45 C 307/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 1.7.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4.8.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi původním věřitelem – společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (původně , právnická osoba, ., nebo také , právnická osoba, dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“), podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, žalobkyně však není schopna smlouvu doložit, proto požaduje po žalovaném žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 29.9.2023 částku 20 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Pohledávka za žalovaným byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.5.2025 postoupena předchůdkyní žalobkyně společnosti , právnická osoba, ., a následně byla pohledávka za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.5.2025 postoupena společností , právnická osoba, . žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou zaslanou dne 20.6.2025. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními a kontaktními údaje žalovaného. Smlouva není podepsaná ani datovaná.

5. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, potvrdila odeslání platby dne 29.9.2023 ve výši 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, z účtu předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) na účet číslo , č. účtu, .

6. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 25.10.2025 bylo zjištěno, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Na tento účet byla připsána dne 29.9.2023 částka ve výši 20 000 Kč z účtu , právnická osoba7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.5.2025 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ve výši 20 000 Kč byla postoupena předchůdkyní žalobkyně společnosti , právnická osoba, .

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.5.2025 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ve výši 20 000 Kč byla postoupena společností , právnická osoba, . žalobkyni.

9. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.6.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky v celkové výši 58 813,14 Kč vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo , hodnota, na žalobkyni.

10. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20.6.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě předmětné pohledávky ve výši 58 813,14 Kč, vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo , hodnota, uzavřené dne 29.9.2023 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

11. Z podacího lístku ze dne 20.6.2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal dne 20.6.2025 žalovanému zásilku.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný ničeho nevrátil. Pohledávku za žalovaným předchůdkyně žalobkyně postoupila společnosti , právnická osoba, ., která pohledávku za žalovaným následně postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou soudního vymáhání.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy má za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Dle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě.

22. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pohledávka za žalovaným přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.5.2025 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.5.2025 z předchůdkyně žalobkyně přes přechodného věřitele na žalobkyni (§ 1879 občanského zákoníku). Žalobkyně tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěrové smlouvě, žalobkyně však není smlouvu schopna doložit. Až do zaslání předžalobní výzvy však žalobkyně i předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému vystupovaly právě jako věřitelé ze smlouvy o úvěru a takto ho vyzývaly k úhradě dluhu spolu s příslušenstvím. Vzhledem k tomu soud právní vztah účastníků prvotně kvalifikoval jako vztah z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně neprokázala ani uzavření samotné smlouvy o úvěru, ani zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Svojí neúčastí u jednání se žalobkyně vzdala možného poučení v smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř.

24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 20 000 Kč a žalovaný ničeho nevrátil, je třeba na částku 20 000 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

25. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

26. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 20 000 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

27. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně sice měla ve věci jen částečný úspěch, avšak neúspěch měla jen nepatrný, proto jí náleží náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 a 3 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit zástupkyni žalobkyně.

28. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil, tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení.