23 C 144/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení příslušenství,

I. Žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 4 630 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 764,86 Kč od 17.1.2023 do zaplacení, úroku ve výši 16 % ročně z částky 43 764,86 Kč od 16.4.2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se žalobou, doplněnou podáním ze dne 16.8.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit příslušenství pohledávky uvedené ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 31.1.2017 Smlouvu o úvěru reg.č. tel. číslo , (dále jen ,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč za účelem konsolidace dluhů tak, že částka ve výši 61 000 Kč byla poskytnuta na konsolidaci dluhů a částka ve výši 49 000 Kč bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 16 % ročně splácet počínaje dnem 16.3.2017 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 407 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě databází bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, lustrací v insolvenčním a živnostenském rejstříku a na základě čestného prohlášení žalovaného, který uvedl příjem ve výši 13 000 Kč. Kontrolou příjmů z běžného účtu žalovaného za období předcházejících 6 měsíců byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 12 383,66 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela z výdajů ve výši 7 346 Kč ( ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2 336 Kč, životní minimum ve výši 3 410 Kč, výdaje na závazky u žalobce ve výši 600 Kč). Žalovaný uhradil pouze 27 pravidelných splátek, když poslední splátku realizoval dne 16.4.2019 ve výši 2 407 Kč. U Krajského soudu v adresa bylo pod sp. zn. KSUL spisová značka vedeno insolvenční řízení, které bylo skončeno vydáním usnesení o zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení. Žalobkyně požaduje pouze příslušenství pohledávky, a to úrok z prodlení z prodlévajících splátek do 16.1.2023 ( datum konečné splatnosti dle Smlouvy), zákonný úrok z prodlení z jistiny po splatnosti, tj. z částky 43 764,86 Kč od 17.4.2021 do zaplacení a obchodní úrok z úvěru ve výši 16 % od 17.4.2021 do zaplacení.

2. Žalobkyně u jednání dne 26.11.2024 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 26.11.2024 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání brání nikoliv řádné splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

3. Po poučení dle § 118a odst.1,3 o.s.ř. žalobkyně v podání ze dne 17.12.2024 doplnila svá skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, že vycházela z příjmu žalovaného ve výši 12 383,66 Kč měsíčně čistého , který ověřila výpisem z účtu žalovaného za období od srpna 2016 do ledna 2017 , a výdajů žalovaného ve výši 7 346 Kč měsíčně vyplývajících ze statistických údajů právnická osoba. Výdaje žalobkyně ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 16.7.2016 do 15.2.2017, kdy žalovaný hradil splátky úvěrů u žalobkyně ve výši 1 100 Kč a vybral z účtu platby zhruba ve výši 11 608,33 Kč měsíčně, tedy výběry z bankomatu představují největší položku odchozích plateb, z výpisů nejsou patrné patologické jevy s tím, že z účtů je patrné, že žalovaný obvykle hradil zvýšené výdaje bezprostředně po obdržení většího příjmu. Pokud žalobkyně vycházela z měsíčních příjmů ve výši 12 383,67 Kč a výdajů ve výši 7 346 Kč, průměrný měsíční zůstatek žalovaného byl dostatečný pro úhradu měsíčních splátek úvěru ve výši 2 407 Kč. V podání ze dne 20.12.2024 pak žalobkyně doplnila, že do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku ve výši 82 333,37 Kč představující jistinu ve výši 79 962,43 Kč a příslušenství kapitalizovaného ke dni úpadku žalovaného, tj. ke dni 18.4.2019. V rámci insolvence žalovaný uhradil na jistinu pohledávky 1 094,05 Kč a po skončení insolvence ve výši 340,38 Kč. Celkem tak jistina činí 78 528 Kč, která je exekučně vymáhána na základě výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 9.5.2024.

4. Žalovaný u jednání dne 7. 1. 2025 s žalobou nesouhlasil.

5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy ze dne 31.1.2017 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč za účelem konsolidace úvěru u žalobkyně a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 16 % ročně splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 2 407 Kč, splatnost úvěru nastala dne 16.1.2023. Ze Žádosti o poskytnutí optimální půjčky ze dne 31.1.2017 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že jeho pravidelný měsíční příjem činí 13 000 Kč, je svobodný, měsíční výdaje na bydlení činí 1 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období od srpna 2016 do ledna 2017 soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného (včetně invalidního důchodu) činil 12 232 Kč. Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku soud zjistil, že insolvenční řízení žalovaného bylo vedeno pod sp. zn. KSUL spisová značka, zahájeno bylo dne 18.4.2019 zveřejněním usnesením o úpadku žalovaného spojeného s povolením oddlužení a skončeno bylo dnem 28.2.2024 právní mocí usnesení a zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že ke dni 15.8.2016 činil zůstatek 2 526,91 Kč, ke dni 15.9.2016 zůstatek ve výši 31,61 Kč, ke dni 14.10.2016 zůstatek ve výši 1 502,58 Kč, ke dni 15.11.2016 zůstatek ve výši -118,78 Kč, ke dni 15.12.2016 zůstatek ve výši 2 442,41 Kč, ke dni 13.1.2017 zůstatek ve výši 1 227,15 Kč.

6. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav :

7. Žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč za účelem konsolidace úvěru u žalobkyně a částečně bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 16 % ročně splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 2 407 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě čestného prohlášení žalovaného, výpisu z účtu žalovaného a statistických dat. Kontrolou příjmů z běžného účtu žalovaného za období od srpna 2016 do ledna 2017 soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného (včetně invalidního důchodu) činil 12 232 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalovaný uvedl měsíční výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč, žalobkyně vycházela s ohledem na výdaje žalovaného výběrem z bankomatů, ze statistických a demografických dat, a to z výdajů žalovaného v celkové výši 7 346 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že ke dni 15.8.2016 činil zůstatek 2 526,91 Kč, ke dni 15.9.2016 zůstatek ve výši 31,61 Kč, ke dni 14.10.2016 zůstatek ve výši 1 502,58 Kč, ke dni 15.11.2016 zůstatek ve výši -118,78 Kč, ke dni 15.12.2016 zůstatek ve výši 2 442,41 Kč, ke dni 13.1.2017 zůstatek ve výši 1 227,15 Kč. Žalovaný uhradil pouze 27 pravidelných splátek, když poslední splátku realizoval dne 16.4.2019 ve výši 2 407 Kč. V souladu se splátkovým kalendářem se stal úvěr splatný ke dni 16.1.2023. U Krajského soudu v adresa bylo pod sp. zn. KSUL spisová značka vedeno insolvenční řízení, které bylo zahájeno dnem 18.4.2019 ( zveřejnění usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení) a skončeno ke dni 28.2.2024 ( usnesení o zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení). V rámci insolvence žalovaný uhradil na jistinu pohledávky 1 094,05 Kč a po skončení insolvence ve výši 340,38 Kč. Celkem tak jistina činí 78 528 Kč, která je exekučně vymáhána na základě výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 9.5.2024. Žalobkyně požaduje pouze příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok ve výši 16 % ročně.

8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně prokázala v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy pouze průměrný měsíční čistý příjem žalovaného v období od srpna 2016 do ledna 2017 ve výši 12 232 Kč. Měsíční výdaje žalovaného žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalovaného, kdy žalovaný hradil své výdaje výběry z bankomatů , proto žalobkyně vycházela ze statistických dat a výdajů ve výši 7 346 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu žalovaného však bylo prokázáno, že ke dni 15.8.2016 činil zůstatek 2 526,91 Kč, ke dni 15.9.2016 zůstatek ve výši 31,61 Kč, ke dni 14.10.2016 zůstatek ve výši 1 502,58 Kč, ke dni 15.11.2016 zůstatek ve výši -118,78 Kč, ke dni 15.12.2016 zůstatek ve výši 2 442,41 Kč, ke dni 13.1.2017 zůstatek ve výši 1 227,15 Kč, tudíž žalovaný měl v tomto období pouze 2x zůstatek potřebný pro úhradu měsíční splátky, proto dle názoru soudu nebylo zjištěno, že žalovaný bude schopen další úvěr splácet.. Soud tak dospěl k závěru, že před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, proto je Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.

13. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

14. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006, 33 Cdo 1819/2023, 33 Cdo 2105/2024), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.

15. Vzhledem k tomu, že Smlouva je absolutně neplatná, nemá žalobkyně nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 16 % ročně.

16. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, žaloba byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovanému byl vyplacen úvěr ve výši 110 000 Kč a žalovaný v rámci insolvence uhradil na jistinu pohledávky 1 094,05 Kč a po skončení insolvence ve výši 340,38 Kč. Celkem tak jistina činí 78 528 Kč, která je exekučně vymáhána na základě výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 9.5.2024. Pokud jde o upravený seznam pohledávek, po zastavení insolvenčního řízení je exekučním titulem, žalobkyni však není odepřeno právo na přístup k soudu, neboť mu i nadále zůstává právo uplatnit pohledávku v nalézacím řízení. Ohledně bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny nebylo vydáno žádné meritorní soudní rozhodnutí, v němž by byla stanovena lhůta k plnění, proto soud žalobu i co do požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítl.

17. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Ve věci plně úspěšný žalovaný by měl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a za účast u jednání dne 7. 1. 2025 žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.