16 C 339/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce B, zastoupený Jméno žalobce C, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa o zaplacení částky 37.646,- Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.400,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 25.5.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 24.246,- Kč, pro úrok ve výši 4.025,11 Kč a ve výši 20,5% ročně z částky 18.749,29 Kč od 17.11.2017 do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 3.266,- Kč a ve výši 8,05% ročně z částky 18.749,- Kč od 17.11.2017 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 34.285,- Kč s úrokem ve výši 4.025,11 Kč a ve výši 20,5% ročně z částky 18.749,29 Kč od 17.11.2017 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 3.266,- Kč a ve výši 8,05% ročně z částky 18.749,29 Kč od 17.11.2017 do zaplacení a částky 3.361,- Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 12.9.2015 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce č. hodnota. Právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Provedl vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 19.000,- Kč, které žalovaný převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 15.885,- Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.501,- Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.905,- Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.479,- Kč). Žalovaný se zavázal souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 582,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 5.11.2016. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalovaný uhradil dne 22.9.2015. Ke dni 1.7.2016 činila dlužná jistina 18.749,29 Kč a dlužný poplatek 15.535,71 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18.749,29 Kč dále úrokem ve výši 20,50% ročně a to od 5.11.2016. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Žalovaný uhradil celkem částku 600,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 16.11.2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobce požaduje částku 34.285,- Kč sestávající se z dlužné jistiny 18.749,29 Kč a dlužného poplatku ve výši 15.535,71 Kč spolu s úroky a s úroky z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku. Žalovaný uzavřel dne 18.4.2015 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce č. hodnota. Právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“. V samotné smlouvě je uvedeno, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč, které žalovaný převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8.361,- Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.317,- Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.055,- Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.989,- Kč). Žalovaný se zavázal souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 307,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 11.6.2016. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalovaný uhradil dne 1.3.2016. Ke dni 1.7.2016 činil dlužný poplatek 3.361,- Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 15.000,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 16.11.2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobce požaduje zaplacení dlužného poplatku ve výši 3.361,- Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017 společnost právnická osoba převedla pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce specifikované v Příloze č.1 a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávky, které jsou předmětem tohoto sporu, jsou uvedeny v Příloze č.

1. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.11.2017. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě dané soudem nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že účastníci dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. V podání ze dne 15.4.2026 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměr a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 12.9.2015 a 18.4.2015. Ze zákaznické karty ze dne 12.9.2015 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, nájemní/podnájemní smlouvy a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne 18.4.2015 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek a z předložených dokladů SIPO. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě ze dne 12.9.2015, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako detektivní činnost ve společnosti Detektivní informační služba, jeho měsíční příjem činí 16.000,- Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě ze dne 18.4.2015, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako strážný ve společnosti právnická osoba adresa, jeho měsíční příjem činí 12.000,- Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr. zákoníku. Právní předchůdce žalobce ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného (uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají). Soud má za prokázané tyto skutečnosti: V listině označené jako zákaznická karta žalovaný uvedl své osobní údaje – je nájemník. Uvedl zaměstnavatele. Finanční údaje (mzda žadatele – 9.000,- Kč, státní podpora/přídavky žadatele – 3.000,- Kč, běžné měsíční výdaje domácnosti: nájem/inkaso – 5.500,- Kč, telefon – 200,- Kč, splátky zápůjček/ výživné 1.300,- Kč, výdaje domácnosti – 3.000,- Kč. Použitelný příjem 2.000,- Kč, žalovaný nemá kreditní kartu ani zápůjčky u jiné společnosti). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z výplatní pásky a SIPO. Zákaznická karta je dne 18.4.2015 podepsaná žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce. Ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 18.4.2015 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 18.4.2015 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10.000,- Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 8.361,- Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 1.317,- Kč, částky za administrativní činnost 2.055,- Kč a částky za hotovostní režim splátek 4.989,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 18.361,- Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v hotovosti v 60týdenních splátkách po 307,- Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. V listině označené jako zákaznická karta žalovaný uvedl své osobní údaje – je nájemník, rozvedený. Uvedl zaměstnavatele. Finanční údaje (čistá mzda žadatele – 16.000,- Kč, běžné měsíční výdaje domácnosti: nájem/inkaso – 6.000,- Kč, telefon – 200,- Kč, výdaje domácnosti – 3.000,- Kč, jiné závazky – 2.500,- Kč. Použitelný příjem 4.300,- Kč, žalovaný nemá kreditní kartu ani zápůjčky u jiné společnosti). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z pracovní a nájemní smlouvy a SIPO. Zákaznická karta je dne 12.9.2015 podepsaná žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce. Ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 12.9.2015 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 12.9.2015 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 19.000,- Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 15.885,- Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 2.501,- Kč, částky za administrativní činnost 3.905,- Kč a částky za hotovostní režim splátek 9.479,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit činí 34.885,- Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v hotovosti v 60týdenních splátkách po 582,- Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Z listiny označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaný uhradila č. smlouvy hodnota sjednané dne 12.9.2015 pouze jednu splátku ve výši 600,- Kč. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne 16.11.2017, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017 byly pohledávky včetně příslušenství postoupeny na žalobce. Dopis byl odeslán dne 6.12.2017. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 19.8.2025 k zaplacení pohledávky ve výši 87.061,55 Kč nejpozději do 3.9.2025. Výzva byla odeslána dne 19.8.2025. Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 18.4.2015 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10.000,- Kč. Žalovaný se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 8.361,- Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 18.361,- Kč v hotovosti v 60týdenních splátkách po 307,- Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaný zaplatil splátky v celkové výši 15.000,- Kč. Dne 121.9.2015 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 19.000,- Kč. Žalovaný se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 15.885,- Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 34.885,- Kč v hotovosti v 60týdenních splátkách po 582,- Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaný zaplatil částku 600,- Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 16.11.2017 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst.1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452). Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného byly dle tvrzení žalobce ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek (tyto doklady však soudu nebyly předloženy). Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, byly odhadované na 10.000,- Kč a 11.700,- Kč. Žádný z dokladů, potvrzující příjmy nebo výdaje žalované, soudu předložen nebyly. Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů. Druhá zápůjčka byla žalovanému poskytnuta pět měsíců po první. Právní předchůdce žalobce se ani nepozastavil nad nízkými výdaji za nájem a inkaso (6.000,-Kč) s přihlédnutím k tomu, že žalovaný byl nájemník. To, že schopnost žalovaného splácet druhou zápůjčku nebyla dostatečná, vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 600,- Kč. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. 9Co 109/2020). Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 1958 odst.2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 28.000,- Kč (19.000,- Kč + 10.000,- Kč), kdy žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Vzhledem k tomu, že uzavřené smlouvy byly absolutně neplatné, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvách uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 29.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 15.600,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 13.400,- Kč (částka poskytnutá 29.000,- Kč – částka žalovaným zaplacená 15.600,- Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 23.3.2026. Nárok se stal splatným 24.3.2026 a žalovaný se dostal do prodlení od 25.4.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 25.4.2026 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 90.429,51 Kč (částku 34.285,- Kč +3.361,- Kč + úrok 4.025,11 Kč + 32.665,30 Kč – úrok 20,5 % ročně z částky 18.749,29 Kč od 17.11.2017 do 15.5.2026 + úrok z prodlení 3.266,- Kč + 12.827,10 Kč – úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 18.749,29 Kč od 217.11.2017 do 15.5.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 13.488,60 Kč (jistina – 13.400,- Kč + 88,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 13.400,- Kč od 25.4.2026 do 15.5.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 15 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 85 %. Poměr úspěchu tedy činí 70 % ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.