15 C 41/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa obec , okres obec zastoupena advokátem titul jméno příjmení , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen advokátkou titul jméno příjmení příjmení , IČO sídlem adresa o výživné <b>I. Žalovaný je po dobu trvání manželství povinen od měsíce února 2023 plnit výživné pro žalobkyni ve výši 8 000 Kč měsíčně tak, že tuto částku zaplatí žalobkyni vždy do každého 10. dne v kalendářním měsíci, za nějž je výživné placeno, počínaje vykonatelností tohoto rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na uložení povinnosti platit od února 2023 výživné v částce 17 000 Kč měsíčně.</b> <b>III. Soud zastavuje řízení o žalobě na placení výživného ve výši 10 000 Kč za dobu od 1. února 2023.</b> <b>IV. Soud ruší předběžné opatření nařízené usnesením zdejšího soudu ze dne 16. března 2023, čj. 15 C 41/2023-69, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. dubna 2023, čj. 11 Co 72/2023-89.</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. ledna tr. se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného původně ve výši 35 tis. Kč měsíčně od 1. února 2023. K odůvodnění žaloby uvedla, že účastníci řízení jsou manželé, že dne 23. listopadu 2022 se žalovaný odstěhoval ze společné domácnosti a podal návrh na rozvod manželství. Od té doby přestal žalobkyni poskytovat jakékoli finanční prostředky a žalobkyně nemá z čeho uspokojovat své životní náklady a potřeby své dcery. Tvrzení o svých poměrech žalobkyně dále doplňovala, jak je níže uvedeno.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že potřeby žalobkyně jsou zajištěny tím, že z jeho bankovního účtu vybrala/převedla koncem roku 2022 peníze. Žalobkyně má také vlastní finanční prostředky a na výživu její dcery je placeno výživné otcem dítěte. Sám má náklady spojené s dojížděním do zaměstnání ve výši 4 tis. Kč měsíčně a jeho příjem ze závislé činnosti byl ovlivněn jednorázovým inflačním doplatkem zaměstnavatele a příspěvkem na dovolenou. Žalovaný byl dále v lednu tr. nucen vrátit 24 840 Kč správci daně, jako neoprávněně uplatněnou slevu na dani na manželku za zdaňovací období roku 2020, protože příjem žalobkyně v té době přesáhl zákonem stanovený limit, přestože žalobkyně své příjmy potvrdila čestným prohlášením. Žalovaný poukazoval na to, že žalobkyně vlastní pozemky na [země] a je výhradní vlastnicí novostavby domu v [obec], který je zatížen zástavním právem banky, zajišťující ovšem společný dluh z úvěru účastníků.

3. Podle návrhu žalobkyně bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 16. března tr., čj. 15 C 41/2023-69, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. dubna tr., čj. 11 Co 72/2023-89, žalovanému předběžně uloženo, aby od února tr. platil žalobkyni výživné 25 tis. Kč měsíčně.

4. Na jednání před soudem vzala žalobkyně v průběhu řízení žalobu částečně zpět tak, že se poté domáhala placení výživného ve výši 25 tis. Kč měsíčně. Žalobkyně poukazovala na nemorálnost jednání žalovaného, který žalobkyni opustil v době, kdy se stala invalidní a ponechal ji bez prostředků. Zatímco příjem žalovaného přesahuje 80 tis. Kč měsíčně, pobírá žalobkyně jen invalidní důchod, jehož dávky byly vypláceny až od dubna tr. Pokud z něj zaplatí všechny nezbytné výdaje, zbývá jí k využití částka 6 až 7 tis. Kč měsíčně. Žalovaný sice hradí ze svého příjmu splátky úvěrů, jde však o společné dluhy. Vlastnické právo k nemovitostem je podle žalobkyně nevýznamné, neboť také žalovaný je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem nemovitostí a pozemky žalobkyně na Slovensku jsou bez hodnoty. Pokud by tedy měla být zachována stejná životní úroveň účastníků, měl by žalovaný měsíčně žalobkyni platit právě 25 tis. Kč, a to do 10. dle každého kalendářního měsíce.

5. Výrokem IV. soud řízení zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/12963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) a dále se zabýval jen důvodností nároku na výživné 25 tis. Kč měsíčně.

6. Žalovaný v reakci na to hodnotil, že běžné výdaje účastníků jsou přibližně stejné. Nesouhlasil s tím, že by žalobkyně byla ponechána bez prostředků. Jednak je schopna se postarat nejen o sebe a o svou dceru, a jednak disponovala penězi vybranými z jeho účtu a z dalších zdrojům, na které v průběhu řízení odkazovala (úvěry či zápůjčky od rodiny). Jen z toho, že je žalobkyně invalidní nelze jeho nemorálnost dovozovat. Celková životní úroveň účastníků je nutno posuzovat nejen s ohledem na jejich příjmy, ale je nezbytné zohlednit také vlastnění nemovitostí. Jako adekvátní hodnotil žalovaný výživné 15 tis. Kč měsíčně.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že: a) Žalobkyně neměla do konce března tr. žádný pravidelný příjem, neboť v důsledku svého zdravotního stavu byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti a od 1. listopadu 2022 jí již nebyla přiznána výplata dávek nemocenského pojištění. Žalobkyně byla rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení uznána invalidní pro III. stupeň invalidity, avšak teprve od dubna tr. pobírala prozatímní dávku důchodového pojištění 18 852 Kč měsíčně. Invalidní důchod byl poté žalobkyni přiznán ve výši 18,5 tis. Kč měsíčně a od června 2023 byl zvýšen na 19 593 Kč měsíčně, přičemž příslušné částky této dávky byly žalované vyplaceny zpětně. Žalobkyně vlastní pozemky v [obec], evidované v katastru nemovitostí v [katastrální uzemí] v okrese [obec] jako stavební parcela [číslo] jejíž součástí je stavba rodinného domu [adresa] a jako zahrada - pozemková parcela [číslo] Tyto nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem společnosti [právnická osoba], k zajištění společného dluhu účastníků ve výši 4 mil. Kč z hypotečního úvěru. Dále žalobkyně vlastní podíl vlastnického práva na pozemcích ve [země], v obci [název], okrese [název ], které jsou v katastru nemovitostí Slovenské republiky evidovány v katastrál-ním území [kat území], a to jako orná půda s parcelním [číslo] katastrální rozlohou [výměra] s podílem žalobkyně [číslo] a jako zahrada s parcelním [číslo] katastrální rozlohou [výměra] s podílem žalobkyně [číslo]. Žalobkyně pečuje o svou dosud nezletilou dceru. Žalobkyně v prosinci 2022 vybrala z účtu žalovaného 1 550 EUR a v lednu 2023 převedla z účtu žalovaného na svůj účet 1 650 EUR. Nyní již k účtu žalovaného nemá přístup. b) Žalovaný má příjem ze zaměstnání a z výsluhového příspěvku. Mzda do koce roku 2022 dosahovala cca 53 tis. Kč měsíčně. Za měsíce leden až červen tr. pak tento příjem po jednotlivých měsících činil 2 121,16 EUR, 2 042,07 EUR, 2 169,64 EUR, 2 169,98 EUR, 2 344,11 EUR a 2 731,36 EUR. Výsluhový příspěvek byl od ledna tr. vyplácen po 24 399 Kč měsíčně a od června tr. byl zvýšen na 24 880 Kč měsíčně. Žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti ½ na pozemcích v [obec] – [část obce], které jsou evidovány v katastru nemovitostí v [katastrální uzemí] v okrese [obec] jako stavební parcela [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a jako zahrada - pozemková parcela [číslo]. V tomto domě žalovaný bydlí se svou matkou, když společnou domácnost účastníků opustil v listopadu 2022. Vlastní dále pozemek v téže části obce, evidovaný v katastru nemovitostí v témže katastrálním území jako ostatní plocha – pozemková parcela [číslo]. Žalovaný denně dojíždí do zaměstnání [značka automobilu] po trase dlouhé cca 46 km. c) Účastníci řízení jsou manželé a společně vlastní [značka automobilu], který užívá žalovaný, a [značka automobilu], který užívá žalobkyně. Účastníky tíží společné dluhy, a to hypoteční úvěr zajištěný zástavou uvedenou pod písm. a), který je splácen po 17 802,40 Kč měsíčně (16 086,40 Kč jako splátka úvěru a 946 Kč jako pojistné), spotřebitelský úvěr 100 tis. Kč, který je splácen po 1 962 Kč měsíčně, spotřebitelský úvěr 150 tis. Kč, který je splácen po 1 884 Kč měsíčně, a spotřebitelský úvěr z kreditní karty, který je splácen po 1 736,49 Kč měsíčně. Tyto společné dluhy účastníků hradí od listopadu 2022 žalovaný. Soud vzal tato shodná tvrzení za své skutkové zjištění v souladu s § 120 odst. 3 OSŘ.

8. Po dokazování soud zjistil, že průměrná spotřeba [značka automobilu] činí 10,2 NM/100 km; že žalovaný zaplatil od ledna do března 2023 finančnímu úřadu jako doplatek daně z příjmu s úrokem z prodlení částku 53 221 Kč; že splatnost spotřebitelského úvěru podle příslušné smlouvy se splátkou 1 884 Kč měsíčně končí 15. prosince tr. a se splátkou 1 962 Kč měsíčně končí 15. prosince 2028; že žalobkyni byla od června tr. zvýšena dávka invalidního důchodu na 19 593 Kč měsíčně a za dobu od 2. listopadu 2022 do 21. srpna 2023 jí byla dne 22. června tr. vyplacena částka 105 360 Kč. Tato zjištění vyplývají z technického průkazu uvedeného vozidla, vyrozumění a výzvy finančního úřadu a ze smluv o úvěru, předložených žalovaným a z výpisu z účtu č. [bankovní účet], který žalovaný označil k důkazu. Protože účastníci k těmto důkazům a skutečnostem z nich vyplývajícím neměli námitky, není nutné školsky přiřazovat každé jednotlivé zjištění ke konkrétnímu důkaznímu prostředku.

9. Z vlastní činnosti je soudu známo, že dosud nepravomocným rozsudkem zdejšího soudu, vyhlášeným na jednání dne 23. června 2023 ve věci péče o nezletilou dceru žalobkyně, byla soudem schválena dohoda rodičů dítěte spočívající mj. v tom, že otec dítěte se zavázal hradit výživné pro nezletilou ve výši 6 tis. Kč měsíčně od září 2020 do červena 2023 a ve výši 7 tis. Kč měsíčně od července 2023 s tím, že výše výživného 7 tis. Kč bude snížena o polovinu případně přiznané sociální dávky kindergeld pro nezletilou příslušným orgánem Spolkové republiky Německo. Nedoplatek takto sjednaného výživného v částce 92 tis. Kč bude splácen po 3 tis. Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Protokol z tohoto jednání byl také využit při dokazování s ohledem na to, že žalovaný nebyl účastníkem řízení péče o nezletilou.

10. Základem pro rozhodnutí soudu je zásada stejné životní úrovně manželů zakotvená v § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Tu nelze chápat mechanicky jen v závislosti na příjmech manželů, ale ovlivňují ji jistě i další jejich majetkové a osobnostní poměry.

11. Shrneme-li tedy to, co je mezi účastníky nesporné a co soud zjistil z dokazování, lze základ skutkových zjištění soudu v souladu s § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) shrnout a jejich význam vyhodnotit takto: a) Účastníci řízení jsou manželé. Rodinnou domácnost účastníků opustil žalovaný v listopadu 2022. Žalobkyně od této doby užívá (nyní již svou) domácnost sama se svou dosud nezletilou dcerou v domě, který vlastní. Žalobkyně vlastní spoluvlastnické podíly na dalších pozemcích na Slovensku. Žalovaný pak žije se svou matkou v domě, který spoluvlastní. b) Celkový význam vlastnického práva k nemovitostem nelze přehlédnout. Zatímco žalovanému svědčí k základu jeho nemovitého majetku (dům s pozemky o celkové katastrální rozloze 972 m2) jen z poloviny - pouze zahrada s katastrální rozlohou [výměra] je jeho výlučným majetkem, vlastní žalobkyně dům s pozemky s celkovou katastrální rozlohou [výměra] výhradně sama. Nemovitosti žalované jsou sice zatíženy zástavním právem banky k zajištění splátek úvěru ze společného jmění manželů. Splácení tohoto úvěru je ovšem zjevně společným dluhem účastníků a s přihlédnutím k rozloze pozemků a stáří stavby je hodnota nemovitého majetku žalobkyně jistě vyšší, než majetku žalovaného. Nijak nepatrná je jistě i hodnota spoluvlastnického podílu žalobkyně na ostatních pozemcích. Vždyť jen podíl žalobkyně na rozloze orné půdy představuje po přepočtu 13 590 m2, tedy více než jeden hektar. Úroveň likvidity tohoto spoluvlastnického práva nebyla soudem zjišťována. Proto je možné k němu jen přihlédnout a míru výživného pouze mírně upravit. Jistě totiž není nijak nepřiměřený požadavek na zpeněžení zbytných nemovitostí, tedy těch které nejsou nezbytné pro vlastní žití a výdělek, pokud je žádáno plnění výživného od jiné osoby. I tradičně je obecně vzato absurdní, aby bylo plné výživné placeno vlastníku realit. c) Protože ani jeden z účastníků netvrdil, že by na své živobytí musel vynakládat zvýšené výdaje, s výjimkou nákladů žalovaného na dojíždění do zaměstnání, lze vycházet z toho, že každého z nich tíží v tomto směru výdaje obvyklé (s níže uvedenou výjimkou). Skutečná výše každodenních výdajů je vždy závislá na preferencích a vůli každého z účastníků. Právě příjmová, nikoli výdajová situace je zpravidla základem pro porovnání životní úrovně. Každý z příjemců totiž může své zájmy uspokojovat jinak a tedy i prostředky použít k něčemu jinému. Někdo je kupříkladu utratí za cestování a jeho výdaje za energie v pravidelném bydlišti proto budou jistě nižší, než u toho, kdo naopak doma realizuje své energeticky náročné koníčky (vypalování keramiky, sváření kovů, zahradničení atd.). Při nedostatku tvrzení o výdajích na neobvyklé a současně nezbytné potřeby (typicky spojené např. se zdravotním stavem), je proto možné pro účel rozhodování v tomto řízení běžné výdaje pominout, neboť by měly při respektování stejné životní úrovně zatěžovat každého z účastníků stejně. V tomto duchu soud posoudil i další peněžní obraty na účtu žalobkyně, neboť podle vysvětlení žalobkyně se jednalo o půjčky či úvěry poskytnuté právě jen k uspokojení jejích každodenních potřeb. d) Byť je rozhodným obdobím (za které žalobkyně žaluje výživné) únor 2023 a následující měsíce, je nezbytné se zabývat také předchozí dobou. Zde totiž zjevně došlo k výrazným odchylkám od obvyklého příjmu a právě tato doba je také důležitá pro hodnocení morálnosti jednání žalovaného, jehož se žalobkyně dovolávala. Právě s ohledem na délku hodnoceného období pak naopak není významná námitka žalovaného o nerovnoměrnosti jeho příjmu, vyvolané mimořádnými příspěvky. Ty jsou totiž jednak rozmělněny průměrováním a jednak budou jistě poskytovány i v budoucnu, byť stejně nepravidelně. e) Naopak nejsou významné platby výživného pro dceru žalobkyně, neboť jde o příjem dítěte. Přitom nelze zohlednit ani výdaje žalobkyně na výživu tohoto dítěte, neboť (jak je soudu známo) v tomto směru snížené schopnosti žalobkyně jsou kompenzovány právě výší výživného druhého rodiče dítěte a po zániku společné domácnosti účastníků zanikla povinnost žalovaného zabezpečovat potřeby žalobkyně (a všech členů původní společné domácnosti) v tomto ohledu (viz § 690 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)).

12. Protože nesporné mezi účastníky bylo také každodenní dojíždění žalovaného do místa zaměstnání vzdáleného od jeho bydliště 46 km, lze vycházet také z tvrzení žalovaného o mimořádném výdaji za pohonné hmoty v částce cca 4 tis. Kč měsíčně, nezbytného k dosažení uváděného příjmu ze zaměstnání. Při spotřebě 10 l NM na 100 km (což u vozidla [název vozidla] [jméno] jistě není nijak neobvyklé) a vyhláškové ceně (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb.) 44,10 Kč za litr paliva totiž výsledek součinu 46 (délka trasy v km) * 20 (počet pracovních dnů v měsíci) * 0,1 (spotřeba na km) * 44,1 (litrová cena PHM) této částce odpovídá.

13. Nárok žalobkyně vychází z ustanovení § 697 odst. 1 OZ, zakotvujícího zásadu stejné životní úrovně manželů spojenou se vzájemnou vyživovací povinností. Potencionalita příjmu oprávněného a jeho majetek nemá pro rozhodnutí v této věci přímý význam, neboť účastníci užívají svůj dům jen k vlastnímu bydlení se členy své domácnosti a žádný z účastníků netvrdil, že by některý z nich měl jakýkoli příjem z jiného majetku, nebo snad mohl dosahovat vyššího příjmu. Protože žalovaný namítal kumulaci prostředků k živobytí žalobkyně v době před předmětným obdobím, zabýval se soud také dobou po ukončení společného soužití účastníků do konce ledna tr. Výdaje na společné dluhy účastníků jsou ze své podstaty konstantní, a proto lze vycházet z jejich neměnnosti za celou dobu od konce listopadu 2022. Žalovaný tedy v prosinci 2022 disponoval příjmem 56 016 Kč (2 309,02 EUR; viz i pro další https://www.kurzy.cz/kurzy-men/historie/EUR-euro) ze zaměstnání a 24 180 Kč z výsluhového příspěvku (- 2,55 % z částky 24 339 Kč). V lednu 2023 jeho příjem ze zaměstnání činil 50 802 Kč (2 121,16 EUR) a 24 399 Kč z výsluhového příspěvku; v únoru 48 418 Kč (2 042,07 EUR) ze zaměstnání a 24 399 Kč z výsluhového příspěvku; v březnu 51 384 Kč (2 169,64 EUR) ze zaměstnání a 24 399 Kč z výsluhového příspěvku; v dubnu 50 860 Kč (2 169,98 EUR) ze zaměstnání a 24 399 Kč z výsluhového příspěvku; v květnu 55 330 Kč (2 344,11 EUR) ze zaměstnání a 24 399 Kč z výsluhového příspěvku a v červnu 64 722 Kč (2 731,36 EUR) ze zaměstnání a 24 880 Kč z výsluhového příspěvku. Celkový příjem žalovaného v tomto období tedy byl 548 806 Kč. Z těchto peněz žalovaný zaplatil společné dluhy (7* (17 802,40+1 962+1 884+1 736,49) +53 221) v celkové částce 216 915 Kč. Za období od prosince 2022 do června 2023 tedy žalovaný pro svou potřebu disponoval penězi v celkové částce 331 891 Kč (548 806-216 915), což představuje 47 413 Kč měsíčně. Žalovaná v této době disponovala částkou 76 800 Kč (výběry/převody z účtu žalovaného 1 550 EUR a 1 650 EUR) a částkou 130 593 Kč (18 500 * 6 + 19 593); celkem tedy 207 393 Kč, což představuje za stejnou dobu 29 627 Kč měsíčně.

14. Žalovaná povinnost je výživným podle § 697 OZ. Podle tohoto ustanovení by výživné mělo zajistit stejnou hmotnou a kulturní úroveň manželů. Budeme-li tuto zásadu chápat jen matematicky, mělo by se dostat každému z účastníků stejné výše disponibilních prostředků pro vlastní potřebu. V součtu na tento účel účastníci disponovali částkou 539 284 Kč (331 891+207 393). Každý z nich by tedy měl mít měsíčně k dispozici 38 520 Kč (539 284/7/2). Z tohoto pohledu by se tedy mělo žalované dostat od žalovaného měsíčně výživné 8 893 Kč (38 520-29 627). S přihlédnutím k majetkové disproporci je ovšem nutné tuto matematicky zjištěnou částku volnou úvahou korigovat ve smyslu § 136 OSŘ na 8 tis. Kč měsíčně při vědomí, že komfort samostatného bydlení ve vlastní nemovitosti a jistota zajištění z vlastnictví dalších pozemků se penězi nedá exaktně ocenit.

15. Žalovanému bylo proto výrokem I. uloženo platit žalobkyni od února tr. výživné 8 tis. Kč měsíčně. Podle § 921 odst. 1 OZ se výživné platí v pravidelných měsíčních dávkách splatných dopředu. Ohledně splatnosti dávek výživného byl soud ve smyslu § 153 odst. 2 OSŘ vázán návrhem žalobkyně o jen částečné dřívější splatnosti výživného od 10. dne v kalendářním měsíci (tedy nikoli celý měsíc předem). Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta jako nedůvodná.

16. Podle předběžné úpravy vyživovací povinnosti zaplatil žalovaný od února tr. žalované do vyhlášení rozsudku 150 tis. Kč (od února do července tr.). Podle výroku I. měl žalovaný žalobkyni zaplatit za tuto dobu výživné 48 tis. Kč (6*8 000). Protože lze nyní předpokládat, že přeplatek 102 tis. Kč bude postačovat na výživu žalobkyně do té doby, než tento rozsudek bude vykonatelný, soud výrokem II. zrušil předběžnou úpravu výživného podle § 77 odst. 2 věty první, ve spojení s § 102 odst. 3 OSŘ. Tento výrok je součástí rozsudku odsuzujícího k plnění výživného, je proto také předběžně vykonatelný podle § 162 odst. 1 OSŘ, neboť předběžně vykonatelný je i výrok ve věci samé. Uplynutí patnácti denní lhůty od vykonatelnosti ve smyslu § 77 odst. 1 c) OSŘ by žalovaného zatížilo další předběžnou povinností, jež by navíc existovala vedle povinnosti stanovené výrokem I. Přeplatek na výživném žalovaný může zohlednit případným hmotněprávním zápočtem.

17. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle §§ 142 odst. 2 a 146 odst. 2 OSŘ, by právo na náhradu poměrné části vynaložených nákladů svědčilo žalovanému. Protože ten ale navrhoval nepřiznání tohoto práva žádnému z účastníků, soud jeho návrhu vyhověl.