20 C 44/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 1 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 200 000 Kč od 4. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 125 315,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 4. 3. 2025 domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že dne 18. 10. 2016 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o uznání dluhu, na základě které žalovaný ve vztahu k žalobci uznal dluh ve výši 1 200 000 Kč a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 12. 2017. Žalovaný dluh v době splatnosti neuhradil a následně jej neuhradil ani na základě předžalobní výzvy doručené mu 21. 2. 2025. Žalobce rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % od 4. 3. 2022 s ohledem na promlčení úroku z prodlení před tímto datem.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že nárok žalobce zanikl v plném rozsahu úhradou a jsou zde dvě možnosti, jak mohlo k zániku nároku dojít. U Okresního soudu v Děčíně je pod sp. zn. spisová značka veden mezi žalovaným a žalobcem spor, v němž se žalovaný domáhá nahrazení projevu vůle žalobce uzavřít se žalovaným kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa, č.p. Anonymizováno – rodinný dům, a pozemku parc. č. Anonymizováno, vše v katastrálním území adresa, v obci adresa (dále rovněž jen „Nemovitosti“). Žalobce nárok žalovaného na nahrazení projevu vůle rozporuje. Žalovaný však po celou dobu žalobci zasílá platby na hypoteční úvěr, jejichž výše ke dni podání žaloby činila 2 514 927 Kč. Podle specifikace plateb uvedené v odporu žalovaného proti elektronického platebního rozkazu se jedná o platby od roku 2013 do roku 2025. Tyto platby by v případě zamítnutí žaloby žalovaného na nahrazení projevu vůle musely představovat nikoli úhradu na kupní cenu Nemovitostí, ale muselo by se jednat o úhrady nároku žalobce uplatněného v jeho žalobě. Dále byla žalobci uhrazena částka 950 000 Kč, což žalobce potvrdil v kupní smlouvě ze dne 13. 8. 2019, kterou mělo dojít k převodu Nemovitostí (z důvodu písařských chyb a předběžného opatření zakazujícího nakládat žalobci s Nemovitostmi k převodu však nedošlo). Žalovaný dále vůči nároku žalobce započetl zápočtem ze dne 14. 3. 2025 svůj nárok ve výši 1 200 000 Kč (z celkových 1 500 000 Kč) za provedené opravy a úpravy Nemovitostí a ve zbylé částce byl nárok započten proti úroku z prodlení. Žalovaný dále uvedl, že žalobci nemohl vzniknout nárok na úrok z prodlení s ohledem na nárok žalovaného uplatněný v řízení sp. zn. spisová značka, když rovněž zde byly skládány peněžní prostředky žalovaným na hypoteční úvěr žalobce. Žalovaný konečně uvedl, že řízení by mělo být přerušeno, když před skončením sporu vedeným pod sp. zn. spisová značka nelze konstatovat účel shora uvedených plateb.

3. Při jednání konaném dne 4. 2. 2026 žalovaný uvedl, že na hypoteční úvěr žalobce uhradil dne 19. 11. 2025 a dne 21. 1. 2026 částky po 25 000 Kč a kromě těchto částek a částek uvedených ve vyjádření k žalobě uhradil na tento úvěr dalších 212 000 Kč, že splátkami hypotečního úvěru byla kupní cena Nemovitostí přeplacena o cca 650 000 Kč a že platbami hrazenými nad rámec kupní ceny pohledávka žalobce zanikla. Dále namítl, že žalobci by neměly být přiznány úroky z prodlení s ohledem na vzájemnost plnění a otázku dobrých mravů, když žalobce sám je v prodlení s převodem Nemovitostí na žalovaného.

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný od roku 2013 platí částky na úhradu hypotečního úvěru žalobce.

5. Z dohody o uznání dluhu co do důvodu i výše ze dne 18. 10. 2016 soud zjistil, že žalovaný dne 18. 10. 2016 uznal, že dluží žalobci celkem částku 1 200 000 Kč, kterou mu žalobce bezúročně zapůjčil tak, že v rozmezí let 2009 až 2016 mu v hotovosti či převodem na účet postupně uvedenou částku převedl, že se žalovaný zavázal z důvodu výše uvedených půjček zaplatit tuto částku nejpozději do 31. 12. 2017 a že žalobce s uznáním žalovaného vyslovil souhlas.

6. Z kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí ze dne 13. 8. 2019 soud zjistil, dne 13. 8. 2019 žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa, č.p. – rodinný dům, pozemku parc. č. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa v obci adresa za kupní cenu ve výši 3 230 498 Kč, že na uhrazení kupní ceny byla před podpisem kupní smlouvy uhrazena žalovaným žalobci částka 950 000 Kč a že částka 2 280 439 Kč měla být podle dohody účastníků uhrazena žalobci do 18. 10. 2019 na účet banky, která má na nemovitosti váznoucí zástavní právo k zajištění úvěru.

7. Z dopisu zástupce žalobce adresovaného žalovanému ze dne 19. 2. 2025 včetně doručenky soud zjistil, že dne 21. 2. 2025 byla žalovanému doručena předžalobní upomínka zástupce žalobce ze dne 19. 2. 2025, kterou byl vyzván k uhrazení jistiny ve výši 1 200 000 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 1. 1. 2018 do 19. 2. 2025 ve výši 727 972,60 Kč, a to nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy na účet žalobce.

8. Z dopisu zástupce žalovaného adresovaného zástupci žalobce ze dne 14. 3. 2025 soud zjistil, že se zástupce žalovaného tímto dopisem obrátil na zástupce žalobce, kterému sdělil, že z důvodu prodlení žalobce se splněním povinnosti převést Nemovitosti do vlastnictví žalovaného a s ohledem na běžící soudní spor u Okresního soudu v Děčíně nelze shledat nárok uvedený ve výzvě ze dne 19. 2. 2025 oprávněný, když nároky žalovaného převyšují výzvou ze dne 19. 2. 2025 uplatňované nároky, a dále že žalovaný započítává nárok ve výši 1 200 000 Kč (z celkových 1 500 000 Kč) za provedené opravy a úpravy Nemovitostí vůči nároku žalobce z titulu dohody o uznání dluhu ze dne 18. 10. 2016 (a to vůči jistině) a nárok ve výši 300 000 Kč (z celkových 1 500 000 Kč) vůči zákonnému úroku z prodlení náležející k předmětnému nároku.

9. Z potvrzení České spořitelny ze dne 4. 2. 2026 soud zjistil, že dne 19. 11. 2025 byla zaúčtována platba ve výši 25 000 Kč z účtu žalovaného na účet č. účtu se zprávou „Anonymizováno a že dne 21. 1. 2026 byla zaúčtována platba ve výši 25 000 Kč z účtu žalovaného na účet č. účtu se zprávou „Anonymizováno“.

10. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud skutkový závěr, že žalovaný dne 18. 10. 2016 uznal, že dluží žalobci částku 1 200 000 Kč z důvodu zápůjček, a zavázal se tuto částku zaplatit žalobci nejpozději do 31. 12. 2017. Žalovaný však uvedenou částku na úhradu zápůjček žalobci nezaplatil, a to ani na základě předžalobní upomínky doručené mu 21. 2. 2025, ani později do dne rozhodnutí soudu.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

14. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 citovaného ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

15. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

16. V souzené věci žalovaný podle § 2053 o. z. uznal (písemnou dohodou o uznání dluhu ze dne 18. 10. 2016), že žalobci dluží částku 1 200 000 Kč z důvodu zápůjček z let 2013 až 2016. Soud tak vycházel ze zákonné fikce (vyvratitelné právní domněnky), že dluh žalovaného vůči žalobci v době uznání trval. Žalovaný uznání dluhu ani existenci dluhu ke dni uznání nesporoval. Žalovaný se předmětnou dohodou o uznání dluhu současně zavázal dluh ve výši 1 200 000 Kč žalobci zaplatit do 31. 12. 2017. Žalovanému tak vznikla povinnost do uvedeného data částku 1 200 000 Kč zaplatit.

17. Tvrdil-li žalovaný, že od roku 2013 hradil částky na úhradu hypotečního úvěru žalobce, jejichž celková výše přesahuje o cca 650 000 Kč kupní cenu Nemovitostí, a že v případě zamítnutí žaloby žalovaného o nahrazení projevu vůle žalobce uzavřít se žalovaným kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k Nemovitostem by tyto platby musely představovat nikoli úhradu na kupní cenu Nemovitostí, ale muselo by se jednat o úhrady nároku žalobce uplatněného v jeho žalobě, a současně že platbami hypotečního úvěru hrazenými nad rámec kupní ceny pohledávka žalobce zanikla, nelze k těmto závěrům dospět. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný od roku 2013 hradí částky na úhradu hypotečního úvěru žalobce. Žalovaný tvrdil, že tyto splátky hradil na kupní cenu Nemovitostí, žalobce namítal, že se účastníci dohodli, že Nemovitosti budou na žalovaného převedeny až po úhradě celého hypotečního úvěru. Z provedeného dokazování nevyplynulo (a žalovaný ani netvrdil), že by jakákoli splátka na hypoteční úvěr žalobce byla hrazena na úhradu pohledávky žalobce z uznání dluhu (ze zápůjček) nebo že by se účastníci na tomto způsobu úhrady dluhu žalovaného dohodli. Navíc žalovaný úhrady na hypoteční úvěr žalobce (jak vyplývá z přehledu, jež je součástí vyjádření k žalobě) činí již od roku 2013 a v kupní smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 13. 8. 2019 rovněž není nic o úhradě dluhu ze zápůjček prostřednictvím částek uhrazených na hypoteční úvěr žalobce sjednáno (podle čl. III odst. 1 písm. b/ kupní smlouvy částka 2 280 439 Kč měla být podle dohody účastníků uhrazena žalobci do 18. 10. 2019 na účet banky, která má na nemovitosti váznoucí zástavní právo k zajištění úvěru, jako část sjednané kupní ceny Nemovitostí). Částky uhrazené žalovaným na kupní cenu Nemovitostí nelze v případě, že žalovaný bude se svojí žalobou na nahrazení projevu vůle neúspěšný, pokládat bez dalšího (automaticky) za úhradu jím uznaného dluhu ze zápůjček. Jinými slovy pokud by se ukázalo, že žalovaný platby na úhradu jiného závazku (z kupní smlouvy) činil bez právního důvodu či z důvodu, který odpadl, pohledávka žalobce vůči žalovanému by v rozsahu uhrazených plateb automaticky zamítnutím žaloby žalovaného nezanikla. Žalovanému by v této souvislosti mohla vůči žalobci vzniknout pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.), kterou by při splnění podmínek stanovených v § 1982 o. z. mohl učinit předmětem započtení. Z provedeného dokazování rovněž nevyplynulo (a žalovaný ani netvrdil), že jakoukoli platbu učiněnou z jeho strany na úhradu kupní ceny Nemovitostí již podle § 1982 o. z. započetl proti pohledávce žalobce.

18. Obdobně pokud žalovaný (jak tvrdil) kupní cenu Nemovitostí úhradami na hypoteční úvěr žalobce přeplatil o cca 650 000 Kč, nelze dospět k závěru, že platbami nad rámec kupní ceny pohledávka žalobce zanikla. Žalovaný ve vztahu k žádné z plateb uhrazených nad rámec kupní ceny netvrdil (a v řízení nebylo prokázáno), že by tyto platby byly činěny na úhradu uznaného dluhu ze zápůjček nebo že se účastníci na tomto způsobu úhrady dluhu žalovaného dohodli (z dokladů k platbám 25 000 Kč dne 19. 11. 2025 a dne 21. 1. 2026 vyplývá rovněž pouze tolik, že se jedná o splátky hypotečního úvěru – „splátka HYPO RD…..“). Žalovaný současně ani nevysvětlil, z jakého důvodu splátky hypotečního úvěru nad rámec kupní ceny Nemovitostí hradil. Pokud žalovaný tyto platby hradil bez právního důvodu, v řízení nebylo prokázáno (a žalovaný ani netvrdil), že by kteroukoli z konkrétních plateb uhrazených jím nad rámec kupní ceny Nemovitostí učinil podle § 1982 odst. 1 o. z. předmětem započtení (z důvodu bezdůvodného obohacení) proti pohledávce žalobce s důsledky zániku pohledávek podle § 1982 odst. 2 o. z.

19. Pokud jde o tvrzenou pohledávku žalovaného ve výši 1 500 000 Kč za provedené opravy a úpravy Nemovitostí, ohledně níž žalovaný uvedl, že ji zápočtem ze dne 14. 3. 2025 započetl proti pohledávce žalobce, žalobce v replice ze dne 8. 9. 2025 namítl, že uvedený zápočet je nejasný, nesrozumitelný a neurčitý, že vůbec není zřejmé, o jaké opravy a zhodnocení Nemovitostí by se mělo jednat a jak k částce uvedené v zápočtu žalovaný dospěl a že předmětná žalovaným tvrzená pohledávka není způsobilá k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z.

20. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodněprávního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 uzavřel, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Z téhož rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá, že žalovaným započítávaná (aktivní) pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování (než je tomu v případě žalobou uplatněné pasivní pohledávky), jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V souzené věci žalovaný dopisem ze dne 14. 3. 2025 učinil předmětem započtení (proti pohledávce žalobce) svoji tvrzenou pohledávku ve výši 1 500 000 Kč za provedené opravy a úpravy Nemovitostí. Z předmětného dopisu nevyplývá, o jaké opravy a úpravy Nemovitostí se mělo jednat, ani jakým způsobem žalovaný k výši jeho tvrzené pohledávky dospěl. Žalovaný k tomu navrhl důkaz znaleckým posudkem na současný stav Nemovitostí k prokázání zhodnocení Nemovitostí o částku minimálně 1 500 000 Kč žalovaným. Z těchto důvodů se soud ztotožnil s názorem žalobce a posoudil tvrzenou pohledávku žalovaného jako nejistou a neurčitou a tedy nezpůsobilou k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z. Žalobce existenci pohledávky žalovaného činil sporným, žalovaný blíže nespecifikoval provedené opravy a úpravy, důvod jejich provedení (tzn. zda se na jejich provedení s žalobcem dohodl, popř. za jakou částku) ani nevysvětlil, jak dospěl k výši pohledávky a pouze odkazoval na znalecký posudek. Zjištění tvrzené pohledávky žalovaného by co do důvodu i výše vyžadovalo rozsáhlejší dokazování (kdy navíc znalec nemůže činit skutkové závěry o tom, jaké opravy či úpravy žalovaný skutečně provedl a z jakého důvodu) oproti pohledávce žalobce, která byla prokázána uznáním dluhu ze strany žalovaného.

21. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobci dluží z důvodu zápůjček částku 1 200 000 Kč a že se zavázal tuto částku žalobci zaplatit do 31. 12. 2017, a současně nebylo prokázáno, že uvedenou částku do dne rozhodnutí soudu žalovaný žalobci vrátil ani že pohledávka žalobce zcela či částečně do dne rozhodnutí soudu zanikla jiným způsobem (např. započtením), soud žalobě vyhověl.

22. Pokud soud zamítl důkazy vyjádřením žalovaného ze dne 17. 2. 2025 ve věci sp. zn. spisová značka, spisem zdejšího soudu uvedené spisové značky, znaleckým posudkem vyhotoveným k hypotečnímu úvěru žalobce k financování koupě nemovitostí, znaleckým posudkem na současný stav nemovitostí a aktuálním výpisem z hypotečního úvěru žalobce včetně historie všech transakcí, učinil tak z důvodu nadbytečnosti těchto důkazů (vzhledem k výše uvedeným závěrům soudu), kdy zjištění obsahu spisu ve věci vedené sp. zn. spisová značka ohledně žaloby žalovaného o nahrazení projevu vůle žalobce uzavřít s žalovaným kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k Nemovitostem, obsahu znaleckého posudku k hypotečního úvěru žalobce, současného stavu Nemovitostí ani všech transakcí učiněných žalovaným na úhradu hypotečního úvěru žalobce by na rozhodnutí nemělo žádný vliv.

23. Současně vzhledem k tomu, že žalovaný se octl s placením dluhu v prodlení (dne 1. 1. 2018), soud žalobci přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v souladu s návrhem žalobce až ode dne 4. 3. 2022. Pokud jde o námitku žalovaného, že žalobci by neměly být úroky z prodlení přiznány s ohledem na vzájemnost plnění, jakož i s ohledem na otázku dobrých mravů, kdy žalobce je sám v prodlení s jiným plněním, této námitce nelze rovněž přisvědčit. Jednak plnění dluhu ze zápůjček není ve vzájemném vztahu (není závislé) na plnění z kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k Nemovitostem, neboť se jedná o samostatné závazky. Nejedná se tak o situaci předvídanou v ustan. § 1968 o. z., § 1970 o. z. a § 1975 o. z. vylučující odpovědnost dlužníka za prodlení pro nemožnost plnit v důsledku prodlení věřitele, který nesplnil povinnosti nezbytné pro splnění dluhu nebo jiné povinnosti (v tomto případě povinnosti ze zápůjček). Současně i v případě, že by žalobce byl v prodlení s plněním svých povinností vůči žalovanému z jiného závazku (z kupní smlouvy uzavřené s žalovaným), dobrým mravům zásadně neodporuje požadavek žalobce na úroky z prodlení z částky, kterou mu žalovaný ze zápůjček dluží. Žalovanému rovněž nic nebrání, aby případně vůči žalobci uplatňoval práva vzniklá v důsledku tvrzeného porušení povinnosti žalobce převést žalovanému vlastnické právo k Nemovitostem.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 125 315,37 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 48 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 200 000 Kč sestávající z částky 13 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření k odporu žalovaného, účast na jednání před soudem dne 4. 2. 2026) a z částky 6 550 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovné ve výši 1 797 Kč Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 2. 2026 z Prahy do Děčína a zpět za použití vozidla Toyota Avensis, RZ: SPZ, tj. za 240,6 ujetých km (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. při průměrné spotřebě 4,6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a náhrada za promeškaný čas na cestě k ústnímu jednání a zpět ve výši 900 Kč za 6 započatých půlhodin (§ 13 odst. 1 a 5 a § 14 odst. 3 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 63 897 Kč ve výši 13 418,37 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.