20 C 267/2018

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného 2. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného 3. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalovaného všichni žalovaní zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitostí

I. Žalovaní jsou povinni vyklidit pozemek parcelní číslo (ostatní plocha) a pozemek parcelní číslo (zahrada), oba zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území číslo obec na listu vlastnictví číslo to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku 21 456 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 31. 12. 2018 se žalobce domáhal vyklizení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedených pozemků (dále též„ sporné pozemky“) žalovanými s tím, že žalovaní tyto pozemky užívají bez řádného právního titulu, 3. žalované a jejímu zemřelému manželovi jméno celé jméno žalovaného (matce a otci 1. a 2. žalovaných) bylo umožněno jejich užívání tehdejším vlastníkem anonymizována dvě slova, n.p., po smrti jméno celé jméno žalovaného bylo v užívání pozemků pokračováno 1. a 2. žalovaným tak, jak vyplynulo z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. D 950/2017, k námitkám žalovaných (viz níže) doplnil, že v případě užívání těchto pozemků se jedná o nepoctivou držbu, pozemky byly užívány bez právního důvodu, nemohlo tak dojít k vydržení ani vlastnického práva, ani věcného práva užívání.

2. Žalovaní k podané žalobě namítali vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům, a to ve prospěch 1. a 2. žalovaného, konstatovali, že oba jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. číslo pozemku p. číslo jež jsou zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální uzemí na listu vlastnictví číslo tyto nabyli v rámci vypořádání společného jmění manželů a dědictví po svých rodičích, jež nabyli vlastnické právo k oběma těmto pozemkům kupní smlouvou a dohodou o zřízení osobního práva užívání pozemku ze dne 23. 7. 1975, od tohoto okamžiku do smrti jmenovaného jméno celé jméno žalovaného tento spolu se 3. žalovanou pozemky v dobré víře jako jeden funkční celek užívali, jedná se o celek oplocený jedním plotem, stav evidence nemovitostí ke dni 23. 7. 1975 zcela vylučoval zjištění či ověření, že se jedná o pozemky jiného vlastníka, kromě toho se žalobce nikdy od uvedeného data nedovolával svého vlastnického práva ke sporným pozemkům, naopak byl bez výhrady srozuměn s tím, že ve prospěch vlastníků sousedních pozemků p. číslo pozemku parcelní číslo svědčí i vlastnické a užívací právo k pozemkům sporným, potažmo pokud jmenovaný jméno celé jméno žalovaného a 3. žalovaná vystavěli na pozemku parcelní číslo kůlnu, a to se souhlasem a s povolením tehdy věcně a místně příslušného orgánu. Posléze žalovaní namítali, že popsaným způsobem došlo k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni užívání obou sporných pozemků, popsali, že tehdejším anonymizována tři slova obec byl sepsán záznam o tom, že jméno celé jméno žalovaného a 3. žalovaná jsou oprávněnými uživateli sporných pozemků, posléze se uskutečnilo jednání mezi Západočeskými plynárnami a 3. žalovanou a bylo dohodnuto, že sporný pozemek parcelní číslo bude rozdělen tak, že část připadne manželům jméno a jméno celé jméno žalovaného, k čemuž i došlo a pozemek byl těmito řádně užíván.

3. Soud po provedeném dokazování z dále označených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dle kupní smlouvy a dohody o zřízení osobního práva užívání pozemku ze dne 23. 7. 1975 tehdejší anonymizována dvě slova n.p. obec prodal manželům jméno a jméno celé jméno žalovaného rodinný domek adresa, postavený na pozemku p. číslo současně ve prospěch jmenovaných za úplatu zřídil právo osobního užívání tohoto pozemku o výměře 177 m2. Podle úředního záznamu ze dne 3. 11. 1975, sepsaného na anonymizována dvě slova anonymizováno obec za účasti zástupce anonymizována dvě slova, n.p. a 3. žalované bylo jednání zde vyvoláno ohledně rozdělení pozemku parcelní číslo o výměře 912 m2 s tím, že část tohoto pozemku potřebuje jmenovaná společnost (organizace) k uvažované výstavbě, pozemek měl být rozdělen od„ st. p. parcelní číslo směrem na bod p. parcelní číslo k. ú. Fr. Lázně…, Zpdč. plynárny převezmou část p. p. číslo p. parcelní číslo celou…, manž. celé jméno žalovaného bude přidělena druhá část p. parcelní číslo směrem od jejich domku“, kdy následně podle pořízeného náčrtku měli požádat manželé příjmení o provedení zaměření. Podle dopisu zmíněného jméno celé jméno žalovaného ze dne 1. 12. 1975, adresovaného anonymizována dvě slova, n.p., tento zakoupil rodinný domek na stavebním pozemku p. číslo„ ke kterému náleží pozemková parcela číslo výměra výměra kat. území příjmení. Lázně, dosud ve správě čsl. státu – MěstNV ve příjmení. Lázních“, jmenovaný v dopise konstatoval, že pozemek je oplocený a je na něm postavena jako hospodářské zařízení jeho rodinného domku kůlna na palivo a nářadí, kdy při zahájení řízení o převodu pozemku do osobního užívání uplatnila tato organizace nárok na převedení části pozemku do její správy, navrhl pozemek geometricky oddělit, provést přemístění dosavadního oplocení na novou hranici, zbořit stávající kůlnu a znovu ji postavit v nově oddělené části pozemku nacházejícího se u rodinného domku. V případě pozemku parcelní číslo o výměře 413 m2 bylo, jak zřejmé z dohody ze dne 20. 10. 1982, zřízeno ve prospěch 3. žalované a jejího manžela jméno celé jméno žalovaného za úplatu právo osobního užívání, právo osobního užívání stavebního pozemku parcelní číslo o výměře 177 m2 a pozemku parcelní číslo o výměře 413 m2 ve prospěch 3. žalované a jejího manžela jméno celé jméno žalovaného bylo evidováno i dle výpisu z evidence nemovitostí ze dne 7. 10. 1991. K zápisu vlastnického práva žalobce ke sporným pozemkům došlo na základě žádosti žalobce ze dne 6. 1. 1994, podané v intencích zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, součástí podané žádosti bylo označení tehdejšího Agrokombinátu obec jako držitele pozemků. Z kopie katastrální mapy je seznatelné vzájemné uspořádání pozemků tak, že se stavebním pozemkem parcelní číslo sousedí sporný pozemek p. číslo jež současně dílem sousedí s pozemkem p. číslo který má rovněž hranice se sporným pozemkem p. číslo sporné pozemky jsou nyní v katastru nemovitostí evidovány s výměrami 706 m2 resp . 165 m2. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. D 950/2017 vyplývá, že jméno celé jméno žalovaného zemřel dne 26. 10. 2017, v rámci projednání dědictví byly nemovité věci – stavební pozemek parcelní číslo o výměře 173 m2, jehož součástí je stavba adresa a pozemek parcelní číslo o výměře 421 m2, zapsaných v katastru nemovitostí pro katastrální uzemí na listu vlastnictví číslo. Dle vyjádření stát. instituce, odboru stavebního a životního prostředí, ze dne 18. 6. 2019 nebyly u tohoto dohledány žádné doklady či projektová dokumentace, týkající se stavby kůlny na sporném pozemku parcelní číslo. Podle vyjádření Finančního úřadu pro Karlovarský kraj hradil jmenovaný jméno celé jméno žalovaného daň z nemovitostí i stran obou sporných pozemků. Vlastnické právo žalobce stran sporných pozemků je nyní vedeno i v katastru nemovitostí, v případě pozemku parcelní číslo s výměrou 706 m2, v případě pozemku parcelní číslo s výměrou 165 m2.

4. V návaznosti na shora uvedené považuje soud primárně za potřebné poukázat na stav ke dni 23. 7. 1975, kdy byl jméno celé jméno žalovaného a jeho manželce, 3. žalované, smluvně prodán rodinný domek a současně ve prospěch těchto zřízeno právo osobního užívání ke stavebnímu pozemku parcelní číslo s deklarovanou výměrou 177 m2, nyní dle katastru nemovitostí s výměrou obdobnou 173 m2. V řízení nebylo nikterak zpochybňováno, že již v uvedené době byly všechny pozemky oploceny jedním plotem (pozemek parcelní číslo je pozemkem stavebním) a byly i takto jako jeden celek jméno celé jméno žalovaného a 3. žalovanou užívány, nicméně nelze přisvědčit tvrzení žalované strany o tom, že takto byly všechny pozemky užívány na základě stejného právního titulu a z tohoto vycházející dobré víry. Právo osobního užívání pozemku p. číslo které se na základě zákona č. 509/1991 Sb., jímž byl novelizován zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, transformovalo na právo vlastnické k tomuto pozemku, bylo zřízeno ve prospěch jméno celé jméno žalovaného a 3. žalované k pozemku o výměře cca 177 m2, užívali-li tito min. od roku 1975 další propojené a společně oplocené pozemky, jednalo se o pozemky o výměře cca 412 m2, k němuž nabyli práva osobního užívání až v roce 1982 (viz výše stran pozemku parcelní číslo), a oba sporné pozemky o výměře cca 167 m2 (pozemek parcelní číslo) a min . 706 m2 v případě (k tomuto lze poznamenat, že pokud v případě sporného pozemku parcelní číslo je tento evidován právě s výměrou 706 m2 a dle shora uvedených písemností z roku 1975 se jednalo o pozemek s výměrou 912 m2, pak podle vyjádření Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrálního pracoviště Cheb, došlo ke změně výměry již v roce 1974 z důvodu oddělení právě stavebního pozemku p. číslo pozemků p. číslo). Lze konstatovat, že v době uzavření smlouvy kupní smlouvy a dohody o zřízení osobního práva užívání pozemku ze dne 23. 7. 1975 muselo být jméno celé jméno žalovaného a 3. žalované známo, že kupují rodinný domek a zřizuje se jim právo osobního užívání toliko ke stavebnímu pozemku p. číslo pokud užívali pozemky ostatní sousedící, jednalo se o pozemky v oploceném celku mnohonásobně převyšující výměru stavebního pozemku p. číslo v jejichž užívání jim toliko nikým nebylo bráněno. Ostatně snaha jméno celé jméno žalovaného a 3. žalované získat právo osobního užívání alespoň k části pozemku parcelní číslo vychází ze shora popsaných písemností ze dne 3. 1. 1975 a 1. 12. 1975, následně však nic z toho (oddělení části pozemku) nebylo realizováno, jak uvedla 3. žalovaná v rámci jednání,„ na celou záležitost zapomněli…“. Teprve na základě smlouvy 20. 10. 1982 získali jmenovaní právo osobního užívání k pozemku p. číslo (posléze stejně jako v případě pozemku parcelní číslo transformováno na právo vlastnické), stále však pokračovali v užívání všech zmíněných pozemků, oplocených do jednoho celku, neboť jim v tomto nebylo nikým bráněno, a to ani poté, co byl jako vlastník sporných pozemků zapsán žalobce, jehož vlastnictví nebylo zpochybňováno ani v dědickém řízení po jméno příjmení. Uvedené je potřeba zdůraznit v návaznosti na argumentaci žalované strany, pokud namítala, že v případě sporných pozemků došlo z její strany k vydržení vlastnického práva k těmto či práva věcného břemene jejich užívání. Předpokladem vydržení, posuzovaného ať již dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku či zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku bylo a zůstává nakládání oprávněné osoby s věcí či s právem se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu tato či toto patří, což platí i v případě práva odpovídajícího věcnému břemeni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 421/2001). Taková dobrá víra v případě sporných pozemků a jméno celé jméno žalovaného a jeho manželky zjevně od počátku, jak z výše obsáhle popsaného vychází, nemohla být dána, na rozdíl od titulu práva osobního užívání stavebního pozemku parcelní číslo žádným takovým právem ke sporným pozemkům nedisponovali a ani se objektivně nemohli domýšlet opaku. Skutečnost, že žalobce (či jeho právní předchůdce) nikterak nebránil jmenovaným v užívání sporných pozemků, neznamená nic jiného, než že tak mohl začít činit kupř. právě žalobou na vyklizení. Obdobný případ, byť smluvní, je nyní upraven v ust. § 2189 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako tzv. výprosa; půjčitel přenechá výprosníkovi věc k užívání, aniž je sjednána doba užívání a může naopak kdykoli požadovat její vrácení.

5. Na základě výše uvedeného soud shledal žalobu důvodnou a této vyhověl, když s ohledem na povahu celé věci a zejména dlouhodobé a jinak oprávněné užívání sporných pozemků žalovanými či jejich právním předchůdcem stanovil lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) podstatně delší.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., podle tohoto má úspěšný žalobce proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobce popsaný zákonný požadavek splnil zasláním výzvy žalovaným k vyklizení ze dne 11. 12. 2018 a má tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovaným právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, jednak z nákladů zastoupení žalobce advokátem, kde odměna zástupce žalobce činí podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis žaloby, 3. účast u jednání soudu dne 12. 5. 2021, 4. účast u jednání u soudu dne 10. 8. 2021) celkem částku 12 400 Kč, náhrada hotových výdajů zástupce žalobce představuje částku 1 200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Zástupce žalobce je plátcem DPH a má proto právo na 21 % DPH podle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve výši 2 856 Kč, celkem pak náklady žalobce představují částku 21 456 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobce byla žalovaným uložena podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta ke splnění této povinnosti vychází z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.