12 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru doručené dne 30.12.2024 do datové schránky žalobkyně je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 65 327 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

1. Žalobou soudu doručenou dne 20.5.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni dopisem datovaným 22.3.2021 doručené 12.4.2021 je neplatné. Žalobkyně tvrdila, že mezi ní coby zaměstnavatelem ažalovaným coby zaměstnancem byla dne 11.7.2013 uzavřena pracovní smlouva, na základě které vznikl žalovanému pracovní poměr řidiče mezinárodní kamionové dopravy (MKD), tento byl dodatkem ze dne 11. 7. 2014 prodloužen na dobu neurčitou. Žalobkyni byla dne 30.12.2024 doručena do její datové schránky listina označená jako Okamžité zrušení pracovního poměru, a to z důvodu údajného nevyplácení mzdy zaměstnavatelem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému mzdu řádně a včas vyplácí, obratem žalovanému sdělila osobně na pracovišti i písemně (již dne 3.1.2025), že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí a že trvá na dalším konání práce. Okamžité zrušení pracovního poměru považuje žalobkyně za neplatné právní jednání ve smyslu § 70 zákoníku práce. Žalobkyně odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2012, sp. zn. 21 Cdo 4261/2011 s tím, že je-li právo zaměstnance na mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoliv část, kterou mu zaměstnavatel nevyplatil, sporné, důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 56 písm. b) zákoníku práce není dán. Z ustálené judikatury podle žalobkyně jednoznačně vyplývá, že okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce nemá sloužit jako právní nástroj ve sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o to, zda zaměstnanci náleží mzda. Jednání žalovaného je tak zneužitím práva. Před podáním okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaný nikdy žalobkyni nekonfrontoval ohledně nesouhlasu s údajným řádným nevyplacením mzdy a ani se nikdy nedomáhal jakéhokoliv doplatku. Dále se žalobkyně odvolávala na rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 3676/2010, podle nějž by zaměstnanec vždy, když zjistí, že mu zaměstnavatel nevyplatil řádně mzdu, plat, náhradu mzdy či platu či jinou jejich složku, měl nejprve vyzvat zaměstnavatele k nápravě a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu.“ srov. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . § 56 [Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem]. In: , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a kol. Zákoník práce. 1. vydání (1. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, .

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, nesporoval tvrzení žalobkyně ke vzniku a trvání pracovního poměru, základní mzda byla naposledy žalovanému navyšována mzdovými výměry (ze dne 1.11.2021 a ze dne 29.10.2024 na částku 27 000 Kč měsíčně. Na základě dohody o práci přesčas žalovaný souhlasil s výkonem práce přesčas i nad rámec limitu stanoveného ustanovením § 93 odst. 2 zákoníku práce. Charakter pracovního poměru byl naposled měněn Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 29.10.2024, k němuž zaměstnanec obdržel rovněž informace o obsahu pracovního poměru. Z uvedených dokumentů vyplývá, že rozvržení pracovní doby bylo nerovnoměrné, pracovní doba činila 40 hodin týdně. Faktický výkon práce žalovaného u žalobkyně je zaznamenáván ve Výkazu práce řidiče v software , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, společnosti , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČ , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “) , Anonymizováno, funguje tak, že karta řidiče, opatřena čipem, se při výkonu práce připojí k digitálnímu tachografu vozidla, a výkon práce je tak v reálném čase zaznamenáván. Karta řidiče je vždy spojena s konkrétní fyzickou osobou. Karta žalovaného, jako řidiče, má evidenční číslo , Anonymizováno, . Kartu řidiče musí mít každý řidič nákladní nebo autobusové dopravy nebo jízdní soupravy s váhou větší než 3 500 kg s řidičským oprávněním pro některou ze skupin C1, C1+, právnická osoba, , C+E, D1, D1+, právnická osoba, a , právnická osoba, . Karta řidiče je vybavena čipem, zaznamenává dobu řízení, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku. Karta řidiče je určena pro vozidla vybavená tachografem a příslušnému řidiči ji vydává obecní úřad obce s rozšířenou působností. , jméno FO, , která se do systému , Anonymizováno, díky kartě řidiče zaznamenávají v reálném čase, nelze jakkoliv zpětně měnit či editovat. Výpisem z karty řidiče se prokazuje mj. plnění zákonných požadavků řidičem i jeho zaměstnavatelem. Žalovaný má pro software , Anonymizováno, základní licenci, má tak přístup k datům o svém výkonu práce. Stejně tak žalobkyně má zakoupenu (rozšířenou) licenci prosoftware , Anonymizováno, a má tak přístup k datům o výkonu práce všech svých řidičů, kteří obsluhují vozidla vybavena digitálním tachografem. Pro úplnost žalovaný uvádí, že software , Anonymizováno, užívají jako věrohodný rovněž orgány veřejné moci: , právnická osoba, , Ministerstvo dopravy či , právnická osoba, . Žalovanému je známo, že u žalobkyně v minulosti z podnětu jiného zaměstnance – řidiče, který rovněž okamžitě zrušil pracovní poměr pro nevyplacení části mzdy, byla provedena kontrola Oblastním inspektorátem práce (a to pro období červen 2022 až září 2023 – v září byl totiž okamžitě zrušen pracovní poměr uvedeným zaměstnancem, , jméno FO, ), přičemž žalobkyně jako zaměstnavatel tvrdila, že: „plánování práce probíhá prostřednictvím mobilní aplikace – dispečerské plachty, která on-line rozvrhuje plán směn. Řidiči sledují rozpis směn v této aplikaci, kde se zobrazuje přiřazená práce. Rozvrh směn je tvořen operativně dle zakázek a vytížení jednotlivých vozidel, dopravní situace. V mezinárodní dopravě nelze vytvořit plán směn dopředu, nedokážeme předvídat dopravní situaci, zdržení na nakládkách, vyclívání zboží. Vše probíhá operativně. Dodržujeme nařízení AETR 561/2006 a směrnici Evropského parlamentu č. 2002/15/ES a nařízení EU č. 165/2014 o tachografech.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný, jako zaměstnanec, nemohl mít na plánování jednotlivých jízd, resp. výkonu práce, vliv, neboť i v období roku 2024 byla k plánování směn využívána shodná mobilní aplikace. Kontrola Oblastního inspektorátu práce mj. zjistila, že zaměstnavatel nesplnil povinnost vést v předmětném období evidenci s vyznačením konce a začátku odpracované směny a evidenci s vyznačením začátku a konce přesčas a že neplní povinnosti stanovené § 84 zákoníku práce. Žalovaný nerozumí tomu, z jakého důvodu nebyla v rámci provádění kontroly žalobkyní předložena data ze softwaru , Anonymizováno, , z nichž jasně evidence pracovní doby i práce přesčas vyplývá. Žalobkyně systematicky a dlouhodobě porušuje ustanovení zákoníku práce o práci přesčas, když práci pro žalovaného plánovala tak, že celkový součet práce přesčas v období od ledna 2023 do okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným výrazně přesahoval maximální limit stanovený zákoníkem práce v ustanovení § 93 odst.

4. Žalovaný se práci přesčas nebránil, ostatně překračování limitu pro práci přesčas není důvodem, pro který žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr. Žalovaný však trvá na tom, že by za práci přesčas měl obdržel mzdu, která mu ze zákona náleží, včetně příplatku, což se však nestalo. Žalovaný dále uvádí jen přehled výkonu práce za období od ledna 2024 do listopadu 2024, neboť si je vědom, že toto řízení není prostředkem k řešení nároku na zaplacení dlužné mzdy za práci přesčas: v lednu 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 178 hod. 28 minut, mzdu za práci přesčas, ani příplatek za práci přesčas však nedostal, byť mu náleží za 26,5 hod. přesčasové práce; v únoru 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 218 hod. 39 minut, mzdu za práci přesčas, ani příplatek za práci přesčas však nedostal, byť mu náleží za 50,66 hod. přesčasové práce; v březnu 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 222 hod. 17 minut, mzdu za práci přesčas, ani příplatek za práci přesčas však nedostal, byť mu náleží za 54,25 hod. přesčasové práce; v dubnu 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 174 hod. 13 minut, mzdu za práci přesčas, ani příplatek za práci přesčas však nedostal, byť mu náleží za 38,25 hod. přesčasové práce; v květnu 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 220 hod. 40 minut, mzdu za práci přesčas, ani příplatek za práci přesčas však nedostal, byť mu náleží za 36,66 hod. přesčasové práce; v červnu 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 221 hod. 49 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas však dostal pouze za 33 hod. přesčasové práce, byť mu náleží za 77,75 hod. přesčasové práce; v červenci 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 226 hod. 33 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas však dostal pouze za 33 hod. přesčasové práce, byť mu náleží za 58,5 hod. přesčasové práce; v srpnu 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 205 hod. 33 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas však dostal pouze za 33 hod. přesčasové práce, byť mu náleží za 37,5 hod. přesčasové práce; v září 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 164 hod. 56 minut, mzdu za prácipřesčas a příplatek za práci přesčas však dostal pouze za 33 hod. přesčasové práce, byť mu náleží za 53 hod. přesčasové práce; v říjnu 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 270 hod. 44 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas však dostal pouze za 33 hod. přesčasové práce, byť mu náleží za 94,75 hod. přesčasové práce; v listopadu 2024 odpracoval žalovaný u žalobkyně celkem 223 hod. 21 minut, mzdu za práci přesčas a příplatek za práci přesčas však dostal pouze za 33 hod. přesčasové práce, byť mu náleží za 63,33 hod. přesčasové práce. Po výsledcích kontroly z Oblastního inspektorátu práce započala žalobkyně od června 2024 vyplácet za práci přesčas plošně vždy 33 hod. přesčasů (v zásadě limit stanovený zákoníkem práce), bez ohledu na skutečný výkon práce, což je v rozporu s ustanoveními zákoníku práce. Žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru v okamžiku, kdy ani za měsíc říjen 2024, v němž vykonal práci v rozsahu 94,75 přesčasových hodin, nedostal za tyto přesčasy zaplaceno tak, jak stanoví pracovněprávní předpisy, když by mu měl příslušet cca trojnásobek částky vyplacené za práci přesčas a příplatků za práci přesčas. Za měsíc říjen 2024 totiž žalovaný dostal za přečasovou práci zaplaceno za 33 hod. částku 5 739 Kč jako mzdu za práci přesčas a dále částku 1 934 Kč jako příplatek za 33 hod. práce přesčas. Pokud by však dostal zaplaceno za všech 94,75 hod. přečasové práce, kterou v měsíci říjnu 2024 vykonal (včetně příplatků), náležela by mu mzda za práci přesčas ve výši 16 478 Kč a příplatek v částce 5 553 Kč. Jen za měsíc říjen 2024 tak žalobkyně žalovanému dluží část mzdy v částce 14 358 Kč. Žalovaný pro zaměstnavatele pracoval přes 10 let, pracovní poměr se zdráhal ukončit již z důvodu zaměstnanecké loajality. Situace se však pro něho stala dále neúnosnou – pokud odpracoval více než 270 hodin za kalendářní měsíc, téměř „nebyl doma“, měla by mu za to náležet adekvátní mzda. Žalovaný se ohrazuje proti tomu, že by institut okamžitého zrušení pracovního poměru zneužíval k vyřešení sporu o část mzdy, podle něj zde žádný spor o výši mzdy fakticky není. Žalobkyně má přístup k datům ze software , Anonymizováno, a žalovaného nikdy nekonfrontovala s tím, že by data neodpovídala reálnému výkonu práce. Žalobkyni je dobře známo, kolik hodin žalovaný v konkrétních měsících odpracoval, pouze přesčasové hodiny proplatit odmítá, neboť má za to, že své povinnosti zaměstnavatele může plnit plošným proplácením 33 hod. přesčasové práce všem řidičům. Žalovaný je přesvědčen, že nedochází jen k poškození jeho, jako zaměstnance, ale v konečném důsledku rovněž státu, neboť proplácením přesčasů by došlo k navýšení odvodů zdravotního a sociálního pojištění za zaměstnance a k vyšším odvodům daně z příjmu zaměstnanců, neboť by byl nutně vyšší vyměřovací základ. Žalobkyně si musí být vědoma toho, že praxe, kdy za práci přesčas plošně vyplácí mzdu a příplatky vždy za 33 hod. práce, je nezákonná. O výši nezaplacené části mzdy tak dle názoru žalovaného reálný spor není (jinak by žalobkyně data ze software , Anonymizováno, vůči žalovanému nějakým způsobem sporovala), vše je jen o přístupu žalobkyně a zjevném despektu k dodržování pracovněprávních předpisů.

3. Při jednání dne 4.3.2025 žalobkyně k výzvě soudu nejdříve uvedla, že v tuto chvíli nezvažuje žádné následné kroky v souvislosti s touto žalobou, posléze uvedla, že ve hře je i možná náhrada škody. Žalovaný doplnil, že se žalobkyní jednal ústně telefonicky ohledně svého požadavku na řádné proplácení přesčasů v říjnu 2024 při pracovní cestě žalovaného do Portugalska, o čemž hodlal vypovídat jako účastník řízení. Po ukončení pracovního poměru u žalobkyně nastoupil žalovaný do nové firmy, kde s ním byl skončen pracovní poměr ve zkušební době poté, co tam volal jednatel žalobkyně a informoval firmu o vedeném soudním řízení. To pak vedlo podle tohoto zaměstnavatele k ukončení pracovního poměru žalovaného. Podle žalobkyně jestliže se nový zaměstnavatel žalovaného o sporu dozvěděl, nejde o žádnou pomluvu, naopak žalovaný od ukončení poměru stihl aktivovat kontroly ze strany úřadu práce, inspektorátu bezpečnosti práce, OSSZ, všechny kontroly proběhly na jeho podnět u žalobkyně. Žalovanému nic nebránilo se slušně, lidsky domluvit se žalobkyní. Ani po kontrolách nemá žalobkyně žádnou reálnoumožnost, jak lepším způsobem řešit odměňování práce, nemá jinou možnost, než setrvat na této žalobě a pouze pro případ mimosoudní dohody by byla ochotna upustit od dalších kroků. Žalovaný k tomu namítal, že po okamžitém zrušení pracovního poměru se chtěl evidovat na úřadu práce, ale nemohl, protože ho žalobkyně stále vedla jako zaměstnance, tím byla vyvolána kontrola, nešlo o podnět žalovaného. Judikát uplatňovaný žalobkyní je vyvrácen nálezem ÚS ČR II ÚS 3399/14 ze dne 16.6.2015, který tuto judikaturu překonává se závěrem, že nelze uzavřít, že pro část mzdy nelze zrušit pracovní poměr okamžitě, protože taková situace by nutila setrvat zaměstnance v pracovním poměru až do vyřešení spornosti, tedy do ukončení soudního sporu například. Žalobkyně popřela, že by s ní žalovaný konzultoval jakoukoli část dlužné mzdy a to ani cestou do Portugalska ani nikdy jindy. Žalovaný tvrdil, že důvodně vycházel z toho, že podkladem pro výpočet jednotlivých složek mzdy budou data z karty řidiče, resp. digitálního tachografu ze , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tato informace je uvedena v příručce řidiče na straně 25, přičemž tuto příručku žalovaný obdržel pro výkon svého pracovního poměru přímo od žalobkyně. K výzvě soudu žalobkyni k předložení záznamů o realizovaných pracovních cestách žalovaného, žalobkyně uvedla, že podle inspektorátu práce ze softwaru , Anonymizováno, nelze dovodit údaje pro zjištění přesčasů a na to navazujících příplatků, protože řidič sám volí, pokud vozidlo nejede, zda-li vykonává jinou práci, což je v , Anonymizováno, symbol kladívka, anebo odpočívá, což je symbol postýlky, zaměstnavatel nemá možnost správnost těchto zadání ověřit. Po projednání s inspektorátem práce žalobkyně od června 2024 zavedla odměňování přesčasů paušálně 33 hodin měsíčně jako maxima dle zákoníku práce. Nicméně už předtím byli zaměstnanci za přesčasy odměňováni paušálem 9 000 Kč měsíčně. Není tedy vůbec pravdivé tvrzení žalovaného, že by odměňováni za přesčasy nebyli. K tvrzení žalovaného o zkracování státu na povinných odvodech, žalobkyně namítala, že by měl žalovaný nejprve prokázat, že jím tvrzené skutečné přesčasové hodiny skutečně odpracoval, a že mu na jejich zaplacení vznikl nárok, protože ze záznamu , Anonymizováno, tyto skutečnosti nevyplývají, neboť údaje o jiné práci a odpočinku jsou zcela na libovůli řidiče. K výzvě soudu na předložení tachografových záznamů, ze kterých jsou patrné všechny údaje pro přesčasy žalobkyně tvrdila, že takové záznamy neexistují a není na žalobkyni, aby plnila důkazní povinnosti žalovaného. Žalovaný má data ze systému , Anonymizováno, od ledna 2023, kdy pokud by si žalobkyně myslela, že žalovaný po dobu téměř dva roky neeviduje správně dobu výkonu jiné práce, kdy data z tachografu jsou podkladem pro mzdu a zaměstnavatel jinou evidenci pracovní doby již pro prokázání zákonných povinností v mezinárodní dopravě nemá, měla to řešit.

4. Ke koncentrační výzvě žalovaný doplnil, že žalobkyně dva roky má software , Anonymizováno, má. Pokud žalobkyně proplácí přesčasové hodiny paušálně 33 hodin měsíčně, tedy do maximálního možného rozsahu dle zákoníku práce, pak jedná protiprávně, kdy mnozí řidiči tyto limity přesčasů mnohonásobně překračují. Podle příručky řidičů, kterou žalovaný od žalobkyně dostal, jsou podkladem pro výpočet složek mzdy data z karty řidiče, respektive digitálního tachografu ze systému , Anonymizováno, , což bylo žalovanému avizováno a vycházel z toho. Žalobkyně dlouhodobě a systematicky nevyplácí zaměstnancům mzdu za přesčasové hodiny včetně příplatků podle skutečně vykonané práce. Po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby byl povinen za této situace před okamžitým zrušením pracovního poměru se žalobkyní projednávat, z jakého důvodu systematicky celé roky porušuje zákoník práce. Žalovaný zaměstnavateli telefonicky v rámci cesty do Portugalska oznamoval, že mu vadí neproplácení přesčasů tak, jak jsou skutečně odpracovány. Žalovaný neaktivoval žádnou kontrolu, tyto probíhaly na základě podnětů OSSZ, protože žalobkyně žalovaného i po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným stále evidovala jako zaměstnance a nemohl se například evidovat na úřadu práce. Žalobkyně disponuje daty ze softwaru , Anonymizováno, , přesto je soudu na jeho výzvu nepředložila.

5. Žalobkyně ke koncentrační výzvě doplnila, že přesčasová práce včetně příplatků, která v říjnu 2024 překročila 33 hodin (tj. o oněch 61,75 hodin, o kterých hovoří žalovaný, resp. 94,75 hodin mínus 33 hodin) byla žalovanému bezezbytku vyplacena ve složce mzdy označené jako osobní ohodnocení věrnostní 4 783 Kč a jako prémie pevnou částkou 9 976 Kč. Očekávání žalovaného, že odměna za práci přesčas bude výslovně uvedena jako příplatek za přesčas, je podle žalobkyně nepřípustný formalismus v rozporu s výkladem NS ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 4261/2011. Pro žalobkyni je prakticky nemožné dlouhodobě udržet odpracované přesčasy v rámci zákonných limitů 150 hodin ročně, proto se část přesčasové práce kompenzuje jinými mzdovými složkami, například prémiemi, výkonovými odměnami nebo osobním ohodnocením. Přesčasová práce je žalovaným vykonávána s jeho vědomím a souhlasem, sám aktivně projevoval zájem o další pracovní úkoly nad rámec pracovní doby. Označení příslušných složek mzdy nic nemění na skutečném účelu a povaze odměny za práci přesčas. Nejde o prodlení s výplatou mzdy či její části, jde pouze o sporný výklad struktury mzdy. Nynější kroky žalovaného jsou činěny pouze proto, aby se žalovaný na úkor žalobkyně neprávem obohatil, až dosud nespokojenost s výší vyplácené mzdy neprojevil. Žalovaný zneužil institut okamžitého zrušení pracovního poměru. Obdobně účelové je tvrzení žalovaného, že za leden až listopad 2024 mu nebyla vyplacena část mzdy, kdy sice žalovaný předkládá přehled výkonu práce s údajným množstvím odpracovaných hodin nad rámec základní pracovní doby, ale nepředkládá žádné důkazy o tom, že by za tuto práci neobdržel odpovídající finanční kompenzaci. Tvrzení žalovaného jsou nekonkrétní a žalobkyně neví, kde a jaké nesrovnalosti má žalovaný na mysli. Konkrétní výpočty žalovaný uplatnil až po zániku pracovního poměru. Nedošlo ke krácení povinných odvodů ani k poškození státu, k tomu žalobkyně dokládá aktuální zprávu VZP ČR z 27.3.2025, kdy nebyly zjištěny splatné závazky vůči VZP ČR ani jiné evidenční nedostatky. Žalobkyně také předkládala protokol o provedení kontroly v silniční dopravě z 6.3.2025, kdy nebylo zjištěno porušení zákona o silniční dopravě.

6. V reakci na to žalovaný upozorňoval, že žalobkyně nejprve uváděla, že žalovaný předmětné hodiny v říjnu 2024 neodpracoval, respektive, že to není možné určit, což upravila na to, že je má žalovaný všechny proplaceny, což je vnitřně rozporné, když žalobkyně nemá přehled o tom, kolik přesčasů vlastně žalovaný odpracoval. Věrnostní osobní ohodnocení je poskytováno jako odměna za dlouhodobost trvání pracovního poměru žalovaného u žalobkyně nikoli za přesčas. Například v srpnu 2024 žalovaný odpracoval 37,5 hodiny přesčasů, příplatek za přesčas měl za 33 hodin a přesto mu za zbývajících 4,5 hodiny bylo vyplaceno na osobním ohodnocení 4 773 Kč. Účelové je i tvrzení o proplácení práce přesčas v prémiích pevnou částkou, ty byly žalovanému přiznávány bez návaznosti na počet hodin přesčasů. Naopak byly přiznávány na základě jiného uvážení žalobkyně z jiných důvodů. Žalovaný nikdy netvrdil, že by mu nevyhovovaly odměny, je si vědom nenárokovosti prémií ostatních příplatků a osobního ohodnocení, které žalobkyně nadstandardně přiznávala, ale nemůže tvrdit, že tak vyplácela mzdu a přesčasy, o jejímž rozsahu ale nemá přesná data. Pokud žalovaný v září 2024 odpracoval o více než 100 hodin méně než v říjnu 2024, byl následně frustrován téměř shodným hrubým výdělkem (rozdíl 1 406 Kč), žalovaný odmítá, že by se chtěl bezdůvodně obohatit na žalobkyni, ale odmítal dál snášet neproplácení přesčasů. Podle žalovaného byly nárokové složky mzdy za říjen 2024 59 163,54 Kč, při věrnostním osobním ohodnocení a prémiích jako nenárokových mělo být na hrubé mzdě vyplaceno 73 922,54 Kč, přiznána byla ale částka 54 036 Kč.

7. V reakci na jednání žalovaný 30.5.2025 předestřel soudu své výpočty nároků na mzdu, uváděl, že osobní ohodnocení nikterak nesouvisí s proplácením přesčasů, a proto spočítal své nároky dvěma variantami, kdy při první variantě přičetl osobní ohodnocení 5 000 Kč k základní mzdě27 000 Kč, ve druhé variantě součástí základní mzdy osobní ohodnocení není, ale krátí se pouze při čerpání dovolené. Za měsíc říjen 2024 i jiné měsíce žalobkyně žalovanému v obou variantách výpočtu na mzdových nárocích dluží. Žalovaný ve vyjádření vyčíslil nedoplatky na čisté mzdě za únor 2024 na 2 648 Kč, za březen 2024 ve výši 769 Kč, za květen 2024 ve výši 4 075 Kč, za červen 2024 ve výši 6 861 Kč, za červenec 2024 ve výši 6 582 Kč, za srpen 2024 ve výši 759 Kč, za září 2024 ve výši 2 642 Kč a za říjen 2024 ve výši 9 647 Kč, celkem tedy 33 983 Kč.

8. Žalobkyně se dne 26.6.2025 vyjadřovala ke způsobu odměňování řidičů žalobkyně pro snadnějšímu pochopení celého systému. Žalobkyně se neustále rozrůstá, specializuje se na mezinárodní přepravu kusových zásilek do třetích zemí, přepravu nebezpečných nákladů atd., jenž obnáší mimo zvládnutí řízení kamionu i znalost a praxi ve vyřizování patřičných celních formalit, což představuje tzv. ostatní činnosti ve výkazu , Anonymizováno, . Žalobkyně si tak doslova musí „vypiplat“ řidiče pro své potřeby. Žalobkyně nové řidiče nemůže posílat na náročnější přepravy, ze začátku jezdí v zácviku, jejich přepravy zahrnují jednodušší logistické operace, většinou jen s dobou řízení a vykládek, bojí se jezdit přepravy do třetích zemí a Anglie, nechtějí řešit celní problematiku. Řidiči za delší dobu postupně pronikají do této problematiky, lze jim pak zadávat náročnější přepravy. Jindy to do roka vzdají a odcházejí jezdit přepravy celovozové, nebo jen v rámci ČR. Řidič, jenž je ve společnosti pracuje 5 let je pro společnost již profesionál, je posílán na přepravy do třetích zemí, např. Anglie, Švýcarsko atd., kde mimo doby řízení, tráví další čas na celnicích odbavováním nákladů, což v praxi znamená více přesčasových hodin i když dobu řízení mají téměř podobnou, jako nově příchozí řidiči, pokrývá ji nařízení AETR. Všichni řidiči, jak nově příchozí i stávající mají stejnou základní mzdu (stejný výkaz práce, kde jsou stejné sazby). Aby je žalobkyně odměnila, zavedla zvláštní příplatkovou složku Osobní ohodnocení – věrnostní, odstupňované v závislosti na délce pracovního poměru u společnosti, jenž má spolu s prémiovou složkou finančně pokrýt zvýšené množství přesčasových hodin u řidičů včetně všech příplatků. Jelikož Nařízení č. 561/2006 AETR a zákoník práce povolují jiný rozsah práce, vzniká u řidičů problém s vykazováním a řádným proplácením přesčasových hodin, jenž legálním způsobem není možné ve výplatních páskách vykázat. Řidiči mají digitální karty, jenž zaznamenávají činnosti řidiče, žalobkyně neovlivní, co řidič zadá do tachografu, ani žádným způsobem neodkontroluje legálnost těchto vykázaných hodin. Jediná doba řízení je zaznamenána automaticky. U ostatních činností je to zcela na řidiči, který symbol navolí. Stačí si představit, že řidič v době svého volna nechá na tachografu běžet „kladívka“, což pro dopravce znamená, že musí ten čas proplatit jako pracovní dobu. Mohli by to rozporovat, ale bylo by to tvrzení proti tvrzení. Vyhodnotili data z , Anonymizováno, žalovaného za říjen a zjistili, že v době, kdy žalovaný zadával do tachografu symbol kladívek - ostatní činnosti, jak žalovaný požaduje zaplatit sporných 24 hodin, které nepovažují za výkon práce (viz. přikládáme v příloze vyhodnocení) a vznikly právě špatným zadáváním dat ze strany žalovaného do tachografu. K oprávněnosti posouzení těchto hodin by byla nutná přítomnost znalce. Řidiči si sami říkají o práci navíc, pokud jdou dělat práci řidiče mezinárodní dopravy, tak s přesčasy počítají, chtějí si vydělat víc peněz, zaplatit své závazky a po čase někteří s touto prací skončí. Jsou však i tací, kteří chtějí jezdit méně, a proto jim je nabízeno jezdit turnusy 14 dní v práci a 14 dní doma, mnozí na tento režim přistupují. Žalovaný od počátku u žalobkyně vyžadoval maximální příjem, hlásil se o práci navíc i ve dnech, kdy věděl, že má naplněný maximální pracovních fond podle zákoníku práce. Ke konci roku 2022 požádal o co nejvyšší základní mzdu, kterou potřeboval pro získání další půjčky. Kdyby se obrátil na žalobkyni včas, nabídla by mu soukromou půjčku bez úroku. Podle žalobkyně spor se žalovaným započal s kauzou , jméno FO, , který ho přivedl na myšlenku, jakým způsobem může snadno a rychle „zbohatnout“. Je běžnou praxí v mezinárodní dopravě, že řidiči dostávají ostatní příplatkovésložky v jiných složkách mzdy, jezdí za minimální mzdy, v nejhorším případě je dostávají v obálce bokem, případně jezdí na dvě karty řidiče. Žalobkyně veškerémzdové složky řádně zdaňuje v maximálním rozsahu, což ji umožňuje zákoník práce, řidiči se tak nemusí obávat, že se jim krátí mzda na důchod, dovolenou, pracovní neschopnost, atd. Jelikož žalobkyně nemůže oficiálně uvést vyšší počet odpracovaných hodin než 33, přičítá ke mzdě složku osobní ohodnocení věrnostní a prémie, jenž pokrývají plně veškeré mzdové nároky řidičů. I když tento systém je pro mnohé nepochopitelný, jelikož vychází defacto z paušálního odměňování a dochází tím i k situacím, kdy některý měsíc je řidič přeplacen, vyhovuje praxi. Navíc řidiči pracují v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby, kdy je možné využít vyrovnávací období 26 týdnů, což tímto náš systém využívá o čemž svědčí i fakt, že v konečném součtu od měsíce dubna do měsíce listopadu žalovaný dostal vyplaceno téměř o 37 tis. hrubé mzdy navíc. Tzv. výkaz práce se žalobkyni z tohoto důvodu osvědčil, protože řidiči si jednoduše spočítají minimální částku, jenž jim přijde po zdanění, včetně všech příplatků a diet na účet. Je nenáročný a nezatěžuje řidiče složitými mzdovými výpočty z hrubé mzdy na čistou, stravné atd., jenž si téměř žádný řidič v praxi nedokáže bez mzdové znalosti spočítat. O tom svědčí i návrat řidičů, jenž pracovali u jiných dopravních společností a nebyli spokojeni se systémem odměňování. Řidič si výkaz vypisuje, žalobkyně ho odkontrolovává s daty z tachografu, řidič má kdykoliv možnost požádat o vysvětlení. Pokud nechce výkaz vypisovat a postačí mu informace o sazbách, zpracovává tato data elektronicky a jsou k dispozici k nahlédnutí. Navíc řidičům právě v závislosti na délce pracovního poměru poskytuje žalobkyně odstupňovaně nastavený benefitový program, na něž nově příchozí zaměstnanci nemají nárok, jde o příspěvek na penzijní a životní připojištění, kdy řidič po 5 letech dosáhne na částku 2 500 Kč, příspěvky na rekreaci až do výše 20 tisíc ročně, zvýšený nárok na dovolenou. Mimo jiné benefity jim společnosti hradí pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu povolání a cestovní pojištění. Věrnostní ohodnocení je mzdová příplatková složka k pokrytí zvýšených přesčasů u kvalifikovaných řidičů nad rámec příplatků v prémiové složce, zatímco benefity jsou určené ke stabilizaci zaměstnanců. , jméno FO, skončil okamžitým zrušením pracovního poměru a dostal hned náhradu mzdy, žalobkyně to nerozporovala, jelikož se jednalo o zaměstnance, jenž opakovaně porušoval plnění pracovních povinností, což lze doložit vytýkacími dopisy, pracovníci dispečinku s ním odmítali spolupracovat, kdy skončit dohodou pan , jméno FO, odmítal. Oproti tomu žalovaný nikdy ani slovem nenaznačil, že byl s čímkoliv nespokojen, s ukončením pracovního poměru by mu vyšli vstříc. Způsob, jímž žalovaný ukončil pracovní poměr, je pro žalobkyni neakceptovatelný, má vliv na provozní chod žalobkyně zaměstnávající v současnosti 28 řidičů, kdy ostatní zaměstnanci by mohli nabýt dojmu, že takto rychle ukončí pracovní poměr, a ještě dostanou dvouměsíční náhradu mzdy. Spor pozorně vnímají řidiči a prostřednictvím sociálních sítí už se šíří i do dalších dopravních společností mezi další řidiče. Jednatele žalobkyně kontaktovali stávající i bývalí řidiči s tím, že žalovaný od nich vyžaduje výplatní pásky, podpis čestných prohlášení a nabádá je, aby se připojili k soudnímu sporu. Spor se roznesl i do okolních dopravních firem a může mít dopad i na ostatní společnosti provozující podnikatelské činnosti v dopravě.

9. Dne 9.9.2025 žalovaný propočetl, že měl za měsíc říjen 2024 obdržet na hrubé mzdě včetně osobního ohodnocení, náhrady za dovolenou a všech příplatků částku 55 623,86 Kč. V řízení bylo prokázáno, že osobní ohodnocení není složkou mzdy, která by byla vyplácena v souvislosti s dobou vykonané práce a s prací přesčas, nicméně složkou mzdy, která je věrnostního charakteru podle délky trvání pracovního poměru, jak vyplynulo i z výpovědi svědkyně , jméno FO, , účetní žalobkyně. Řidič ji dostane, i pokud „neodjede“ vůbec žádné přesčasy, podle základní pracovní doby. Žalovaný skutečně a podle výplatní pásky oprávněně vycházel z toho, že byžalobkyně měla uspokojit jeho zákonné nároky a přiznat mu osobní věrnostní ohodnocení, které sice není nárokové, nicméně přiznává se v závislosti na délce trvání pracovního poměru, a prémie. Rozdíl ve výpočtech účastníků při naprosto shodných datech ze systému , Anonymizováno, je dán tím, že podle rekapitulace mzdy a příplatků doložené žalobkyní v části, kolik by mělo žalovanému náležet dle systému , Anonymizováno, , žalobkyně osobní ohodnocení zohledňuje jako součást výpočtu pro mzdu za práci přesčas, ovšem jinak osobní ohodnocení v částce 4 783 Kč za měsíc říjen 2024 již nezohledňuje, tj. nepřičítá k základní mzdě (ve výpočtu žalobkyně je uvedeno, že vychází pouze z 27 000 Kč) ani do jiných složek mzdy. Žalovaný tak reálně nedostává osobní ohodnocení, nýbrž jen jeho část promítající se ve mzdě za práci přesčas, tj. přibližně v třetině odpracované doby a za měsíc říjen 2024 ve výpočtu dle systému , Anonymizováno, žalovaný na osobním ohodnocení obdržel pouze částku 2 574,35 Kč (173,91 Kč /základní hodinová sazba vypočítaná z hodnoty 32 000 Kč, tj. 27 000 Kč + 5 000 Kč/ mínus 146,74 Kč /základní hodinová sazba ze mzdy 27 000 Kč/ krát 94,75 hod. přesčasů). Za měsíc říjen 2024 je pak dle žalovaného správný výpočet mzdových nároků (bez prémií) - hrubá mzda za měsíc říjen 2024 bez prémií ve výši 55 702,29 Kč, resp. 55 703 Kč po zaokrouhlení, když základní mzda za odpracování 176 hod. (25 826 Kč), mzda za práci přesčas (94,75 hod. x základní hodinová mzda 146,74 Kč) 13 903,62 Kč, příplatek za práci přesčas (94,75 hod. x 234,40 x 0,25) 5 552,35 Kč, příplatky za práci ve svátek, v noci a o víkendu 3 762,12 Kč, náhrada za 1 den dovolené 1 875,20 Kč a osobní věrnostní ohodnocení 4 783 Kč, kdy rozdíl ve výpočtu hrubé mzdy tak činí nedoplatek na hrubé mzdě ve výši 1 667 Kč bez zohlednění prémií. Podle výplatního lístku za říjen 2024 činí přiznané prémie částku 9 976 Kč a celková hrubá mzda se zohledněním prémií za měsíc říjen 2024 tak činí částku 65 679 Kč a vznikl tedy nedoplatek ve výši 11 643 Kč. Obdobně žalovaný revidoval žalobkyní předložené výpočty za období od dubna 2024 do října 2024, kdy vypočítal, že hrubá mzda za duben 2024 bez prémií je ve výši 44 518,04 Kč, resp. 44 519 Kč po zaokrouhlení a rozdíl ve výpočtu hrubé mzdy tak činí nedoplatek na hrubé mzdě ve výši 296 Kč bez zohlednění prémií, které v tomto měsíci přiznány nebyly. Hrubá mzda za květen 2024 bez prémií je ve výši 44 624,58 Kč, resp. 44 625 Kč po zaokrouhlení a rozdíl ve výpočtu hrubé mzdy tak činí přeplatek na hrubé mzdě ve výši 10 221 Kč, ale v rámci tohoto výpočtu nejsou zohledněny přiznané prémie ve výši 9 648 Kč, které stojí mimo příplatek, který je označen jako měsíční příplatek za přesčasy ve výši 9 000 Kč. Hrubá mzda žalovaného za měsíc květen 2024 včetně prémií činí 54 273 Kč a z pohledu žalovaného tak skutečně byla přeplacena, ovšem pouze o částku 573 Kč. Hrubá mzda za červen 2024 bez prémií ve výši 52 858,25 Kč, resp. 52 859 Kč po zaokrouhlení, kdy rozdíl ve výpočtu hrubé mzdy tak činí nedoplatek na hrubé mzdě ve výši 1 192 Kč bez zohlednění prémií, ale v rámci tohoto výpočtu nejsou zohledněny přiznané prémie ve výši 8 238 Kč, které stojí mimo proplacenou částku za práci přesčas ve výši 6 600 Kč dle výplatního lístku. Hrubá mzda žalovaného za měsíc červen 2024 včetně prémií činí 61 097 Kč a z pohledu žalovaného tak vznikl nedoplatek na mzdě ve výši 9 430 Kč. Hrubá mzda za červenec 2024 bez prémií je ve výši 47 174,95 Kč, resp. 47 175,- Kč po zaokrouhlení, kdy rozdíl ve výpočtu hrubé mzdy tak činí přeplatek na hrubé mzdě ve výši 3 178 Kč, ale v rámci tohoto výpočtu nejsou zohledněny přiznané prémie ve výši 7 575 Kč, které stojí mimo příplatek za práci přesčas uvedený ve výplatní pásce v částce 5 739 Kč. Hrubá mzda žalovaného za červenec 2024 včetně prémií činí 54 750 Kč a z pohledu žalovaného tak vznikl nedoplatek na hrubé mzdě ve výši 4 397 Kč. Hrubá mzda za měsíc srpen 2024 bez prémií ve výši 42 814,53 Kč, resp. 42 815 Kč po zaokrouhlení. Rozdíl ve výpočtu hrubé mzdy tak činí přeplatek na hrubé mzdě ve výši 4 316,- Kč bez zohlednění prémií, ale v rámci tohoto výpočtu nejsou zohledněny přiznané prémie ve výši 4 290 Kč, které stojí mimo příplatek za práci přesčas uvedený ve výplatní pásce v částce 6 000 Kč. Hrubá mzda žalovaného za srpen 2024 včetně prémií činí 47 105 Kč, je to jediný měsíc, kdy žalovaný objektivně vycházel ze skutečnosti, že řádně dostal zaplaceno vše, co dostat zaplaceno měl včetně přiznaných a ve výplatním lístkuuvedených prémií a mimo jiné vzhledem k tomuto žalovaný vycházel ze skutečnosti, že přiznané prémie na výplatní pásce skutečně jako prémie dostává. Hrubá mzda za září 2024 bez prémií činí 51 564,38 Kč, resp. 51 565 Kč po zaokrouhlení, kdy rozdíl ve výpočtu hrubé mzdy tak činí přeplatek na hrubé mzdě ve výši 1 065 Kč bez zohlednění prémií, ale v rámci tohoto výpočtu nejsou zohledněny přiznané prémie ve výši 4 489 Kč, které stojí mimo příplatek za práci přesčas uvedený ve výplatní pásce v částce 6 286 Kč, tedy hrubá mzda žalovaného za září 2024 včetně prémií činí 56 054 Kč a z pohledu žalovaného tak vznikl nedoplatek na hrubé mzdě ve výši 3 424 Kč. Jen od dubna 2024 do října 2024 vznikl z pohledu žalovaného na mzdě v souhrnné výši 29 190 Kč. Částky nedoplatků od ledna 2023 do března 2024 jsou samozřejmě rovněž značné. Co se týče vyjádření žalobkyně ze dne 23.6.2025, upozornil žalovaný, že žalobkyně od počátku v řízení tvrdila, že nemá informace o pracovní době svých zaměstnanců, resp. že evidenci pracovní doby zaměstnanců nevede, odmítala soudu doložit svá data ze softwaru , Anonymizováno, , následně přistoupila na skutečnost, že se bude vycházet z dat předložených žalovaným, kdy tvrdí, že nedokáže kontrolovat, jaká data do softwaru řidič prostřednictvím tachografu zaznamená. Najednou přichází žalobkyně s tím, že vyhodnotila data ze software , Anonymizováno, za měsíc říjen 2024 a že žalovaný vlastně požaduje zaplatit sporných 24 hodin přesčasové práce, které však žalobkyně za výkon práce po interním vyhodnocení nepovažuje. Žalovanému tak není argumentace žalobkyně zcela jasná. Buď jsou data ze software , Anonymizováno, za měsíc 2024 nesporná, avšak žalobkyně tvrdí, že veškeré mzdové nároky uspokojila, nebo jsou data ze software , Anonymizováno, sporná a žalobkyně tvrdí, že sporných 24 hodin přesčasové práce nezaplatila a nezaplatí, oboje dohromady však z logiky věci tvrdit nelze. Žalovaný nebyl za celou dobu v průběhu trvání pracovního poměru vyzýván či upozorňován, že by data v software , Anonymizováno, evidoval nesprávně, že by tato data neodpovídala skutečnému výkonu práce a skutečnost, že žalobkyně s takovou argumentací přichází hluboce po koncentraci řízení ve snaze obecně znevěrohodnit žalovaného, se žalovanému jeví jako účelová. Pokud by měla žalobkyně pochybnosti o správnosti zadaných dat, bylo by toto jistě řešeno s dispečerem, se kterým řidiči komunikují na denní bázi. To stejné platí o tvrzení o údajných půjčkách, ani k tomuto žalobkyně do koncentrace řízení ničeho nedoložila, nyní však tvrdí, že měl žalovaný finanční problémy, byť tato skutečnost předmětem dokazování vůbec nebyla, až do července 2025 ostatně nebyla ani tvrzena a žalovaný rezolutně popírá, že by žalobkyni, resp. jejího jednatele, kdy žádal o jakoukoliv finanční pomoc. Co se týče tvrzení ke „kauze , jméno FO, “, do celého příběhu ale poněkud nezapadá skutečnost, že žalovanému není známo, že by pan , jméno FO, své nároky jakkoliv dále uplatňoval ve vztahu k neproplacené části mzdy a žalovanému tak není zřejmé, o jakém zbohatnutí žalovaného je vlastně hovořeno. Pokud je tím myšleno odstupné, byť žalovaný nechce celý spor zlehčovat, o „zbohatnutí“ se skutečně hovořit nedá. Žalobkyně postupně v řízení uváděla, že zaměstnancům například proplácí i dobu, kdy zaměstnanci nepracují a spí, načež bylo obsáhlým dokazováním zjištěno, že tak tomu skutečně není. Žalobkyně si pouze nastavila vlastní interní systém s určenými přepočtovými koeficienty a řidiči tak pomocí vyplnění veškerých hodin, které reálně trávili prací i dalšími činnostmi (které se však z pohledu zákoníku práce za výkon práce ne vždy považují), získají orientační představu o přibližné mzdě. Je však odpovědností žalobkyně, aby dodržovala pravidla vyplývající ze zákoníku práce a aby veškeré zákonné nároky zaměstnanců, jakož i nároky vyplývající z interní praxe (věrnostní ohodnocení a přiznávání prémií) byly uspokojeny. Na zaměstnance nelze přenášet odpovědnost za přesný výpočet mzdových složek, zaměstnanci na pozici řidiči toho mnohdy ani objektivně nemohou být schopni. Tvrzení žalobkyně, že věrnostní ohodnocení s přesčasy souvisí a jeho účelem je pokrýt právě přesčasy u kvalifikovaných řidičů, je v rozporu s výpovědí svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že věrnostní ohodnocení je přiznáváno i v měsících, kdy řidiči žádné přesčasy nemají, s přesčasovými hodinami tak nesouvisí, souvisí s faktickou délkou pracovního poměru. Že žalovaný informace šíří i prostřednictvím sociálních sítí do dalších dopravníchspolečností, že nabádá stávající i bývalé zaměstnance, aby se připojili k soudnímu sporu, vyžaduje od nich výplatní pásky a podpisy čestných prohlášení, je čistá lež, žalobkyně neoznačila ani jediného člověka, kterého se má tato aktivita týkat, aby tento mohl potvrdit či vyvrátit, zda se tak skutečně děje. Žalobkyně v zásadě v tomto řízení deklaruje, že dlouhodobě a systematicky porušuje zákoník práce, nevede ani evidenci pracovní doby svých jednotlivých zaměstnanců a nemá vlastně podle čeho zjistit, zda její zaměstnanci skutečně pracují a zda svým zaměstnancům vyplatila jejich mzdu řádně. Účetní žalobkyně , jméno FO, potvrdila, že řidiči vlastně „někdy prémie dostávají, když se tak rozhodne dispečink“. Z jakého podkladu má potom řidič dovodit, kolik peněz vlastně dostane a jaká prémie mu byla přiznána, když výši prémií zaměstnanec údajně nezjistí ani z výplatní pásky, tak není jasné. Motivací žalovaného ke zrušení pracovního poměru bylo nevyplacení odpovídající mzdy za měsíc říjen 2024. Pokud ji žalovaný porovnal se svou mzdou za měsíc květen 2024, pak žalovaný v měsíci říjnu pracoval o cca 50 hodin více, na mzdě však dostal navíc pouze 710 Kč, čímž byl frustrován, když legitimně očekával, že práci bude odpovídat i výplata. Pokud mají přesčasové položky skutečně krýt prémie, je nutné opětovně zdůraznit, že výše přiznaných prémií pro jednotlivé měsíce nekoreluje se skutečným rozsahem přesčasové práce v tom kterém měsíci. Žalobkyni tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní o tom, že mzda včetně všech jejích složek byla žalovanému řádně zaplacena, je silnější stranou a podle žalovaného důkazní břemeno neunáší. Z bezpráví právo vzniknout nemůže, přičemž žalobkyně se domáhá soudní ochrany ve vztahu ke svému dlouhodobému systematickému protiprávnímu jednání, které bylo k žalovanému, jako k jejímu zaměstnanci, netransparentní a vedlo k tomu, že žalovaný jako zaměstnanec nedostával za svou práci řádně zaplaceno tak, jak bylo sjednáno. Pro žalovaného bylo pomyslnou „poslední kapkou“ neproplacení enormního objemu práce přesčas za říjen 2024, bylo prokázáno, že nesprávnost výpočtu mzdy nevznikla nějakým omylem, chybou v psaní či jiným nedopatřením, které by měla žalobkyně jako zaměstnavatel napravovat, jde o dlouhodobý protiprávní postup žalobkyně, který ve vztahu ke svým zaměstnancům zavedla jednostranně, na němž by ani písemné upozornění žalovaného dle názoru žalovaného nic nezměnilo. To je patrno i z vyjádření jednatele žalobkyně, který protiprávní jednání žalobkyně vůči soudu i nadále hájí jako správné a spravedlivé a v zásadě legitimizuje situaci, kdy žalobkyně skutečně dlouhodobě porušuje zákoník práce, s tím, že v autodopravě nelze nalézt jiné řešení. Žalobkyně se má evidentně potřebu žalovanému mstít, resp. mu ztěžovat pracovní uplatnění i po skončení pracovního poměru, kdy kromě toho, že žalobkyně aktivně kontaktovala nové zaměstnavatele žalovaného, odmítá mu vydat potvrzení o profesních školeních, které žalovaný potřebuje k výkonu práce řidiče u jiného zaměstnavatele, protože je to podmínkou pro výkon práce řidiče u jiného zaměstnavatele.

10. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky 11.7.2013 bylo zjištěno, žalovaný nastoupil k žalobkyni jako řidič MKD 11.7.2013 na dobu do 11.7.2014 s hrubou měsíční mzdou 10 000 Kč, souhlasil s vysíláním na pracovní cesty na nezbytně nutnou dobu dle zakázek žalobkyně. Ke smlouvě byl stranami sporu uzavřen dodatek dne 11.7.2014, kterým se pracovní poměr změnil na dobu neurčitou. Podle mzdového výměru z 30.9.2015 byla žalovanému s účinností od 1.9.2015 stanovena základní hrubá měsíční mzda 16 000 Kč, k této bude náležet prémie 5 250 Kč hrubého při překročení obratu dopravy 3 160 000 Kč v roce 2016, o dny nepřítomnosti se krátí, v případě nedodržení vnitřních předpisů budou prémie kráceny. Podle mzdového výměru z 20.10.2021 byla žalovanému s účinností od 1.11.2021 stanovena základní hrubá měsíční mzda 27 000 Kč, k této jsou vypláceny pohyblivé prémie, které určuje žalobkyně, v případě nedodržení vnitřních předpisů budou prémie kráceny. Byl předložen i vnitřní předpis ke krácení prémií ze dne 30.9.2015, kdy šlo o plnění povinností ve vztahu k autům. Podle mzdového výměru z 29.10.2024 bylažalovanému s účinností od 1.11.2024 stanovena základní hrubá měsíční mzda 27 000 Kč, v tomto mzdovém výměru už se nehovoří o prémiích.

11. Podle příručky řidiče Komartrans tato příručka obsahuje základní pravidle řidiče, mimo jiné je výkaz práce zaznamenán pomocí digitální karty tachografu, manuální vyplnění výkazu slouží pouze pro kontrolu řidičům, aby zjistili, jakou budou mít mzdu.

12. Z dodatku k pracovní smlouvě bez datace a podpisu žalovaného soud zjistil, že se jím měla změnit pracovní smlouva, kdy mimo jiné žalobkyně uvádí, že u ní může z provozních důvodů vzniknout potřeba vykonávat práci přesčas ze strany žalovaného i nad rámec 150 hodin v kalendářním roce a žalovaný podpisem smlouvy s prací přesčas souhlasí. Předložena a nepodepsána žalovaným zůstala i informace o obsahu pracovního poměru datovaná 1.10.2024, podle níž je mimo jiné k rozvrhu pracovních směn používána mobilní aplikace – dispečerská plachta a žalobkyně může výjimečně nařídit až 8 hodin práce přesčas týdně a celkově až 150 hodin v roce, nad tento rozsah se lze jen dohodnout.

13. Z dopisu a z detailu zprávy bylo zjištěno, žalovaný prostřednictvím své datové schránky doručil 30.12.2024 žalobkyni výpis z , Anonymizováno, za říjen a okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného, kde jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru uvádí nevyplácení mzdy zaměstnavatelem dle skutečně odpracované doby, když měl za to, že za říjen 2024 mu nebyla vyplacena mzda za 61 hodin a 44 minut, kdy ve vyúčtování žalobkyně uvedla jako odpracovanou dobu 176 hodin a 33 hodin přesčasů, kdy prokazatelně bylo odpracováno 270 hodin a 44 minut jak vyplývá z karty řidiče. Tyto nesrovnalosti žalovaný shledal i ve vyúčtováních mezd v předchozích měsících a nejde tak o pouhý omyl zaměstnavatele. Žalovaný žalobkyni vyzval ke kontrole vyplacených mezd a k doplacení případných nedoplatků na účet žalovaného vedený u žalobkyně pro výplatu mzdy.

14. Dne 3.1.2025 proběhlo podle zápisu jednání mezi účastníky za přítomnosti tří svědků, kdy žalobkyně vyjádřila nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru žalovaným a vyzvala ho k pokračování ve výkonu práce podle pracovní smlouvy a oznámila mu výkon práce od 6.1.2025, žalovaný na něm trval a předal zaměstnavateli svěřené hodnoty, byla projednána škoda na vozidle. Dne 3.1.2025 sepsala žalobkyně dopis, kde sděluje žalovanému, že prověřuje jeho žádost o okamžité zrušení pracovního poměru a spoléhá, že se po ukončení řádné dovolené dostaví k výkonu práce a trvá na tom.

15. Žalovaný předložil výkaz práce řidiče – měsíční ze systému , Anonymizováno, za období od listopadu 2023 do prosince 2024, ze kterého jsou zjistitelné doby řízení, doby jiné práce, bezpečnostní přestávky a celková odpracovaná doba včetně specifikace odpracované noční doby, doby v sobotu a v neděli a o svátcích. Podle webových stránek www.truckagenda.eu program , Anonymizováno, umožňuje automatický výpočet pracovní doby – mzdy z GPS dat z vozidel, zahrnuje časy řízení a výkonů řidičů, časy na nakládkách a vykládkách, přesčasy, jde o program pro vyhodnocování dat z karet řidičů, digitálních tachografů a tachografových kotoučků.

16. Byly předloženy výplatní pásky žalovaného, mzdové listy a dále i výkazy práce řidiče – měsíční ze systému , Anonymizováno, , ze kterých bylo zjištěno následující. Žalovaný podle výplatní pásky v měsíci lednu 2024 odpracoval 19 dní – 152 hodin, měl 32 hodin dovolené, přesčasy nulové, základní mzda byla 22 304 Kč, ostatní příplatky 9 000 Kč, osobní ohodnocení věrnostní za 152 hodin z 5 000 Kč ve výši 4 130 Kč, prémie pevnou částkou 2 953 Kč a osvobozené příjmy – rekreacebenefit 15 000 Kč, na čisté mzdě šlo o 37 234 Kč, vyplaceno bylo 60 204 Kč, rozdíl 22 970 Kč jsou nezdanitelné náhrady. Podle , Anonymizováno, v lednu 2024 odpracoval 170 hodin 28 minut.

17. Žalovaný v měsíci únoru 2024 odpracoval 21 dní – 168 hodin, neměl dovolenou, přesčasy nulové, základní mzda byla 27 000 Kč, ostatní příplatky 9 000 Kč, osobní ohodnocení věrnostní 5 000 Kč, prémie pevnou částkou 88 Kč, na čisté mzdě šlo o 32 726 Kč, vyplaceno bylo 59 111 Kč, rozdíl 26 385 Kč jsou nezdanitelné náhrady. Podle , Anonymizováno, v únoru 2024 odpracoval 218 hodin 39 minut.

18. Žalovaný v měsíci březnu 2024 odpracoval 21 dní – 168 hodin, neměl dovolenou, přesčasy nulové, základní mzda byla 27 000 Kč, ostatní příplatky 9 000 Kč, osobní ohodnocení věrnostní 5 000 Kč, prémie pevnou částkou 5 359 Kč, na čisté mzdě šlo o 38 217 Kč, vyplaceno bylo 67 134 Kč, rozdíl 28 917 Kč jsou nezdanitelné náhrady. Podle , Anonymizováno, odpracoval žalovaný v březnu 2024 222 hodin a 17 minut.

19. Žalovaný v měsíci dubnu 2024 odpracoval 17 dní – 136 hodin, měl dovolenou 5 dní – 40 hodin, přesčasy nulové, základní mzda byla 20 864 Kč, ostatní příplatky 9 000 Kč, osobní ohodnocení věrnostní 3 864 Kč (136 hodin), prémie pevnou částkou 0 Kč, na čisté mzdě šlo o 35 017 Kč, vyplaceno bylo 57 690 Kč, rozdíl 22 673 Kč jsou nezdanitelné náhrady. Podle , Anonymizováno, odpracoval žalovaný v dubnu 2024 174 hodin a 13 minut.

20. Žalovaný v měsíci květnu 2024 odpracoval 23 dní – 184 hodin, z toho 2 svátky, neměl dovolenou, přesčasy nulové, základní mzda byla 27 000 Kč, ostatní příplatky 9 000 Kč, osobní ohodnocení věrnostní 5 000 Kč, prémie pevnou částkou 9 648 Kč, příplatek za svátek 4 198 Kč, naturální mzda s pojištěním – pojištění 4 917 Kč, na čisté mzdě šlo o 41 512 Kč, vyplaceno bylo 72 992 Kč, rozdíl 31 975 Kč jsou nezdanitelné náhrady. V květnu podle , Anonymizováno, žalovaný odpracoval 220 hodin a 40 minut.

21. Žalovaný v měsíci červnu 2024 odpracoval 18 dní – 144 hodin, měl 2 dny dovolenou, přesčasy 33 hodin, základní mzda byla 24 300 Kč, ostatní příplatky 1 666 Kč, osobní ohodnocení věrnostní 4 500 Kč, prémie pevnou částkou 8 238 Kč, na čisté mzdě šlo o 40 487 Kč, vyplaceno bylo 63 607 Kč, rozdíl 23 120 Kč jsou nezdanitelné náhrady. V červnu 2024 žalovaný odpracoval podle , Anonymizováno, 221 hodin a 49 minut.

22. Žalovaný v měsíci červenci 2024 odpracoval 21 dní – 168 hodin, 1 den z toho byl svátek, měl 2 dny dovolenou, přesčasy 33 hodin, základní mzda byla 24 652 Kč, ostatní příplatky 1 184 Kč, osobní ohodnocení věrnostní 4 565 Kč, prémie pevnou částkou 7 575 Kč, na čisté mzdě šlo o 39 521 Kč, vyplaceno bylo 69 566 Kč, rozdíl 30 045 Kč jsou nezdanitelné náhrady. V červenci 2024 podle , Anonymizováno, žalovaný odpracoval 226 hodin 33 minut.

23. Žalovaný v měsíci srpnu 2024 odpracoval 21 dní – 168 hodin, měl 1 den dovolenou, přesčasy 33 hodin, základní mzda byla 25 773 Kč, ostatní příplatky 1 847 Kč, osobní ohodnocení věrnostní 4 773 Kč, prémie pevnou částkou 4 290 Kč, na čisté mzdě šlo o 37 153 Kč, vyplaceno bylo 64 000 Kč, rozdíl 26 847 Kč jsou nezdanitelné náhrady. V srpnu 2024 žalovaný odpracoval podle , Anonymizováno, 205 hodin 33 minut.

24. Žalovaný v měsíci září 2024 odpracoval 14 dní – 112 hodin, měl 7 dní dovolenou, přesčasy 33 hodin, základní mzda byla 18 000 Kč, ostatní příplatky 1 019 Kč, osobní ohodnocení věrnostní 3 333 Kč, prémie pevnou částkou 4 489 Kč, cestovní pojištění zaměstnance 850 Kč, na čisté mzděšlo o 40 970 Kč, vyplaceno bylo 59 852 Kč, rozdíl 18 882 Kč jsou nezdanitelné náhrady. V září 2024 žalovaný odpracoval podle , Anonymizováno, 164 hodina 56 minut.

25. Žalovaný v měsíci říjnu 2024 odpracoval 22 dní – 176 hodin, měl 1 den dovolené, přesčasy 33 hodin, základní mzda byla 25 826 Kč, ostatní příplatky 1 559 Kč, osobní ohodnocení věrnostní 4 783 Kč, prémie pevnou částkou 9 976 Kč, na čisté mzdě šlo o 42 222 Kč, vyplaceno bylo 81 467 Kč, rozdíl 39 245 Kč jsou nezdanitelné náhrady. Podle výplatního listu předloženého žalobkyní měl žalovaný v říjnu 2024 základní mzdu 27 000 Kč na 176 hodin, práce přesčas 33 hodin, osobní ohodnocení věrnostní 5 000 Kč, příplatek za práci přesčas 33 hodin (25%), příplatek za práci ve svátek 10 hodin (100%), příplatek za práci v sobotu a neděli 27,25 hodin (10%), příplatek za práci v noci 39,25 hodin (10%), prémie pevnou částkou činily 9 976 Kč, náhrada za stravné 28 390 Kč, za kapesné 10 855 Kč, náhrada za dovolenou 8 hodin 1 875 Kč, hrubá mzda 54 036 Kč, čistá mzda 42 222 Kč, spolu se stravným a kapesným šlo o 81 467 Kč, tato částka byla z účtu Komerční banky podle oznámení odeslána žalovanému 11.11.2024 na jeho účet, který měl podle žádosti od 9.10.2020. Podle výkazu práce řidiče – , Anonymizováno, žalovaný odpracoval v říjnu 2024 celkem 270 hodin a 44 minut, z toho v noční době 38 hodin a 6 minut, o víkendech 24 hodin a 42 minut, doba řízení byla 193 hodin a , právnická osoba, , jiná práce zabrala 52 hodin a 51 minut, bezpečnostní přestávky celkem 24 hodin a 45 minut, žalovaný byl pracovně ve Švýcarsku, Německu, Francii, Španělsku, Portugalsku, Rakousku, Itálii, Belgii, Velké Británii a Nizozemí.

26. Za říjen 2024 byl předložen ručně vyplněný výkaz práce žalovaného za říjen 2024, ve kterém jsou uvedeny hodinové taxy 133 Kč za pracovní výkon ve dne 6-22 hodin, 173 Kč za pracovní výkon v noci 22-6 hodin, 113 Kč za povinný denní odpočinek, 173 Kč za všechny tyto tři položky v případě, že jde o sobotní návrat, nedělní odjezd, o víkendu ve výši 133 Kč za pracovní výkon ve dne 6-22 hodin, 173 Kč za pracovní výkon v noci 22-6 hodin, 113 Kč za povinný denní odpočinek, o svátku ve výši 233 Kč za pracovní výkon ve dne 6-22 hodin, 233 Kč za pracovní výkon v noci 22-6 hodin, 193 Kč za povinný denní odpočinek o víkendu, kdy žalovaný si podle vyplněných hodin spočítal do mzdy 74 664,50 Kč.

27. Žalovaný v měsíci listopadu 2024 odpracoval 20 dní – 160 hodin, měl 1 den dovolenou, přesčasy 33 hodin, základní mzda byla 25 714 Kč, ostatní příplatky 761 Kč, osobní ohodnocení věrnostní 4 762 Kč, prémie pevnou částkou 4 472 Kč, na čisté mzdě šlo o 36 174 Kč, vyplaceno bylo 62 151 Kč, rozdíl 25 977 Kč jsou nezdanitelné náhrady. Podle , Anonymizováno, žalovaný odpracoval v listopadu 2024 223 hodin a 21 minut.

28. Z informace o výsledku kontroly bylo zjištěno, že 22.5.2024 Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký a Pardubický kraj sděloval , jméno FO, , že žalobkyně jako kontrolovaná osoba v období od června 2022 do října 2023 nesplnila povinnost vést evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované směny, které jsou podkladem pro výpočet mzdy a také evidenci s vyznačením začátku a konce práce přesčas. Žalobkyně předložila protokol o provedení státního odborného dozoru provozování nákladní dopravy z 6.3.2025, kdy nebylo zjištěno porušení, vozidlo mělo tachograf Smart, podle dopisu z 6.3.2025 Centrum služeb pro silniční dopravu, státní příspěvková organizace sdělovala žalobkyni, že nebylo zjištěno při kontrole porušení zákona o silniční dopravě a souvisejících předpisů. Protokolem o kontrole žalobkyně prokazovala, že za kontrolované období od 1.9.2022 do 28.2.2025 nebyly zjištěny splatné závazky vůči VZP ČR a ani jiné evidenční nedostatky.

29. Z informace o výsledku kontroly bylo zjištěno, že 30.4.2025 Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký a Pardubický kraj sděloval žalovanému, že žalobkyně jako kontrolovaná osobav období od června 2024 do prosince 2024 nesplnila povinnost vést evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované směny, evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované práce přesčas a evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované noční práce, tím porušila § 96 odst. 1 písm. a) bod 1, 2, 3 zákoníku práce.

30. Žalobkyně předložila i e-mailovou komunikaci své účetní s inspektorátem práce z 7.6.2024, kdy jí sdělili, že neposkytují právně závazná stanoviska, která poskytuje pouze soud. Mimo jiné v odpovědích úřad uvedl, že nemůže vytvářet zaměstnavatelům individuální návody na vedení evidence pracovní doby, ale přisvědčují, že systém , Anonymizováno, nesplňuje náležitosti evidence pracovní doby podle § 96 zákoníku práce, a proto je třeba ji vést jiným způsobem.

31. Žalovaný předložil svou žádost o zaslání potvrzení o absolvování školení řidičů od roku 2020 ze dne 25.5.2025, když dosud nebylo žalobkyní na SMS zprávu reagováno, která byla zaslána do datové schránky žalobkyně.

32. Žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že zjistil, že má neproplacené přesčasy ve výplatě za říjen 2024, kdy věděl, že má přesčasy a kontroloval si to i podle systému , Anonymizováno, . Bylo mu delší dobu divné, že když se jezdilo více, tak byly menší peníze místo větších, ale že za říjen najezdil 270 hodin a neměl to proplaceno, to už bylo do očí bijící. Jednatel žalobkyně má licenci na , Anonymizováno, dokonce rozšířenou pro více karet řidičů, muselo mu být jasné, jaké má žalovaný přesčasy. Že by jednatel žalobkyně zpochybňoval údaje ze systému , Anonymizováno, jako nepřesné a nepravdivé, to žalovaný slyšel až tu soudu od zástupce žalobkyně. Když jel žalovaný v říjnu 2024 do Portugalska, tak měl prasklou pneumatiku na návěsu a nechtěl to sám opravovat, protože to bylo náročné a hrozilo tam další poškození, což se pak stalo, když přijel servis. Řekl jednateli žalobkyně, že to nechce opravovat sám a on začal vyhrožovat, že žalovaného nechá v Portugalsku (Francii) tři dny smrdět a že zkrátí diety, tak se ho ptal, jestli tohle může dělat, když je na pracovní cestě a on pak vychladl a začal řešit opravu prostřednictvím servisu. Pak už na přesčasy žalobkyni žalovaný neupozorňoval. Žalovaný věděl, že problémy s neodměňováním přesčasů měl se žalobkyní i pan , jméno FO, , jemu po okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyně vyplatila náhradu mzdy za výpovědní dobu. Žalovaný neplánoval ukončení pracovního poměru delší dobu, ale neměl už na výběr. Žalovaný žalobkyni nekontaktoval ohledně proplacení přesčasů, protože věděl, že to neproplatili ani , jméno FO, . Když žalobkyně oficiálně nevedla přesčasy, tak bylo jasné, že to žalovanému nehodlá proplatit. Žalovaný si nikdy před tím neztěžoval na neproplácení přesčasů, výkazy vyplňuje každý řidič, nebyly v nich nikdy uvedeny přesčasy, jen taxa za hodinu a čas, tomu odpovídala páska, ale přesčasové hodiny tam nejsou uvedeny a je to pouze informativní. Žalovaný si dělal ruční záznamy výkonu své práce. Žalovaný má za to, že ve výkazu práce nejsou uvedeny hodinové mzdy správně se zohledněním peněz za příplatky, protože by to bylo víc. Výkaz práce za měsíc říjen 2024 vyplňoval žalovaný, částka podle toho výkazu mu přišla i na účet. V roce 2020 se měnilo odměňování ve firmě, do té doby to bylo za kilometry, které se ujely a potom od hodiny. Na čtečku se s kartou chodilo za dispečery. , jméno FO, žalovanému řekl, že , Anonymizováno, je veřejná a že si ji taky může pořídit, takže si ji v září 2023 žalovaný pořídil a v době kdy byl v provozu dispečink, což bylo do pátku do 17 hodin a pak od pondělí ráno, bylo možno si kartu řidiče přehrát.. Protože žalovaný věděl, že toho za říjen hodně najezdil, tak si to kontroloval v listopadu 2024 a viděl celkových najetých 270 hodin, to byl nejvíc ve Švýcarsku, kde se každý přestupek velmi sankcionuje. Takové dva tři roky se , Anonymizováno, stahuje do čtečky. Žalovaný neměl vůbec podezření na to, že nemá zaplacené všechny hodiny, nevěděl, kolik najezdí a zjistil to až za říjen, kdy porovnával pohodové měsíce s těmi hodně vytíženými jako byl právě říjen a ono to neodpovídalo. Na pásce měl za říjen 176 hodin a 33 hodin přesčasů, na Tagře měl naježděno 270 hodin. Žalovaný neví, za co jsou ty ostatní položky ve výplatní pásce, ví jenomvěrnostní prémie, které se vyplácejí za odpracované roky u žalobkyně, kdy nad osm let je to právě 5 000 Kč měsíčně. Žalovanému nikdo nikdy ty prémie nevysvětlil. , jméno FO, okamžitě skončil pro neproplacení přesčasů a poslal do firmy inspektorát bezpečnosti práce, který zjistil, že žalobkyně nevede evidenci pracovní doby a neplatí přesčasy, a proto po kontrole začala žalobkyně paušálně vyplácet 33 hodin přesčasů, což odpovídá zákonné úpravě, kdy po dobu 26 týdnů po sobě jdoucích nesmí být víc než osm hodin přesčasů týdně. Dřív se nejezdilo tolik, co se jezdí teď, nebylo tolik přesčasů, dělaly se jednodušší jízdy, teď se dělají tzv. sběrky, že se dělá na jedné jízdě víc nakládek a vykládek. Žalovaný najezdil víc přesčasů, než co umožňuje zákon.

33. Účetní žalobkyně , jméno FO, sdělila písemně, že do listopadu 2019 byli řidiči žalobkyně odměňováni dle ujetých kilometrů, to vedlo k rozbrojům kvůli různé náročnosti přeprav, kdy inspektorát práce takový systém odměňování zakazuje. Od prosince 2019 byl zaveden nový interní systém odměňování, o kterém proběhlo školení v prosinci 2019, kdy se odměňuje podle hodinových sazeb za 24 hodin, aby si řidiči dokázali jednoduše spočítat částku, která jim měsíčně přijde na účet. Stanovení sazeb předcházela studie dat z historicky realizovaných přeprav a porovnání mezd za ujetý kilometr, propočítávání na skutečnost včetně příplatků, práci přesčas a diet. Pracoval na tom dispečink, řidiči a jednatel žalobkyně. V mezinárodní dopravě je problém v evidenci pracovní doby přesčasů, kdy kontrolní úřady , Anonymizováno, neuznávají, nicméně systém zcela pokrývá odpracované hodiny zaznamenané , Anonymizováno, . Odstranilo se znevýhodnění řidičů s hodně vykládkami, logistickými operacemi a málo ujetými kilometry.

34. Účetní žalobkyně jako svědkyně vypověděla, že se v prosinci 2019 z odměňování podle kilometrů přešlo na placení od hodiny, nastavil se systém odměňování za 24 hodin, aby byli odměňování všichni spravedlivě. Při stanovení částek v roce 2019 historicky vycházeli z toho, co měli předtím zjištěno v přepravách a odměnách a přepočítávalo se to i v souvislosti s , Anonymizováno, , pak se to nějakou dobu testovalo, zda to odpovídá vykázaným cestám podle , Anonymizováno, a zjistilo se, že nikdy to není podle uvedeného odměňování méně peněz, než náleží za ujeté hodiny a přesčasy podle , Anonymizováno, , je to buď skoro stejně nebo víc. I když by se mohlo zdát, že jde o menší odměnu za dobu jízdy, nažene se to v průběhu dne na tom odměňování za 24 hodin, které je zavedeno, protože řidič má placenou i tu dobu, kdy v autě spí. Projekt byl řidičům představen v prosinci 2019 při pravidelném školení řidičů. Výpočty vychází ze základní mzdy 27 000 Kč podle výměru zvýšené u žalovaného o 5 000 Kč za dobu odpracovanou u firmy, ta se odměňuje postupně narůstající částkou, začíná se po roce pracovního poměru. Nárok na těch 5 000 Kč má žalovaný i v měsíci, kdy neodjede žádné přesčasy. Od června 2024 po kontrole inspektorátu práce přestali vyplácet paušál za přesčasy 9 000 Kč měsíčně a začali dávat 33 hodin přesčasů jako paušální rozsah přesčasů každý měsíc. Zbytek odměn za přesčasy je rozpuštěn do dalších složek mzdy, jako jsou prémie, osobní ohodnocení, práce přesčas, příplatky přesčas. V říjnu 2024 žalovaný žádné prémie přiznané neměl, prémie se přiznávají na základě rozhodnutí dispečinku. Ke krácení prémií je ve firmě vydaný vnitřní předpis, který je stále platný, ale je to na dispečinku, jestli uplatní vůči konkrétnímu řidiči nějakou sankci či nikoli, prémie jsou nenárokové. O prémiích rozhoduje dispečer, přiznávají se spíš výjimečně. Když nejsou žádné prémie přiznány, není ani co krátit. Nezáleží na tom, jestli jel řidič daný den tři hodiny nebo 24 hodin, odměňován je podle výkazu práce, který si vyplňuje podle , Anonymizováno, , za 24 hodin. Průběžně se dělají namátkové kontroly u dvou až tří lidí a přepočítává se jestli vypočítané mzdy sedí s , Anonymizováno, , naposledy před šesti měsíci. Žalovaný nikdy neříkal, že by si nevěděl rady s vyplňováním výkazů, byl to nejstarší zaměstnanec ve firmě a vyplňoval to vzorně, do 5. dne v měsíci to měl vždy dané na účtárnu a skoro do koruny se vždy shodli. K porovnání výplatních pásek za květen a říjen 2024 ve výši 41 512 Kč čisté mzdy za květen 2024 při 37 hodinách přesčasů podle , Anonymizováno, a 42 222 Kč čisté mzdy za říjen 2024 při 95 hodinách přesčasů podle , Anonymizováno, , svědkyně uvedla, že za květen 2024 dostal žalovanývíc, protože žalobkyně vychází z čisté částky na účet, kde je zahrnuta i výše diet, když jsou diety vyšší, jako byly v říjnu 2024, tak to žalovanému prostě vychází, že dostane zhruba o 10 000 Kč víc na účet včetně diet, což vychází ze systému paušalizace hodinových sazeb ve výkazu práce. Denní sazba ve výkazu práce je částka, která přijde zaměstnanci na účet zahrnující i dietu. Podle svědkyně v květnu 2024 žalovaný měl podle , Anonymizováno, nárok na jeden den svátku podle , Anonymizováno, a dostal zaplacené dva dny svátku, žalovaný dostal zaplacen svátek 8.5.2024, na cestě byl i 1.5.2024, to ale neměl nárok na mzdu, protože nejel, odpočíval, to je vidět z výkazu, který vyplňoval žalovaný. Když řidič odpočívá v cizině a neřídí, tak má nárok jenom na dietu při pracovní cestě a nemá nárok na mzdu. Hodinová sazba ve výkazu práce, tj. první řádek výkazu práce řidičů s hodinovými sazbami v jednotlivých částech dne, tato sazba zahrnuje částku, kterou zaměstnanec dostane po zdanění včetně diet na účet, je to částka pro něj konečná, kterou zaměstnavatel může podle interních pravidel navýšit. Výši diet počítá svědkyně, řidiči to často ani neumí, právě proto to mají v té sazbě. Nepřijdou-li zaměstnanci, že jsou nespokojení, nic se neřeší, protože dostávají vždy více, než si spočítali ve výkazu. Oni nemohou vědět, kolik přesně od nás dostanou, protože to počítá zaměstnavatel, co dostane navíc proti svému výpočtu, je věc zaměstnavatele.

35. Účetní žalobkyně předložila rekapitulace výpočtů mzdy a příplatků za jednotlivé měsíce, kdy provedla výpočty včetně přesčasů podle , Anonymizováno, , kdy vycházela ze základní mzdy 27 000 Kč při odpracovaném plném pracovním fondu, osobní ohodnocení 5 000 Kč zařazovala jako věrnostní nenárokové, obdobně postupovala i při výpočtu podle výplatních pásek žalovaného. První tabulka nebyla pro soud jako souhrnná dostatečně přezkoumatelná, napodruhé to bylo obdobné, kdy k tomu účetní uváděla, že u služebně starších řidičů je osobní ohodnocení 5 000 Kč hrubého měsíčně, , je pohyblivá podle čerpané dovolené, interně připočítávají víc, složka slouží k pokrytí přesčasové práce a příplatků spolu s prémiovou složkou. V květnu 2024 dostal žalovaný zaplacený v příplatcích 8 hodin svátku, kdy nepracoval, ale byl na pracovní cestě, v květnu byly dva svátky, takže hodinovou sazbou se dostal na téměř 10 000 Kč. Přidaněna byla i naturální mzda pojištění odpovědnosti zaměstnance. V dubnu 2024 při 136 odpracovaných hodinách základního fondu a 38:13 hodinách přesčasů a čtyřech dnech dovolené vypočítala nárok na hrubou mzdu na 41 741,02 Kč, podle výplatní pásky hrubou mzdu na 44 223 Kč, čímž dospěla k přeplatku 2 481,98 Kč. V květnu 2024 při 184 odpracovaných hodinách základního fondu a 36:40 hodinách přesčasů bez čerpání dovolené vypočítala nárok na hrubou mzdu na 40 623,08 Kč, podle výplatní pásky hrubou mzdu na 54 846 Kč, čímž dospěla k přeplatku 14 222,92 Kč. V červnu 2024 při 144 odpracovaných hodinách základního fondu a 77:49 hodinách přesčasů a dvou dnech dovolené vypočítala nárok na hrubou mzdu na 50 795,50 Kč, podle výplatní pásky hrubou mzdu na 63 607 Kč, čímž dospěla k přeplatku 871,50 Kč. V červenci 2024 při 168 odpracovaných hodinách základního fondu a 58:33 hodinách přesčasů a jednom dni dovolené vypočítala nárok na hrubou mzdu na 44 207,14 Kč, podle výplatní pásky hrubou mzdu na 50 353 Kč, čímž dospěla k přeplatku 6 145,86 Kč. V srpnu 2024 při 168 odpracovaných hodinách základního fondu a 37:33 hodinách přesčasů a jednom dni dovolené vypočítala nárok na hrubou mzdu na 39 114 Kč, podle výplatní pásky hrubou mzdu na 47 131 Kč, čímž dospěla k přeplatku 8 017 Kč. V září 2024 při 112 odpracovaných hodinách základního fondu a 52:56 hodinách přesčasů a sedmi dnech dovolené vypočítala nárok na hrubou mzdu na 49 809,20 Kč, podle výplatní pásky hrubou mzdu na 52 630 Kč, čímž dospěla k přeplatku 2 820,80 Kč. V říjnu 2024 při 176 odpracovaných hodinách základního fondu a 94,75 hodinách přesčasů a jednom dni dovolené vypočítala nárok na hrubou mzdu na 53 493,73 Kč, podle výplatní pásky hrubou mzdu na 54 036 Kč, čímž dospěla k přeplatku 542,27 Kč.

36. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) může zaměstnanec pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl (§ 59 zákoníku práce). V okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží (§ 60 zákoníku práce). Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Jedněmi ze základních zásad pracovněprávních vztahů jsou podle § 1a zákoníku práce zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance a spravedlivé odměňování zaměstnance.

37. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěn tento skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 11.7.2013 uzavřena pracovní smlouva, podle níž žalovaný nastoupil k žalobkyni jako řidič MKD, souhlasil s vysíláním na pracovní cesty na nezbytně nutnou dobu dle zakázek žalobkyně, tento pracovní poměr se změnil z původní doby určité na neurčitou, postupně žalovanému narostla hrubá měsíční mzda z 10 000 Kč na 27 000 Kč k 1.11.2021 (v podrobnostech bod 10. odůvodnění rozsudku). Protože žalovaný ve firmě pracoval od roku 2013, bylo mu vypláceno věrnostní ohodnocení ve výši 5 000 Kč měsíčně, které bylo kráceno pouze v závislosti na odpracovaném základním fondu pracovní doby (viz bod 34. odůvodnění rozsudku), nárok na něj vzniká i v situaci, kdy nejsou odjety žádné přesčasy, jak vypověděla účetní , jméno FO, , ta také uvedla, že se prémie přiznávají na základě rozhodnutí dispečinku, přiznávají se spíš výjimečně. Žalovanému nikdy nikdo nevysvětlil vyplácení prémií (body 32. a 32. odůvodnění). Žalovaný se práci přesčas nebránil, v tom se účastníci shodli. Výkaz práce se u žalobkyně zaznamenává pomocí digitální karty tachografu (bod 11. odůvodnění rozsudku), kdy ve firmě je používán systém , Anonymizováno, (bod 32., 35. odůvodnění). U žalobkyně zaměstnanci vyplňovali ručně tzv. výkaz práce, kde jsou žalobkyní uvedeny hodinové taxy u jednotlivých časových období týdne včetně víkendů a svátků s uvedením druhu práce, kdy si řidiči orientačně mohou spočítat čistou mzdu a diety (viz bod 34., 26. odůvodnění). Když žalovaný zjistil, že za říjen 2024 najezdil 270 hodin a 44 minut, tj. 94,75 hodin přesčasů (bod 32. ve spojení s body 25., 26. odůvodnění rozsudku), kdy v tomto měsíci čerpal jeden den dovolené, neměl přiznané žádné prémie (jak uvedla účetní , jméno FO, ) a porovnal mzdu za tento vytížený měsíc s pohodovými měsíci, tak to neodpovídalo. Protože věděl, že přesčasy neproplatili ani , jméno FO, , který tam skončil také okamžitým skončením pracovního poměru z tohoto důvodu, ani žalobkyni nekontaktoval ohledně proplacení přesčasů, protože mu bylo jasné, že to proplatit žalobkyně nehodlá (viz v podrobnostech bod 32. odůvodnění), když oficiálně ani přesčasy nevedla. Žalovaný dne 30.12.2024 prostřednictvím datových schránek doručil žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru a výpis z , Anonymizováno, za říjen 2024, kdy jako důvod uvedl nevyplacenou mzdu za 61 hodin a 44 minut přesčasů, což nepovažoval za omyl žalobkyně vzhledem k tomu, že nesrovnalosti našel i v předchozích výplatách (viz bod 13. odůvodnění).

38. Žalobkyně průběžně měnila svá tvrzení, kdy začínala tím, že mzdu řádně a včas žalovanému vyplatila, k námitce žalovaného, že nedostal proplacené přesčasy podle software , Anonymizováno, za říjen 2024 a i předchozí měsíce, uváděla, že by měl žalovaný nejprve prokázat, že jím tvrzené přesčasové hodiny skutečně odpracoval a že mu na jejich zaplacení vznikl nárok. Žalobkyně odkazovala na zjištění inspektorátu práce, kdy tento úřad vyžaduje při šetřeních podklady odkontrolovaných osob, ale právně závazná stanoviska nepodává. Na výzvu soudu, aby předložila tachografové záznamy výkonu práce žalovaného jako řidiče, žalobkyně uváděla, že takové záznamy neexistují a že není na žalobkyni, aby plnila důkazní povinnost za žalovaného. Teprve po zpřístupnění názoru soudu ke koncentrační výzvě uvedla, že žalovaným tvrzené přesčasy (v souladu s , Anonymizováno, ) byly beze zbytku vyplaceny ve složce mzdy označené jako osobní ohodnocení věrnostní a prémie pevnou částkou, kdy to, že žalovaný očekává výslovné označení odměny za přesčasy, je podle žalobkyně nepřípustným formalismem.

39. Jak konkrétně žalovaný v jednotlivých měsících od ledna do listopadu 2024 pracoval a jak byl za práci odměňován, je podrobně popsáno pod body 15. až 27. odůvodnění tohoto rozsudku. Měsíci říjnu 2024, kdy odpracoval 270 hodin a 44 minut a čerpal jeden den dovolené, neodpovídá svým rozsahem přesčasové práce žádný jiný měsíc v uvedeném období, žalovaný dostal vyplaceno na čisté mzdě 42 222 Kč. Kolem 40 000 Kč měsíčně čistého se však pohybovaly jeho mzdy běžně, kdy odpracoval spolu s případně čerpanou dovolenou kolem 220 hodin, snad vyjma června 2024, kdy šlo o 238 hodin s čistou mzdou 40 487 Kč. Ve výplatních páskách neměl žalovaný do května přesčasové hodiny uvedeny vůbec, následně pak byly vykazovány v rozsahu 33 hodin měsíčně.

40. Žalobkyně navrhovala zadání posudku znalci z oboru ekonomika – odvětví mzdy k posouzení otázky, zda došlo ze strany žalobkyně k řádnému splnění mzdových nároků žalovaného v říjnu 2024, měl za to, že není třeba znaleckého zkoumání ke zjištění mzdového nároku žalovaného za říjen 2024. Soud se s tímto názorem ztotožňuje, kdy má za to, že předmětem řízení není spor o nevyplacenou mzdu, resp. přeplacenou mzdu, ale platnost či neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, kdy bylo provedeno široké dokazování, které umožňuje soudu rozhodnout ve věci bez tohoto posudku.

41. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 56 a dalších souvisejících ustanovení zákoníku práce a dospěl k závěru, že nelze žalobě v tomto konkrétním případě vyhovět, aniž by byly porušeny základní zásady pracovního práva a práva občanského, pokud by se soud striktně a formálně řídil judikaturou Nejvyššího soudu ČR, kterou citovala žalobkyně pod sp. zn. 21 Cdo 3676/2010. Podle § 109 odst. 4 zákoníku práce se mzda a plat poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonosti a dosahovaných pracovních výsledků. Výsledky práce se pak posuzují podle množství a kvality. Obtížnost pracovních podmínek vyplývá i z pracovního režimu, například z práce přesčas. Pokud tedy žalovaný obdržel cca o 2 000 Kč navíc, pak byla jeho reakce okamžitým zrušením pracovního poměru pro nevyplacení mzdy za odpracované přesčasové hodiny vcelku pochopitelná. Je sice pravdou, že by se žalovaný měl obrátit na žalobkyni jako zaměstnavatele o doplacení a jednat s ní o tomto doplacení, z toho skutečně judikatura NS ČR vycházela, byla však překonána nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 16.6.2015 sp. zn. II. ÚS 3399/14, který shledal, že nelze pominout, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce představuje jeden z projevů ochranné funkce pracovního práva, spočívající též v právních zárukách zaměstnance před porušováním pracovních podmínek a povinností ze strany zaměstnavatele, mezi něž patří i povinnost platit za vykonanou práci sjednanou (stanovenou) mzdu (plat) a není ústavně souladným výklad, podle něhož okamžité zrušení pracovního poměru podle citovaného zákonného ustanovení dopadá pouze na situace, kdy "není spor o právo a zaměstnavatel není schopen nebo ochoten uspokojit právo zaměstnance na mzdu (plat) nebo jakoukoliv část mzdy (platu) anebo právo zaměstnance na náhradu mzdy (platu)." Takovýto výklad by totiž nutil zaměstnance setrvat i nadále u zaměstnavatele, se kterýmsoučasně vede občanskoprávní spor o zaplacení jím nárokované dlužné částky na mzdě (platu), což však vede k deformaci povahy daného vztahu i ke změně pracovních podmínek v důsledku narušení důvěry mezi ním a zaměstnavatelem. A proto mezi povinnosti soudů v rámci tohoto řízení proto náleží i povinnost zkoumat okolnosti, které jeho podání předcházely, a za situace, kdy zde existuje "spor o právo", zabývat se i samotnou podstatou tohoto sporu, a to právě za účelem posouzení důvodnosti a tedy i platnosti okamžitého ukončení pracovního poměru. Za tímto účelem musí rovněž provádět dokazování, přičemž však musí vzít v potaz obvyklou důkazní nouzi na straně zaměstnance (prokazování porušení povinnosti zaměstnavatele vyplatit odpovídající mzdu či její část). Břemeno tvrzení ohledně neporušení této povinnosti musí proto primárně tížit zaměstnavatele. Pokud by se soud nezabýval konkrétními okolnostmi rozhodnými pro posouzením důvodnosti a tedy i platnosti okamžitého ukončení pracovního poměru, vykazoval by jeho postup protiústavní deficit v podobě extrémního rozporu použité interpretace předmětného ustanovení s principy spravedlnosti podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

42. Soud má v tomto řízení prokázáno, že žalobkyně jako zaměstnavatel odměňovala řidiče způsobem do jisté míry pro řidiče nepředvídatelným a zcela jistě pro ně nepřezkoumatelným, který zakládala výpočtem podle určených hodinových sazeb tak, že žalovaný se důvodně cítil krácen v situaci, kdy mu za říjen 2024 bylo na mzdě vyplaceno za padesát hodin přesčasů navíc oproti standardním přesčasovým hodinám o cca 2 000 Kč, kdy navíc z jeho výplatní pásky dlouhodobě nebyl stav určení výše mzdy za základní pracovní dobu a za přesčasy vůbec zjistitelný. Sama účetní vypověděla, že uvedená sazba zahrnovala i diety, prémie že žalovaný i přes přesčasy přiznané neměl a standardně je přiznává dispečink a zaměstnavatel může podle interních pravidel mzdu navýšit oproti tomu, co si spočítali podle sazeb ve výkazu. Jaká interní pravidla to jsou, účetní neuvedla, lze tak dovodit, že šlo o rozhodnutí jednatele žalobkyně. Zaměstnanci podle účetní nemohou vědět, kolik přesně dostanou, protože to počítá žalobkyně, co dostanou navíc, je její věc (v podrobnostech bod 34. odůvodnění rozsudku). Zde soud dává za pravdu žalovanému v tom, že odměňování musí být z pohledu žalovaného transparentní a mezi stranami pevně sjednané a že skutečnost, zda zaměstnanec dostane řádně zaplaceno za veškerou přesčasovou práci, nemůže záviset na libovůli zaměstnavatele.

43. Soud má za to, že nelze klást žalovanému k tíži to, že je „formalistický“, že peníze dostal a podle výpočtu předloženého žalobkyní byl jeho zákonný nárok podle , Anonymizováno, zcela uspokojen, jen to bylo rozloženo do prémií a věrnostního osobního ohodnocení. Soud se neztotožňuje se závěrem žalobkyně a její účetní, že věrnostní osobní ohodnocení lze užívat na pokrytí odměny za přesčasy a je nenárokovou složkou mzdy v situaci, že žalovaný objektivně splňuje podmínky k jeho výplatě. Z dokazování vyplynulo, že výše tohoto osobního ohodnocení je vázána na dobu odpracovanou v pracovním poměru u žalobkyně, kdy žalovaný měl nárok na 5 000 Kč, které byly kráceny pouze stejným způsobem jako základní mzda v závislosti na odpracovaném fondu pracovní doby v daném měsíci. Pokud tedy žalovaný odpracoval základní pracovní dobu či její část, dostával celé osobní ohodnocení 5 000 Kč či jeho poměrnou část, nevázaně na odpracované přesčasy. Žalovaný pak zcela důvodně očekával, že když odpracoval o 50 hodin navíc oproti běžným přesčasům, když jel do Portugalska a Švýcarska, kde, jak tvrdila sama žalobkyně, je náročnější činnost související s přepravou mimo Evropskou unii, bude za to odměněn odpovídajícím způsobem, tedy vyšší mzdou (viz shora citované ustanovení § 109 zákoníku práce). Žalobkyně v řízení nejprve vůči soudu tvrdila, že nevede evidenci, pak sporovala žalovaným předložený systém evidence pracovní doby , Anonymizováno, s tím, že není vypovídající a je řidiči zkreslován, následně změnila tvrzení po upozornění soudu na břemeno tvrzení a břemenodůkazní, kdy porovnáním zákonného nároku podle , Anonymizováno, a výplatních pásek, na jejichž základě byl žalovaný odměňován, dospěla k závěru, že byl žalovaný přeplácen ve vztahu k jednotlivým zákonným nárokům vzhledem k odpracovaným přesčasům. Soud sice rozumí tomu, že u řidičů mezinárodní kamionové dopravy obecně dochází k počtu odpracovaných přesčasů, které převyšují limit zákoníku práce, ovšem má za to, že mezi účastníky o systému odměňování a odměňování přesčasů musí panovat shoda. Dokud mají zaměstnanci za to, že jsou odměňování v závislosti na odpracovaném čase, neozývají se a neřeší záležitosti radikálně a už vůbec ne v pracovněprávních sporech u soudu. V daném případě se odměňováním řidičů zabýval i inspektorát bezpečnosti práce a v závislosti na jeho závěrech žalobkyně upravovala systém odměňování za přesčasy tak, aby oficiálně vyhověla odměňování za přesčasy, kdy zavedla paušál 33 hodin a měsíčních 9 000 Kč. Podle výplatních pásek pak žalovanému vyplácela další položky formou prémií, příplatků za přesčasy, přesčasů a dále i příplatky za svátek a ostatní příplatky. Soud má za to, že mezi účastníky je výkon práce nesporný tak jak byl v systému , Anonymizováno, zaznamenán, když toto nebylo žalobkyní po změně jejího procesního stanoviska již sporováno. Podle účastníků bylo v říjnu odpracováno 94,75 hodin přesčasů a na hrubé mzdě mělo jít o přeplatek 542,27 Kč od žalobkyně, přičemž ale o mnohem nižší čas přesčasů byly vypláceny mnohem vyšší hrubé mzdy, například za květen 14 222,92 Kč, za červenec 6 141,86 Kč, za srpen 8 017 Kč, kdy v září to bylo 2 820 Kč za 52 hodin při čerpané dovolené a v říjnu už jen 542,27 Kč. Soud má za to, že odpracování téměř 271 hodin v měsíci se základním fondem pracovní doby v rozsahu 184 hodin, lze považovat za důvod pro vyplacení prémií, i když žalobkyně v závěrečném návrhu tvrdí, že poskytnutí plnění ve formě prémií by u žalovaného za říjen 2024 postrádalo jakékoliv racionální opodstatnění, neboť nevykonával práci nad rámec svých běžných pracovních povinností, nedosahoval mimořádných pracovních výsledků ani se jinak nezasloužil o nadstandardní přínos pro žalobkyni a nelze tak hovořit o splnění předpokladů pro vznik nároku na prémie ve smyslu motivační složky mzdy poskytovanou žalobkyní nad rámec základní mzdy.

44. Soud nesporuje, že obecně měl žalovaný žalobkyni oznámit svůj nesouhlas s výší mzdy za odpracované přesčasy a požadovat po ní nápravu, takový postup by byl žádoucí a standardní, zvlášť v situaci, kdy by žalovaný chtěl u žalobkyně pracovat nadále. Přesto ovšem nelze poskytnout žalobkyni ochranu při zjevném zneužití práva a soud na způsob odměňování žalovaného nahlíží jako na neodpovídající legitimnímu očekávání žalovaného ohledně výše mzdy ve vztahu k odvedené práci. Je rozdíl mezi odměnou za provedenou práci v rozsahu odpracovaných hodin a nenárokovými příplatky, kterými žalobkyně podle svých tvrzení dokrývá uvedenou část mzdy a to do jisté míry dle vlastního uvážení, kdy tyto částky měly u žalovaného sestupnou tendenci a to velmi sestupnou, zvlášť v posledních měsících. Postavení žalobkyně podle zákoníku práce je výrazně více zatíženo povinností plnění předpisů, přičemž základní zásady zákoníku práce a pracovního práva jako takového poskytují zaměstnancům ochranu a to mimo jiné i v tom, že mají být odměňováni odpovídajícím způsobem za provedenou práci. V daném případě má soud za to, že nemůže žalobě vyhovět právě s ohledem na to, že by tím poskytl žalobkyni ochranu v rozporu se zásadami ochrany zaměstnanců. Soud navíc věrnostní ohodnocení vzhledem k jeho charakteru u žalobkyně považuje za nárokovou složku mzdy s ohledem na objektivně odpracovanou dobu žalovaného u žalobkyně, takto ostatně vyzněla i shodná tvrzení, že po odpracování pěti let mají zaměstnanci tuto složku pravidelně přiznávánu.

45. Co se týče žalobkyní vznesené námitky neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaného, soud úkon považuje za platný vzhledem k tomu, že byl učiněn z datové schránky žalovaného jako osoby, byť nebyl formálně podepsán elektronicky. Je sice pravdou, že samotný úkon nebyl elektronicky podepsán a že byl zaslán z datové schránky žalovaného jako podnikajícífyzické osoby, ovšem tyto skutečnosti nelze přeceňovat směrem k formalismu. Po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby měl několik datových schránek, jednu jako fyzická osoba, jednu jako podnikající, když stále jde o jednu a tutéž osobu, kdy navíc sama žalobkyně z úkonu jako takového vycházela, že byl učiněn, kdy se snažila zvrátit jeho následky svým bezprostředním chováním a i podáním žaloby a námitku neplatnosti vznesla až v rámci písemného závěrečného návrhu. Soud vychází z občanskoprávní zásady, že na úkon je třeba hledět spíše jako na platný než neplatný v okamžiku, kdy se jedná o nějakou formální náležitost. Žalovaný úkon učinil, žalobkyni byl doručen a do své datové schránky má přístup žalovaný, protože jde o jeho vlastní schránku. Dovodit tak závěr o neplatnosti by vedlo k absurdnímu výkladu.

46. Soud má za to, že v daném případě nelze striktně s ohledem na skutkové okolnosti případu trvat na tom, že žalovaný měl žalobkyni před okamžitým zrušením pracovního poměru vyzvat k doplacení mzdy a případně se doplacení domáhat soudně a dále u žalobkyně pracovat, a pokud tak neučinil, že je tento jeho úkon neplatný. Soud nemůže žalobkyni poskytnout vyhověním žalobě soudní ochranu, když bylo prokázáno, že žalobkyně dlouhodobě a vědomě nejedná v souladu s právní úpravou odměňování, jak je výše podrobně rozvedeno. Soud proto žalobu zamítl.

47. Pro úspěch žalovaného ve věci mu soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení. Konkrétně pak ve výši odměny za zastoupení ve věci advokátem stanovené podle advokátního tarifu za 14 hlavních úkonů právní pomoci po 3 700 Kč, 12 x režijní paušál 450 Kč, 20 náhrad za ztrátu času cestou ke čtyřem jednáním po 100 Kč a cestovné celkem 860 Kč ke čtyřem jednáním soudu z , adresa, do Chrudimi a zpět osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6,27 litrů nafty na 100 km v ceně 34,70 Kč/l při ujetých celkem 530 km a amortizačním koeficientu 5,80 Kč/km ke všem jednáním a zpět dohromady celkem 4 227,10 Kč. Celkovou náhradu nákladů řízení 65 327 Kč je žalobkyně povinna nahradit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o.s.ř.).