8 C 154/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce, se sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno se sídlem Adresa advokáta, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 134 859,91 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 103 063,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 31 796,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 035,28 Kč, úroku z prodlení z částky 134 859,91 Kč za dobu od 9.6.2023 až do zaplacení, úroku ve výši 15,99 % ročně z částky 29 868,47 Kč za dobu od 9.6.2023 až do zaplacení a úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 95 671 Kč za dobu od 9.6.2023 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 4 703 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 134 859,91 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 243,15 Kč a 792,13 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 31 967,78 Kč od 9.6.2023 až do zaplacení a z částky 102 892,13 Kč od 9.6.2023 až do zaplacení, úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 29 134,47 Kč od 9.6.2023 až do zaplacení a z částky 734 Kč od 9.6.2023 až do zaplacení a dále spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně z částky 94 352 Kč od 9.6.2023 do zaplacení a z částky 1 319 Kč od 9.6.2023 až do zaplacení. Dále uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „Banka“), dne 10.5.2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,99 % ročně formou 96 měsíčních splátek po 556 Kč. Jelikož žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, Banka využila svého práva pro tento případ sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnila ke dni 8.6.2023, kdy dlužná částka činila 32 210,93 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 29 134,47 Kč, poplatků ve výši 734 Kč a smluvního úroku ke dni 8.6.2023 ve výši 2 099,31 Kč. Předmětná pohledávka byla Bankou postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31.1.2024. Dále Banka dne 10.2.2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem 14,99 % ročně a poplatky formou 94 měsíčních splátek po 1 930 Kč. Jelikož žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, Banka využila i v tomto případě svého práva sjednaného ve smlouvě a i tento úvěr zesplatnila ke dni 8.6.2023, kdy dlužná částka činila 103 684,26 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 94 352 Kč, poplatků ve výši 1 319 Kč a smluvního úroku ke dni 8.6.2023 ve výši 7 221,13 Kč. I tato pohledávka byla Bankou postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31.1.2024. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. Žalobce v doplnění ze dne 20.2.2024 uvedl, že se Banka při uzavírání smlouvy řádně zabývala schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soud v adresa, č.j. spisová značka ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9.3.2021 pokud nejsou uvedeny výdaje spotřebitele, lze užít ekonomického modelu.

3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu v obou případech nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Žalobce i přes seznámení s názorem soudu, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo dle doložených důkazů dostatečné již žádné další důkazy k výzvě soudu nedoložil.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi Bankou a žalovaným dne 5.2.2022 (resp. návrhu a akceptace smlouvy ze stejného dne) vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytování úvěru žalovanému ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet, jak je shora uvedeno. V návrhu na uzavření smlouvy ze dne 5.2.2022 je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba, jeho čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, nezbytné měsíční výdaje činí 8 000 Kč, na úvěrech nic nesplácí, limit kontokorentu má 1 000 Kč. Ze smlouvy uzavřené mezi Bankou a žalovaným dne 10.5.2022 (resp. návrhu a akceptace smlouvy ze stejného dne) vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytování úvěru žalovanému ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet, jak je shora uvedeno. V návrhu na uzavření smlouvy ze dne 10.5.2022 je uvedeno, že žalovaný je od 1.5.2022 zaměstnán u společnosti právnická osoba., je svobodný, vyučen a bydlí v nájmu. Jeho čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč, nezbytné měsíční výdaje činí 8 000 Kč a již nyní splácí na úvěrech 1 930 Kč, limit kontokorentu má 35 000 Kč. Jako součást obou smluv byl sjednán ceník a obchodní podmínky, které žalobce rovně doložil.

5. Banka ve svých dvou prohlášeních uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením každé z obou předmětných úvěrových smluv. Nahlédla do veřejných i interních registrů, zabývala se příjmy a výdaji žalovaného, když jejich odečtením byl zjištěn disponibilní zůstatek klienta, který byl shledán dostatečným ke splácení obou úvěrů. K tomuto bylo dále doloženo ve dvou kopiích sdělení Banky označené jako „CBL“, kde Banka sděluje, že dne 9.12.2020 lustrovala žalovaného s výsledkem „subjekt je v pořádku“.

6. Z platební historie a výpisu z účtu k předmětnému úvěru vyplynulo čerpání žalovaným ve výši 30 000 Kč a 100 000 Kč ve výše uvedených dnech. Z listiny dále vyplynulo, že žalovaný na úvěry splatil 20 752,44 Kč a 6 183,79 Kč, tedy celkem 26 936,23 Kč.

7. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu žalovaného za dobu od 9.9.2020 do 14.7.2023. Z těchto vyplynulo, že počáteční i konečný zůstatek činil 0 Kč. Z výpisu z účtu dále vyplynulo následující. V říjnu 2021 žalovaný obdržel 16 647 Kč od společnosti Anonymizováno a.s. a 1 340 Kč od subjektu Anonymizováno, dále také 1 500 Kč od subjektu „právnická osoba.“, záporné transakce žalovaného činily celkem 19 510 Kč, z toho 22 transakcí ve prospěchu subjektu „právnická osoba.“ v celkové výši 3 698 Kč. V listopadu 2021 žalovaný obdržel 17 342 Kč od společnosti Anonymizováno a.s. a 1 000 Kč od „Anonymizováno“, záporné transakce žalovaného činily celkem 18 333 Kč, toho 600 Kč ve prospěchu subjektu „právnická osoba.“. V prosinci 2021 žalovaný zaznamenal celkem hodnota finančních operací se subjekty označenými „Anonymizováno cz“ a „Anonymizováno“. Takto v jedné platbě obdržel 14 000 Kč, ve 20 platbách pak vyplatil těmto subjektům celkem 6 629 Kč. Žalovaný obdržel dále 26 986 Kč od společnosti Anonymizováno a.s. a 2 000 Kč od právnická osoba. Záporné transakce pak kromě výše uvedených činily 35 473 Kč. V lednu 2022 žalovaný obdržel 20 226 Kč od společnosti Anonymizováno a.s., učinil 17 záporných transakcí ve prospěch subjektů označených „Anonymizováno.Anonymizováno“ a „Anonymizováno“ v celkové výši 2 950 Kč, další záporné transakce činily celkem 17 923 Kč. V únoru 2022 žalovaný obdržel 13 000 Kč od právnická osoba, 4 735 Kč od společnosti Anonymizováno. a 100 000 Kč od Banky, dále také 52 000 Kč od subjektu označeného jak „Anonymizováno“ v celkem hodnota platbách. Dále žalovaný vykonal celkem hodnota záporných transakcí ve prospěch subjektů označených „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“ ve výši 114 705 Kč, další záporné transakce byly učiněny ve výši celkem 80 213 Kč. V březnu 2022 žalovaný obdržel 21 360 Kč od právnická osoba, 7 000 Kč bylo vloženo v hotovosti, 6 400 Kč od subjektů označených „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“ a 5 000 Kč od Banky. Záporné transakce žalovaného činily 40 331 Kč, z toho 88 záporných transakcí ve prospěchu subjektů označených „Anonymizováno.cz“ a „Anonymizováno“ v celkové výši 22 443 Kč.

8. Z dvou dopisů ze dne 8.6.2023 vyplynulo, že Banka oznámila žalovanému, že prohlašuje shora specifikované úvěry za splatné. Ze dvou oznámení ze dne 16.2.2024 vyplynulo, že Banka oznámila žalovanému, že pohledávky z obou předmětných úvěrových smluv byly postoupeny žalobci.

9. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 16.4.2024 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 31.1.2024 mezi žalobcem a Bankou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětných pohledávek za žalovaným.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Banka uzavřela s žalovaným smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel 100 000 Kč a 30 000 Kč. Pohledávka z předmětných smluv byla následně postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru ve znění do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že Banka jakožto právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru shora specifikované, na jejich základě žalovaný obdržel celkem 130 000 Kč a uhradil 26 936,23 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o SP.

14. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžité úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Z provedeného řízení žádné šetření Banky nevyplývá, bylo doloženo pouze jednostranným prohlášením Banky samotné. Prohlášení, které soud shledává s ohledem na provázanost s žalobcem, jako důkazně nedostatečné, je navíc v rozhodujících pasážích velmi vágní. Není např. zřejmé, jakým způsobem měla Banka zjišťovat příjmy a výdaje, resp. jednostranné prohlášení žalovaného ověřovat, jaké činila další konkrétní úkony ve smyslu lustrací apod. Jediným objektivním dokladem o majetkových poměrech žalovaného je tak výpis z jeho bankovního účtu, který však pozitivnímu závěru o úvěruschopnosti žalovaného rozhodně nesvědčí. Z tohoto účtu vyplývá, že žalovaný byl patologickým hráčem hazardních her, kdy částky spotřebované tímto směrem představovaly podstatnou část jeho sice poměrně solidních a stabilních, ale nikterak významně vysokých příjmů, přičemž v některých obdobích jeho příjmy i výrazně přesáhly. Celkově výdaje žalovaného dosahovaly jeho příjmů či tyto přesahovaly, a to dokonce i v měsíci, kdy žalovaný obdržel úvěr od Banky ve výši 100 000 Kč. Účet žalovaného byl přitom zřízen u Banky a tato si měla a mohla být vědoma shora uvedených skutečností, jakož i té skutečnosti, že minimálně výdaje žalovaného deklarované v žádosti o úvěr zcela neodpovídají realitě ve smyslu uvedení pouze jejich zlomku. Výdaje ve výši 8 000 Kč měsíčně jsou konečně bez dalšího zcela nereálné i obecně, když žalovaný uváděl, že je svobodný a žije v nájmu, když jen náklady na nájemní bydlení danou sumu běžně přesahují.

15. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. žalobce tuto skutečnost i přes poučení soudem neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 a 87 zákona o úvěru neplatnou. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).

16. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 130 000 Kč poníženou o již provedené platby na výsledných 103 063,77 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).

17. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 6 277 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 6 500 Kč. Právní zástupce žalobce v řízení účelně vykonal čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva, účast při jednání soudu). Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 5 712 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených položek činí 39 189 Kč (6 277 + 4 x 6 500 + 4 x 300 + 5 712). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 103 063,77 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 31 796,14 Kč a příslušenství zmíněného ve výroku č. II tohoto rozsudku, když tyto sumy v součtu činí 80 408,34 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 183 472,11 Kč tak představuje úspěch žalobce 56 %, úspěch žalovaného 44 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 12 % svých nákladů, z částky 39 189 Kč tedy ve výši 4 703 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.