20 C 145/2016

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. Česká republika – stát. instituce sídlem adresa žalované za účasti vedlejšího účastníka: název vedlejší účastnice , IČO sídlem adresa původní účastnice a vedlejší účastnice o zaplacení částky 202 889 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 202 889 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 1. 11. 2012 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce 1. žalované částku 90 989 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 3 196 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u věcně nepříslušného Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 30. 10. 2015 proti prvé žalované a proti ČR - [anonymizována tři slova] kraje jako původně druhé žalované se žalobkyně domáhala zaplacení částky 202 889 Kč s úrokem z prodlení s tím, že je vlastníkem pozemků, jež v katastru obce Moldava tvoří území přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště, na základě managementového opatření ze dne 30. 10. 2012, vydaného původní druhou žalovanou, provedla prvá žalovaná pokácení lesního porostu na ploše cca 1,96 hektaru, v důsledku čehož vznikla žalobkyni jednáním obou žalovaných škoda vyčíslená znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši odpovídající žalované částce. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2016, č. j. Ncp 408/2016–6, byla věc postoupena nadepsanému soudu jako soudu věcně a místně příslušnému. Žalobkyně posléze doplnila, že managementové opatření ze dne 30. 10. 2012 považuje za nezákonné zejména proto, že bylo vydáno v rozporu s ustanoveními zákona o ochraně přírody a krajiny a lesního zákona, když nebyl schválen plán péče pro zvláště chráněné území, nebyl dodržen postup k nakládání se zvláště chráněnými druhy rostlin a nebyla udělena výjimka ze zákazů, rostliny nebyly přeneseny na náhradní stanoviště, byla překročena stanovená plocha a šíře seče při úmyslné mýtní těžbě a byl použit nevhodný způsob seče, byla provedena těžba v porostu nedosahujícího věkové hranice 80 let, konečně v případě vydání managementového opatření bylo postupováno v rozporu se správním řádem. Poté, co soud sdělil stranám předběžný závěr o tom, že na skutkový stav hodlá rovněž aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu“), žalobkyně jako druhou žalovanou označila ČR – Ministerstvo životního prostředí, soud pak návrhu žalobkyně na záměnu účastníků řízení na straně druhé žalované vyhověl. Žalobkyně dále konstatovala, že vydané managementové opatření nemohla napadnout žádným řádným opravným prostředkem, neboť toto opatření neobsahovalo poučení o takové možnosti či poučení o možnosti podat správní žalobu, na vydané opatření reagovala podáním trestního oznámení a dále žádostí o náhradu škody adresovanou Ministerstvu životního prostředí ČR. Na výzvu soudu doplnila, že při realizaci managementového opatření bylo neoprávněně vykáceno minimálně 4 410 kusů kosodřeviny blatky a 490 kusů smrku ztepilého.

2. Prvá žalovaná k uplatněnému nároku s poukazem na ust. § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) vznesla námitku promlčení s poukazem na to, že k podání žaloby došlo uvedeného dne 30. 10. 2015, nicméně žalobkyně již dne 31. 5. 2013 věděla o škodě, její výši a o tom, kdo za ní odpovídá, jak i patrné z Dílčího protokolu o průběhu kontroly ČIŽP Oblastního inspektorátu [obec] ze dne 17. 5. 2013, který obsahuje záznam o provedeném místním šetření na místě samém, jehož se rovněž účastnil statutární zástupce žalované [právnická osoba] s.r.o. (dříve [právnická osoba]) a zástupce vlastníka dotčených pozemků – žalobkyně, kde v rámci kontroly byla účastníkům předložena i smlouva o dílo, uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] jako objednatelem a [právnická osoba] s.r.o. jako zhotovitelem. V rámci svého vyjádření prvá žalovaná s popisem na právní nástupnictví včetně přejmenovaní [právnická osoba] s.r.o., nikterak nezpochybňovala svoji pasivní věcnou legitimaci, konstatovala, že na základě smlouvy o dílo takto prvá žalovaná realizovala ochranné opatření za účelem zlepšení stavu zvláště chráněného území prořezáním a odstraněním některých nežádoucích jedinců dle zákona o ochraně přírody a krajiny, realizovaný zásah byl zcela v intencích uzavřené smlouvy, což zástupce objednatele potvrdil, prvá žalovaná dále opakovaně a stejně jako druhá žalovaná a vedlejší účastník zpochybňovala znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení].

3. Druhá žalovaná k věci zejména uvedla, že není zřejmé, jaká právní povinnost měla být ze strany žalovaných porušena, jakým způsobem vznikla škoda a zda je mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody příčinná souvislost, konstatovala, že vydané managementové opatření nebylo napadeno a potažmo zrušeno v rámci řízení před správním orgánem či správním soudem, neeviduje žádnou žádost o uspokojení nároku dle zákona o odpovědnosti státu, taktéž vznesla námitku promlčení, zabývala se následně skutkovými okolnostmi vydání a samotné realizace managementového opatření s tím, že nelze jej takto hodnotit jako protiprávní jednání, připomněla, že ořezaná dřevní hmota byla žalobkyni nabídnuta k zužitkování, na což však odpovídajícím způsobem nereagovala.

4. Do řízení následně jako vedlejší účastník na straně žalované vstoupil [název vedlejší účastnice], který rovněž vznesl námitku promlčení žalovaného nároku, konstatoval, že záměr managementového zásahu byl žalobkyni jakožto vlastníkovi dotčených pozemků v předstihu oznámen s výzvou k uplatnění případných připomínek, na což však žalobkyně nereagovala, měla takto možnost se proti realizaci managementového zásahu bránit a to přesto, že forma oznámení managementového zásahu neodpovídala požadavkům při vydání individuálního správní aktu, vedlejší účastník taktéž polemizoval s tvrzením žalobkyně o neoprávněném odstranění 4 410 kusů kosodřeviny blatka a 490 kusů smrku ztepilého včetně nákladů na obnovení těchto porostů.

5. K procesní stránce věci považuje nadepsaný soud za potřebné uvést, že pokud se žalobkyně podanou žalobou domáhala nároku proti státu dle zákona o odpovědnosti státu, nicméně v rámci podané žaloby týž nárok uplatnila i vůči subjektu odlišnému od státu, zde prvé žalované, na kterou nedopadá působnost tohoto zákona, neshledal soud potřebným vyloučení řízení o takovém nároku k řízení samostatnému a takto i v intencích podané žaloby věc projednal.

6. Soudem byl po provedeném dokazování z dále popsaných písemných důkazních prostředků zjištěn skutkový stav, spočívající předně v tom, že podáním ze dne 30. 10. 2012, jednací [číslo] [spisová značka], nazvaným jako„ Managementové opatření na území přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště – oznámení“ oznámil s poukazem na ust. § 68 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, [anonymizována čtyři slova] žalobkyni, že v období listopadu až prosince uvedeného roku 2012, případně v období března až dubna roku 2013 bude na předmětném území probíhat managementové opatření, spočívající v odstranění kleče na ploše, která v roce 1994 vyhořela a v posledních letech se zde opět začaly ve větší míře objevovat výmladky kleče o výšce do 1 m, kdy zarůstání plochy vřesoviště a aktivního vrchoviště klečí je pro předmět ochrany přírodní rezervace nežádoucí a je proto třeba provést její odstranění, v příloze oznámení byl takto zaslán žalobkyni zákres lokality zásahu. Součástí managementového opatření je rovněž konstatování, že dřevní hmotu bude nutné z plochy odstranit, případně ji využít k zazemnění odvodňovacích kanálů na území rezervace, žalobkyně byla současně vyzvána, aby v případě zájmu o zužitkování této pořezané dřevní hmoty, případně o provedení zásahu vlastními silami či v případě jakýchkoliv jiných připomínek k tomuto záměru toto sdělila [anonymizováno] úřadu [anonymizováno] kraje do 7 dnů od obdržení oznámení, jež bylo, jak vyplývá z výpisu z datové schránky, doručeno žalobkyni dne 2. 11. 2012. Na základě smlouvy o dílo ze dne 15. 11. 2012, uzavřené mezi [anonymizována čtyři slova] jako objednatelem a [právnická osoba] s.r.o. jako zhotovitelem měl tento provést dílo spočívajícím v odstranění náletových dřevin (kleče) na území přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště tak, že měly být odstraněny výmladky kleče (nezapojený porost) o výšce cca 1 m a měl být odstraněn zapojený porost kleče o výšce nad 1 m, byl stanoven termín pro provedení opatření do 7. 12. 2012. Vycházeje z Protokolu o předání/převzetí díla nebo jeho části, bylo sjednané dílo zhotovitelem předáno objednateli dne 27. 11. 2012. Způsob realizace díla vyplývá z úředních záznamů o podaném vysvětlení, učiněných v řízení vedeném u Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, územní odbor [obec], pod č. j. KRP [číslo] 2012, kde zejména [jméno] [příjmení] a dílem též [jméno] [jméno] uvedli, že započali práci na díle dne 15. 11. 2012, kdy započali prořezávat danou kleč, takto pracovali asi po dobu 4 dnů a vyřezali plochu o rozloze cca 2 hektarů, část větví byla spálena. Výzvou ze dne 23. 4. 2013 jmenovaný Krajský úřad vyzval žalobkyni k šetrnému odklizení pořezané dřevní hmoty s tím, že pokud tak neučiní, bude tato odklizena prostřednictvím smluvního zhotovitele a využita k zazemnění odvodňovacích kanálů na území rezervace či spálena, žalobkyně na tuto výzvu reagovala dopisem doručeným úřadu dne 30. 4. 2013, v rámci kterého sdělila, že z důvodu probíhajícího policejního vyšetřování a zpracování znaleckých posudků není možné, aby v této době byla pořezaná dřevní hmota odstraňována či s ní bylo jinak manipulováno. Podle Dílčího protokolu o průběhu kontroly ze dne 17. 5. 2013, realizované v přírodní rezervaci Grünwaldské vřesoviště v katastrálním území Nové Město u [obec] uvedeného dne za účasti zástupců [právnická osoba] s.r.o., a zástupce vlastníka pozemku - společnosti [právnická osoba], byla provedena kontrola týkající se odstranění kleče na území zmiňované přírodní rezervace, bylo konstatováno, že v lesním oddělení 414A došlo k odstranění kleče na ploše cca 2 hektarů, na ploše byla zjištěna 4 ohniště, vzniklá po spalování dřevní hmoty, min. na polovině plochy byla dřevní hmota ponechána na místě, v rámci této kontroly bylo předloženo zmiňované managementové opatření a smlouva o dílo, uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba] s.r.o. V rámci znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 31. 5. 2013 tento (následně) žalovanou částku 202 889 Kč vyčíslil tak, že sestává ze škody na trvalém porostu ve výši 18 996 Kč, že škody na předčasně smýceném porostu ve výši 64 823 Kč a z nákladů na obnovu lesního porostu ve výši 119 070 Kč. Podáním ze dne 17. 8. 2015 uplatnila žalobkyně u druhé žalované náhradu škody vzniklou nezákonným zásahem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] kraje na základě vydaného managementového opatření, a to v žalované výši 202 889 Kč, tento nárok, jak vyplynulo z oznámení stejného úřadu ze dne 16. 9. 2015, nebyl uznán, opak nevyplývá ze žádných jiných listin, a to včetně sdělení [obec] inspekce životního prostředí či Ministerstva zemědělství ČR. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 32/2016 soud dále zjistil, že rozhodnutím [obec] inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu [obec] ze dne 9. 10. 2015 byla prvé žalované uložena pokuta ve výši 8 000 Kč, a to za protiprávní jednání spočívající v tom, že v souvislosti s činnostmi vykonávanými na základě výše popsané smlouvy o dílo při likvidaci dřevní hmoty zničila či poškodila jedince 2 zvláště chráněných druhů, a to 6 – 24 trsů šíchy černé a poškodila 0,5 m2 porostu klikvy bahenní, v rámci dalšího správního řízení a řízení o žalobě proti potvrzujícímu rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR byla pak žaloba a následná kasační stížnost zamítnuty.

7. K právní stránce věci lze předně konstatovat, že citované managementové opatření bylo ve smyslu § 29 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, vydáno orgánem kraje v rámci tzv. přenesené působnosti tak, jak předpokládá ust. § 77a zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, podle § 68 odst. 3 tohoto zákona jsou orgány ochrany přírody oprávněny provádět samy či prostřednictvím jiného zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle odst. 1, neučiní-li tak k výzvě orgánu ochrany přírody vlastník či nájemce pozemku sám, zejména pokud jde o ochranu zvláště chráněných částí přírody a významných krajinných prvků; podle § 68 odst. 4 téhož zákona orgán ochrany přírody je povinen předem vyrozumět vlastníky či nájemce o rozsahu a době zásahu, za případné škody vzniklé vlastníkům či nájemcům pozemků v souvislosti s těmito zásahy odpovídá orgán ochrany přírody, který zásahy nařídil, tím není dotčena odpovědnost osob provádějících tyto zásahy. Bylo-li předmětné managementové opatření vydáno v rámci přenesené působnosti, pak odpovědnost státu za způsobenou škodu je dána podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti státu, podmínkou uplatnění tohoto nároku je podle § 8 odst. 1 uvedeného zákona to, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, přičemž rozhodnutím tohoto orgánu je soud při rozhodnutí o náhradě škody vázán. V tomto směru setrvává soud na v řízení prezentovaném závěru, že přestože managementové opatření nemá náležitosti rozhodnutí ve smyslu § 68 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nelze takovou absenci považovat za skutečnost vylučující možnost napadení obsahu tohoto opatření ať již ve vztahu k nadřízenému správnímu orgánu či v rámci správního soudnictví. V každém případě jde o individuální správní akt, který možnosti takového přezkumu rozhodně podléhá. Z popsaného skutkového stavu vyplývá, že žádným odpovídajícím způsobem žalobkyně proti vydanému opatření nebrojila, teprve bezmála 3 roky poté, co jí toto opatření bylo doručeno, podala předmětnou žalobu, aniž by byla splněna výše popsaná podmínka zrušení či změny vydaného managementového opatření. Dle přesvědčení soudu nejsou v žádném případě dány podmínky pro to, aby tento soud, rozhodující ve vztahu ke druhé žalované podle zákona o odpovědnosti státu, se sám jako předběžnou otázkou zabýval otázkou nezákonnosti vydaného opatření, pokud tak měl na základě iniciace žalující strany činit jiný správní orgán či případně jiný soud v řízení dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Nenaplnění podmínky uvedené v § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu pak bylo namístě posoudit jako důvod k zamítnutí žaloby ve vztahu k prvé žalované. Vzhledem k námitkám obou žalovaných a vedlejšího účastníka stran promlčení žalovaného nároku lze poukázat na ust. § 32 odst. 1 uvedeného zákona, podle něhož se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá; je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčení doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Již ze samotného momentu doručení managementového opatření žalobkyni a momentu podání žaloby je zřejmé, že nárok žalobkyně ve vztahu ke druh žalované promlčen není. Ve vztahu k prvé žalované vychází soud z premisy, že popsané speciální ustanovení ohledně promlčení nároku vycházejícího z cit. zákona nelze vztahovat na jednání prvé žalované jako zhotovitele díla podle smlouvy o dílo, uzavřené s orgánem, jež vydal popsané opatření v rámci přenesené působnosti. V takovém případě platí o posuzování otázky promlčení obecná úprava podle § 106 odst. 1 obč. zák., podle kterého se právo na náhradu škody promlčí za 2 roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Ve shodě s argumentací prvé žalované může soud znovu poukázat na obsah Dílčího protokolu o průběhu kontroly ze dne 17. 5. 2013 (viz shora), kde osoba jednající za žalobkyni byla obeznámena s tím, že na základě uzavřené smlouvy o dílo faktickou realizaci managementového opatření provedla prvá žalovaná, koneckonců znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], zabývající se i těmito okolnostmi a zpracovaný na základě zadání žalobkyně, byl zpracován dne 31. 5. 2013, přičemž žaloba byla podána teprve dne 30. 10. 2015. Nárok žalobkyně vůči prvé žalované, pokud by byl dán, je takto z uvedených důvodů promlčen, soud proto žalobu zamítl i vůči prvé žalované.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byli zcela úspěšní žalovaní a vedlejší účastník, soud jim proto přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

9. Náklady řízení prvé žalované spočívají v nákladech jejího zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 za 9 úkonů právní služby po 9 140 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis odporu ze dne 5. 12. 2016 a vyjádření k žalobě ze dne 19. 12. 2016, 3. sepis vyjádření ze dne 5. 9. 2018, 4. další porada s klientem ze dne 4. 9. 2019, 5. účast u jednání u Okresního soudu v Chebu dne 10. 9. 2019, 6. sepis vyjádření ze dne 15. 11. 2019, 7. další porada s klientem dne 14. 4. 2021, 8. účast u jednání u Okresního soudu v Chebu dne 29. 6. 2021 – 2 úkony), náleží zástupci žalobkyně odměna celkem ve výši 82 260 Kč, dále podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. má nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 2 700 Kč za 9 výše uvedených úkonů po 300 Kč, podle § 13 odst. 5 téže vyhlášky rovněž na náhradu cestovného k jednání ze sídla advokáta v [obec] k Okresnímu soudu v Chebu a zpět, a to dne 10. 9. 2019 osobním automobilem [registrační značka], v rozsahu 479 km, podle vyhlášky č. 333/2018 Sb., (při spotřebě vozidla 5,3 litrů nafty na 100 km podle metodiky EU1999/100, ceně za pohonné hmoty 33,60 Kč za 1 litr nafty a sazby základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,10 Kč) ve výši 2 817 Kč, a dne 29. 9. 2021 za cestu vlakem ve výši 612 Kč jízdného. Advokát má rovněž nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. celkem za 26 půlhodin po 100 Kč ve výši 2 600 Kč (14 půlhodin dne 10. 9. 2019 a 12 půlhodin dne 29. 9. 2021), celkem tedy náklady řízení prvé žalované činí částku 90 989 Kč O místě splatnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

10. V případě druhé žalované a vedlejšího účastníka platí ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., podle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem.

11. Náklady řízení druhé žalované byly takto přiznány podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 7 úkonů po 300 Kč (1. sepis vyjádření k žalobě ze dne 8. 4. 2019, 2. příprava na jednání, 3. sepis repliky k vyjádření žalobce + doplnění vyjádření k žalobě ze dne 4. 9. 2019, 4. účast u jednání u Okresního soudu v Chebu dne 10. 9. 2019, 5. příprava na jednání, 6. účast u jednání u Okresního soudu v Chebu dne 29. 6. 2021 – 2 úkony), celkem ve výši 2 100 Kč.

12. Náklady řízení vedlejšího účastníka byly shodně přiznány podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to z 8 úkonů po 300 Kč (1. sepis vyjádření ze dne 17. 12. 2018, 2. sepis vyjádření ze dne 6. 9. 2019, 3. příprava na jednání, 4. účast u jednání u Okresního soudu v Chebu dne 10. 9. 2019, 5. sepis vyjádření ze dne 15. 11. 2019, 6. příprava na jednání, 7. účast u jednání u Okresního soudu v Chebu dne 29. 6. 2021 – 2 úkony), celkem ve výši 2 400 Kč. Podle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. má vedlejší účastník nárok na náhradu cestovních výdajů osoby oprávněné za něho jednat stran cesty k jednání z [obec] do [obec] a zpět vlakem dne 10. 9. 2019 ve výši 504 Kč jízdného a dne 29. 6. 2021 z [obec] do [obec] a zpět vlakem ve výši 292 Kč jízdného, celkové náklady řízení vedlejšího účastníka tak odpovídají částce 3 196 Kč.