8 C 106/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce, se sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem: Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 19 149,39 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 14 639,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 4 779,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 488,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 720 Kč od 20. 11. 2025 do zaplacení a z částky 6 497 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 932,39 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky 9 991,44 Kč od 17. 6. 2025 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 638 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 19 149,39 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným shora ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „Banka“), dne 15. 9. 2023 smlouvu o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě pro žalovaného vedl účet č. hodnota. Žalovaný na účtu dosáhl nepovoleného záporného zůstatku ve výši 720 Kč, načež Banka v souladu se smlouvou s účinností ke dni 19. 11. 2025 od smlouvy odstoupila. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení s úhradou debetu. Dále dne 16. 10. 2024 Banka uzavřela s žalovaným smlouvu o povoleném debetu k účtu č. hodnota. Žalovaný se zde případný debet s limitem 5 000 Kč zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem 21,9 % ročně. Podmínky smlouvy žalovaný rovněž neplnil, načež Banka i od této smlouvy ke dni 7. 10. 2025 odstoupila. Dluh žalovaného z tohoto závazku představuje 5 000 Kč na jistině v podobě čerpaného debetu, 1 497 Kč na poplatcích a 580,80 Kč kapitalizovaný úrok ke dni odstoupení. Dále dne 15. 10. 2024 Banka uzavřela s žalovaným smlouvu o kreditní kartě č. hodnota, kde byl sjednán limit 10 000 Kč čerpání, které se žalovaný v případě čerpání zavázal splácet ve splátkách po 3,2 % z dlužné částky měsíčně, minimálně však po 200 Kč. Ani v tomto případě žalovaný své povinnosti neplnil, Banka tudíž ke dni 16. 6. 2025 úvěr zesplatnila, přičemž dluh odpovídal k danému datu částce 12 840,55 Kč, z toho 9 991,44 Kč jistina, 1 940,95 Kč poplatky a 908,16 Kč kapitalizovaný úrok. Všechny shora uvedené pohledávky byly postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2025, což bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Žalobce v doplnění ze dne 3. 6. 2026 uvedl, že se Banka při uzavírání smlouvy řádně zabývala schopností žalovaného splácet předmětný úvěr. Žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v adresa, č.j. spisová značka ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. spisová značka ze dne 9.3.2021 pokud nejsou uvedeny výdaje spotřebitele, lze užít ekonomického modelu.

3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět.

4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy uzavřené mezi Bankou a žalovaným dne 15. 9. 2023 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytování bankovních služeb ve prospěch žalovaného, mj. vedení bankovního účtu č. účtu a poskytnutí debetní karty s čerpáním až do 100 000 Kč. Smlouva obsahuje elektronickou autorizaci ze systému Banky o podepsání oběma stranami. Ze sdělení ze dne 15. 9. 2023 vyplynulo, že Banka sděluje žalovanému, že akceptovala návrhu na uzavření shora uvedené smlouvy. Ze smlouvy uzavřené mezi Bankou a žalovaným dne 15. 10. 2024 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru z kreditní karty č. hodnota. Ve smlouvě byl sjednán úvěrový limit 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem 23,99 % ročně po 3,2 % dlužné částky měsíčně. Smlouva obsahuje elektronickou autorizaci ze systému Banky o podepsání oběma stranami. Ze nedatovaného sdělení vyplynulo, že Banka sděluje žalovanému, že akceptovala návrhu na uzavření shora uvedené smlouvy. Ze smlouvy č. hodnota uzavřené mezi Bankou a žalovaným dne 16. 10. 2024 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí povoleného debetu na účtu č. č. účtu s limitem 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně. Smlouva obsahuje elektronickou autorizaci ze systému Banky o podepsání oběma stranami. Ze nedatovaného sdělení vyplynulo, že Banka sděluje žalovanému, že akceptovala návrhu na uzavření shora uvedené smlouvy. Ke smlouvám byl rovněž doložen Ceník, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky sjednané jako jejich součást.

5. Z dopisu ze dne 4. 11. 2025 vyplynulo, že Banka oznámila žalovanému, že odstupuje od smlouvy o vedení účtu č. č. účtu ke dni 19. 11. 2025. Z dopisu ze dne 7. 10. 2025 vyplynulo, že Banka oznámila žalovanému, že prohlašuje závazek z úvěrové smlouvy č. hodnota za splatný. Z dopisu ze dne 16. 6. 2025 blíže neurčený subjekt sděluje žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru z kreditní karty č. hodnota. Ze tří podacích archů vyplynulo, že Banka odeslala písemnosti žalovanému, a to dne 10. 10. 2025, 17. 6. 2025 a dne 6. 11. 2025. Ze tří oznámení ze dne 8. 12. 2025 vyplynulo, že Banka oznámila žalovanému, že pohledávky ze shora uvedených smluv byly postoupeny žalobci. Dle připojeného podacího archu byly písemnosti dne 9. 12. 2025 žalovanému odeslány. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 3. 2. 2026 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 12. 2025 mezi žalobcem a Bankou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

6. Z výpisu z účtu č. č. účtu za dobu od 1. 10. 2024 do 31. 10. 2025 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 418,01 Kč a konečný pak – 5 000 Kč z čerpaného povoleného debetu a 720 Kč další přečerpání účtu. Shodný zůstatek vyplynulo z výpisu za dobu od 16. 10. 2024 do 7. 6. 2025. Z výpisu z kartového účtu vedeného Bankou pro žalovaného za dobu od 14. 10. 2024 do 14. 5. 2025 vyplynulo, že konečný zůstatek činil -12 840,55 Kč, z toho 8 919,41 Kč činilo samotné čerpání úvěru, zbývající část zůstatku tvoří poplatky.

7. Z listiny označené jako Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta vyplynulo, že zde Banka prohlásila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zjišťovala jeho dluhy z interních i externích úvěrových registrů, použila pokročilý ekonomický model ke zjištění celkového skóringu. Žalovaný deklaroval příjem 15 000 Kč. Co se týče výdajů, Banka navýšila údaje sdělené žalovaným na částku 8 870 Kč měsíčně, z toho výdaje na bydlení ve výši 3 840 Kč, výdaje na živobytí na 4 470 Kč a ostatní výdaje ve výši 560 Kč. Po odečtení od příjmů vyplynulo, že žalovanému zbývá dostatek financí na splácení úvěrů. Z nedatovaného výpisu z rejstříku BRKI/NRKI vyplynulo, že žalovaný nemá existující úvěry, v minulosti jich sedm bylo ukončeno.

8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Banka uzavřela s žalovaným smlouvy, jak jsou shora specifikovány, zůstatky po čerpáních žalovaného případně po neudržení nulového zůstatky odpovídaly částkám uvedeným v odstavci 9. tohoto rozsudku. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že Banka jako právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřela smlouvy shora specifikované, na jejich základě došlo k čerpání částek 5 000 Kč, 720 Kč a 8 919,41 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o úvěru. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě ve všech třech případech jednalo o peněžité úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil, resp. tato jsou zcela nedostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

11. V řízení byla spolehlivě doložena pouze jediná skutečnost, a sice, že žalovaný neměl čerpány žádné úvěry, ovšem není zřejmé, k jakému datu tento stav trval. Žalobce nijak nedoložil, že by Banka disponovala jakýmkoliv objektivním podkladem o poměrech žalovaného, ať se již jedná o potvrzení o příjmu, výpis z bankovního účtu apod. Banka sama bez jakéhokoliv podkladu deklarovala, že zjistila příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč, tedy příjem velice malý. Již samotná tato skutečnost je výrazně rizikovým faktorem, neboť existuje u dospělé osoby s takovým zjištěním výrazná pochybnost, zda dokáže dostát svým základním závazkům stran živobytí. Zjištěné výdaje stanoveného blíže neurčeným matematickým modelem jsou pak bez dalšího zcela nepravděpodobné, když běžné náklady na bydlení jsou běžně i několikanásobné, zvláště u bydlení nájemního, jehož výše může naprosto běžně dosáhnout i dvou třetin avizovaného příjmu žalovaného. Stejný závěr je třeba vztáhnout na avizované náklady na živobytí představující částku zhruba 167 Kč denně na veškeré nutné výdaje žalovaného včetně stravy, ošacení, hygieny apod. a dále i veškeré výdaje fakultativní jako je zábava, kulturní vyžití apod., a to v období konce roku 2023 a roku 2024, kdy je obecně známé, že za takovou sumu většina obyvatel reálně nevyžije. Na základě shora uvedených dat tedy bez dalšího šetření nelze odpovědně shledat, že žalovanému zbývají jakékoliv finanční prostředky k dalšímu užití a je osobou, kterou je možno splátkově jakkoliv zatížit. Na základě výše uvedených podkladů tedy nebylo možné uzavřít, že se právní předchůdce žalobce dostatečně zabýval schopností žalovaného úvěry splácet. Soudu tak nezbylo, než předmětnou úvěrovou smlouvu kvalifikovat jako neplatnou dle § 87 zákona o úvěru.

12. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 14 639,41 Kč (součet tří částek specifikovaných v odstavci 9. tohoto rozsudku). Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotných neplatných smluv žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, zaslání upomínky apod.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 500 Kč (3 x 400 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast u jednání soudu, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 5 tarifu zde náleží odměna ve výši 1 900 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu. Doplnění žaloby ohledně zkoumání úvěruschopnosti mohlo být učiněno již v žalobě nebo při jednání, není tedy účelně vykonané. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 809 Kč, když soud ověřil, že advokát žalobce je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 5 459 Kč (800 + 3 x 400 + 3 x 100 + 1 900 + 450 + 809). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 14 639,41 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 9 970,61 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 24 610,02 Kč tak představuje úspěch žalobce 60 %, úspěch žalovaného 40 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 30 % nákladů, z částky 5 459 Kč tedy ve výši 1 638 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.