16 C 295/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátkou AK adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa, o zaplacení částky 11.778,- Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.578,- Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 30.4.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 200,-Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 4.860,- Kč k rukám Jméno žalobce B, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 11.778,- Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 11.578,- Kč od 30.4.2024 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce s žalovaným uzavřeli pojistnou smlouvu č. hodnota s počátkem pojištění ke dni 9.1.2024 za účelem pojistného produktu Sdružené pojištění vozidla - AH. Předmětem pojištění bylo vozidlo značka automobilu, RZ: SPZ. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 37.891,- Kč s roční splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 9.1.2024. Z důvodu neplacení pojistného vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky a upozornil jej na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení. Žalovaný dluh neuhradil, účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly ke dni 29.4.2024. Za období od 9.1.2024 do 29.4.2024, kdy byla pojistná smlouva ukončena, činí dlužné pojistné částku 11.578,- Kč. Žalobce požaduje uhradit celkem částku 11.778,- Kč, která se skládá z dlužného pojistného ve výši 11.578,- Kč a poplatku za odeslání upomínky ve výši 200,- Kč. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani na základě předžalobní upomínky, která mu byla zaslána dne 11.3.2025. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. Soud provedl důkaz záznamem z jednání pojištění vozidla, pojistnou smlouvou ze dne 9.1.2024, pojistkou, upomínkou z dne 8.3.2024, oznámením o zániku pojištění ze dne 9.5.2024, upomínkou žalobce před podáním žaloby ze dne 15.6.2024 a předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 11.3.2025. Na základě výše uvedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 9.1.2024 pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla s počátkem pojištění od 9.1.2024 ohledně vozidla značka automobilu, RZ: SPZ. Žalovaný se v pojistné smlouvě zavázal platit roční pojistné ve výši 37.891,- Kč splatné ročně vždy k 9. dni každého 1. měsíce roku. Upomínkou ze dne 8.3.2024 vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužného pojistného ve výši 37.891,- Kč do 27.4.2024 s upozorněním na možnost zániku pojištění. Dopisem ze dne 9.5.2024 oznámil žalobce žalovanému, že pojištění zaniklo dnem 28.4.2024 z důvodu neplacení pojistného. Současně žalovaného vyzval k úhradě dlužného pojistného ve výši 11.578,- Kč do 23.5.2024. Předžalobní upomínkou ze dne 15.6.2024 žalobce vyzval žalovaného k úhradě nedoplatku ve výši 11.778,- Kč do 30.7.2024. Předžalobní upomínkou ze dne 11.3.2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení dluhu. Pokud jde o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle článku 6 bod 2 písm. f) všeobecných pojistných podmínek má pojištěný povinnost platit pojistné za dobu trvání pojištění a způsobem dohodnutým v pojistné smlouvě. Podle § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, za kterou bylo pojistné zaplaceno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva. Žalovaný nezaplatil žádnou splátku pojistného. Žalovaný měl povinnost zaplatit pojistné do ukončení pojištění tedy do 29.4.2024. Dlužné pojistné činí částku 11.578,- Kč. Žalovaný tuto svou povinnost dobrovolně nesplnil, a protože je v tomto rozsahu nárok žalobce po právu, přiznal soud žalobci částku 11.578,- Kč. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný pojistné ve lhůtě splatnosti neuhradil a dostal se do prodlení. Žalobce požadoval úroky z prodlení od 24.8.2023. Soud proto žalobci vyhověl a úrok z prodlení ve znění vládního nařízení přiznal. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 200,- Kč označený jako poplatek za odeslání upomínky, dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil pouze jiné označení, ačkoliv institut jím uvedeného poplatku má všechny prvky shodné se smluvní pokutou. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 o.z. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění „slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C-240/98 až C-244/98, Recueil, s. I-4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27)" [Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C-168/05, bod 25 a 26]. Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013

I. ÚS 3512/11. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o nákladech spojených s vymáháním dlužného pojistného a odkaz na sazebních vybraných poplatků pojišťovny žalobce porušil zásadu „rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu pro částku 200,- Kč zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 11.778,- Kč. Soud pro částku 200,- Kč žalobu zamítl a pro částku 11.578,- Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 98%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 2%. Poměr úspěchu tedy činí 96% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 400,- Kč (§ 14b odst. 2 bod 2 advokátního tarifu), dvě náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 100,- Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu), mimosmluvní odměna zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/199 Sb. - účast na jednání soudu dne 15.4.2026) po 1.580,- Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jedna náhrada hotových výdajů zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/199 Sb. - účast na jednání soudu dne 15.4.2026) po 450,- Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu adresa a zpět osobním automobilem ve výši jedné čtvrtiny – 433,- Kč (základní náhrada ve výši 1.292,10 Kč při ujetých 219 km x 5,90 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 440,75 Kč při ujetých 219 km, kombinované spotřebě 5,8 l a ceně paliva 34,70 Kč/l - vyhl. č. 573/2025 Sb.), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednáním z adresa a zpět za 6 půlhodin po 150,- Kč ve výši jedné čtvrtiny 225,- Kč (dle § 14 dst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 774,48 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Jako účelně vynaložené náklady nelze považovat náklady s učiněním předžalobní výzvy prostřednictvím advokáta ze dne 11.3.2025. Jak vyplývá z listinných důkazů, žalobce sám žalovaného k úhradě dluhu vyzval předžalobní upomínkou ze dne 15.6.2024. Pozdější výzva právního zástupce žalobce tak byla zřejmě nadbytečná jak z pohledu ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. (kdy postačí výzva jedna), tak z pohledu dobrovolné úhrady dluhu (kdy předchozí výzvy se minuly účinkem). Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalobci však náleží náhrada hotových výdajů, jež jemu samotnému vznikly s učiněním předžalobní výzvy. Vzhledem k tomu, že sám žalobce tyto náklady vyúčtoval v sazebníku administrativních poplatků ve výši 200,- Kč, přiznal soud žalobci náhradu částkou 200,-Kč. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení skládající se ze zaplaceného soudního poplatku, odměny právního zástupce v celkové výši 4.462,48 Kč a náhrada hotových výdajů žalobce spojených s předžalobní výzvou ve výši 200,-Kč. Celkem 5.062,48 Kč z toho 96% činí částka 4.860,- Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.