4 C 204/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 46 354,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.478,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 27.876,04 Kč s úrokem z prodlení 0,5 % denně z částky 30.403,61 Kč od 5.5.2025 do zaplacení a s náklady, spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200, -- Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne 18.2.2025 smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobce zdůraznil, že žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel, smlouva se tak neřídí zákon o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy poskytl žalobce žalovanému účelový úvěr na nájemné ve výši 25.000,-- Kč s tím, že žalovaný měl úvěr splatit v 6 měsíčních splátkách po 6.080,64 Kč splatných vždy do 18. dne kalendářního měsíce počínaje 18.3.2025. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11.483,84 Kč. Celkem tak měl žalovaný zaplatit částku 36.783,84 Kč. Žalovaný úvěr řádně nehradil, celý dluh se tak stal splatným dne 4.5.2025. S ohledem na prodlení žalovaného požaduje po něm žalobce též náklady na upomínání a smluvní pokutu. Celkově se jedná o částku 46.354,61 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, žalovaný proti němu podal odpor. Namítal, že úvěr byl čerpán v době jeho aktivní závislosti na hraní hazardních her. Dobrovolně v této souvislosti podstoupil léčbu v Psychiatrické nemocnici v , Anonymizováno, . Na vyřešení své dluhové situace spolupracuje s neziskovou organizací , právnická osoba, . Úvěr měl být čerpán na úhradu nájemného, nicméně žalovaný hradí nájemné pouze na adrese svého bydliště, nemá žádnou podnikatelskou provozovnu. Z toho je zřejmé, že úvěr nebyl čerpán za účelem podnikání, ale na úhradu osobního závazku. Žalovaný proto nebyl v postavení podnikatele, ale v postavení spotřebitele. Žalobce účel využití úvěru nijak neověřoval. V tomto směru žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému na jeho běžný nikoli podnikatelský účet, ten ani nemá zřízen. Dále žalovaný poukázal na to, že smlouva je s ohledem na výši úroku a kumulaci sankčních ustanovení v rozporu s dobrými mravy, tudíž neplatná. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil částku 6.521,43 Kč, má tak povinnost vrátit žalobci 18.478,57 Kč. S ohledem na svoje finanční možnosti žádal o rozložení plnění do měsíčních splátek po 500,-- Kč.

3. Žalobce ve své replice nesouhlasil s tím, že by žalovaný byl v postavení spotřebitele. Žalobce poskytuje úvěru pouze podnikatelům – fyzickým osobám pro podnikatelské účely. To je patrné i z jeho internetových stránek. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že vystupuje jako podnikatel a že žádá úvěr na podporu a rozvoj podnikání. Žalobce pak nijak žalovaného nenabádal, aby si u něj vzal úvěr. Pokud nyní žalovaný tvrdí, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, pak tím uvedl žalobce v omyl. Žalobce dále odmítl, že by smlouva byla v rozporu s dobrými mravy.Zjištěné skutečnosti4. Mezi účastníky, žalobcem jako úvěrujícím, žalovaným jako úvěrovaným, byla uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva je označena jako „smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Žalovaný je označen mj. identifikačním číslem osoby a jako místo podnikání je uvedena adresa , adresa, . Jako účel úvěru je uvedeno nájemné. Celková výše úvěru 25.000,-- Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru 11.483,84 Kč. Počet splátek úvěru je šest, a to po 6.080,64 Kč. Ve smlouvě jsou pak další ustanovení upravující náklady případného vymáhání, dále ustanovení týkající se sankcí v případě porušení smlouvy.

5. V žádosti o poskytnutí úvěru je uveden čistý měsíční příjem žalovaného 47.700,-- Kč a dále to, že má měsíční závazky u nebankovních poskytovatelů ve výši 2.000,-- Kč.

6. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 6.521,43 Kč (potvrzení o platbách).

7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu.

8. Podle dohody o mzdě měl žalovaný od ledna 2025 pobírat základní měsíční mzdu ve výši 48.000,-- Kč.

9. Žalovaný byl zapsán do Rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách (sdělení Ministerstva financí ČR ze dne 25.6.2025).Právní posouzení10. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě žalobce poskytl žalovanému částku 25.000,-- Kč. Podstatou sporu bylo posoudit, zda tato smlouva je skutečně smlouvou uzavřenou s žalovaným jako podnikatelem nebo zda se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Toto posouzení je zásadní zejména z toho důvodu, že pokud by se jednalo o spotřebitelskou smlouvu o úvěru, pak by se na žalobce vztahovala povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Uzavřená smlouva o úvěru se tváří jako smlouva uzavřená s podnikající fyzickou osobu v rámci její podnikatelské činnosti. Nicméně jde pouze o vnější zdání. Jak vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu ČR (konkrétně usnesení ze dne 15.1.2025, č.j. 20 Cdo 2852/2024-453), souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Přesně o takovou situaci jde v souzené věci. Smlouva je označená jako smlouva na podporu a rozvoj podnikání (bez bližší specifikace) a žalovaný jako dlužník je označen i svým identifikačním číslem a místem podnikání. Jako účel úvěru je uvedeno nájemné, výše úvěru pak čni 25.000,-- Kč. Již z tohoto lze dovozovat pochybnosti o charakteru úvěru. Předně pokud si žalovaný bral úvěr na podporu podnikání a jako účel úvěru je uvedeno nájemné ve výši 25.000,-- Kč, pak se nutně vnucuje otázka, jestli se skutečně jedná o podporu podnikání. Oněch 25 tis Kč se totiž pro podporu podnikání jeví jako částka velmi nízká, která by pokryla tak maximálně jeden možná dva měsíční nájmy. Žalobce jako poskytovatel úvěru si každopádně v tomto případě měl vyžádat od žalovaného bližší specifikaci onoho nájemného – stačilo by doložit příslušnou smlouvu o nájmu nebytových prostor. Žalobce však žádnou iniciativu v tomto směru nevyvinul, spolehl se pouze na to, co žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a co odsouhlasil ve smlouvě. Elementární míra odborné péče na straně žalobce jakožto profesionála je však nutná. Pochybnosti jsou o to větší, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem 47.700,-- Kč čistého. Opět se nabízí otázka – proč by si podnikatel dosahující takového příjmu bral vysoce úročený úvěr splatný během půl roku na pokrytí jednoho či dvou nájmů, které přitom představují polovinu jeho čistého měsíčního příjmu. Jediná možná seriózní odpověď zní, že jde o osobu, která je ve velkých finančních problémech.

12. Soud tak má za to, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na smlouvu o úvěru uzavřenou se spotřebitelem. To, že žalobce údajně poskytuje úvěry pouze fyzickým osobám podnikajícím, na věci nic nemění. Žalobce má zkoumat, jestli je úvěr opravdu poskytnut pro podnikatelský účel. Nestačí přitom pouze ověřit, že úvěrovaný má např. živnostenské oprávnění. I podnikatel může být spotřebitelem, záleží na vždy na charakteru společenského vztahu. V daném případě žalobce neměl nijak ověřeno, že úvěr je poskytován opravdu pro podnikatelské účely, naopak zde byly zjevné známky toho, že tomu tak není. Žalovaný pak v řízení prokázal, že úvěr nebyl využíván pro podnikatelské účely, neměl pronajatou žádnou provozovnu, kde by platil nájemné, což měl být účel úvěru. Na takovou úvěrovou smlouvu je pak třeba aplikovat ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tak měl ověřit úvěruschopnost žalovaného, tedy porovnat jeho příjmy a výdaje. To však žalobce neučinil, příjmy nepřezkoumával a výdaje nehodnotil vůbec. Za tohoto stavu je smlouva o úvěru absolutně neplatná Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalobce poskytl žalovanému částku 25.000,-- Kč, žalovaný zaplatil částku 6.521,43 Kč, rozdíl ve výši 18.478,57 Kč je povinen žalovaný žalobci doplatit. V této části proto bylo žalobě vyhověno. Na žádné další platby nemá žalobce nárok, ve zbytku proto byla žaloba zamítnuta.

13. Pokud jde o splatnost, žalovaný nejprve žádal o možnost dluh splácet, následně u jednání prohlásil, že je schopen dluh splatit jednorázově. Proto byla lhůta splatnosti určena standardně podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měl větší úspěch ve věci, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, nicméně náklady řízení nepožadoval.