splatnosti. Až v případě, že by žalovaný toto správné vyúčtování ve stanovené lhůtě neuhradil, měla žalobkyně podat žalobu na úhradu dlužné částky, a nikoliv se domáhat bezdůvodného obohacení ve výši, která byla pochybná, nesprávná, a dodnes není známá. Žalovaný je toho názoru, že nyní se věc nachází stále v reklamačním řízení, které nebylo vyřízeno. Faktem je, že žalobkyně provedla vyúčtování nesprávně, jak uzavřel nalézací i odvolací soud, vyúčtování neopravila, a soud má nyní provést výpočet za žalobkyni. Úkolem soudů však dle žalovaného není počítat výši nároku žalobkyně. Jestliže není její nárok zcela jednoznačný a přepočítatelný, ale hlavně překontrolovatelný, měla být žaloba bez dalšího zamítnuta. Opačný přístup soudu zakládá precedens, kdy žalující strana uplatní žalobním návrhem svůj nárok, jehož výpočet má za žalobkyni provést soud. Skutečnost, že vyúčtování nebylo žalobkyní provedeno správně a včas, nemůže jít k tíži žalovaného, kdy tuto povinnost měla výhradně a pouze žalobkyně, která vodu odebírala a žalovaný s podmínkami odběru vody nebyl obeznámen. Vedle náhrady nákladů tohoto řízení, které bude muset žalovaný zaplatit, vzniká žalovanému další škoda na ušlém nájemné a na vodném a stočném a srážkovném, které nemohl nájemcům řádně a včas vyúčtovat. Takto způsobené škody mohou být předmětem dalšího soudního řízení, v němž se žalovaný náhrady těchto škod bude vůči žalobkyni domáhat. Žalovaný se od počátku (poprvé reklamací obdrženého vyúčtování) snaží zjistit správnou výši nároku žalobkyně, tedy nelze jej v žádném případě označit za nespolupracujího a bez vůle uhradit spotřebu vody. Obecně podle žalovaného platí, že vyúčtování čehokoliv se dělá minimálně 1x ročně, aby odpovídalo skutečnosti, nikoliv za období čtyř let, jak učinila žalobkyně, která tímto svým postupem současnou situaci zavinila, když předčasně zažalovala nesprávnou částku a když pro výpočet spotřeby využila náhradní metodu výpočtu i přes skutečnost, že v místě odběru jsou namontována poměrová měřidla.

16. Na tvrzení žalovaného reagovala žalobkyně dalším podáním ze dne 17. února tr. Uvedla, že uzamkla pouze venkovní šachtu s přístupem zvenčí objektu, neboť byla povinna, jako majitel vodovodní přípojky ji zabezpečit proti nevyžádané manipulaci či poškození. V šachtě je umístěn hlavní vodoměr a čtyři podružné. Z toho je zřejmé, že spotřeba vody ve všech jednotkách nemohla být zvlášť měřena. Žalovaný odstranil zámek vodoměrné šachty dne 10. února 2021 a šachtu uzamkl svým zámkem pro odstranění následků jím tvrzené havárie. Po intervenci policie pak zůstala venkovní šachta otevřená. Měl do ní tedy přístup i žalovaný. Uzavřít vodu do jednotlivých jednotek nebylo možné. V celé budově je totiž rozveden požární vodovod, který se dá uzavřít pouze hlavním uzávěrem vody. Na něj se právní předchůdci vlastníků jednotek různě připojovali. Úplné uzavření vody do jednotky tedy bylo možné pouze hlavním uzávěrem, a to včetně požárního rozvodu. Žalobkyně s panem , jméno FO, neuzavřela žádnou dohodu, ani ústní. , jméno FO, nabízel finanční vyrovnání za vodu, a to bez vyúčtování, které žalobkyně nikdy nepřijala. Žalobkyně ani netušila, v jakém poměru k žalovanému pan , jméno FO, je. , jméno FO, obhospodařoval v relevantní době všechny jednotky žalovaného a disponoval klíči. V jednotce , číslo, byla spotřebovávána voda, jak je patrné z předložených fotografií ze dne 1. srpna 2021, zachycující hadicové vedení ze stropu místnosti do kýble s vodou a fotografie s varnou konvicí a zařízením pro ohřev stravy. V jednotkách 7 a 8 probíhaly rekonstrukční či opravné práce, kdy je nutné také užívat vodu. Žalobkyně za studenou vodu uhradila v předmětném období celkem 160 234,30 Kč, z čehož připadalo na její jednotku 57 765,10 Kč. Tedy na nebytové prostory, které nebyly ve vlastnictví žalovaného (pozn. soudu: zřejmě žalobkyně a zřejmě jde také o chybu v součtu) připadla částka 127 072,40 Kč. Žalobkyně nárokuje pouze 33 162,10 Kč. I kdyby předmětem spotřeby vody byl pouze prostor jednotky , číslo, , tak provoz , název, byl de facto shodný provozem jednotky žalobkyně. Nárok žalobkyně je proto oprávněný.

17. V závěrečném návrhu předneseném na jednání před soudem dne 24. listopadu tr. žalovaný uvedl, že žalobkyni bylo v předmětné době zaplaceno za vodu 12 tis. Kč nájemcem jednotky , číslo, , jméno FO, , což měla potvrdil jeho svědecká výpověď z téhož dne.

18. Nalézací soud (soud prvního stupně), vázán výše uvedeným právním názorem odvolacího soudu, v dalším řízení doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zjištěné skutečnosti pak podřadil pod právní normu obsaženou v příloze 12 vyhlášky č. 428/2001 Sb. pro stanovení směrných čísel spotřeby vody, jak je níže podrobněji vysvětleno, z nichž byla určena spotřeba vody v prostorech vlastněných žalovaným a tedy i cena, kterou byl povinen za vodu a odvod splašků platit. Soud totiž v rozporu s tvrzením žalovaného nezjistil, že by spotřeba vody v jednotkách žalovaného byla samostatně měřena, byť se o této skutečnosti zmiňoval také svědek , jméno FO, . Podle fotografií předložených žalobkyní, jež se v podstatě shodovaly s fotografií předestřenou uvedeným svědkem při jeho výslechu z jeho mobilního telefonu, se na vnitřním vodovodním rozvodu nacházely skutečně jen čtyři měřicí zařízení, nikoli osm, jak by bylo s ohledem na počet jednotek potřebné. Účastníci také neuvedli podrobnější skutečnosti o užívání dalších (jimi nevlastněných) jednotek v domě tak, aby bylo možné buď stejným způsobem, anebo jinou logickou úvahou určit podíl každé jednotky na celkové spotřebě a tím jistě přesněji určit cenu, kterou by měl žalovaný za spotřebu/odvod ve/ze svých jednotkách/jednotek platit. Pro tento způsob odhadu spotřeby tedy nejsou významné skutečnosti, týkající se provozu ostatních jednotek, včetně jednotky žalobkyně, byť ty také byly soudem původně (před vyjasněním, že nebude vysvětlen způsob užívání všech jednotek v domě) zjišťovány. Po tomto zjištění (podle druhé věty výše) bylo nutné porovnat spotřebu předpokládanou výše uvedeným právním předpisem s tím, co žalobkyně žalovanému vyúčtovala.

19. Ještě před hodnocením skutkového stavu je zřejmě nutné se vypořádat s procesními námitkami žalovaného. Obohacení, jež se mělo žalovanému dostat odběrem vody bez jeho placení (viz níže k právnímu hodnocení), by se skutečně mělo stanovit podle obvyklých cen v daném místě a čase. Těžko si ovšem lze představit jiný způsob, než vycházet z cen, účtovaných jediným dodavatelem této komodity v dané lokalitě, na jehož vodovod je celý dům připojen. Ohledně námitky týkající se formy vyúčtování a jeho reklamace a vytýkané aktivity soudu při ověřování výše nároku žalobkyně bylo vše vysvětleno již v odůvodnění předchozího rozsudku, které bylo jako správné potvrzeno také odvolacím soudem. Pokud nyní v dalším řízení žalovaný poukazoval na reklamaci faktury je nutné vysvětlit, že vzat účastníků je nutné posuzovat jako vztah spoluvlastnický ohledně původně žalované ceny za odvod srážkové vody a jako civilní vztah ohledně odběrů komodity na úkor jejího plátce, nikoli jako vztah obchodní. Je tedy nepodstatné, zda žalobkyně vyzvala žalovaného k placení ve smyslu § 1958 OZ doručením faktury, či jinak. Stejně tak je nepodstatné, zda žalovaný fakturu žalobkyni vrátil, či reklamoval. Námitky týkající se neurčitosti žaloby jsou pak důsledkem nepochopení hmotněprávní a procesní situace. Žalobkyně u soudu uplatnila peněžitý nárok v určité výši s odpovídajícím skutkovým základem spočívajícím mj. v tom, že požaduje zaplacení ceny vody spotřebované v jednotkách žalovaného a odvodu odpadní vody z jednotek žalovaného (v rozsahu nároku projednávaného v dalším řízení) podle předloženého vyúčtování za určené období. Vyúčtování obsahovalo měrnou cenu poskytované služby a cenu zjištěnou podle jejího rozsahu. K tomu, aby bylo možné žalobě vyhovět, bylo při procesní obraně žalovaného nutné zjistit, zda žalovaný uvedené služby v uvedeném rozsahu konzumoval, zda za ně žalobkyně zaplatila cenu v žalované částce a zda žalobkyně vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení. Soud tedy v tomto řízení nepřezkoumával správnost vyúčtování, jak se žalovaný stále domáhal a v tomto smyslu není činnost soudu ani vyúčtováním spotřeby ve smyslu účetním či dodavatelském. Přes trvale (i v dalším řízení) uplatňované námitky žalovaného stále platí již dříve vyslovený závěr, že žalobkyni netížila povinnost žalovanému spotřebu vyúčtovat. Povinnost hradit náklady spojené s užíváním jednotek v domě tížila všechny jejich vlastníky bez ohledu na to, zda mají sjednanou smlouvou s dodavatelem vody, či nikoli. Pokud nebylo dosaženo dohody ohledně správy domu, nebo ohledně neoprávněných zásahů do užívání jednotky, mohl se její vlastník domáhat ochrany svého vlastnického práva před soudem. Toto řízení nebylo zahájeno k řešení těchto žalovaným naříkaných problémů, a proto nemohou rozhodnutí soudu v této věci ovlivnit. Jestliže žalovaný spotřeboval vodu ve svých jednotkách, byl povinen zaplatit cenu příslušné služby buď dodavateli, nebo tomu, kdo cenu k jeho prospěchu hradil. Pokud žalovaný nesouhlasil s výší požadované ceny, měl ji určit sám podle jemu známých objektivních skutečností (měření, kvalifikovaný odhad např. podle výše cit. vyhlášky), anebo neměl příslušné služby spotřebovávat do doby vyřešení základu správy domu. Ostatně s tímto neuspokojivým stavem žalovaný zjevně do vlastnického vztahu k jednotkám a spoluvlastnického vztahu k domu vstupoval. To žalovaný neučinil a jeho výše uvedená tvrzení o užívání jeho jednotek byla dokazováním také významně zpochybněna (viz níže). V této souvislosti také nemůže být významná námitka o neúčtování ceny za vodu nájemcům žalovaného. Námitky žalovaného spojené s možností vedení dalších soudních sporů s žalobkyní nemohou mít vliv na rozhodnutí v této věci s ohledem na charakter žaloby (žaloba na plnění).

20. Z uvedeného je zřejmé, že soudu nezbylo, než vyjasnit sporné skutečnosti týkající se užívání jednotek žalovaného v předmětné době a podřadit je pod parametry přílohy č. 12 vyhlášky č. 428/2001 Sb., jež představují kvalifikovaný (a podle odvolacího soudu přednostní) odhad spotřeby vody v příslušném objektu podle způsobu jeho obvyklého užívání.

21. K jednotkám 5 a 6 soud z výslechu svědka , FYZICKÁ OSOBA, (manžela žalobkyně) zjistil, že byly využity jednak pro skladování a distribuci materiálu pro práci jinde, spočívající v kompletaci balíků, vkládání písemností do obálek apod. (podle žalobkyně se jednalo o domácí práce) a jednak pro samotné provádění těchto prací. Užívání obou jednotek k tomuto účelu potvrzovaly také fotografie předložené žalobkyní, z nichž je zřejmé jak propojení prostoru, tak vybavení (stoly a židle) k této činnosti. Tyto skutečnosti potvrzoval také výslech svědkyně , jméno FO, , která zde pracovala pro nájemkyni jednotky , číslo, , jméno FO, a prostor označila jako dvě veliké místnosti. Potvrzovala je i výpověď svědka , FYZICKÁ OSOBA, o vybourání příčky ke vstupu na rampu a také emailová zpráva nájemkyně jednotky ze dne 26. listopadu 2018. To, zda byla k této činnosti využita také jednotka , číslo, , ale nakonec není významné, neboť parametrem pro určení spotřeby vody je podle výše uvedeného způsobu rozhodující jen charakter provozu, počet osob a rozsah vybavení jejími spotřebiči. Důležité je, zda osoby vyskytující se v jednotkách , číslo, využívaly příslušné spotřebiče vody. Stejně tak ohledně těchto jednotek zjevně není významná skutečnost, že mělo dojít ke krátkodobému (podle svědkyně , jméno FO, dva až tři dny) přerušení dodávky vody. Tento výpadek měl totiž být podle svědka , jméno FO, (podle žalovaného jde o nájemce jednotky , číslo, a podle tohoto svědka jde současně o správce všech jednotek žalovaného) sanován dodávkou vody z jiné jednotky žalovaného ke stejné spotřebě (WC a umytí rukou; viz níže), tedy opět k tíží žalovaného. Podle svědkyně , jméno FO, zde pracovala ona a skladník denně (podle žalobkyně od pondělí do pátku) v době od 9 do 16 až 17 hodin. Jednotku užívaly také další 2 až 3 osoby k vlastní práci. Jednotka byla vybavena toaletou a umyvadlem. Z fotografie předložené žalobkyní je zřejmé také zjevně nouzové napojení vody ze stropu v prostoru provádění prací. Z nájemní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že jednotka , číslo, byla k tomuto účelu poskytnuta k užívání od listopadu 2018 na dobu neurčitou. Výpověď svědka , jméno FO, dobu užívání nijak neupřesnila, neboť tento svědek hovořil jen o změně výše nájemného od počátku roku 2019 pro nedostatky ve vybavení jednotky. Podle žalobkyní předložených fotografií byla provozní doba do 18 hodin.

22. K jednotkám , číslo, nebylo zjištěno zvláštní užívání. Podle žalobkyně zde probíhala rekonstrukce spojená se spotřebou vody v množství ~26,5 m3 v jednotce , číslo, (podle vyúčtování za cenu v Kč (1 948 + 283,7) / 84,38; kde součet v závorce představuje cenu spotřeby po korekci a činitel za závorkou je jednotková cena) a ~26,5 m3 v jednotce , číslo, (podle vyúčtování za cenu v Kč (1 950 + 281,7) / 84,38). Svědek , jméno FO, sice jen obecně vypověděl, že poté zde byl umístěn kebab, ale tuto skutečnost však žalobkyně nijak nerozvinula a do svých tvrzení nepřevzala.

23. Jednotka , číslo, byla využívána k provozu baru s tanečním parketem a terasou. Podle svědka , jméno FO, byl provoz přerušen po dobu rekonstrukce. Provoz tohoto zařízení měl být podle tohoto svědka zajištěn dvěma až třemi lidmi a využívalo jej 30 až 70 návštěvníků, což svědek odhadl dle množství lidí čekajících před otevřením před klubem a po nahlédnutí dovnitř. Podle fotografií předložených žalobkyní byla součástí nabídky hostům jednotky také jednoduchá jídla odpovídající kategorii studená jídla podle části VI. bodu 40. přílohy č. 12 vyhlášky č. 428/2001 Sb. Podle svědka , jméno FO, byla jednotka vybavena WC, umyvadly, zjevně s ohledem na charakter provozu rozděleným na pánskou a dámskou část, a zařízením na mytí skla s tekoucí vodou za barem. Tento svědek potvrdil provoz se třemi až čtyřmi zaměstnanci, což koresponduje také s fotografiemi předloženými žalobkyní, avšak jen se 20 až 30 hosty. Provozní doba tohoto podniku byla zjevně delší, než od 21 hodin do tří hodin ráno dalšího dne a takto jen v pátek a v sobotu, jak uvedl svědek , jméno FO, . Podle fotografií předložených žalobkyní byla totiž prezentována otevírací doba také od úterý do čtvrtka již od 18 hodin do neurčené zavírací hodiny.

24. Z dokazování tedy vyplývá tento závěr o skutkovém stavu (25. až 27. odstavec níže):

25. Jednotka , číslo, byla užívána spolu s jednotkou , číslo, dvěma stálými zaměstnanci a průměrně třemi dalšími osobami na směně (svědkyně , jméno FO, hovořila o 2 – 3 osobách; podle počtu stolů a židlí lze však předpokládat přítomnost více než dvou osob) každý den od pondělí do pátku a byla vybavena umyvadlem a WC, obojí s tekoucí vodou.

26. Jednotky , číslo, byly rekonstruovány s nepravidelnou spotřebou vody, potřebnou pro stavební práce.

27. Jednotka , číslo, byla využívána jako bar s taneční zábavou. Obsluhu tvořily tři osoby (zaměstnanci či podle svědka , jméno FO, brigádníci) a průměrně 30 zákazníky (svědek , jméno FO, hovořil o 20 až 30 osobách, svědek , jméno FO, až o 70 osobách) každý den od úterý do čtvrtka v době od 18 do 24 hodin a v pátek a v sobotu v době od 21 hodin do 2 hodin následujícího dne. Od 3. prosince 2020 došlo v zásadě ke znemožnění provozovat tuto jednotku k uváděnému účelu. Počínaje účinností krizového opatření 498/2020 Sb., přijatého usnesením vlády č. 1262/2020 došlo k zákazu hromadných akcí, konaných v počtu vyšším než 10 osob ve vnitřních prostorech staveb. To trvalo ve znění pozdějších opatření déle, než do konce předmětné doby, tedy 8. ledna 2021. Omezení provozu jednotky (v době otevíracích hodin) v důsledku přerušení dodávky vody nebylo zjištěno, neboť podle svědky , jméno FO, byla tato situace vyřešena domluvou se žalobkyní v jeho prospěch.

28. Neprokázáno zůstalo tvrzení žalovaného o přerušení dodávek vody do jednotky , číslo, po dobu, která by byla významná s ohledem na provozní dobu této jednotky. Tato skutečnost je nevýznamná také proto, že i podle žalovaného se měl nájemce této jednotky samostatně dohodnout se žalobkyní na dodávkách vody. Tvrzení žalovaného o přerušení dodávky vody po celé předmětné období do všech jednotek žalovaného bylo také vyvráceno výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, .

29. Pro rozhodnutí soudu nebyl významný výslech zpracovatelky vyúčtování žalobkyně, navrhovaný žalobkyní. Ten totiž nemohl přinést zjištění o jakékoli rozhodné skutečnosti a nemohl mít ani formu znaleckého (odborného) posouzení, neboť k samotnému výpočtu není třeba zvláštních odborných znalostí a aplikace právního předpisu (vyhlášky č. 428/2001 Sb.) je věc právního posouzení. Soud proto tento důkaz neprováděl.

30. Podle směrných čísel spotřeby vody stanovených v příloze 12 vyhlášky č. 428/2001 Sb. tedy lze zjistit předpokládanou spotřebu vody v jednotce , číslo, (včetně jednotky , číslo, ) v množství 90 m3 za celý rok podle vzorce 5 * 18 (část VII. b od 44.), tedy jako násobek počtu osob a směrné spotřeby 18 m3 na osou za rok. Stejným postupem je stanovena předpokládaná spotřeba v jednotce , číslo, v množství 257 m3 za celý rok při zápočtu pěti dnů v týdnu (tedy po krácení v poměru 5/7) podle vzorce 3*(60+60)*5/7), kde 3 je počet zaměstnanců zahrnující také hosty podniku a násobek součtu čísel 60 představuje obecnou roční spotřebu vody a spotřebu vody s využitím mycího zařízení. Podle rozsahu provozu je tedy předpoklad spotřeby vody v jednotce , číslo, (včetně jednotky , číslo, ) v době od 31. října 2018 do 8. ledna 2021, tedy za 435 dnů (podle vzorce 90/365*435) v množství 107 m3 a v jednotce , číslo, v době od 30. května 2018 do 8. ledna 2021, fakticky do 2. prosince 2020, tedy za 917 dnů, v množství 646 m3 (257/365*917).

31. Podle účetních dokladů dodavatele vody byla žalobkyni účtována cena vodného/stočného v Kč v roce 2018 v částkách 36,50/41, v roce 2019 v částkách 38,50/41,60 a roce 2020 v částkách 40,50/42,50. Při využití nejnižší této ceny 77,50 Kč z roku 2018 za prostorový metr objemu odebrané vody (cena zahrnuje také tzv. stočné; vysvětleno v odůvodnění rozsudku ze dne 25. října 2023) tedy cena spotřeby v jednotkách žalovaného za předmětná období dosahuje částky 58 357,50 Kč ((107 +646)*77,50).

32. Podle § 1176 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) je vlastník jednotky povinen řídit se pravidly pro správu domu. Podle části VI. odst. 1. dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu čp. , číslo, v , město, jsou vlastníci jednotek povinni hradit náklady spojené se správou, údržbou a společnými částmi domu. Je tedy zřejmé, že náklady přímo spojené s provozem jednotek tíží každého jejich vlastníka. Pokud tyto náklady za žalovaného platila žalobkyně, došlo ve smyslu § 2991 OZ na jeho straně k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat podle § 2991 odst. 1 OZ. V tomto směru zjevně nebyl mezi účastníky spor. Sporná byla jen výše částky, kterou by žalovaný měl žalobkyni zaplatit. Ta byla proto určena výše uvedeným způsobem.33. .Jestliže tedy žalobkyně požaduje po žalovaném vydání obohacení 33 162,10 Kč, jehož se mu dostalo bez právního důvodu tím, že neplatil cenu vody a odvodu odpadních vod zaplacení, je žaloba důvodná i při zohlednění částky 12 tis. Kč, kterou podle tvrzení žalovaného měl zaplatit žalobkyni za vodné nájemce jednotky 3. Soud proto žalobě v tomto dalším řízení výrokem I. vyhověl také v rozsahu, zbylém po předchozím rozhodnutí ze dne 25. října 2023, ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 2. května 2024. S ohledem na to již také nebylo nutné se zabýval tím, zda při rekonstrukci dalších jednotek žalovaného byla spotřebována voda v dalším množství, neboť nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je nutné chápat jako celek.

34. Protože žalovaný tuto částku nezaplatil žalobkyni podle její výzvy (§ 1958 odst. 2 OZ), dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 a je proto povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. proto soud vyhověl žalobě i v tomto rozsahu.

35. Výrokem II. soud podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů, účelně vynaložených k uplatnění jejího práva před soudem.

36. Nahrazované náklady řízení sestávaly z těchto účtovaných položek: Náklady soudního poplatku 3 904 Kč podle § 137 OSŘ; Odměny zástupkyně žalobkyně, počítané v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za šest úkonů právní služby spočívajících v 1. přípravě a převzetí věci, 2. sepisu žaloby, 3. sepisu vyjádření ze dne 12. ledna 2022 a 4. – 6. účasti na třech jednáních před nalézacím soudem, a to po 4 260 Kč za úkon, za dva úkony právní služby spočívající 1. v sepisu výzvy k placení před zahájením řízení podle § 7 a § 11 odst. 2 advokátního tarifu (podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) a 2. účasti na vyhlášení rozsudku dne 25. října 2023 po 2 130 Kč, za čtyři úkony právní služby v odvolacím řízení spočívajících v 1. sepisu vyjádření k odvolání žalovaného, 2. sepisu doplnění tvrzení ze dne 30. března 2024, a 3. a 4. účasti na dvou jednáních po 4 260 Kč za úkon a za pět úkonů právní služby spočívajících v účasti na pěti jednáních před nalézacím soudem v dalším řízení, a to po 2 460 Kč za úkon, tedy celkem na odměně 59 160 Kč; Hotových (provozních) výdajích zástupkyně žalobkyně spojených s těmito úkony podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v aktuálním znění po 300 Kč za třináct úkonů a po 450 Kč za čtyři úkony, a to v souladu se závěry vyjádřenými v např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) tedy celkem 5 700 Kč; Náhrady 4 500 Kč za promeškaný čas strávený zástupkyní žalobkyně cestou k jednáním před soudy, která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu v aktuálním znění, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, v částkách 1 200 Kč při čtyřech cestách k nalézacímu soudu do konce roku 2024, 1 200 Kč při dvou cestách k odvolacímu soudu a 2 100 Kč při čtyřech cestách k nalézacímu soudu v roce 2025; Hotového výdaje 8 600 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ za cesty zástupkyně žalobkyně osobním motorovým vozidlem k jednáním před soudy, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v částkách po 596,74 Kč za čtyři cesty k nalézacímu soudu na trase dlouhé 88,8 km v roce 2023, po 1 346,42 Kč za dvě cesty k odvolacímu soudu na trase dlouhé 163,4 km v roce 2024 a v částce 731,42 Kč za jednu cestu k nalézacímu soudu v roce 2024, to vše při průměrné spotřebě 6,9 l BA95 na 100 km, a po 697,08 Kč za čtyři cesty k nalézacímu soudu v roce 2025, to vše při průměrné spotřebě 5,8 l NM na 100 km, podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 467/2022 Sb., resp. vyhlášky č. 398/2023 Sb., resp. vyhlášky č. 475/2024 Sb., vždy podle aktuální účinnosti. Celkem jde o částku 73 460 Kč.

37. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupkyně žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro její zaplacení byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

38. Soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu 3 tis. Kč, vynaložených na vyúčtování plateb žalovaného, neboť to nebylo podkladem pro stanovení výše platební povinnosti žalovaného a nejde tedy o účelně vynaložený výdaj (§ 142 odst. 1 OSŘ), který by byl žalovaný povinen žalobkyni nahrazovat. Jako neúčelné byly hodnoceny i další účtované výdaje za sepis podání ve věci, neboť obsah doplnění skutkových tvrzení ze dne 7. března a 29. června 2023 měl být již součástí žaloby samotné a k podáním ze dne 1. června 2023, 25. dubna 2024 a 14. března tr. (ve spise je založeno podání datované dnem 17. února tr.), ani k nahlížení do spisu dne 7. února tr. nebyla žalobkyně soudy vyzvána.