20 C 74/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: Anonymizováno narozená Datum narození žalobkyně adresa pro doručování Adresa žalobkyně proti žalovaným: 1) Jméno žalované , narozený Datum narození žalované hlášený k trvalému pobytu Anonymizováno Jméno advokáta C zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2) Jméno advokáta B , narozená Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B adresa pro doručování Adresa advokáta C o zaplacení částky 1 240 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 260 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 16. 4. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 310 000 Kč a co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyní požadován podanou žalobou ve znění částečného zpětvzetí žaloby, učiněného v rámci jednání konaného dne 6. 4. 2022 a tak, jak byl žalobkyni úrok z prodlení přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku a dle rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 11. 2022, č. j. 20 C 74/2020 - 163, ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2023, č. j. 18 Co 127/2023 - 231, se žaloba zamítá.

III. O nákladech řízení účastníků řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Chebu na náhradě nákladů řízení, které platila, částku 646 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Chebu na náhradě nákladů řízení, které platila, částku 1 937 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 7. 4. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 1 240 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z uvedené částky za dobu od 16. 11. 2018 do zaplacení s tím, že jako zapůjčitel uzavřela se žalovanými jako vydlužiteli dne 16. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce, kterou půjčila žalovaným částku 1 000 000 Kč, zápůjčka byla splatná dne 15. 11. 2018, ve smlouvě byly dohodnuty úroky ve výši 2 % měsíčně za dobu poskytnutí zápůjčky, celkem ve výši 240 000 Kč, pro případ prodlení žalovaných s vrácením zápůjčky sjednali účastníci ve smlouvě povinnost žalovaných uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení, dle žalobních tvrzení však ke dni podání žaloby žalovaní žalobkyni zápůjčku nevrátili, a to ani přes zaslané předžalobní výzvy. Následně vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 1 240 000 Kč za dobu od 16. 11. 2018 do 15. 4. 2019, v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bylo usnesením nadepsaného soudu ze dne 23. 8. 2022, č. j. 20 C 742020-122, rozhodnuto o částečném zastavení řízení.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu (dále též „soud prvého stupně“) ze dne 16. 11. 2022, č. j. 20 C 74/2020-163, byli žalovaní zavázáni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 670 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 16. 4. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku), co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 570 00 Kč a co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyní požadován podanou žalobou ve znění částečného zpětvzetí žaloby, učiněného v rámci jednání konaného dne 6. 4. 2022 a tak, jak byl žalobkyni úrok z prodlení přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, byla žaloba zamítnuta (výrok pod bodem II. cit. rozsudku), v dalších částech rozhodl soud o nákladech řízení a o právu České republiky – Okresního soudu v Chebu na náhradu nákladů řízení, které hradila (výroky pod body III. až V. uvedeného rozsudku). Usnesením Krajského soudu v Plzni (dále též „odvolací soud“) ze dne 16. 8. 2023, č. j. 18 Co 127/2023-231, byl však rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích pod body II. až V. zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, kdy odvolací soud zejména upozornil soud prvého stupně na to, že v případě svého rozhodování přecenil věrohodnost výpovědi svědka , právnická osoba, , který v zásadě reprodukoval jen to, co mu o celé kauze bylo řečeno žalovaným , Jméno žalované, (dále jen „žalovaný“), závěr soudu prvého stupně o tom, že žalobkyně neprokázala poskytnutí částky 1 milionu Kč, neshledal odvolací soud za dostatečně a přesvědčivě odůvodněný, obdobně odvolací soud vytkl soudu prvého stupně skutečnost, že patřičně nezdůvodnil a odkazem na příslušnou judikaturu nezargumetoval závěry o tom, že uzavřená smlouva je v části smluvních úroků z prodlení neplatná, odvolací soud negativně vyhodnotil úroveň rozhodnutí soudu prvého stupně jako rozhodnutí dílem nesrozumitelné a nepřesvědčivé.

3. Soud prvého stupně, pamětliv pokynů z úst soudu odvolacího, jimiž je, nedojde-li v průběhu dalšího řízení k podstatné změně zjištěného skutkového stavu, vázán, po doplnění dokazování může zrekapitulovat a dále uvést následující.

4. Žalovaný svoji obranu proti žalobním založil zejména na tom, že zápůjčka byla poskytnuta v době, kdy měl svému věřiteli , jméno FO, splatit dluh po splatnosti, jmenovaný na něho naléhal, žalovaný byl v tísni, což žalobkyně věděla a tohoto využila, po celou dobu řízení opakovaně tvrdil, že od žalobkyně neobdržel částku 1 000 000 Kč, jak stojí v samotné smlouvě, nýbrž toliko částku 740 000 Kč, která odpovídala tomu, že žalobkyně již v momentu předávání částky tuto ponížila o 240 000 Kč, odpovídající sjednaným úrokům a dále o částku 20 000 Kč, jež byla smlouvou zmíněna jako administrativní poplatek. Obdobně žalovaný zdůrazňoval, že v létě 2019 sám žalobkyni splatil v hotovosti 50 000 Kč, o měsíc poté pak za žalovaného uhradil společný známý tohoto a žalobkyně , právnická osoba, částku 20 000 Kč. V souvislosti s obsahem smlouvy včetně sjednaných úroků a sjednaného úroku z prodlení žalovaný poukazoval na tíseň, ve které se v době uzavírání smlouvy nacházel s tím, že výše úroku z prodlení se příčí dobrým mravům, smlouvu posléze začal označovat smlouvou lichevní, které by soud neměl přiznat platnosti, a to tím spíše, že celou smlouvu koncipovala žalobkyně a žalovaní se k jejímu obsahu v zásadě neměli možnost vyjádřit, k dalším písemnostem, konkrétně k „uznávacímu prohlášení“ a dodatku ke smlouvě (viz dále) konstatoval, že je podepsal pod nátlakem žalobkyně v době, kdy po něm důrazně požadovala, aby pokud nemůže svůj dluh uhradit, podepsal oba dokumenty, tomuto tlaku podlehl a dokumenty podepsal, přestože v době, kdy uznávací prohlášení podepisoval, nebyla na tomto uvedena dlužná částka. Ke svým poměrům žalovaný uváděl, že cca od roku 2013 si průběžně půjčoval peníze od svého známého , jméno FO, , tyto peníze používal i na úhradu pravidelných splátek úvěru u banky , právnická osoba, , která měla i zástavní právo na nemovitostech na adrese , adresa, , , Jméno advokáta C, , kde žil spolu se žalovanou , Jméno advokáta B, (dále jen „žalovaná“) a jejími dětmi. Konstatoval, že sice předmětnou nemovitost již v roce 2013 daroval žalované, nadále však úvěr, poskytnutý uvedenou bankou ke zbudování domu, sám splácel, věřitel , jméno FO, na žalovaného začal naléhat ohledně vrácení alespoň části zapůjčených peněz, protože sám byl ve finanční tísni a hrozilo, že v opačném případě žalovanému nejen nepůjčí další peníze, které žalovaný potřeboval alespoň na úhradu ročních splátek úvěru, ale začne po něm navíc svou pohledávku soudně vymáhat, žalovaný tak odvracel riziko prodlení se splácením úvěru a tím i riziko nuceného prodeje nemovitostí. Další kapitolou obrany žalovaného bylo tvrzení o tom, že sice měl několikamilionové pohledávky za společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (následně za její nástupnickou společností , právnická osoba, , IČO , IČO, ), jejímž byl jednatelem a společníkem, a obdobně měl pohledávky za jejím dalším bývalým jednatelem a společníkem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , tyto pohledávky však v uvedené době nebyly soudně přiznané a vymahatelné, nezbývalo mu než ochránit předmětnou nemovitost právě tím, že část dluhu , jméno FO, splatí právě z půjčky od žalobkyně, což se i stalo, navíc v případě velkého množství vedených soudních sporů proti uvedeným společnosti a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , byly tyto pro žalovaného velmi nákladné. Žalovaný tvrdil, že o všem uvedeném byla žalobkyně zpravena, situace využila tím, že mu půjčila za velmi nevýhodných podmínek, sepsala lživou smlouvu, kde uvedla nepravdivé údaje, jedná se o smlouvu významně odporující dobrým mravům, a takto i o smlouvu neplatnou.

5. Žalovaná již od počátku řízení nesouhlasila s obsahem žalobních tvrzení s tím, že nikdy ona ani žalovaný od žalobkyně neobdrželi částku 1 000 000 Kč, ale pouze částku 700 000 Kč, což žalobkyně potvrzovala i při osobním setkání se žalovanou, žalovaná nikdy ani neobdržela znění písemné smlouvy o zápůjčce. Následně v rámci konaných jednání žalovaná zejména konstatovala, že sama měla toliko přebírat peníze, to, že bude na smlouvě figurovat jako spoludlužník, bylo předem domluveno mezi žalobkyní a žalovaným, v předmětné době coby partnerem žalované, k předání peněz došlo v Praze na poště, kde měla podepsat i převzetí peněz, až poté zjistila, že byla předána částka toliko cca 740 000 Kč, nicméně žalobkyně tvrdila, že takto byli na předání peněz se žalovaným domluveni, což žalovaný žalované potvrdil, bylo zřejmé, že byl v tísni, kdy měl řešit svůj dluh, bylo jí posléze žalovaným sděleno, že se se žalobkyní sešel a za přítomnosti , jméno FO, část dluhu žalobkyni uhradil, žádnou smlouvu „ověřeně“ nepodepisovala, toliko listinu o tom, že přebírá 1 000 000 Kč, k předložené smlouvě o zápůjčce konstatovala, že se na této zřejmě nachází její podpis, nicméně opakovaně před podpisem převzetí hotovosti byla ujišťována ze strany žalobkyně i žalovaného, že podepisuje pouze převzetí hotovosti, po seznámení s obsahem smlouvy zjistila, že na tuto smlouvu byla účelově dopsána, neboť zde původně byly předpřipraveny rubriky toliko pro jednoho dlužníka – žalovaného, nikoli pro ní jako spoludlužníka.

6. K námitkám žalovaných žalobkyně v rámci svých replik uvedla, že žalovaným byla skutečně poskytnuta částka 1 000 000 Kč, na svém dluhu ani zčásti ničeho neplnili, k předání peněz došlo v hotovosti před podpisem samotné smlouvy, ustanovení o tzv. sankčním úroku (viz níže) interpretovala tak, že se jedná o úrok z prodlení za nesplnění závazku splatit poskytnutou částku ve lhůtě splatnosti, tedy o sankční ustanovení obdobné jako v případě smluvní pokuty.

7. Soud po provedeném a následně i doplněném dokazování může z dále označených důkazních prostředků připomenout, že ve shodě s obsahem žalobních tvrzení vyznívá obsah samotné listiny, nazvané jako „Smlouva o zápůjčce“, datované dnem 16. 11. 2017, podle jejíhož znění žalobkyně jako věřitel se touto smlouvou zavázala poskytnout „dlužníkovi“ – zde rukou vepsáni jako dlužník 1. a dlužník 2. žalovaný a žalovaná - částku ve výši 1 000 000 Kč, a to na dobu v této smlouvě uvedenou, „dlužník se zavazuje ve lhůtách a za podmínek stanovených touto smlouvou zápůjčku vrátit a uhradit sjednaný úrok“, obdobně „dlužník se zavazuje věřiteli vrátit zápůjčku spolu se smluveným úrokem, definovaným počtem a výší jednotlivých splátek zápůjčky“, takto v singuláru v případě dlužníka je uvedena i další část smlouvy, týkající se ujednání o tom, že věřitel vyplatil dlužníkovi zápůjčku před uzavřením této smlouvy v hotovosti, což dlužník svým podpisem potvrzuje, strany se dohodly na administrativním poplatku 20 000 Kč, splatném v den podpisu smlouvy v hotovosti do rukou věřitele. Podle dalších ujednání smlouvy měsíční úrok ve výši 2 % z dlužné částky 1 000 000 Kč byl sjednán jako „předem splatný v hotovosti k rukám věřitele, tj. 240 000 Kč“, konečně „Smluvní strany sjednávají sankční úrok 0,5 % denně z dlužné částky“ a „Dlužník se zavazuje poskytnutou zápůjčku vrátit věřiteli nejpozději do 15.11.2018“. Podle soudu předloženého paré byla smlouva podepsána žalovanou s uvedením jejího rodného čísla, žalovaným pak včetně ověřeného podpisu, kdy k legalizaci tohoto došlo na Poště , adresa, dne 16. 11. 2017, jak i zapsáno v ověřovací knize této pošty pod pořadovým číslem … 0197. Ze sdělení Pošty , adresa, vyplývá, že stejného dne 16. 11. 2017 podepsala žalovaná „ověřeně“ smlouvu o zápůjčce, dne 22. 11. 2018 pak i dodatek ke smlouvě ze dne 16. 11. 2017, obdobně podle sdělení pošty , adresa, dne 22. 11. 2018 byl podpis žalovaného legalizován u dodatku ke smlouvě. Uvedenému odpovídá znění Dodatku ke smlouvě ze dne 16. 11. 2017, podle kterého oba žalovaní v rámci zmíněného dodatku podepsali prohlášení, že „Částka bude vrácena nejdéle do 15. 4. 2019. tento dodatek se řídí podmínkami dle smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 11. 2017“. Dne 22. 11. 2018 bylo zároveň podepsáno uznávací prohlášení o uznání dluhu – Smlouva o zápůjčce ze dne 16. 11. 2017. Obsahem uznávacího prohlášení ze dne 22. 11. 2018 je prohlášení žalovaného o tom, že uznává svůj dluh co do důvodu a výše vůči žalobkyni ve výši 1 000 000 Kč za účelem „splacení splátky u Reiffeisenbank“ s tím, že půjčka bude splacena do 15. 4. 2019.

8. Ke smlouvě samotné považuje soud prvého stupně za podstatné poukázat na některé její části, jež spolu zcela nekorespondují či jsou přímo v rozporu. Na straně jedné je v této smlouvě hovořeno o tom, že zápůjčku je dlužník povinen vrátit ve lhůtách, že smluvený úrok je definován počtem a výší jednotlivých splátek, o kterých však smlouva mlčí, obsahuje toliko ujednání o tom, že zápůjčku se dlužník zavázal věřiteli vrátit nejpozději do 15. 11. 2018 a půjčka je splatná hotově. V případě administrativního poplatku ve výši 20 000 Kč bylo dle smlouvy stanovena jeho splatnost v den podpisu smlouvy opět v hotovosti do rukou věřitele, tedy žalobkyně. Žádnou ze stran nebylo tvrzeno, že by tuto částku odděleně od částky poskytnuté žalobkyní v hotovosti žalovaným žalovaní žalobkyni uhradili, naopak jejich tvrzení opakovaně akcentovalo to, že obdrželi částku 740 000 Kč právě proto, že žalobkyně si ještě před vyplacením zápůjčky odečetla od částky 1 000 000 Kč právě již splatný poplatek ve výši 20 000 Kč a rovněž tak již v této fázi realizace zápůjčky i úroky ve výši 240 000 Kč. Takové tvrzení žalovaných odpovídá i doslovnému znění bodu II/2.4 smlouvy o zápůjčce, podle kterého „měsíční úrok ve výši 2% z dlužné částky 1 000 000,- Kč je předem splatný v hotovosti k rukám věřitele, tj. 240 000,- Kč“. Pokud tedy žalovaní tvrdili, že žalobkyně pojala celou zápůjčku ve výši 1 000 000 Kč tak, že z této částky již při samotném předávání hotovosti odečetla onen administrativní poplatek ve výši 20 000 Kč a kapitalizované úroky ve výši 240 000 Kč, odpovídá to jednak znění části samotné smlouvy o výši poplatku a o výši úroků včetně jejich splatnosti v den podpisu smlouvy či „předem“, jednak obdobně v postavení svědka při jednání konaném dne 6. 4. 2022 vypověděl , právnická osoba, o tom, že se mu právě žalovaný zmiňoval, že si měl od žalobkyně půjčit částku 1 000 000 Kč, ale že si žalobkyně hned „strhla“ úrok.

9. Ke shora uvedenému je již nyní namístě konstatovat, že stranami popsaný právní vztah, deklarovaný dle předložené smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 11. 2017, lze hodnotit podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Shodně jako ve svém předchozím rozhodnutí soud prvého stupně zdůrazňuje, že smlouva o zápůjčce je tzv. reálnou smlouvou, pro její uzavření není postačující projev vůle smluvních stran, nýbrž je nutné i faktické předání či přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli, teprve tímto momentem je smlouva uzavřena. Soud prvého stupně má samozřejmě patřičné pochopení pro rozhořčení každé ze stran, pokud vedly a vedou urputný spor o to, jaká částka byla skutečně a fakticky žalobkyní žalovaným na konkrétním místě a v konkrétním čase předána, tím spíše znamenající, že jedna ze stran sporu v soudním řízení uvádí zjevnou nepravdu. Přitom uvedenému bylo možné se jednoduše a navíc legitimním způsobem vyhnout, pokud by strany zcela zjevně nepostupovaly v rozporu s ust. § 4 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, účinného v době vzniku smluvního vztahu, podle kterého poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 270 000 Kč, byl povinen provést platbu bezhotovostně, příjemce platby, jejíž výše překračuje uvedený limit, nesměl tuto platbu přijmout, právě tehdy, nebyla-li realizována bezhotovostně. Tvrdil-li žalovaný v rámci své výpovědi při jednání konaném dne 14. 5. 2024, že žalobkyně požadovala výlučně hotovostní platby, může být toto odrazem kupř. toho, že je to vesměs vždy věřitel resp. osoba poskytující druhé osobě peněžité plnění ve formě zápůjčky či úvěru, kdo má v rámci uzavírání smlouvy silnější postavení jako osoba, která „nabízí, ale nepotřebuje“, obdobně by bylo možné, zcela hypoteticky, uvažovat o tom, že se žalobkyně mohla uchýlit k případným myšlenkám v případě sjednaných úroků vyhnout se daňové povinnosti, jež by jí tížila v rámci řádného přiznání daně z příjmu, každopádně by se v případě bezhotovostní výplaty finanční částky a důkazního břemene žalobkyně ve směru prokázání, jakou částku skutečně žalovaným poskytla, dostala do veskrze komfortní pozice. Nestalo se však, a pokud naopak žalovaní v rámci své obrany poukazovali na pojetí zápůjčky žalobkyní potud, že tato si ze „zapůjčované“ částky 1 000 000 Kč odečetla již splatné úroky a již splatný administrativní poplatek a ve finále předala žalované straně částku 740 000 Kč, odpovídá to i znění samotné, byť nikoli perfektním způsobem zpracované smlouvy, prosto zda záměrně či neodborností žalobkyně jako zpracovatele smlouvy.

10. K uvedenému soud prvého stupně dále podotýká, že ze žádných jiných důkazních prostředků naopak nevyplývá skutečnost, že žalovaným v hotovosti předala částku 1 000 000 Kč; toto není výslovným obsahem a nevyplývá ani z „Dodatku ke smlouvě ze dne 16.11.2017“, podepsaného oběma žalovanými dne 22. 11. 2018, či z „Uznávacího prohlášení“ ze dne 22. 11. 2018. Pokud se uvedeného zjevně netýkají ani důkazní prostředky, založené žalobkyní dle jejího vyjádření, došlého soudu dne 13. 5. 2024, soud tyto důkazní návrhy jako nadbytečné zamítl. Dle závěru soudu prvého stupně je tak zcela namístě uzavřít na obsah uzavřené dohody mezi stranami tak, jak v zásadě vypověděl žalovaný, vyslechnutý v rámci jednání konaného dne 14. 4. 2024, totiž že původní dohoda mezi ním a žalobkyní zněla tak, že žalobkyně sice půjčí částku 1 000 000 Kč, nicméně fyzicky předá hotovost ve výši 740 000 Kč a následně jí bude vrácena částka 1 000 000 Kč.

11. Ohledně postavení žalované jako účastníka popsaného právního vztahu považuje soud, vzhledem k obraně žalované a přestože od předcházejícího rozhodování soudu prvého stupně a soudu odvolacího nedošlo v tomto směru ke změně skutkového stavu, za potřebné zopakovat svá tvrzení z původního rozhodnutí o tom, že žalovaná v době předání peněz žila v partnerském vztahu se žalovaným, byla o jeho předcházejících dluzích zjevně zpravena a obdobně i o celé transakci se žalobkyní, této se aktivním způsobem účastnila. Změna stavu stran spokojeného partnerského soužití žalovaného se žalovanou byla touto dokumentována i tvrzeními žalované v rámci návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 12. 7. 2019, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 Nc 9001/2019, kdy v návrhu uvedla, že se žalovaným sice žijí ve společné domácnosti cca od roku 2012, nicméně ke dni podání návrhu má obavy z násilí ze strany žalovaného vůči ní a jejím dětem. Naopak žalovaný podal u zdejšího soudu dne 18. 5. 2021 žalobu, vedenou pod sp. zn. 15 C 179/2021, kterou se domáhá určení vlastnictví ke shora popsaným nemovitostem s tím, že tyto převedl na žalovanou na základě neplatné darovací smlouvy ve snaze ochránit nemovitosti před věřiteli. Přestože do jisté míry předtištěná smlouva o zápůjčce byla koncipována ve znění „na jednoho dlužníka“, lze sotva uvěřit žalované, že při běžné gramotnosti neznala obsah této smlouvy, kterou podepsala, když svůj podpis následně připojila i ke zmíněnému dodatku ke smlouvě. Snaha žalobkyně zajistit si případnou snazší vymahatelnost jejího nároku tím, že smluvně budou k úhradě zavázáni oba žalovaní, je nepochybná. V době uzavření smlouvy byla žalovaná partnerkou žalovaného, sama prezentovala existenci následného jednání mezi ní a žalobkyní, vedoucí k úhradě dlužné částky, žalovaná se i takto jako spoludlužník chovala, vzhledem k povaze věci, znění samotné smlouvy i dalším shora popsaným skutečnostem má soud prvého stupně nadále zato, že v případě požadovaného plnění jsou žalovaní zavázáni solidárně ve smyslu § 1871 odst. 1 občanského zákoníku. Tento závěr soudu prvého stupně stále koresponduje se závěry odvolacího soudu tak, jak byly vyjeveny v odůvodnění jeho shora cit. usnesení ze dne 16. 8. 2023, č. j. 18 Co 127/2023-231, konkrétně pod bodem 8 a kterými je soud prvého stupně nadto vázán.

12. K otázce splácení zápůjčky s odkazem na výše uvedený popis tvrzení žalovaného – ad 4. odůvodnění tohoto rozsudku – lze připomenout, že žalobkyně vehementně po celou dobu řízení popírala, že by jak částku 50 000 Kč od samotného žalovaného, tak částku 20 000 Kč, uhrazenou za žalovaného svědkem , právnická osoba, , přijala. Krom tvrzení a obdobné výpovědi žalovaného a žalované o uvedeném hovořil svědek , právnická osoba, , pokud v rámci výpovědi při jednání konaném dne 6. 4. 2022 uvedl, že právě žalovaný se mu svěřil s tím, že na poskytnuté zápůjčce žalobkyni již vrátil 50 000 Kč a svědek následně popsal, že figuroval rovněž jako osoba, na kterého se i žalobkyně obracela se žádostí o pomoc stran splacení zápůjčky žalovaným a sám při jedné návštěvě žalobkyně, jevící výrazné známky výrazného emočního rozechvění, této jako splátku zápůjčky předal částku 20 000 Kč. Pokud v rámci svého rozhodnutí odvolací soud, aniž by svědka sám vyslechl, zpochybnil jeho věrohodnost resp. vyjádřil překvapení nad tím, že soud prvého stupně svědkovi vůbec uvěřil (viz blíže bod 9. odůvodnění cit. usnesení odvolacího soudu), soud prvého stupně i s ohledem na uplynuvší dobu v rámci jednání konaného dne 12. 3. 2024 přistoupil k doplňujícímu výslechu svědka , právnická osoba, , kdy tento skutkové okolnosti týkající se zejména předání částky 20 000 Kč žalobkyni popsal obdobně jako ve svém předcházející výpovědi, popsal i to, že žalobkyně byla v předmětné době a místě „nazlobená“, situace byla vyhrocená apod. Soud prvého stupně konstatuje, že v rámci obou výpovědí působil svědek velmi věrohodně, klidným způsobem prezentoval informace, mj. shodně uvedl, že v rámci emotivního jednání došlo k vylití polévky atd. Jím podávané výpovědi nejsou v rozporu s jinými důkazními prostředky, které by jejich věrohodnost přinejmenším zpochybňovaly, stejně tak nejsou tyto výpovědi vnitřně či navzájem v logickém rozporu. Z ničeho nevyplynulo, že by měl svědek v předmětné době omezené kognitivní funkce, jedná se o osobu bezúhonnou, soudně netrestanou, působící navíc jako tlumočník zapsaný v Seznamu tlumočníků, vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR, na základě jehož výpovědi ve shodě s obranou žalovaných a rovněž ve shodě s výpovědí svědkyně , jméno FO, (viz dále) tak má soud za prokázané, že skutečně jako dílčí úhradu dluhu žalovaných svědek , právnická osoba, předal žalobkyni částku 20 000 Kč.

13. Poněkud jiná důkazní situace nastala v případě tvrzení žalovaných o tom, že sám žalovaný předal žalobkyni na splátku zápůjčky částku 50 000 Kč. Tomuto jmenovaný svědek přítomen nebyl, měl se tak dozvědět od žalovaného, který společně se žalovanou tato tvrzení prokazovali svými výpověďmi účastníků řízení. Ponechá-li soud stranou otázku hodnou toliko obvyklého „selského“ rozumu, totiž z jakých důvodů, pokud by žalovaný fabuloval, by tvrdil, že na splátce zápůjčky poskytl žalobkyni právě toliko částku 50 000 Kč a nikoli i vzhledem k výši zápůjčky částku (podstatně) vyšší, pak na základě dalších důkazních návrhů žalované soud při jednání konaném dne 23. 7. 2024 provedl výslech svědkyně , jméno FO, , jež dle tvrzení žalované měla být někdy v zimě na přelomu let 2019 a 2020 v kavárně v obchodním centru Pankrác v Praze přítomna komunikaci mezi žalovanou a žalobkyní, v rámci které měla žalobkyně potvrdit, že přijala obě zmiňované částky. Jakkoliv může mít soud nedůvěru k obsahu výpovědi svědka, je-li tento stranou sporu označen po několika letech řízení a rozhodně si soud nedělá iluze o tom, zda a v jakém směru o důvodech předvolání svědka, navrženého stranou řízení, mohla proběhnout či dokonce proběhla mezi touto a svědkem komunikace typu Proč je svědek předvolán, o čem má hovořit apod., iluze o tom, zda mohl být či byl svědek někým ovlivněn apod., pak svědkyně , jméno FO, po řádném poučení o nebezpečí trestního stíhání v případě podání křivé výpovědi pro soud přesvědčivým způsobem popsala důvod svého tehdejšího dlení v Praze, popsala, že se setkala v kavárně se žalovanou, jež jí přislíbila odvoz domů poté, co se setká se žalobkyní, uvedla ve shodě s tvrzením žalované i detaily stran toho, že si k vedlejšímu stolu odsedla právě proto, aby nerušila komunikaci mezi žalobkyní a žalovanou, uvedla, že v rámci emotivního rozhovoru mezi oběma dámami slyšela pronést žalobkyni slova o tom, že 50 000 Kč od žalovaného a 20 000 Kč od nějakého pána na „K“ jí nevytrhne a že 70 000 Kč je kapka v moři, když další okolnosti věci dle výpovědi svědkyně této žalovaná sdělovala až následně po skončení schůzky příp. při zpáteční cestě do domovských končin. Soud prvého stupně pak uzavírá, že výše popsané včetně výpovědi svědka , právnická osoba, má pro soud tak významnou důkazní hodnotu, že lze uzavřít, že žalovaní rovněž prokázali i předání částky 50 000 Kč žalobkyni coby splátku na poskytnuté zápůjčce.

14. K otázce rozporu uzavřené smlouvy s dobrými mravy, tísni žalovaného při uzavírání smlouvy, k otázce výše sjednaného úroku z prodlení a k dalším námitkám žalovaným může soud prvého stupně uvést zejména následující. Shodně s tvrzením žalovaného svědek , právnická osoba, vypověděl, že podle informací od žalovaného měl tento peníze použít na financování sporu či sporů, které vedl v rámci své společnosti a s , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Soud již v rámci předcházejícího rozhodování ze své databáze ve shodě s tímto zjistil, že v případě žalovaného tento vedl proti společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , nebo za tuto společnost či proti jejímu právnímu nástupci popř. proti společníkovi , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , mnoho řízení, kupř. na základě žaloby podané dne 29. 11. 2013, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 496/2013, žaloby podané dne 21. 1. 2014, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 21/2014, žalob podaných dne 4. 7. 2014 a vedených původně u zdejšího soudu pod spisovými značkami 20 C 250/2014, 20 C 251/2014, 16 C 251/2014, 14 C 126/2014, 13 C 126/2014, 11 C 252/2014, 9 C 237/2014, 9 C 252/2014, 8 C 251/2014 a všech následně přikázaných k projednání Krajskému soudu v Plzni, na základě žaloby podané dne 4. 6. 2015, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 156/2015, dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 18. 8. 2016, vedeného následně pod sp. zn. 8 C 60/2017. Další řízení, jak soud prvého stupně posléze podle zaslaných soudních písemností zjistil, byla vedena u Krajského soudu v Plzni pod spisovými značkami 41 Cm 119/2013, 44 Cm 81/2021, 44 Cm 113/2015, 44 Cm 128/2015, 45 Cm 96/2015, 45 Cm 117/2015, 45 Cm 126/2015, 45 Cm 216/2013, 45 Cm 339/2013, 46 Cm 129/2014, 46 Cm 175/2014, 49 Cm 133/2015, 48 Cm 109/2014 či 50 Cm 202/2013, kde předmětem řízení byly žalovány statisícové a milionové částky, v dalších řízeních, vedených pod spisovými značkami 44 Cm 150/2015, 49 Cm 196/2015, 49 Cm 215/2013, 49 Cm 17/2016 nebo 49 Cm 41/2014 byly projednávány spory týkající se statutárních orgánů společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , neplatnosti její valné hromady, vyloučení člena statutárního orgánu apod.; žalovaný v nich figuroval v postavení žalovaného i žalobce, byl společníkem a jednatelem této společnosti. Pokud žalovaný hovořil o své zadluženosti ve vztahu ke svědkovi , jméno FO, a o potřebě hradit úvěr poskytnutý bankou v souvislosti se stavbou či rekonstrukcí domu, pak ve shodě s tímto vyznívá obsah výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území , Jméno advokáta C, , listu vlastnictví č. , hodnota, , podle kterého v případě stavebního pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům č. , hodnota, a pozemku p. č. , Anonymizováno, byl tento již v roce 2011 zatížen zástavním právem k úhradě dluhu žalovaného vůči Raiffeisenbank imStifland eG pobočka , adresa, , , Anonymizováno, (nyní , Anonymizováno, , darovací smlouvou ze dne 10. 6. 2013 byly nemovité věci převedeny na žalovanou, aniž by následně zástavní právo zaniklo. O velké zadluženosti žalovaného, půjčování si peněz a o své snaze o jejich alespoň dílčí vrácení od žalovaného obdobně ve shodě s tvrzeními žalovaného hovořil i svědek , jméno FO, , navíc je zcela nepochybné, že samotné soudní spory, jichž byl v tom či onom postavení žalovaný účastníkem, jsou spory nákladné, tím spíše byl-li žalovaný zastoupen advokátem. Z obsahu samotného dokazování i ve shodě s vyjádřením žalovaného zřetelně vyplývá potvrzení toho, že to byl právě žalovaný, který v rámci potřeby získat další finanční prostředky inicioval půjčení peněz od žalobkyně, naopak žalobkyně nebyla osobou, jež by poskytnutí zápůjček či úvěrů jakkoliv publikovala mezi širší veřejnost. Žalovaný nevystupoval v postavení spotřebitele, byl společníkem a jednatelem společnosti, kde došlo k významnému střetu dvou jednatelů a společníků, kteří nedokázali své spory v rámci společnosti řešit jinak než v rámci mnoha desítek soudních řízeních, a to počínaje rokem 2013 a konče až obdobím následujícím po 6. 9. 2018, kdy byla, jak vyplynulo z výpovědi žalovaného i z obsahu některých soudních písemností, založených ve spisech vedených ve shora popsaných věcech, přičemž tato doba zahrnuje i dobu, kdy došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Na straně druhé jak sám žalovaný jako účastník řízení v rámci své výpovědi při jednání konaném dne 14. 5. 2024 uvedl, vedl soudní řízení o podstatně vyšší částky až v řádech desítek miliónů korun, oproti tomu, jaká částka mu byla žalobkyní poskytnuta, tuto označil za „drobnost“ s tím, že byl právníky ubezpečován, že soudní spory vyhraje a bude mít dostatek finančních prostředků na to, aby uhradil všechny své dluhy a žalobkyni mohl vrátit zapůjčenou částku. Nahlížeje optikou svých shora v předcházejících částech odůvodnění tohoto rozsudku sdělených závěrů, má soud zato, že pokud za výše popsané situace měli za popsaných okolností vrátit žalobkyni fakticky poskytnutou jistinu ve výši 740 000 Kč s navýšením o cca 35 % z této, neshledává soud parametry takto nastavené smlouvy v uvedených punktech ještě takovými, aby považoval kupř. z důvodu rozporu s dobrými mravy celou smlouvu za neplatnou.

15. Opačně však soud nahlíží na další část uzavřené smlouvy, týkající se dle smlouvy o zápůjčce sjednaného „sankčního úroku“ ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Ve shodě s interpretací stran a podle jeho obsahu soud toto ustanovení hodnotí jako ujednání o úroku z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Pokud uvedenou výši smluvního úroku z prodlení hodnotí soud prvého stupně právě jako součást smluvních ujednání a spolu s nimi, je zřejmé, že po uplynutí poměrně krátké doby splatnosti pohledávky žalobkyně v rozsahu 1 roku by se se tato mohla domáhat úroku z prodlení v rozsahu 182,5 % ročně, což je mj. výše významně odlišná od výše tzv. zákonného úroku z prodlení dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., jež v době dle podané žaloby po jejím částečném zpětvzetí činil 9,75 % ročně. Navíc je úrok z prodlení koncipován jako příslušenství celé dlužné částky, tedy včetně případně stále dlužných úroků, za období 1 roku prodlení by žalovaným vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu navýšenou bezmála o dvojnásobek této. V kontextu s obsahem smlouvy stran jistiny, administrativního poplatku a úroků proto soud, veden myšlenkami vyslovenými Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10, považuje smluvní ujednání o výši úroku z prodlení ve smyslu § 580 občanského zákoníku za natolik se příčící dobrým mravům, že jej stíhá neplatnost tohoto ujednání a žalobkyni náleží ve smyslu § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení v tzv. zákonné výši, vycházející z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K další námitce žalované skrze toho, že žalobkyně již byla plně uspokojena v probíhajícím exekučním řízení, může soud toliko konstatovat, že exekuce je zahájena jen tehdy, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí (viz § 251 odst. 1 občanského soudního řádu). Pokud žalovaní řádně a včas nesplnili povinnosti, uložené jim výše cit. rozsudkem soudu prvého stupně ze dne 16. 11. 2022, č. j. 20 C 74/2020-163, sotva mohli očekávat něčeho jiného než podání exekučního návrhu žalobkyní a pokud bylo následně v exekučním řízení vedeném u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. 203 EX 32695/23 vymoženo více, než bylo žalovanou předpokládáno, stále se jedná toliko o vymáhání toho, co již bylo žalobkyni přiznáno vykonatelným exekučním titulem, a to včetně nákladů řízení žalobkyně a nákladů exekuce.

16. Nabízí se tak k uvedenému shrnout a učinit ještě více srozumitelným, že žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplatit společně a nerozdílně částky 1 240 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení posléze za dobu od 16. 4. 2019 do zaplacení, soud tak, jak shora obsáhle popsal, shledal nyní po kasačním rozhodnutí odvolacího soudu důvodným její nárok co do výše 1 000 000 Kč tak, jak zněla samotná dohoda mezi stranami, spolu s tzv. zákonným úrokem z prodlení. Pokud předcházejícím rozsudkem soudu prvého stupně byla žalobkyni přiznána částka 670 000 Kč s tímto zákonným úrokem z prodlení, žalovaní prokázali, že na svém dluhu žalobkyni uhradili celkem 70 000 Kč, soud prvého stupně proto nyní v rámci svého dalšího meritorního rozhodnutí přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 260 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za stejnou dobu od 16. 4. 2019 do zaplacení a co do částky 310 000 Kč, odpovídající součtu částky 240 000 Kč jako částky nad rámec 1 000 000 Kč a částky 70 000 Kč jako částky, kterou žalovaní žalobkyni uhradili, spolu s rozdílem mezi smluvním úrokem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení, žalobu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením vzhledem k tomu, že ke dni vyhlášení rozsudku se soudu nepodařilo zjistit stanovisko žalobkyně, zda požaduje náhradu nákladů řízení, v kladném případě v jaké výši.

18. Česká republika – Okresní soud v Chebu uhradila na nákladech řízení na svědečném v případě výslechu a opakovaného výslechu svědka , právnická osoba, částku 2 583 Kč, vycházeje z jistiny požadovaného nároku a z jistiny přiznaného nároku (1 240 000 Kč resp. 930 000 Kč) odpovídá tomuto závěr, že žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 75 %, žalovaní pak co do 25 %, v tomto poměru, není-li žádného důvodu, aby uvedené náklady svědečného nesl stát, byla povinnost k úhradě uložena žalobkyni a žalovaným.