20 C 62/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 50 430,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 605 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 825,03 Kč s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 49 358,50 Kč od 11. 12. 2024 do 9. 1. 2025, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 49 358,50 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 49 358,50 Kč od 10. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem kapitalizovaným za období od 11. 9. 2024 do 10. 12. 2024 částkou 1 276,58 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 243,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 50 430,03 Kč s přísl. Uvedla, že dne 17. 4. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 15,49 % ročně a poplatek za zprostředkování v částce 1 000 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 910 Kč počínaje 11. 5. 2024. Žalovaná uhradila sjednané splátky v období od 11. 5. 2024 do 11. 9. 2024 a na splátku 11. 10. 2024 uhradila částku 845 Kč, dále již neuhradila ničeho. Žalobkyně tedy po žalované požaduje zaplatit dlužnou jistinu v částce 49 358,50 Kč, smluvní úrok v částce 1 276,58 Kč kapitalizovaný do dne předcházejícího dni zesplatnění, smluvní pokutu v částce 500 Kč, dlužné pojistné v částce 213 Kč, poplatek za sjednání úvěru 358,53 Kč a dále smluvní úrok ve výši 15,49 % ročně z dlužné jistiny od 11. 12. 2024 do 9. 1. 2025, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 10. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 12. 2024 do zaplacení.V rámci zjišťování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z příjmů žalované ve výši 19 045 Kč měsíčně, což ověřila prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za období 1. 1. 2024 až 17. 4. 2024. Celkové příjmy domácnosti byly žalovanou uvedeny v částce 49 000 Kč měsíčně. Výdaje domácnosti žalovaná uvedla ve výši 28 000 Kč. Tyto údaje žalobkyně ověřila prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Platby na další závazky dlužníka žalobkyně zjišťovala prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI. Žalobkyně dále z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, žalované ověřila výši nájemného 10 371 Kč a dále žalovanou prověřila v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS – bez negativního nálezu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl následující dokazování a dospěl k níže uvedenému závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 4. 2024 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v částce 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokovým navýšením 15,49 % ročně (RPSN 17,24 %), poplatkem 1 000 Kč a pojistným se sazbou 8,9 % z měsíční splátky, a to do 11. 4. 2034 v 120 pravidelných měsíčních splátkách po 910 Kč, počínaje 11. 5. 2024. Celkem se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 100 156,91 Kč. Ve smlouvě byly rovněž sjednány sankce ve výši 500 Kč, a to za každou jednotlivou opožděnou splátku nebo platbu. Podpis žalované je nahrazen SMS kódem 138189. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Totéž bylo zjištěno ze splátkového kalendáře a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2024 bylo zjištěno, že dne 17. 4. 2024 byla žalované vyplacena částka 50 000 Kč, a to pod VS , var. symbol, se zprávou „, Anonymizováno, : , Anonymizováno6. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2024, vystaveného žalobkyní, bylo zjištěno, že hlavní příjem žalované je tvořen příjmem ze zaměstnání od zaměstnavatele , právnická osoba, v částce 19 045 Kč měsíčně, žalovaná žije v nájmu s partnerem a má 1 vyživovací povinnost. Celkové výdaje činí 28 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti jsou 49 000 Kč. Příjem žalované byl ověřen z bankovního výpisu, kdy žalovaná sama byla prověřena v Bankovním a Nebankovním registru, insolvenčním rejstříku, a to bez záznamu. Ověření v Centrální evidenci exekucí provedeno nebylo, neboť nebylo identifikováno riziko exekuce. Z výpisu úvěrových registrů bylo dále zjištěno, že žalované bylo poskytnuto 6 osobních úvěrů se zbývající dlužnou jistinou v celkové částce 320 096 Kč, kreditní karta s limitem 36 000 Kč a zbývající jistinou 36 720 Kč, revolving se zbývající jistinou v částce 10 200 Kč a kontokorent se zbývající jistinou v částce 31 086 Kč. Vyjma kontokorentu jsou celkové měsíční náklady na splátky ve výši 7 784 Kč.

7. V rámci předžalobní výzvy ze dne 11. 12. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 51 706,61 Kč, nejpozději do 20. 12. 2024.

8. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná měla v době sjednávání úvěru 1 žádost o splátkový kontrakt, 1 žádost o kreditní kartu, 5 žádostí o splátkový kontrakt jí bylo odmítnuto, celkem 5 žádostí o kontrakty bylo odvoláno, existujících kontraktů bylo 9 a 5 již bylo ukončeno. Žalovaná měla v době sjednávání úvěru splátkové dluhy v celkové výši 434 857 Kč s měsíční splátkou celkem 6 506 Kč. V nesplátkových kontraktech měla přečerpanou celou přidělenou jistinu 30 000 Kč, a to o 476 Kč. Měla dále přidělený kontrakt na kreditních kartách ve výši 46 000 Kč, kde měla vyčerpáno 10 055 Kč. Žalované bylo odmítnuto celkem 6 předchozích žádostí o osobní úvěr, poslední na částku 30 000 Kč z 7. 4. 2024.

9. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že její faktický zůstatek za období 1. 1. 2024 až 17. 4. 2024 byl 101 Kč, disponibilní 0 Kč. Příjem je tvořen částkou 17 794 Kč dne 10. 1. 2024, částkou 30 897 Kč dne 10. 1. 2024, částkou 20 925 Kč dne 9. 2. 2024, v částce 16 639 Kč dne 7. 3. 2024 a částka 19 570 Kč dne 9. 4. 2024. Dále byly zjištěny pravidelné platby nájemného v měsíční výši 10 371 Kč. Z výpisu z účtu , jméno FO, byly zjištěny platby z Úřadu práce ČR dne 31. 1. 2024 v částce 11 767 Kč jako podpora v nezaměstnanosti/podpora při rekvalifikaci, částka 22 798 Kč dne 19. 2. 2024 rovněž jako podpora v nezaměstnanosti/podpora při rekvalifikaci, částka 21 073 Kč dne 18. 3. 2024 jako podpora v nezaměstnanosti/podpora při rekvalifikaci, částka 10 543 Kč dne 17. 4. 2024 jako podpora v nezaměstnanosti/podpora při rekvalifikaci.

10. Z provedeného dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 17. 4. 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet ve 120 měsíčních splátkách po 910 Kč, s celkovou částkou k úhradě 100 156,91 Kč, zahrnující úrok, poplatek a pojistné; smlouva obsahovala sankci za opožděné platby a byla uzavřena elektronicky. Žalovaná měla v době uzavření smlouvy příjem ze zaměstnání ve výši 19 045 Kč měsíčně, žila v nájmu s partnerem, měla jednu vyživovací povinnost, a tvrzené výdaje domácnosti činily 28 000 Kč a tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti 49 000 Kč. Žalovaná byla zatížena více úvěrovými produkty, včetně šesti osobních úvěrů, kreditní karty, revolvingového úvěru a kontokorentu, s celkovou dlužnou jistinou přesahující 430 000 Kč a měsíčními splátkami nejméně 7 784 Kč. V minulosti jí bylo opakovaně odmítnuto několik žádostí o úvěr, naposledy dne 7. 4. 2024. Disponibilní zůstatek jejího účtu byl nulový, příjmy byly nepravidelné a zatížené pravidelnými výdaji na nájemné ve výši 10 371 Kč měsíčně. Partner žalované byl nezaměstnaný a pobíral dávky z Úřadu práce.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

12. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

15. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, nutno považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

16. V dané věci soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že při poskytování úvěru žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení s měsíčním nájemným v částce 10 371 Kč. Čistý měsíční příjem žalované činí 19 045 Kč, další tvrzený čistý příjem domácnosti činí částku 49 000 Kč. Tvrzené výdaje žalované pak byly ve výši 28 000 Kč měsíčně. Žalobkyně pak vycházela z celkových měsíčních výdajů v částce 14 387 Kč.

17. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

18. Žalobkyně z výpisu z účtu ověřila, že žalovaná dosahuje příjmu v částce 19 045 Kč a výdaje na nájemné činí 10 371 Kč, výdaje žalované na další úvěry a závazky však činí minimálně 7 784 Kč. Žalobkyně ale již rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají další příjmy domácnosti ve výši 49 000 Kč, když žalobkyně nikterak nezjišťovala, kdo s žalovanou ve společné domácnosti žije a kdo dosahuje takových příjmů. Příjmy další osoby rovněž nelze brát v potaz za situace, kdy zavázanou ze smlouvy je pouze žalovaná, nadto však druhý deklarovaný (a ověřený) příjem je příjmem dávek státní sociální podpory v nezaměstnanosti či při rekvalifikaci, a to zdaleka ne ve výši 49 000 Kč měsíčně. Soud tedy uzavírá, že zjistil příjmy žalované ve výši 19 045 Kč a minimální měsíční výdaje ve výši 18 155 Kč (bez zohlednění tvrzené jedné vyživovací povinnosti, jídla, energií…). Zůstatek tedy činí částku 890 Kč a nikoli 4 658, jak vypočetla žalobkyně.

19. Žalobkyně tedy úvěruschopnost žalované posoudila a vyhodnotila nesprávně. Těžko si lze představit, že žalovaná z částky 890 Kč uhradí měsíční splátku v částce 836 Kč, zálohu na energie, a ještě jí vystačí na jídlo pro sebe a vyživovanou osobu na celý měsíc. Jelikož žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem či zjištěné informace nesprávně vyhodnotila, porušila § 86 z. s. ú., a proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.

21. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

22. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit nezaplacenou jistinu v částce 44 605 Kč. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 243,94 Kč, přičemž tato částka představuje 76,90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu s88,45 % a úspěchu žalované v rozsahu 11,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 018 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.