8 C 205/2015

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl v senátě složeného z předsedy JUDr. Antonína Libry a přísedících Jana Sodomky a Dany Velínské ve věci žalobce: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem adresa žalobkyně zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem v  obec , ulice a číslo , proti žalovanému: ; název žalované , se sídlem adresa žalobkyně a žalované zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem v  obec , ulice a číslo o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru, které učinil žalovaný vůči žalobkyni jako zaměstnanci, datované 10. 8. 2015 a doručené žalobkyni 11. 8. 2015, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení částkou 16. 000 - Kč do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], náměstí [anonymizována tři slova].

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u soudu dne 5. 10. 2015 domáhala určení, že okamžité zrušení jejího pracovního poměru k žalovanému, které jí bylo doručeno 11. 8. 2015 je neplatné. Uvedla, že se v listopadu 2015 dozvěděla, že jí žalovaný dal výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce. S tím ale nesouhlasila, proto žalovanému podle § 69 odst. 1 zákoníku práce oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání a podala žalobu na určení neplatnosti výpovědi, která jí byla dána v době, kdy byla v pracovní neschopnosti. Po skončení pracovní neschopnosti ji žalovaný jednostranně přeřadil na jinou práci označenou jejím druhem jako„ zřízenec kulturních zařízení, PT-3“. S tím žalobkyně nesouhlasila, což žalovanému sdělila dopisem ze dne 28. 6. 2015. Žalovaný dne 11. 8. 2015 doručil žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru, protože se po převedení na jinou práci po skončení pracovní neschopnosti do práce nedostavovala. Protože žalobkyně výpověď z pracovního poměru, kterou jí dal žalovaný podle § 52 písm. g) zákoníku práce považuje za neplatnou, neměl žalovaný ani možnost podle § 41 odst. 2 písm. a) zákoníku práce převést žalobkyni na jinou práci a odmítnutí jejího výkonu žalobkyní nelze hodnotit jako porušení pracovní kázně, pro které by bylo možno okamžitě zrušit její pracovní poměr. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že v paralelním řízení bylo určeno, že uvedená výpověď, kterou jí žalovaný dal podle § 52 písm. g) zákoníku práce, byla určena neplatnou. Dále doplnila, že ani druhý důvod, pro který byla převedena na jinou práci, nebyl dán, protože nedošlo ke změně kvalifikačních předpokladů pro výkon práce, která byla sjednána v její pracovní smlouvě.

2. Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou projevil nesouhlas a uvedl, že napadené okamžité zrušení pracovního poměru bylo po právu.

3. Z pracovní smlouvy, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným 1. 12. 1988, soud zjistil, že pracovní poměr žalobkyně k žalovanému trvá od 1. 12. 1988, kdy jako druh práce byla sjednána práce průvodce v žalovaném muzeu, které bylo také určeno jako místo výkonu práce.

4. Z dohody ze dne 22. 6. 1990 soud zjistil, že účastníci ujednali změnu shora uvedené pracovní smlouvy a s účinností od 1. 7. 1990 byl jako druh práce žalobkyně u žalovaného sjednána práce odborného restaurátora – konzervátora a byl sjednán popis této práce.

5. Z výpovědi ze dne 23. 10. 2013 soud zjistil, že žalovaný uvedeného dne dal žalobkyni výpověď podle § 52 písm. g).

6. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum], rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 9. 2018, [anonymizováno] [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum] a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 7. 2019, č.j. [číslo jednací], kterým bylo dovolání žalovaného odmítnuto, soud zjistil, že bylo soudem určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou dal žalovaný žalobkyni 23. 10. 2013 podle § 52 písm. g) zákoníku práce je neplatná.

7. Z protokolu o seznámení žalobkyně s převedením na jinou práci ze dne 19. 6. 2015 soud zjistil, že uvedeného dne žalovaný žalobkyni oznámil, že jí přeřadil na práci zřízence v kulturních zařízeních – PT3-dohled a zajišťování provozu při samostatných prohlídkách návštěvníků, a to v důsledku skutečnosti, že žalobkyně dostala výpověď podle § 52g zákoníku práce a dále že pozbyla předpokladů pro vykonávání dosavadní práce na pozici restaurátora, ke které je vyžadována licence ministerstva kultury ČR. Z protokolu je zřejmé, že žalobkyně s převedením nesouhlasí a odmítla protokol podepsat.

8. Z přípisu žalobkyně žalovanému opatřeného prezenčním razítkem žalovaného z 22. 6. 2015 soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně sdělila žalovanému, že s přeřazením na jinou práci nesouhlasí a žádá o přidělování práce restaurátora v sjednané pracovní smlouvě.

9. Z přípisu žalovaného ze dne 22. 6. 2015 bez doložení doručení žalobkyni soud zjistil, že uvedeného dne žalovaný žalobkyni sdělil, že pro práci restaurátorky nemá odpovídající kvalifikaci, a protože jí byla dána výpověď podle § 52g zákoníku práce, je oprávněn ji převést na jinou práci a že neomluvená absence bude považována za porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem a může to být důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru. Tímto přípisem žalovaný nevyjádřil svoji ochotu přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy.

10. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 10. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobkyně k němu pro závažné porušování pracovních povinností, které vyplývají z právních předpisů pro žalobkyní vykonávanou práci, a to konkrétně z toho důvodu, že žalobkyně, která byla v době od 23. 10. 2013 do 18. 6. 2015 v dočasné pracovní neschopnosti se od 20. 6. 2015 bez řádné omluvy nedostavovala do zaměstnání. Žalovaný zde uvedl, že po skončení pracovní neschopnosti 19. 6. 2015 byla žalobkyně převedena na jinou práci podle § 41 odst. 2 pím. a),c) zákoníku práce, tedy proto, že jí byla dána výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce a pro rekonstrukci dílny, kdy dílna byla vybavena přístroji vzešel požadavek na vyšší kvalifikaci žalobkyně, tedy práce restaurátora a je třeba licence Ministerstva kultury ČR, kterou žalobkyně nemá. Z dodejky k této listině soud zjistil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyni bylo doručeno 11. 8. 2015.

11. Z přípisu žalobkyně ze dne 17. 8. 2015 a podacího lístku k této listině soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně žalovanému oznámila, že nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru a trvá na tom, aby ji žalovaný i nadále zaměstnával a přiděloval jí práci podle pracovní smlouvy.

12. Ze zprávy Ministerstva kultury ČR ze dne 10. 1. 2020 soud zjistil, že pokud se nejedná o restaurování kulturních památek, nejsou kvalifikační předpoklady stanoveny obecně závazným pracovním předpisem. Předměty, které jsou ve sbírkách muzeí a galerií nebo se jedná o předměty kulturní hodnoty, mohou restaurovat například zaměstnanci v pracovním poměru k příspěvkové organizaci bez toho, že by kvalifikační předpoklady pro tuto práci byly stanoveny obecně závazným právním předpisem.

13. Ze zprávy Ministerstva kultury ČR ze dne 21. 5. 2020 soud zjistil, že loutky v [anonymizována tři slova] v [obec] nejsou kulturními památkami, jsou sbírkovými předměty a jako takové je mohou restaurovat i osoby bez povolení Ministerstva kultury ČR. Pokud se ale jedná o restaurování na základě živnostenského zákona, jedná se o živnost vázanou a živnostenský zákon v tom případě má požadavky na odbornou způsobilost. Na zaměstnance v pracovním poměru v muzeu se ale požadavky živnostenského zákona nevztahují.

14. Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin při plnění pracovních úkolů nebo porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů, které se vztahují k jím vykonávané práci, a to zvlášť hrubým způsobem (§ 55 odst. 1 zákoníku práce).

15. Zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci, dal-li zaměstnanci výpověď z důvodů uvedených v § 52 písm. f) a písm. g) zákoníku práce nebo pozbyl-li zaměstnanec dočasně předpoklady stanovené zvláštními právními předpisy pro výkon sjednané práce, avšak v tomto případě nejdéle celkem na 30 pracovních dnů v kalendářním roce (§ 41 odst. 2 písm. a) c) zákoníku práce)

16. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 1988 od tohoto dne zaměstnankyní žalované. Nejprve byl sjednán jako druh její práce„ průvodce“, s účinností od 1. 7. 1990 byl druh práce dohodou změněn na„ odborný restaurátor, konzervátor“. Dne 23. 10. 2013 dal žalovaný žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Přípisem ze dne 24. 12. 2013, který byl žalovanému doručen 30. 12. 2013 žalobkyně žalovanému oznámila, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na tom, aby ji žalovaný dále zaměstnával. Žalobkyně byla od 23. 10. 2013 do 18. 6. 2015 v dočasné pracovní neschopnosti, což odpovídá shodnému tvrzení účastníků řízení. Od 19. 6. 2015 žalovaný žalobkyni převedl na jinou práci označenou jako„ zřízenec v kulturních zařízeních – PT3“ – dohled a zajišťování provozu při samostatných prohlídkách návštěvníků, a to z důvodů výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce a pozbytí předpokladů pro výkon dosavadní práce. Dne 22. 6. 2015 žalobkyně žalovanému sdělila, že s převedením na jinou práci nesouhlasí a požádala o přidělování práce podle pracovní smlouvy. Potvrdila, že převedení na jinou práci jí bylo oznámeno 19. 6. 2015. Výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dne 23. 10. 2013 podle § 52 písm. g) zákoníku práce byla rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který byl potvrzen odvolacím Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] určena neplatnou a dovolání žalovaného bylo Nejvyšším soudem ČR jeho usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] odmítnuto. S ohledem na to, že neplatná výpověď nemůže mít právní účinky, a to ex tunc je zřejmé, že převedení žalobkyně na jinou práci od 19. 6. 2015 učiněné podle § 41 odst. 2, písm. a) zákoníku práce je neplatné pro rozpor se zákonem. Převedení žalobkyně na jinou práci z důvodu ztráty kvalifikačních předpokladů pro výkon práce sjednané v roce 1990 soud shledal též nedůvodným. Převedení zaměstnance na jinou práci jednostranným rozhodnutím zaměstnavatele lze pouze s taxativních důvodů uvedených v zákoně. Zákoník práce ve svém § 41 odst. 2 písm. c) jako důvod převedení na jinou práci uvádí dočasnou ztrátu předpokladů stanovených pro výkon sjednané práce zvláštními právními předpisy, a to pouze na dobu 30 pracovních dnů v kalendářním roce. Rozhodnutí žalovaného o převedení žalobkyně na jinou práci bylo trvalou změnou pracovní smlouvy. Už z toho důvodu je převedení žalobkyně na jinou práci neplatné. V přípisu ze dne 10. 8. 2015, kterým žalovaný hodlal zrušit okamžitě pracovní poměr žalobkyně k němu, žalovaný jako důvod zrušení pracovního poměru žalobkyně uvedl i nesplňování kvalifikačních předpokladů žalobkyně k výkonu sjednaného druhu práce odborného restaurátora – konzervátora s ohledem na vybavení dílny přístroji a z toho důvodu potřebu zvýšení kvalifikačních nároků na tuto práci s tím, že tuto práci musí vykonávat restaurátor s licencí Ministerstva kultury ČR na restaurování textilu. Dotazem na Ministerstvo kultury ČR soud zjistil, že předměty, který nejsou kulturními památkami, mohou restaurovat například zaměstnanci v pracovním poměru k muzeu jako příspěvkové organizaci bez toho, že by kvalifikační předpoklady pro tuto práci byly stanoveny obecně závazným právním předpisem. Dále uvedené ministerstvo potvrdilo, že loutky v [anonymizována tři slova] v [obec] nejsou kulturními památkami. Jsou sbírkovými předměty a jako takové je mohou restaurovat i osoby bez povolení Ministerstva kultury ČR podle § 14a zákona číslo 20/1987 Sb., tedy i zaměstnanci muzea, na které se nevztahují ani požadavky na jejich odbornou způsobilost. Pokud by ale restaurování bylo realizováno prostřednictvím živnostníka, muselo by jít o živnost vázanou s požadavkem na odbornou způsobilost. Žalobkyni tak měla být přidělována práce podle její pracovní smlouvy ve znění dohody ze dne 22. 6. 1990, tedy práce odborného restaurátora – konzervátora. Žalobkyně o přidělování této práce svým přípisem ze dne 22. 6. 2015 žalovaného žádala. Bylo nesporné, že žalovaný výkon této práce žalobkyni neumožnil, trval na výkonu práce, na kterou žalobkyni převedl, kterou ale žalobkyně nebyla povinna vykonávat. O tom svědčí i skutečnost, že od 19. 6. 2015 žalobkyni nevyzval k nástupu do práce a neprojevil ochotu sjednanou práci žalobkyni přidělovat. [obec] toho přímo 11. 8. 2015 přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobkyně, protože žalobkyně nenastoupila do práce, kterou ji převedením na jinou práci určil. K nástupu do práce k výkonu práce restaurátora – konzervátora ale jak bylo uvedeno žalovaný žalobkyni po 19. 6. 2015 nevyzval ani ji nesdělil, že takovou práci (byť mimo pracoviště, o kterém tvrdil, že má novou výbavu, pro kterou je vyšší kvalifikaci) je ochoten jí přidělovat. Proto nemohlo být ani porušením povinností vyplývajících z pracovního poměru, když žalobkyně za této situace se do práce nedostavovala. Toto stanovisko soudu odpovídá i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR, například jeho rozhodnutí ze dne 16. 6. 2016 ve věci [spisová značka]. Soud je toho názoru, že za těchto prokázaných okolností bylo okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně k žalovanému učiněné 11. 8. 2015 nedůvodné a tedy neplatné, což tímto rozsudkem určil. Dále je třeba uvést, že žalobkyně po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalovanému sdělila, že trvá na zaměstnávání a přidělování práce podle pracovní smlouvy.

17. Pro plný úspěch žalobkyně ve věci jí soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku 2. 000 - Kč a nákladů na zastoupení ve věci advokátem za pět hlavních úkonů právní pomoci po 2. 500 - Kč a 5x režijní paušál 300. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatit přímo do rukou zástupce žalobkyně.