20 C 267/2018

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného všichni žalovaní zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitostí

I. Žalovaní jsou povinni vyklidit pozemek [parcelní číslo] (ostatní plocha) a pozemek [parcelní číslo] (zahrada), oba zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území [číslo] [obec] na listu vlastnictví [číslo] to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku 21 456 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 31. 12. 2018 se žalobce domáhal vyklizení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedených pozemků (dále též„ sporné pozemky“) žalovanými s tím, že žalovaní tyto pozemky užívají bez řádného právního titulu, 3. žalované a jejímu zemřelému manželovi [jméno] [celé jméno žalovaného] (matce a otci 1. a 2. žalovaných) bylo umožněno jejich užívání tehdejším vlastníkem [anonymizována dvě slova], n.p., po smrti [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo v užívání pozemků pokračováno 1. a 2. žalovaným tak, jak vyplynulo z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. D 950/2017, k námitkám žalovaných (viz níže) doplnil, že v případě užívání těchto pozemků se jedná o nepoctivou držbu, pozemky byly užívány bez právního důvodu, nemohlo tak dojít k vydržení ani vlastnického práva, ani věcného práva užívání.

2. Žalovaní k podané žalobě namítali vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům, a to ve prospěch 1. a 2. žalovaného, konstatovali, že oba jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] jež jsou zapsané v katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] na listu vlastnictví [číslo] tyto nabyli v rámci vypořádání společného jmění manželů a dědictví po svých rodičích, jež nabyli vlastnické právo k oběma těmto pozemkům kupní smlouvou a dohodou o zřízení osobního práva užívání pozemku ze dne 23. 7. 1975, od tohoto okamžiku do smrti jmenovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] tento spolu se 3. žalovanou pozemky v dobré víře jako jeden funkční celek užívali, jedná se o celek oplocený jedním plotem, stav evidence nemovitostí ke dni 23. 7. 1975 zcela vylučoval zjištění či ověření, že se jedná o pozemky jiného vlastníka, kromě toho se žalobce nikdy od uvedeného data nedovolával svého vlastnického práva ke sporným pozemkům, naopak byl bez výhrady srozuměn s tím, že ve prospěch vlastníků sousedních pozemků p. [číslo] pozemku [parcelní číslo] svědčí i vlastnické a užívací právo k pozemkům sporným, potažmo pokud jmenovaný [jméno] [celé jméno žalovaného] a 3. žalovaná vystavěli na pozemku [parcelní číslo] kůlnu, a to se souhlasem a s povolením tehdy věcně a místně příslušného orgánu. Posléze žalovaní namítali, že popsaným způsobem došlo k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni užívání obou sporných pozemků, popsali, že tehdejším [anonymizována tři slova] [obec] byl sepsán záznam o tom, že [jméno] [celé jméno žalovaného] a 3. žalovaná jsou oprávněnými uživateli sporných pozemků, posléze se uskutečnilo jednání mezi Západočeskými plynárnami a 3. žalovanou a bylo dohodnuto, že sporný pozemek [parcelní číslo] bude rozdělen tak, že část připadne manželům [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného], k čemuž i došlo a pozemek byl těmito řádně užíván.

3. Soud po provedeném dokazování z dále označených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dle kupní smlouvy a dohody o zřízení osobního práva užívání pozemku ze dne 23. 7. 1975 tehdejší [anonymizována dvě slova] n.p. [obec] prodal manželům [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného] rodinný domek [adresa], postavený na pozemku p. [číslo] současně ve prospěch jmenovaných za úplatu zřídil právo osobního užívání tohoto pozemku o výměře 177 m2. Podle úředního záznamu ze dne 3. 11. 1975, sepsaného na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] za účasti zástupce [anonymizována dvě slova], n.p. a 3. žalované bylo jednání zde vyvoláno ohledně rozdělení pozemku [parcelní číslo] o výměře 912 m2 s tím, že část tohoto pozemku potřebuje jmenovaná společnost (organizace) k uvažované výstavbě, pozemek měl být rozdělen od„ st. p. [parcelní číslo] směrem na bod p. [parcelní číslo] k. ú. Fr. Lázně…, Zpdč. plynárny převezmou část p. p. [číslo] p. [parcelní číslo] celou…, manž. [celé jméno žalovaného] bude přidělena druhá část p. [parcelní číslo] směrem od jejich domku“, kdy následně podle pořízeného náčrtku měli požádat manželé [příjmení] o provedení zaměření. Podle dopisu zmíněného [jméno] [celé jméno žalovaného] ze dne 1. 12. 1975, adresovaného [anonymizována dvě slova], n.p., tento zakoupil rodinný domek na stavebním pozemku p. [číslo]„ ke kterému náleží pozemková parcela [číslo] výměra [výměra] kat. území [příjmení]. Lázně, dosud ve správě čsl. státu – MěstNV ve [příjmení]. Lázních“, jmenovaný v dopise konstatoval, že pozemek je oplocený a je na něm postavena jako hospodářské zařízení jeho rodinného domku kůlna na palivo a nářadí, kdy při zahájení řízení o převodu pozemku do osobního užívání uplatnila tato organizace nárok na převedení části pozemku do její správy, navrhl pozemek geometricky oddělit, provést přemístění dosavadního oplocení na novou hranici, zbořit stávající kůlnu a znovu ji postavit v nově oddělené části pozemku nacházejícího se u rodinného domku. V případě pozemku [parcelní číslo] o výměře 413 m2 bylo, jak zřejmé z dohody ze dne 20. 10. 1982, zřízeno ve prospěch 3. žalované a jejího manžela [jméno] [celé jméno žalovaného] za úplatu právo osobního užívání, právo osobního užívání stavebního pozemku [parcelní číslo] o výměře 177 m2 a pozemku [parcelní číslo] o výměře 413 m2 ve prospěch 3. žalované a jejího manžela [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo evidováno i dle výpisu z evidence nemovitostí ze dne 7. 10. 1991. K zápisu vlastnického práva žalobce ke sporným pozemkům došlo na základě žádosti žalobce ze dne 6. 1. 1994, podané v intencích zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, součástí podané žádosti bylo označení tehdejšího Agrokombinátu [obec] jako držitele pozemků. Z kopie katastrální mapy je seznatelné vzájemné uspořádání pozemků tak, že se stavebním pozemkem [parcelní číslo] sousedí sporný pozemek p. [číslo] jež současně dílem sousedí s pozemkem p. [číslo] který má rovněž hranice se sporným pozemkem p. [číslo] sporné pozemky jsou nyní v katastru nemovitostí evidovány s výměrami 706 m2 resp . 165 m2. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. D 950/2017 vyplývá, že [jméno] [celé jméno žalovaného] zemřel dne 26. 10. 2017, v rámci projednání dědictví byly nemovité věci – stavební pozemek [parcelní číslo] o výměře 173 m2, jehož součástí je stavba [adresa] a pozemek [parcelní číslo] o výměře 421 m2, zapsaných v katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] na listu vlastnictví [číslo]. Dle vyjádření [stát. instituce], odboru stavebního a životního prostředí, ze dne 18. 6. 2019 nebyly u tohoto dohledány žádné doklady či projektová dokumentace, týkající se stavby kůlny na sporném pozemku [parcelní číslo]. Podle vyjádření Finančního úřadu pro Karlovarský kraj hradil jmenovaný [jméno] [celé jméno žalovaného] daň z nemovitostí i stran obou sporných pozemků. Vlastnické právo žalobce stran sporných pozemků je nyní vedeno i v katastru nemovitostí, v případě pozemku [parcelní číslo] s výměrou 706 m2, v případě pozemku [parcelní číslo] s výměrou 165 m2.

4. V návaznosti na shora uvedené považuje soud primárně za potřebné poukázat na stav ke dni 23. 7. 1975, kdy byl [jméno] [celé jméno žalovaného] a jeho manželce, 3. žalované, smluvně prodán rodinný domek a současně ve prospěch těchto zřízeno právo osobního užívání ke stavebnímu pozemku [parcelní číslo] s deklarovanou výměrou 177 m2, nyní dle katastru nemovitostí s výměrou obdobnou 173 m2. V řízení nebylo nikterak zpochybňováno, že již v uvedené době byly všechny pozemky oploceny jedním plotem (pozemek [parcelní číslo] je pozemkem stavebním) a byly i takto jako jeden celek [jméno] [celé jméno žalovaného] a 3. žalovanou užívány, nicméně nelze přisvědčit tvrzení žalované strany o tom, že takto byly všechny pozemky užívány na základě stejného právního titulu a z tohoto vycházející dobré víry. Právo osobního užívání pozemku p. [číslo] které se na základě zákona č. 509/1991 Sb., jímž byl novelizován zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, transformovalo na právo vlastnické k tomuto pozemku, bylo zřízeno ve prospěch [jméno] [celé jméno žalovaného] a 3. žalované k pozemku o výměře cca 177 m2, užívali-li tito min. od roku 1975 další propojené a společně oplocené pozemky, jednalo se o pozemky o výměře cca 412 m2, k němuž nabyli práva osobního užívání až v roce 1982 (viz výše stran pozemku [parcelní číslo]), a oba sporné pozemky o výměře cca 167 m2 (pozemek [parcelní číslo]) a min . 706 m2 v případě (k tomuto lze poznamenat, že pokud v případě sporného pozemku [parcelní číslo] je tento evidován právě s výměrou 706 m2 a dle shora uvedených písemností z roku 1975 se jednalo o pozemek s výměrou 912 m2, pak podle vyjádření Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrálního pracoviště Cheb, došlo ke změně výměry již v roce 1974 z důvodu oddělení právě stavebního pozemku p. [číslo] pozemků p. [číslo]). Lze konstatovat, že v době uzavření smlouvy kupní smlouvy a dohody o zřízení osobního práva užívání pozemku ze dne 23. 7. 1975 muselo být [jméno] [celé jméno žalovaného] a 3. žalované známo, že kupují rodinný domek a zřizuje se jim právo osobního užívání toliko ke stavebnímu pozemku p. [číslo] pokud užívali pozemky ostatní sousedící, jednalo se o pozemky v oploceném celku mnohonásobně převyšující výměru stavebního pozemku p. [číslo] v jejichž užívání jim toliko nikým nebylo bráněno. Ostatně snaha [jméno] [celé jméno žalovaného] a 3. žalované získat právo osobního užívání alespoň k části pozemku [parcelní číslo] vychází ze shora popsaných písemností ze dne 3. 1. 1975 a 1. 12. 1975, následně však nic z toho (oddělení části pozemku) nebylo realizováno, jak uvedla 3. žalovaná v rámci jednání,„ na celou záležitost zapomněli…“. Teprve na základě smlouvy 20. 10. 1982 získali jmenovaní právo osobního užívání k pozemku p. [číslo] (posléze stejně jako v případě pozemku [parcelní číslo] transformováno na právo vlastnické), stále však pokračovali v užívání všech zmíněných pozemků, oplocených do jednoho celku, neboť jim v tomto nebylo nikým bráněno, a to ani poté, co byl jako vlastník sporných pozemků zapsán žalobce, jehož vlastnictví nebylo zpochybňováno ani v dědickém řízení po [jméno] [příjmení]. Uvedené je potřeba zdůraznit v návaznosti na argumentaci žalované strany, pokud namítala, že v případě sporných pozemků došlo z její strany k vydržení vlastnického práva k těmto či práva věcného břemene jejich užívání. Předpokladem vydržení, posuzovaného ať již dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku či zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku bylo a zůstává nakládání oprávněné osoby s věcí či s právem se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu tato či toto patří, což platí i v případě práva odpovídajícího věcnému břemeni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 421/2001). Taková dobrá víra v případě sporných pozemků a [jméno] [celé jméno žalovaného] a jeho manželky zjevně od počátku, jak z výše obsáhle popsaného vychází, nemohla být dána, na rozdíl od titulu práva osobního užívání stavebního pozemku [parcelní číslo] žádným takovým právem ke sporným pozemkům nedisponovali a ani se objektivně nemohli domýšlet opaku. Skutečnost, že žalobce (či jeho právní předchůdce) nikterak nebránil jmenovaným v užívání sporných pozemků, neznamená nic jiného, než že tak mohl začít činit kupř. právě žalobou na vyklizení. Obdobný případ, byť smluvní, je nyní upraven v ust. § 2189 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako tzv. výprosa; půjčitel přenechá výprosníkovi věc k užívání, aniž je sjednána doba užívání a může naopak kdykoli požadovat její vrácení.

5. Na základě výše uvedeného soud shledal žalobu důvodnou a této vyhověl, když s ohledem na povahu celé věci a zejména dlouhodobé a jinak oprávněné užívání sporných pozemků žalovanými či jejich právním předchůdcem stanovil lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) podstatně delší.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., podle tohoto má úspěšný žalobce proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobce popsaný zákonný požadavek splnil zasláním výzvy žalovaným k vyklizení ze dne 11. 12. 2018 a má tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovaným právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, jednak z nákladů zastoupení žalobce advokátem, kde odměna zástupce žalobce činí podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis žaloby, 3. účast u jednání soudu dne 12. 5. 2021, 4. účast u jednání u soudu dne 10. 8. 2021) celkem částku 12 400 Kč, náhrada hotových výdajů zástupce žalobce představuje částku 1 200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Zástupce žalobce je plátcem DPH a má proto právo na 21 % DPH podle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve výši 2 856 Kč, celkem pak náklady žalobce představují částku 21 456 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobce byla žalovaným uložena podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta ke splnění této povinnosti vychází z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.