17 C 378/2006

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Homolkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech : majetkových sídlem adresa žalobkyně proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného 2) celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví k nemovitostem <b>I. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem finančních prostředků na účtech vedených u [právnická osoba], č. účtů [bankovní účet] a [bankovní účet] a že je vlastníkem osobních automobilů [příjmení] [jméno], [registrační značka] a Opel Corsa, [registrační značka], zamítá.</b> <b>II. Určuje se, že žalobkyně je spoluvlastníkem ve výši ½ nemovitých věcí, a to pozemku par. č. st. 452 o výměře 54 m², jehož součástí je rekreační chata č. e. 13, zaspaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Stará Voda u [obec].</b> <b>III. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 553 m², jehož součástí je dům [adresa], pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 18 m², jehož součástí je garáž e. [číslo] pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 17 m², jehož součástí je garáž e. [číslo] pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 14 m², jehož součástí je garáž e. [číslo] pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 21 m², jehož součástí je garáž e. [číslo] pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 27 m², jehož součástí je garáž e. [číslo] pozemku par. č. st. [číslo], jehož součástí je garáž e. [číslo] pozemku par. č. st. [číslo], jehož součástí je garáž e. [číslo] zaspaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Cheb a pozemku par. [číslo] o výměře [číslo] m² zaspaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Dolní Žandov.</b> <b>IV. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem finančních prostředků na účtu vedeného u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet].</b> <b>V. Vzájemný návrh, kterým se druhá žalovaná domáhala určení, že je vlastníkem jedné poloviny finančních prostředků na účtech vedených u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] a č. [bankovní účet], se zamítá.</b> <b>VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení</b> <b>VII. O náhradě nákladů řízení zálohovaných státem bude rozhodnuto samostatným usnesením.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je spoluvlastnicí ve výši ½ nemovitých věcí, a to domu [adresa] na stavební parcele [číslo] pozemku par. č. st. 713 o výměře 218 m², pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 369 m², pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 228 m², díl I. zahrada o výměře 186 m², díl II. ostatní plocha o výměře 42 m², zaspaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Velká Hleďsebe, dále spoluvlastnicí ve výši ½ nemovitých věcí, a to rekreační chaty č. e. 13 na stavební parcele [číslo] pozemku par. č. st. 452 o výměře 54 m², pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 473 m² zaspaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Stará Voda u [obec], vlastnicí hotelu [anonymizována tři slova] [obec], t. j. domu [adresa] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 553 m², garáže e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 18 m², garáže e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 17 m², garáže e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 14 m², garáže e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 21 m², garáže e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 27 m², garáže e. [číslo] na stavební parcele par. č. st. [číslo], garáže e. [číslo] na stavební parcele par. č. st. [číslo] zaspaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Cheb, dále že je vlastnicí domu [adresa] na pozemku par. č. st. [číslo], pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 635 m², pozemku par. č. st. [číslo] o výměře 383 m², zaspaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Stará Voda u [obec], vlastnicí pozemku par. [číslo] o výměře [číslo] m² zaspaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Dolní Žandov a pozemku par. [číslo] o výměře 1982 m² zaspaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Stará Voda u [obec]. Dále se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí nebo spoluvlastnicí mnoha movitých věcí, a to bytového zařízení a ostatního zařízení domu [adresa], bytového zařízení a ostatního zařízení chaty č. e. 13, zařízení domu [adresa] - penzionu [anonymizováno], dále jídelní soupravy Toledo, ložnice, třídílné skříně, kompletního satelitu, hifi věže, televize, prádelníku, pračky, mrazničky, 2 ks sedacích souprav, jízdního kola a osobních automobilů Opel Corsa a [příjmení] [jméno]. Konečně se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem finančních prostředků na účtech vedených u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] a č. [bankovní účet] a na účtech vedených u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet], [bankovní účet] a [bankovní účet]. Svůj nárok odůvodnila tím, že usnesením Krajského státního zástupce v [obec] ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 2 KZv 11/95, byl zajištěn celý majetek původního žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Přestože byl zajištěn veškerý majetek jmenovaného, uzavřel dne 5. 6. 1997 s druhou žalovanou dohodu o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů. [jméno] [celé jméno žalovaného] nakládal v rozporu s uvedeným rozhodnutím státního zástupce se svým majetkem a převedl ho do vlastnictví druhé žalované. Kromě toho F. [celé jméno žalovaného] uzavřel s druhou žalovanou dohodu o narovnání, kterou též nakládal s věcmi, které byly zajištěny. Podle trestního řádu jsou ovšem neúčinné veškeré právní úkony obviněného, které se týkají zajištěného majetku. Z toho důvodu jsou neúčinné oba právní úkony výše uvedené, kterými F. [celé jméno žalovaného] disponoval se zajištěným majetkem. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 33 T 1/2002, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. 3 To 191/2003, byl [jméno] [celé jméno žalovaného] mimo jiné uložen trest propadnutí majetku. Vlastníkem takto propadlého majetku se podle § 52 odst. 3 trestního zákona (tehdy platného) stal stát. V katastru nemovitostí jsou však zapsáni jako vlastníci žalovaní (a další osoby). Žalobkyně vyzvala původní dva žalované k vydání majetku, avšak bezvýsledně. Tím, že jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci žalovaní a další osoby, je právo žalobkyně ohroženo, proto se svého práva domáhá žalobou. Naléhavý právní zájem na určení práva shledává v tom, že bez určení vlastnického práva je právo žalobkyně nepochybně ohroženo. Navíc je třeba provést zápis v katastru nemovitostí, což nelze jinak než rozhodnutím soudu. Jen tímto způsobem lze zabezpečit celý rozsah majetku, jenž byl původnímu žalovanému [jméno] [celé jméno žalovaného] zajištěn a posléze výše uvedenými rozhodnutími připadl do vlastnictví České republiky.

2. Prvý žalovaný se k žalobě dosud žádným způsobem nevyjádřil.

3. Druhá žalovaná k části nemovitostí uvedla, že ohledně nich není pasivně legitimována, neboť není vlastníkem daných nemovitostí. Dále namítala nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení práva. Z těchto důvodů navrhla zamítnutí žaloby. Pokud by soud shledal naléhavý právní zájem na straně žalobkyně, připustila, že státní zástupce zajistil majetek [jméno] [celé jméno žalovaného]. Nerozporovala ani neúčinnost právních úkonů. Ohledně nemovitosti [adresa] se souvisejícími pozemky v kat. území [obec] u [obec] uvedla, že je nabyla do svého výlučného vlastnictví za své výlučné peněžní prostředky nabyté před uzavřením manželství. K další části nemovitostí uvedla, že nebyly předmětem dohody o zúžení SJM, proto není důvod, aby byly vyčleněny z běžného právního režimu vypořádání SJM. V rámci svých vyjádření uplatnila vzájemnými návrhy také nárok na určení, že je vlastnicí části finančních prostředků na výše uvedených účtech u [právnická osoba]

4. Ohledně části uplatněného nároku, a to ohledně movitých věcí tvořících vybavení jednotlivých objektů bylo řízení zastaveno usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 9. 2007, č. j. 17 C 378/2006-107.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 9. 2012, č. j. 17 C 378/2006-605, bylo rozhodnuto o části uplatněného nároku, když žaloba na určení v části, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je spoluvlastníkem ve výši jedné poloviny nemovitostí, a to domu [adresa] na stavební parcele [číslo] pozemku par. [číslo] o výměře 218 m², pozemku par. [číslo] o výměře 369 m², pozemku par. [číslo] o výměře 228 m², a to dílu 1 o výměře 186 m² a dílu 2 o výměře 42 m² v kat. území a obci [obec], spoluvlastníkem ve výši jedné poloviny nemovitostí, a to pozemku par. [číslo] o výměře 473 m² v kat. území a obci [obec] u [obec], vlastníkem nemovitostí, a to domu [adresa] na stavební parcele [číslo] pozemku par. [číslo] o výměře 635 m², pozemku par. [číslo] o výměře 383 m² v kat. území a obci [obec] u [obec] a vlastníkem pozemku par. [číslo] o výměře 1982 m² v kat. území a obci [obec] u [obec], byla zamítnuta.

6. Po právní moci výše uvedených rozhodnutí podepsaného soudu tak předmětem řízení zůstaly nemovité věci: rekreační chata č. e. 13 na stavební parcele [číslo] pozemek par. č. st. 452 o výměře 54 m², zaspané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Stará Voda u [obec], hotel [anonymizována dvě slova] v [obec], t. j. dům [adresa] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 553 m², garáž e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 18 m², garáž e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 17 m², garáž e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 14 m², garáž e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 21 m², garáž e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 27 m², garáž e. [číslo] na stavební parcele par. č. st. [číslo], garáž e. [číslo] na stavební parcele par. č. st. [číslo] zaspaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Cheb, pozemek par. [číslo] o výměře [číslo] m² zaspaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Dolní Žandov. Současně předmětem řízení zůstaly finanční prostředky na účtech vedených u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] a č. [bankovní účet] a na účtech vedených u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet], [bankovní účet] a [bankovní účet] a osobní automobily Opel Corsa a [příjmení] [jméno].

7. Ohledně nemovitých věcí, a to spoluvlastnického podílu ve výši ½ nemovitých věcí - rekreační chaty č. e. 13 na stavební parcele [číslo] pozemku par. č. st. 452 o výměře 54 m² v katastrálním území a obci [obec] u [obec], jsou závěry soudu následující.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že původní žalovaný [jméno] [celé jméno žalovaného] tyto nemovitosti nabyl do společného jmění manželů (tehdy do bezpodílového spoluvlastnictví manželů; dále jen„ SJM“) společně s druhou žalovanou [celé jméno žalované] na základě kupní smlouvy ze dne 13. 9. 1993 od prodávající [jméno] [příjmení]. Na základě dohody o vypořádání zaniklého SJM ze dne 5. 6. 1997 byla jako výlučný vlastník v katastru nemovitostí zapsána druhá žalovaná [celé jméno žalované]. Mezi tím došlo rozhodnutím Krajského státního zástupce v [obec] ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 2 KZV 11/95, k zajištění celého majetku [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození].

9. Nabytí předmětných nemovitostí [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhou žalovanou a okolnosti tohoto převodu jsou prokazovány kupní smlouvou mezi [jméno] [příjmení] jako prodávající a manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími. Zápis vlastnického práva pouze pro druhou žalovanou (v roce 1997) vyplývá z notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 5. 6. 1997, sp. zn. NZ [číslo] a N 117/97 a výpisu z katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí z uvedeného období. Zajištění majetku [jméno] [celé jméno žalovaného] je prokazováno usnesením Krajského státního zástupce v [obec] ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 2 KZV 11/95 Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti.

10. Ohledně dalších nemovitých věcí, a to hotelu Chebský dvůr v [obec], t. j. domu [adresa] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 553 m², garáže e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 18 m², garáže e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 17 m², garáže e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 14 m², garáže e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 21 m², garáže e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 27 m², garáže e. [číslo] na stavební parcele par. č. st. [číslo], garáže e. [číslo] v katastrální území a obci [obec] jsou skutkové závěry soudu následující.

11. Po provedeném dokazování má soud v této části za prokázané, že původní žalovaný [jméno] [celé jméno žalovaného] tyto nemovitosti nabyl do svého výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 8. 4. 1994 od prodávajícího [jméno] [příjmení], když předtím došlo k uzavření dohody o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhou žalovanou formou notářského zápisu ze dne 17. 3. 1994. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] do výlučného vlastnictví kupními smlouvami ze dne 14. 10. 1994 nabyl garáž [číslo] od prodávajících [jméno] a [jméno] [příjmení], ze dne 15. 8. 1994 nabyl garáž [číslo] od prodávajících [jméno] a [jméno] [příjmení] a ze dne 15. 8. 1994 nabyl garáž [číslo] od prodávajících [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Následně se [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhá žalovaná pokusili tyto nemovité věci převést do výlučného vlastnictví [celé jméno žalované] dohodou o vypořádání zaniklého SJM ze dne 5. 6. 1997. Mezi tím ovšem došlo rozhodnutím Krajského státního zástupce v [obec] ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 2 KZV 11/95, k zajištění celého majetku [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození].

12. Nabytí nemovitých věcí uvedených v předchozím odstavci do výlučného vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného] je prokazováno kupními smlouvami ze dne 8. 4. 1994 mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného], ze dne 14. 10. 1994 mezi [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného], ze dne 15. 8. 1994 mezi [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného] a z téhož dne mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného]. Předchozí uzavření smlouvy o zúžení SJM mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhou žalovanou pak vyplývá z notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 17. 3. 1994, č. N [číslo]. Pokus převést nemovité věci do výlučného vlastnictví druhé žalované vyplývá z notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 5. 6. 1997, sp. zn. NZ [číslo] a N 117/97. Zajištění majetku [jméno] [celé jméno žalovaného] je prokazováno usnesením Krajského státního zástupce v [obec] ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 2 KZV 11/95 Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti.

13. Pokud se týká pozemku par. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] má soud za prokázané, že původní žalovaný [jméno] [celé jméno žalovaného] tuto věc nabyl do svého výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 4. 3. 1994 od prodávajících [jméno] [příjmení] a [jméno] Rady, když předtím došlo k uzavření dohody o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhou žalovanou formou notářského zápisu ze dne 17. 3. 1994. I v tomto případě se [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhá žalovaná pokusili tuto nemovitou věc převést do výlučného vlastnictví [celé jméno žalované] dohodou o vypořádání zaniklého SJM ze dne 5. 6. 1997. Mezi tím ovšem došlo rozhodnutím Krajského státního zástupce v [obec] ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 2 KZV 11/95, k zajištění celého majetku [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození].

14. Skutečnost, že nemovitou věc nabyl do výlučného vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], je prokazována kupní smlouvou ze dne 4. 3. 1994 uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného]. Předchozí uzavření smlouvy o zúžení SJM mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhou žalovanou i v tomto případě vyplývá z notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 17. 3. 1994, č. N [číslo]. Pokus převést nemovité věci do výlučného vlastnictví druhé žalované vyplývá z notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 5. 6. 1997, sp. zn. NZ [číslo] a N 117/97. Zajištění majetku [jméno] [celé jméno žalovaného] je prokazováno výše uvedeným usnesením Krajského státního zástupce v [obec] Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. Ani v tomto případě neměl soud o hodnověrnosti těchto důkazů žádné pochybnosti.

15. V případě účtů u peněžních ústavů má soud za prokázané, že účty vedené u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] a č. [bankovní účet] a účty vedené u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] a [bankovní účet] zřídil a jako majitel byl veden [jméno] [celé jméno žalovaného], ovšem stalo se tak za trvání manželství jmenovaného a druhé žalované, takže tyto účty náležely do jejich SJM. Na základě dohody o vypořádání zaniklého SJM ze dne 5. 6. 1997 finanční prostředky na těchto účtech měly připadnout do výlučného vlastnictví druhé žalované [celé jméno žalované]. Účet č. [bankovní účet] byl zrušen v roce 1996 Poslední účet č. [bankovní účet] nebyl nalezen v databázi klientů banky, patrně tedy neexistoval.

16. Založení účtů [jméno] [celé jméno žalovaného] a skutečnost, že byl veden jako jejich majitel, jsou prokazovány zprávami příslušných bank k jednotlivým účtům. Skutečnost, že práva k účtům připadla druhé žalované, opět vyplývá z notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 5. 6. 1997, sp. zn. NZ [číslo] a N 117/97. Ze zpráv [právnická osoba], pak vyplývají také skutečnosti, že účet č. [bankovní účet] byl zrušen již v roce 1996 a že účet č. [bankovní účet] nebyl nalezen v databázi klientů. I v tomto případě důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. Ani v tomto případě neměl soud o hodnověrnosti těchto důkazů žádné pochybnosti.

17. Dále má soud za prokázané, že součástí bezpodílového spoluvlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhé žalované byly osobní automobily Opel Corsa a [příjmení] [jméno]. Na základě dohody o vypořádání zaniklého SJM ze dne 5. 6. 1997 připadla tato vozidla do výlučného vlastnictví druhé žalované. Žalovaná však byla vlastníkem těchto vozidel pouze v roce 1997, a to v případě vozidla Opel do 10. 12. 1997 a pak byl vůz ve vlastnictví řady dalších osob, když posledním evidovaným vlastníkem je pan [jméno] [jméno] od 30. 10. 2007. V případě vozidla [příjmení] byla žalovaná vlastníkem pouze do 6. 8. 1997, pak bylo v evidenci zapsáno více držitelů, až bylo vozidlo dne 29. 10. 2009 trvale vyřazeno z evidence.

18. Vlastnictví obou vozidel, jejich postupný převod i vyřazení z evidence jsou prokazovány výpisem z centrální evidence motorových vozidel. Ani tento důkaz nebyl žádným způsobem zpochybňován.

19. Podle § 52 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném ke dni vydání usnesení o zajištění majetku (dále jen„ TrZ“), propadnutí majetku postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat (odst. 1). Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové (odst. 2). [příjmení] propadlého majetku se stává stát (odst. 3).

20. Nejprve se soud podle ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), zabýval otázkou, zda je u žalobkyně dán naléhavý právní zájem k podání žaloby na určení vlastnického práva k předmětným nemovitým i movitým věcem. Výsledek tohoto řízení, tj. určení vlastnického práva, může mít vliv na právní postavení účastníků. Současně se jedná o určení vlastnictví k nemovitým věcem, kdy změny v zápisu v katastru nemovitostí lze dosáhnout pouze na základě rozhodnutí soudu. U žalobkyně je tak dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva.

21. Ve smyslu ustanovení § 154 odst. 1 OSŘ je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Jak je uvedeno výše, ke dni vydání tohoto rozsudku již neexistoval účet vedený u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet], který byl zrušen v roce 1996, ani účet vedený u téže banky č. [bankovní účet]. Současně od 29. 10. 2009 fakticky neexistuje vozidlo [příjmení] [jméno], které bylo uvedeného dne vyřazeno z evidence. Ke dni vydání tohoto rozsudku předmětné účty ani vozidlo neexistují. K neexistující věci nelze určit vlastnické právo, proto soud žalobu ohledně těchto dvou účtů a tohoto vozidla zamítl.

22. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2003, č. j. 33 T 1/2002-8997, byl obžalovaný [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], uznán vinným ze spáchání pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 TrZ a mimo jiné mu byl uložen trest propadnutí majetku s tím, že postihuje celý majetek. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 5. 2004. Tímto dnem ve smyslu ustanovení § 52 TrZ zaniklo společné jmění manželů [jméno] [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované].

23. Již předtím došlo usnesením Krajského státního zástupce v [obec] ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 2 KZV 11/95 k zajištění celého majetku obviněného [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 8. 1996. Od tohoto okamžiku ve smyslu ustanovení § 348 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb, trestní řád ve znění účinném ke dni vydání usnesení (dále jen„ TrŘ“), byly neúčinné veškeré právní úkony obviněného týkající se zajištěného majetku.

24. Pokud se týká nemovitých věcí, a to rekreační chaty č. e. 13 na stavební parcele [číslo] pozemku par. č. st. 452 o výměře 54 m² v katastrálním území a obci [obec] u [obec], tak za trvání manželství původního žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhé žalované [celé jméno žalované] bylo sice zúženo bezpodílové spoluvlastnictví manželů rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 5. 1997, č. j. 8 C 61/97-4, když rozsudek nabyl právní moci téhož dne. Stalo se tak poté, kdy veškerý majetek původního žalovaného byl již zajištěn a druhá žalovaná a zástupce původního 1. žalovaného tyto skutečnosti před soudem zamlčeli. K zániku společného jmění manželů [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhé žalované proto fakticky došlo až dne 18. 5. 2004 právní mocí rozsudku vydaného v trestním řízení. S ohledem na neúčinnost právních úkonů původního prvního žalovaného ve vztahu k zajištěnému majetku ve smyslu ustanovení § 348 odst. 3 TrŘ, nemohlo dojít k platnému vypořádání společného jmění manželů. Při vypořádání společného jmění manželů se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Z toho důvodu je třeba vycházet z toho, že ohledně výše uvedených nemovitých věcí (rekreační chaty a pozemku) byly podíly [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhé žalované stejné, tj. každému náleží 1/2 majetku. Z toho pak vyplývá, že propadnutí majetku se týkalo podílu náležejícímu původnímu prvnímu žalovanému. [příjmení] tohoto propadlého spoluvlastnického podílu se stal stát (§ 52 odst. 3 TrZ). Z těchto důvodů soud určil, že žalobkyně je spoluvlastníkem ve výši ½ nemovitých věcí, a to rekreační chaty č. e. 13 na stavební parcele [číslo] pozemku par. č. st. 452 o výměře 54 m², zaspaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Stará Voda u [obec].

25. K námitce druhé žalované ohledně těchto nemovitých věcí, kterou uplatnila v průběhu řízení, tedy že tyto nemovité věci nebyly součástí jejich společného jmění, neboť je pořídila ze svých výlučných prostředků, je třeba doplnit, že uvedené tvrzení ze žádných provedených důkazů nevyplývá. Z listin týkajících se prodeje majetku ve výlučném vlastnictví druhé žalované, vůbec nevyplývá, že by pak za tyto prostředky byla zakoupeny právě předmětné nemovité věci. Naopak z komplexu provedených listinných důkazů je zřejmé, že i koupě rekreační chaty proběhla stejně jako koupě řady dalších nemovitých věcí, jež byly původně předmětem tohoto řízení, tj. že je zakoupili druhá žalovaná s [jméno] [celé jméno žalovaného] společně a tudíž byly tyto nemovitosti ve společnému jmění těchto osob.

26. Další skupinou nemovitých věcí byly pozemky a budovy tvořící původní hotel [anonymizována dvě slova] s garážemi. Jedná se fakticky o dům [adresa] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 553 m², garáž e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 18 m², garáž e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 17 m², garáž e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 14 m², garáž e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 21 m², garáž e. [číslo] s pozemkem par. č. st. [číslo] o výměře 27 m², garáž e. [číslo] na stavební parcele par. č. st. [číslo], garáž e. [číslo] na stavební parcele par. č. st. [číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Z těchto nemovitých věcí byly tři garáže ([číslo]) zakoupeny zvlášť od jiných původních vlastníků a„ zbytek“ věcí nabyl [jméno] [celé jméno žalovaného] kupní smlouvou ze dne 8. 4. 1994. Z jednotlivých kupních smluv je zřejmé, že tyto nemovitosti zakoupil sám [jméno] [celé jméno žalovaného], když před jejich nabytím s druhou žalovanou uzavřel dohodu o zúžení BSM dne 14. 3. 1994 (notářský zápis N [číslo]). Tato dohoda je platná, když byla uzavřena předtím, než došlo k zajištění majetku původního prvního žalovaného. Soud se podrobně zabýval podpisem druhé žalované na plné moci, kterou udělila dne 14. 3. 1993 k uzavření právě této dohody, a dospěl k závěru, že plnou moc skutečně podepsala druhá žalovaná. Uvedený závěr soud opírá o skutečnost, že podpisy na plné moci byly ověřeny notářkou a z výpovědi notářky [příjmení] a její bývalé zaměstnankyně svědkyně [příjmení] je zřejmé, že ověření podpisu probíhalo standardně a totožnost druhé žalované byla ověřována z občanského průkazu, když tomu odpovídá i zápis v příslušné ověřovací knize notářky. Navíc jsou tyto důkazy podporovány dílčími závěry znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně], která v rámci svého posudku uvedla, že je pravděpodobnější, že se jedná o pravý podpis [celé jméno žalované]. Z těchto všech důvodů má soud za prokázané, že předmětné nemovité věci byly ve výlučném vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], proto se trest propadnutí majetku týkal celého tohoto majetku a v důsledku toho se vlastníkem těchto nemovitých věcí stal stát. Z těchto důvodů soud určil, že vlastníkem předmětných nemovitých věcí je stát, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

27. Do výlučného vlastnictví původního prvního žalovaného náležel také pozemek par. [číslo] o výměře [číslo] m² zaspaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Dolní Žandov. Předmětný pozemek zakoupil [jméno] [celé jméno žalovaného] sám od prodávajících [jméno] [příjmení] a [jméno] Rady kupní smlouvou ze dne 4. 3. 1994. Následně vztah k této nemovité věci F. [celé jméno žalovaného] s druhou žalovanou upravili v dohodě o zúžení BSM dne 14. 3. 1994, podle které tato nemovitá věc připadla do výlučného vlastnictví původního prvního žalovaného. Ohledně platnosti této dohody lze odkázat na závěry uvedené v předchozím odstavci tohoto rozsudku. Z těchto důvodů i v tomto případě soud určil, že vlastníkem této nemovité věci je žalobkyně.

28. Dalším majetkem, kde se žalobkyně, případně 2. žalovaná vzájemným návrhem, domáhala určení vlastnického práva, jsou finanční prostředky na účtech vedených u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] a č. [bankovní účet] a na účtu vedeného u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet]. Ohledně těchto účtů bylo prokázané potvrzeními jednotlivých bank, že účty byly zřízeny za trvání manželství, proto finanční prostředky na nich uložené tvořily součást původního BSM F. [celé jméno žalovaného] a druhé žalované. Za trvání manželství původního žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhé žalované [celé jméno žalované] bylo sice zúženo bezpodílové spoluvlastnictví manželů rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 5. 1997, č. j. 8 C 61/97-4, když rozsudek nabyl právní moci téhož dne. Stalo se tak poté, kdy veškerý majetek původního žalovaného byl již zajištěn a druhá žalovaná a zástupce původního 1. žalovaného tyto skutečnosti před soudem zamlčeli. K zániku společného jmění manželů [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhé žalované proto fakticky došlo až dne 18. 5. 2004 právní mocí rozsudku vydaného v trestním řízení. S ohledem na neúčinnost právních úkonů původního prvního žalovaného ve vztahu k zajištěnému majetku ve smyslu ustanovení § 348 odst. 3 TrŘ, nemohlo dojít k platnému vypořádání společného jmění manželů. Při vypořádání společného jmění manželů se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Z toho důvodu je třeba vycházet z toho, že ohledně výše uvedených finančních prostředků na účtech byly podíly [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhé žalované stejné, tj. každému náleží ½ majetku. Z toho pak vyplývá, že propadnutí majetku se týkalo podílu náležejícímu původnímu prvnímu žalovanému. [příjmení] tohoto propadlého spoluvlastnického podílu se stal stát (§ 52 odst. 3 TrZ).

29. Druhá žalovaná by tak měla právo na ½ finančních prostředků na účtu u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet], což činí 3 302,90 Kč. Dle sdělení banky totiž zůstatek na účtu činil 6 605,81 Kč, z čehož ½ činí právě částku 3 302,90 Kč. Jak je výše uvedeno, finanční prostředky na účtu náležely do SJM, když účet byl založen za trvání manželství a finanční prostředky byly získány též v průběhu manželství, tj. za trvání SJM.

30. Ze stejných důvodů a na základě stejných skutečností by druhé žalované náležela také ½ finančních prostředků na účtech vedených u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] a [bankovní účet]. Na účtu č. [bankovní účet] činil zůstatek finančních prostředků částku 812 397,09 Kč (ke dni 30. 6. 1998), jak vyplývá z potvrzení banky ze dne 11. 9. 2008. Polovina z této částky činí 406 198,54 Kč. Na účtu č. [bankovní účet] byl zůstatek 272 444,17 EUR, jak vyplývá z výpisu z účtu ze dne 1. 1. 2002. [příjmení] [jméno] k EUR činil k uvedenému dni 31, 980 Kč, takže zůstatek na tomto účtu činil v přepočtu částku 8 712 764,50 Kč a z toho ½ činila 4 356 382,20 Kč.

31. Celkem by tak druhá žalovaná měla mít nárok na finanční prostředky na výše uvedených účtech ve výši 4 765 883,60 Kč. Naproti tomu ovšem druhá žalovaná v rozporu se zákonem a v rozporu s usnesením Krajského státního zástupce v [obec] ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 2 KZV 11/95 převedla nemovité věci na svoji dceru [jméno] [příjmení]. Jedná se o nemovité věci, o nichž bylo rozhodnuto v tomto řízení částečným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 9. 2012, č. j. 17 C 378/2006-605. Hodnota takto převedených nemovitých věcí činila 3 580 000 Kč a 3 000 000 Kč. Nemovité věci prodané do SJM manželům [příjmení], a to pozemek par. č. st. 713, jehož součástí je dům [adresa], pozemky par. [číslo] díl 1 a díl 2 v katastrálním území Velká Hleďsebe, náležely původně do [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] a druhé žalované. K tomuto soud blíže odkazuje na závěry uvedené ve výše uvedeném částečném rozsudku. Polovinu těchto nemovitých věcí, který by náležela [jméno] [celé jméno žalovaného], druhá žalovaná převedla v rozporu se zákonem a výše uvedeným usnesením Krajského státního zástupce v [obec], proto je žalovaná povinna„ vydat“ hodnotu poloviny těchto věcí. Jedná se konkrétně o částku 1 790 000 Kč.

32. Pokud se týká nemovitých věcí prodaných [celé jméno původního účastníka], a to pozemku par. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku par. [číslo] v katastrálním území Stará Voda u [obec], tyto patřily do výlučného vlastnictví původního žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného], kdy jmenovaný je koupil kupní smlouvou ze dne 27. 4. 1994, když ohledně nich s druhou žalovanou uzavřel dohodu o zúžení SJM dne 19. 5. 1994. I v tomto případě se soud zabýval podpisem druhé žalované na plné moci, kterou udělila právě druhá žalovaná dne 19. 5. 1994 k uzavření této dohody s [jméno] [celé jméno žalovaného]. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že plnou moc udělila druhá žalovaná, když podpis na plné moci je jejím podpisem. Uvedený závěr soudu vyplývá z revizního znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalkyně], dle kterého je pravděpodobnější, že podpis na plné moci je pravým podpisem druhé žalované. Z uvedených důvodů lze uzavřít, že druhá žalovaná tyto nemovité věci převedla na [jméno] [příjmení] opět v rozporu se zákonem a je povinna„ vydat“ jejich hodnotu. Hodnota předmětných nemovitostí činila dle příslušné kupní smlouvy částku 3 000 000 Kč.

33. Z důvodů uvedených v předchozích odstavcích by druhá žalovaná měla vydat k vypořádání částku 4 790 000 Kč. Naopak žalované by se z účtů u peněžních ústavů mělo dostat celkem 4 765 883,60 Kč. S ohledem na tyto„ vzájemné pohledávky“ má soud za to, že by se druhé žalované nemělo dostat žádných finančních prostředků na účtech u peněžních ústavů, proto je třeba konstatovat, že žalobkyně je vlastníkem finančních prostředků na předmětných účtech. Z toho důvodu soud jednak určil, že žalobkyně je vlastníkem finančních prostředků na účtu vedeného u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet]. Jelikož zbývající dva účty byly předmětem řízení na základě vzájemného návrhu druhé žalované, soud vzájemný návrh ohledně účtů vedených u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] a č. [bankovní účet] zamítl, jak je uvedeno ve výrocích IV. a V.

34. Konečně se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem osobního automobilu Opel Corsa, [registrační značka]. Z evidence motorových vozidel vyplývá, že toto vozidlo bylo pořízeno původním prvním žalovaným za trvání manželství, proto se stalo součástí BSM F. [celé jméno žalovaného] a druhé žalované. V uvedené evidenci byl F. [celé jméno žalovaného] jako držitel vozidla veden v období od 11. 1. 1994 do 30. 7. 1997, poté byla jako držitelka vedena druhá žalovaná, a to v období od 30. 7. 1997 do 10. 12. 1997. Od 10. 12. 1997 bylo vozidlo v držení třetích osob, kdy k jednomu přechodu vlastnického práva došlo i v rámci dědického řízení. Od 30. 10. 2007 je jako držitel vozidla uveden pan [jméno] [jméno].

35. Ohledně této věci došlo ke střetu dvou zásad občanského práva, a to zásady, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než měl sám, s principem ochrany dobré víry. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že k prvotnímu převodu vozidla došlo v rozporu s rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení, které zajistily majetek původního žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného], ohledně kterého následně bylo také vysloveno jeho propadnutí. Od tohoto okamžiku nemělo dojít k žádnému převodu majetku, a to včetně předmětného vozidla. Prvotní převod majetku v rámci vypořádání tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] byl absolutně neplatným právním úkonem z důvodu jeho rozporu se zákonem (§ 39 ObčZ). Druhá žalovaná [celé jméno žalované] se tak nemohla stát výlučným vlastníkem vozidla. Na základě výše uvedené zásady, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám, nemohlo dojít k řádnému převodu vlastnického práva ani v rámci dalších právních úkonů, kdy jejich řetěz skončil až u pana [jméno] [jméno]. Proti zmíněné zásadě, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než měl sám, stojí princip ochrany dobré víry. [jméno] víru je možné chápat jako jeden z klíčových principů právní jistoty, který je odvoditelný z normativního principu právního státu. Související filozofickou a sociologickou kategorií je pak princip důvěry v úkony dalších osob při veškerém sociálním styku s nimi, který je základním předpokladem pro fungování komplexní společnosti. Důvěru je třeba pokládat za elementární kategorii sociálního života. Jednak vyjadřuje postoj odrážející eticky odůvodněné představy a očekávání jednotlivých členů společnosti a z druhé strany je výrazem principu právní jistoty. Jelikož princip ochrany dobré výry nového nabyvatele působí proti principu ochrany vlastnického práva původního vlastníka, je nutno najít praktickou shodu mezi oběma protikladně působícími principy tak, aby zůstalo zachováno maximum z obou, a není-li to možné, pak tak, aby výsledek byl slučitelný s obecnou představou spravedlnosti (k tomu viz. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.5.2011, sp. zn. II ÚS 165/11).

36. Judikatura Ústavního soudu ohledně dobré víry v případě nabytí věci od nevlastníka prošla značným vývojem, a to směrem k rozšíření ochrany osob jednajících v dobré víře. V nálezu sp. zn. I ÚS 143/07 Ústavní soud prohlásil, že zásadním závěrem vyplývajícím z judikatury Ústavního soudu je to, že„ vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své právo nabyli v dobré víře, požívá ochrany a nezaniká, což je v souladu s čl. 11 Listiny a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv …“. Podle citovaného nálezu Ústavního soudu lze závěry plynoucí z judikatury Ústavního soudu týkající se odstoupení od smlouvy„ vztáhnout i na případ, kdy první kupní smlouva nebo jiný nabývací titul byla zrušena z jiného důvodu než odstoupením“. Tímto jiným důvodem zrušení nabývacího titulu byla přitom jeho absolutní neplatnost podle § 39 ObčZ. Dále Ústavní soud ve svých rozhodnutích vychází se skutečnosti, že by„ bylo krajně nespravedlivé neposkytovat ochranu právům nabytým v dobré víře. Osoby, jimž dobrá víra svědčí, totiž nenesou žádný díl odpovědnosti za neplatnost smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci a s ohledem na dobrou víru mohly v mezidobí nemalým způsobem zhodnotit inkriminované nemovitosti. Osobě, která učinila právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z veřejné, státem vedené evidence, musí být v právním státě poskytována ochrana“ (k tomu opět viz. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.5.2011, sp. zn. II ÚS 165/11).

37. Podle soudu závěry učiněné v uvedených nálezech Ústavního soudu zcela dopadají na předmětnou věc mezi účastníky. Je zcela evidentní, že současný držitel vozidla pan [jméno] [jméno] žádným způsobem nemohl vědět ani při zachování nevyšší možné míry opatrnosti, že předcházející převody vozidla byly v rozporu se zákonem a že byl v dobré víře při nabývání tohoto vozidla do svého vlastnictví. Na základě výše uvedeného má soud za to, že je třeba chránit jeho dobrou víru, proto, byť ohledně této věci neprováděl zásadní dokazování, soud žalobu ohledně této věci zamítl.

38. K ostatním důkazům, které byly v tomto řízení provedeny a které nejsou uvedeny výše, soud při rozhodování ve věci nepřihlížel, neboť se týkaly dalšího majetku, jenž není předmětem tohoto rozsudku. Stejně tak soud jako nadbytečné zamítl další důkazní návrhy, a to výslechem svědků [příjmení] a [příjmení], výslechem zaměstnance katastrálního úřadu, výslechem účastníků, stavební dokumentací k rekreačnímu objektu č. e. 13 v katastrálním území Stará Voda u [obec] a znaleckým posudkem ocenění investic do nemovitosti.

34. Podle § 142 odst. 2 OSŘ soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, měl-li účastník ve věci jen částečný. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, když její vlastnické (spoluvlastnické) právo bylo určeno pouze ohledně části věcí a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (včetně dříve vydaného částečného rozsudku ve věci).

35. O náhradě nákladů řízení zálohovaných státem bude rozhodnuto samostatným usnesením, když ke dni vydání tohoto rozsudku nebyla přesná výše těchto nákladů známá, neboť ještě nebylo rozhodnuto o všech nákladech znalkyně [celé jméno znalkyně].