45 C 75/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , ml. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 32 020,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 906,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 25 114,1 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 079,2 Kč od 30. 3. 2023 do 30. 11. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 3 080,9 Kč od 30. 3. 2023 do 30. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 020,32 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 920,32 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 32 020,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému účelový nezajištěný spotřebitelský úvěr v celkové výši 51 584 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 59 měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru v sazbě 17,40 % ročně, kdy výše měsíční splátky činila 1 314 Kč. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů a půjček v minulosti poskytnutých žalovanému žalobkyní, kdy došlo k uhrazení předchozích závazků žalovaného a přebytek poskytnutého úvěru byl poukázán na úvěrový účet , č. účtu, . Dále bylo dohodnuto, že žalovaný zaplatí žalobkyni vyúčtované poplatky, a to za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 515 Kč a další poplatky. Žalobkyně uvedla, že v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného. Žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky. Žalovaný v žádosti uvedl příjmy ve výši 18 893 Kč, což žalobkyně ověřila dle výpisů na běžném účtu žalovaného, a výdaje uvedl ve výši 0 Kč, nájemné 7 000 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu, statistických dat a normativních nákladů na bydlení na částku 11 334 Kč měsíčně. Žalobkyně zohlednila všechny interní a externí závazky žalovaného, prověřila veřejné registry a rejstříky, provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, registru dlužníků SOLUS, evidenci exekucí a registru klientských informací CBCB/CCB, přičemž nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly nevyhovění žádosti žalovaného. Žalovaný měl úvěr pro fyzické osoby u žalobkyně se splátkou 340 Kč a kreditní kartu splátkovou u žalobkyně s limitem 20 000 Kč a s orientační splátkou 600 Kč, kdy tato byla v rámci poskytnutého úvěru částečně uhrazena. Splátka poskytnutého úvěru činila částku 1 314 Kč měsíčně, nové splátkové zatížení 1 914 Kč. vzhledem ke konsolidaci celkové splátkové zatížení vzrostlo pouze o částku 974 Kč měsíčně. Žalovaný po odečtení splátek disponoval částkou minimálně 16 979 Kč měsíčně k pokrytí svých životních výdajů. Příjem žalovaného tak byl více než dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalobkyně proto dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného úvěr splácet. Úvěr byl splácen inkasem, žalovaný se zavázal udržovat dostatečný disponibilní zůstatek na účtu. Žalovaný se do prodlení s plněním splátek dostával opakovaně, na výzvy žalobkyně k úhradě dlužné částky nereagoval. Žalobkyně proto prohlásila celý úvěr ke dni 29. 3. 2023 za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaný na upomínku nereagoval. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 45 677,78 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce dne 21. 11. 2023 předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Z Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 25.2.2020 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši15 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí sám v nájmu, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., na dobu neurčitou, s průměrným měsíčním příjmem 18 893 Kč, kdy výše příjmu byla doložena z účtu. Dále žalovaný uvedl, že nemá jiný příjem, ani jiné splátky, uvedl nájem ve výši 7 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena z povolení k trvalému pobytu s platností do 22. 10. 2028.

5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 25.2.2020 bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 51 587 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do 15. 1. 2025 formou 59 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 314 Kč. Roční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 17,40 %, roční procentní sazba nákladů na úvěr v době uzavření smlouvy činila 19,73 %. Na základě této smlouvy došlo ke konsolidaci dluhů, kde věřitelem byla žalobkyně, a to splátkového úvěru číslo úvěrového účtu , č. účtu, s částkou ke splacení 16 608 Kč a úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty číslo kartového účtu , č. účtu, ve výši 19 976 Kč. Zbývající poskytnuté prostředky mohl žalovaný použít dle svého uvážení. Celková částka k úhradě činila 77 426 Kč. Žalobkyně dále předložila Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., Ceník pro soukromou klientelu účinný od 1.1.2020 a Ceník pro soukromou klientelu účinný od 1.2.2023.

6. Z Podkladů pro soudní jednání k úvěru č. účtu , hodnota, bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 25. 2. 2020 poskytnut úvěr ve výši 51 584 Kč a žalovaný na úvěr vrátil částku v celkové výši 45 677,78 Kč.

7. Z Výpisů z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období 25.2.2020-31.12.2022 bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 25. 2. 2020 poskytnut úvěr ve výši 51 584 Kč, kdy částka 16 442,73 Kč byla poukázána na účet č. , č. účtu, , částka 19 976 Kč byla poukázána na účet číslo , č. účtu, a částka 15 165,27 Kč byla poukázána na účet č. , č. účtu, , žalovaný na úvěr do 20. 12. 2022 vrátil 45 677,78 Kč.

8. Z Poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 27.10.2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na úvěru po splatnosti, ke dni 27. 10. 2021 ve výši 5 736 Kč, nejpozději do 28. 11. 2021, s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

9. Z Poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 25.2.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na úvěru po splatnosti, ke dni 25. 2. 2023 ve výši 6 042 Kč, nejpozději do 29. 3. 2023, s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 29.3.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ke dni 29.3.2023 zesplatnila. Dlužná částka byla vyčíslena na 32 021 Kč.

11. Z Oznámení o právním zastoupení – výzva k úhradě dluhu ze dne 20.11.2023 a podacího archu ze dne 21.11.2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ze smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 37 906,09 Kč nejpozději do pěti dnů od doručení výzvy s upozorněním na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.

12. Z Informace z , právnická osoba, ze dne 25.2.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně provedla dne 25. 2. 2020 lustraci žalovaného, kdy zjistila, že k tomto dni měl žalovaný dva existující kontrakty, oba u žalobkyně, a to závazek z osobního úvěru ze dne 15. 12. 2017 s úvěrovým limitem 20 000 Kč a měsíční splátkou 340 Kč a kreditní kartu splátkovou ze dne 22. 11. 2017 s úvěrovým limitem 20 000 Kč a měsíční splátkou 600 Kč.

13. Z Výpisu z osobního účtu č. , č. účtu, za období 1.12.2019-31.12.2019 bylo zjištěno, že majitelem účtu je žalovaný, počáteční zůstatek na účtu byl 68,23 Kč a konečný zůstatek -16,54 Kč, dne 4. 12. 2019 byla na účet připsána platba ve výši 10 000 Kč zaslaná , jméno FO, , dne 4. 12. 2019 byl proveden výběr hotovosti ve výši 9 700 Kč, dne 9. 12. 2019 byla na účet připsána platba 19 100 Kč zaslaná společností , právnická osoba, . s popisem doplatek mzdy, dne 9. 12. 2019 bylo provedeno inkaso úvěru ve výši 340 Kč, dne 11. 12. 2019 byla provedena tuzemská odchozí úhrada ve výši 12 000 Kč, dne 11. 12. 2019 byl proveden výběr hotovosti ve výši 3 000 Kč, dne 27. 12. 2019 byla na účet připsána platba ve výši 1 000 Kč zaslaná , jméno FO, . Žalovaný dále prováděl běžné platby a další výběry hotovosti.

14. Z Výpisu z osobního účtu č. , č. účtu, za období 1.1.2020-31.1.2020 bylo zjištěno, že majitelem účtu je žalovaný, počáteční zůstatek na účtu byl -16,54 Kč a konečný zůstatek 10,23 Kč, dne 9. 1. 2020 byla na účet připsána platba 17 790 Kč zaslaná společností , právnická osoba, . s popisem doplatek mzdy, dne 9. 1. 2020 byl proveden výběr hotovosti ve výši 14 300 Kč, dne 9. 1. 2020 bylo provedeno inkaso úvěru ve výši 340 Kč, dne 10. 1. 2020 byl proveden výběr hotovosti ve výši 2 100 Kč.

15. Z Výpisu z osobního účtu č. , č. účtu, za období 1.2.2020-29.2.2020 bylo zjištěno, že majitelem účtu je žalovaný, počáteční zůstatek na účtu byl 10,23 Kč a konečný zůstatek 5 401,86 Kč, dne 10. 2. 2020 byla na účet připsána platba ve výši 20 510 Kč zaslaná společností , právnická osoba, . s popisem doplatek mzdy, dne 10. 2. 2020 bylo provedeno inkaso dlužné částky 990,06 Kč, dne 10. 2. 2020 byl proveden výběr hotovosti ve výši 3 500 Kč, dne 10. 2. 2020 bylo provedeno inkaso úvěru ve výši 340 Kč, dne 11. 2. 2020 byla provedena tuzemská odchozí úhrada ve výši 13 000 Kč, dne 25. 2. 2020 byl proveden výběr hotovosti ve výši 9 000 Kč a dále dne 25. 2. 2020 byla na účet připsána platba ve výši 15 165,27 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, , bylo provedeno inkaso ceny za vyřízení úvěru ve výši 515 Kč a splátka kreditní karty 703 Kč. Žalovaný dále prováděl běžné platby a výběry hotovosti.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 25. 2. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 51 584 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do 15. 1. 2025 formou 59 pravidelných měsíčních splátek po 1 314 Kč. Roční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 17,40 %, roční procentní sazba nákladů na úvěr v době uzavření smlouvy činila 19,73 %. Na základě této smlouvy došlo ke konsolidaci dluhů, kde věřitelem byla žalobkyně, a to splátkového úvěru číslo úvěrového účtu , č. účtu, s částkou ke splacení 16 608 Kč a úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty číslo kartového účtu , č. účtu, ve výši 19 976 Kč. Zbývající poskytnuté prostředky mohl žalovaný použít dle svého uvážení. Celková částka k úhradě činila 77 426 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů zjištěných z žádosti o poskytnutí úvěru, tří výpisů z bankovního účtu žalovaného a výpisu z CCB. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 29. 3. 2023, kdy byla celková dlužná částka vyčíslena na 32 021 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil na předmětný úvěr celkem 45 677,78 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 20. 11. 2023 předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu absolutně neplatnou.

26. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 25. 2. 2020 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 51 584 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy tvrzenou výši průměrného měsíčního příjmu 18 893 Kč ověřila z výpisů z účtu žalovaného (prosinec 2019 – 19 100 Kč, leden 2020 – 17 790 Kč, únor 2020 – 20 510 Kč). Z měsíčních výdajů žalovaný v žádosti uvedl pouze nájem ve výši 7 000 Kč, jiné výdaje neuvedl, žalobkyně vypočetla měsíční výdaje žalovaného na částku 11 334 Kč, skutečné výdaje žalovaného žalobkyně nijak neověřovala. Přitom z výpisů z účtu nebylo možné zjistit o jaké výdaje se jedná (neboť docházelo především k výběrům hotovosti), zda se jednalo o nezbytné výdaje na bydlení, energie, potraviny, léky apod. nebo výdaje zbytné. Za tím účelem měla žalobkyně zjišťovat a ověřit si skutečné měsíční výdaje žalovaného na bydlení, energie apod. Z počátečních a konečných zůstatků na běžném účtu žalovaného je přitom zřejmé, že žalovanému nezbývala na účtu částka ani ve výši nové měsíční splátky, pouze v únoru 2020 byl konečný zůstatek na účtu ve výši 5 401,86 Kč, kde se však projevilo poskytnutí předmětného úvěru, kdy částka ve výši 15 165,27 Kč byla poukázána dne 25. 2. 2020 na tento účet žalovaného. Žalobkyně tedy nezjistila všechny potřebné informace především o osobních poměrech žalovaného a jeho skutečných výdajích, a následně takto neúplně zjištěné informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin nelze učinit závěr, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

27. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 51 584 Kč a žalovaný vrátil pouze 45 677,78 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 6 906,22 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku).

28. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

29. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 6 906,22 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

30. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají (úspěch žalobkyně 14,77 %, úspěch žalovaného 85,23 %).

31. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil, tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení.