18 C 107/2020

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka , narozené Datum narození účastníka bytem Adresa účastníka zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o vyklizení

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení a dále neužívání vodohospodářské infrastruktury, která je tvořena:- prameništěm pitné vody v katastrálním území obce , adresa, na pozemcích parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , síť vodovodního podzemního potrubí, které v drenážní vrstvě přivádí pitnou vodu do zásobníků v budově čerpací stanice umístěné na pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ,- budovou čerpací stanice, zastavěná plocha 45 m2, umístěná na pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , ve které je umístěn betonový zásobník o objemu 20 m3, technologická část je osázená čerpadly, která čerpají vodu výtlačným potrubím do , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,- výtlačným potrubím vedeném přes pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /1, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a dále přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ,- , Anonymizováno, , Anonymizováno, o objemu 200 m3, nacházejícím se na pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , tento zásobuje vodou spádový vodovodní řád vodovodní větví, která zásobuje areál živočišné výroby v délce přibližně 1630 m, větev končí v občerstvení Jája, jedná se o liniovou stavbu z větší části pod komunikací umístěné na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a dále umožnění žalobkyni nerušený výkon jejího vlastnického práva, se zamítá.

II. Žalobkyně a vedlejší účastnice jsou povinny zaplatit, společně a nerozdílně, žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 24 866 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobním návrhem ze dne 7. 4. 2020 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit a předat žalobkyni k nerušenému užívání tzv. vodohospodářskou infrastrukturu specifikovanou výše ve výrokové části tohoto rozsudku. Žalobkyně vlastnictví k této vodohospodářské infrastruktuře nabyla, když v roce 2006 v rámci exekuce vedené proti společnosti , právnická osoba, . vydražila areál bývalého jednotného zemědělského družstva v , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ). Právě toto družstvo v osmdesátých letech minulého století vodohospodářskou infrastrukturu vybudovalo, a to za účelem toho, aby do areálu družstva byla přivedena voda a byla tak v tomto směru pokryta potřeba tohoto družstva při provozování jeho zemědělské činnosti. Tato vodohospodářská infrastruktura je však neoprávněně užívána žalovaným, který se prohlašuje za jejího vlastníka. Odvolává se přitom na kupní smlouvu, kterou uzavřel v roce 2010 se společností , právnická osoba, ., kterou měla tato společnost na jeho osobu vlastnické právo k vodohospodářské infrastruktuře převést. Společnost , právnická osoba, . však v roce 2010 nemohla toto vlastnické právo na žalovaného převést, když již od roku 2006 jí toto vlastnické právo k vodohospodářské infrastruktuře nesvědčilo (v důsledku exekuce vedené na její majetek v rámci, které přešlo vlastnické právo na žalobkyni). Žalovaný se tak nikdy vlastníkem této infrastruktury nestal. Pokud žalovaný v následujícím období inkasoval za dodávky vody uskutečňované prostřednictvím této infrastruktury nějaké platby, činil tak neoprávněně. Žalovaný tedy nejenom že brání žalobkyni vodohospodářskou infrastrukturu užívat, ale dokonce se na její úkor bezdůvodně obohacuje.

2. Vedlejší účastnice pak v řízení vystupuje proto, že část vodohospodářské infrastruktury vede přes pozemek v jejím vlastnictví a ta má tak zájem na tom, aby bylo vyjasněno, kdo je jejím skutečným vlastníkem.

3. Žalovaný žalobní požadavek žalobkyně odmítl. Vodohospodářskou infrastrukturu, tak jak ji označila žalobkyně, považuje za svoje vlastnictví, které na jeho osobu kupní smlouvou převedla v roce 2010 společnost , právnická osoba, ., která tuto vodohospodářskou infrastrukturu do té doby užívala, když m.j. jejím prostřednictvím zajišťovala dodávky pitné vody domácnostem v obcích , adresa, . Toto zásobování se dělo za úplatu, přičemž až do roku 2021 byla jedním z odběratelů i žalobkyně. Od počátku, co byla vodohospodářská infrastruktura vybudována, tak tato sloužila pro účely zásobovaní vodou nejenom tehdejšího , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, a následně , právnická osoba, ., ale i obyvatel sousedních obcí. V případě této vodohospodářské infrastruktury se tak nejednalo o nedílnou část areálu bývalého jednotného zemědělského družstva v , Anonymizováno, , tedy také nemohla být žalobkyní v roce 2010 vydražena a ta se proto její vlastnicí nestala. Naopak vlastnictví zůstalo zachováno společnosti , právnická osoba, . a nic nebránilo tomu, aby v roce 2010 bylo touto společností převedeno na žalovaného, který skutečně od té doby tuto infrastrukturu jako vlastník užívá.

4. Následně účastníci snášeli do řízení řadu tvrzení a argumentů na podporu svých závěrů stran právní povahy vodohospodářské infrastruktury a jejího případného vydržení žalovaným, když ovšem o samotné podstatě této vodohospodářské infrastruktury sporu nebylo. Tedy účastníci byli za jedno stran její stavebně technické povahy, jejího trasování, jakož i pozemků, přes které byla historicky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, vybudována (tedy i závěru o jejím pevném spojení s pozemky a její nepřenositelnosti z místa na místo a využití jinde). Nesporné pak bylo i užívání této infrastruktury, jak původním družstvem, tak jeho nástupci, jakož i skutečnost, že infrastruktura byla využívána k dodávkám pitné vody i pro domácnosti v jejím okolí.

5. Jelikož žalobkyně i žalovaný odvozují svoje vlastnické právo k vodohospodářské infrastruktuře od majetkových dispozic, ke kterým docházelo v roce 2006 a 2010 je zřejmé, že na vodohospodářskou infrastrukturu je třeba nahlížet prizmatem právní úpravy platné v době, kdy tato infrastruktura vznikla a kdy k dispozicím s touto infrastrukturou docházelo, tedy zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník).

6. V zásadě tak mohly nastat čtyři odlišné situace. Buď mohlo být na infrastrukturu nahlíženo jako na samostatnou věc, která je i samostatným předmětem právních vztahů (argumentace žalovaného). Nebo mohla být považována ve smyslu § 121 odst. 1 občanského zákoníku za tzv. příslušenství věci hlavní, se kterou je určena, aby byla užívána (argumentace žalobkyně a vedlejší účastnice). V obou případech přitom strany nebyly ale ve sporu o to, že vodohospodářská infrastruktura nebyla nemovitostí, zapisovanou do katastru nemovitostí. Hypoteticky by pak mohlo být uvažováno i o tom, že infrastruktura se stala součástí pozemků, na kterých byla vybudována, případně že se jedná o součást areálu bývalého jednotného zemědělského družstva, anebo dokonce, že se snad může jednat o movitou věc. Aniž by se soud pouštěl do sofistikovaného odůvodňování toho, která z výše uvedených variant v posuzovaném případě nastala (vždy s ohledem na to, že se jedná o záležitost kořenící v osmdesátých letech minulého století, s více či méně nejistým závěrem), věnoval soud pozornost primárně úvaze, zda vůbec, a pokud ano, která z výše uvedených variant by musela nastat, aby žalobkyně mohla být se svým žalobním návrhem úspěšná, tedy že by mohl být učiněn spolehlivý závěr o tom, že jí svědčí vlastnické právo k vodohospodářské infrastruktuře.

7. Žalobkyně přitom existenci svého vlastnické práva odvozuje od průběhu a výsledků exekučního řízení, které bylo v minulosti vedeno proti společnosti , právnická osoba, ., kdy v rámci tohoto exekučního řízení byla soudním exekutorem provedena dražba části majetku této společnosti, přičemž vodohospodářská infrastruktura byla vydražena žalobkyní společně s areálem bývalého jednotného zemědělského družstva v , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ).

8. Exekuce proti společnosti , právnická osoba, . byla nařízena usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 5. 9. 2005 č.j. , spisová značka, . Soudem pověřený exekutor usnesením ze dne 12. 5. 2006 č.j. , spisová značka, nařídil dražební jednání (dražební vyhláška). V dražební vyhlášce byl specifikován předmět dražby jako 16 budov a 35 pozemků konkretizovaných údaji podle katastru nemovitosti s tím, že tyto nemovitosti tvoří jeden funkční celek a budou draženy s příslušenstvím a součástmi jako jeden funkční celek. V následném usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 20. 6. 2006 pak vyplývá, že žalobkyni byl udělen příklep k nemovitostem uvedeným v dražební vyhlášce, avšak tentokráte již bez uvedení toho, že budovy a pozemky byly vydraženy společně s příslušenstvím. Z výše uvedeného je zřejmé, že dražební vyhláška uvádí, že areál je dražen společně s příslušenstvím. Pokud by tedy bylo na vodohospodářskou infrastrukturu nahlíženo jako na toliko příslušenstvím dražených pozemků a budou, pak by jistě mohlo být o přechodu vlastnického práva na žalobkyni uvažováno. Soud však, vycházeje z dobové judikatury, nedospěl k závěru, že se žalobkyně krom v dražební vyhlášce a usnesení o udělení příklepu výslovně uvedených pozemků a budov mohla stát také vlastnicí vodohospodářské infrastruktury, jež by tvořila jeho příslušenství.

9. V poměrech závazkových vztahů (za účinnosti občanského zákoníku), kdy je na věc tvořící příslušenství pohlíženo jako na samostatný předmět právních vztahů bylo opakovaně judikatorně dovozeno (např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. , spisová značka, ), že právní osudy věci hlavní a jejího příslušenství mohou být odlišné. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní je třeba vždy projevit zákonem předepsaným způsobem vůli převést i příslušenství. Nebyla-li vůle převést i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem projevena, příslušenství na nabyvatele věci hlavní nepřechází, když případný opačný názor nebylo možno opřít o žádné zákonné ustanovení. Důsledkem tohoto vlastnictví k věci tvořící příslušenství lze převádět bez současného převodu vlastnictví k věci hlavní, a to bez ohledu na hospodářskou neúčelnost takového rozdělení vlastnictví. Rovněž pak platí, že k převodu nemovitosti, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí a tvoří příslušenství jiné nemovité věci, je nezbytné, aby byla v písemné smlouvě o převodu vlastnictví vyjádřena vůle stran toto příslušenství převést spolu s věcí hlavní, z uvedených důvodů je nutno zkoumat i obsah nabývacího titulu. Jinými slovy přechází příslušenství věci jejím prodejem na nového vlastníka jedině tehdy, je-li prodávajícím vyjádřena vůle toto příslušenství převést. V poměrech exekučního řízení je taková vůle vyjádřena právě tím, že jsou věci tvořící příslušenství jmenovitě uvedeny v dražební vyhlášce (srov. usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 13. 6. 2011 sp. zn. , spisová značka, ). Výše uvedené, aplikované na posuzovaný případ, kdy dražební vyhláška obsahovala toliko dovětek, že dražené pozemky a stavby jsou draženy včetně jejich příslušenství, pak nemůže vést k jinému závěru, že specifikace příslušenství byla uvedena v dražební vyhlášce nedostatečně, resp. že nebylo provedena vůbec. Nehledě pak na rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ze kterého vyplývá, že vlastnické právo nabývá vydražitel k věcem uvedeným ve výroku rozhodnutí o příklepu. V této věci nebylo ve výroku usnesení o příklepu uvedeno žádné příslušenství dražených pozemků a budov, a tak žalobkyně nemohla nabýt vlastnické právo krom dražených pozemků a budov k žádné další věci – vodohospodářské infrastruktuře, a to bez ohledu na to, zda tato vodohospodářská infrastruktura příslušenstvím pozemku a budov byla či nikoliv.

10. S ohledem na to, že není pochyb o tom, že ani pro případ hypotetické situace, kdy by na vodohospodářskou infrastrukturu bylo pohlíženo jako na samostatnou věc (úvahy o tom, že by vodohospodářská infrastruktura tvořila součást pozemků, či že by tvořila součást areálu vydražených pozemků a budov, pak soud odmítl v prvním případě již z důvodu zákonné definice součásti věci, tak jak vyplývá z ustanovení § 120 občanského zákoníku - součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila, přičemž stavba součástí pozemku není, ve druhém případě z důvodu fyzické sounáležitosti a možnosti využití této vodohospodářské infrastruktury i pro jiné nemovitosti, než jen pro žalobkyní vydražené pozemky a stavby), by žalobkyně nemohla být se svým žalobním návrhem úspěšná (opět by zde absentovala výslovná specifikace takovéto věci v dražební vyhlášce a v usnesení o udělení příklepu), pak soud neprováděl žádné další dokazování, a to ani ve směru žalovaným namítaného vydržení vodohospodářské infrastruktury a žalobní návrh bez dalšího zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 866 Kč. Soud se nejprve zabýval tarifní hodnotnou v daném sporu. Dle názoru soudu v dané věci hodnotu věci by bylo možné zjistit jen s nepoměrnými obtížemi v tom směru, že by soud jen pro stanovení výše nákladů řízení musel ustanovit znalce k vyčíslení hodnoty vodohospodářské infrastruktury. Jestliže žalovaný se domáhal, aby za tarifní hodnotu byla považována částka 2 160 000 Kč, když se má jednat o cenu za kterou v roce 2010 žalovaný vodohospodářskou infrastrukturu nabyl, pak takovouto konstrukci tarifní hodnoty soud odmítl. Tato kupní cena byla zaplacena téměř před 15lety, přičemž i s přihlédnutím na shodná vyjádření stran, že vodohospodářská infrastruktura v současné době vykazuje značkou míru opotřebovanosti a nutnosti vynaložení nemalých investic, nelze považovat tuto částku za spolehlivě zjištěnou aktuální hodnotu vodohospodářské infrastruktury. Stanovit za této situace tarifní hodnotu částkou 2 160 000 Kč, jak se domáhá žalovaný, by tak bylo značně spekulativní a jistě by takto stanovená tarifní hodnota neodpovídala dnešní reálné hodnotě vodohospodářské infrastruktury. Protože hodnotu věci nelze vyjádřit v daném sporu v penězích, považuje soud za tarifní hodnotu částku 10 000 Kč v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t“). Náklady žalovaného sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 bod 4 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z odměny za 11,5 úkonů právní služby ve výši 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 9. 3. 2022 (doplněno dne 12. 4. 2022) a ze dne 28. 11. 2023, 8,5x účast u jednání ve dnech 28. 7. 2022, 30. 8. 2023, 29. 11. 2023, 27. 3. 2024, 19. 6. 2024, 18. 7. 2024, 25. 9. 2024, 20. 11. 2024, přičemž dne 30. 8. 2023 byl přiznán pouze půl úkon, neboť v tento den soud nezahájil jednání, účastníci navrhli odročení jednání za účelem posouzení otázky vydržení, seznámení se s přílohovými spisy apod., a dne 19. 6. 2024 byly přiznány dva úkony, neboť jednání trvalo více jak 2 hodiny dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 odst. 2 a. t. včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 550 Kč ve výši 4 316 Kč. Náklady řízení uložil soud žalobkyni a vedlejší účastnici na straně žalobkyně, a to společně a nerozdílně.

12. Soud nepřiznal žalovanému 3 úkony právní služby včetně režijních paušálů a daně z přidané hodnoty za úkony 1. sepis vyjádření k povaze infrastruktury jako příslušenství areálu dne 18. 7. 2024 (doplněné podáním ze dne 10. 10. 2024), 2. sepis vyjádření infrastruktury dražbou 26. 9. 2024 (0,25 úkonu právní služby) a 3. sepis závěrečného návrhu žalovaného doručeného dne 26. 11. 2024. K těmto úkonům soud uvádí, že žalovaný zaslal vždy po jednání vyjádření ve věci, přičemž za tento úkon mu byla přiznána odměna při nařízeném jednání. Navíc soud žalovaného k tomuto úkonu ani nevyzval, proto soud nepřiznal ani úkon právní služby za sepis závěrečného návrhu žalovaného, neboť tento úkon uplatnil žalovaný v již samotném nařízeném jednání, při kterém odkázal na jeho písemné vyhotovení. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.