Okresní soud v Chomutově · Rozsudek

7 C 74/2025

č. j. 7 C 74/2025-70

ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO KS Ústí 8 Co 392/2025-94

Rozhodnuto 2025-07-30 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSCV:2025:7.C.74.2025.1

  1. OS Chomutov 7 C 74/2025-70
  2. KS Ústí 8 Co 392/2025-94

Citované zákony (11)

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 13 028,38 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 924,85 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 9. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se ohledně zaplacení 10 103,53 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 146,72 Kč, dále úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 9 733,38 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 341,61 Kč od 28. 2. 2025 do 19. 5. 2025, zákonným úrokem z prodlení z částky 13 028,38 Kč od 20. 5. 2025 do 8. 7. 2025, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 10 103,53 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 13 028,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to zejména kontrolou v registrech a dostupných databází, kde jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Dále výpočtem tzv. MLS tedy, částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru a také důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalobkyně pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně mimo jiné využívá statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení. Žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 11 939 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše této splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 26 939 Kč a uhradila částku ve výši 24 014,15 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 13. 2. 2025 a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 13. 2. 2025. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 733,38 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 939 Kč. Žalovaná i přes výzvu ničeho neuhradila.Žalobkyně v podání došlém soudu dne 10. 7. 2025 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované užila výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (zkráceně MLS). Účelem je zjistit, zda i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů včetně případných výdajů na již existující závazky, bude žadatel schopný úvěr splácet. Ve výpočtu MLS se zohledňují jak příjmy, tak výdaje žalované, včetně jejích případných výdajů na již existující závazky. K tomu si žalobkyně od žalované vyžádala výpis z účtu za období od 16. 4. 2023 do 14. 7. 2023. Žalovaná při kontraktačním procesu s žalobkyní uvedla, že jejím zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, . Od této společnosti žalované v předmětné době výpisu z účtu přicházely opakující se platby, jejich výše sice sama o sobě nedosahovala výše příjmu tvrzené ve smlouvě, avšak s dalšími příjmy žalované ověřený příjem dokonce převyšoval příjem tvrzený. Žalobkyni měsíčně na účet přicházely platby v průměrné celkové výši , částka, za měsíc. Příjmy žalované dále tvořily opakující se platby od , jméno FO, v souhrnné výši , částka, , platba od , jméno FO, ve výši , částka, , opakující se platby od , jméno FO, a další. Ačkoliv souhrnná výše příjmů převyšovala výši příjmu tvrzenou ve smlouvě, žalobkyně pro výpočet MLS využila pouze částky tvrzené, čímž vytvořila přísnější podmínky pro zkoumání úvěruschopnosti žalované. Prostřednictvím výpisu si zároveň žalobkyně ověřila výdaje žalované, mezi nimi například výdaje na stravu, léky, dopravu, ošacení či drogerii. K výdajům žalobkyně podotkla, že z výpisu jsou zjevné také tzv. zbytné a jednorázové výdaje, které mohou být ze strany žalované omezeny. V době žádosti o poskytnutí úvěru neměla žalobkyně závazky u jiných institucionálních věřitelů. Zároveň žalobkyně uvedla, že žalovaná svůj dluh řádně plnila po dobu delší než jeden rok. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Ohledně čerpání úvěru žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 26 939 Kč jakožto účelový spotřebitelský úvěr na úhradu ceny zboží prodejci a uhradila částku v celkové výši 24 014,15 Kč.Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.Z listiny nazvané jako Šikovný účet – revolvingový úvěr č.: , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 26 939 Kč a výší minimální měsíční splátky 4% z dlužné částky. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalované, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., s čistým měsíčním příjmem , částka, . Žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Smlouva je za žalovanou podepsána pomocí kódu , číslo, . Žalobkyně rovněž doložila Úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, . – , číslo, platné od 1. 6. 2023.Z interní databáze žalobkyně – Ověření bonity MLS vyplynulo, jakým způsobem byl žalobkyní vypočítán MLS klienta a MLS domácnosti pro smlouvu č. , hodnota, . Žalobkyně vypočítala zbývající MLS na , částka, a zbývající MLS domácnosti na , částka, .Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná neměla uzavřené žádné splátkové či nesplátkové kontrakty, kreditní karty ani jiné služby.Z karty klienta ze dne 19.5.2025 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání kontraktu uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána s výší příjmu , částka, , příjem ostatních členů domácnosti činil , částka, a měsíční výdaje domácnosti činily , částka, . Zároveň z karty vyplývá, že se žalobkyně měla dotazovat do externích registrů (JAP_PUJCKA, SOLUS, NRKI, MVCR a CEE).Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, číslo smlouvy , číslo, vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou žalovaná od žalobkyně čerpala celkem 26 939 Kč a uhradila celkem 24 014,15 Kč.Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 13. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zesplatněného úvěru č. , hodnota, s tím, že celková dlužná částka činila 13 602,72 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.Z poštovního podací archu bylo zjištěno, že žalované byla dne 14.2.2025 odeslána písemnost.Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 6. 3. 2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 7. 3. 2025.Z opisu výpisu proplacení smlouvy , číslo, bylo zjištěno, že dne 18. 7. 2023 poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 26 939 Kč.Z přehledu pohybů na účtech (běžný účet vedený na jméno , jméno FO, , č.ú. , č. účtu, ) vyplývá, že dne 13. 7. 2023 došlo k připsání částky ve výši , částka, od zaměstnavatele žalované, dne 3.7.2023 došlo k připsání částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 26.6.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 13.6.2023 částky ve výši , částka, od zaměstnavatele žalované, dne 12.6.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 8.6.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 31.5.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 24.5.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 24.5.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 22.5.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 22.5.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 12.5.2023 částky ve výši , částka, od zaměstnavatele žalované, dne 2.5.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 25.4.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 23.4.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, , dne 18.4.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, a dne 16.4.2023 částky ve výši , částka, od , jméno FO, .Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 14. 7. 2023 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala celkem 26 939 Kč a uhradila celkem 24 014,15 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 13. 2. 2025. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně disponuje osobními údaji žalované a listinami shora uvedenými.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 26 939 Kč, přičemž žalovaná uhradila 24 014,15 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace od žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala příjmovou a výdajovou částí poměrů žalované, a to pouze z výpisu z účtu a informací uvedených žalovanou, kdy uvedená uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, nemá vyživovací povinnost, žije u rodičů a její příjem ze zaměstnání činí , částka, . Z výpisu z účtu je pak patrné, že průměrný příjem od zaměstnavatele činil pouze , částka, , dále jsou z účtu patrné další opakující se přijaté platby od různých fyzických osob. Co se týče výdajové stránky, žalovaná pouze uvedla, že její výdaje na bydlení činí , částka, a ostatní výdaje , částka, . Z předloženého výpisu z bankovního účtu vyplynulo, že průměrné výdaje za měsíc činily však , částka, . Žalobkyně tedy neověřila dostatečně příjmy ani výdaje žalované. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích příjmů i výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkem 26 939 Kč a žalovaná vrátila pouze 24 014,15 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 2 924,85 Kč (tj. 26 939 Kč – 24 014,15 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 7. 7. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (9. 7. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch (úspěch žalobkyně 19,5 %, úspěch žalované 80,5 %), avšak žádné náklady řízení neuplatnila ani z obsahu spisu žádné nevyplývají.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.